Welcome

Jelly-o pudding wafer oat cake liquorice gummi bears tart chocolate pie. Caramels bonbon apple pie biscuit danish chupa chups cookie sweet roll danish. Sweet cupcake croissant wafer wafer tootsie roll cake cookie. Jelly-o pudding wafer oat cake liquorice gummi bears tart chocolate pie.Caramels bonbon apple pie biscuit danish chupa chups cookie sweet roll danish. Sweet cupcake croissant wafer wafer tootsie roll cake cookie.

The construction crew

caliversity
Aci
Blanche
Libra

Name of the current event

Name event Click here

Písečná pláž

27/7/2017, 19:22
First topic message reminder :

Písečná pláž - Stránka 13 Plze12
Písečná pláž - Stránka 13 Song20


Naposledy upravil Admin dne 8/8/2019, 10:52, celkově upraveno 2 krát
Admin
Poèet pøíspìvkù : 123
Join date : 03. 07. 17
Admin

26/10/2019, 12:27
,,Jak myslíš,” zareaguje na její smích, jelikož si nemyslí, že taková věc by se někdy stát prostě nemohla, ale budiž, ,,Myslím si, že kdybych opravdu chtěl, tak by to nějak určitě šlo,” když ho píchne do ramene, tak její krok zopakuje, takové dětské pošťuchování. Někdo je pozorovat, tak si budou myslet, že to jsou sourozenci, kteří se perou o pytlík brambůrků a přitom tu plánují vraždu. ,,Byl by ze mě bad boy, nestojí to za to?” nadzvedne obočí s náznakem otázky. Má takovou zkušenost, že většina holek jdou po klucích, kteří jim zlomí srdíčka a zadupou je do země, takže takovej kluk, který to může udělat doopravdy a ne jen doslovně by měl třeba úspěch. Vyzývavé holky mají potřebu pokoušet nebezpečí, takže by nějakou úspěšnost jako sériový vrah možná měl. ,,To třeba jo, ale když utečeš do Mexika a než se jim podaří vymáhat po tobě nějaká práva, tak třeba můžu být dávno někde na cestě třeba do Austrálie,” pokrčí nad tím ledabyle rameny a na rozdíl od Nad si nemyslí, že to je nějaký chytrý úsudek, většinu času opravdu vypouští to první, co ho napadne i když to může být kravina, která nedává žádný smysl, ale je mu to jedno. ,,Máš mě teda přečtenýho,” řekne ironicky, ale usměje se na ní. Má holt pravdu. Ale možná by jí zklamala ta pravda, kterou by se o něm dozvěděla, kdyby ho někdy viděla opilého rvát se s nějakým klukem. Na holku by nikdy nějak hrubý nebyl, teda slovně možná ano, ale dotknout se jí, tak to ne, o klucích tohle ani tak neplatí a možná by se ani nedivil, kdyby někdy přišel za Nadine, aby mu ošetřila omlácené klouby nebo pomlácený nos. Možná se to někdy stát může. ,,Teď to trochu znělo, jako bys mi to snad věřila,” řekne pobaveně a zároveň překvapeně. ,,Jasný no. Většina lidí by se aspoň snažila pomoc, teda kdyby po mě někdo chtěl, abych někomu rozřízl krk, tak bych se do toho taky asi nepouštěl. Ani nevím, co bych dělal,” ušklíbne se. Kdyby šlo někomu opravdu o život, tak by samozřejmě zavolal záchranku a nechal se jimi řídit do té doby než by přijeli a je snad jasné, že ani sami záchranáři by to po něm nepožadovali, protože by mohl dotyčnému něco proříznout a zabít ho. ,,Ale teda zrovna z krve taky strach nemám,” dodá, aby vše vysvětlil, protože to předtím podal tak, že se bojí krve a ne jehel, což není pravda. Krev mu zrovna nějak dvakrát nevadí. A co se týče jehel, tak to jsou nástroje z pekel, který se člověku zabodávají do těla, pokaždý když musí jít na nějaké povinné očkování, tak to je docela teror, pro všechny strany; samozřejmě nedělá scény jako nějaké malé dítě, z toho už vyrostl, ale většinou tam sebou sekne o zem a další půl hodinu se mu musí někdo věnovat, aby mohl jít vůbec domů. ,,Děkuju,” řekne s klidem a přikývne na to. Teda kdyby ho chtěla dál přesvědčovat, tak by asi mohla, nějak extra by mu to taky nevadilo, ale věří, že jsou určitě i lepší témata než ho přesvědčovat o tom, že říznutí papíru není zase tak hrozný jak se zdá. Potom, co konstatuje, že jestli je někdo poslouchá, tak si budou myslet, že jsou blázni, tak i on sám se instinktivně podívá okolo sebe, aby věděl na čem je a pro jeho zijštění byli v okolí snad jen oni dva. Kde jsou všichni lidi? ,,Ale to já přírodu taky fotím rád. Na obojí je krásnej pohled,” mrkne na ní a zazubí se stejně jako ona, aby jí to vrátil, ,,Jak to, že nedozvím?” zvedne zvědavě obočí a zaostří na ní pohledem. ,,Myslím, že budu první, kdo o tom bude vědět, až na mě budeš něco zkoušet,” jakmile to dořekne, tak se mu na obličeji vytvoří spokojený úsměv, ,,A kdyžtak bychom pak mohli nafotit nějaký ty polonahý fotky,” řekne jakoby spolu už skončili v posteli a ani to nebere z legrace, což samozřejmě bere. Rozhodně by se tomu nebránil, ale teď to říká ze srandy. ,,Podle mě ale jsi férová ty. Takže by ses beztak nechala zlomit,” nakloní mírně hlavu na stranu a jemně do ní drkne loktem, aby jí trošku pošťouchl.
,,Něžné pohlazení a objetí,” řekne ironicky a zašklebí se. Jakmile na něho cákne vodou, bez rozmýšlení tentok krok po ní zopakuje, ale jen tak něžně po ní trochu cákne pár kapek slané vody. ,,Škoda, že tady s náma není ještě někdo. S takovým soutěžním nasazením bys v kohoutích zápasech proti tobě nikdo neměl šanci,” zasměje se, ale to co říká myslí vážně, protože se mu zdá, že je Nadine docela ranař, který to nenechá jen tak a všechny by porazila. Jakmile se po dokončeném závodě začnou vracet na pláž, je rád, že se ho Nad chytila a může jít dovézt na mělčinu, kde se ho taky pustí a on sám se začíná pomalu ale jistě pouštět do plnění svého trestu; a tak taky dělá, pobíhá po pláži bez jakéhokoliv kusu látky na svém těle. Když mu dá znamení, že může přestat pobíhat po pláži bez plavek, tak popoběhne ještě k hromádce věcí, kde si odložil své mokré trenky a zastaví se tam. Přičemž pozoruje Nadine, která se k němu pomalu blíží. Bylo  by troufalé tvrdit, že se mu právě v hlavě nekuje nějaký menší plán. ,,Tak to jsem rád, že jsem mohl být součástí,” zazubí se a zvedne si ze země mokré plavky, které jsou ještě obalené pískem, takže si je jednou rukou trochu vyklepe, aby to nebylo tak nepohodlné do té doby než aspoň trošku uschnou, aby si mohl obléknout rifle. Samozřejmě, že by si je mohl obléknout už teď, když je docela suchý, ale jít naostro do riflí není prostě něco po čem by toužil, a ještě by si mohl něco skřípnout při zapínání. ,,Až o tom budeš někomu vyprávět, tak pořádně barvitě,” řekne s uchechtnutím a následně si jedním rychlým pohybem navlékne mokré plavky a popojde  k Nadine s víc kulišáckým výrazem, než by bylo třeba. Když je u ní v takové blízkosti, která mu vyhovuje, tak se z kulišáckého výrazu stane hraně smutný, ,,Nezasloužil bych si teď nějakou tu pusu? Za takový trest,” zatváří se sklesle a jednou rukou jí začne dělat provinilé kroužky na rameni a sem tam jí začne brnkat o vlasy, aby naznačil, že je chudák a takový trest si nezasloužil, samozřejmě je pravdou to, že mu ten trest nevadil.


