Musel se zasmát, jen tak krátce, ale přeci jen. Dobře to totiž znal, tenhle nátlak, který byl vlastně docela zbytečný. A když už se student učit nechce, prostě vyletí. Jaký má význam nutit ty zatracence k tomu, aby něco pro jednou dělali, když je do toho příště stejně zase budete muset nutit? A pak taky to, že každý si myslel, že je jeho předmět důležitější než jiný. V Anglii se dokonce setkal s učitelem, který mu tvrdil, že tělocvik je nejdůležitější předmět. Pořád je nutil běhat a hrály takové ty klasické klučičí hry. Otrava. „Psychologové,“ zopakoval její slova, „takže studuješ psychologii,“ zhodnotil, ani ne tak otázkou, jako spíše oznámením. Na tváři se mu mihl jemný úsměv. Lidi, kteří se vyznali v jiných lidech. A? Uměli s nimi skvěle manipulovat.
Nad její otázkou se musel zamyslet. V hlavě už mu blikat varovný alarm a upozorňoval ho, že je přece ne párty a myslet by vůbec, ale opravdu vůbec nemusel. Nebo neměl. Kdoví. „To byl spíš takový zaujatě nezaujatý pohled,“ řekl nakonec, jelikož vysvětlovat to by bylo moc složité. Kdyby fotila, pochopila by to, jenomže chodí na psychologii a pochyboval, že by se ráda bavila o tom, jak už neví, co má fotit a snaží se sám sobě vnutit ten pohled. Možná by si myslela, že tomu rozumí, ale dokud to není něco, co je pro člověka skoro jako život, nikdy se do toho nedokáže pořádně vžít. Jenomže popravdě, on momentálně taky ne.
Přišlo další rádoby uchechtnutí, co na to odpovědět? Říct ‚ano‘ by mohlo vyznít trochu sebestředně, a i když měl Wallace ego, velké ego, určitě ze sebe nepotřeboval dělat někoho důležitého. Dobře, to bych lhala. Možná, že za normálních okolností ano, akorát teď měl tak trochu krizi, nebo něco podobného, nebyl úplně sám sebou a rozhodně trochu mrzutější, takže pouze neurčitě kývl a napil se. To už by chtělo i něco silnějšího, opravdu.
Marie pronesla, že není jakákoli společnost. Vlastně měla pravdu, byla dobrá společnost, ale aby to řekl, musel by být milý a jeho povaha hraničila mezi ‚všechno je mi ukradený‘ a ‚asi se pokusím alespoň trochu zajímat.‘ Ale přitom, byl prostě jen trochu kámen, který se občas na tom sluníčku trochu rozpálí a je trochu míň kámen. To je blbé přirovnání. Nevadí. „V tom případě jsi příjemně neobvyklá společnost,“ cukly mu koutky, ani se to nesnažil nějak zamluvit, pokud to už samo o sobě nebylo zamluvení. U něj člověk nikdy neví. „Taky,“ na to prohlížení ani nijak nezareagoval, spíš dělal, jako kdyby si toho nevšiml.
Docela přemýšlel nad tím, jestli se vůbec chce opít, ale potom mu došlo, proč vlastně ne? A třeba by se mu potom i rozsvítilo a on dokázal vyfotit alespoň jednu sérii nějakých pitomých fotek. Naposledy se mu to povedlo při jezeře, když fotil tu holku. Lisa? Ano, tak nějak se jmenovala. Dokonce si i myslel, že se uchýlí k focení lidí, ale potom si uvědomil, že jen málokdo je dostatečně zajímavý. „Jo, hádám, že s tím focením mám trochu krizi, jako když něco děláš už dlouhou dobu a dochází ti možnosti, ale nechceš se uchýlit k tomu samému, co už jsi dělal, protože by to už nebylo tak…zajímavé,“ pokrčil rameny. Tohle mu přišlo jako nejjednodušší a nejpochopitelnější vysvětlení.

Konečne mal Sebastian, tak ako aj ostatní študenti od školy svätý pokoj a môže chodiť von tak ako chce a nemusí sa venovať tréningom. Samozrejme mal aj v pláne ísť na párty, ktorá sa konala na pláži. Chcel sa konečne zabaviť a toto mu prišiel ako skvelý nápad. Len dúfal, že tam stretne niekoho s kým si aspoň nejak trochu rozumie, nechcel by večer stráviť sám alebo s niekým.. otravným. S oblečením si nijaký problém nerobil, natiahol na seba prvé tričko a nohavice, ktoré uvidel. Možno si mal na seba predsa len dať nejaké kraťasy ale niečo také mu bolo naozaj jedno. Dal si aj okuliare, žiadny dôvod ale za tým nehľadajte. Proste ich chce. Keď mal upravené aj vlasy, tak ako ich chcel on, vybral sa zo spolku smerom rovno na pláž.
