Nerdský spolek - Gamma Beta

Poèet pøíspìvkù : 122 Join date : 03. 07. 17

Potichu, potichu! Tady se učí! Tvé krůčky musí být velice tiché a možná ani to nepomůže, pokud jsi narazil na "studovací hodinku". Doufám že najdeš to,
co hledáš bez jakýchkoliv konfliktů. Uvidíš toho mnoho.. Někoho s úsměvem na tváři a kdo tě pozdraví, někoho tichého zabraného do úkolů a nebo dva
hádající se lidi o otázce ze školy, která jim celý dne vrtá hlavou a každý na ní má jiný názor. Ale věřte nebo ne! Je to tu super fakt! Chceme tě tu!
Hádající se hlasy v pozadí.

I tak je to spolek jako každý jiný, i když je tu někdo schopný se hádat i o obyčejném matematickém příkladu. Hned co vejdete, dostanete se ke schodišti
a to vede k pokojům a koupelnám ubytovaných, tedy členům spolku. Ale abychom nepředbíhali, tak se vrhneme na takové ty místnosti veřejné. Tím je
nečekaně obývací pokoj s pohovkou a pár křesílky a co víc je to u krbu, kde si můžete vychutnat například svojí horkou čokoládu a přečíst oblíbenou knihu.
A kde si tu čokoládu udělat? To je druhá věc, i když asi měla být uvedena jako první. Jenže jsme chytří a víme že v kuchyni, co se nachází v podstatě
hned u obýváku. A teď už můžete do těch svých pokojů.

Nerdský spolek - Gamma Beta Output_B5GoSU

Poèet pøíspìvkù : 93 Join date : 22. 09. 17

Škola už bola v plnom prúde a ona sa pripravovala tak ako vždy. Radšej bola za knížkami než aby sa pustila s niekým do reči. Už od mala bola hrozne hanblivá a drží ju to do teraz. Nehanbí sa jedine pred svojim bratom, dvojčaťom a pred Jb, kamarátom, ktorý chodí na rovnaký odbor ako ona. Pri ostatných sa vždy zakokce, niekedy dokonca ani nič nepovie a nakoniec proste očervenie, jej obvyklá reakcia. Preto teraz sedela v spolku na gauči a pred sebou mala fotky, ktoré odfotila, vedľa nich aj svoj fotoaparát, ktorý dostala ešte keď bola malá. V kvetinárstve má voľno, preto sa radšej vo voľnom čase venuje škole. Dostali úlohu, nejaký projekt kde museli fotiť.. prekvapivo. Vždy keď videla ako niekto zo spolku išiel okolo, hlavu hneď sklopila dole aby sa im náhodou nemusela pozdraviť. Už aj to je niekedy pre ňu dosť. Stále sa ale obzerala okolo seba či tam niekde náhodou neuvidí svojho brata. Cez týždeň nemala veľmi šancu, chodia na iné odbory a k tomu Teddy brigádovala. A aj keď to bolo len pár dní, už jej chýba. Povzdychne si keď ďalšia postava, ktorá prejde zase okolo nie je Lincoln, preto hlavu zase sklopí do zeme. Zo stola, kde je položený, vezme fotoaparát a bez váhania si začne prezerať všetky fotky, ktoré tam sú. Aj keď sú tam buď fotky, ktoré fotila do školy či jej rodiny, hlavne Lincolna. On bol vždy jej obeť, koho stále fotila a vôbec ju to po čase neprešlo. Nemohla za to, bol hrozne fotogenický.

Poèet pøíspìvkù : 141 Join date : 22. 09. 17

Škola už začala a on to pociťoval hlavně v té spoustě textů, které museli přečíst a následně nějak zpracovat. Neberte to zle, on svůj obor a čtení miluje, ale člověku se přeci jen čte, pokud může číst z vlastní vůle a ne protože musí. A také ten školní režim viděl v tom, že měl méně času na Teddy, ale s množstvím práce nad tím měl doopravdy málo času tesknit. Potřeboval si pročíst jeden text, zítra z něj měli psát, takže se rozhodl vydat hledat nějaké klidnější místo, protože na pokoji jeho spolubydlící vedli vášnivé diskuze, do kterých by se obvykle rád zapojil, no, minimálně by je rád poslouchal a odpovídal by v duchu.. Ale dnes potřeboval klid. Potřebný materiál si strčil pod paži a zamířil z pokoje v naději, že najde někde klid a bude si moci opakovat, i přestože ten text už uměl skoro odvyprávět. Člověk si nikdy nemůže být dost jistý, no ne? Potichu si mumlal základní informace, zatímco procházel spolkem, občas musel svou tichou přednášku pozastavit a pozdravit ostatní jemným pokývnutím, poté ale pokračoval dál. Nakonec se dostal někam, kde byl poměrně klid a to hlavně protože jedinou osobou sedící v blízkém okolí byla jeho stydlivá sestřička. „Medvídku,“ uculil se na ni a opřel se o sedačku, na které seděla. „Tebe je těžké vidět, buď jsi u kytek a nebo někde fotíš,“ něžně si postěžoval, snažil se jí vytknout, že se vidí tak málo, ale zároveň jí mezi řádky říct, že to chápe a rád ji vidí. Všiml si foťáku v jejích ručkách a pobaveně se pousmál. „Ty ho doopravdy nedáš z ruky, co?“ musel jí trošičku zlobit, to by pak nebyl správným bratrem, i když v tomhle by měl pomlčet, protože i on měl právě teď u sebe jeho drahou literaturu.