Písečná pláž - Stránka 13 Htsr10
Reece Owen Warwick
Poèet pøíspìvkù : 83
Join date : 17. 07. 19
Reece Owen Warwick
26/10/2019, 14:33
"Tak to určite áno," kývla hlavou na znak súhlasu a rozhodla sa ešte chvíľu pokračovať v tej ich hre, keďže bola celkom nevinná, aj keď by si zrejme naozaj náhodný okoloidúci myslel, že sú obaja úplní psychopati, keď rozoberajú niečo také s úplnou ľahkosťou. "Povedzme že by si prišiel s hysterickým plačom a krikom do nášho spolku s tým, že ma niekto na pláži uniesol. Ty si chcel ísť do vody, ja nie, čakala som ťa na brehu, ty si sa so mnou z mora rozprával až pokým ťa nezaliala vlna, ktorú si si nevšimol a zrazu som bola preč," jemne rozhodila rukami ako to robila vždy, keď niečo prezentovala v škole, pretože gestikulácia bola dôležitá. "To by ti dalo nejaký ten čas utiecť do už spomínaného Mexika, samozrejme až po tom, čo by si na polícii vypovedal a bolo by po mne vyhlásené pátranie pozdĺž celého pobrežia," pokračovala úplne neúnavne, keďže sa do tej role rozprávača svojej vlastnej smrti očividne celkom vžila. "Samozrejme že by ma skôr či neskôr našli, no keďže by som sa určite bránila, za nechtami by sa mi určite našla nejaká ta tvoja DNA, čo by znamenalo, že by ťa polícia potrebovala znova predvolať, no ty už by si bol niekde v Tijuane čo by v očiach zákona znamenalo jasnú vinu," mierne pokrčila ramenami a hodila na neho akože smutný kukuč, pričom prstom naznačila, že jej z oka vyteká slzička, no následne sa na neho uškrnula. "Takže by po tebe bolo vyhlásené pátranie, na každom letisku, vlakovej stanici, autobusovej stanici či prístave by mali vyvesenú tvoju fotku a pokiaľ nie si majster maskovania, dávam ti tak týždeň, kým by ťa chytili," skončila celkom veľkolepo, veľmi spokojná sama so sebou, pričom si ruky preložila na prsiach a na chvíľu stíchla, užívajúc si svoj čerstvý, chladný, morský vzduch. "Týždeň veľkolepej slobody za niekoľko desiatok rokov za mrežami. Ešte stále si myslíš, že byť bad boyom stojí za to?" Štuchla do neho lakťom, tentokrát o niečo silnejšie, možno aby mu dala pocítiť, že by sa naozaj bránila, keby sa niečo také malo stať a rozhodne nejakú tú silu v sebe mala, takže by to zrejme nebolo až také jednoduché, ako si predstavoval. Veľmi dobre však vedela, že je to len hra, vážne sa ho nebála ani si nemyslela, že by sa niečo také medzi nimi odohralo, no keďže to bola hra, jeden musel prehrať, aby ten druhý vyhral. A popravde, ona sa v tom momente cítila ako jasný víťaz. Hoci bol celkom ťažký súper. "Ha-ha," sarkasticky sa zasmiala nad ironickou poznámkou o tom, že ho má prečítaného a pokrútila hlavou. "Samozrejme, že ťa nemám prečítaného. Len si nemyslím, že si typ chlapca, ktorý by mi dokázal ublížiť. Aspoň nie fyzicky," mierne pokrčila ramenami a myslela to vážne. Nebola hlúpa, veľmi dobre vedela, že nie je jediným dievčaťom, s ktorým sa Reece baví, hneď niekoľko z nich poznala minimálne z Flickru. Bola si teda veľmi dobre vedomá toho, ako toto ich "stretnutie" môže dopadnúť, a tých možností nebolo veľa. V jej očiach existovali len tri, a to kamarátstvo, nezáväzný flirt alebo nezáväzný flirt z jeho strany, ktorý by u nej prerástol do niečoho vážnejšieho, a teda by to skončilo jej zlomeným srdiečkom. Vážne totiž pochybovala o tom, že by v nej videl nejaký potenciál do budúcnosti, aj keď bola rada, že podporoval akúsi predstavu ich ďalšieho stretnutia, vďaka čomu mala pocit, že zároveň pre neho nie je len akousi slečnou na jednu noc. "Zatiaľ nemám dôvod ti neveriť, aj keď v tých vražebných rečiach ťa beriem trochu s rezervou," krátko sa zasmiala a vlasy si zľahka zastrčila za ucho, pričom ho ďalej veľmi pozorne počúvala, keďže rozprával naozaj celkom inteligentne, čo ona oceňovala. Chápala aj to, že by sa samozrejme veľmi nemal do rezania krkov, to bolo pre človeka s nulovými skúsenosťami v oblasti medicíny úplne prirodzené, takže mu to samozrejme nezazlievala. "Skúsim sa teda dnes nedusiť, aby si nemusel riešiť túto hroznú dilemu," hlavu naklonila mierne na stranu a zoširoka sa na neho zazubila, a aj keď to samozrejme nemohla vedieť s určitosťou pretože život bol jednoducho nevyspytateľný, skutočne dúfala že to celé dopadne dobre a ani jeden z nich nebude musieť riešiť nejaký nutný medicínsky zákrok. "Takže len ihly, alebo máš strach ešte z niečoho iného? Napríklad z plyšových medvedíkov alebo kvetov?" Neodpustila si drobné podpichnutie, no hneď potom zdvihla ruky v obrannom geste. "Nie, nie, prepáč, nemyslela som to vážne. Neveril by si, koľko ľudí sa bojí ihiel. Či už mladých, alebo starých. V nemocnici sa s tým stretávam každý deň," jemne sa pousmiala, a aj keď to naozaj bolo pomerne bežné a skutočne ju to už neprekvapovalo, do určitej miery mu to povedala hlavne preto, aby sa cítil lepšie, keďže jej drobná uštipačná poznámka bola naozaj poriadne uštipačná a ona mu to chcela nejakým spôsobom vynahradiť. Keby to nemohlo, v rukáve mala ešte jedno eso, a to svoj vlastný, panický strach, no ten veľmi vyťahovať na verejnosť nechcela, keďže o ňom vedeli skutočne len jej najbližší. Na verejnosti sa ním totiž naozaj nevychvaľovala. "A čo tak polonahí muži?" Spýtavo nadvihla obočie a kútiky pier sa jej opäť zľahka zatrepotali, lebo podľa nej aj na nich musel byť nádherný pohľad, no on to pravdepodobne bral trochu inak. Bolo zvláštne, ako ženy dokázali oceniť krásnu iných žien, no muži nedokázali oceniť iných dobre vyzerajúcich mužov. Niečo jej hovorilo, že ani on v tomto prípade nie je iný. O sekundu však jej myseľ už zamestnávala iná, o niečo viac flirtovaná téma, takže svoju pozornosť upravila na ňu a fotografie polonahých mužov zo svojej mysli vytesnala, aj keď veľmi ťažko. "Nedozvieš, pretože na teba nebudem nič skúšať," mierne pokrčila ramenami a znovu sa jej na tvári zjavil výraz toho najväčšieho neviniatka na svete, čo nebolo úplne ďaleko od pravdy, pretože naozaj veľa skúseností nemala, no jej myšlienky rozhodne nevinné neboli. "Ak niekto niekedy nafotí moje polonahé fotky, bude to pravdepodobne Meg Morreli. Ak by ale náhodou potrebovala asistenta na podávanie foťákov, určite ti dáme vedieť," zľahka si zahryzla do pery a snažila sa zachovať si akú-takú vážnu tvár, no veľmi jej to nešlo, a tak sa nakoniec predsa len zasmiala a zľahla pokrútila hlavou nad absurditou tej myšlienky. Ona a polonahé fotky, no, to rozhodne nebolo niečo, na čo by sa cítila, fakt nie. Mala nejakú tú polaroidku v župane z paríža, no to bolo tak všetko. Hovorila však pravdu keď mu prezradila, že keby si také fotky chcela dať nafotiť, tak ich fotí Meg. Jej totiž verila na tisíc percent a jej tvorbu poznala takže vedela, že by tie fotky vážne boli krásne a hlavne vkusné. "Možno áno, možno nie," opäť zopakovala svoje predchádzajúce slová veľmi tajomne, pretože sama si nebola istá, či by sa na niečo také nechala nahovoriť, to by ho musela mať vážne veľmi rada a musela by mu dôverovať, čo zatiaľ nemohla povedať, keďže ho v realite videla prvýkrát vo svojom živote.
"Keby si bol bližšie," akože sa za ním natiahla, no keďže bola od neho o niečo ďalej ako na dosah ruky, tak to po chvíli vzdala a vo veľkom geste zdvihla ramená a ruky a pustila ich späť do vody, čím ich oboch ostriekala spŕškou kvapiek. "Asi sa teda budeš musieť uspokojiť len s mojou prítomnosťou," uškrnula sa, pretože ju tieto ich drobné hry naozaj celkom bavili a bolo ťažké to skrývať. Vážne si jeho spoločnosť užívala a bola si istá, že mu to je úplne jasné aj bez toho, aby mu to z očí do očí povedala. "Mne menšia spoločnosť vyhovuje oveľa viac," rýchlo dodala na jeho slová o tom, že je škoda, že tam s nimi ešte niekto nie je, čo si mohol vysvetliť tak, že s ním proste chcela byť sama, čo do istej miery bola pravda, no oveľa väčšia pravda bolo to, že sa vo väčších skupinách ľudí necítila veľmi komfortne a boli pre ňu dosť stresujúce, pričom jedinou výnimkou boli čakárne v nemocnici a učebne v škole. Tie dokázala tolerovať viac menej bez problémov, pretože sa sústredila na svoju prácu alebo štúdium, no veľké párty či preplnené kluby plné neznámych ľudí boli pre ňu proste nočná mora. Vážne teda preferovala oveľa menšiu spoločnosť a úplne najlepšie sa cítila, keď bola s niekým len jeden na jedného. Znelo to možno zvláštne, no bolo to tak. Nechcela sa však nad tým nejak extra dopodrobna zamýšľať a tak sa radšej sústredila na jeho a ich súťaž, ktorá dopadla v jej prospech a ona si svoju "odmenu" poriadne vychutnala, pretože to bol fakt veľmi neobyčajný no zábavný zážitok. "Bez teba by to nebolo ono," mierne pokrčila ramenami, keď dorazila ku svojim veciam a snažila sa veľmi nepokukovať na Reecove nahé telo, aj keď to bolo vážne veľmi ťažké, keďže v tlmenom svetle zapadajúceho slnka vyzeral ešte lepšie, ako zvyčajne. "Ale nemyslím, že o tom budem niekomu rozprávať. Toto je jeden z tých momentov, ktorý si zrejme nechám sama pre seba, nech mám na čo spomínať, keď budem stará a vráskavá strážiť svojich desať vnúčat," pobavene sa zasmiala, natiahla sa za svojim tričkom, natiahla si ho cez hlavu a veľmi rýchlym a jednoduchých pohybom si rozopla mokrú podprsenku, ktorú cez rukáv trička následne vytiahla vonku a zľahka ju pustila na piesok. To už ale pri nej zrazu stál Reece a jeho jemné dotyky spôsobili, že sa na chvíľu úplne zabudla nadýchnuť. "Hmmm," vydýchla zo seba, pričom sa mu krátko zahľadela do očí, v ktorých sa ten jeho hraný smutný výraz rozhodne neodrážal. Aj napriek tomu však pristúpila ešte o niečo bližšie, svojou rukou mu tú jeho presunula na svoj bok a potom sa oprela o jeho hrudník, pričom mierne zaklonila hlavu, keďže bol od nej o dosť vyšší, a postavila sa na špičky. "Prečo nie," vydýchla potichu s drobným úsmevom, jednu ruku odlepila od jeho hrudníka a chytila ho ňou za bradu, za ktorú ho jemne potiahla nižšie a svojimi perami sa priblížila k tým jeho tak blízko, že sa ich takmer dotýkala, no nakoniec mu tú hlavu potiahla ešte o niečo nižšie a venovala mu drobný božtek na nos. "Môže byť?" Uškrnula sa, keď mu bradu opäť pustila a rukou sa znovu zľahka oprela o jeho teplý hrudník na mieste, kde mu bilo srdce.


Písečná pláž - Stránka 13 Ezgif-com-resize-11
Nadine M. Rhodes
Poèet pøíspìvkù : 70
Join date : 17. 06. 19
Nadine M. Rhodes
29/10/2019, 09:24
,,Proč bych ale chodil do spolku, abych na sebe upozorňoval a ubíral si čas? Nebylo by lehčí, když bych z tvého mobilu někomu napsal zprávu, že přespíš jinde, ať nemají starosti?” podívá se na ní s naprosto seriózním výrazem ve tváři, tahle hra ho totiž chytla stejně jako Nad, ,,Nebylo těžký zjistit do jakého spolku chodíš, takže by určitě nebylo těžší zjistit, kdo je toho spolku vedoucí. A prědpokládám, že bys jeho číslo v mobilu měla,” ušklíbne se, ale je pro něho docela těžké držet vážnou tvář, když vidí jak Nadine neúnavně mává rukama, aby vše důrazně podtrhla. Přijde mu to vtipný, ale i roztomilý, takže se musí držet, aby se nezačal smát dřív, než bude potřeba, ,,A je jasný, že by mě začali dřív nebo později hledat, ale než by se ukázalo to, že si někde neužíváš, ale jsi opravdu mrtvá, tak bych byl už dávno pryč. A než by si vůbec spojili, že jsem to byl já a ani nevím, jestli někdo od tebe ze spolku ví, jak se jmenuje, aby mě mohli udat,” mávne nad tím rukou, že to je už dávno ztracený, ,,Když děláš svojí práci dobře, tak tě nikdy nechytí. Podívej kolik sériových vrahů tady po Americe běhá a naše neschopná policie nebyla schopná je chytit. Možná bych nějaký to procento úspěšnosti měl,” když do něho ale drkne loktem, tak mu na to místo na ruce okamžitě vyletí jeho ruka a pohledem si najde Nad, ,,Auuu,” řekne protáhle a pohladí si zraněné místo. Nedá se říct, že by ho to opravdu až tak zabolelo, ale je to holt komediant a když mu dá někdo nějaký jasný podmět, tak se ho prostě a jednoduše chytí. ,,Jsem rád, že si to myslíš i když jsem byl určitě přesvědčivý sériový vrah,” očistí si ramena na znak toho, že byl vážně přesvědčivý a že to byla čistá práce. Ale je asi opravdu rád, že si Nadine myslí, že by jí nikdy nijak neublížil, protože to je pravda a co se týče toho, jak by dnešní večer mohl dopadnout, tak nad tím on opravdu nepřemýšlel. Nikdy si takovýhle věci nepromýšlel dopředu, žije přístomností a má rád, když se věci dějí tak jak mají. Rozhodně třeba neplánoval, že by dnes mohlo dojít na nějakou tu pusu nebo něco takového a hele, věci se daly do pohybu. ,,Ale ty jsi taky zněla docela zkušeně, co se týče vymáhání práv trestanců a tak,” dodá s menší odmlkou, ,,Že ty koukáš na nějakou soudkyni Barbaru,” nepatrně do ní cvrnkne, aby upoutal její pozornost a zasměje se. Takovým pořadům on sám moc nedával, ani jiným podobným seriálům, který dávaj běžně v televizi, ale Soudkyni Barbaru znal z internetu, a kdo vlastně ne? ,,To bych ti byl vážně vděčný,” dodá okamžitě, ,,Nerad bych tě hnedka mrzačil,” zakroutí nesouhlasně hlavou, ale pak na to zase naopak přikývne, protože by jí opravdu nera mrzačil při první schůzce. ,,Jakoby jehly vedou, alee,” odmlčí se, aby navodil tu správnou atmosféru a zatváří se trošku utrápeně, ,,Mám docela fóbii ze štěňat a koťat,” poškrábe se na zatýlku, aby podtrhl celý svůj výstup. Samozřejmě si dělá srandu, protože kdo by mohl mít fóbii z něčeho tak krásného? On sám nikoho teda nezná. A jelikož je to celý opravdu jen sranda, tak to moc dlouho nevydrží se zasměje se, ,,Ne fakt, asi jen ty jehly,” dodá už s větším klidem a bez náznaku smíchu. Samozřejmě kdyby věděl, že Nad nějakou takovouhle podobnou fóbii má, tak by se asi krotil víc. ,,Já vím no, ale není to žádná sranda. Jako když má někdo strach z výšek, tak do výšek neleze, aleee,” odmlčí se a zamračí se, trošku instinktivně, když si představí očkování, ,,Ale co má dělat člověk, co se potřebuje nechat preventivně očkovat?” říká to spíš se srandou a nadsázkou v hlase, ale je to pravda, ,,Nebo třeba,” prohlídne si urychleně Nad, jestli na ní někde nezahlédne nějaké viditelné tetování, ,,Třeba každej druhej člověk má tetování, ale já bych vedle sebe musel mít celý záchranářským tým, aby se někomu povedlo mě potetovat,” uchcetne se nad tou představou a zakroutím nad tím hlavu. Nějak extra ho ale taky nemrzí, že žádné tetování nemá, žije se mu s tím docela dobře. ,,Tak o polonahých chlapech radši pomlčíme,” jeden prst si dá před pusu, aby naznačil, že to opravdu myslí vážně. Nemá rád chlapce když jsou oblečení a natož když by před ním byli ještě svlečení, na takový věci snad ani nechce pomýšlet, ,,Jsou věci, který si radši ani nepředstavuju,” dodá ještě jen tak pro informaci a radši jde od tématu dál. ,,Mmmm, spekulativní,” olízne si zvídavě rty. Jeho pozornost ale zaujme jejich další téma, kde se řeší polonahá Nad a její focení, což ho docela zajímá, ,,Klidně bych se k takové práci podřídil, když by to znamenalo, že bys tam byla nahá,” vyplázne na ní nenápadně a trošku dětinsky jazyk a uculí se, ,,Meg Morreli,” na chvíli se odmlčí a zapřemýšlí, ,,To mi možná něco říká,” zamumlá si skoro pod nos a pokrčí nad tím rameny. Zná dost fotografů a ty jména se mu už začínají plést.
On sám k ní taky natáhl ruce, aby naznačil, že se za ní opravdu snaží dostat a když to Nadine vzdala, vteřinu na to to vzdal i on  a setřel si imaginární slzičku na znak toho, že ho to opravdu mrzí. Kapek vody, které na něho dopadly si extra nevšímá, jelikož mu ani jedna nedopadla na obličej, takže mu nijak nepřekáží. ,,Dostatečně mě uspokojuje,” řekne lišácky a uchechtne se, ale je to pravda. Opravdu si dnešní večer užívá a je rád, že se pro ní stavil a že ho se na něho nevykašlala kvůli učení. ,,Já mám docela rád skupinky lidí, když se s nima má normálně bavit,” pokrčí rameny a lehce se položí zády na hladinu vody, aby ho unášela, přičemž se dívá na nebe, které se už začíná potemňovat, ,,Ale většinou se vždycky najde někdo, kdo to pohodu pokazí” dodá jen tak mezi řečí, jelikož ho to právě napadlo. Na většině večírku to dojde do fáze, kde tu nastolenou pohodu musí někdo pokazit, nebo aspoň kdekoliv zatím byl, tak se mu to přihodilo. Občas to byl i on sám, protože třeba neměl zrovna dobrou náladu, ale tak často se to zase nedělo, aby měl třeba takovou pověst. ,,Oh, to mě těší,” uculí se, jednu ruku si dá na srdce a zhoupne se v kolenech na znak dojetí. ,,By se ti začaly třást kolena vzrušením, když bys seděla na tom houpacím křesle a vzpomněla si na toho sexy zajíčka z pláže,” zazubí se a trochu sebou zavrtí, aby podtrhl myšlenku. Jakmile s ním začne manipulovat podle svého a jeho ruku má dá na její bok, začnou se s ním dít zajímavé věci, ale upřímně; kdo by čekal, že by mu tu pusu opravdu dala, když se celou dobu tak pošťuchovali, ale ano, byl docela překvapený, když souhlasila. Na druhou stranu, když její pusa nakonec dopadla na jeho nos, tak se taky nezlobí a upřímně se tomu zasměje, ,,Skoro dokonalý,” ušklíbne se a jelikož už ho trošku načala, tak není divu, že téhle situace a takovéhle blízkosti mezi nimi prostě musí využít. Rukou, kterou má stále na jejím boku si jí přitáhne ještě blíž k sobě, druhou volnou ruku jí položí na tvář a věnuje jí letmý pohled do očí, následně si rty najde ty její a věnuje jí pár polibků, přičemž si jí rukou na jejim boku drží pořád těsně u sebe. Těžko říct, jestli to bylo pár vteřin nebo minut, ale nakonec se od ní odtáhne a věnuje jí jeden ze svých nejupřímnějších úsměvů. Následně jí ale jakoby se nic nestalo pustí a natáhne s k hromádce oblečení, kde najde své kalhoty, které si začne oblékat následně spolu s tričkem; na tváři se mu ale pořád drží nepatrný úsměv. ,,Nechceš půjčit bundu? Aby ti nebyla zima,” zvedne ze země jeho bundu, kterou jedním pohybem ruky trochu oklepe od písku a natáhne ruku s bundou k Nad.