Je pravda, že prišiel trochu neskôr než mal v pláne ale ako keby to niekoho zaujímalo, že? Každý si predsa chodil tak ako chcel, takže mohol aj on. V momente si do ruky zobral nejaký nápoj, ktorý tam bol a prešiel ku skupinke ľudí z ich spolku, ktorých poznal. Samozrejme sa s nimi hneď pozdravil a dal sa s nimi do reči. Po celý čas sa ale díval po okolí aby sa pozrel kto všetko tu ešte je. Všimol si Olivera, ktorý už bol pri svojej ďalšej obeti, čo ho donútilo sa pobavene usmiať. Že ho to neprekvapilo. Jeho pohľad ale upútala blondínka, ktorá stála pri bare. A sama. A už som vám spomínala, že to bola blondínka? Dnes mal pravdepodobne Sebastian skvelý deň. Preto sa rozlúčil s chalanmi a zamieril si to rovno ku nej. Až keď bol bližšie tak ju spoznal. Teda.. aspoň podľa tváre. Určite ju niekde videl. Že by v dievčenskom spolku? „Nevyzeráš práve, že by si sa bavila,“ poznamená, pričom sa oprie o stôl vedľa nej a napije sa svojho drinku. „Och a samozrejme. Som Sebastian. Tvoje meno som ale nezachytil. Nie si ale v dievčenskom spolku? Také nádherné dievča ako ty, tam určite patrí.“ Žmurkne na ňu a na tvári sa mu vyrysuje niečo, čo pripomína úsmev. Alebo v to aspoň dúfa.

Samozrejme Sofia na tejto párty nemohla chýbať, tak ako na tých predtým. Vždy sa radšej išla zabávať, než mala zostať zavretá v spolku a nič nerobiť. Teda ak nemala naozaj zlú náladu, kedy sa jej nechcelo z izby vyliezť. Dúfala, že Lacey na párty pôjde s ňou ale tá vraj mala teraz niečo na práci a nemôže sa zúčastniť. Kvôli tomu si to aj chcela rozmyslieť a neísť tam, predsa len, vždy jej bolo príjemnejšie, keď tam bola s ňou. Vlastne ako všade inde. Nemala ani dnes náladu sa hádať, preto dúfala, že tam nestretne to dievča z plesu, ktoré jej nehorázne liezlo na nervy. Alebo niekoho iného, kto by s ňou mal problém. Čo vlastne majú všetci. Nakoniec sa teda zodvihne z postele, pričom sa našiel ďalší problém. Vyberanie oblečenia. Našťastie pre ňu, to tentoraz netrvalo dlho, pretože to čo hľadala, našla skoro ihneď. Preto sa rovno obliekla a aj namaľovala. Jasné, bude tma a asi si nikto nebude všímať či je namaľovaná alebo nie, ale nemohla bez toho vyjsť zo spolku. Keď už bola so sebou spokojná, vyšla z izby a potom aj rovno zo spolku a zamierila si to na pláž, na ktorú išla neskôr ako čakala. Ale ako sa hovorí, to najlepšie na koniec.
Keď tam konečne prišla, obzrela si asi každého koho tam uvidela, kroky ju ale viedli k alkoholu, ktorý si aj hneď zobrala do rúk. Spokojne sa napije a svoj pohľad znova presunie na ľudí, ktorí chodia okolo nej. V dave nevidela nikoho, s kým by sa práve chcela vybavovať, preto si to zamierila trochu ďalej od ľudí a prešla od nich trochu ďalej, kde skoro nik nechodil. Možno keď si vypije viac, bude mať lepšiu náladu, zatiaľ ale chcela byť sama. Uvidí sa, ako dlho jej to ešte vydrží.

