Nad jej slovami sa na chvíľu zamyslí než nakoniec prikývne. „Asi máš pravdu.“ Nikdy to takto nebral, proste bral deň za dňom, nič viac ani menej, preto sa jej k tomu viac nevyjadril, nemal čo povedať. Jej názor jej predsa len brať nebude. A ani nechcel. Jediný človek u ktorého niečo také robil bola Annys, u ktorej ho to bavilo kvôli jej reakciám. A pochybuje, že niekedy vôbec prestane, na to, to bola pre neho až príliš veľká zábava. Keď si predstaví, že by mal bývať na intráku, tak ho vnútorne strasie, ugh tam by asi neprežil. Možno by to také zlé nebolo ale on si to tam naozaj nevedel predstaviť. Preto bol rád za spolok a, že ho Oliver vôbec zobral. Možno bola výhoda, že bol v športe, kde bol aj Olík. „To máš pravdu. Kedy som na intráku, tak by som tam asi neprežil. Neviem si to tam predstaviť,“ nakrčí nad tým nos. Svoje myšlienky ale o živote na intráku nechá tak a snaží sa na ne nemyslieť. Nebude si predsa tento, zatiaľ pekný večer kaziť nejakými hnusnými myšlienkami na miestny intrák. Radšej sa bude venovať jeho spoločnosti, čo bolo oveľa ale oveľa príjemnejšie. Aby aj nebolo, že? Pekná a blond. Priam výborná kombinácia. Nie, že by ju teraz chcel zviesť a dostať do postele, tak ako to robil skoro pri každej, ktorá sa mu aspoň pozdávala. Možno inokedy, keď si ju nájde. Teraz sa chce aspoň trochu zabaviť a vyzeralo to tak, že u nej to pôjde. Niekedy si na verejnosť nerád nosil okuliare, pretože sa vždy našli ľudia, ktorí ho za to vysmiali. Samozrejme si z toho nič nerobil, nikdy si nič z toho nerobil ale nepríjemne to predsa len nebolo. Uchechtne sa, keď počuje jej ďalšie slová, ktorými mu potvrdí jej prvú vetu, keď k nej príde. „Takže sa nemusím obávať, že odrazu príde tvoj priateľ a zmláti ma? To sa mi uľavilo.“ Uškrnie sa nad tým a na malý moment, pohľadom zablúdi do kelímku na tekutinu, ktorá tam je, než ho zase vráti na Serenu. Ako keby sa nevedel ubrániť. „Môžem sa ťa spýtať čo študuješ? Vieš, aby som ťa nabudúce našiel v škole rýchlejšie, než ťa hľadať po celej škole.“ Nadvihne obočie a so záujmom sa na ňu zahľadí, či mu to povie. Vlastne v to aj dúfal.

Vkus. No, v životě snad nepotkal člověka, který by pil, ale whiskey by si nedal. Popravdě mu to prostě přišlo jako jedno z těch základních alkoholických pití, které si dá prostě každý. I když výjimka potvrzuje pravidl. Potom už se jen usmál tím svým líným rádoby úsměvem, jelikož nevěděl, jak jinak zareagovat, nebo jestli vůbec něco říct. Rozhodl se, že bude raději mlčet. Přeci jen, už tak mluvil víc, než mu bývalo zvykem, nebo možná jen víc, než by chtěl. To už se dá jen těžko poznat. Když se zmínila o tom, že má dopito, významně se podíval na svou láhev piva, už také prázdnou a odhodil ji do koše nedaleko. Jestli se trefil už bylo jedno, ale vzhledem k tomu, že koš zase tak daleko nebyl, snad jeho schopnosti nebyly zase tak hrozné. Nebylo vlastně ani tak těžké to rozhodnout, nabídl jí rámě a usmál se, tentokrát jen tak pololíně. "Můžeme si sednout, hm?" vážně by raději seděl. Postávat tady na pláži, mezi hromadou lidí, bylo asi o něco horší, než být u venkovního baru, na jedné z těch podivných barových stoliček, které kdoví proč přitáhli i ven -asi pro případy, jako Wallace.-
Nové zážitky, se kterými by mu mohla pomoct? No, určitě ho něco málo napadalo, ale určitě by to neřekl nahlas. Hlavně kvůli tomu, že to byly takové ty klukovské, nevhodné poznámky a tím by si asi taky moc nepomohl. Nebyl ten typ kluka, tyhle věci raději nechával ve své hlavince a z úst je moc nevypouštěl. Vypadal by potom jako úplný blbec stejně tak, jako polovina těch kluků ze spolku. Neříkal, že všichni. Většina. "Jsem si jist, že se během večera něco najde," cukly mu koutky, vlastně spíš jeden koutek.