Písečná pláž - Stránka 13 Htsr10
Reece Owen Warwick
Poèet pøíspìvkù : 83
Join date : 17. 07. 19
Reece Owen Warwick
29/10/2019, 13:47
Bavilo ju, že sa tak ľahko nevzdával a snažil sa nájsť ešte nejaké iné riešenia tejto ich malej, nevinnej hry, no opäť mu raz musela oponovať. "A ako by si sa do toho môjho telefónu dostal? Vieš snáď moje heslo?" Pobavene sa uškrnula, pretože si bola istá, že by si ho nedokázal tipnúť a keďže ona neverila tým novým systémom odtlačkov prstov či načítavania tváre, určite by pre neho nebolo ľahké jej telefón odblokovať a niekoho z neho kontaktovať. "Jasné, že mám číslo na vedúceho spolku, no vedúceho spolku by som určite nekontaktovala s tým, že prespím niekde inde, až taký kamaráti nie sme," mierne pokrčila ramenami, pretože Alvaro by bol vážne jeden z posledných, ktorým by niečo také povedala. Keby vážne chcela u niekoho prespať, napísala by Meg alebo Rose a bola si viac než istá, že obe by reagovali dosť prekvapene a prišlo by im to celkom podozrivé, keďže to bolo niečo úplne mimo jej charakter. "Chceš mi povedať, že som prvé dievča z môjho spolku, ktoré si si bol takto vyzdvihnúť? Žiadna iná slečna od nás by ťa nespoznala? Alebo nejaký spolužiak napríklad? Máme u nás pár ľudí, čo študujú fotku," skúšala hľadať nejaké ďalšie alternatívy pretože si vážne nemyslela, že je až tak inkognito a nikto ho nepozná, ako to o sebe tvrdil. "Aj Ted Bundy si myslel, že ho nikdy nechytia a pozri ako skončil," uškrnula sa, aj keď to nebola úplne téma hodná žartovania, keďže sa jednalo o jedného z najbrutálnejších sériových vrahov žien v histórii Spojených štátov, no pripadalo jej to ako dobrý príklad vzhľadom na to, čo Reece hovoril. Bol to fakt zábavný rozhovor, tak trochu čierny humor, čo by sa mnohým ľuďom nepáčilo, no jej to nevadilo, práve naopak, celkom si tieto ich fiktívne predpovede užívala. "Ale áno, musím uznať, že si celkom presvedčivý a naozaj niekedy pôsobíš tak, akoby si to mal skutočne dopredu premyslené," uznala s jemným prikývnutím, pretože tá argumentácia mu naozaj veľmi dobre šla a očividne dokázal uvažovať veľmi rýchlo, čo bolo veľké plus. Bolo dôležité nenechať sa zaskočiť ničím, a hoci mu dávala celkom zabrať, stále dokázal reagovať a hľadať nejaké spôsoby, ako vyvrátiť jej názory, podobne ako to robila ona s tými jeho. Možno práve preto ich to tak bavilo, obaja si totiž navzájom nahrávali. "Haha, myslíš?" Pobavene sa zasmiala a rýchlo pokrútila hlavou, keď ju obvinil, že sleduje nejaký seriál o sudkyni, čo vážne nebol ten prípad. Ona televízor nesledovala, v spolku na izbe ho nemala a keď už si chcela niečo pozrieť, zapla si nejaký ten film na Netflixe. Poväčšine však na to nemala nejako extra čas, takže vážne nevedela, o čom vlastne hovoril. "Ale nie, tieto televízne srandy idú mimo mňa. Všetko čo viem je z čítania, keďže ja sa narozdiel od teba nebojím porezania o papier," s drobným podpichnutím na neho vyplazila špičku jazyka, no potom trochu zvážnela, nie však úplne, len sa trochu uvoľnila a na tvári sa jej opäť usídlil ten klasický, prirodzený jemný úsmev, ktorý na nej mala takmer vždy. "Aj tak si myslím, že by si to nejako zvládol a môžem ti sľúbiť, že by som ťa určite neudala," úsmev sa jej o niečo rozšíril no vážne verila tomu, že sa taká situácia nestane, musel by to byť fakt zákon schválnosti, ktoré sa síce často diali no dúfala, že toto nebude ten prípad. Predsa len, bol už večer takže riziko, že jej do úst vletí včela a uštipne ju do jazyka bolo nízke. Našťastie. "Hmmm," na chvíľu sa zamyslela nad jeho slovami, pretože sa jej v mysli črtal nápad, ktorý bol podľa nej celkom dobrý, no ťažko povedať, ako by naň reagoval on, takže chvíľu zvažovala, či mu ho vôbec navrhnúť. "Môžeme sa dohodnúť, že keď ti bude treba akékoľvek očkovanie alebo budeš potrebovať k nejakému lekárovi rozbor krvi, tak sa zastavíš za mnou v nemocnici," vyskúšala, pričom jej ramená jemne stúpli a klesli na znak toho, že je to vlastne na ňom. "Myslím si, že keď dokážem pichnúť injekciu hysterickému päťročnému chlapčekovi ktorý pri pohľade na striekačku kope hlava nehlava, tak zvládnem spacifikovať aj teba. A môžem ti sľúbiť, že pokiaľ to vydržíš, pri odchode dostaneš aj nejakú sladkú odmenu," zoširoka sa na neho zazubila, pretože s týmito vecami už mala naozaj množstvo skúseností a nemocničná prax bola pre nich povinná, takže tam vždy trávila dva týždne v každom mesiaci, a teda si preskákala už všetky oddelenia niekoľkokrát a branie krvi či pichanie injekcií bola pre ňu úplná rutina, ktorú robila niekoľkokrát denne. Úsmev sa jej však ešte viac rozšíril po jeho slovách o polonahých chlapcoch a musela sa dokonca zasmiať, pretože ju jeho reakcia vážne neprekvapila, no nijako ju už nekomentovala, keďže jej dal sám najavo, že chce o tom radšej pomlčať, a tak len zľahka potriasla hlavou a taktiež si priložila prst k perám na znak toho, že bude ticho. Hneď potom jej však do líc stúpla mierna červeň, ktorú sa jej nepodarilo skryť pohotovým sklopením hlavy, ako predtým. "Vieš ale, že by si sa musel správať veľmi profesionálne, áno?" Položila mu zvedavú otázočku, no ešte stále bola trochu v rozpakoch, takže na jeho poznámku o Meg spočiatku ani nereagovala pretože chápala, že sa nemôžu všetci medzi sebou podrobne poznať, podobne ako ona nepoznala všetkých študentov medicíny na univerzite. "Je odomňa o rok mladšia, takže má dvadsať, no je naozaj veľmi talentová. A je to vážne skvelé dievča," skonštatovala na jej adresu, keď sa trochu spamätala, pričom by o Meg dokázala povedať oveľa viac pekných vecí, no momentálne bola vážne tak trochu rozptýlená, čo sa jej ale nikto nemohol čudovať.
Aj ona sa zatvárila smutne, po tom čo si z tváre akože zotrel tú slzičku, pery mierne odula a zhlboka si povzdychla, no trvalo to len chvíľku, vážne sa nedokázala ubrániť úsmevu na dlhú dobu. Vždy bola veľmi veselá, pozitívna a usmievavá, a hlavne keď sa cítila dobre, čo platilo aj o jeho spoločnosti. "Tak to ma teší lebo je to vzájomné," priznala, aby mu dala akýsi ten drobný kompliment, aj keď nemala pocit, že by bol jeden z tých chlapcov, ktorí by komplimenty od dievčat potrebovali, no chcela ho ubezpečiť, že aj ona sa v jeho prítomnosti cíti veľmi fajn. "Pokiaľ sú to ľudia, ktorých poznám, tak áno," kývla hlavou na znak súhlasu, pretože úzkosť pociťovala iba v spoločnosti neznámych alebo nových ľudí. "A pokiaľ si poctivo vyberáš, pri takých ľuďoch nehrozí, že niekto tú pohodu pokazí," dodala ešte s miernym pokrčením ramien, pretože sa jej ešte vážne nestalo, že by niekto z jej kamarátov pokazil náladu partii, vždy sa dokázali baviť všetci pekne spolu, aj keď bola pravda, že jej zábava a jeho zábava boli asi trochu iné. Predsa len, veľmi dobre vedela, čo znamená slovo "zábava" v chlapčenskom spolku a rozhodne to nebolo posedenie piatich kamarátov pri večeri. "Ale no tak, vážne si o sebe myslíš až tak veľa?" Pobavene sa zasmiala nad jeho slovami o tom sexy zajačikovi, no s čistým svedomím to nemohla poprieť alebo mu to vyvracať, pretože nemala šancu vedieť, či to tak bude alebo nie. Rozhodne mu to však nechcela odkývať ako niečo pravdivé, aby si vážne nezačal myslieť, že je z neho úplne namäkko, také niečo nemohla dopustiť. "Len aby to nebolo naopak," uškrnula sa a ladne zavrtela bokmi, nad čím sa ale hneď pobavene zasmiala, čo jej však nevydržalo dlho keďže sa k nej po chvíli priblížil a vypýtal si od nej tú pusu, ktorú mu aj dala, rovno na studený nos. Bol to veľmi úsmevný moment, na ktorom sa celkom dobre pobavila a rozhodne sa na ňom pobavil aj on, keďže sa zasmial, no keď si jeho pery našli tie jej, veľmi rýchlo stíchla a celá sa vložila do toho momentu, pričom mu jednu ruku opäť odlepila od teplého hrudníka a namiesto toho mu ju zľahka zasunula do ešte mokrých vlasov, pričom si jeho tvár pritlačila ešte bližšie k tej svojej, aby ich bozk o niečo prehĺbila. Samozrejme že sa jej pritom mierne podlomili kolená a keby ju nedržal, pravdepodobne by spadla, no po prvých pár sekundách sa jej nejako podarilo nabrať späť stabilitu a keď ju teda nakoniec pustil a odstúpil, zhlboka sa nadýchla no aspoň sa nezosypala ako domček z karát. "A nebude zima tebe?" Pozrela sa na neho s jasnou otázkou v hlase, pričom sa zohla, aby z piesku zobrala svoje šortky, ktoré si veľmi pohotovo natiahla na seba a v ruke zovrela aj svoju mokrú podprsenku, ktorú nemala kde dať, takže ju pravdepodobne bude musieť niesť v rukách.


