Nerdský spolek - Gamma Beta

Potichu, potichu! Tady se učí! Tvé krůčky musí být velice tiché a možná ani to nepomůže, pokud jsi narazil na "studovací hodinku". Doufám že najdeš to,
co hledáš bez jakýchkoliv konfliktů. Uvidíš toho mnoho.. Někoho s úsměvem na tváři a kdo tě pozdraví, někoho tichého zabraného do úkolů a nebo dva
hádající se lidi o otázce ze školy, která jim celý dne vrtá hlavou a každý na ní má jiný názor. Ale věřte nebo ne! Je to tu super fakt! Chceme tě tu!
Hádající se hlasy v pozadí.

I tak je to spolek jako každý jiný, i když je tu někdo schopný se hádat i o obyčejném matematickém příkladu. Hned co vejdete, dostanete se ke schodišti
a to vede k pokojům a koupelnám ubytovaných, tedy členům spolku. Ale abychom nepředbíhali, tak se vrhneme na takové ty místnosti veřejné. Tím je
nečekaně obývací pokoj s pohovkou a pár křesílky a co víc je to u krbu, kde si můžete vychutnat například svojí horkou čokoládu a přečíst oblíbenou knihu.
A kde si tu čokoládu udělat? To je druhá věc, i když asi měla být uvedena jako první. Jenže jsme chytří a víme že v kuchyni, co se nachází v podstatě
hned u obýváku. A teď už můžete do těch svých pokojů.

Meg rozhodně nebyla žádným party zvířetem, tomu odpovídala i volba spolku, do kterého se při nástupu na univerzitu uchýlila - nerdský. Nicméně i tento spolek uměl dělat akce, takové, které jí byly mnohem více po chuti než nějaké opíjení se do nevědomí, jako tomu možná bude u jiných spolků. Každý má holt jinou představu o pojmu zábava. K její představě se letošní akce velmi blížila, mělo se spíše jednat o takové přátelské posezení, nic extra, ale přesto velmi milé, a navíc jí nová královna byla sympatická. Sdílely společně obor studia a ráda na Flickru vídala její tvorbu, kromě toho byla ráda, že po králi přišla královna, rozhodla se jí tedy svou účastí ukázat podporu. Nijak zvlášť o té akci nepřemýšlela, ani netušila, s kým tam půjde, ale počítala s tím, že tam někoho potká nebo se jen pozdraví s pár známými tvářemi a poté si půjde po svých, jenže když se několik dní před akcí potkala s Nadine, která se již pilně věnovala studiu, své plány přehodnotila. Nechtěla svou kamarádku v ten den zdržovat od studia, ale přes prázdniny se pořádně neviděly, tak navrhla, že si o svých letních zážitcích a celkově novinkách ze svého života popovídají právě na akci, a rovnou tak podpoří Bethany. Dvě mouchy jednou ranou. Samozřejmě by si klidně popovídala hned, ale stejně jako Nadine, měla ještě nějaký program, který by sice klidně odložila, jenže moc dobře věděla, jak je studium pro Nadine náročné a taky moc dobře věděla, jak obtížná medicína je, proto bylo lehčí ji teď nerušit a domluvit se na pozdější datum. Nadine naštěstí souhlasila, což vyčarovalo Meg úsměv na tváři, a těch pár dní před akcí jí uteklo jako voda.  
S přípravou na akci si nedělala příliš těžkou hlavu, jen si skočila do sprchy a rozčesala vlasy, které si nechala splývat volně podél svých ramen. Vzhledem k tomu, že se nešlo nikam ven, a zůstávalo se pouze ve spolku, s outfitem to nijak nepřeháněla a sáhla po pohodlných plátěných kalhotách a oversized tričko vyměnila za roztomilý, hnědý svetřík s dlouhým rukávem ve stylu crop topů. Zajímavostí na tomto svetříku byla jeho záda, kde se látka křížila a lehce její záda společně s bílou sportovní podprsenkou odhalovala. Ještě se zkontrolovala v zrcadle, zda je vše, tak jak má, obula světlé plátěné tenisky a vyběhla ze svého pokoje do společenské místnosti, která už se pomaličku plnila. Všimla si Teddy, milé a talentované slečny z oboru, jejímž směrem poslala úsměv, ale nechtěla ji rušit, jelikož měla svou společnost, a raději pohledem začala pátrat po Nadine, jež krátce na to spatřila u stojánku, kde byly vystaveny náramky. „Ahoj, Nadine,” pozdravila tmavovlásku, jen co se u ní objevila, a přitáhla si ji do objetí. „Už jsi našla ten svůj?” zajímala se a zaujatě přejížděla pohledem po všech těch náramcích s jemným úsměvem na rtech, samozřejmě pátrajíc po tom svém.

Protočení panenek a dlouhé, hlasité povzdechnutí – to byla Sammyho reakce, když se dozvěděl o nadcházející akci nerdského spolku. Ono nebylo žádným tajemstvím, že nebyl fanouškem společenským akcí – a to už jakéhokoliv druhu, - takže pokud na nějakou vyloženě nemusel, nešel tam. Na tuhle se, překvapivě, taky nechystal, protože ačkoliv se konala v budově, v níž už bude třetím rokem bydlet, tak nepovažoval za povinnost se na akci samotné objevit. Bethany, kterou znal jen velice letmo, přeci může k výhře poblahopřát někdy jindy, takže… zkrátka nebyl jediný důvod slézt těch pár schodů a poctít všechny okolo svou přítomností. Moc to však nepromyslel; zůstávat ve svém pokoji zrovna v den akce nebyl nejlepší nápad a on toho brzy začal litovat. Na chodbě v obytné části pořád někdo pochodoval a on slyšel každé pronesené slovo, které se chodbou, k jeho smůle, rozléhalo. Tento problém se dal naštěstí snadno vyřešit, a sice sluchátky, které si zastrčil do uší a pustil si do nich vážnou hudbu – konkrétně Johanna Sebastiana Bacha a jeho Cello Suite No. 1 in G Major. V takovém duchu pokračoval ve výběru předmětů, které si hodlá zapsat příští semestr a u toho si zároveň sestavoval rozvrh; holt každý trávil víkendové večery po svém. Veškerý klid a pohodlí byl však opět narušen, tentokrát však jakousi dívkou, která bez zaklepání vpadla do jeho pokoje a začala se rozhlížet okolo sebe. Sammy v tu chvíli samotným překvapením strnul a zadíval se na ní s přísným pohledem ve tváři, přičemž si sundal sluchátka z uší. ,,Přeješ si?" pronesl s ledovým klidem, ovšem cítil, jak v něm pomalu narůstala úzkost. Někdo byl v jeho pokoji, dole bylo až moc lidí… asi se z toho brzy zcvokne! Dívka na jeho otázku neodpověděla, pouze se zasmála a s hlasitým bouchnutím dveří zase odešla pryč. V tu ráno Sammy hbitě vstal a zamkl se ve svém pokoji rovnou na dva západy – pro jistotu. Ztěžka vydechl a vrátil se zpátky ke své činnosti, u níž si opět nasadil sluchátka.
Všechno šlo jako po másle, dokud na sobě nezačal vnímat známky žízně a hladu. Naposledy jedl v době oběda a pil… taky v době oběda. Proboha! Bohužel však ve svém pokoji žádné občerstvení neměl, což znamenalo, že se bude muset vydat dolů do kuchyně. Mezi lidi. Achne! Přemýšlel nad jinou možnou alternativou, která by se velkým obloukem vyhnula lidem, kteří byli dole, ale byl večer a jeho mozek už nefungoval tak, jak by měl, takže na nic bohužel nepřišel. Stáhl rty pevně k sobě, vstal a s poraženým výrazem si prohlédl svůj jednoduše vypadající outfit. Ve svém pokoji nenosil obleky, obzvláště, když byly stále ve vzduchu cítit zbytky léta, to by sám sebe zbytečně trápil. Nyní, když se chtěl vydat mezi lidi, se mu však nelíbila představa, že mezi ně zavítá… v tomhle; v kraťasech a obyčejném bílém tričku. Na druhou stranu se mu však i příčila představa, že by se musel kvůli pár minutám převlíkat do jednoho ze svých obleků. Světě, div se, nakonec tedy nad tím mávnul rukou a s airpody v uších se vydal do spodního patra, kde už ve velkém probíhala oslava zvolení nové královny. Moc se kolem sebe nerozhlížel, jeho cíl, a sice kuchyně, byl jasný, nehodlal se zdržovat vykecáváním s někým nezajímavým či dokonce jen pouhým navázáním očního kontaktu. Pokud na něj někdo mluvil, neslyšel to a pokud na něj někdo mával, neviděl to – to byl holt ignorantský Samuel. Když se konečně dostal do kuchyně, tak se nezdržoval, a naopak rychlostí blesku si nalil skleničku Pepsi a sebou do pokoje si vzal celou krabici pizzy, protože… proč ne? Nikdo to tu nezakázal a když má trpět ten hluk, který tu byl, měl by za to dostat nějaké kompenzace! Se skleničkou a krabicí pizzy se pak doslova vyřítil z kuchyně a bohužel v té chvíli narazil do jedné hnědovlásky, která se mu připletla do cesty. Ono by to samo o sobě nebylo fiasko, do lidí vrážel běžně, ovšem s plnou sklenicí sladkého pití a docela silným nárazem se stala nehoda v podobě vylití Pepsi na triko hnědovlásky. ,,Oh…" dostal ze sebe polohlasem a ztěžka polkl, načež se s vyděšeným výrazem podíval hnědovlásce do očí. Byl v šoku a nevěděl, co dělat. Určitě by byla na místě omluva a tu ze sebe určitě co nejdříve vysouká, pokud tu po něm hnědovláska nezačne pištět či mu nadávat nebo ho dokonce mlátit! Holky byly kdovíjaké a on netušil, čeho byla ta před ním schopná.

Kath není zrovna party typ. Holčičí akce na zvolení královny tedy nepřichází v úvahu. Na klučičí taky nemá náladu. Její volba je tedy jasná a to především i kvůli kamarádovi, který ji na akci nerdů pozval. K nim má Kath podstatně blíže, než ke kurevníkům, kteří mají laciné hlášky, jimiž oblbují naivní dívenky. K těm Kath rozhodně nepatří. Navíc miluje vaření a tam se má prý péct pizza. Tím pádem pro ni naprosto ideální volba. Pizzu miluje a neměla ji už fakt dlouho. S výběrem oblečení si nějak neláme hlavu. Kath totiž nepatří k těm fiflenkám, které by nějak extra řešily, co na sebe a navíc jde na akci nerdů, kde nikdo nebude řešit, co má na sobě..tedy, aspoň by neměl. Vezme si prostě to, v čem se bude cítit pohodlně, nebude jí vedro a bude to vypadat dobře. Ve skříni se dlouho nepřehrabuje. Prostě si vezme černý crop top a krátké riflové laclové kraťasy. Vlasy si nijak neupravuje, jen si je pročísne a nechá je přírodně zvlněné. S líčením se taky nepáře. Jen podtrhne svoji přírodní krásu. Výrazně se líčí jen, když má náladu a tu dnes nemá. Navíc se to ani nehodí. Celá by se v tom vedru ještě roztekla a vypadalo by to příšerně. Outfit ještě doplní černé boty. Náramky, prstýnky, náušnice a řetízky nosí pořád. Dá se říct, že je na to ujetá. Každý má pro ni význam. Nehty už si nechala udělat jemnější a to i vzhledem k tomu, že se bude rýpat v těstě. Na záda si vezme kožený batůžek, kam dá kromě pár šminek, deodorantu, peněženky, mobilu a dalších věcí, ještě čisté spodní prádlo, plavky, kartáček na zuby a pastu. kdyby se rozhodla přespat jinde, než doma. Samozřejmě nesmí chybět kapesníčky a žvýkačky. Jednu si strčí do pusy a žvýká. Takto vybavená vyjde z pokoje a dojde až na chodbu, kde ji čeká bratr. Ten ji má odvézt na akci. Nejprve si Kath prohlédne a když vidí, že nevypadá jako štětka, usměje se na ni a otevře jí dveře. Kath si ještě vezme bundu a černou čepici, kterou si nasadí. Společně se potom vydá s bratrem do garáže, kde nasednou do auta a míří na místo akce. Po cestě si povídají. Bratr se hlavně vyptává, jestli pro ni má přijet. Kath ho odbyde s tím, že se mu ozve a místo odpovědí dělá bubliny ze žvýkačky. S tím se musí bratr spokojit. Nehodlá se s ním dohadovat. Naštěstí cesta uběhne vcelku rychle a auto zaparkuje u budovy spolku. Kath se otočí na bratra "Je to akce nerdů s pizzou, ne pánský striptýz, tak se hoď do klidu, ano?" Řekne bratrovi. Rychle se rozloučí a doslova vystřelí z auta. Nechce slyšet přednášku o tom, jak se má chovat. Moc dobře to ví.

Její kroky tedy vedou okamžitě dovnitř budovy. Ve dveřích mávne ještě na bratříčka a pak je už za sebou zavře. Vydá se dovnitř a rozhlédne se kolem. Mají to pěkně nachystané, to se musí nechat. Navíc jsou tu i příjemní lidé, se kterými se Kath pozdraví a potom si vytáhne mobil z batůžku, aby zjistila, kde se Maddie nachází. Všimne si zprávy od něj. Mobil odemkne a počítá s tím, že jí píše, kdepak ho najde. Místo instrukcí se ale dozví, že se na akci nedostaví, protože se necítí zrovna nejlíp. "Skvělý, to jsi zjistil určitě až teď, že?" Pronese naštvaně, ale neodpoví stejným stylem. Naopak, napíše mu, ať je co nejdříve fit a mobil zase strčí do batůžku. Ten si dá na jedno rameno a rozhodne se i přes to zůstat. Jde se tedy rozhlédnout, jestli nenarazí náhodou na někoho známého. Její důvod zůstat je i ten, že nechce hned volat bratrovi a taky má žízeň. Alkohol ale hned tak ze startu pít nechce a na sladká pití nemá chuť. V nabídce je však jen cola. Kath tedy nepohrdne ani tou. Napije se a jde dál. Všimne si, že někteří se už jali vyrábět vlastní pizzu. Kath však neví, jestli může, když není členka, a proto si stoupne opodál a sleduje, jak to ostatním jde. Sama by se na to nejraději vrhla, ale ještě vyčkává.

To bylo vážně k naštvání. Když už se Kath dostala na nějakou akci, tak se její společnost nemohla dostavit. Doma si totiž moc akcí neužila, protože bratr měl pořád tendenci ji hlídat. Dokonce i tady ve spolku nerdů se musela rozhlédnout, jestli někde nebude číhat, což samozřejmě nečíhal. To je také důvod, proč už se Kath těší do školy. Bude od něj daleko a nebude ho mít za zadkem jako hlídacího psa. Taky už by si mohl zapsat za uši, že je dospělá a umí se o sebe postarat sama. To bude ovšem těžké. Diví se, že ji vůbec nechal jít na tuto akci. Ale co se může stát na akci nerdů? To si ale říkal i Jim z Prciček a pak ho Michel dostala větou, že si jednou na hudebním táboře..a dál už to nejspíš znáte. Ale tady to jistě nehrozí. Navíc má Kath v plánu si udělat pizzu a zmizet, pokud možno nenápadně.
Tyto myšlenky ji opustí, když se k ní někdo přiblíží a ona se na něj otočí. Doufá, že ji odsud nevyhodí nebo nechce vědět, s kým tu je. Pro jistotu má už ale nachystanou řeč. Místo těchto otázek se ale dočká milého pozdravu od roztomilého kluka. To ji donutí pozvednout koutky k úsměvu. "Ahojky." Odpoví mu na pozdrav a po další větě si skousne spodní ret. Po chvíli ho pustí a vydechne. "To bude nejspíš tím, že do vašeho spolku nepatřím. Byla jsem sem pozvána, ale moje společnost nedorazí, protože jí není dobře." Vysvětlí, jak se věci mají a pokrčí nad tím rameny. Tváří se i trochu provinile a neví, jestli tady může bez společnosti nějakého nerda vůbec být. Slyšela, že si svou komunitu střeží a jen tak někoho si do ní nepustí. Kluk ale nevypadá nepřátelsky, naopak je dokonce i milý. Svůj pohled tedy přesune po slovech kluka opět na lidi, co dělají pizzu a přikývne, protože to vypadá opravdu suprově a moc ráda by si taky jednu udělala. "To ano, miluju pizzu." Neodpustí si a po následné otázce se rozzáří. Přišla právě vhod, jako by jí hoch četl myšlenky. "Ani nevíš, jak jsem ráda, že se ptáš. Nevěděla jsem, jestli můžu... tak jdeme rovnou na to, ne?" Pobídne kluka, protože Kath je zkrátka dívka činu. Sundá si okamžitě čepici, odloží sklenku s colou a ze zápěstí stáhne gumičku. Vlasy si prsty vyčeše do vysokého drdolu, aby jí nepadaly do těsta, ppořádně utáhne a přesune se k volnému stolu. Ze zad si sundá batůžek, který položí na zem. Jedno těsto podá vedle sebe svému milému společníkovi a druhé si dá před sebe. Je už nachystané, takže není třeba ho válet. Kath na chvíli přemýšlí, jakou pizzu si udělá. Nakonec ale zvolí klasiku. Na těsto dá tedy nejprve šunku, potom mozzarellu, žampiony a nakonec to zasype kukuřicí. To jsou věci, které má ráda a na takovou pizzu má zrovna chuť. Ohlédne se i vedle sebe, co si na pizzu dává kluk. Je jí ale blbé tam jen tak mlčky dělat pizzu, když si ostatní povídají. Ale jak začít debatu s někým, koho nezná? Ptát se, jak se těší do školy není asi zrovna dobré. Je to jako, když se ptají rodiče, jak bylo ve škole. Ne každý má psycho bratra a taky ne každý studuje to, co miluje. Jaké bylo léto je taky divná otázka na kluka, jehož nezná ani jménem. Nakonec ji přece jen napadne nějaká otázka. "Ve škole jsem na tebe ještě nenarazila. Tedy, aspoň ne ve třídě, můžu tedy vědět, co studuješ?" Zajímá se a mrkne po něm po očku, zatímco si dochystává svoji pizzu. Kath nemluvila s někým cizím už nějakou dobu, tak nějak neví, jak navázat konverzaci, ale snad z ní po chvíli všechno to nepříjemné napětí z toho, že odsud bude nucena odejít, zmizí. Kluk se totiž může odebrat za svými kamarády a ona tu může zůstat sama. Pochybuje, že by tu byl sám, jako ona.

Best of the best M e g

Hoci náramok so svojim menom hľadala veľmi poctivo, svoje okolie ešte stále vnímala, a tak sa ubránila prekvapenému podskočeniu, keď sa zrazu vedľa nej ozval veľmi známy dievčenský hlas. Zdvihla pohľad k veľmi peknej brunetke, ktorá bola snáď tou najväčšou oporou, ktorú v San Franciscu mala. "Meg," zoširoka sa na ňu usmiala, nechala sa pritiahnuť do objatia a na pár sekúnd obtočila svoje ruky okolo nej. "Vyzeráš výborne! Grécke slnko bolo k tebe neskutočne prívetivé, tá opálená pokožka vyzerá skvelo," zhodnotila veľmi pohotovo, keď sa od svojej kamarátky opäť odtiahla a premerala si ju pohľadom od hlavy k pätám. Meg síce vyzerala výborne vždy, bola prirodzene krásna a mala úžasný štýl, ktorý Nad vždy obdivovala, no teraz, akoby sa to celé ešte trochu viac zintezívnilo. Áno, možno to bolo len tým, že jednu zo svojich najlepších priateliek nevidela naozaj poriadne dlho, no možno Meg naozaj vyzerala šťastnejšie a uvoľnenejšie, ako kedykoľvek predtým. Nech už to ale bolo čokoľvek, Meg naozaj žiarila a Nad sa nevedela dočkať, kedy jej jej kamarátka porozpráva všetko o svojom lete a tej čarovnej dovolenke, ktorú absolvovala. "Myslím, že som ho zahliadla spolu s tým tvojím, keď si sa tu zjavila," zodpovedala na jej otázku a očami skĺzla späť ku stojanu s náramkami, aby mohla zahrabnúť na miesto, v ktorom sa predtým nachádzala a vytiahnuť dva farebné náramky s ich menami. Bol to naozaj veľmi milý sentiment a bolo fakt pekné, že Bethany pre členov ich spolku urobila niečo takéto. Nie len že to bolo poznávacie znamenie všetkých nerdov, no zároveň to bol aj istý znak toho, že žiadny člen ich spolku nie je sám a všetci sú vlastne na jednej lodi a majú niečo spoločné, aj keď možno každý z nich študuje niečo iné. "Nech sa páči," podala Meg jej náramok, a následne si na ruku natiahla ten svoj. Nebol nijako extra komplikovaný, ani zapínanie nebolo náročné, no zrejme to sa jej na ňom najviac páčilo. Nadine bola rozhodne minimalistka, extravagancia nebola úplne niečo, v čom by sa vyžívala, pretože keď až príliš vytŕčala z davu, cítila sa trochu nesvoja. Pri pohľade na náramok na svojej ruke sa teda musela pousmiať, pretože bol presne podľa jej gusta. "Toto môže byť aj celkom zaujímavý spôsob zoznamovania," povedala po chvíľkovom zamyslení. "Keď si niekde, kde je strašný hluk, napríklad na koncerte alebo na párty, stačí ti ukázať na náramok a hneď všetci vedia, ako sa voláš," skonštatovala viac menej do prázdna, no aj tak sa nad tým mierne pousmiala. Ona nejako extra často na podobné akcie nechodila a pokiaľ vedela, tak ani Meg, čiže oni dve to zrejme veľmi nevyužijú, no keď jej to už prišlo na rozum, tak to rovno aj povedala. Viac sa už ale pri tom nepozastavovala, namiesto toho znovu zdvihla pohľad k Meg a žiarivo sa na ňu zazubila. "Tak, aký je náš plán? Ideme si pripraviť pizzu alebo sa niečo zahrať? Ani tá virtuálna realita nevyzerá zle," porozhliada sa naokolo aby zistila, aké majú vlastne možnosti a čo všetko by mohli na tejto mini párty robiť. Jej osobne bolo viac menej jedno, kde začnú. Príprava pizze bola vo dvojici určite zábavná, no to bolo viac-menej všetko, takže výber nechala na Meg. Dúfala hlavne v to, že sa popri užívania si tohto večera budú môcť aj trochu porozprávať o lete a o živote, pretože aj napriek tomu, že bola Meg zrejme jej najbližšou osobou v meste, ešte stále jej nepovedala o Reecovi. Zrejme sa tomu trochu bránila, pretože jej dokopy ešte nemala čo veľmi povedať, keďže sa nič akčné medzi nimi neodohrávalo, no na druhej strane začínala mať pocit, že by potrebovala niekoho, komu by sa mohla zdôveriť so svojimi pocitmi a myšlienkami. So vzťahmi nemala veľmi veľa skúseností, dokopy vlastne skoro žiadne, a preto by jej možno Meg dokázala poradiť ako v tejto situácii postupovať. Samozrejme ju však zaujímalo aj to, ako sa má jej kamarátka a či sa aj v jej živote nachádza niekto, kto jej čas od času nedáva spávať.

dívka činu Kath

Kath se dostane milého přivítání od kluka, který se k ní nachomýtl, že ji to donutí pozvednout koutky vzhůru a usmát se. "Asi tu moc holek nemáte, co?" Usoudí, ale poté rychle dodá, aby si nemyslel, že je neomalená. "Děkuji, to je od tebe velmi milé." Úsměv rozšíří a odhalí při něm i svůj bílý chrup. Rozhlédne se poté znovu kolem sebe a musí uznat, že to tady mají nerdíci vážně pěkné. "Líbí se mi tu moc." Poví mile, jakmile pohled vrátí na mladíka. Je to pravda a Kath by v tomto nelhala. Je totiž upřímná. Kdyby ovšem nechtěla urazit, tak bude raději mlčet, než by měla lhát. To je jí proti srsti. Stejně tak jako zdržování mladíka. Čeká tedy, že se vydá za svými kamarády nebo do víru dění a ani by mu to neměla za zlé, ale on ne. To Kath překvapí a zvedne udiveně obočí nahoru. Zase ho povolí a nadechne se. "To budu moc ráda, pokud tě tedy nebudu od něčeho zdržovat. Při nejhorším si poradím i sama." Sdělí tak, aby pochopil, že za jeho společnost bude vděčná, ale rozhodně není jeho povinností být jí po boku. K ničemu takovému by ho nenutila. Sama by si nějak už poradila nebo při nejhorším by odešla, kdyby cítila, že tu není někomu její přítomnost příjemná. Všichni se tu ale tvářili tak mile, že to asi nehrozilo. I klučina byl milý a byla ráda, že za ní přišel. Spíše měla za to, že jsou nerdíci nesmělí. Zřejmě měla špatné informace, anebo je tento jiný. Tím pádem má Kath štěstí, že zavítal zrovna k ní.
Ještě víc se o tom ujistí, když mladík sdílí její nadšení nad pizzou. I když, kdo by neměl rád pizzu, že? Kath, kdyby mohla, tak už by stála u stolu a pracovala na té svojí. Ostýchala se však, protože netušila, zda může. Nerada je nějaká vlezlá nebo drzá tímto způsobem. Je tedy vděčná, že jí to mladík navrhne a ihned mu musí sdělit své obavy. Ty zažene kluk a Kath donutí znovu se usmát. Je tak nadšená, že se chce do toho rovnou pustit. Mladík není proti, tak přikývne na jeho slova. "Kdo rád čeká, že? Já teda ne." Pronese se smíchem na poznámku, ať ty pizze nečekají a přesune se ke stolu. Tam si ještě sváže vlasy, protože je nechce v pizze jíst. I batoh si odloží, aby jí nezavazel. Hned potom se chopí těst. Jedno podá mladíkovi a začne pracovat na tom svém. Dává si záležet, protože si všimne, že ji pozoruje. Pizzu nedělala dlouho. Tady na tom ale není nic složitého, protože je to už téměř nachystané. Není to tolik pracné. Netrvá tedy dlouho a Kath si začne na rozválené těsto dávat ingredience. Přitom koukne vedle sebe na kluka, který pracuje na svém těstu. Chvíli ho také pozoruje a natáhne se pro kousek papriky, ukousne si a žvýká. Pizza mladíka vypadá dost nezdravě, ale pizza sama o sobě není zdravé jídlo. Každý si tam navíc může dát, co chce a když to má rád, tak proč ne. Kath to tedy nijak nekomentuje. Dá si tam totiž i papriku, tím pádem to není nejedlík zeleniny a i kdyby byl, je to jeho věc. Kath je za chvíli hotová, protože zvolila jednoduchou pizzu. Nechce ale jen tak stát a civět. Proto jí to nedá a chce zjistit o mladíkovi něco víc. Když už k ní přišel, tak by se mohla dozvědět, co dělá a tak. Je také pěkně zvědavá a když se chce něco dozvědět, tak se prostě zeptá.
Vidí, že je mladík zabraný do chystání své pizzy. Řekla by, že na kluka docela dost. Čekala, že tam ingredience prostě nahází, ale on ne. Vypadá na pečlivého kluka. Ale i tak se neodváží tipovat, co by mohl studovat. Ani si není vědoma, že by ho spatřila třeba na chodbě a to má na obličeje docela paměť. No a takový roztomilý ksichtík by jí jistě v paměti utkvěl. Nečeká tedy a až dojí a zapije to colou, pronese své myšlenky a i následnou otázku nahlas. Otočí se na něj a čeká, co jí sdělí. Svým zodpovězením ji ale dostane, že i údivem pootevře ústa. To vážně nečekala. Dokonce i párkrát zamrká očima. "To vážně? Wow, takže mi chceš říct, že za mnou přišel druhý Howard Wolowitz? No teda." Pronese a obdivně pokýve hlavou. Ještě se nesetkala s nikým, kdo by chtěl do vesmíru. Sama by po něčem takovém netoužila a není divu, vzhledem k její klaustrofobii. Nedá jí to ale a musí mu položit další otázku. Je totiž vážně zvědavá a toto téma jí přijde vážně hodně zajímavé. "A už se na to nějak připravuješ? Byl jsi v nějaké jejich instituci si zkusit prostor bez gravitace? Protože to musí být na jednu stranu skvělý." Odmlčí se, aby dala prostor i jemu. Kath totiž, když je z něčeho nadšená, tak chrlí jednu otázku za druhou. Teď se ale krotí, aby se mladík nelekl a neutekl. Při této odmlce se přesune ke své pizze, aby mohla ještě doladit detaily a přidala si na ni ještě trochu kukuřice, protože se jí zdá, že jí tam není dost. Při pokládání je jí položena otázka. Na tu se Kath pousměje a ohlédne se vedle sebe. "Není to ani zdaleka tak zajímavé, jako tvůj obor, ale miluji to. Je to tanec." Odpoví, ale pak si uvědomí, že i tanec je dost zajímavý. Proto se rozhodne dodat. "Takže, kdybys potřeboval naučit tančit, jsem ti k dispozici." Mrkne na něj s úsměvem. Kath totiž ovládá všechny tance a to dost dobře. Dře denně, aby je dotáhla k dokonalosti. Není to ten typ tanečnice, která umí jen kroutit zadkem. Ona zbožňuje i balet a další tance, i společenské. Tím pádem by mohla mladíka naučit kterýkoliv tanec. Zase na chvíli pohled přesune ke své pizze a když usoudí, že už je hotová, posune ji stranou, aby si ji mohli vzít a dát do pece, kde se budou pizze hromadně péct. Otázka na film Kath donutí se zamyslet. "Hmmm, naposledy asi Jokera. Spíše sleduji seriály, když mám chvíli čas.. jako jsou Teorie velkého třesku, Přátelé, které jsem viděla asi milionkrát, Dva a půl chlapa a takové oddychovky spíše, nad kterými nemusíš moc přemýšlet. Jsem totiž docela vytížená, jak z tréninků, tak cvičení a surfování." Sdělí mu popravdě. Na filmy moc času nemá, hlavně ne na výběr. "Ty jsi viděl něco, co by stálo za to?" Zajímá se Kath a zvedne jedno obočí o něco výš, než druhé. Má za to, že nejspíš ano, jinak by se zřejmě neptal, ne? Ale kdo ví.

Líbí se jí, co Beth vymyslela, od náramků až po pizzu a virtuální realitu, kterou si vždycky chtěla vyzkoušet a teď má konečně tu možnost. Neumí si prostě představit, že by v tomhle domě bydlel někdo, kdo by to neocenil a dobrovolně zůstal zalezlý ve svém pokoji a pokud se přeci jen někdo takový najde, tak je asi blázen. Ona osobně má v plánu se na vše vrhnout, jen co sní pizzu a napije se trochu vody - je důležité se na to nepřeberné množství aktivit posilnit. Přežvykujíc kousek pizzy, který si zrovna ukousla a pohupujíc se do rytmu hudby linoucí se ze společenské místnosti, zamíří do kuchyně, kde doufá, že najde i něco jiného než colu. Její poklidná cesta za životodárnou tekutinou je však nemile narušena nějakým pacholkem, který do ní vrazí a přitom na ni vylije obsah své sklenice, který je mimochodem černý jak uhel, takže si jistě umíte představit, jaká nehezká skvrna se jí utvoří na jejím krásném tričku. Měla si nechat to staré, toho by jí nebylo tak líto! “Kruci,” vypadne z ní, zatímco udělá krok vzad, načež zůstane s otevřenou pusou hledět na politou látku. No, aspoň jí na hrudi nepřistál i ten kousek pizzy, co drží v ruce - anebo na obličeji. Jen co se probere z šoku, že to triko na sobě měla asi pět minut a už si ho musí jít převléknout, vzhlédne, aby zjistila, kdo jí to poctil svým drinkem. Samuel. Tak nějak se jmenuje, ne? Je si tím jistá jen tak na osmdesát procent, jelikož je to jeden z těch, co se jí úspěšně vyhýbají, a tak nebyl důvod se ujišťovat, jestli mu nepřiřadila jméno někoho jiného. Nepamatuje si, že by mezi sebou někdy prohodili byť jen slovíčko, i když je prakticky jejím sousedem. Jediné, co o něm ví, je to, že si pozdě večer rád přeříkává nějaké texty, anebo si povídá sám pro sebe, nikdy mu nebylo pořádně rozumět. Musela by ke zdi přiložit skleničku, aby ho lépe slyšela, ale tu potřebu zatím neměla, spíš tam k němu chtěla naběhnout a upozornit ho, že jsou v tomhle domě i lidé, co by rádi spali. Měl jediné štěstí, že už byla pohodlně zahrabaná v peřinách, takže měla problém s myšlenkou, že by musela vstát. A nakonec přeci jen usnula, takže by to drama bylo zbytečné, ale.. teď jistě není zbytečné se na něj zamračit, nebo možná trochu, protože ji nejspíš neplánoval polít, ale její obličej si dělá, co chce - je maličko rozladěná. “Tohle jsem si neobjednala,” vypraví ze sebe a zašklebí se, než opět skloní pohled k té katastrofě na svém dekoltu. Ruce má stále zvednuté, přemýšleje, co s tím bude dělat, je si zatím jistá jen tím, že to pizzou asi neutře. Znovu se podívá na souseda, jako by po něm chtěla, aby tu záhadu vyřešil místo ní a v tu chvíli si taky konečně všimne, jak vyděšeně se chudák tváří. V mžiku se na něj přestane mračit, aby z něj náhodou nevyletělo cukrové cosi jako z perníčku v Shrekovi. “Dýchej,” připomene mu a uchechtne se. Najednou jí ta situace přijde hrozně vtipná, hlavně to, jak se její soused tváří, a tak se směje dál, dokud ji na břiše nepošimrají zatoulané kapičky, které se jí chystají zalézt pod kalhoty. “Ou, sakra,” zakleje, zachytí je ručkou a rozmaže je po břiše, což asi není úplně nejchytřejší, ale to je jedno, protože už je stejně na cestě do kuchyně, kam měla původně namířeno. Potřebuje ubrousky, anebo cokoliv jiného, čím se utře. Souseda, který se možná jmenuje Sam, tak nechá za sebou. Jakmile se dostane do kuchyně, hodí pizzu na kuchyňskou linku a utrhne si papírový ubrousek. “Kalhoty ne, kalhoty ne,” mumlá si pro sebe a rychle se utírá, aby neměla ušpiněné i své slušivé džíny. Je dost možné, že tu skvrnu ze svého trika už nedostane, takže nechce mít zničené i kalhoty!

Řádné objetí na začátek nemohlo chybět, přeci jen se s Nadine už nějaký ten čas neviděla (pokud nepočítáme rychlé pokecy na chodbách spolku), proto byla za tento společný večer skutečně ráda. Nijak jí ovšem nevyčítala, že na sebe neměly příliš času, jednak na tom měla jistě podíl i sama Meg, však část léta strávila mimo Kalifornii, jednak naprosto podporovala Nadiiny ambice a nedovolila by si jí stát v cestě, o to víc ji potěšilo, že si na ní přeci jen čas našla. „Řecké sluníčko je přívětivé ke všem, už jen tím, jakou energii v Řecku vytváří,” uculila se a v myšlenkách se k Řecku a svým zážitkům na moment vrátila, čemuž odpovídal i zasněný výraz v očích, než se snesla nohami zpět na zem. „Děkuju, i ty vypadáš skvěle, člověk by ani neuhodl, že už ležíš v učebnicích,” pochválila kamarádku s vřelým úsměvem, a to lehké popíchnutí doplnila hravým mrknutím. To byla vlastně jakási superschopnost Nadine, i když toho měla na svém talíři naloženo nespočetně, vždy u toho vypadala bezchybně. Její pozornost hned po pozdravu upoutaly náramky, které si Nadine prohlížela, a na kterých se skvěla nejrůznější jména členů spolku, některá znala, jiná jí byla naprosto cizí. Byla tímto gestem překvapená, nicméně byla potěšená tím domáckým pocitem, jež to v ní vzbuzovalo. Navíc byly náramky tvořené v jednoduchém duchu, což přesně sedělo na její vkus, a i to podpořilo vřelý úsměv, který věnovala Nadine, když jí podala její náramek. „Díky,” pronesla a se zájmem si svůj náramek prohlížela, zatímco jej zapínala na ruce. Bylo to drobné, pěkné a sedělo to jako ulité, co víc si přát. „To máš pravdu,” odkývala pobaveně a znovu si prohlédla náramek s novou rolí pomahače při seznamování. „Nebo když zapomeneš jméno, aspoň na nikoho nemusíš volat “hej ty”, ale můžeš ho oslovit pěkně jménem, hned by ta úroveň komunikace byla o něčem jiném,” dodala ještě další možnosti, jak náramky se jménem využít, protože minimálně ona by to úplně na párty nevyužila vzhledem k tomu, že se takových akcí příliš neúčastní. Po otázce své kamarádky si zamyšleně poklepala na bradu a rozhlédla se po místnosti, aby zmapovala situaci. „Možná bych zkusila tu virtuální realitu? Všichni se vrhli na pizzu a pak se na to určitě budou stát fronty...” zhodnotila objektivně, „navíc pochybuju, že bych se k něčemu takovému ještě v životě přimotala,” připustila s veselým úsměvem. Sice má ráda úniky do jiných, knižních či filmových realit, ale ty herní ji příliš nenadchly, proto je to pro ni skutečně jedinečná příležitost, která se dost možná nebude v blízké budoucnosti opakovat, jelikož ani nikdo z jejího bližšího okolí tomuto přespříliš nepropadl, tak proč tu šanci nevyužít?
Pokud Nadine nic nenamítala, zamířily společně k virtuální realitě, kde si každá vyzkoušela pár her. Byl to skutečně zajímavý zážitek, když se můžete skoro doslova přenést do jiného světa, ačkoliv Meg měla zprvu trochu zvláštní pocit, jak asi vypadá pro své okolí, no nakonec se nechala unášet atmosférou hry, ve které zrovna byla. Jí osobně se nabízené hry úplně do chuti nestrefily, ale zcela upřímně, ona by mnohem radši jen procházela fiktivní místa, o kterých se v knihách píše, aby byla skutečně v tom světě než podílet se na nějakém velkém herním příběhu, nicméně zážitek to byl, ať už být uvnitř, nebo u toho sledovat Nadine. To už se k virtuální realitě blížili i další lidé, kteří dost možná slyšeli jejich smích a toužili se také pobavit s virtuální realitou. „Myslím, že bychom se měly podělit,” kývla ke skupince hlavou a opatrně odložila set virtuální reality, jistě je to drahá sranda, nerada by to poničila.
„Jsi připravená být šéfkuchařem večera? Samozřejmě ti budu po ruce jako věrný kuchtík,” slíbila jí s úsměvem. Párkrát už v kuchyni s Nadine byla, nikdy se jí do toho příliš nemíchala, a neměla to v plánu ani teď, jelikož Nadine dokáže vykouzlit tak třikrát lepší pokrmy, než jakých je schopná Meg. Každý má zkrátka nadání pro jiné věci. Když se usadily u stolku, kde se zrovna uvolnilo místo, mohly se pustit do příprav. „Budeme dělat jednu nebo každá svoji?” optala se a řídila se dle pokynů Nadine. Zprvu se velmi soustředila, ať už na své nebo na jejich společné, těsto, ale jen co se dostaly skrz válení, pozornost jí lehce opadla, a raději zvedla pohled ke své kamarádce. „Byla jsi ty vlastně někde o prázdninách? Doufám, že sis aspoň pořádně odpočinula,” možná zněla jako přespříliš starostlivá matka, ale Nadine umí být dost workoholik, přes školní rok určitě, takže pro její dobro doufala, že přes prázdniny nabrala nové síly, a zvědavě vyčkávala, co se o prázdninách a obecně o novinkách v životě Nadine, dozví.

Plán byl jasný – bez povšimnutí projít společenskou místností, vtrhnout do kuchyně, popadnout zde sklenici libovolné limonády a něco k snědku, načež se ve stejném duchu vytratit zpátky do svého pokoje a tam strávit zbytek tohoto bláznivého večera. Jo, fakt nesnášel večírky, kdyby to náhodou ještě stále někomu nebylo jasné. Jeho dobrodružná výprava probíhala podle plánu; nikdo na něj nemluvil, nikdo na něj nekoukal a téměř nikdo si jeho přítomnosti snad ani nevšiml, což bylo samozřejmě dobře. Nerad by narazil třeba na takovou Beth, se kterou se znal sice jen letmo, ale jednak by ji musel pogratulovat k vítězství a jednak již stihl zjistit, jak upovídaná dokáže být, což by znamenalo, že by se v dolních prostorách spolku zdržel déle, než by mu bylo příjemné. Musel být rychlý a moc nekoukat okolo sebe, jenže… to byla právě ta chyba, které se dopustil a kvůli které se tu nakonec přeci jen bude muset zdržet. Sammy totiž kvůli spěchu a sobeckému nedávání pozor na své okolí vrazil do jakési hnědovlásky a vylil na ni téměř celý obsah skleničky. Proboha, taková škoda pití! To byla první reakce, která mu v té chvíli prolítla hlavinkou – teprve až pak si totiž uvědomil, co způsobil a kvůli čemuž zůstal stát jak opařený. S vykulenýma očkama a pootevřenou pusou ji pohlédl do tváře a s těžkým polknutím si navlhčil své vyschlé rty. Nevěděl, co říct, nebo co udělat, mrzelo ho to, ale jak víme, Sammy ve vyjadřování emocí byl děsný, a navíc ani nevěděl, co se v těchto situacích slušelo a patřilo. Nepřicházelo v úvahu, aby se jen omluvil a odešel zpátky do svého pokoje, měl přeci jen slušné vychování a svým rodičům nehodlal dělat ostudu. Hnědovláska se na něj po prozkoumání svého poničeného trička mírně zamračila a on už čekal to nejhorší – nadávky, scénu, a tak dále, zkrátka holčičí rozčilování a prskání okolo. Nic takového se však nestalo, hnědovláska naopak utrousila cosi o tom, že tohle si neobjednala a nebýt tak v šoku, možná by se nad tím i pousmál. ,,Promiň," dostal ze sebe konečně omluvu, která zde rozhodně byla na místě, a rty stáhl pevně k sobě. Na rozdíl od hnědovlásky, absolutně netušil, do koho tu vlastně vrazil a že tu před ním stojí jeho pokojová sousedka, ale to si Madd nesměla brát osobně, protože Sammy si nikdy lidí okolo sebe moc nevšímal – vlastně skoro vůbec. ,,Dýchám," utrousil k její poznámce a nepatrně nakrčil nos, protože zas tolik jej to polití opravdu nepoznamenalo. Jasně, tvářil se vyděšeně, ale konec světa to nebyl, spíše litoval toho, že se tu teď kvůli své nepozornosti musel zdržet.
Omluvil se, očividně i na své tváři vykouzlil cosi jako provinilý výraz, který jen odrážel to, že mu to bylo opravdu líto a… že by už mohl konečně vypadnout?! Ne, ne, ne! Vylil tu na dámu pití a… asi by ji měl nějak pomoct s… vypráním? Co měl dělat?! Zděšení a provinilost v jeho tváři tak vystřídala zmatenost, která se jen zdvojnásobila v momentě, kdy se hnědovláska před ním začala celé situaci smát. Achne, byla opilá? To by mu ještě scházelo… opilá holka. Ty byly kolikrát k nevydržení, obzvláště, když se na něj lepily a špulily na něj rtíky. Taky ale byla možnost, že jen byla bláznivá, ostatně její rozmazání limonády na holém břiše taky mluvilo za vše a Sammy si u tohoto gesta neodpustil nadzvednuté obočí. Než k tomu však stihl říct své, tak hnědovláska zmizela v kuchyni a on jí za doprovodu hlasitého povzdechnutí následoval, protože stále chtěl odčinit to, co udělal. ,,Chceš nějak pomoct?" zamumlal téměř neslyšitelně, ovšem Madd mu i přesto mohla rozumět. Ke své nelibosti odložil téměř prázdnou sklenici a krabici s pizzou na kuchyňskou linku a bez čekání na její odpověď se sám chopil ubrousků. Tento moment pro něj byl neskutečně trapný, ale musel to udělat, už jen kvůli svému svědomí, které by jej sžíralo, kdyby nějakým způsobem nepřiložil ruku k dílu. Svou ruku k dílu totiž přiložil tím způsobem, že Madd pomohl dostat pepsi z jejího holého břicha, přičemž však koukal hlavně okolo sebe, aby náhodou nebyl nařčen z něčeho… špatného. Ženy si v této době navymýšlely věcí a gentlemani jako on to pak měli docela těžké. U jeho nepatrného utírání, které nemělo snad žádný efekt, musel vypadat jako ten největší trouba na světě, ale tak… co si budeme, tím Sammy občas byl.

Chtěla vypadat krásně, kdyby tu náhodou narazila na někoho zajímavého, jenže jediný do koho nakonec vrazí, je kluk s plnou sklenicí coly, kterou na ni vylije, takže teď vypadá jako pobryndané děcko. To není moc sexy, tím zaujme tak nanejvýš to největší čuně v tomhle domě. Ne že by byla informovaná o tom, kdo je tu největším čuníkem, ale to je vedlejší - o takové prostě nemá zájem. To se jí vesmír určitě vysmívá, anebo jí tím nabádá, ať není tak marnivá. Měla jít v tričku s Backstreet Boys, protože na oblečení přeci nezáleží, jde o to, co má v hlavě, v srdci a blaaa.. její krásné tričko! Nemá daleko k tomu, aby se na toho kluka utrhla s tím, že se má sakra dívat na cestu, ale udrží to v sobě, když si všimne, jak se tváří. Pak si taky uvědomí, že ona sama se věnovala víc pizze ve své ruce, než koukání na cestu, takže by to od ní nebylo moc fér, a navíc do ní určitě nevrazil schválně. A nakonec také dojde k závěru, že by po něm křičela jen proto, že je lehce vyvedená z míry a ne proto, že by na něj byla doopravdy naštvaná, což jí taky nepřijde správné. Polkne tedy všechny nadávky, přiměje se k úsměvu a zavrtí hlavou. “To nic,” ujistí ho, ať nemá výčitky, načež ho vybídne k tomu, aby dýchal. Vypadal totiž, že samým šokem zadržel dech, jeho následná reakce ji však vyvede z omylu - dýchá. Dobře, neodhadla situaci, ale to se snad zase tolik nestalo, nemyslela to zle, takže je vše v pořádku; nemá se, za co omlouvat. Co by ovšem neshledala v pořádku, je to, jak se kvůli tomu její soused ksichtí, toho si ale naštěstí nevšimne, její plnou pozornost si totiž získají neposedne kapičky, které jí tečou po břiše a hrozí, že zmizí v jejich kalhotách. Z toho jí dokonce přejde i smích, o který se tu pokoušela kvůli uvolnění atmosféry. Nechce být celá od coly, ale ještě víc nechce, aby byly zničeny její úžasné kalhoty - priority. Rychle to ze sebe začne stírat dlaní, což asi vypadá trochu divně, soudíc dle sousedova pozvednutého obočí. Ano, tentokrát si všimne, jak se na ni dívá, jako by byla blázen a to jí taky přiměje utéct do kuchyně - nehodlá mu tady dělat šaška.
V kuchyni se zbaví talířku s pizzou a vybaví se papírovými ubrousky, kterými si otře břicho. Nato je přiloží k látce, aby do sebe nasály tekutinu, která v ní utkvěla. Je to nejspíš úplně zbytečné, ale aspoň má pocit, že něco udělala. Během toho ji ani nenapadne, že by za ní mohl soused přijít a dále se tu s ní zdržovat, spíš čekala, že se vytratí jako pára nad hrncem a už o něm v životě neuslyší a hle, spletla se, pořád je poblíž. Asi má stejně jako ona pocit, že by měl něco udělat, proto jí nabídne pomoc, že? “Jak bys mi asi tak chtěl..,” spustí, ale nedořekne to, zarazí se totiž nad sousedovým počínáním. Popadl ubrousky a prostě se pustil do utírání jejího břicha - a to si myslela, že je ona ta divná. “Co to..?” Celá překvapená tím, co vidí se i teď zarazí v polovině věty, přičemž s pozvednutým obočím vyhledá obličej toho pacholka. Díky tomu zjistí, že ji utírá a přitom kouká někam jinam, jako by od ní mohl něco chytit, pokud se setká s jejím pohledem. Co to má sakra znamenat?  Nemá páru a ani čas tomu přijít na kloub, jelikož ji v další chvíli začne sušit na prsou a tím ji opět vykolejí. "Hej!" vyštěkne a automaticky ho plácne přes ruku. “Myslím, že to by stačilo, už jsi pomohl dost, díky.” Vezme mu ubrousky a hodí je na kuchyňskou linku. Viděla, že se díval jinam, takže si asi neuvědomil, že jeho ruka stoupá výš, přesto se na něj zamračí. Měl koukat, kam sahá! Ovšem pak si v hlavince přehraje jeho výraz, který nasadil při té jeho slavné pomoci a zakryje si oči dlaní, se kterou posléze sjede ke rtům, aby skryla fakt, že se jí chce smát. Okay, teď už asi trochu působí jako někdo, kdo trpí bipolární poruchou, anebo něčím takovým, kdy se vám z minuty na minutu mění nálada. Nemůže si pomoct, je to vlastně svým způsobem hrozně vtipná situace, pokud se tedy opomene její zničené triko! “Kdyby ses viděl,” řekne ve snaze vysvětlit, proč se směje jako cvok, víc ze sebe ale nevysouká, jelikož ji přepadne záchvat smíchu, takový ten, co chcete zastavit, ale nejde to - celá z toho zrudne. Nesměje se ovšem jako kůň, spíš to vypadá, že se za chvíli zalkne, jestli toho hned nenechá, a přitom mává rukou kolem svého obličeje, čímž chce poukázat na ten jeho - ano, pořád se mu směje. Jednou s tím ovšem musí přestat, a tak se také stane. Zůstanou jen slzy, které si otře, zakroutí hlavou nad tím, jak bláznivě se tu smála, a shlédne ke svému triku, kterému už není pomoci. "No," ozve se o poznání klidnější, "Ještě jednou díky za pití.. a pomoc." Natáhne se pro kousek pizzy, co si položila na linku a namíří si to do svého pokoje, aby se mohla převléknout do nějakého starého trika, kterého jí nebude líto, až jí zase někdo polije. "Uvidíme se," houkne na rozloučenou a spíš automaticky, než že by měla v plánu se mu někdy vnucovat. V pokoji se dá poté dohromady a zkusí na party přijít ještě podruhé. To už se jí naštěstí žádná nehoda nepřihodí a s jakousi partičkou holek se baví až do konce.

→ party hard a pak postel