Bylo to nějakým podivným a zvrhlým způsobem pěkné, ale rozhodně by upřednostnila výraz zábavné. Bylo to zábavné. Teda bavila se, s Oliverem určitě. Byl prostě ten typ kluka, se kterým se člověk zřejmě nenudí. Má v sobě jakousi divokost, která Tabbs právě chyběla, neměla ji, přišlo jí to prostě jako něco, co ji k němu přitahovalo. Především taky fakt, že téměř nikdy si nemohla být přesně jistá, co udělá dál, minimálně tohle ji o tom doopravdy přesvědčilo. Měla chuť se smát, ale taky na něj řvát, ať ji pustí. No nakonec už to nechala být, protože by to bylo stejně zbytečné. Nemyslela, že by ji jen tak pustil. Navíc možná ani nechtěla, aby to udělal. "Jo, asi jo, jenom ne nikdo-" koukla na něj a pokrčila rameny. Alespoň tedy tak, jak to šlo, v rámci možností. Vlastně ani nedokončila větu, protože co přidat? Ne nikdo, kdo je hezký a známý po celé škole, nebo po kom spousta holek slintá, jako hladovej pes?
Mířili tedy do vody, když v tom se ozval známý hlas. Původně ani nevěděla, že slova patří k ní, dokud jí nedošel jejich význam. Natočila hlavu ke klukovi, který tam tak stál a koukal na ně. Božínku, vždyť to je Blaine! Znala ho jen tak okrajově, on o její existenci možná ani nevěděl, ale byla kamarádka Lacey a už je spolu viděla. Vždycky si myslela, že jsou spolu neskutečně roztomilí, ale Lacey se nic neodvážila říct, to by na ni koukla tím svým kukučem. Na takové přemýšlení ale nebyl čas, protože Blaine spustil. Mezitím poslouchala i Olivera, když měl zrovna Blaine nějakou krátkou pauzu. Najednou potom už nebyla v Oliverově náručí, ale na zemi. Tak fajn, to je v pohodě, to přežije. Stála tam a docela překvapeně koukala na Blainea, z jehož úst se linula všelijaká slova, která bylo těžké pochytit. Vlastně ani tak ne, jen si až teď začala uvědomovat, co je vlastně Oliver Tonkin zač. Začínalo to být taky trochu ostřejší než předpokládala. Jen si myslela, že se prostě v klídku pohádají, jak se to dělává a bude to zase v pohodě. Natáhla se pro své věci a oblékla se, protože tak nějak nepočítala s tím, že by už do vody šla. Jenomže potom přišla ta poslední slova od Blainea, potom cosi řekl i Oliver a ona tam jen tak stála a nevěděla, co má dělat. Když už se Oliver přibližoval k Blaineovi, natáhla k němu ruku, aby ho třeba zachytila za paži a nějak mu zabránila udělat cokoli, čeho bude litovat, nebo taky ne. Jenomže to ani nestihla. "Olivere!" vypískla poněkud překvapeně, když do něj žduchl. No, žduchl. Říkejte tomu jak chcete. Je pravda, že za to, co Oliver řekl o Lacey by mu nejraději sama vrazila, ale momentálně opravdu nechtěla, aby se ti dva poprali. Bohužel sama nedokázala odejít, měla prostě potřebu je od sebe nějak dostat, jenomže momentálně byla jako přikovaná k zemi, koukala na ně a nevěděla, jestli má nějak zasáhnout. No a v tom všem si ani nezkontrolovala příchozí textovky. Kdo by na to měl čas?