Písečná pláž - Stránka 13 Ezgif-com-resize-11
Nadine M. Rhodes
Poèet pøíspìvkù : 70
Join date : 17. 06. 19
Nadine M. Rhodes
29/10/2019, 19:55
Leonna bola ten typ človeka, ktorého by niekto ukecal na každé jedno bláznovstvo. Ona bola ten typ človeka, ktorý sa snažil usmievať za každého jedného momentu a to aj z toho dôvodu, že si myslela, že svet už sám o sebe nie je v niektorých veciach spravodlivým. Možno to tak nevyzeralo ale vedela, že teraz môže byť jeden z tých okamžite hoc, kedy nebude človek v jej spoločnosti myslieť na démonov nachádzajúcich sa v hlave v podobe myšlienok alebo spomienok, ktoré sa tam melú sem a tam a nedajú priestor človeku ani len na malý moment si takzvane oddýchnuť. Leonna z toho dôvodu usúdila, že práve voda bude ten správny spôsob. A prečo? Pretože mnoho ľudí používa plávanie práve k tomu, aby prišlo na iné myšlienky alebo rovno na niektoré okamihy zabudli.
V momente, kedy sa špičkami prstov opatrne dotkla vody, nebola veľmi príjemná. Nebola tak teplá, ako si možno myslela. Aj keď slniečko pekne svietilo, tak zjavne ten krátky dážď predtým zapríčinil to, že voda bola o niečo chladnejšia ako obvykle. No toto ju rozhodne nemalo zastaviť predtým, aby sa do tej vody vrhla. Mohla to urobiť krok po kroku, kedy by si postupne zvykala na ten chlad no ona doslova so smiechom sa vrhla do vody, ako keby bola malým dieťaťom nachádzajúcim sa na tomto mieste. Hovorí sa, že prítomnosť zvieratka, rozkošného psa alebo mačky dokáže človeku na tvári vyčarovať úsmev a dokonca aj zlepšiť náladu alebo roztopiť chladné srdce. A presne rovnako to bolo aj v prípade Leonny, ktorá videla vo svojom živote zmysel v tom, niekoho rozosmiať. No ale nevedela, ako to je v prípade tohto človeka. Dokážu sa jeho kútiky pier stočiť do malého úsmevu alebo sa na jeho tvári stále nachádza ten výraz kameňa striedajúci sa s pohľadom ustráchaného šteniatka. „Môžem ti položiť jednu otázku?“ povedala Leonna a rozhodla s dokonca schladiť si aj hlavu tým spôsobom, kedy ju zaklonila a potom rukami prešla po mokrých prameňoch, dlhých, ryšavých vlasov. No nečakala ani len na odpoveď, dokonca sa na to mohla spýtať aj priamo. „Máš niekedy vo svojom živote okamihy, kedy sa usmievaš? Pretože si myslím, že človek bez úsmevu by nemal existovať. Nemusíš mi o žiadnych okamihoch hovoriť, len ma zaujíma to, či toto všetko nie je len jeden z tých prípadov, kedy človek sám seba berie ako..“ snažila sa prísť na tie správne slová. Možno to nebude jeho prípad, možno si to len zmýlila. „Ako vínneho za všetko, čo sa niekedy stalo. Presne to sú tie slová!“ Zamyslene sa na neho pozrela a potom si v podstate uvedomila, že voda, ktorá bola do tohto momentu chladná jej prišla už príjemná. Možno si na ňu jej telo len muselo zvyknúť. Dokonca mala menšie nutkania s úsmevom na neho špliechnuť vodu ale nevedela, ako by to bral. Sakra, Leonna si uznala do hlavy, že tohto človeka raz, skôr alebo neskôr predsa len nejako rozosmeje.


Písečná pláž - Stránka 13 Ezgif_10
Leonna Oliviero Caine
Poèet pøíspìvkù : 39
Join date : 30. 07. 19
Leonna Oliviero Caine
30/10/2019, 13:28
,,Doufám, že tvoje heslo nebude tvůj datum narození nebo třeba tvoje jméno. I když to by tím pádem bylo lehčí pro mě,” zatváří se vítězně, což ale není vůbec upřímný výraz, který by mu naskočil sám, protože mu je tak docela jasné, že tak lehké by to nebylo, ,,Že ty máš nějaký heslo, co se skládá z chemických vzorečků a počtu kostí v noze?” zvedne obočí s otázkou v hlase, protože její heslo bude určitě něco podobného. Přitom to jeho je tak jednoduché, zaprvé, je to otisk jeho prstu a zadruhé, zadruhé by se ostatním asi hádalo hůř, jelikož to je datum, kdy se s ním rozešla jeho první dívka, kterou opravdu miloval a tím mu to datum zaryla do paměti. ,,Lepší kontaktovat někoho, než nikoho,” pokrčí rameny. Samozřejmě, když by někdo napsal Oliverovi, že dnes Reece nedorazí do spolku, tak by to bylo opravdu divný a ne jen proto, že ani jeden nemá tušení, kdo je kdo, ale věří, že v tomhle spolku to chodí trošku jinak. Proto to bylo taky to první, co ho napadlo. ,,Za tu chvilku co jsem tam byl jsem vážně neviděl nikoho, kdo by mi byl aspoň trošku povědomí ze školy, ale těžko tvrdit, jestli mě tam třeba někdo nezná. Jen říkám, že dát si dvě a dvě dohromady by taky mohlo třeba chvíli trvat,” řekne zapáleně, ale jedinou jeho reakcí je pokrčení rameny. Je dost možný, že se do toho už začíná zamotávat a to co říká by nemuselo dávat moc smysl, ale snaží se, ,,A vážně jsi jediná pro koho jsem si tam kdy přišel,” dodá, když se na to ptala. On si takhle pro holky moc nechodí, protože přijít a vyzvednout si svůj doprovod požaduje to, že jí bude muset doprovodit domů a dělat ostatní věci, co si tenhle čin vyžadují a to pro něho opravdu není. Většinu když jde s někým ven, tak mají předem stanovené místo setkání a oba tam dorazí podle svého, doprovody domů zvažuje jenom tehdy, když z toho pro něj něco znamená a očekává od toho něco. Samozřejmě je spoustu vrahů, kteří byli nakonec dopadeni, ale je jich také spousta, kteří tady stále pobíhají a nebo se jim nějakým způsobem podařilo utéct z vězení, ,,Ale třeba Ed Kemper se šel udat sám. A jak dlouho mu to všechno procházelo? Beztak by ho nechytili,” konstatuje přesvědčivě, protože si to opravdu myslí. Možná se to může zdát, jako by je snad obhajoval, tak to ale samozřejmě není, i když nějaká jejich práce by se obdivovat dala, kdyby to nestálo hned několik životů, ale být sériový vrah vyžaduje nadměrné IQ, teda aspoň podle Reece. ,,Přesvědčivý možná, ale promyšlený vůbec. Teda ne natolik, aby mi to opravdu prošlo,” dodal na závěr jejich celé konverzace ohledně sériových vrahů. I když se to může zdát divný, tak se u téhle konverzace opravdu pobavil, protože Nadine je silný soupeř. Jak po fyzické tak po psychické stránce. ,,Jo, fakt,” dodá se smíchem, ,,Tak teď si mě uklidnila. Nejhorší jsou telenovely a nekonečný televizní seriály,” řekne s naprostou upřímností a vážností, protože nějaké seriály, co v televizi běží už 10 let jsou zlo pro lidstvo. Co tak zajímavého se tam pořád může dít, že to furt někdo sleduje? ,,No ty jsi zlatíčko,” řekne ironicky a mrkne na Nad. Ani on by jí neudal, neudal by nikoho, kdo by mu zachránil život. Takovej hlupák zase není. Takový návrh od ní nečekal, ani jí to neříkal z nějakého důvodu, aby ho třeba litovala nebo tak, žije s tím už poměrně dlouho a vždycky to nějak zvládl, ale ano, ten její návrh ho mile překvapil. ,,Tak jo, to zní jako dobrej nápad,” řekne upřímně a radostně, ,,Můžu tě uklidnit. Z takové reakce jsem už vyrostl, spíš  budu potřebovat tvojí pomoc až mě budeš sbírat ze země,” uchechtne se, protože opravdu pokaždé na té zemi skončí. I když třeba zvládne očkování při kterém z bezpečnostních důvodů sedí, tak třeba po 2 minutách, co se zvedne a už má po očkování se najednou složí k zemi. Vždy dokáže překvapit, ,,Sladkou odměnu? Takže dostanu tebe?” zazubí se na ní vesele. Co se týče mužských fotek, tak předpokládá, že za ním by s prosbou o fotku přišel málo kdo, když už by nějaký muž chtěl nafotit akty, pravděpodobně by zašel za nějakou ženskou fotografkou, ale co se týče fotek Nad. Tak těch by se opravdu nebránil, ,,Samozřejmě, já to jinak ani neumím,” řekne pohotově a přikývne na to rozhodně, aby přesvědčil oba dva, že tomu tak opravdu je. ,,Tak snad na ní někdy narazím. Rád potkávám talentovaný fotografky,” dodá s klidem, protože k tomu asi zrovna nemá co víc říct. Opravdu si jí nevybavuje, aby mohl přihodit něco k řeči, ale možná, možná mu jednou okomentovala nějakou fotku? Hmm.
,,Mm, tak super,” je rád, že to od ní slyší, protože on si dnešní večer dost užívá a je fajn, že není sám, kdo si to myslí. ,,Já ty lidi většinou ani pořádně neznám, takžeee, to bude možná tím,” pokrčí nad tím jednoduše rameny. Je to tak, protože když se dá s někým do řeči, tak je to většinou úplnou náhodou a seznamování teprve začíná, takže málokdy si vybírá s kým se bude ten večer bavit. ,,No co by neee, jsem k nakousnutí,” přitaká okamžitě na její otázku. Takovýhle věci moc často neříká, nebo ani nedělá, ale když si to situace vyžaduje, tak se nedá nic dělat, ,,Já na tebe budu ve stáří vzpomínat rád,” ukáže na ní jednou rukou a uculí se. Bude na ní s radostí vzpomínat už i večer než půjde spát, protože se za dnešek opravdu dost nasmál a dobře pobavil a navíc se mu taky naskytlo pár pěkných pohledů, takžee. Nedalo se s přesností očekávat, jak bude Nad reagovat na to, když jí políbí, protože každá holka na to reaguje dost jinak. Jedna udělá z obyčejné pusy nekonečnou líbačku, druhá vám místo pusy vlepí pár facek, protože jste dobře neodhadli situaci a jiná udělá z obyčejné pusy krásný zážit, jako to bylo právě teď a tady mezi Nad a Reecem. Což bylo pro Reece skvělým znamení a jestli ho dokázali nepatrně nažhavit takové drobné a nevinné hrátky, co asi udělá s člověkem taková pusa? Naštěstí Reece umí své emoce a všechno ostatní dokonale ovládat, takže nikdo se nemusí ničeho obávat. ,,Já jsem kus chlapa, něco vydržím,” řekl ironicky a s náznakem smíchu v hlase, ,,Ne fakt, vezmi si jí,” pobídl jí ještě jednou, ale nedalo mu to a navíc se mu nechtělo čekat, jestli to odkýve nebo bude mít něco proti, takže svou ruku stáhne zpět k sobě a popojde k Nad tak, aby jí mohl bundu přehodit přes ramena; a tak i udělá, když je dostatečně blízko ní, tak se natáhne, až jí skoto obejme a při tomto pohybu jí na její ramena zavěsí svou riflovou bundu, pak se stáhne a ustoupí o krok dál, ,,Asi půjdeme už zpátky, ne? Nebo chceš ještě někam jít?” zeptá se a přitom se sehne pro své boty, které si vezme do rukou. Klidně by ještě někam zašel, ale kdyby už chtěla jít zpět na pokoj, tak by se taky nezlobil, jelikož už bude asi docela pozdě.