Poèet pøíspìvkù : 93 Join date : 22. 09. 17

Musí sa spokojne usmiať keď uvidí medzi fotkami pár ich spoločných fotiek, či už sa jedná o staršie alebo nejaké novšie. Vždy ju to prinúti k úsmevu, ako každá chvíľa s ním. Dokonca si pamätá na každý ten moment kedy boli tie fotky spravené. Je do toho ale tak zažraná, že nepočuje kroky, ktoré sa blížia k nej. Až pre ňu veľmi známy hlas, ktorý počula toľkokrát, že by ho už spoznala kdekoľvek, ju prebral z jej myšlienok. Zdvihne hlavu od foťáku a s veľkým úsmevom na tvári, otočí svoj pohľad na Lincolna. Oslovenie, ktorým ju nazval ani veľmi nevníma. Zvykla si na to, už odmala ju volal rôznymi prezývkami. Vždy boli ale milé, preto jej nikdy nevadili. "Ja viem, braček. Teraz by som ale mala mať viac času.. takže sa možno budeme stretávať častejšie." Prikývne a mierne sa pousmeje. Škola jej zaberie veľa času ale v kvetinárstve už nemá mať toľko práce, to znamená, že nebude odtiaľ chodiť tak unavená a bude sa môcť venovať Lincolnovi. Pri slovách o foťáku, presunie na pár sekúnd pohľad naň, než sa zase vráti na jej spoločnosť. Zasmeje sa a prstom ďobne do literatúry, ktorú má pod pažou. "Ty to naozaj nedáš z ruky, však?" Opýta sa presne tú istú otázku ako on. U nich doma ich rodičia vždy videli presne takto. Jeho ako chodí s nejakou jeho obľúbenou literatúrou a ju zase s foťákom, pričom nezabudla všetko fotiť. Rukou poťapká na miesto vedľa seba, čím mu dá znamenie nech si sadne, nezabudne sa ani trochu posunúť aby mu urobila viac miesta. Aspoň dúfa, že sa posadí, keď už sa tak náhodou stretli, chcela by s ním stráviť nejaký čas. Prežívala to možno tak horšie kvôli tomu, že boli dvojčatá aj keď na to nevyzerali, obaja úplne iní. Nikdy im to ale nevadilo, rozumeli si aj tak. Prezrie ešte pár fotiek, to už ale foťák vypne a položí na stôl pred sebou, tam kde bol aj predtým, nech jej nezavadzia. Chce sa venovať bratovi a nie byť stále na foťáku, aj keď to sa niekedy deje tiež. Sú spolu a aj tak niečo fotí či prezerá fotky, ktoré odfotila.

Poèet pøíspìvkù : 141 Join date : 22. 09. 17

"Víc času?" překvapeně nadzdvihl obočí, doopravdy nečekal, že jeho časově vytížená sestra trochu povolí vlastní program. "Protože pochybuju, že by vám na oboru začali dávat míň úkolů, uvolní se ti čas díky květinářství? Neříkej mi, že jsi skončila," vyptával se dál a u poslední věty se na ni podíval trošičku káravě, kdyby mu snad doopravdy chtěla potvrdit, že skončila. Věděl moc dobře, jaký vztah měla k rostlinám, proto by ho mrzelo, kdyby skončila. To by se s ní doopravdy raději viděl jednou za uherský rok, ale žil by s vědomím, že dělá to, co jí baví, a za to by byl rád. "A dokonce chodíme do stejného spolku, to bychom se mohli vídat častěji," spokojeně se na ni zazubil. Jakmile upozornila i ona jeho, že drží literaturu, nevinně se uculil. Co na to říct, oba byli stejní, holt byli dvojčata. Oba se svému oboru věnovali se stejným odhodláním a láskou, ač je to oba časově zatěžovalo, ale stěžovat si nemohli. Snad jen na to, že se kvůli tomu vídají méně, než byli zvyklí, ale na ten problém si brzy začnou zvykat. Aspoň si pak budou dražší, ne? Alespoň se to tak říká.. "Původně jsem si to chtěl ještě před testem přečíst, proto to mám s sebou," snažil se obhájit, ale okamžitě pokračoval ve své větě, protože nechtěl sestřičku zanedbávat. "No ale když už jsem tě potkal, přečtu si to ještě ráno a teď to nechám být," ujistil ji a s těmi slovy si sedl vedle Teddy a podklady k testu odložil na stolek k jejímu foťáku. To považoval za gesto značící sourozenecký čas, od kterého je nebudou rušit jejich obory ani okolí, i když v okolí občas někdo proťapkal. "Co vlastně dneska tvoříš s foťákem? Pro zábavu, nebo máte nějaké zadání?" zajímal se, jelikož on už své důvody pro literaturu už objasnil. Krom toho, tvorba jeho sestřičky ho vždy zajímala, právě díky ní i on poznal kouzlo fotografií a musel uznat, že je to zajímavý obor, ale samozřejmě literaturu nepřekoná, to je nemožné, jeho srdce je stálé.