Jemně přikývla a přemýšlela, zda právě teď o sobě neprozradila příliš. Teď mu totiž odhalila, že zná lidskou psychiku, takže s ní i umí, inu, pracovat, řekněme to takhle hezky a pojmy jako využívat či zneužívat nechme stranou. Zatím ale nevypadal, že by se ho toto zjištění nějak dotklo či ho vystrašilo, protože se mu na tváři přeci jen mihl jakýsi úsměv, ten jeho typický zakřivený, který jí na něm už od začátku připadal neskutečně přitažlivý. Tedy, ten úsměv obecně Chloe dostával do kolen, ale Aidan má pěkné, hlavně ostré rysy obličeje, ke kterým se ten úsměv prostě perfektně hodí… No jednoduše má obličej k zulíbání, a třeba ho brzy i líbat bude, hah. „Zapírat to nebudu,“ ačkoliv se jí neptal, i tak mu poskytla jakousi odpověď, a věnovala mu drobný úsměv, pořád byla na pochybách, zda neprozradila příliš.
Viděla, že se mu o tom moc nechce povídat a moc dobře ví, že přílišný nátlak nikdy nepůsobí dobře, proto zařadila zpátečku a rozhodla se ho chvilku nezpovídat. „To zní zamotaně,“ prohodila jen tak ledabyle, aby předvedla, že vlastně má zájem o to, co říká, ale nutit ho o tom mluvit nebude, svá slova doplnila i milým úsměvem. Naštěstí jejich konverzace pokračovala dál, jeho uchechtnutí ji pobavilo a zareagovala na něj pobaveným úšklebkem. Takže trošičku egoista, zajímavé, zajímavé, alespoň něco se dozvídá, to má radost. Navíc objevit, že i on má nakročeno k tomu, aby byl takový hajzlík, nebo možná spíš pseudohajzlík, protože moc nevypadá jako nějaký fuckboy, ačkoliv ego by na to měl, nepůsobil tak, což byla možná i příjemná změna. Spokojeně se zaculila, když jí složil lichotku, kterou si sice skoro musela vydupat, ale což, řekl jí, a to je to hlavní, to se počítá. Jaká byla k té lichotce cesta? Nezajímá nikoho. „Takže až budeš chtít, můžu skočit pro něco k baru, klidně i něco ostřejšího, než je jen pivo,“ navrhla mu, ona sama by takovou dobrou whiskey rozhodně nepohrdla, ale netušila, jak je na tom on s pitím. Však říkal, že moc na party nechodí, tak třeba se řadí jen k těm příležitostným pijanům, kteří si vypijí jedno, dvě pivka a mají dost. To by byla celkem nerada, musela by totiž pít sama, a to ráda nemá, hlavně nemá ráda, když je ona ta víc opilá, nemá pak totiž tolik kontroly, jako kdyby byl víc opilý ten kluk, no a Chloe samozřejmě má ráda o všem přehled a nad vším kontrolu.
Když se jí svěřil, že má takovou krizovku s focením, uvnitř ní zablikalo varovné světýlko, že je potřeba psychologa, a její radost nimrání se v lidech mohla započít. Chvíli se nad tím zamyslela, což vlastně bylo vidět i na jejím výraze, ale ona když přemýšlí, často se rozhlíží kolem, no a to byla chyba. Do zorného pole jí totiž přišla Perezová, a ona si jen v duchu frustrovaně povzdechla. Ta se musí taky nas-nacpat všude, že? Hrůza tohle, ugh. Ale co, Chloe by se tím neměla stresovat, svou společnost už má, tak co. Jelikož Sofia úplně rozrušila její myšlení, odpověď jí trvala o něco déle, než by asi bylo vhodné, ale přeci jen odpověděla. „Já osobně nikdy nic kreativního nedělala, nebo jsem se tomu nevěnovala natolik jako ty, ale většinou lidem pomůže odbourat tyhle problémy nějaký unikátní zážitek. Já nevím, z těch extrémních by mě napadl třeba bungee-jumping, ale samozřejmě existují i míň… nebezpečný a zároveň nový zážitky, třeba jako bavení se se mnou“ nevinně na něj zamrkala, ale pak se jen pousmála. A jaké zážitky by doporučila? Třeba sex na pláži, s tím by mu i ráda pomohla, o tom žádná. Jen se na něj pousmála a pokrčila rameny, nechtěla vypadat, jakože se mu mermomocí snaží pomoct, spíš jen že to prohodila jako takovou přátelskou radu.