Písečná pláž - Stránka 13 Htsr10
Reece Owen Warwick
Poèet pøíspìvkù : 83
Join date : 17. 07. 19
Reece Owen Warwick
31/10/2019, 12:33
So smiechom pokrútila hlavou a premerala si ho krátkym pohľadom ktorý jasne naznačoval otázku, či si naozaj myslí, že je taká hlúpa aby urobila svojim heslom niečo tak primitívne, ako dátum narodenia či vlastné meno. To totiž naozaj nebolo ono a popravde nechápala ľudí, ktorí niečo také urobili, pretože to už si rovno ten telefón, počítač či všetko podobné, čo vyžadovalo heslo, ani nemuseli zamykať. "Nie, nie tak celkom. Popravde je to kompletný dátum dňa, kedy sa zoznámili moji rodičia," uškrnula sa aj keď chápala, prečo si myslel, že by mala mať ako heslo niečo tak profesionálne a zložité. Ona si ale vybrala niečo, čo bolo pre ňu osobné a dôležité, aj keď musela uznať, že jeho nápad nebol zlý a možno by mohla použiť niektoré latinské výrazy s počtami kostí či svalov na zabezpečenie svojich sociálnych sietí a e-mailu. "Dal si mi ale celkom dobrý nápad takže vďaka," zľahka do neho so širokým úsmevom drgla, no potom sa už zahľadela pred seba a pozorne počúvala jeho ďalšie slová, ktoré sa ešte do určitej miery stále zľahka obtáčali okolo ich vražednej konverzácie. "Nie som si istá, či to v tomto prípade tak funguje. Bolo by totiž dosť divné kontaktovať niekoho, s kým sa bavím minimálne, nemyslíš?" Na sekundu spýtavo nadvihla obočie, no potom hneď pokračovala. "Dobre, beriem, v tom máš asi pravdu," uznanlivo prikývla, pretože sa naozaj u nich v spolku nezdržal až tak dlho a väčšinu času čo tam bol aj tak strávil u nej v izbe, kde ho teda nikto nemohol vidieť. Pár ľudí síce stretli, keď spolu odchádzali, no keďže Reece nebol športovec, a teda nebol známy každému na univerzite, teoreticky by to naozaj možno trvalo nejakú dobu kým by sa prišlo na to, s kým v tento večer odišla. "Páni, tak to by som si to zrejme mala vážiť," pousmiala sa, pretože vážne nečakala, že bola prvá z ich spolku, ktorú si prišiel takto vyzdvihnúť aj keď jej to do istej miery dávalo zmysel, pretože chalani z chlapčenského spolku ich poväčšine ešte stále brali ako podradné, nie dosť pekné, a ak aj pekné, tak nie dostatočne ľahké, aby s nimi skočili do postele hneď po pár minútach tak, ako na to boli zvyknutý. U Reecea však zatiaľ tento pocit nemala, čo ju vážne tešilo, aj keď samozrejme, či to tak má alebo nemá s inými dievčatami nemohla vedieť a rozhodne nemala v pláne sa ho na to pýtať. Bola to predsa jeho vec. "To bol ten psychopat, čo zabil svojich starých rodičov už ako dieťa, nie?" Vybral si si výborný vzorový príklad," uznanlivo pokývala hlavou, čo samozrejme myslela ironicky, aj keď s ním musela súhlasiť v tom, že niektorí masoví vrahovia boli naozaj tak šikovní a inteligentní, že by ich polícia zrejme vážne v danej dobe nedokázala chytiť. Dôležité však bolo to podotknutie v danej dobe. V tej dnešnej totiž existovali také technologické vymoženosti že vážne pochybovala, že by niečo také niekomu dokázalo prechádzať niekoľko rokov bez toho, aby ho chytili. "Tak potom dokážeš uvažovať a dobre argumentovať počas cesty, to je skvelá vlastnosť," tentokrát uznanie v jej hlase naozaj nebolo ironické, pretože to myslela vážne. Bolo to proste niečo, čo sa nedalo naučiť, človek to proste musel mať v sebe. Nie každý by totiž dokázal tak rýchlo uvažovať a prichádzať na fakt reálne silné protiargumenty. "Na tej fotografii ťa je možno s týmto mozgom škoda," s úškrnom ukázala na jeho hlavu, no keďže nechcela zbytočne zdržiavať ich konverzáciu, hneď reagovala aj na jeho ďalšie slová ohľadom sledovania televízie. To naozaj nebolo niečo, čomu by sa venovala, čo sa mu očividne celkom páčilo. "Vážne ani neviem, čo tam v dnešnej dobe vysielajú. Keď si chcem niečo pozrieť, aj tak je už všetko na internete," skonštatovala s miernym pokrčením ramien, keďže jej televízia naozaj do určitej miery prišla ako prebytok doby, aspoň teda pre ich generáciu. Nepoznala totiž nikoho zo svojho okolia, kto by si po škole sadol pred telku a pozeral, čo v nej dávajú, keď si na internete mohol vybrať, čo chce pozerať on. "Som, no nezdalo sa mi, že by si to myslel úprimne," okomentovala s prižmúrenými očami, akoby sa snažila zistiť, či to naozaj myslel vážne no bolo si istá, že to povedal viac menej len tak. "Nebudem ťa musieť zbierať zo zeme," pokrútila hlavou, aj keď ju tá myšlienka pobavila a musela sa jemne uchechtnúť, pretože predstava, ako sa so svojou výškou a váhou naťahuje s niekým, ako je Reece, bola proste komická. "Uložím ťa do postele, urobím čo bude treba a potom ťa tam nechám nejakých dvadsať minút, kým sa z toho spamätáš," povedala veľmi vecne a profesionálne, no keď sa nad svojimi slovami spätne zamyslela, uvedomila si, že znejú trochu dvojzmyselne a do líc sa jej prikradla červeň. Rýchlo ju však zahnala potrasením hlavy, no ona vyskočila späť a ešte intenzívnejšie po jeho ďalšej otázke. "Myslela som skôr lízatko alebo čokoládu," v očiach jej ale aj tak zažiarili drobné iskričky, a opäť sa na chvíľu ponorila sama do seba, snažiac sa upokojiť svoje jemné vzrušenie, a samozrejme takmer vôbec nevnímala, čo jej hovoril ďalej, takže sa len v rýchlosti usmiala a kývla hlavou aj keď vlastne ani sama nevedela, na čo vlastne prikyvuje.
"Nie je to zvláštne? Stretávať sa zakaždým s novými a novými ľuďmi," naozaj ju to zaujímalo, pretože si samú seba v danej situácii predstaviť nedokázala. Možno preto sa tak v niektorých veciach štítila Alvarovmu nápadu urobiť z nerdského spolku väčší párty spolok. Tá predstava desiatok cudzích ľudí, ktorí by narúšali jej osobný priestor jej proste prišla hrozne desivá. Nebolo to proste niečo, čo by dokázala robiť a už vôbec nie opakovane. Možno keby mala po svojom boku niekoho, koho poznala dobre, tak by to nejako prežila, no pokiaľ by vážne mala sedieť sama v obklopení ľudí, o ktorých nevedela nič len ich mená, zrejme by vážne nevedela, o čom sa s nimi baviť a radšej by odišla. Našťastie ale veľmi rýchlo vďaka Reeceovi prišla na iné myšlienky, a tak sa opäť pobavene zasmiala a kývla hlavou na znak súhlasu. "Fajn, možno trochu k nakusnutiu si, priznávam," vyplazila na neho jazyk, pretože nemalo zmysel to popierať, bol to proste fakt. Vyzeral dobre, viac než dobre, a viackrát mu to dala jasne najavo. "Aww, tak to bolo vážne milé, kto by to na teba povedal," na tvári sa jej opäť zjavil veľmi prirodzený úsmev, aj keď jej slová zneli možno trochu podpichovačne, vôbec ich nemyslela zle. Bol to fakt skvelý večer, ktorý si naozaj užívala a bola rada, že to tak vníma aj on. Nebola si totiž istá, čo má od tohto ich stretnutia čakať, no nakoniec bola viac než spokojná. "No dobre ty kus chlapa," zoširoka sa na neho zazubila, pretože naozaj nechcela uškodiť jeho egu tým, že by ho odmietla, a tak ho nechala, nech jej bundu prevesí cez ramená a na krátku chvíľu si zase užila pocit jeho blízkosti, ktorý však veľmi rýchlo pominul a prišla otázka, na ktorú sa jej vôbec nechcelo odpovedať. Na jednej strane vedela, že už je celkom neskoro, no na druhej strane sa v jeho spoločnosti cítila fakt fajn, takže mala drobnú dilemu, Hlavu teda naklonila na stranu a na sekundu sa zamyslela, no potom zľahka nadvihla ramená a zhlboka sa nadýchla. "Môžme sa pomaly vrátiť, no ak chceš, môžeš sa ešte zastaviť u mňa. Mám nejaké vína z Francúzska a večer som robila čerstvé lasagne, ak ich teda ešte moji spolubývajúci kompletne nezmasakrovali."


Písečná pláž - Stránka 13 Ezgif-com-resize-11
Nadine M. Rhodes
Poèet pøíspìvkù : 70
Join date : 17. 06. 19
Nadine M. Rhodes
31/10/2019, 15:00
,,Díky bohu, už jsem se bál,” položí si ruku na srdce a oddychne si, jakože si právě ulevil, pak ale ruku nechá volně spadnou dolů, ,,Já třeba netuším, kdy se moji rodiče seznámili,” řekne hned potom, co si doposlechne Nad. Opravdu si totiž není jistý, že by mu o tom rodiče někdy říkali a jestli ano, tak to zapomněl, ,,Takový heslo by bylo určitě považováno za extrémně bezpečné,” uchechtne se, protože většinu hesel, co on používá, tak jsou považována za slabá, jelikož jsou to pouze čísla a pár písmenek, aby to splnilo limity. Na všechny sociální sítě co má a nebo na cokoliv ostatní, co požaduje heslo, tak udává to stejné už několik let a má tak jistotu, že ho nikdy nezapomene a nebude muset marně pátrat po hesle, co si vymyslel; prosté, ale funkční. ,,To asi bylo,” přizná a pokrčí nad tím rameny, ,,Ale třeba bych nakonec znervózněl a šel se přiznat,” zabít někoho je totiž jedna věc, to se může stát i nějakým velikým omylem a nedopatřením, ale unést tu tíhu toho, že jste někoho připravili o život je věc druhá. Většina vrahů je pak schopná tvrdit, že někoho zabít je ten nejlepší pocit vzrušení, a s takovým jednáním se člověk musí prostě narodit, nebo ne snad? A takový Reece opravdu není. Tedy ano, nedělá mu problém například někde v baru vyvolat rvačku a zlomit někomu nos, ale to je zase o trochu něčem jiném, přitom nikdo neumírá, ,,Taky si myslím,” dodá radostně a přikývne si na to. Nějak dvakrát nad tím nepřemýšlel a co vypustil z pusy byly jen fakty, které si dával dohromady, takže nic zvláštního, co by například Nadine nedělala taky. Na poznámku o tom, že by si asi měla vážit toho, že je jediná, kterou si takhle vyzvedl, jí nic neodpoví, spíš jen tak s přirozeným úsměvem, který má na tváři nějak po celou dobu dnešního večera, přikývne. Není si totiž úplně tak jistý, co by jí měl odpovědět, takže v takových situacích je asi lepší prostě mlčet. ,,Jojo, to byl on,” odkýve jí to bez přemýšlení, ,,Je ale zvláštní, že lidem se do paměti zaryje někdo, jako jsou tyhle lidé, ale nejsou si schopní zapamatovat jména prezidentů,” zdvyhne ruce a ukáže na sebe, samozřejmě, že ví, jak se jmenuje současný prezident, ale zeptat se ho na jméno nějakého předešlého prezidenta, byl by to kámen úrazu. Politika je holt něco, co ho opravdu nezajímá, ale to tak u umělců většinou bývá, že nejsou schopní řešit vážnější témata, než jestli je fotka správně naexponované nebo ne. ,,Taky nejsi úplně k zahození, co se týče argumentování,” řekne stejně uznale jako ona jemu, ,,Manželský hádky by s tebou byly asi docela boj,” ušklíbne se pobaveně. Je fakt, že mu nedělá problém vymyslet si z patra jakýkoliv příběh, aby se dostal například z nějakého průšvihu, který si žádá okamžitou reakci. Člověk se s tím musí narodit, ale hlavně to musí pořádně vytrénovat, protože někdy není vůbec lehké vymýšlet argumenty za pochodu. ,,To zase nee, je to něco, co mě baví a nemusím se kvůli tomu zbytečně stresovat,” dodá pohotově, protože co se týče volby jeho studia, nikdy by neměnil, protože je to opravdu něco, co ho baví a co mu především i jde; a podle něho platí to stejné, že se člověk musí narodit s určitým citem, protože ne každý, kdo si vezme do ruky fotoaparát může být fotografem. ,,Podle mě jsi ze školy docela ve stresu, ne? Kvůli tomu kolik toho po vás požadují a tak,” řekne snad na jeden nádech a pak se hned omdlčí, aby popadl dech a mohl dál pokračovat, ,,A já jsem se snad naposledy stresoval před přijímačkama,” uchechtne se, protože si taky není stoprocentně jistý, jestli kvůli tomu prodělával nějaký určitě stresy nebo ne, ,,I když možná ani to ne,” dodá a zakroutí nad tím hlavou. Co se týče sledování televize, tak byl opravdu rád, že Nadine není jeden z těch posledních televizních maniaků, kteří projíždějí všechny televizní programy a hledají nějaký dobrý pořad, co právě běží, ,,Ne asi, občas se ještě divím, že někdo shání DVDíčka,” řekne trošku nechápavě, protože v dnešní době má snad každý přístup k internetu, takže musí být pro každého snazší pustit si film přes nějakou stránku, než pobíhat po městě a shánět, kde už je na DVD k dostání. Tak to fungovalo, když mu bylo tak pět a s radostí na to vzpomíná, ale dělat už to nehodlá, když jsou i jiná řešení. ,,Samozřejmě, že jsem to myslel vážněéé,” řekne prošku protáhle, aby to zlehčil a neudělal to tak očividným, ale opravdu na něho jako takové malé zlatíčko působila, protože se k němu chovala strašně mile. ,,Tak super, na to se budu těšit,” bylo mu jasné, jak to Nad myslela, ale i v jeho uších zazněl jistý dvojsmysl, nad kterým se musel trošku pousmát, protože to působilo vtipně. Obzvlášt, když viděl, že Nad úplně v plánu neměla vymyslet tak trošku nemravný dvojsmysl, ale zase většina lidí by se nad tím třeba ani nepozastavila, to jen Reece má takový vytříbený sluch na takové věci, a jak se vlastně zdá, tak Nad taky. ,,Škoda,” řekne trošku zklamaně, ale vesele zárověň. Dál se tomu ale už nevěnuje, protože se přesunul k dalšímu bodu jejich konverzace ze které se stal spíš jen takový menší monolog, o čem ale úplně netuší.
,,Mně to ani nevadí. Rád poznávám nový lidi, i když většinou do druhého dne zapomenu, jak se vlastně jmenovali,” pokrčí nad tím rameny, jelikož ho to opravdu netrápí, ,,Nedělá mi problém dát se do řeči s kde kým, i když je úplně cizí,” přikývne si na to, jelikož je to čistá pravda. A ještě ke všemu, když už je nabuzený alkoholem, tak se stává ještě víc kamarádským typem a náměty ke konverzaci se jenom sypou, ,,Ale taky to bude asi ten důvod, že to někdo pokazí, když se pořádně neznáme,” dodá jen tak, aby to celé téma shrnul. ,,Děkuji,” řekne radostně a uculí se na ní. Je pravda, že takových komplimentů přišlo od Nadine za celý večer dost a nemá se tvrdit, že by jim nevěnoval nějakou pozornost. I on sám se Nad snaží sem tam nějaký ten kompliment povědět, ale nejde mu to tak dobře jako jí. Ale na jeho obhajobu, moc komplimentů od něho dívka neuslyší, nejsou to totiž věci, co by říkal na denním pořádku. ,,Jsem stejný zlatíčko jako ty,” konstatoval rozhodně a své tvrzení si i odkýval, aby ho celé podtrhl. ,,Tak se mi líbíš,” uculí se, když souhlasí s tím, že si jeho bundu vezme, i když bylo na protest trochu pozdě, jelikož bundu měla už na sobě. Když čekal, jak se rozhodne, tak si jí jen tak letmo s úsměvem na tváři prohlížel a čekal, než rozhodne, co s nimi bude dál, ,,Tak jo, to zní fajn,” odkýve jí to s natěšením v hlase. Kdo ví, jestli se těší víc na další chvíli strávenou s Nad nebo na její lasagne, jídlo zbožňuje, takže by to bylo hodně diskutabilní. ,,Můžeme?” kývne hlavou k cestě a pak svůj pohled obrátí zpět na Nad, jestli už je připravená vyrazit nebo jestli ještě chvilku potřebuje.