Poèet pøíspìvkù : 93 Join date : 22. 09. 17

Pousmeje sa trochu a prikývne na jeho otázku. Nebude ho nejak veľmi veľa ale niečo sa predsa vždy nájde. A kvôli bratovi by urobila naozaj čokoľvek. Vytreští očká keď počuje slová o skončení, preto hneď zavrtí hlavou. "Nie, nie, nie. To by som neurobila, mám to tam veľmi rada. Len vedúca mi hovorila, že budem mať menej práce, to je všetko," usmeje sa na neho. Pravdepodobne by tam neskončila aj keby nemala mať čas na nič iné. Mala to tam až príliš rada a nikdy by si neodpustila keby odišla, vždy ju potešilo keď uvidela nejaké kvety, hlavne tulipány, jej obľúbené. "Osud nám asi nepraje a nechce aby sme sa stretli." Zasmeje sa. Vždy sa divila ako je možné, že keď sú v tom istom spolku, tak sa nestretnú za celý týždeň ani raz. Je možné, že nakoniec by si na to obaja zvykli ale kým je to ešte možné, chce ho výdavať tak často ako to len ide. "Som si istá, že už teraz by si mi vedel povedať úplne všetko čo potrebuješ vedieť na test." Poznala ho až príliš dobre a k tomu bola vždy rovnaká. Učenie jej išlo rýchlo ale vždy si to opakovala niekoľkokrát, hlavne pred testom. Na jej tvári sa objaví široký úsmev, keď sa posadí vedľa nej. Už len na tom úsmeve môže ktokoľvek vidieť, že je naozaj rada, že ho má konečne pri sebe. Dokonca ani pri jej priateľoch sa tak netešila, ak ich dlho nevidela. Je ale pravda, že priatelia a vlastné dvojča je predsa len niečo iné. "Zadanie. Ale už nad tým sedím asi cez hodinu," usmeje sa pobavene. Rovno vezme pár fotiek, ktoré tam mala položené a odsunie ich viac ku foťáku, teraz sa nad tým nechce zaoberať. Lincoln odložil jeho milovanú literatúru, tak ona urobí to isté s jej miláčikom. Hlavu si spokojne oprie o Lincolnove rameno, pričom jej tvár stále zdobí mierny úsmev. Vždy ho využívala ako jej vlastný vankúš, či už keď boli deti alebo v tomto veku. Či sa na neho stále váľala alebo opierala, nikdy s tým neprestala a asi ani nikdy neprestane. Nemôže za to, je to proste taký menší zvyk. Lincoln v jej blízkosti? Objať ho alebo sa o neho proste a jednoducho oprieť. Nikdy ju ani nezastavilo to, že by mu to mohlo vadiť, nikdy nad tým vlastne ani nepremýšľala. "Máš niečo nové? Napríklad nejakú priateľku? Alebo nebodaj priateľa?" Zasmeje sa potichu a nakloní hlavu mierne do strany aby na neho videla. Nevideli sa tých pár dní, preto je možnosť, že niečo sa mu nebodaj stalo alebo aj niekoho stretol. U nej nejaký priateľ nebol vôbec možný, už len kvôli tomu, že nikdy nevedela čo povedať a preto nakoniec radšej odišla, celá červená. A takto si asi ťažko niekoho nájde. Preto sa stavila sama so sebou, že kto bude mať prvý nejakú známosť, bude práve jej braček.

"I'd rather wear flowers in my hair, than diamonds around my neck."

Nerdský spolek - Gamma Beta Tumblr_ohcx73l2YP1rdibb3o4_250

"Flowers are the sweetest things God ever made and forgot to put a soul into."
#ff9999