Co se Sofie týče…je to s ní složité. Asi nebyla úplně nejhorší člověk a rozhodně nepatřila k lidem, které neměla ráda, protože těch bylo docela málo, no i tak. Vlastně si ji docela oblíbila, popravdě, byla jedinečná a dokázala být svým způsobem i milá. Svým způsobem, ale přece. Byla si jistá, že kdyby se s ní delší dobu bavila, jako doopravdy bavila, měla by ji ještě o něco radši. „Bavím se s ní, teda, nejsme žádné nejlepší kamarádky, od toho má Lacey, ale prostě tak nějak…v rámci možností,“ pokrčila rameny a trochu se usmála, vlastně měla holky ze spolku docela ráda, Annys samozřejmě vedla, ale některé nebyly zase tak hrozné, jak si někteří mysleli. Především ti, kteří do spolku nepatřili. Jako Annys, ta na ně měla vážně špatný názor, prý byla naivní, když jim věří, ale většinou nad ní jen kroutila hlavou a nesnažila se jí to zase tak rozmluvit. Asi už rezignovala. „Ale víš, u Sof se dá těžko poznat, jak se zrovna má, pořád se tváří tak svěže a že má vše pod kontrolou, vlastně ji docela obdivuju,“ přiznala se, hlas trochu ztlumila, dokonce jí přišlo, že se kluci neradi baví o tom, jaký mají holky vztah k něčemu, o pocitech a těch podobných kravinách, takže už to raději trochu zkrátila. „Ale myslím, že se má Sof skvěle, tím svým způsobem,“ ona vlastně byla všechno ‚svým způsobem.‘ A především předpokládala, že v jejím životě se nestalo nic příliš hrozného, aby se měla špatně.
Jak tam tak v klidu existovala, najednou si všimla něčeho, co vidět nechtěla. Hned si vzpomněla na Annys a na to, jak nerada o něm mluví. Viděla ho párkrát, ale snad nikdy s ním nemluvila. Naštěstí. Byl nafoukaný, povýšený blbec. „Proboha,“ uniklo jí z úst tiše a ona doufala, že to Oliver nezaslechl. Bylo to tak jen pro ni, aby sama sobě vyjádřila odpor, který vůči němu cítila. Byl to vážně blb a jestli na celé téhle planetě existoval někdo, koho opravdu nesnášela, byl to právě on. Sebastian Price. Z toho už ji ale vyrušil Oliver, vzala si od něj malý kelímek s whiskey -ta mimochodem nebyla vůbec špatná- a zamyslela se nad jeho otázkou. Chtěla říct něco jako ‚na štěňata‘ a zasmát se, ale když si uvědomila, jak divné a zřejmě i trapné by to bylo, prostě pozvedla kelímek do úrovně očí a usmála se, „na dnešní večer,“ mohla by taky říct noc, ale večer zněl lépe. Potom už jen vypila obsah skleničky, nač to zdržovat?

Nevěděla tak úplně, jestli na večírek chce jít, nakonec se však rozhodla pro ano. I když, hah, asi moc dlouho nepobude. Neví tak nějak, s kým by se tam nějak zakecávala, není moc s kým. Vytáhla se z postele, kde jen tak lenošila. Vytahuje nějaké ty věci ze šatníku, nu nakonec si vážně vybrala. Oblékla si na sebe černě krajkové prádlo, přes které si vzala přiměřeně dlouhé šortky lehce odhalujíc její zadek. Nahoru si vzala delší triko, odhalující její rameno a část té krajkové podprsenky, což vypadalo dost dobře a byl to prostě její vkus. Nebylo v podstatě že šortky má, byly občasně vidět jen půlkruhy jejího hezky tvarovaného zadku. Tričko vypadalo, jak nějakého dalšího kluka co jí zůstal v posteli, jenže tak to není. S nikým nebyla už jak dlouho a je to její. Lehce si učesala vlasy, rty si přejela balzámem a asi mohla i vyrazit. Nazuje si na nohy old skooly černé barvy, sebere si klíče, mobil a krabičku cigaret a hurá. Ano, kouří. Myslela si, že se toho zbavila na dobro, avšak zjistila, že jí to zase dost chutná a pomáhá jí to se uklidnit. Dost to jednu dobu potřebovala. Pořád tak nějak potřebuje. Kdyby to věděl její nejlepší kamarád Aaron, huf, asi by ho moc nepotěšila a udělal by jí vlastní odvykačku. Nu, to je teď jedno. Rozloučila se svým psem a vyrazila v oblečení na místo setkání, což byla pláž. Cestou tam si zapálila samozřejmě nějakou tu cigaretu a spokojeně odfukovala kouř z úst. Už