Jak vidno, Oliver si toho jejího znepokojení všiml. Popravdě ji to docela ohromilo, moc kluků se většinou nezajímalo, jenomže jí ani nedocházelo, že ten zájem mohl předstírat.  Nebyla v tomhle podezíravá, ba naopak lehko uvěřila. On se dokonce zeptal, jestli se něco stalo, ovšem až poté, co se otočil. Někomu mával, vlastně ne jen tak někomu. Z celého svého srdíčka, protkaného z duhy, květinek, moře a růžovoučkých, nadýchaných obláčků, ho nesnášela. Nevěděla vše, neptala se. Bylo to prostě něco, o čem člověk začne mluvit sám, až je připravený. Věděla ale i tak dostatek na to, aby poznala, jaký typ člověka to je, a i když viděla ve všech něco dobrého, v co se rozhodla věřit, to dobré, co viděla v něm, se snažila potlačit. Sebastian. Pche. Na Oliverovu otázku pouze zavrtěla hlavou a zhluboka se nadechla. „Ne, v pohodě,“ zalhala s milým úsměvem, jak jí bylo zvykem. Asi se snažila, aby to bylo důvěryhodné, ale Tabitha byla ten typ člověka, který prostě lhát neuměl. Nepředpokládala ale, že by se Oliver dál vyptával, to kluci většinou nedělali.
Připili si tedy na ‚dnešní večer.‘ Do ní by člověk opravdu neřekl, že pije. Vlastně ani to, že je plnoletá, vypadá tak na osmnáct, možná devatenáct, na jednadvacet určitě ne. To ovšem nevadilo, možná ráda lidi kolem překvapovala, nepřipadala si potom tolik nudná a předvídatelná. Nad jeho otázkou se nemusela moc dlouho zamýšlet, jenomže potom přišel i druhý návrh. To už bylo něco na zvážení. Nahodila takový ten hraně zamyšlený pohled a s povzdechem pokrčila rameny. „Hmm, můžeme obojí? A jo, whiskey by šla,“ souhlasně přikývla a přitom se usmívala, vlastně ten úsměv vůbec neztratila. I když popravdě pochybovala, že by jí stačila jedna další sklenička, chtělo by to o mnoho víc, aby to s ní něco udělalo.

Bylo tak neskutečně příjemné, jak do jejího pokoje zasvitly paprsky ranního sluníčka. Její vlasy blond barvy se teď najednou díky té záři změnily do zlaté. Sluníčko je tak kouzelné, vždy jí dokáže pozvednou náladu.. No a teď ji dokonce příjemně probudilo. Vyskočila celá nadšená z postele, kterou jako slušná holka vždycky ustele. Všechny ty polštářky z křesílka, na které je večer, když jde spát pohodí, teď hezky naaranžuje na postel společně s přehozem. Všechno to musí být hezky čisté a prostě svým způsobem dokonalé. Bez ustlané postele by prostě neodešla. Odběhla si na toaletu a pak už se její kroky dostanou až do kuchyně v dívčím spolku. Stále tam pobíhala v pyžamu, což byla velká košile, co vypadala jako pánská a kdo ví, jestli tomu tak není. Nicméně se v tom spí víc než úžasně. Připraví si nějakou misku, do které si přidá jogurt a čerstvé ovoce, co vypadá, že dnes někdo koupil. Samozřejmě že občas uzobne při krájení, to by nebyla ona. Do konvice si nalije vodu, počká až se voda uvaří a zaleje si mátový čaj. Nádherně voněl po kuchyni, přitom si pouze udělala jeden hrneček. Netrvalo dlouho a ona snědla svoji snídani v kuchyni a nádobí naskládala do myčky. Její cesta vedla opět do pokoje, kde už si chystala oblečení.  Netrvalo to dlouho jako někdy, vzala si obyčejné šedo modré tričko a šortky. Jednoduchá klasika do pohody. Vypadá to docela dobře, sice chudě, ale dobře. Nejde tam zrovna zaujmout, nemá o to zájem. Spíše se tam hodlala rozkoukat a pak jako myška odejít tiše pryč a doufat, že nikoho nezaujme. Nu, pochybuje o tom. Upraví si vlasy, vyčistí zuby a na své plné rty nanese borůvkový balzám. Ten si taky strčí do zadní kapsy u šortek. Nosí ho v podstatě všude a už je to tak její třetí balení. Peněženka, mobil a může se vyrazit. Městem si to kráčela s úsměvem ve tváři, prohlížela si šťastné tvářičky lidí a přemýšlela, kde se vlastně toulá Matty. Dlouho ho neviděla.. Naposledy na plese, kdy zůstala u něj a ráno se musela vypařit. Mrzelo ji to, tak moc ráda by ho probudila rukou ve vlasech a hleděla, jak spokojeně spinká. Bohužel, styděla se před Nathanem, nevěděl totiž, jak by to vypadalo.. Ona sama si nebyla jistá, co cítila, ale jen kamarádství to nebylo. Dohopkala spokojená až k párty, maličko se zarazila. Musí se na to psychicky připravit. Je tam strašně lidí. No, nikoho stejně nezná. Nádech a výdech, jde se na věc. Rozešla se středně vysoká blondýnka do davu lidí, prodírala se jimi a snažila se najít třeba známou tvář. Aspoň jen trochu.. Moc se jí to nedařilo a tak jak koukala a nevnímala okolí, omylem do někoho trochu víc narazila a zakopla. Naštěstí tu rovnováhu udržela, prudce se otočila a lehce zachytila toho druhého, ať padal či ne, prostě měla tu potřebu. Starostlivost se jí zaleskla v očích stejně tak, jako upřímná lítost. „Moc se omlouvám, jsem to ale nemehlo.“ Zamumlá k němu, prohlédne si ho. „Jste v pořádku? Moc jsem se zakoukala, promiňte mi to.“ Crystal, to to pěkně začalo, něco lepšího tu nemáš? Než nějakou srážku s cizím? Co když ho to naštve, nebo tak? Začínala z toho mít poměrně strach, jaká bude reakce druhé strany.

Dobrý výběr? Pff, samozřejmě, že dobrý výběr! Asi by vzala celou láhev něčeho, ale to by s ní potom nemuselo dopadnout nejlépe, a tak se snažila své alkoholické návyky potlačit. Nechtěla přece dopadnout jako její otec. Oliver pro ně tedy objednal ještě whiskey, načež se vrátil za ní. Vzala si od něj jeden ten pidikelímek. Tiše se zasmála té jeho poznámce, protože jí to přišlo -ač trochu trapné- docela vtipné. Tak trdlovitě vtipné. A takový druh by u Olivera snad nikdy nečekala, spíš takový ten typický pro většinu kluků. Nevtipné vtipy a poznámky, kterým jednoduše nerozumí. Tohle byla příjemná změna, skoro jako kdyby mu nevadilo udělat ze sebe jednou za čas blbce, to oceňovala. Jak ho tak ale sledovala, vypadalo to, že už něco vypil i předtím. Samozřejmě, vždyť do ní narazil a málem, opravdu jen málem, vylil obsah svého kelímku. To ona nic neměla a ta whiskey s ní zatím nic nedělala. A tak neotálela a k jedné přidala i druhou, stejně si ale nepřipadala jinak. Toby ještě něco přeci jen potřebovala. No nevadí, alespoň zůstane relativně při smyslech. Potom už se začal Oliver rozhlížet kolem, jako kdyby něco hledal. Ona přitom ale sledovala jeho, panebože, byl fakt hezkej. Když nedokázala pochopit, proč jsou jím některý holky tak posedlý, teď už to chápala. Ne, že by se v budoucnu chtěla řadit mezi ně, jen ho už prostě viděla. Jakmile se jeho pohled vrátil zpátky k ní, stejně jako pozornost, rychle uhnula pohledem a předstírala, že se taky rozhlížela. Bylo jí to prostě blbé, připadala si potom jako všechny ostatní holky. Hlavně teda po tom, co vyřkl své rozhodnutí. Tedy rozhodnutí z toho důvodu, že se jí ani neptal, prostě ji popadl za ruku a táhl ji k vodě. „Olivere, Olivere,“ zakroutila hlavou s povzdechem, „počkej chvíli, přece nepůjdu do vody v oblečení,“ uchechtla se, i když myšlenka promočeného oblečení nebyla ani tak k smíchu, jako spíš k pláči. A tak se jí nějakým způsobem podařilo zastavit a jakmile se jí uvolnila ruka, přetáhla si tričko přes hlavu a složila do písku. Božínku, ještě že si brala ty plavky! Potom si sundala i kraťasy a pomalu vykročila k vodě. Snad nebude moc studená.

*To Angela byla protiklad všeho co se do holku hodilo. Nebyla zase taková párty holka a tak by se tam vůbec nevyjímala. K zábavě člověk přece nepotřebuje alkohol, nebo snad ano? Ona si myslí, že ne a tak to u ní i zůstane. Nechápala jak někteří můžou každý večer jít někam na nějakou akci a opít se tam. Je tolik záživnějších činností než zrovna pití alkoholu. Nemohla se rozhodnout co jí vadilo více. Jestli alkohol nebo cigarety. Vadilo jí obojí úplně stejně! Pro ní to je prostě jenom ničení životně důležitých funkcí v těle a o to ona fakt nestála. Myslí si, že Ethan to stejně jako ona rozhodně nevidí, jelikož ten je určitě všude kde se jenom slovo párty řekne. Ale co, každý za zábavu může považovat něco jiného. Není ten typ co by to někomu zakazoval, to ne. Když se jim to líbí tak ať si dělají co chtějí. Musela vypadat vážně ztraceně jak tam tak pořád stála mezi těmi lidmi a dívala se kolem sebe. Ale ona nebyla. Teda možná trochu, ale nic velkého co by se nedalo vyřešit tím, že si prostě někde stoupne a bude tam stát nebo při nejlepším si někde najde něco na posezení a tam si sedne.  V tom si jí Ethan přitáhne k sobě a ona je mu nucena se podívat do očí. Teda není přinucena, klidně se může dívat úplně někam jinam, ale to je vůči němu nezdvořilé a proto se mu do těch očí podívá a trochu zakloní hlavu, jelikož byl vážně tak o snad celou hlavu vyšší než je ona sama. Až teď si uvědomuje jak malá vlastně je. * Určitě bych se dokázala ochránit sama. * To byla asi ta největší blbost co mohla říct, ale nebude mu přeci dávat za pravdu, že? Angela by se asi těžko ubránila proti nějakému klukovi nebo takhle, ale dát za pravdu Ethanovi opravdu nechtěla. Cítila jak se na její drobné paži povolil stisk jeho ruky, ale pořád tam byl asi proto aby mu nikam neutekla nebo něco takového. Neměla to ani v plánu, takže jí klidně pustit mohl. Věděla, že by nemělo cenu před ním někam utéct jelikož on by si jí stejně našel a dále ji otravoval svojí přítomností. * Víš, že já víc nepotřebuju. *Zakroutí hlavou a už teď litovala, že vůbec jeho jméno zmínila, jelikož jí nebylo vůbec příjemné, když o něm takhle mluvil. * Trochu toho času ti dát asi můžu. * Lehce sebou ošije, jelikož ten jeho dotek jí zalechtal a ona a lechtání byla nerozlučná dvojka a tak jí to začalo svědit. Proto když dal jeho ruku pryč tak si to mam musela hned poškrábat ona sama. Přemýšlela jestli ho odmítne tak jak to dělala poslední dobou pořád, dívící se že má pořád chuť a trpělivost za ní chodit. Nechá sebou otáčet na parketě, který sloužil k tanci a zůstávala v jeho těsné blízkosti. Cítí jeho ruce které se najednou octnou na jejím pase a zůstává tak jak doteď byla. * Dobře, myslím, že s tebou na chvíli být můžu. * Řekne a kývne hlavou. Proto tedy zůstává u něho na parketu než aby se rozešla jiným směrem dále od něho. *

*Co jiného mu na takovou otázku měla odpovědět než pomocí takové poznámky. Serena nebyla typ holky, která by se při jeho pohledu nebo snad při jeho slovech začala různě ošívat a dělat samé nesmysly. To vážně ona nebyla. Usměje se a kývne hlavou. * Šťastných dnů není nikdy dost. * S těmihle slovy se napije a podívá se kolem sebe, no stejně její pohled padne zpátky na Sebastiana. Vzhledově vypadal vážně dobře, ale nebyl moc její typ. Jí to přesto nevadilo a neměla s tím problém. Byl pěkný a to jí stačilo k tomu, aby to s ním tady vydržela a stejně neměla za kým jiným jít takže tahle společnost jí vyhovuje. Potvrdí mu jeho domněnku, že patří do spolku a tudíž je jeho věrnou členkou. Byla ráda, že jí do spolku vzaly jelikož by nevěděla kde by jinak byla. Možná na intru? Asi ano. Bydlela by na intru a ta představa se jí moc nelíbila a proto byla za spolek vděčná. Zkusí to podobně jako on a zeptá se ho jestli je taky ve spolku. Když se jí to potvrdí tak se ušklíbne. Jinou odpověď ani nečekala. * Docela jo. Zrovna dvakrát nevypadáš na to, že by si měl být třeba na místním intru. * Uchechtne se. Všimne si jak si sundává své brýle. Předtím jim nevěnovala až tak velkou pozornost, ale teď když se na ně pozorněji zadívala tak si všimla, že to nebyly sluneční ale dioptrické brýle. Ona sama nikdy špatně neviděla a za to byla vážně ráda, jelikož sama sebe by si s brýlemi představit nedokázala. Sledovala jak si brýle dává za výstřih svého trika, přičemž v duchu obdivuje to, že se o ně nebojí , že by třeba spadly a rozbily se. Tak si teda připijí na dnešní večer a napijí se z kelímku. * Jak jsem řekla. Čekala jsem na tebe. *Pokrčí rameny a podívá se na něho. * Před chvílí jsem přišla a tak jsem zatím ještě za nikým jiným nešla. Jinak na nikoho nečekám. * Nevěděla jestli tady jsou její přátelé, je to dost možné ale stejně na nikoho nečekala a neměla plán za někým jít, takže asi tak. *

Oliver vypadal poněkud nespokojeně, když ho oslovila, zřejmě člověk v takové chvíli nabude dojmu, že mu chcete něco vytknout. Tak to nebylo, asi jen chtěla, aby to tak vypadalo. Zase ho trochu překvapit svými dalšími slovy, protože to opravdu dělala ráda, překvapovala lidi. Ale to už bych se opakovala. Jedním očkem, nebo dvěma zahlédla, jak si sundává tričko. Sakra. Možná, že tohle byl taky jeden z důvodů, proč tak ráda chodila plavat. I když šlo samozřejmě především o to moře, že ano. Hehe. Pouze se pousmála a snažila se na něj necivět, takže raději sledovala vodu přímo před sebou. Takže vykročila vpřed s tím, že prvně zkusí, jaká bude voda. Snad ne moc studená, i když dny byly docela horké. Když k ní ale přišel a objal ji kolem pasu, zastavila svoje kroky. Jestli byla někdy v životě nervózní, určitě to bylo v tuhle chvíli. Co to sakra dělá? Připadala si vážně zvláštně. Po jeho lichotce se neplánovaně usmála, skoro jako to sluníčko, co už dávno zapadlo a skoro se začervenala. Co ale řekl dál, ji vyděsilo. No, ne vyloženě vyděsilo, jen se úplně vidí, jak letí do té vody, kdoví, jestli nebyla třeba studená. Hrůza. „Olivere, ne!“ vypískla, když se mu podařilo ji popadnout do náruče. „Ne, ne, ne, ne, ne!“ milovala vodu, to opravdu ano, ale z nějakého důvodu měla potřebu se bránit, ač docela chabě. Prostě to bylo takové…přirozené. Pro jistotu se ho chytila kolem krku, aby náhodou při té cestě nespadla. Vážně měla strach hlavně z toho. Ještě ji bude bolet zadek! "Počkat, podle tebe jsem pěkná?" jako kdyby si zrovna vážně uvědomila, co řekl.

*Úsmev, ktorý jej opätuje ju nesmierne poteší, keďže mu ho pravdepodobne na perách vykúzlila ona. Možno to tak nie je, možno si iba spomenul na nejaký vtip , ale hádam nie je až taká nudná, že niekoho myšlienky pri nej dokážu zájsť k niečomu takému. Vždy sa snaží spraviť konverzáciu zaujímavou, ale tento záujem musí pochádzať z oboch strán, inak to naozaj nefunguje. S Danielom je to zatiaľ na veľmi dobrej ceste, on je zhovorčivý a to sa jej naozaj páči. Odpoveď na jej otázky nezabíja jedným slovom a má pocit, že tá žurnalistika s tým má čo to dočinenia.*Takže nie si žiadny party-man alebo prečo sa nezúčastňuješ takýchto akcií častejšie?*Daniel vyzerá, že si vie užiť poriadnu párty, ale možno sa v tomto úplne mýli. Ďalej ho pozorne počúva, ako rozpráva o jeho vkuse, čo sa týka hudby a pritom pomaly opäť usrkuje z vína, ktoré bohužiaľ veľmi rýchlo mizne. To aby sa už čo najskôr vydala späť k baru.*Tak to máš naozaj dobré! Ja napríklad neznesiem akýkoľvek rap a keď ho počujem, mám chuť si vyrvať uši. Ty takéto situácie pravdepodobne nezažívaš, však?*Zavrtí hlavou do strán pri pomyslení na to rýchle vymenovávanie slov, ktoré už v dnešnej dobe môže robiť takmer ktokoľvek, naozaj tento štýl hudby nechápe. Avšak nikoho sa o svojom názore nesnaží presviedčať, kým ju nenútia to počúvať, všetko je v naprostom poriadku.*Nespochybňuj moje slová!*Pred očami mu vztýči vystretý varovný ukazovák a zamáva s ním do strán. Na tvári sa jej zjaví nepekný, nahnevaný výraz, ale len na krátku chvíľku, zakončí to opäť úsmevom, aby to náhodou nebral vážne. Vlastne ešte nedokáže povedať, či je naozaj taká dobrá spoločnosť, ale veď sa iba snažila byť milá. Za takýmito slovami netreba hľadať nejakú veľkú vedu, stačí pekne poďakovať.*Rozhodne by si sa mal báť!*Kývne hlavou zľahka zo strany na stranu a na tvári sa jej pohráva pobavený výraz. Veľa ľudí berie tequilu ako nejaký satanov nápoj, ale ona si už na tú trpkú omamujúcu chuť zvykla a teraz ju naprosto zbožňuje. Áno, veľa ľudí nechápe ženy, ktoré pijú takýto tvrdý alkohol, ale veď predsa kto určil, že takéto niečo je hlavne pre mužov? Celkovo nie je zástancom toho názoru, že žena je slabšie a jemnejšie pohlavie. Lena zbožňuje byť ženskou, jej krivky, krehkosť, ale to v žiadnom prípade neznamená, že by mala byť označovaná za slabú.*Ja vlastne taktiež obľubujem takmer všetky štýly hudby. Ako som už hovorila, rap naozaj z duše nenávidím, ale iné veci mi vôbec neprekážajú.*Na chvíľku sa nad touto otázkou zamyslí, pretože hudbu naozaj zbožňuje. Hudba patrí ku každej dobrej párty a taktiež ju rada počúva sama, zatvorená v izbe, len hudba a jej myšlienky.*Najradšej mám pravdepodobne úplne klasickú hudbu. Jednoducho husle a klavír. Ten zvuk je tak ukľudňujúci, zbožňujem to. Keď si to pustím do slúchadiel, je to naozaj dokonalé.*Chytí sa pri myšlienke na tento slastný zvuk na mieste, kde sa nachádza srdce a na pár sekúnd zatvorí oči. Spokojne pri tom vydýchne a vráti sa myšlienkami späť k Danielovi, aby ho nenechávala dlho čakať.*A ďalšie kolo bude na mňa, teda ak ho ešte zvládneš.*Mierne nadvihne obočie s prefíkaným úsmevom. Neplánuje ho opiť do nemoty, ale naozaj ho nepozná a netuší, koľko toho vydrží. Nechce ho tu už po prvom drinku zbierať zo zeme, to by nebola žiadna zábava. Hm, teda keď si to predstaví, tak to vyzerá celkom vtipne.*Na zdravie! Na dnešný nezabudnuteľný večer!*Tento večer ešte len začal, ale toto je vlastne také malé prianie. Dúfa, že tento večer bude úžasný a zatiaľ je to na veľmi dobrej ceste. Zahľadí sa mu do tých krásnych prenikavých očí a jemne udrie svojim pohárikom o ten jeho. Rýchlym pohybom do seba vyleje obsah malého poháriku a jej výraz zostáva rovnaký, ako keby pila čistú vodu. No veď to poznáte, víkendy s alkoholom vás poriadne vytrénujú. Nad Danielovým výrazom sa musí pousmiať, pôsobí to veľmi milo, ako ho to celého pokrútilo.*Asi by si mal skôr zostať pri tom pive. Je to však tvoje rozhodnutie, ja ti len priateľský radím.*Pokrčí zľahka ramenami a necháva toto rozhodnutie na ňom.*Avšak nerada by som ťa odtiaľto už o pol hodinu odnášala na rukách.*Tomuto sa musí naozaj schuti zasmiať, dúfa, že toto ju dnes večer naozaj nečaká. Zoberie si pohár vína a Danielovi do rúk vloží fľašku piva, rovnakú, akú pred chvíľkou dopil. Mierne si odpije zo svojho červeného nápoja a otočí sa smerom k davu ľudí, zábava sa tu už konečne začína rozbiehať. Úsmev venuje pár známym tváram v diaľke, ale teraz sa už opäť naplno venuje Danielovi.*

Nad její odpovědí pokrčil rameny. Na jednu stranu pravdu měla, ale na druhou asi ne. Očekávání měl obrovské, ale ne jen kluci hledali své oběti do postele. Spíš by řekl, že je to oboustranné. To bude to správné slovo. “Do toho prázdného spolku se mi opravdu vracet nechce.“ Dlouze vydechl a také se stále díval na bavící se dav. Nechápal, co je tady mohlo bavit. Nebylo tady nic zábavného a pochyboval by, že ti lidé mohou být tak zábavní. Spíše začíná být zábavný ten alkohol, který někteří pijí ve velkém a je na nich dost vidět, že to už nedávají. “Můžu se zeptat?“ Pronesl tuhle zajímavou otázku, kterou se vlastně tázal. “Proč stojíš takhle stranou od toho všeho dění? Nechceš snad být jedna z obětí, která by mohla skončit v jedné posteli?“ Optal se na to i přes ten fakt, že by mohla odpovědět negativně na jeho první otázku. Ano, ona se ho může zeptat na to samé, protože teď stojí stranou s ní, ale on by jí na to odpověděl hned. Nijak se za to nestydí, naprosto jednoduché. A pokud mu ona nebude chtít odpovědět, nebude ji dál nutit. A pokud si o něm bude myslet něco opravdu špatného, asi se do toho taky nebude nějak šťourat. Jen ji opraví v omylu a to bude celé. Nechce nikomu brát názor na druhého člověka. Většinou jen opravuje omyly, ale to je opravdu celé. Lehce se napil se svého drinku, který měl v ruce u sebe. Byl dobrý, až to bylo zvláštní. Většinou mu drinky na pláži nechutnali, ale tenhle byl podezřele dobrý. Ale stále bylo podezřelé, že neviděl Zoey. Třeba tady opravdu nebyla nebo byl opravdu tak slepý, že se jí nevšiml. Na pláži se nachází tolik lidí, až je to nepříjemné a člověk by se v těch davech asi i rychle dokázal ztratit.

Jen na ni bezcílně hleděl. Nijak ho nemrzelo, že ji tím nějak ranil. Nebo ho to spíše nemrzelo tolik, jako u Zoey nebo Lacey. Zoey se plánoval někdy omluvit, protože si s ní rozuměl. A u Lacey? Kdyby se s ní pohádal někdy teď, udělal by cokoli, aby mu odpustila. A když říkám cokoli, myslím tím cokoli. Dopil svůj nápoj až do dna, zaplatil to, co vypil, zvedl se a vydal se někam… někam. Rozhodl se, že se trochu projde po pláži a bude přemýšlet. Když už se dostal do stavu přemýšlení u baru, tak by mohl pokračovat v tom super přemýšlení nad různými věcmi. Pomalými kroky se vydal do té části pláže, kam dosahovala voda z moře. Už byl dost daleko od párty. Jakože, hodně daleko. Dalo by se říct, že ani neslyšel veškerou hudbu, která tam hrála. Už dávno nepřemýšlel. Spíše myslel na to, co asi dělá Lacey. Třeba spí nebo si něco hezkého čte. Mrzelo ho, že nešla s ním. Ale pravděpodobně by se ji zase snažil ukecat, aby zase zmizeli někam na nějaké klidnější místo. Jako kdysi na té pařbe v klučičím spolku. To snad bylo poprvé, co se někomu po opravdu dlouhé době pořádně svěřil. Jo, bylo to příjemné uvolnění a hlavně i příjemná změna, ale i tak to nemění nic na tom, že mu tady chybí. Začal se vracet. Začal se pomalu, ale jistě vracet zpátky k všemu tomu dění všemu tomu hluku. Cesta mu zabrala přibližně 10 minut, možná déle. Neměl pojem o tom, jak dlouho mu tak mohla zabrat. Procházel kolem baru, když v tom zahlédl osobu, kterou znal. Dobře, neznal ji, ale už s ní mluvil. Tím myslel Zoey, která tam seděla u baru osamocená, jako štěně. Na nic nečekal a prostě si sedl na stoličku vedle ní. Kývl na barmana a objednal dva drinky. “Ber to, jak chceš, třeba, jako drink pro omluvu.“ Pronesl tiše a očkem se na ni podíval, načež se zase hezky podíval před sebe. “Jo a jsem kretén, říkat mi to taky nemusíš.“ Pokrčil nad svou větou lehce rameny a na stoličce se otočil tak, aby byl k baru zády a mohl se tak dívat na dav lidí, kteří se tak skvěle bavili. “Hned se vrátím.“ Pomalu se zvedl a kráčel davem směrem k pláži. Kráčel s ledovým klidem. Hlavně, že měl teď ten klid a… Dobře, ten klid ho přešel, když zahlédl siluetu, kterou moc dobře znal. Byl tam Oliver a vypadalo to, že si tam brzo užije s nějakou holkou. Nebo to spíše vypadalo, že používá nějaké ty svoje fígle. Olivera znal už dost dlouho, aby mohl vidět, jak se Oliver snaží. Protočil panenkami a nezaujatě pokračoval dál. Nechtěl se u něho nijak zastavovat. O pár metrů dál slyšel, co jí Oliver říkal. Ihned mu problikla naprosto úžasná myšlenka hlavou. On zradil jeho, tak Blaine by se mu za to mohl pomstít. Buď se mu to povede, nebo ne. Je to jedno, aspoň třeba tu holku varuje, aby se nespálila. Lehce začal odbočovat do menšího obloučku tak, aby se dostal za Olivera a tu holku. Když už stál na té ideální pozici, zastavil se. Chvilku je tak sledoval, a když ji Oliver vzal do náruče, na tváři se mu lehce objevil lišácký úsměv, který mu během chvilky zase zmizel a objevila se jeho neutrální tvář. “Měla by sis dávat pozor, s kým si zahráváš.“ Pronesl tak hlasitě, aby ho slyšeli oba dva. Chvilku byl ticho, aby si v hlavě mohl nastolit ideálně myšlenky a připravoval si kratičký scénář pro svůj monolog. V hlavě mu to šrotovalo, až to nebylo zdravé. “Neměl by ses raději věnovat třeba Chloe? Nebo tě nahradila za někoho lepšího? Nebo třeba Zoey? Tak ti snad taky dala košem? A co Sof? Jo počkej, ta ti snad ani nedala.“ Naklonil nevinně hlavu na stranu a ruce si vložil do kapes. Možná si tohle i trochu vychutnával. Dobře, možná trochu víc, ale to je zanedbatelný detail. Ale co, on si vychutnával jeho vlastní sestru, tak zase Blaine si bude vychutnávat Olivera. “Už jsi jí řekl, jaké s ní máš plány? Jako třeba, že jí budeš říkat ta hezká slůvka, pak najednou to bude vypadat tak, že se zajímáš a budeš se zdát, jako ideální partner, vyspíš se s ní a pak jí nebudeš znát? Tak jako to děláš s každou? Kromě Chloe teda, protože ta teď nedá spíš ona tobě. Vlastně se celkem i divím, že za tebou ještě nějaká nepřišla, že s tebou čeká dítě.“ Nadhodil falešný a nevinný úsměv. “I když… Dva takoví kreténi ve světě? To by šel svět hodně rychle do kytek.“ Tohle ho bavilo. Sice to začínal přehánět, ale měl toho dost, co by mu řekl. A taky dost, aby mu překazil noc s takovou holkou. Když on mu zkazil krásný večer na plese, který měl být kouzelný, tak on mu zkazí tuhle kouzelnou chvíli a je mu jedno, že se na to bude dívat celá pláž.

Jeho myšlenky byly zamotané, a tak si nějak odvodila, že i on bude zamotané a komplikované povahy. Mnohdy od zamotaných kluků dávala ruce pryč, ale teď už s ním nějaký ten čas strávila, navíc měla slíbený další drink a pořád dávala naději, že ten alkohol ho odváže, takže od něj výjimečně nikam neutíkala a rozhodla se, že se bude snažit. Zatímco měla tuto krátkou diskuzi sama se sebou, zda zůstat nebo odejít, na krátkou chvilku se v zápalu přemýšlení jemně kousla do svého rtíku, který ale hned ze stisku svých zoubků uvolnila. Většinou to dělala jako provokaci na kluky, tentokrát ne, ovšem pokud to tak Aidan bude brát, určitě si stěžovat nebude, ba naopak. „Líbí se mi tvůj vkus,“ souhlasně pokývala hlavou, ta whiskey opravdu zněla slibně, je totiž dostatečně silná, aby.. no, aby se člověk odvázal, přesně to potřebovala od něj. „Gentleman?“ tázavě naklonila hlavu do strany a to slovo skoro zavrněla, vážně jí tím celkem imponoval. Pak ale hlavinku narovnala, aby mohla pokračovat. „Obdivuhodné,“ dodala jen a rty měla rozttažené do drobného úsměvu. Potkala už kluky, kteří se pozvat nechali a pak zmizeli bez poděkování, i takoví existovali, no a Chloe se potkala s takovou spoustou kluků, že by mohla vyprávět o těch nejhorších, ale o tom Aidan nemusí vědět. Třeba se o tom dozví zítra, když si někde zjistí její pověst, heh, ale to už ji nezajímá. „Takže, jdeme na bar nebo tam jen skočíš, já už mám dopito,“ trošičku smutně se koukla na svou prázdnou sklenku, no jakmile přesunula pohled na něj, už zase házela úsměvy, přeci se na něj nebude mračit, to by celá její snaha byla úplně k ničemu!
Její dlouhý proslov ocenil, nebo se jí to tak alespoň zdálo, což ji doopravdy těšilo, ráda si prokazovala své schopnosti ohledně vyznání se v lidech a říkání správných slov. „Pokud ti mohu s nějakými novými zážitky pomoct, nabízím se ráda,“ nevinně se uculila, ano, ten sex na pláži jí pořád hrál v hlavě, ale neplánovala to na něj vybalit. Z jejich okolí mohla vybrat jen noční koupání v moři, vylepšené absencí plavek, ale řekla si, že to navrhne, až vypijí tu whiskey, nebo možná radši až vypijí dvě. Když jí tedy napadlo to koupání, pohledem se přesunula k vodě, kde viděla stát nějaké tři postavy, matně rozeznávala Olivera, přeci jen už začínala být pořádná tma, který tam určitě byl s tou blondýnkou, ale kdo byl ten třetí? Netušila, řešit to nechtěla, proto se raději obrátila na svou společnost, se kterou byla zatím spokojená. Na jeho slova se už vlastně nijak nevyjadřovala, jen jí rty stouply do takového lehkého samolibého úsměvu, který také hned polevil.

Kolej -> pláž
Moc dobře věděla, že se dnes koná ta párty na vítání léta či co, a sama podstata, že se tam bude pít, se Annys moc zamlouvala. Ale ten fakt, že tam bude kupa lidí, kteří se budou chtít družit, eh eh, rozhodla se to vynechat a raději prostě zůstat na kolejích. Sice jí Tabbs přemlouvala, ať jde, ale Annys vážně není typ na společenské akce, proto poslala Tabbs (něžně) do háje, ať jde sama, že to zvládne.
Večer ubíhal, Annys měla práci do školy hotovou, tak se věnovala svým drobným malůvkám, které kreslila jen tak pro radost.. nebo spíš na vybití svého smutku, a přistihávala se, že až moc přemýšlí nad Tabbs. Moc dobře věděla, jaká naivka to je, a ačkoliv je tahle naivita spřátelila, tak byla i hlavním kamenem úrazu té nebohé blondýnky a někteří lidi, jako třeba Price nebo Tonkin, by toho určitě uměli využít. A právě tenhle nepříjemný pocit ji nakonec donutil vstát od stolu a jít na pláž. Prostě by nepřežila, kdyby Tabbs někdo tu její naivní bublinku prasknul, jako tu její tehdy praskl Price. Chtěla za každou cenu chránit tu její nevinnost, když už si nedokázala ochránit tu svou. Hodila na sebe tedy potrhané džíny, těžko říct zda schválně, nebo někde spadla, černé tílko a přes něj oversized svetr, co jí padal z jednoho ramene. Do kapsy si strčila cigarety se zapalovačem, klíčky, peněženku a mobil, ze kterého ještě předtím poslala Tabbs zprávu: „Stavím se na pláži.“ Vlasy si nechala rozpuštěné, jen obula staré vansky a vyrazila. Cesta nebyla dlouhá, ale i tak si na její zpříjemnění zapálila cigaretu, aby se jí lépe šlo. Na pláži zamířila k baru, aby se posilnila, a pak by se vydala hledat Tabbs. U baru viděla Price, samozřejmě, a samozřejmě s nějakou slečnou. Jen se nad tím zakabonila, ale byla pevně rozhodnutá ho ignorovat a jeho směrem se už víckrát nepodívat. Objednala si proto dvě skotské, jednu do sebe na místě kopla a s druhou v ruce odešla hledat Tabbs. Procházela kolem různých skupinek či dvojic, ale nikde Tabbs neviděla. Povzdechla si a znovu vyndala telefon, aby naťukala další zprávu: „Kdyžtak bar.“ Dvě slova, víc nebylo potřeba, nebo v to Annys pevně doufala. Sice viděla nějakou skupinku lidí ještě dále u vody, ale tam se jí nechtělo, protože kdo ví, k čemu se tam schylovalo, třeba k nějaké trojce nebo tak, takže raději zamířila zpět k baru, ale usadila se na takový vedlejší stolek, tak, aby na ni Sebastian prostě neměl žádný výhled, a ani ona na něj. I kdyby na něj výhled měla, nedívala by se na něj, jelikož skenovala pláž pohledem za cílem zjistit, jestli je Tabbs v pohodě.