Poèet pøíspìvkù : 141 Join date : 22. 09. 17

Její zděšená reakce nad představou, že by opustila její květiny, ho upřímně pobavila a přiměla k úsměvu. "Já vím, jak to tam miluješ, proto mě to překvapilo," poznamenal na začátek, no to už se sluníčkově usmíval, protože si spojil dvě a dvě dohromady. "Takže bychom se mohli snad i víc vidět?" zeptal se a snažil se znít co nejvíc šokovaně, ale cukající koutky prozrazovali, že si dělá jen legraci a sourozenecky do sestřičky rýpe. Předpokládal, že už i vedoucí došlo, jak moc časově vytížená Teddy je a rozhodla se, že by si to poupátko taky mělo užívat života. Nějakou podobnou scénku si dovedl představit, protože takový vliv má jeho roztomilá sestřička na všechny a on se ani nediví, vždyť on sám pod jejím vlivem je..A je s tím naprosto spokojen. "Osud nikdy nikomu nehraje do karet," zamrmlal si, když vzpomínal na nespočet literárních děl, které přečetl. Okamžitě si ale uvědomil, kam by takové řeči mohly vést a on se nechtěl zaobírat literaturou, ne když konečně narazil na dvojče. Na její další slova se zasmál a zvedl ruce nad hlavu, jakoby se vzdával, a poraženecky přikývl. "Máš pravdu, holt mě znáš," potvrdil jí její domněnky, i přestože musela vědět, že má pravdu, protože ho doopravdy znala moc dobře. Nespokojeně nakrabatil čelo, když se mu svěřila, jak dlouho už nad tím sedí, a on se rozhodl jí pomoct, no spíše jen nabídnout inspiraci. Svou práci do školy měl hotovou, tak může pomoct jí. "No, až si všechno řekneme, klidně ti zkusím pomoct," ochotně se nabídl a zlatíčkově se uculil, svou pomoc myslel naprosto vážně, i přestože měl úplně jiný obor než ona. Jakmile se opřela, potlapkal jí po hlavě a ruku pak zase stáhl k sobě. Byl to takový jejich zvyk, prostě měli nádherný sourozenecký vztah, který by jim kdekdo mohl závidět. Možná i závidí, ale to oni naštěstí neřeší. Pobaveně se uchechtl nad druhou možností novinek a pokroutil nad ní hlavou. "No to víš, že jo. Jmenuje se Giovanni a má roztomilou čivavu, kterou pořád nosí v kabelčičce," zasmál se a pokroutil nad tím hlavou a podíval se na Teddy, aby viděl její reakci. "Ne, nic nového u mě není a kdyby to bylo něco tak velkého, tak se nemusíš bát, poznala bys ji. A ano, JI ne JEHO," důkladně artikuloval rozdíl mezi pohlavím, se kterým má v plánu v budoucnu randit. I když kdo ví, kdy se to budoucno stane, zatím to moc nadějně nevypadalo. Hodní a stydliví chlapci to v dnešní době prostě moc daleko nedotáhnou, to je známý fakt, se kterým se on sám už vlastně vyrovnal. Má Teddy, má přátelé a má literaturu, prozatím je spokojen a po nějaké veliké romanci, o které by se daly psát romány, zatím tak moc netouží.

color #ffcc66

Poèet pøíspìvkù : 93 Join date : 22. 09. 17

Párkrát zavrtela hlavou aj keď už dávno vedel odpoveď na otázku, že z kvetinárstva proste neodíde. Predstava, že by odtiaľ odišla bola pre ňu naozaj desivá. „To by som nikdy nedokázala. Vieš, že kvety sú môj život.“ Povedala by aj, že sú u nej na prvom mieste ale to by klamala, pretože na prvom mieste je aj vždy bude Lincoln a vie, že sa to nikdy nezmení. „Hej.“ Zasmeje sa a jemne do neho šťuchne, aj keď si je istá, že by mu nič nespravila aj keby sa naozaj snažila. Trošku sa zamračí keď počuje slová, ktoré povedal ale nič na to nepovie. Hneď ju to ale prejde a na tvári má zase svoj milý úsmev, ktorý rozdáva do všetkých svetových strán. „Ešte aby som ťa nepoznala keď sme spolu vyrastali 19 rokov.“ Zasmeje sa a jednoducho pokrčí ramenami. Hlavná vec o tom je to, že sú dvojčatá. Niekedy jeden z nich nemusí nič povedať a ten druhý hneď vie ako sa cíti. Párkrát sa aj stalo, že povedali rovnakú vec v ten istý moment, čo Teddy po pravde dosť desilo. Nad jeho ochotou sa pousmeje ale nakoniec zavrtí hlavou. „To netreba. Ale ďakujem. Veď ja na niečo prídem.“ Aj keď jej to navrhol sám, väčšinou nechcela aby jej pomohol, pretože vždy jej to prišlo ako keby ho využívala aj keď to tak nebolo. Ruky mu obmotala okolo pása a hlavu otočila na neho. Milovala objatia, preto sa stále na neho vešala. Zatvári sa prekvapene pretože si myslí, že to myslel vážne ale keď jej dojde, že si z nej robí len srandu, zatvári sa urazene než sa rozosmeje. V takýchto veciach bola pomalšia, vždy jej trvá dlho kým príde na to, že si z nej robí len srandu. Nemala to rada ale nebola si proste istá. Čo ak to teraz myslí vážne? „Dobre, dobre, pochopila som. Bude to dievča.“ Usmeje sa pobavene. Poškrabká ho po chrbte, pričom sa stále usmieva. Tieto chvíle jej tak veľmi chýbali. Len tak sedieť, rozprávať sa a nepremýšľať či treba niečo do školy. Je jej jasné, že za chvíľu sa to zmení a znova pôjde každý niekam inam ale aj za túto krátku chvíľu je rada.