když došla na tu pláž, co měla tak blízko, pořád ještě svou cigaretu dokuřovala a hleděla na všechny ty tváře, co se nacházejí na pláži. Bylo tu dost lidí. No fuj, ale tak třeba si i pobaví. Nestíhala šlehat po všech těch tvářích, takže ty nezajímavé nebo neznámé prostě rovnou přeskakovala. Pár lidí zahlédla, tak třeba se k někomu přisere a nebo taky bude trčet na zadku u baru, což taky nezní zle, i když dnes by se třeba i ráda nějak pobavila. Dojde až k dění, někde tam típne cigaretu a odhodí ji do popelníku. Kráčela mezi ostatními, co se bavili a i tancovali. Rozhlížela se kolem jako Alenka v říši divů, když v tom zahlédla u baru s nějakou dívkou Olivera. Protočí nad tím lehce oči, tady se zastavovat asi radši nebude, zničila by mu s ní plány. Protancovávala se ladně davy až k samotnému baru a objednala si na začátek pouze obyčejné a klasické mojito, pak se pustí možná do nějakého většího projektu. Nechává si ještě nějaký ten čas. Je to tady totiž zatím docela nuda. Byl tu i Blaine, ten kluk, co házel všechny jako idiot do jednoho pytle, na toho má taky určitě tak náladu. Copak tu nikdo není, s kým nějak problém neměla? Třeba ten Leonti, nebo jak se jmenoval. Sice to byl asi kluk, se kterým by si asi fakt spíše povídala, ale i to měla ráda. I když dnes by potřebovala se víc odvázat. Kdo ví. Vzala si své mojito a rovnou z něho docela hodně upila. Na nějaké brčko se vážně vykašlala, nemělo to cenu. Jak tak koukala, Blaine společnost má, i když je k ní asi příjemnej jako byl k ní.

Léto, volno, odpočinek, ještě větší lenost než doteď. Čtyři pojmy, které si Aaron bude opakovat po celé prázdniny. Úspěšně ukončil ročník, takže si mohl užívat. Užívat tím stylem, že se bude lenošit ve svém pokoji uvnitř prázdného spolku. Bylo to až divné, že je tak prázdný. Pravděpodobně všichni někam jeli na dovolenou nebo se zúčastnili oné párty na pláži. Také nad ní Aaron přemýšlel, ale prostě chtěl lenošit. Dobře, vydrželo mu to tak hodinu, pak se zvedl a hledal všude po svém pokoji nějaké inteligentní kusy oblečení, které ještě příliš nesmrdí a dají se nosit. Jelikož nic nenacházel, otevřel skříň a byl překvapen, kolik čistého oblečení tam ještě má. Proto vytáhl nějaké kusy, které na sebe navlékl a tak vznikl jeho dnešní outfit na párty. Sice ty žluté kraťasy si mohl odpustit, ale v danou chvíli opravdu nic nenašel. Popadl peněženku, telefon, klíče a vyrazil na honbu za dobrodružstvím!
Během chvilky dorazil k pláži. Lehce se z dálky porozhlédl, zda někoho nezná, ale nikoho nespatřil. Doufal, že zahlédne třeba Zoey, ale taky ji neviděl. Třeba tam byla a on byl jenom slepej, což se občas stává, ale to je jen detail. Dlouhými a pomalými kroky se vydal do celého centra dění. Pořád se rozhlížel kolem sebe, ale pořád nikoho známého neviděl. Ani si nějak nevybavoval tváře ze spolku nebo z práce. Zvláštní, třeba se pak někdo objeví. Proto se zatím vydal k baru, kde si něco objednal. Něco, co nebylo příliš tvrdé, ale zase to nebylo příliš slabé. Bylo to hezky uprostřed a to mu i vyhovovalo. Nebavilo ho to tady. Byla tady nuda a přemýšlel, že dopije a vydá se zpátky do spolku. Jo, ideální plán, jak zabít přibližně půl hodinu svého drahocenného času. Někde kousek dál od všech ostatních zahlédl jednu osůbku, která vypadala, že ji to tady také nějak extrémně nebaví. Překvapeně pozvedl levé obočí, protože si myslel, že je unuděný jediný. Do jedné ruky si sebral svůj drink a vydal se za neznámou osobou. Ať už to byl kdokoli, toho člověka neznal. Pokud je nějak známý, asi ho to stejně minulo. Pomalu si stoupl vedle oné osoby a lehce usrkl ze svého drinku a hleděl do toho většího davu bavících se lidí. “Čekal jsem tady více zábavy.“ Pronesl z ničeho nic. Rozhodně do toho nechyběl ten znuděný tón hlasu.