Seděla na nově vypadající barové židli, která svým způsobem nová nebyla. Možná že tak vypadala, avšak zažila si už tolik zadků, že to ani nespočítá. Nechce si raději ani představovat, jaké zadky si ta židle zažila, doufá však že s tím jejím je spokojená. Vtip, na tohle nemyslí, je jí to absolutně jedno. Držela v ruce skleničku s drinkem, když v tom se přiklidil nějaký kluk k ní. Ten jeden, na kterého nemá náladu. Copak jí jde asi nového říct? Že nechápe, co tady ona dělá? Nebo? Snad nezapomněl na to poslední setkání, asi by mu dala jinak do huby. Myslel že to drinkem nějak hodně vyžehlí? To si ještě Zoey bude muset rozmyslet. Jeho slova ji ranila a nutila ji dlouho se zamýšlet a utápět se v těch hnusných myšlenkách a přitom je to jen nějaký neznámý kluk. Jak to dokázal? Dohnat ji k těmto myšlenkám? Hm? Nějaké tajemství možná.. Ale asi už v její hlavě. „Hm..“ Zamumlá jen, čte jí přímo myšlenky, něco tomuhle stylu mu chtěla říct. Má chuť mu jednu vrazit, za slova co vypustil z pusy. Prostě jí to dokáže vytočit největším způsobem, ale ovládá se. On však někam hodlá zdrhnout, tudíž přikývne a počká si na dlouhý omluvný monolog. Ne, fajn. Stačilo by jí jen to klasické „promiň“. Pro ní to má totiž velkou váhu. Ne každý se dokáže omluvit a povolí své ego natolik, aby ta slova vyslovil. Je to hodně těžké to udělat. Pokud to zvládne, je schopna mu odpustit. Sledovala jeho záda při odchodu, když v tom její oči zaostřily kam se vlastně vydal. Oliver, nějaká bloncka co neví, co je zač a je jí to jedno. Nechápe proč tam jde. Její hlava chvíli šrotuje, každé kolečko jako by zapadalo do sebe a žárovka na to vše napojená se najednou rozsvítí. Měli spolu naposledy na plese určitý konflikt, moc z toho nepochopila, avšak ona byla ta, co Olivera utěšila před halou, kde se konal ples.. Prudce se zvedne, ví, co by mohlo nastat. Oliver určitě totiž při smyslech úplně nebyl. Zastavila se kus za Blainem, kde se ta jedovatost v něm brala? Copak to nebylo všechno pryč? Nějak si usmyslela, že třeba.. Hmm. Nevím.. Zase se společně baví, vše si vyřešili. Ono to tak nevypadlo, asi ani úplně není. Vlastně vůbec. Kousne se nervozitou do rtu, asi kazil Oliverovi plán. Každé slovo vnímala pečlivě, hlavně to s jejím jménem. Proč jí do toho vůbec cpal, kde se o tom dozvěděl? To se tak Oliver chlubil? Oni ale vlastně byli nejlepší kamarádi, jak logické. Jenže ona nechápe, proč do toho plete Zoey, jednou spolu totiž spali a to nebyla střízlivá.. Ale nemůže říct, že jí to nechybí a neužila si to. Narovná se, v očích se jí zaleskne trochu naštvanosti. Ano, Oliver se na ní trochu vysral. Ale ona na něj svým způsobem taky. Mrzelo ji, že mu prostě před halou při plesu pomohla, snažila se a.. vlastně jako jedinému se takhle víc otevřela a projevila své city a lítost. Odešel však, nemůže mu to vyčítat, bylo to v její hlavě a s tím blokem se nějak musela i sama náležitě vypořádat. Když Blaine vyslovil slova s dítětem, vykulila oči. Jak.. Jak tohle mohl říct nechtěla raději ani řešit. Ona uvnitř sebe věděla, že Oliver je takový chladný a hajzl z jednoho důvodu, nemělo cenu se v tom ale moc rýpat. V tom se stalo to, co očekávala. Oliver se neudržel, plival slova jedna za druhou a došlo i k fyzickému kontaktu. Moc dobře ví, že v sobě má nějakou tu promili alkoholu, což není dobré znamení. Rozejde se okamžitě mezi dva.. Kuráž holka má. To možná dělá i to, že studuje sport. Sílu měla o proti ostatním holkám velkou, uměla řešit konflikty na hřišti, sama se na hřišti i mimo občas porvala, jenže ne s kluky, to je něco jiného. O proti nim je o hodně slabší. Cosi by udělala, ale je slabá, to nikdo nezapře. Už to že je lehčí a trochu menší ji dělá holkou v nevýhodě. Jenže ona by se s nima neprala, jen by se snažila tomu zabránit. Není blázen. Zahledí se Oliverovi do očí, chytne silně jeho ruce, tak aby v tuhle chvíli nemohly nic udělat. Možná spíše, aby je mohla zastavit. Ty studené oči Olivera, znala je. Ne tak dobře jako třeba Chloe, ale trochu znala. Hleděla do nich svými úplně stejnými, jen většími. Stisk byl stále stejný. „Olivere, přestaň. Víš, že to nemá cenu. Snaží se provokovat stejně jako ty.“ Odsekne nepříjemně, má pravdu. Dělají to oba, není na ničí straně, oba se chovají jako totální kreténi, není si co vyčítat. Nechce aby to skončilo však nějakou bitkou. Prostě by se Oliver měl sbalit a vypadnout, to je její názor. Otočí se na moment na Blaine, v očích měla varovný výraz a přímo ho pohledem prosila, aby si dal pohov. Opět jí pohled spadne k Oliverovi. „Prostě se věnuj té slečně a jdi.“ Vážně poví. Stejně je to však asi k ničemu. Kde se to v ní bere sama neví, jen nechce aby to dopadlo až tak špatně.