"I'd rather wear flowers in my hair, than diamonds around my neck."

"Flowers are the sweetest things God ever made and forgot to put a soul into."
#ff9999

Poèet pøíspìvkù : 141 Join date : 22. 09. 17

S úsměvem pozoroval, jak jeho sestřička pořád vrtěla hlavou a odmítala přijmout představu odchodu z květinářství. „Právě, že to vím, proto jsem se upřímně bál,“ připustil a tiše si oddechl. V jejím životě by musel nastat opravdu velký převrat, aby se vzdala květin, a on upřímně doufal, že žádný takový převrat nepřijde, protože si to nedokázal představit. Jeho sestra, květinová víla, najednou bez květin. Brr, v takovém světě žít nechce. „Dobře, neseme na tom vinu oba stejně,“ zasmál se spolu s ní a schválně do ní drcne taky, ovšem doopravdy jemně, aby jí neublížil. Jako menší se sice prali, měli souboje s klacíky, ale to byl ještě malý nerozvážný kluk, který nebyl tolik ochranářský. Kdyby teď nedejbože Teddy ublížil, jen tak by si to neodpustil. Takovým myšlenkám se prostě nedokázal ubránit, i přestože mu Teddy často opakovala, že tak křehká není. Pro něho ano. „Hmm, na tom něco bude,“ pronesl to zamyšleným tónem, no jeho úsměv od ucha k uchu mu to trošičku kazil, takže za chviličku se smál spolu s Ted. „Jako vždycky,“ povzbudil ji sluníčkovým úsměvem a zdviženými palci. Pak si toho mazlícího medvídka přivinul k sobě a obejmul ji kolem zad. Už mu plno lidí říkalo, že s tímhle zvykem občas vypadají jako pár, ale prostě někteří sourozenci mají perfektní vztah, i když se to v dnešní době tolik nevidí. V momentě, co se tvářila uraženě, ji podrbkal na zádech, aby uražená bublina praskla. „A až bude, určitě tě s ní seznámím,“ ujistil ji s drobným úsměvem, i když zatím netušil, jestli vlastně někdy vůbec bude, protože zatím nikoho zajímavého vlastně nepotkal a to už mu je kolik? No, dost.. Raději nad tím zavrtěl hlavou a užíval si jejich sourozenecký moment, který mu už začínal chybět. Potřeboval trochu uvolnit a zpomalit tempo, no a tohle bylo naprosto ideální. Tak stulení vždycky koukali na nějaké filmy pozdě do noci, nebo si povídali o převratných věcech. Každé jejich objetí v něm vyvolávalo dobré vzpomínky, proto je měl tolik rád.

color #ffcc66

Poèet pøíspìvkù : 93 Join date : 22. 09. 17

„To je hnusná predstava. Chudáci kvietky, kto by sa o ne potom staral.“ Musela sa nad tou predstavou mierne zamračiť. Uvedomovala si, že o kvetoch rozpráva skoro ako keby to boli ľudia ale ona ich brala už ako súčasť svojho života. Vždy keď videla nejakého človeka ako trhá nejaký kvet alebo mu len niečo robí, bolo jej jedno či ho pozná alebo nie. Proste išla za ním a vynadala mu. No dobre nevynadala, taká nie je. Len mu milo vysvetlila, že by sa to nemalo aj keď väčšinou to skončilo tak, že jej ľudia povedali, že je divná a proste odišli. Aj tak si z toho nič nerobila. Usmeje sa pobavene ale hneď si rukou prejde po mieste kde do nej Lincoln strčil aj keď ju to vôbec nebolí. Len si robí srandu. Poznala ho až veľmi dobre, vedela, že je hrozne ochranársky, hlavne keď ide o ňu. Bolo jej to príjemné, o tom žiadna aj keď sa neraz stalo, že jej to vadilo. Nikdy by to ale nepovedala, svojho brata mala veľmi rada a podľa nej bol hrozne roztomilý keď bol tak starostlivý. „Dokonca viem o tebe veci, ktoré by som vedieť naozaj nepotrebovala.“ Zasmeje sa. Ani sa tomu nedivila, vždy boli spolu, málokrát sa stalo, že by sa nejak oddelili, preto vedeli o sebe naozaj všetko. Za tých 19 rokov si človek zistí dosť informácií. Na jej tvári sa vytvorí spokojný úsmev, ktorý má stále, keď je buď pri kvetoch alebo keď sa objíma s jej drahým bratom. Bola rada, že si konečne našli na seba nejakú tú chvíľku a hlavne dúfala, že sa ich nájde aj viac než len táto jedna. „No to dúfam! Ja musím byť predsa prvá komu ju predstavíš. A hlavne ti ju musím schváliť, nemôžeš chodiť len tak s niekým. A dúfam, že ti je jasné, že ak nebude mať rada kvety, tak ju zamietam.“ Prikývne na svoje slová v znamení toho, že to myslí naozaj vážne, aj keď sa stále usmieva, tak ako to vie len ona. Nie je to ale tak docela pravda, ak by ju mal Lincoln naozaj rád, tak by ju brala aj bez toho aby kvety rada mala, aj keď to by bolo len obrovské plus. „Chýbali mi to. Že len spolu sedíme a rozprávame sa o všeličom. Sľúb mi, že na seba nájdeme viac času.“ Otočí svoje očká na neho, než sa mu zase zavŕta do objatia.