Písečná pláž - Stránka 13 Htsr10
Reece Owen Warwick
Poèet pøíspìvkù : 83
Join date : 17. 07. 19
Reece Owen Warwick
3/11/2019, 10:38
Nad jeho gestom s rukou na srdci sa pousmiala a mierne potriasla hlavou, aby sa jej vlasy dostali na správne miesto a nepadali jej do očí. "To je normálne, väčšina ľudí také veci nevie. Naši rodičia nám však príbeh ich zoznámenia hovorili ako rozprávku na dobrú noc. Samozrejme, v upravenej verzii, kde mama bola zakliata princezná a otec hrdina, ktorý ju zachránil," uškrnula sa, pretože ten príbeh poznala naspamäť ešte teraz, čo ale nebolo prekvapením, keďže jej rodičia pri jeho vymýšľaní množstvo fantázie nepoužili, len vykradli kopu detských rozprávok. Aj tak ale na to mala len pekné spomienky, možno práve preto dátum ich prvého stretnutia použila ako svoje heslo. Ktovie. "To áno. Jediní ľudia, ktorí by dokázali môj telefón odblokovať sú teda moji rodičia a sestra. Ak by ich samozrejme napadlo, že majú skúsiť práve tento dátum," veľmi ale pochybovala o tom, že by si niekto z nich uvedomil, že práve to je jej heslo. Jej rodičia teda určite nie a Malia, možno časom. Určite by to však nepatrilo medzi prvých desať vecí, ktoré by vyskúšala. "Dúfajme, že nikdy nezistíme, ako by to dopadlo," dodala na jeho slová o tom, že by sa možno nakoniec išiel priznať aj keď vážne pochybovala, že by bol niekedy schopný niekoho zabiť. Hovorí sa, že vrahovia sú väčšinou tí ľudia, od ktorých to okolie najmenej očakáva, no pri ňom si proste niečo také ani len nedokázala predstaviť. A hlavne, na ľudí mala celkom fajn odhad, a z neho mala naozaj dobrý pocit, takže sa nad tou myšlienkou už radšej ani nepozastavovala. "Každý si pamätá to, čo si pamätať chce. Tak funguje ľudská myseľ. Do popredia dáva veci, čo nás zaujímajú a to, čo nás nezaujíma, postupne vyhadzuje," mierne pokrčila ramenami, aj keď mal pravdu, naozaj to bolo zábavné. Ani ona sama by zrejme nedokázala vymenovať úplne všetkým prezidentov, jeden alebo dvaja by jej ušli, a to mala výborný všeobecný prehľad. V jej prípade to však bolo trochu iné, pretože ju vzdelávanie bavilo, takže si veci, ktoré si prečítala, dokázala pamätať dlho, pokiaľ jej pripadali užitočné. "Haha, ďakujem, sú to roky praxe, keď vyrastáš s dvojčaťom," pousmiala sa, pretože s Maliou to častokrát inak nešlo. Svoju sestru zbožňovala viac, než kohokoľvek iného, no niekedy skutočne jedna druhú poriadne vytáčali alebo burcovali a keďže sa nikdy nechceli hádať, argumentácia bola jediným možným spôsobom, ako príležitostné nezhody a krízy vyriešiť. "Hmm, musí to byť celkom príjemný pocit, nebyť zo školy v strese," zamyslela sa, aj keď by sa nedalo povedať, že by ona v nejakom extrémnom strese bola. Prax v nemocnici milovala, tam sa cítila úplne skvelo a uvoľnene, no a čo sa týkalo školy, ani tam nemala nejaké nervy, keďže si všetky úlohy a zadania robila v dostatočnom predstihu. Jediný stres pre ňu predstavovali skúšky, no ani tam sa nemala veľmi čoho báť, keďže sa jej ešte nestalo, že by prišla nepripravená alebo dostala horšiu známkou, akou bolo B. "Niekedy je ale trocha stresu dobrá, pretože človeka vyhecuje k lepšiemu výkonu," zafilozofovala s úsmevom, aj keď si nebola istá, či to tak funguje u každého, no v jej prípade to tak očividne naozaj fungovalo. Samozrejme ale za tým bolo viac ako len trocha stresu, konkrétne čas strávený nad knihami, aj keď by si preň vedela predstaviť lepšie využitie. "DVDčka? To ešte aj existuje?" Nedopustila si úsmevnú poznámočku a v očiach sa jej zajagali iskričky pobavenia, pretože to bol v jej očiach ďalší prebytok doby, podobne ako televízia. "Tak prečo ti neverím?" Spýtavo nadvihla obočie a zatvárila sa celkom vážne, no po chvíli do neho opäť jemne drgla lakťom a usmiala sa na znak toho, že vlastne aj tak o nič nejde. Dôležité pre ňu bolo to, že o tom vie sama, nepotrebovala uznanie ďalších ľudí okolo seba. "Len mi daj vopred vedieť aby som ti vedela povedať, na ktoré oddelenie máš za mnou prísť," pripomenula ešte, keďže každý mesiac bola niekde inde. Nemocnica ich rotovala podľa svojich vlastných potrieb, preto určitý čas trávila na onkológii, potom zas na detskom, o mesiac na traume a po týždni ju možno presunuli na neurológiu. Nemala teda žiadny presný rozvrh, no brala to pozitívne, keďže si aspoň vyskúša prácu všade. "Ale tak, možno niečo vymyslíme," mierne sklopila zrak aby zase nebolo vidieť, že je tak trochu zahanbená, pričom si zľahka zahryzla do vnútornej strany líca, snáď aby potlačila červeň, ktorá sa jej opäť drala do líc.
"Tak to sa teda za boh vie aké spoznávanie nedá označiť," na tvári sa jej znovu zjavil úškrn, pretože aspoň podľa jej definície to teda spoznávanie nebolo. Keď totiž ona chcela niekoho spoznať, venovala mu svoj čas a pozornosť a nikdy sa nestalo, že by na druhý deň nevedela jeho meno. Chápala ale, že v prípade, že je naokolo množstvo ľudí to asi nebolo úplne najjednoduchšie, sústrediť sa iba na jediného človeka. "To ti trochu závidím. Ja sa síce dokážem dať do reči s každým, no iba v situácii jeden na jedného," kútiky mala stále roztiahnuté v úsmeve, no tento bol o trochu smutnejší, nie taký veselý, ako ten predtým. Bolo to však preto, že si uvedomovala svoje nedostatky, jednoducho to ale bolo niečo, s čím bojovala už dlhé roky a zatiaľ ten boj prehrávala. Nikto sa jej ale nemohol čudovať, keďže väčšinu svojich prvých sedemnástich rokov života trávila svoj čas v škole alebo doma. "Nemáš mi začo ďakovať, je to pravda," mierne nakrčila ramenami, pretože to fakt nebrala ako niečo, za čo by jej mal byť vďačný. "To áno, musím uznať, že aspoň dnes teda naozaj zlatíčko si," zazubila sa krátko, no potom sa už venovala obliekaniu svojich šortiek a samozrejme že aj prijala jeho bundu, za čo mu bola veľmi vďačná, keďže naozaj situáciu podcenila a keby jej tú bundu nepožičal, zrejme by jej bola poriadna zima. "Skvelé, tak môžeme vyraziť," aj ona prikývla, zo zeme zobrala svoje tenisky a vyrazila späť ku spolku tou istou cestou, ktorou prišli, pričom dúfala, že niekde nezabočia zle, keďže sa za tú dobu celkom zotmelo.

>>>Nerdský spolok


Písečná pláž - Stránka 13 Ezgif-com-resize-11
Nadine M. Rhodes
Poèet pøíspìvkù : 70
Join date : 17. 06. 19
Nadine M. Rhodes
6/11/2019, 22:01
Už vešel do vody a tak nějak se rozhlížel kolem sebe. Přemýšlel, proč to vůbec dělá. S povzdechem zakroutil hlavou a koukl na Leonnu, která už zase přicházela s dalšími slovy. Slova... tolik slov jí vycházelo s těch rtíků, až přemýšlel, kde se to všechno bere. Štěbetala jako malá ptáčátka v hnízdě, když čekaly na maminku, až jim donese nějakou pěkně rozžvejkanou žížalku, a ta žížalka byla Neranova odpověď a maminka Neran. Jenomže on ještě nebyl připravenej mít ptáče! Díval se na ni a snažil se přijít na nejšetrnější způsob, jak jí říct, aby přestala tak moc mluvit, ale pak si uvědomil, že on vlastně nikdy moc jemnej nebývá, takže je asi jedno, jak to řekne. Zhluboka se nadechl, podíval se na ni tím svým prvotřídním nebezpečným kukučem a vstoupil hlouběji do vody. Na jeho tváři ani nešlo poznat, že by nějak zaznamenal, že je voda studená. "Usmívám se, když mám důvod," což moc často neměl, a hlavně, každej viděl důvod v něčem jiným, vybíral si, co za to stojí a co ne. Pro Leonnu bylo úsměvuhodné téměř vše. Pro Nerana? Máloco. Občas spíš kdo. Většinou měl na tváři takovej ten pobavenej úšklebek, nebo samolibej úsměv, jak to občas kluci mají -ale nic víc. Když se teda usmál a zcela upřímně, znamenalo to už jó velkou věc. A jen tak to samozřejmě nikdo nedokázal. Smutné, že? Pro něj ne. On na ty úsměvy stejně moc nebyl. "Taky ti položím otázku," jenomže on to na rozdíl od ní prezentoval jako hotovou věc, "proč se prostě nezeptáš, jestli se někdy usmívám? Ty všechny další slova jsou jenom taková nepotřebná omáčka, člověk pak ani neví, na co se ptáš, nebo jestli se vůbec ptáš, nebo skládáš nějakou báseň," možná byl trochu moc tvrdej, ale přišlo mu to prostě správný říct. Samozřejmě to byl nesmírnej blb a nějaký ranění citů ho nenapadlo. Jenomže takovej prostě byl.