Ulevilo se jí, že i on měl dopito, alespoň nevypadala oproti němu jako alkoholik, protože to není zrovna image, kterou před ním chce mít, ale párkrát už narazila na kluky, kteří moc nepili a ona oproti nim div nechlastala první ligu. Jo, to bylo trochu blbý a vždycky takové kluky nechala být, protože když s nimi nemůže na panáka, jak je má uvolnit, že jo. Samozřejmě by se nějaký způsob našel, ale proč by si měla trápit tu svou krásnou hlavinku, když si může vyhlédnout jiného kolouška, který už pít bude chtít… S jejím tělem není vůbec těžké někoho zaujmout, čehož si je moc dobře vědoma. „Úplný Michael Jordan,“ zhodnotila jeho střelu s úsměvem. Teď si nemyslete, že by to byla nějaká sportovní fanynka, to ne, jen už spala s pár kluky, co měli rádi basket a někdy jen tak mezi řečí zmínili nějaké jméno, někdy ona sama něco zaslechla v televizi, a z těchto střípků si zapamatovala jen jedno – Jordan je týpek a dobrej basketbalista, tak to teď přeci může využít. Teď stačí doufat, že Aidan není fanda basketu a nezačne se s ní o tom nějak vybavovat, to by pro ni byla španělská vesnice a ona nerada působila hloupě.
Nabízeného rámě se s radostí chopila, bylo to elegantnější než chodit za ruku, ačkoliv vození za ruku bývá na party praktičtější – lépe se vám chodí skrz dav, ale tohle gesto se jí líbilo, navíc to k němu tak nějak ladilo. Společně tedy šli k baru a Chloe usoudila, že tedy přímo na baru sedět nebudou, tu otrkávací část už mají za sebou, teď to chce jít trochu stranou, proto zvolila asi ten nejvzdálenější bod baru, který byl poměrně daleko i od toho barmana. „Budu se těšit, co vymyslíš,“ zavrněla, skoro jako kdyby ho v těch klukovských myšlenkách snad ještě podporovala. Inu, vlastně proč by neměla?
Když došli k baru, volnou rukou se ho jemně dotkla, aby zastavili u barmana, a jelikož u baru byl celkem hluk, musela se k němu naklonit blíž, možná se i naklonila blíž, než bylo nutné, ale pšt. „Tak já počkám tamhle vzadu, tam nebude takový… hluk,“ a taky tam bude větší soukromí, zajásala si sama pro sebe v duchu. Tohle šibalské nadšení se odráželo i v jejím úsměvu, který by třeba i mohl prokouknout, ale ona si z toho starosti nedělala. Pak se od něj oddělila a usadila se stranou, pohledem ho ale sledovat nepřestávala a až se bude vracet k ní s pitím, uvítá ho zářivým úsměvem.

Tabbs dlouho neodepisovala a Annys už začínala být nervózní, což mohlo značit i to klepání nohou, které se každou minutou zrychlovala. Unuděně listovala telefonem, vyplňovala čas, než uslyší to píp a objeví se zpráva od Tabbs. Ale tak se nestalo, a to už nějakou tu chvíli. Zatímco čekala, už do sebe stihla vyklopit i tu druhou sklenku skotské, a už se chystala objednat si další, ale to zaslechla hlasitý výkřik, dívčí výkřik, povědomý výkřik. Nahlas si povzdechla, mobil strčila do kapsy a rychlým tempem se rozešla směrem, odkud ten zvuk šel.