"I'd rather wear flowers in my hair, than diamonds around my neck."

"Flowers are the sweetest things God ever made and forgot to put a soul into."
#ff9999

Poèet pøíspìvkù : 141 Join date : 22. 09. 17

„No, museli by najít novou brigádnici, která by určitě nebyla tak šikovná jako ty a chudinky kytičky..“ potrápil sestřičku tou ošklivou představou o neprofesionální péči, potom ji jemně poťapkal po hlavě, aby se těmi myšlenkami netrápila, protože kytičky zatím můžou být pořád šťastné a spokojené, Teddy se o ně stará a jen tak nepřestane. Pozorně sledoval, když si ručkou spočinula na místu, kam ji jemně udeřil, a chviličku se bál, že snad nekontroloval svou sílu, no to už viděl její úsměv a došlo mu, že ho jen škádlila, proto jí úsměv oplatil. Nerad by, aby kdokoliv Teddy ublížil, natož aby to byl on sám! „Tak teď přemýšlím, jestli ti tu přítelkyni představím,“ zasmál se a představoval si všechny možné scénáře, no všechny končily zděšeným útěkem nad tím, co Teddy těm dívkám nažvanila. On by jí poznání své přítelkyně odepřít nemohl, to ji jen zlobil, ale rozhodně si s ní předem projde povolená a zakázaná témata, aby chudinka neodcházela v traumatu a on byl bez přítelkyně. „Budeš první, neboj, tvůj názor bude důležitější než rodičů, bez tvého schválení ji nepřivedu domů,“ sliboval jí a při každém slibu přikývl hlavou, na potvrzení svých slov. „Snad každá holka má ráda kytky,“ namítl proti podmínce, kterou Teddy uložila zmiňované přítelkyni, ale samozřejmě se postará o to, aby minimálně tu dívku varoval a vecpal ji do paměti, jak důležité květiny pro Teddy jsou a jak je Teddy důležitá pro něho. I kdyby ta dívka neměla ráda květiny, kdyby měla ráda Lincolna, určitě by se uměla tvářit, že květiny ráda má, kvůli němu. „Mně taky, věř mi, je skvělý s tebou takhle vypnout a řešit všechno i nic, no pořád být spokojený,“ uculil se na ni a pohladil ji po zádech. Tak rád viděl sestřičku, po dlouhé si s ní mohl pořádně popovídat. „Slibuju, že si najdeme tolik času, kolik bude možno,“ přísahal, a ač by jí rád slíbil toho času mnohem víc, nechtěl dávat nesplnitelné sliby, protože věděl, že oba mají nabité programy a věnují se tomu, co mají rádi.
To mu ale v kapse zavibroval mobil – upomínka na dnešní program, na který skutečně zapomněl. Slíbil pomoc jednomu klukovi z místní střední pomoc s literaturou, protože jej čekal nějaký velký finální test a závisela na tom jeho přihláška na vysokou, nikde vás nevezmou, když propadnete z literatury. Dokonce za to měl slíbenou finanční odměnu. „Teddy, vážně mě to mrzí, ale musím běžet, ještě jsem na dnešek něco slíbil, navíc ty stejně musíš dodělat fotky,“ povzdechl se a pomaličku se vymotával z objetí. „Ale slibuju, že se brzo uvidíme,“ slíbil jí, když už stál vedle gauče, a ještě jí rukou jemně rozcuchal vlasy, ale pak zamířil do pokoje pro potřebné materiály a pak vzhůru pomáhat a šířit literaturu. Jasná ukázka jejich nabitých programů.

color #ffcc66

Poèet pøíspìvkù : 93 Join date : 22. 09. 17

Vytreští svoje očká nad jeho slovami a ako predtým zavrtí hlavou nad tou predstavou. „Nehovor o tom. Je to hnusná predstava.“ Zamračí sa mierne aj keď to skoro ihneď zmizne a už sa znovu usmieva. Potichu sa zasmeje a ruky mu obmotá okolo krku. „To by si mi predsa neurobil, braček.“ Usmeje sa pobavene a zavrtí hlavou. Ak by to aj náhodou urobil, pravdepodobne by sa na neho urazila do konca svojho života a nikdy by mu to neodpustila. Dobre, do konca života asi nie ale nejaký čas by to bol. Aj tak ale verí tomu, že Lincoln by jej to neurobil. „No to aj dúfam. Ja som tvoje dvojča, ja v tom mám mať to hlavne slovo.“ Dá si ruky vbok a pousmeje sa. Nad slovami, že každé dievča má rado kvety sa zamyslí než nakoniec pokrčí ramenami. „Každá určite nie.“ Odvetí len, viac sa k tomu už nevyjadruje. Naozaj dúfa, že jeho budúca priateľka má rada kvety, nie, že by to bolo nejak extrémne dôležité ale predsa by bola o niečo viac spokojnejšia. „To dúfam. Je naozaj nezvyk byť tak dlho bez teba.“ Povzdychne si a zavrtí nad tým hlavou. Spokojne sa k nemu ešte pritúli a hlavu si oprie o jeho rameno.
Dlho to tak ale nevydrží, pretože Lincolnovi začal vibrovať mobil. S povzdychnutím sa od neho odtiahne a prikývne na jeho slová, že rozumie. „To je v poriadku. Len bež.“ Pousmeje sa trochu. Vlasy si upraví hneď ako jej ich rozcuchal, pričom sa zasmeje. Zamáva mu ešte, než sa otočí späť na svoje fotky, ktoré si vezme ku sebe tak ako aj fotoaparát a zamieri do svojej izby, nech pokračuje v zadaní, ktoré dostala.

"I'd rather wear flowers in my hair, than diamonds around my neck."

"Flowers are the sweetest things God ever made and forgot to put a soul into."
#ff9999

Poèet pøíspìvkù : 33 Join date : 03. 07. 17

“Tak tím pádem, pokud mi chceš pomoci, tak budu moc rád. Protože nemám ani čárku a musím listovat knížkama, svýma poznámkama a dalšími dokumenty, které bych k tomu měl využít. Popravdě? Dělal bych to celou noc, takže bych byl asi rád, kdybys mi s tím pomohla, ovšem za předpokladu, že ti to opravdu nebude vadit.“ Usmál se šťastně, protože by nikdy nevěřil tomu, že by mu někdo pomohl. Hlavně to bude mít rychleji hotové a třeba se ještě stihne na pár hodin vyspat. Tím pádem by byl i následující den aspoň trochu použitelný a nebyl by moc unavený. Ovšem, musí se naučit neodkládat věci na poslední chvíli, protože pak to dopadá tak, jak to dopadá. “Nemáš vůbec za co, udělal jsem to rád. Vím, že by to asi byl pro tebe menší problém, takže jsem rád pomohl a prorazil ti cestu.“ Usmál se na ni mile a dlouze vydechl. Opravdu vůbec nevěděl, kolik je hodin. Jestli je třeba půlnoc, po půlnoci nebo ještě před půlnocí. Vlastně to ani neřešil, protože mu to bylo tak nějak jedno. Cesta ke spolku probíhala normálně. Mezi sebou prohodili pár slov, Law se rozplýval nad tím, jak je Teddy roztomilá, když se ještě při něm trochu zadrhává, ale jemu to nevadilo. Protože mu to přišlo moc roztomilé a on si na to začínal zvykat. Tudíž by dokázal žít s tím, kdyby pokaždé v jeho přítomnosti koktala. Nejen, že by mu to dělalo radost, ale roztékal by nad tím. Ovšem, to už je tak trochu jiný příběh, který se spíše hodí někam do pohádky. Jakmile došli ke spolku, otevřel dveře a podržel je, aby mohla v klidu projít. Byl rád, že je zpátky tady. Už se těší, až skočí do své měkké postele a bude odpočívat, ovšem tyhle jeho krásně představy mu ničí ten počítač, knihy a sešity na jeho posteli. “Takže, pokud sis to ještě nerozmyslela a opravdu bys mi chtěla pomoci s mojí naprosto úžasnou prací, tak bychom se mohli odebrat do mé jeskyně. Teda pokud ti nevadí tam sedět v těch šatech, takže když jsme tady, bylo by asi dobré se převléknout. Mou jeskyni najdeš jednoduše, na dveřích je samolepka jeskyně od nějakého vtipálka.“ Zasmál se nad tím a tím rovnou prozradil, proč svému pokoji říká jeskyně. Zavřel za nimi dveře a čekal na její odpověď. Třeba si to rozmyslela, proto si nechce dělat nějaké plané naděje a raději hezky vyčká.