Krásný to den. Slunce prosvítalo žaluziemi až do jeho pokoje a vytvářelo na stěnách proužky. Seděl na posteli ještě v teplákách a tričku a v ruce jak jinak měl co? Knihu. Tlustou knihu, u které už byl za půlkou. No a tohle přečetl třeba i jen za půl dne. Prostě je to vášnivý čtenář a tak je docela překvapující, že měl na plánu se vydat na pláž se trošku pobavit. Na tenhle styl zábavy zrovna nebyl, není však důvod proč to nezkusit. Odejít přeci může kdykoliv. Může však jedině doufat, že nepotká Ethana.. Rozbil by mu asi úsměv. Snad tam nebude Angee otravovat.. Jenže, co když tam ani Angee nebude? Hrozně dlouho ji neviděl, asi se na ni začal až moc vázat a ji to štvalo, takže očividně by si měl najít nějaké nové přátele. Huh, to bude.. Jak to jen nazvat hezky? Speciálně obtížné. Možná až dobrodružné pro něj. No kdo ví. Zvedl se z pohodlné ustlané postele, no však ji ještě trochu porovnal a knihu si zavřel do šuplíku u nočního stolku. U skříně nestrávil zrovna mnoho času, na nějaké to upravování si nijak nepotrpěl, přeci jen to nebere jako nutnost, nosit nejlepší oblečení ve městě. Jde se hlavně na pláž, tak si asi neoblékne nějaký speciální oblek. Na sebe si vzal černé triko s krátkým rukávem, přes které si přehodil džísku. Kalhoty zvolil černé a dlouhé. Nijak to nepřeháněl s úpravou, nechal si vlasy takové jaké jsou vždycky. Vyčistil si zuby, umyl obličej a vypil kávu, co mu ležela ještě z rána na stole. No jasně, že si po sobě umyl nádobí. Ví, že by se na to pak vykašlala a nechtělo se mu, udělal to proto hned. Nazul si staré conversky a vyšel z domu ven. Co se stalo? Dnes nebyl na snídani ve městě, ale udělal si ji sám. Cosi se asi změnilo, kdo ví. Kráčel si to směrem k pláži, přičemž cestou nadšeně pozoroval okolní živé bytosti. Občas asi musí vypadat jako magor, vzhledem k tomu, jak počumuje po každém druhém člověku v parku. On prostě rád zkoumal lidi, sledoval jejich výrazy ve tváři, to jaký mají třeba styl, nebo hledal na nich zvláštnost. Každou totiž nějakou měl, jen se to nedalo tak lehce vypozorovat. Přišlo mu přímo úžasné, jak každý může mít pod pokličkou nějaké tajemství. Támhle ta slečna třeba i přes svůj úsměv mohla mít těžké dětství, muž přišel o ledvinu v nehodě a kdo ví co ještě. Zdálo se mu to až neskutečné. Rád by se takhle procházel dlouho, ale taky si slíbil a zároveň dal za úkol, aby se stavil na oslavu vítání léta. Doufejme že tu nebude moc divoko, to on nerad, avšak třeba to přežije. Zvládl přece jen ples, tohle by mohla být hračka a mohl by se cítit více uvolněný a svůj. Došel až na pláž, hudba se rozléhala odtud až k parku, avšak on si myslel že je to z nějaké pouti.. No, mýlil se docela. Došel až na místo, prodíral se davem a s nadějí hledal Angee, která tu asi ani nebyla, takže to vzdal celkem rychle. Ethana raději ani nehledal. Raději si koupil nějaký džus do kelímku.. Nikdo přeci nepozná, co tam má, pokud se nenapije. Usadil se někde dál od dění a jen tak čučel na klidné moře.

Samozrejme, že to by nebola ona, keby nešla niekoho otravovať na vítanie leta. Aj keď bolo jasné, že moc rozhovor viesť nebude, tak predsa len mohla do niekoho trošku zapárať, keďže sa veľmi nudila. To jej je veľmi podobné, keďže sa to deje skoro neustále a ona musí neustále do niekoho zapárať, aby mala z toho potešenie. Liezť druhým na nervy ju ale obzvlášť bavilo, pretože len málokto sa dokázal hneď naštvať. A ju to strašne bavilo. Ale dnes mala chuť otravovať ľudí na párty, predsa len sa už nemusela učiť, aj keď vďaka latinčine toho vedela oveľa viac. Výhoda medicíny je, že väčšina ľudí jej vďaka tomu absolútne nerozumela a ona si toho čím ďalej tým viac užívala. Bola cvok, čo rád druhých rozosmieval, aby boli šťastný. To bolo na nej to najlepšie, aj keď jej vtípky neboli až tak príjemné, pretože väčšina z nich ani nebola vtipná, ale čo sa dá od nej čakať. Celý deň len tak sedela na izbe a dívala sa do steny, aby vymyslela, čo bude robiť. predsa len sa jej naskytla perfektná príležitosť vďaka tejto akcii. Aspoň mohla niekomu spríjemniť alebo aj znepríjemniť deň, ale väčšinou to bolo skôr to druhé. Keďže nemala moc priateľov, pretože sama na priateľstvo nebola, tak sa predsa len obliekla sama. Nikdy nepotrebovala rady od ostatných, tak preto mala na sebe bledomodré šaty, ktoré boli nad kolená a boli bez rukávov. Na nohách mala len sandále, aby jej to sedelo k oblečeniu a v piesku jej boli najlepšie. Biele vlasy si nechala rozpustené, len si ich trochu prehrabla do jednej strany. Keď prišla na privítanie leta, tak sa najprv poobzeral po všetkých čo tam boli. Aj keď sa jej pár pozdávalo na jej vtípky, tak predsa len za nimi nešla. Hľadala skôr niekoho, kto by potreboval vyčariť úsmev na tvári. Nemohla predsa otravovať všetkých. Musela si nájsť niekoho, kto je predsa len sám a vôbec sa nebavil. Aj keď ona tiež nebola spoločenský typ, tak potrebovala to nejako nahradiť tým, že si z neho bude robiť srandu. Keďže alkohol ona nemohla, pretože nemala na to vek, tak si zobrala nejaký džús a bolo jej jedno, nech si ktokoľvek čo hovorí, bola to jej vec, čo pije. Prešla ďalej od diania a sledovala ľudí, čo boli od toho najďalej a predsa len si niekoho všimla, komu by mohla trošku spraviť náladu. Nevedela, prečo zvolil taký typ oblečenia v teple, ale predsa len mohla povedať, že tým ju naozaj zaujal, pretože všetci boli oblečený ako na pláž. Preto sa s trochu diabolským iskričkami v očiach vybrala ku nemu. S ním si isto užije srandy, pretože bolo vidieť, že nejak to tam nemusí. Nemusela sa naháňať, pretože vedela, že neutečie, aj keď aj to by sa jej mohlo stať, ale predsa len radšej pomaly, aby sa nevyplašil. Tak sa to robilo aj s deťmi, predsa len sa museli postarať o ne, aby sa nebáli. Postavila sa pred neho a usmiala sa na neho, pričom sa pozrela tým istým smerom, kde sa pozeral aj on. More bolo teraz pekné a to musela aj ona uznať, aj keď skôr väčšinou ho preferovala, keď moja cezeň cválať na koni. "Prečo sa nejdeš baviť s ostatnými?" Spýtala sa ho, pretože ju zaujímalo, prečo je tam sám a s nikým sa nebaví. No možno to bolo aj z jej pohľadu na zábavu, že sa ho to spýtala. Vážne neznášala rozhovory. Práve teraz by sa najradšej zakopala do toho piesku. Ale predsa len rozhovor musela začať ona, aj keď to tak strašne neznášala. "Možno by si z poznal niekoho, koho ešte nie. A nesedel by si tu sám ako chleba v peci." Povedala a obzrela sa na baviacich sa ostatných. Keby bola spoločenský typ, tak by za nimi išla, ale ona nie. Radšej bude sama, ako by tam mala ísť.

Tenhle den je tak nádherný. A to ani nemusí na nějakou párty, kde stejnak nikoho nezná. No ale je mu to v podstatě jedno. Má vše co zatím potřebuje. Svůj klid, docela i zábavu a nějaké to nealkoholické pití. Měl počítat s tím, že jednoduše nějak nezapadne do společnosti a bude tu sám. Joo, jak moc mu ta kniha chyběla, to si ani asi nikdo nedokáže představit. Hladila klidného moře se nádherně leskla díky svitu slunce a jemné vlny se snažily zasáhnout jeho boty v písku, ovšem vybral si tak dobré místo, že neměly ani trochu šanci to zvládnout. Bylo ticho, přímo až hrobové ticho.. Což bylo zvláštní. Asi vypl okolí a nevnímal, tudíž ty písničky a křik neslyšel. Když v tom ho vyrušil jistý hlas. Pozvedne zaujatě hlavu, kdo by to jako mohl být. Je to úplně někdo cizí. Oči přivře vzhledem k svitu sluníčku a zahlédne bílo vlasou dívku. Pozvedne lehce obočí, rty mu lehce cuknou do mírného úsměvu a on v hlavě přemýšlí, co jí asi tak odpoví. Vlastně, proč ji to vůbec zajímá? Třeba na někoho čeká hm?! No, to asi těžko, že. Vlastně je to dobrá otázka. Proč on nejde? Na co tady teď sedí, když sem šel za účelem pobavit se? Sedí tu jak největší retard čekajíc na bůh ví co. O na tu společnost prostě nebyl, ani se do ní nehodil, aspoň mu to tedy tak připadalo. Nadechl se zhluboka, upil svého džusu z pomerančů a odpověděl.. Po sto letech, potlesk prosím. „Nějak není s kým se bavit a možná není zájem. Na tohle moc nejsem.“ Pokrčí jednoduše rameny. Nad její poznámkou se zarazí, občas je to až velký myslitel a mele kraviny. „Když někoho poznáš, je jasný že jsi ho nikdy nepotkal. Takže ta fráze ‚jako nikdy‘,  je blbost.“ Vysloví zamyšleně nahlas, pak se plácne lehce do čela a zavrtí nad sebou. To má z té přebytečné literatury. „Promiň, moc knížek k zamyšlení a tak.“ Pokrčí rameny, jako když to slečna automaticky musí chápat. Vlastně s tím i počítá. Ale moment, když je slečna tak chytrá, co tu dělá s odpadlíkem, jako je právě on? Hmmm.. Asi bude stejná v tomhle jako on. A nebo je to přiopilá dívka, co si myslí, že tu najde úspěch co se týče jedné noci na pokoji. To asi těžko. Ale zní střízlivě, zatím docela v pohodě, tak se uvidí. Uchopil hromádku písku do dlaně a začal ho sypat lehce nazpět, odkud ho vzal. Už to vidí, jak skončí celý od písku. Hleděl na moment k molu, nechal ji dumat nad jeho menší demencí. No, ona to není demence, pro ostatní ale ano. „Proč se vlastně nejdeš bavit ty? Jsi zajímavá, to se klukům prej líbí.“ Pokrčil lehce rameny, on tomuhle moc nerozumí, oči měl hlavně pro Angee, jenže se bál, že ona to tak nemá. Co když jsou ty oči pro někoho více osobitějšího, svalnatějšího jako je třeba Ethan huh?

Marie měla vlastně docela pravdu, znělo to zamotaněji, než to myslel. Jenomže aby to někdo mohl pochopit, musel by ten výraz sám mít, což je vlastně nemožné, že ano. Nebo možná možné, zkrátka zamotané přesně tak, jak řekla. Tečka. „To jo,“ vydal ze sebe zvuk něčeho mezi uchechtnutím a smíchem, ale krátkým a docela tichým, ne, že by se tu smál nahlas jako ti z vedlejšího hloučku. Vážně si byl skoro jistý, že je slyší až za mořem, oceánem…whatever.  „Myslím, že whiskey bude dobrá,“ poznamenal tedy nakonec, když si uvědomil, že v té flašce už stejně nic není. „Ale zvu tě já,“ nějak mu prostě přišlo blbé, aby holka platila za pití, prostě se to takhle nedělalo. V Anglii rozhodně ne. Hodlal ještě chvíli jen tak bezúčelně stát a bavit se s ní, než se vydá k baru a vezme jim něco tvrdšího. Třeba tu whiskey. Ovšem záleží, jestli si dá taky, nebo se rozhodně pro něco jiného. Zdálo se, že se Marie rozmýšlí nad tím, co řekne. No, doopravdy se rozmýšlela déle, než by čekal, ale nějak mu to přece jen nevadilo. Kupodivu. Prostě si počkal na její reakci. Když už se ale odhodlala k tomu, aby promluvila, zněla vážně chytře. Nad tím se pousmál, měl rád chytré holky, ne ty vymaštěné, tupé blbky. „Asi máš pravdu,“ přikývl s povzdechem, celé ho to docela trápilo, „nové zážitky třeba časem odhalí něco skvělého na focení,“ souhlasil s ní, ale nakonec se zasmál, přišla mu vtipná její konečná poznámka. „Ano, bavení se s tebou je opravdu skvělý zážitek,“ uchechtl se.