Písečná pláž - Stránka 13 Tumblr_inline_p7nb45UdjQ1qlt39u_250 Písečná pláž - Stránka 13 96633017f5ff587e5a89b950d49d1c3c Písečná pláž - Stránka 13 Unnamed-1 Písečná pláž - Stránka 13 9fdc1fe0709e32fb44704653356bea40 Písečná pláž - Stránka 13 Tumblr_inline_p7nb47bar61qlt39u_250
666060
Neran Baskerville
Poèet pøíspìvkù : 38
Join date : 22. 04. 19
Neran Baskerville
6/12/2019, 23:38
Rozhodně neměl v úmyslu, že by se ponořil takhle rychle. Samozřejmě, že mu hlavou prolítlo tolik myšlenek a hlavně nevěděl, co by měl právě teď dělat. Jak se mu v těle zúžily veškeré jeho cévy, a průtok krve se zpomalil, zasáhl ho menší strach, že nenajde sílu se dostat nad hladinu a utopí se. Ale nakonec našel malou trošku sil a nad hladinu se dostal. Trochu si oklepal hlavu a podivil se, když Pat viděl blíže, než byla před chvilkou. Pravděpodobně ji vyděsil. Cítil se lehce provinile a ani ten alkohol si netroufl k tomuto momentu udělat nějaký žertík či si nějak rýpnout. Pohled provinile přesunul na hladinu. “Omlouvám se.“ Pronesl a poté se podíval zpátky na ni s omluvným úsměvem na rtech. Opravdu ji nechtěl tak moc vyděsit ani díky jeho opilosti. Když se opět pomalu rozplavala pryč, on se rozplaval také. Snažil se udržovat ideální tempo, aby ona stačila jemu a on zase jí. Chtěl něco říct, ale bylo mu blbé přerušit to ticho. Vypadalo to, že si ho Pat užívala a tak také mlčel a spokojeně plaval. Jen poslouchal občasné šplouchnutí vody a to ho celkem uklidňovalo. Jenže potom to ticho prolomil, protože prostě musel něco říct. Musel říct svůj názor na to, že se mu tenhle nápad opravdu zalíbil a uvědomil si, že by tohle rád dělal častěji. Bohužel si také myslí, že se k tomuhle nikdy nedokope bez alkoholu nebo nějakého pořádného překecání. A pravděpodobně by šel právě jen s ní, protože si již na ni zvykl nebo s někým z kluků ze spolku. Stejně jako ona, přestal plavat. Jen šlapal vodu, aby se případně opět nepotopil, protože by přišel další šok a to opět nechce. Sám si dost uvědomoval, že je tolik věcí, které by měl zkusit a ještě je nikdy nezkusil. Kdyby je teď měl začít vyjmenovávat, pravděpodobně by mohl napsat knihu. Je to dlouhý seznam, protože je strašpytel a bojí se dělat takové ty odvážnější věci, které normální lidé dělají. Raději byl ve svém pokoji a třeba si četl nebo dělal věci do školy. Občas se šel i projít, ale tím riskoval, že by potkal Kierana a zpátky by se vracel s nějakými odřeninami či modřinami. To, co řekla poté, ho překvapilo. Dost ho to překvapilo a mohlo to na něm být vidět. Dokonce se na jeho tvářích objevil lehký nádech růžové barvy. I přes ten alkohol se to dostalo k tomu starému dobrém Christopherovi, který tam někde stále byl. Měl z toho radost, ale také z toho lehce posmutněl. Také by s ní moc rád trávil více času, jenže… Moc toho času nebylo. Ani z jedné strany. Většinou to dokonce bylo tak, že když měl Chris čas, neměla ho Pat a naopak. A ten ples nyní byl respektive náhoda, na kterou vsadil. A úspěšně. “Jo… Dost mě to mrzí, ale…“ Ani to nestihl nijak doříct, protože to vypadalo, že Pat něco poví, ale zarazila se. Ani sám Chris to poté nedořekl, protože sám uslyšel ten smích blížících se osob na pláži. Otočil se, aby se podíval a poznal svlékající se siluety kluků. Povzdechl si. Tak hezká chvilka a nějací hulváti ji takhle pokazí. Nebude lhát, zamrzelo ho to. Mlčky přikývl. Na tváři měl trochu ustaraný výraz, protože ho to opravdu mrzelo. Na druhou stranu se modlil, aby mezi nimi nebyl Kieran. Jenže ani jeden z těch kluků nezněl jako on nebo jako jeho parta. Naštěstí. Pro sebe si úlevně oddechl a začal plavat za Pat zpátky na břeh. Pokaždé, když se na něho ohlédla, ji věnoval lehký úsměv na svých rtech. Přeci jen, bylo opravdu hezké, že ho kontroluje.
Snažil se ignorovat ty veškeré narážky na ně. Kdyby byl normální, jako oni, pravděpodobně by se již ozval. Pokud by byl lehce agresivní, pravděpodobně by se k nim i vydal, ale to naštěstí nehrozilo. Nechce si proti sobě poštvat další kluky, které by potkával, a stali by se pro něho hrozbou, jakou byl sám Kieran. Na její poznámku nic neříkal, jen sledoval partičku. Ano, zkazili jejich večer, ale na druhou stranu je donutili vylézt z té ledové vody a bůhví, kdy by se sami dokopali k vylezení na břeh. Pomalu se začali oblékat, při čemž na sobě cítil pohled. Jeden jediný pohled, který dobře znal a věděl, že ho Pat pozoruje. Samozřejmě se snažil nedávat najevo to, že ho to začíná lehce znervózňovat a přeci jen, tou studenou vodou z něho ten alkohol lehce vyprchal. A také tím, že už do sebe nenaléval další. Podíval se na ni při její poznámce. “Ono mi asi ani nic jiného nezbývá.“ Lehce zavtipkoval, ale ihned přestal, když na sobě ucítil ten vážný pohled a raději pokračoval dále v oblékání. Oblékat se na mokré tělo je opravdu složité. Ještě si nasadil brýle, aby viděl a vydali se pryč. Samozřejmě, že měl Christopher protesty. Chtěl doprovodit jí, ale ona mu to stále nedovolovala. Připadal si dost špatně za to, že ho musí doprovázet. Sice kolej není tak daleko od spolku, ale stejně. Stále by se jí během toho kousku mohlo stát cokoli a on by se to poté nerad dozvěděl. Možná by si to ani neodpustil, protože měl být tvrdší a stát si za tím, že ji doprovodí. Samozřejmě nebyl překvapen z toho, že se vyptávala. S radostí jí odpovídal, ale někdy se opravdu musel zamyslet nad odpovědí. Musel to nějak zformulovat, aby dávala daná odpověď smysl. Díky tomu všemu vyptávání ta cesta utekla dost rychle. Přišlo mu, že šli teprve pár minut a už byli u spolku. Smutně se podíval na velkou budovu a poté na Pat. Lehce přikývl. Ještě nechtěl, aby se rozloučili. Hlavně mu došlo, že tenhle večer končí a už se pravděpodobně žádný další nenaskytne. Možná tak zase za rok a to je za opravdu dlouhou dobu. Jenže pak přišel moment, který tento večer respektive uzamkl do jeho mysli. Sice to byla drobnost, ale pořád to tam bylo. Ten letmý polibek na jeho tvář rozproudil krev v jeho těle natolik, že měl najednou tolik energie, jako nikdy. Pro někoho drobnost, pro Christophera to bylo obrovské gesto. Najednou měl ze sebe trošku lepší pocit. “Ty taky.“ Přitakal a ruku pozvedl, aby ji také zamával. Sledoval její záda a opět trochu posmutněl, když odcházela pryč. Chtěl ji doběhnout a doprovodit ji, ale určitě by protestovala a vyndala mu. Proto jen vložil ruce do kapes a vydechl. “Děkuju za dnešek!“ Houkl za ní nakonec a pomalu se rozešel do spolku s myšlenkou, která mu hlavou létala už opravdu dlouho. Jen stále nevěděl, jak by ji zrealizoval. Nebo ještě lépe, nemůže se k tomu vybídnout. Musí najít pořádnou odvahu, ale otázkou je, jak dlouho to ještě potrvá. Hlavně mu došlo, že nedořekl to, co nakousl v té vodě. No, tak to řekne někdy jindy. Až ji zase někdy potká, což bude bůhví kdy. Odemkl dveře do spolku a pomalu vlezl dovnitř. Jeho tělo zavalilo větší teplo než tam venku. Pár jeho přátel sedělo ve společenské místnosti, ale on neměl chuť ani náladu s nimi posedět, proto se vydal do svého pokoje, kde se převlékl do suchého a teplého oblečení, ulehl do postele a během chvilky usnul. Nakonec ta veškerá energie z něho vyprchala.

>>> Nerdský spolek


Písečná pláž - Stránka 13 QFV7vfzQ_o
Christopher Jones
Poèet pøíspìvkù : 33
Join date : 01. 08. 17
Christopher Jones
28/12/2019, 19:07
Leonna nebola ten typ, ktorý by si to zobral osobne. Z toho dôvodu možno spočiatku na to nereagovala alebo napokon možno aj premýšľala nad tým, čo má povedať. Zvláštne no nie? u niekoho, kto by vedel hovoriť takmer celé hodiny bez toho, aby ju niekto prerušil. No možno to bude mať v budúcnosti o niečo ľahšie. A možno za tým úsmevom, ktorý sa takmer neustále nachádza na jej tvári sa nachádza niečo viac. No to vie možno len málo ľudí. Možno, to slovo je tak nepraktické. Leonna sa na neho pozrela. Možno bol zvláštnym typom človeka no jej to v tejto chvíli neprekážalo. "Mohla by som sa za to ospravedlniť, ale bolo by to zbytočné. Je to jedna z mojich možno nie dobrých vlastností." povedala Leonna a potom si prešla končekmi prstov do mokrých vlasov, ktoré si predtým samozrejme musela namočiť. Milovala vodu, bola to jedna z vecí, ktorá jej pripomenula svojim spôsobom aj minulosť, kedy sa plávaniu venovala. A kedy mala aj zlomené srdce. Zlomené srdcia sú tými najhoršími.
"No budem si to určite pamätať, ak sa ešte niekedy na budúce stretneme. Dakujem ti za túto chvíľu a na moment zabudnúť na svet okolo." povedala Leonna a vedela, že je ten správny čas odísť. Nebolo to určite z toho dôvodu, čo povedal. No neprišla tu stráviť celé popoludnie na pláži aj ked bolo naozaj príjemné počasie. Kto vie, možno bude mať možnosť Leonna ešte niekedy vidieť toho chlapca, možno bude mať možnosť ukázať mu, že nie je len ustavične ukecaným dievčaťom a vie byť napríklad múdra, milá a vtipná. Leonna si hľadala priateľov, bola tým typom, ktorý nemôže byť ustavične sám. Po malej chvíľke sa rozhodla napokon vyliezť z vody, zobrať si svoje veci a následne sa vrátiť do ich spolku.

- nerdský spolok


Písečná pláž - Stránka 13 Ezgif_10
Leonna Oliviero Caine
Poèet pøíspìvkù : 39
Join date : 30. 07. 19
Leonna Oliviero Caine
31/12/2019, 10:25
Hned si neuvědomil, že by ji jeho slova mohla nějak urazit, nebo nemusela být úplně příjemná slyšet, přeci jen to dělal pořád, byl až moc upřímný a nebral si servítky. Ale ve chvíli, kdy si to uvědomil, mírně se zamračil a zapřemýšlel nad tím, jak na to asi zareaguje, jelikož byla chvíli zticha. Pak cosi řekla. Fajn, to nebylo tak hrozný, ani se nijak dotčeně netvářila, takže se omlouvat nemusí. Ale za to vůbec, za pravdu? Tohle byla zase jeho špatná vlastnost. Každopádně na to už neměl moc co říct, ani nechtěl, protože on fakt nerad zbytečně moc mluvil. Ale zase na druhou stranu mu přišlo blbý nic neříct, a i když by se tím obvykle nezabýval, už tak byl na Leonnu docela nepříjemnej za celou tu dobu a nechtěl, aby se cítila nějak špatně. Asi. Takže ze sebe vydal alespoň nějaký mhh, následovaný "Jasně," a víc se k tomu už nevyjadřoval. Neviděl důvod, ani ho nenapadalo nic, co by říct mohl. A tak prostě pokračoval v čvachtání se ve vodě. Nakonec to asi nebyl zase tak špatný nápad. Jen tak si plaval a chvílemi zkontroloval, že se Leonna neutopila, což by bylo fakt na nic, protože on má spíš praxi v dostávání lidí do bezvědomí, než z něj. Naštěstí tak nějak celou dobu byla poblíž a nic se jí nestalo. Ani jemu. Akorát potom zase začala mluvit a on nějak poznal, že se jeho socializace blíží ke konci. Ani mu to nevadilo, tohle bylo akorát tak dost. Nebyl zvyklý si s lidmi moc dlouho povídat, takže byl nakonec přece jen rád, že už se rozhodla jít. Jinak by asi šel on. Ale takhle alespoň mohl chvíli plavat. "Měj se," rozloučil se s ní, jednoduše jí mávl a potom se dal zase do plavání, zatímco ona se měla k odchodu. A po pár minutách i uvědomil, proč vlastně nechodí plavat, je to fakt nuda. A ta slaná voda je přece jenom docela otravná. Takže se rozhodl už taky vylézt a jít raději domů, což taky hned udělal. Jen na pláži posbíral svoje věci, který si na sebe nemohl dát, protože byl mokrej, a vydal se domů.
→ byt Baskervillů