Když tam došlo, už se to tam začínalo nějak plnit. Byla tam Tabbs, která se tvářila vyděšeně a z kdo ví jakých důvodů byla jen v plavkách, byl tam Tonkin, který byl taky polonahý a ten jeho kámoš, kteří na sebe křičeli a provokovali se jak malý děcka. Taky tam byla nějaká bruneta, která vypadala, jakoby se je snažila uklidnit, nad čímž Annys jen protočila oči. „Tabitho, já se ani nebudu ptát, co se tady dělo, prostě si vezmi věci a pojď odsud pryč, než ti jeden z těch magorů omylem švihne ránu až se začnou rvát,“ zamrmlala, když došla až k Tabbs. Nezněla vůbec, ale vůbec nadšeně, protože vážně nečekala, že ji najde v takové situaci. To se ani nedivila, že jí neodepisuje… „Tady už nejsi k užitku, věř mi,“ broukla k ní ještě, moc dobře věděla, že by Tabbs nejraději pomohla a udržela je od sebe. A taky věděla, že by určitě nechtěla, aby ti dva nechtíc ublížili té brunetě, proto se otočila i na ni, zatímco nechala Tabbs sebrat věci. „Opilý a ublížený lidi těžko uklidníš,“ prohodila k té brunetě s neutrálním tónem. „Vlastní zkušenost, nejhůř to dopadne pro tebe,“ dodala ještě a pokrčila rameny, koneckonců jí bylo jedno, jak to s ní bude, ty dvě věty prohodila vážně jen kvůli Tabbs, která by si nedejbože mohla později vyčítat, že ji tam nechaly.

Svraštil obočí. To, že ho označuje opilým, se mu rozhodně nelíbilo. “Nejen, že chceš oblbnout chudáka holku, ale ještě jí lžeš o tom, že jsem opilý. To tě to snad ještě neopustilo?“ Zeptal se snad s tím nejvíce jedovatým tónem, protože ho ty jeho lži nebavili. Vlastně… Mu ani nevěřil jeho jméno a pomalu ani jeho samotnou existenci. Když mu začal povídat o těch třech holkách, musel se nad tím tak trochu zasmát. Že mu do toho nic není? Nic by mu do toho nebylo, kdyby se mu snad s každým jeho úlovkem nesvěřil. “Opravdu? Podle toho, co jsi mi říkal, tak neznělo, že jste spolu nic neměli.“ Pozvedl leví koutek do zkřiveného úsměvu, který během pár vteřin zase změnil zpátky na neutrální výraz. Ano, možná byl naštvaný, znechucený a plno dalších věcí, ale pořád si držel jeden a ten samý obličej. “A o Chloe mi stačí vědět jedna věc. To, že má tak debilní kamarádku, která tě práskla a oba jste mi tak zkazili můj večer.“ Když si na tohle kdykoli vzpomene, chce se mu pokaždé něco rozbít nebo někoho rozbít. Koho? To snad ani nemusím zmiňovat. “Můj problém jsi ty.“ Nevinně se na něho usmál, ale úsměv mu opět hned zmizel. Rozhodně neměl v plánu se s ním jakkoli prát, ale pokud mu nedá na výběr, je mu jedno, že jeden z nich odejde úplně zbitý. Jakmile do něho strčil, trochu zavrávoral. Tohle udělal poprvé a naposledy. “Lacey si laskavě neber do huby. Nenechám tě, abys urážel někoho, koho miluju, ty vypatlaná šukačko.“ Měl co dělat, aby mu tam nevrazil pěstí mezi oči nebo nevzal nějakou lahev a nedaroval mu růži z lahve, která by ho bolela pravděpodobně hodně dlouho.  Snažil se držet, co nejvíce to šlo, protože rozhodně se nechtěl prát, ale Oliver mu to držení nijak neusnadňoval. “Víš, čím se řídí ten tvůj malý a primitivní mozeček? Šuk sem, šuk tam, šuk do každé díry, kam se podívám.“ Byl tak znechucený jeho samotnou osobností až to nebylo normální. Nikdy snad nebyl znechucen Oliverovou osobností. Sice ho znal opravdu dlouho, různě si pomáhali navzájem a rozhodně mu nekecal do jeho vztahů. Až do dnes. Tohle si prostě nemohl odpustit. Kdyby se tam neobjevila Zoey, pravděpodobně tam po něm skočil a snažil se ho utopit v té vodě. Když si tam chtěl užívat, tak by si tam užíval, ale z jiné strany. Stál za Zoey a hleděl na Olivera svým nepříjemným výrazem a snažil se zhluboka dýchat, aby se uklidnil. Pokud by se mu to nepodařilo, mohlo by to dopadnout opravdu blbě, ale jen otázka zda pro Olivera nebo pro Blainea. Ještě by tady Blaine mohl dostat svůj astmatický záchvat a nemá u sebe inhalátor. To by byl asi opravdu špatný konec celého toho dramatu a nedopracoval by se ke konci, kterého chtěl tak nějak docílit. Tedy… Ne tak zcela úplně, ale nějak by se to určitě vyvrbilo a nebylo by to hezké. Vlastně, v tuhle chvíli si uvědomil, co i řekl. Prostě na celou pláž přiznal jméno toho, do koho je zamilovaný. Může doufat, že to neslyšel nikdo, kdo se s ní baví, ale bohužel se to stalo a to už nevezme zpátky. Stáli tam tři. Dva se div nepoprali mezi sebou a tu třetí nevzali s sebou. Možná tam panovalo až moc velké ticho, protože pomalu ani nedýchali ti lidé, kteří jen přihlíželi a nic nedělali. Dobře, něco dělali a to, že vytahovali telefony s kamerami. Hleděl na něho přes Zoey. V očích měl zápal boje a nejraději by ji odstrčil někam stranou. Nerad se pere a u toho by ublížil opačnému pohlaví, než je on. Jenže pak nějak viděl ten pohled. Jo, to mu připomnělo ten tu dobu, kdy byl zničený a měl málo od toho, aby prostě někam neskočil a nevracel se. “Máš takový štěstí, že mám z nás dvou ten větší rozum.“ Odsekl mrzutě, otočil se na patě a pomalu kráčel pryč. Jo, ta nálada se prát ho přešla. Oliver by mu měl i děkovat, protože nikde nebude video, jak se perou a zase to nebude fenomén na několik měsíců a zase by se o tom mluvilo všude. Raději si to šel k baru, aby si dal něco silnějšího na uklidnění. Pokud Oliver má oči  a bude to s ním chtít ještě řešit, ví, kde ho najde.

Na oko se zamyslel. “Bar. Ne, díky. Ještě tam bude nějaký puberťák a celého mě pozvrací nebo se tam stane nějaká rvačka. Tak, jako pravděpodobně tady a tomu se rád vyvaruji.“ Pronesl a hlavou kývl směrem k pláži, kde se shluklo několik lidí do kolečka. Lehce pozvedl jedno obočí, když se na něho otočila. Koutky úst mu vyletěly do lehkého úsměvu, protože to, co řekla, mu přišlo trochu vtipné. “Tak to, abych si dával pozor.“ Nad svou odpovědí lehce zavrtěl hlavou a stále se lehce usmíval. Zřejmě už byl trochu uvolněný a v nějaké té náladě, aby se neřeklo. To možná byla i příčina toho, že ten úsměv ho jaksi neopouštěl. Na druhou stranu je to asi dobře, protože nač být vážný, že? Ve své skleničce nějaký ten nápoj ještě pořád měl, tak neměl zapotřebí ho ještě někam odnášet, na rozdíl od společnosti, která asi nebyla zrovna jeho společnost, ale prostě to byl někdo, se kterým by se asi jen tak random pobavil. Proč ne, že? “Zkusím hádat. Určitě jsi sem přišla s tím, že to tady bude zábavnější a budeš se tady bavit s lidmi, které znáš, ale určitě ti tady někdo chybí a proto stojíš takhle vzadu a raději se tady bavíš sama se sebou.“ Zamumlal svou teorii, která ho zrovna napadla. Hlavou mu i problesklo, že se třeba i trefil, ale je to jen minimální šance. Třeba je tady jen tak, protože chtěla nebo nemá ráda obrovské davy lidí. “Třeba jsem se netrefil, ale pokud ano, jsem na tom stejně.“ Pokrčil nad tím rameny. I kdyby si nestoupl k této osobě, jejíž jméno nezná a asi bude i tajné nebo neví, bavil by se sám. Tedy… Bavil by se tím způsobem, že by si dal pár drinků, pak by si lehl někde opodál do písku a sledoval by krásné nebe za doprovodu hluku z oné akce. Jo, to je pravděpodobné trávení krásného večera podle Aarona Evanse. Z kapsy vytáhl telefon, aby zkontroloval kolik je hodin a zda mu nepřišla nějaká zpráva. Jenže když telefon odemkl, myslel si, že oslepl. Trochu přimhouřil oči, aby ho to nebolelo tolik, ale bylo to k ničemu. Není dobré zapínat telefon ve tmě. Poučení pro příště, kdy to stejně udělá znovu, protože na to zapomene. Pomalu vrátil telefon zpátky do své kapsy a dopil poslední doušky svého úžasného drinku. Skleničku odložil na nějaké viditelné místo, aby ji při úklidu hezky našli. Ihned se vrátil na své místo a lehce naklonil hlavu na stranu, když sledoval lidi z dálky. “Můžu tě pozvat na drink? Můžeme na to, jak nudné a trapné to tady je.“ Navrhl ji z ničeho nic. Rozhodně neměl nic špatného v plánu. Nikdy nedělal nic špatného. Sice se zdá, jako špatný člověk, ale ve skutečnosti měl dobré srdíčko.

Je zvláštní jak někoho můžete mít rád či milovat a najednou, se to vše jako lusknutím prstu rozplyne a vy ho dokážete nenávidět nejvíce na světě. Proto vlastně moc přátel nemá, vždy je tam totiž jaká si touha po soutěživosti. Moc o tom povídat nemůže vzhledem k tomu, jakých lidí se dříve držela. Odpad, ten největší jaký si člověk dokáže představit. Její modré oči kmitají z jednoho na druhého, má v hlavě zmatek, nevěděla, na co se dřív vůbec smysly soustředit. Tolik slov pošpiňujících jeden druhého tu padlo, kolem všichni stáli jako přikovaní a vytahovali svojí moderní technologii k tomu, aby se to hezky zveřejnilo. Pražila je pohledem, nechápala je. To vážně někomu tohle připadalo vtipné? Očividně oba měli nějaké ty své nepřátele, co se v tomhle zmatku přímo vyžívali a toužili po něm. Ani by se nedivila, kdyby většina z nich tu byla právě kvůli tomuhle poprasku. Celý naštvaný Oliver se zaťatými pěstmi se skoro pustil do Blainea, tak mu vstoupila kurážně do cesty. Nesnažila se hrát si na něco, prostě nechtěla, aby to skončilo až tak zle. Nepopírá, že Oliver není idiot, ale Blaine je v podstatě taky. Chovají se oba stejně, hází na sebe špínu jak nejvíce mohou. Hleděla mu do ledových očí, tiskla jeho zápěstí a pociťovala, jak se díky stisku jeho ruce chvějí. Jeho slova zněla vážně, což ji donutilo stisk povolit a trochu odstoupit. Neposlouchala ostatní, jenže Oliver mluvil dostatečně vážně a nebyl důvod ho neposlechnout. Přímo prosebně hleděla na Blainea, její oči vyžadovaly, aby se sebral a vypadnul, než dojde k rvačce. Netrvalo dlouho až nakonec Blaine s nějakými řečmi odešel od toho divadla k baru. Upřímně? Ulevilo se jí. Asi by věděla, co dělat. Dala by je od sebe, nebo by to udělal někdo jiný. Avšak pokud by nezasáhl nikdo, neví sama, jak špatně by to mohlo skončit. Vlastně neví co od Olivera očekávala, vděk určitě asi ne, jako vždycky. Protočila nad ním očima, ohlédla se opět kolem zaujímající pohled na těch davech. „Představení skončilo, vypadněte.“ Odsekne nepříjemně, předstoupí před hloupě stojící partu lidí a vyrve jednomu z kluků lahev z ruky. Usmála se tím svým ironickým úsměvem, naklonila hlavu ke straně. „I když dovolíš. Kup si džus.“ Ušklíbne se nad ním pohrdavě, nenechá Olivera dlouho samotného, jak jinak. Proč jí na tom vůbec tak záleží? Nikdy by jí to neoplatil, proč to dělá? Asi je prostě husa, co na to víc říct. Jednoduše se spálí a příště se na něj vysere. Nebo taky ne.. Ehem. Její kroky následují až vedle Olivera, kde si kejdne vedle něj do ještě trochu teplého písku. Hleděla křištálovýma očima na hladinu klidného moře s lahví v náruči. Vlasy jí profukoval jemný vánek a ona na moment mlčela. „Neměla, ale to neznamená, že nesměla.“ Poví směrem k hladině, vyjadřovala se k jeho poslední frázi, co jí odpověděl. Otevřela lahev alkoholu, přiložila si ji ke rtům a napila se. Nahořklá tekutina jí putovala do těla a ona ji odložila hned k němu. Smete si cosi z odhaleného ramena a opět věnuje svojí pozornost moři. Občas by si přála prostě někam vypadnout na to moře, nebo uplavat. Ale asi by umřela po půl kilometru a beztak by ji to vracelo furt ke břehu. Není to trochu nefér? Lidi všechno pořád vrací na břeh, jako by byli odpad co někam nepatří.. Ale to už moc myslí. „Vlastně nechápu, co se s tebou ještě vybavuju.“ Zamyšleně poví nahlas, on to sám beztak nechápal stejně jako ona. Ani by se nedivila. Nemluví z ní alkohol, v podstatě nic neměla, zatím. Vzhledem k tomu co přitáhla za lahev. Opět se nadechne zhluboka ke slovu. „Asi tě beru jako přítele. Sice na hovno občas, ale přítele.“ Pokrčí rameny, tohle jen tak asi nikomu neřekla. Měla asi tu potřebu. On byl něco jako přítel, sice stál dost za starou belu ale něco na tom je. Ona to cítí. Což je u ní takový.. Prapodivný. S city to nikdy moc neuměla. Chtěla by mu pomoc, je však zbytečný na to tlačit a teď by sama mu takhle nic říkat nechtěla. Tak se ho na to ohledně Blainea vyptávat nebude, leda, že by začal mluvit sám od sebe o čemž silně pochybuje. Bylo těžké pro ni takhle něco vytlačit emočně. „No prostě, když.. Se něco bude dít a nebude nikdo, komu se můžeš vyplakat. Můžeš mě s tím otravovat.“ Poví to tím svým stylem a pokrčí rameny.

Přišlo to a popravdě to bylo mnohem horší, než to čekala. Vlastně vážně doufala, že na sebe párkrát zaječí a rozejdou se. Jenomže se začali urážet a očividně na sebe taky vytahovali věcí, o kterých by se mluvit nemuselo. Nebo alespoň Blaine. Cítila tu jeho nenávist až sem, ale byla to opravdu nenávist? Asi byl naštvaný, no, asi určitě. Taky by byla, kdyby se stalo to, co se stalo. A samozřejmě, že o tom věděla! Některé holky ze spolku jsou hrozné drbny. Jenomže teď se zdálo, že tyhle problémy jsou skutečné, nebo si to spíš konečně uvědomovala. "Olivere..." zopakovala ještě jednou, tentokrát tišším hlasem, protože na sebe nechtěla upoutat příliš pozornosti ze svého okolí, snad jen tu Oliverovu. Chytila ho za paži, jen tak jemně, aby o ní věděl. Nechtěla, aby se to schýlilo k něčemu víc, než by bylo dobré. Jenomže do toho se vložila i další holka. Vypadalo to, že ji oba dva znají. Rychle stáhla ruku zase k sobě a na tváři se jí objevil snad ještě znepokojenější výraz, než předtím. Vzlanula v ní ta malá, neposedná jiskřička žárlivosti. Nasucho polkla a sledovala je. Ta holka udělala přesně to, co by udělala Tabbs, kdyby zrovna nebyla tak zaskočená. Mohla jednat rychleji. No a potom už se ozval známý hlas. Díkybohu, Annys tu byla. Chtěla jí dokonce něco namítat, protože s ní vážně moc, moc chtěla nesouhlasit, jenomže měla pravdu. Jako snad vždycky. Zkousla si spodní ret, chvíli na ně hleděla, vlastně ne na ně. Na Olivera a po očku sledovala i tu holku, nicméně Olivera především. "Asi máš pravdu," řekla tiše a ne moc ochotně přikývla na souhlas. Jakmile Annys domluvila i s tou druhou holkou, která by vážně z blízkosti Olivera mohla odejít, chytla ji za ruku a nechala se odvést pryč. Sama by totiž asi nebyla schopná odejít, nebo by se tam vrátila. No a tak prostě šly, společně s Annys. A když se asi po třetí otočila, všimla si, že se to jejich shromáždění rozpustilo. Blaine byl pryč, Oliver tam stále byl a ta bruneta byla u něj. Raději by tam byla s ním a donutila ho mluvit, tím jejím milým způsobem. Jenomže to nemohla, místo toho raději zamířila k baru a s ublíženým výrazem hleděla na cestu před sebou. Otáčet už se nechtěla, i když to stejně moc dlouho nevydržela. "Myslím, že trpí," prohodila k Annys a zkousla si ret.