Poèet pøíspìvkù : 93 Join date : 22. 09. 17

Usmeje sa pobavene a rovno prikývne na jeho slová. „Isteže ti pomôžem! Teda.. dúfam, že ti budem m-môcť nejak pomôcť, neviem či budem nejak n-nápomocná. Ale pomôžem aj tak, nechcem aby si to r-robil celú noc. Bol by si potom predsa u-unavený a to by nebolo veľmi dobré.“ Zamračí sa nad tým, pretože jej to prišlo naozaj hrozné. Vždy všetko robila s predstihom, pretože inak by to robila cez noc a nebola by vôbec vyspatá, to by asi neprežila. Usmeje sa na neho nad jeho slovami, naozaj ju to potešilo. Čoraz viac bola v jeho prítomnosti v pohode, za čo bola rada. Pomáhalo aj to, že bol na ňu tak milý a pomáhal jej, keby bol presný opak, asi by bola nervózna tak ako na začiatku keď sa začali rozprávať. Cesta k spolku bola príjemná ale už sa tešila kedy tam prídu, predsa len je lepšie keď sú dnu v ich izbách a nie niekde na ceste a ešte tak po tme. Ešte, že tam bol s ňou on, inak by do spolku asi ani nedošla. Spokojne vojde dnu, pričom mu venuje úsmev, než sa otočí rovno na neho. „Jasné, že ti pomôžem. Sľúbila som ti to p-predsa! Ale asi sa pôjdem prezliecť, v tých šatoch by to bolo asi d-divné.“ Pokrčí ramenami. Zasmeje sa nad opisom jeho dverí ale prikývne na to. Bez ďalších slov zamieri už ku sebe, kde sa aj rovno prezlečie do jej klasického pyžama o ktorom vedel len jej brat a teraz bude aj Lawrence. Možno sa strápni ale jej to je jedno, cíti sa pri ňom príjemne, tak tam pôjde takto. Pokrčí nad tým ramenami a proste zamieri hľadať jeho izbu. Sleduje dvere aby ich našla, čo sa jej aj po chvíli podarí. Nervózne sa poškrabe vo vlasoch, na čo zaklope na dvere a počká kým sa vôbec ozve, než nakukne dnu aby tam aj rovno vošla.

"I'd rather wear flowers in my hair, than diamonds around my neck."

"Flowers are the sweetest things God ever made and forgot to put a soul into."
#ff9999

Poèet pøíspìvkù : 33 Join date : 03. 07. 17

Opravdu byl moc rád za její pomoc a vážil si toho. Bůh ví, co by si bez ní počal, měl opravdu štěstí, že si našel takového přítele jako je ona. Opravdu moc doufal, že se z nich stanou super přátelé, kteří si budou skoro ve všem pomáhat. Přikývl, když ho obeznámila, že se ještě skočí převléknout. Věděl přesně, o čem mluví, protože i on se musí převléknout ze svého saka. Začínal se v něm cítit dosti nepohodlně. Rychle vyběhl schody a mířil si to do svého pokoje. Doslova do něho vletěl, protože potřeboval trochu poklidit. Měl tam neskutečný bordel a opravdu by se styděl, kdyby ji pozval do takového svinčíku. Bylo to horší než na smetišti. Podařilo se mu srovnat své věci do skříně, ustlat postel, poklidit všechny knížky na zemi, uklidit fotky a ještě doladit kytaru, kterou ladil před svým odchodem na ples. Dokonce se stihl i včas převléknout. Vzal si na sebe své super hvězdičkové pyžamo , když uslyšel zaklepání. Rychle si přetáhl tričko přes hlavu a cupital ke dveřím otevřít. Snad je to Teddy, protože by asi nepřežil, kdyby někdo jiný viděl jeho hvězdičkaté pyžamo, které opravdu miluje. Otevřel dveře a usmál se, když tam uviděl Teddy a ještě víc se usmál, když viděl co má na sobě. Byla v tom moc roztomilá. Nejen z toho důvodu, že je to prostě Teddy, ale i z toho důvodu, protože miluje netopýry. Na krátkou chvilku jí to docela záviděl, ale nakonec usoudil, že by to mohlo být zbytečné. Raději zůstane u svých hvězdiček, i když to je netopýr. “Vítej v mé jeskyni.“ Ustoupil na stranu, aby mohla projít a rozhlédl se po pokoji, jestli tam ještě není něco, co vynechal při svém velkém úklidu. Všechno vypadalo naprosto v pořádku, takže by se za nic nemusel stydět. Ještě projel pohledem zdi svého pokoje na kterých měl vyvěšené fotky, které nafotil. Jak v přírodě, tak i ve městě a třeba i fotek nějakých lidí. Rozhodně ne ve smyslu stalker, ale protože potřeboval nějaké modely kvůli nějakým pracem ve škole. Když vešla dovnitř, zavřel za ní dveře a přesunul se k menší skříňce na druhé straně pokoje. “Dáš si něco? Mám tady nějaké chipsy, oříšky, piškoty a bonbony.“ Optal se slušně a podíval se na ni. Trpělivě vyčkával na její odpověď. Třeba si nic nedá a bude to respektovat. Rozhodně není jeden z těch, kteří by hned nutili toho druhého, aby jim vyžral celou ledničku a tak.

» Klučičí spolek - Sigma Kappa