Písečná pláž - Stránka 13 Tumblr_inline_p7nb45UdjQ1qlt39u_250 Písečná pláž - Stránka 13 96633017f5ff587e5a89b950d49d1c3c Písečná pláž - Stránka 13 Unnamed-1 Písečná pláž - Stránka 13 9fdc1fe0709e32fb44704653356bea40 Písečná pláž - Stránka 13 Tumblr_inline_p7nb47bar61qlt39u_250
666060
Neran Baskerville
Poèet pøíspìvkù : 38
Join date : 22. 04. 19
Neran Baskerville
31/12/2019, 23:26
Sienna vedela na aké miesto ho chce zobrať. Dokonca bola rada za to, že to prijal a svojim spôsobom sa aj posadil k nej do taxíka, ktorý ho mal zobrať na to správne miesto. Až v tom momente si uvedomila, čo sa pred malou chvíľkou vlastne stalo. čo by si tak vlastne mohli jeho priatelia myslieť, že sa k nim nepridal a na miesto toho sa radšej rozhodol ísť preč. "Ak ťa to poteší, môžeš im povedať, že si skóroval v tento večer. Nie sú to moji známy je mi to v podstate jedno a svojim spôsobom vlastne ti to ani nenaruší tvoju povesť." snažila sa ho takto aspoň ubezpečiť, že nemusí tak celkom myslieť na to, čo by povedali jeho priatelia na to, že sa len tak vyparil preč bez toho, aby im povedal niečo viac o tom. Sienna nebola ten typ, ktorej by záležalo na tom, čo si o nej ľudia v jej okolí myslia. No už len po tom, čo mala možnosť počuť o tom, že zjavne aj on je ten, ktorý berie drogy tak v jej očiach bolo vidno určité sklamanie. Dokonca sa nepozerala ani len na jeden okamih jeho smerom na miesto toho sa dívala z okna. Po tom, kedy sa ocitli na tom správnom mieste, tak zaplatila vodičovi a zobrala si svoje veci, pričom vystúpila z auta.
"Spočiatku som ťa chcela zobrať na jedno zo svojich obľúbených miest Elliot no teraz. Neviem.." začala, pričom na miesto toho, aby sa na neho pozerala tak sa pozerala len na vodu, ktorá sa nachádzala pred nimi. Svojim spôsobom bola rada za to, že sa tu nikto nenachádza, že majú možnosť sa o tom všetkom a o všetkom inom porozprávať osamote. "V živote som už stretla mnohých ľudí, ver mi.." povedala pokojným hlasom a vykročila vpred pričom sa musela vyzuť. Chcela nechať ten príjemný piesok prechádzať jej prstami. Prechádzať chodidlami, pretože to bol naozaj príjemný pocit. "Povedz mi pravdu Elliot. Len to chcem. Nie sme priatelia, nie som tvoja priateľka ani rodina. V podstate nie som nič v tvojom živote len chcem vedieť pravdu." otočila sa k nemu a ruky si založila na svojich prsiach pričom dúfala, že bude v tejto chvíli naozaj úprimným človekom a nevymyslí si nejakú hovadinu, ktorá by aj tak nedávala zmysel. "Chcem vedieť, či si rovnaký ako oni. Dal si si aj v tento večer niečo? preto si sa správal takto? preto si bol v skutočnosti dnes pomerne milým človekom?" povedala, pričom nakrčila obočie a potom prešla k nemu bližšie. Chcela sa mu pri tom dívať priamo do očí. "Chcem vedieť, či to je ten dôvod, prečo si ma pobozkal a prečo si to v skutočnosti zajtra nebudeš pamätať. Pretože to nič neznamenalo." zvláštne no v jej vnútri dúfala, že by to mohlo pre neho znamenať niečo iné. Ale možno sa len zmýlila rovnako, ako to robila v mnohých prípadoch vo svojom živote. V podstate v tejto chvíli pred ním objavila tú zvláštnu stránku jej samotného ja, kedy bola slabým človekom. Len na malý okamih, ktorý nie je nikým milovaný. Na taký malý okamih, že sa to nedalo počítať ani na minúty, pretože sa následne zmenila opäť na tú starú Siennu, kedy nahodila tú masku na svoju tvár a odvrátila sa od neho. "V podstate na tom nezáleží, však? bol to len další bozk v poradí na ktorý ani len netreba spomínať. Bolo to nič a ty môžeš skončiť tak, ako polovica chlapcov na našej škole. Byť len nejakou fetkou.." v tejto chvíli bola v podstate naozaj nahnevaná, pretože si myslela, že toto jeho dnešné správanie nebolo len pod vplyvom drog. Sienna len mykla hlavou a pozrela sa opäť na neho. "Nechcem na to myslieť, chcem aby tento večer bol naším posledným." povedala pokojným hlasom, pričom si bola istá, že to tak bude. Ak by mal brať drogy, rozhodne to nebude pre ňu dobré. Nechcela padnúť do niečoho podobného. Sienna bola o tom naozaj presvedčená. "Je mi jedno to, či si mi to hovoril alebo nie. Toto bude skutočne posledný večer, kedy sa vidíme Elliot. Nemôžem tráviť ani len minútu s niekým, komu patrí hlava, telo aj srdce drogám.." podišla k nemu a jemne mu prešla končekmi prstov po tvári. "Priznávam, že od Japonska sa neviem sústrediť na nič iné len na tvoje pery." povedala tichým hlasom skôr pre seba ako pre neho. "To mi bude chýbať zo všetkého najviac." Zavrela oči a na malý okamih sa k nemu naklonila, pričom ho ale nepobozkala len si zahryzla do spodnej pery a potom sa mu otočila doslova chrbtom.


Písečná pláž - Stránka 13 Ezgif.com-gif-makerPísečná pláž - Stránka 13 SSA1
Písečná pláž - Stránka 13 Elliot_a_Sienna_2Písečná pláž - Stránka 13 Ezgif.com-gif-maker_2
Písečná pláž - Stránka 13 Original_1Písečná pláž - Stránka 13 Ezgif.com-gif-maker_3Písečná pláž - Stránka 13 Sky_Sienn
Sienna le Maire
Poèet pøíspìvkù : 110
Join date : 16. 06. 19
Sienna le Maire
1/1/2020, 01:12
Zato Elliot vůbec netušil kam jedou. Vlastně když se podíval z okna tak mu to došlo. Mířili k pláži. Chodil sem pravidelně běhat, takže tohle místo trochu znal, jen netuší kam přesně má Sienna namířeno. Vlastně mu to bylo na jednu stranu úplně jedno. Bylo divné že se zatím ani nepohádali. No ta největší hádka je teprve čekala.. Neměl dneska náladu na to se hádat. Neměl na to sílu a nejspíš taky brzo rezignuje sebere se a půjde domů.. Dneska měl prostě den blbec a hlavně byl nasranej sám na sebe. Protože kdyby se aspoň jednou uměl postavit své závislosti mohl dneska odmítnout čáru bílého prášku a mohlo být všechno v pohodě..  Když mu Sienna řekne že si klidně před jeho kámošema může zahrát na drsňáka uchechtne se.. ,,Myslíš že o tohle mi jde.? To nemám za potřebí..” Tohle rozhodně nemá za potřebí.. Nemusel si vymýšlet sračky aby se sním bavili. Dávno už není v takovým věku kdy se tohle dělá. Elliot dělá dost píčovin i bez toho aby si něco vymyslel.. Bylo mu jedno co si budou myslet. On jim to vlastně dával za vinu že si dneska dal. Byla to ale jen jeho chyba. Kdyby nebyl kretén mohl se tomu vyhnout, ale je to prostě Elliot a ten nebude sedět o víkendu doma.. Prostě nebude. Náhodou ani neprotestoval že tentokrát platila ona. Prostě nějak neměl sílu na to s ní diskutovat, nechtěl se s ní hádat a nechtěl ani nic řešit.. Sienně nejspíš ale něco přelítlo pořádně přes nos.. Zatím mu nedocházelo co a nehodlal se zatím ani ptát.. Prostě doufal že jí to přejde.. Ona se na něj možná nedívala, za to on jí pozoroval stále.. Sledoval jí jak si sundavá boty a jak bosky kráčí v písku. On se nazul, neměl to moc rád, takže jí následoval v botech.. Pak poslouchal každé její další slovo a mračil se. Byl naštvaný bylo to na něm vidět. Měl ruce zatnuté v pěsti až mu zbělal klouby.. Nesnášel tyhle kecy.. Nesnášel kecy jako je nejsme rodina ani přátele, vlastně nejsme nic tak mi řekni proč tohle všechno děláš.. Dokázalo ho to vždy tak vytočit.. Teď tu ale stojí sami jen on a ona a on nemá jediný důvod lhát.. ,,Chceš říct pravdu..?” zeptá se a stoupne si blíže k ní.. Byl naštvaný a to bylo znát i na jeho hlase. Je dost možné že ho takhle naštvaného ještě neviděla a neslyšela.. ,,Víš co.. Jsem stejný jako oni nebo počkej.. Jsem horší než jsou oni.. Mnohem horší. Sienno nejsi blbá musela si to poznat už dřív.. Já nejsem zrovna dvakrát kamarádský člověk. Mám kolem sebe jistý okruh lidí který si bráním. Rozhodně do toho kruhu nepatří moje rodina. Ta se může jít vycpat. Proto jsem rád že si zmínila že nejsi moje rodina.. Pak si zmínila že nejsme ani přátele.. Mám jen dva přátele. Nikdo jiný mi za to nestojí. K čemu je něco  jako přátelství.? Je to jen sračka která lidi brzdí.. Pořád se ohlížet na lidi kolem sebe. Čím míň jich máš tím je to snazší..” přestal na chvilku mluvit, ale rozhodně ještě nekončil.. ,,Přesně tak dal jsem si dneska čáru a taky na to nejsem kurva hrdej. Ale bral jsem drogy spoustu let a věř mi já vím moc dobře co dělám.. Takže pokud chceš nějakou upřímnou chvilku tak teď pěkně poslouchej hvězdo.. To že jsem tě dneska políbil.. To protože jsem prostě chtěl, ne že bych to dělal kvůli drogám.. Nejvíc mě sere že netuším kam tě ve svém posraném životě zařadit.. Nevím kam s tebou..” Bylo jasné kam s ní, ale to si prostě nepřizná.
Jeho hlas v hlavě mu to moc dobře připomínal. Připomínal jaké je hovno. Že se z toho tak hezky dostal a teď se do toho nechá zatáhnout znovu.. Nemůže to na nikoho svádět je to jen jeho chyba.. Elliot se teď prostě nedokázal ovládat vůbec v ničem. Jen v jedné věci. Věděl že by jí nikdy neublížil.. Vlastně chtěl na tom něco vůbec změnit.? Chtěl žít normální život.? Bylo to jedno. Jemu už tohle bylo dávno jedno. Prostě tohle přijal jako svůj úděl a přece s ničím problém absolutně neměl. Popíral si skutečnost. Nechtěl si to přiznat. Nechgtěl si přiznat, co na něm ostatní napáchali, že se nechal a nedokázal to spravit. Nikdy se s tím nesrovnal. Dneska však bylo všechno jiné. V jeho mysli dostalo své místo i něco jiného než jen drogy, nenávist, frustrace a nekonečná úzkost. Pravdou je že mezi tím vším si tam našla místo i Sienna stejně jako Jaxton. A kdo by mohl říct že je na stejné urovni s JAxtonem.? Nikdo… Sienna ho vůbec neznala a stejně ho soudila jako ostatní.. Měl by být naštvaný, ale asi prostě není.. Věděl, že jeho slabost po bílém prášku jí jistě není zrovna po chuti. Komu by taky byla. I on tuhle svojí slabost úplně nesnášel, ale právě se z ní nedokázal úplně dostat. Překonal to už tolikrát, ale tentokrát už se mu nechtělo. Bylo to opravdu tak špatné? Neměl proč se měnit. Nebyl nikdo, kdo by mu řekl, aby se stal někým lepším. Že i bez drog je velmi výkonný a naprosto stejně inteligentní. Nikdo mu to neřekl. A tak proč by se měl snažit.. Stojí vůbec za jeho záchranu bojovat nebo už je dávno ztracen? pořád si říkal že to zvládne, ale poslední dobou si nebyl úplně tak jistý…Neměl se rád v takovém stavu.. Potřeboval vedle sebe silnou osobnost, která zvládne každou jeho náladu, každý jeho rozmar, bez toho, aby se ho pokoušela ovládnout nebo se z toho hroutila. A najít rovnováhu mezi těmito věcmi bylo sakra obtížné. on sám věděl jak to může být obtížné.. ,,Věř mi znamenalo to pro mě víc než si vůbec dokážu přiznat..” tak tohle bylo velké přiznání a možná to neměl říkat nahlas..Ale proč by ne…? Vlastně proč by taky jednou nemohl říct co cítí.? Proč by jednou nemohl dát strnou to své ego a prostě to neříct.? ,,řekla jsi že chceš upřímně slyšet co si o tom všem myslím.. Totálně mě sereš..! Hodně. Ale tak nějak nevím proč patříš k mému životu.. A já jsem to neplánovat.. Neříkej mi že ´pro tebe to nic neznamená já totiž vím že ano..” Odpovídat mu se vztekem a hádat se s ním nemělo smysl. To ho akorát víc popudilo a pokud člověk neměl opravdu skvělé argumenty, které ho nějak zasáhly, tak člověk neměl šanci. Jenže Sienn ty argumenty měla to bylo horší.. Měla pravdu i v těch drogách, ale teď, i kdyby chtěl, tak cesta zpět bude těžká. Bude těžký se toho vzdát po tom, co bral tolik a zase do toho spadnul po několikáté.Vždy se spíš viděl jako takového vyvrhela společnosti někde na okraji. Možná to nutné zlo ve světě? Sám nevěděl, jak se nazvat. Jak nazvat svojí existenci. Rozhodně však věděl, jak si připadal. Jako tmavý kout místnosti, kterému se každý vyhne a každý z něj má strach a raději se k němu vůbec nepřiblíží, i když by do něj mohli vnést světlo. Všude kolem něj jako by byla tma a on byl nějaký přízrak, který se obává světla víc, než čehokoliv jiného. Přízrak, kterému se všichni chtěli za každou cenu vyhnout nebo se ho,za každou cenu zbavit. Těmito myšlenkami se zabýval.. Naštěstí ona zase začala mluvit. Když řekla že doufá že tohle je jejich poslední noc věděl že jí nebude prosit. Chtěl pro ní něco lepšího než je on. nemohl jí nic vyčítat.. Mohl to vyčítat jen sám sobě.. Na to že jeho hlava a tělo jí chtěl říct ať zase nepření, ale tak nějak nemohl.. Věděl že by to byla lež.. Dneska se mu stala taková nepříjemná věc.. jeho nejbližší ví že kdysi někdo jako Elliot dokázal milovat. Dokázal milovat natolik že si tu holku chtěl vzít. Ano bylo na to brzo, ale v těhle bohatých rodinách se zasnubuje celkem brzy.. No než se tak stalo zjistil že jeho krásná milá přítelkyně jebe i jeho fotra.. Tam se to v něm nějak zlomilo. Nějak přestal mít zájem o ženy takovým způsobem. Elliot stejně jako Sienna nemohl myslet na nic jiného než na její rty.. Proto když se k němu otočí zády tak se zamračí přejde před ní a jelikož jsou kousek od vody hned najde způsob jak tu vodu využít.. Odemkne si telefon zkoukne tu osudnou fotku kterou dneska sdílel někdo z jeho “přátel” a se slovy ,,Vyliž si ty kurvo” hodil mobil do vody.. Na té holce mu už absolutně nezáleželo, ale pořád měl v sobě schovaný ten pocit jak ho to tehdy sebralo.. Pak se podíval na Siennu a bez varování se jí znovu přisál na rty.. ,,Tenhle pocit mě nikdy neomrzí..” řekne a je mu už úplně jedno jestli se sebere a odejde nebo tu spolu nějakou chvilku zůstanou..


Písečná pláž - Stránka 13 Collag10
Elliot Archer Dwight
Poèet pøíspìvkù : 92
Join date : 25. 05. 19
Elliot Archer Dwight
Sponsored content


 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru