Nerdský spolek - Gamma Beta

Potichu, potichu! Tady se učí! Tvé krůčky musí být velice tiché a možná ani to nepomůže, pokud jsi narazil na "studovací hodinku". Doufám že najdeš to,
co hledáš bez jakýchkoliv konfliktů. Uvidíš toho mnoho.. Někoho s úsměvem na tváři a kdo tě pozdraví, někoho tichého zabraného do úkolů a nebo dva
hádající se lidi o otázce ze školy, která jim celý dne vrtá hlavou a každý na ní má jiný názor. Ale věřte nebo ne! Je to tu super fakt! Chceme tě tu!
Hádající se hlasy v pozadí.

I tak je to spolek jako každý jiný, i když je tu někdo schopný se hádat i o obyčejném matematickém příkladu. Hned co vejdete, dostanete se ke schodišti
a to vede k pokojům a koupelnám ubytovaných, tedy členům spolku. Ale abychom nepředbíhali, tak se vrhneme na takové ty místnosti veřejné. Tím je
nečekaně obývací pokoj s pohovkou a pár křesílky a co víc je to u krbu, kde si můžete vychutnat například svojí horkou čokoládu a přečíst oblíbenou knihu.
A kde si tu čokoládu udělat? To je druhá věc, i když asi měla být uvedena jako první. Jenže jsme chytří a víme že v kuchyni, co se nachází v podstatě
hned u obýváku. A teď už můžete do těch svých pokojů.

Nerdský spolek má rád, doopravdy, jen ten každoroční humbuk kolem krále či královny spolku jej poměrně míjí a nijak zvlášť jej netěší. Vlastně se ani obvykle neúčastní hlasování, pokud by tedy nekandidoval někdo z jeho malého okruhu přátel, tak se ale letos nestalo a on se opět stáhl do nečinnosti. Vzhledem k tomu, že se neúčastnil ani voleb, neměl v plánu účastnit se ani oslavování zvolení nové královny – ne že by jí to nepřál, jen to nebyla oblast, která by ho lákala, a večer s knížkou zněl přeci jen o něco lépe než velká skupina oslavující jejich novou královnu... jenže to by se nesměl o této akci zmínit Pie, která s nadšením tvrdila, jak skvělé to bude a že tam Lincoln zkrátka musí jít. Vzdoroval dlouho (ani ne), ale nakonec přeci jen podlehl, nerad svým přátelům cokoliv odpíral. Sympatickým faktorem bylo i to, že nepředpokládal nějakou velkou chlastačku, která se dozajista bude konat v jiných spolcích, takže by přeci jen ta oslava u nerdů mohla být pro něj, jako nevelkého fanouška alkoholu, přeci jen snesitelnější, což platilo i pro Piu.  
Když přišel den akce, byl lehce v koncích, protože nevěděl, co by si na sebe měl vzít. Na několika akcích už byl, ale tam většinou byl pevně daný dresscode, například na ples v teplákách opravdu nepřijdete, jenže co se hodí na takovou úvodní akci pro královnu? Nechtěl být přehnaně oblečený, ale ani nechtěl působit jako ničema, proto zvolil zlatou střední cestu – tmavé džíny, bílou košili a červený svetřík. S vlasy si přílišnou starost nedělal, jen je lehce pročesal, aby netrčely do všech světových stran, zkontroloval se v zrcadle a na moment znejistil, ale už neměl čas řešit, zda je oblečen vhodně, Pia měla každou chvílí přijít a on ji nechtěl nechat čekat. Seběhl tedy dolů, pohledem proskenoval společenskou místnost, zda nezahlédne známou tvář, a na moment se zastavil na Teddy, se kterou se bavil jemu neznámý kluk, kterého si musel náležitě prohlédnout a možná se na něj bude muset poptat. Mimo Teddy si ale všiml i dalších známých tváří, například Nadine, a také tváří, kterých by si raději nevšiml, například Arthura, jelikož si vzpomněl na Tabbs a ten nepříjemný pocit, který tehdy na plese cítil a za který se styděl, jak mohl být tak hloupý... Raději spěšným krokem přešel blíže ke dveřím, aby mohl v klidu vyčkávat na Piu. „Ahoj,” pozdravil ji okamžitě, co vklouzla do spolku, a přešel k ní blíže. Právě díky tomu si všiml stojánku s náramky, kde matně zahlédl své jméno. „Páni, dala si s tím doopravdy záležet,” broukl tiše a na rtech mu hrál drobný úsměv. Možná ten večer nebude vůbec tak zlý, jak se obával.  
Nakonec se ukázalo, že ten večer doopravdy nebyl vůbec špatný, nejdřív Piu trochu provedl po spolku, jelikož k nim přeci jen nepatří, tak aby objevila krásy, které tento spolek skrývá, pozastavili se u virtuální reality, kterou ji nechal vyzkoušet, avšak sám se této zábavy zdržel, a pak zamířili k pizze, protože přeci nemohli odejít aniž by se nepokusili udělat si pizzu. A právě u toho si všiml Teddy, která se stále bavila s tím neznámým. Dopomohl Pie k úspěšnému vytvoření pizzy a už ji jen stačilo zapéct. Padl návrh, že by si mezitím zahráli nějakou stolní hru, kterých tu byla spousta, nicméně Lincoln se omluvně pousmál a nechal Piu jít hrát samotnou, však ona se o sebe umí postarat, jelikož se chtěl jít pozdravit se svou sestřičkou, kterou její společnost právě opustila. Slíbil však, že se brzy vrátí. „Ahoj, kam ti zmizel... kamarád?” pozdravil své drahé dvojče a rovnou s nevinným úsměvem vyzvídal.

Kath, jak rychle získala svého společníka, tak stejně o něj i přišla. I tak si stihli trochu popovídat a ona o něm něco málo zjistila. Rozloučila se tedy a ocitla se najednou opět sama. Ne, že by jí to nějak extra vadilo. Neměla s tím příliš velký problém. I přesto se ale rozhlédne kolem, zatím, co si dodělává svou vlastní pizzu. Už se na ni vážně těší, protože ji neměla dlouho. Naposled ji dělala pro celou rodinu a to že je vážně doba. Nechá ji tedy na kraji, aby ji mohli společně s dalšími vzít a dát do pece. Využije tento čas k tomu, aby si šla umýt ruce od těsta a i se trochu porozhlédla, co vše tato akce nabízí.
Její první kroky tím pádem vedou do koupelny, kde si umyje ruce a osuší. Trochu se samozřejmě i poupraví v zrcadle a vlasy si nechá prozatím v copu, který je dlouhý a hustý, protože přesně takové vlasy Kath jsou. S úsměvem na rtech vyjde z koupelny a chce si to zamířit na obchůzku. Má ale sucho v krku a chce se napít. V tom si uvědomí, že kelímek s colou si nechala na stole. Vydá se tedy pro něj. U stolu už ale někdo je. Nevadí. Kath prostě přijde k dotyčnému a nadechne se. "Promiň, jen si vezmu colu. Nenech se rušit." Promluví na kluka a natáhne se pro kelímek. Ten si vezme a poodejde dál. Ale vzhledem k tomu, že se vytvoří trochu fronta, Kath si stoupne s kelímkem opodál a napije se. V té chvíli si vedle ní stoupne nějaká dívka a dokonce na ni i promluví. Kath polkne a otočí se na ni. "Hawai není špatná, navíc proti gustu... já dokonce znám i kluka, který si dává ananas i do burgeru." Poví jí Kath a musí se tomu zasmát s pokrčením ramen. Je pravda, že její bývalý přítel má poněkud zvláštní chutě. On je však ten poslední, na koho by chtěla v tuto chvíli myslet a připomínat si, proč jim to nevyšlo. Proto svou pozornost přesune opět na dívku, kterou si změří tak trochu pohledem. "Jestli si chceš udělat pizzu podle svých chutí, tak jen do toho. Moje už se bude co nevidět péct." Dodá ještě Kath a na dívku se přívětivě usměje. "Je to vážně snadné a můžeš si tam dát, co chceš. to oceňuji, protože takový výběr jsem nečekala..." Neodpustí si Kath a s rukou, ve které drží kelímek ukáže na nepřeberné množství ingrediencí na volném stole před nimi. Ruku opět stáhne poté k tělu a rozhlédne se kolem, kam by zamířila. Zatím ale nejde nikam a pořád stojí na místě. Nechce jen tak zdrhnout. Třeba jí dívka bude chtít něco říct a není slušnost takto odejít. Pohled tedy nakonec přesune na exotickou slečnu a čeká, co jí poví. Třeba ji udělání vlastní pizzy neláká. Nemusí na ni mít zrovna chuť, protože asi neexistuje člověk, který by neměl pizzu rád. Kath aspoň nikoho takového nezná..

Best of the best M e g

"Kiež by som mohla povedať, že viem, o čom hovoríš," pousmiala sa nad kamarátkinými slovami, no keďže Grécko ešte nemala príležitosť navštíviť, ostávalo jej len veriť slovám Meg. Bolo veľmi veľa krajín, ktoré chcela v budúcnosti vidieť a Grécko bolo samozrejme jednou z nich, no aby mohla navštíviť všetky, musela by stále iba cestovať a nič iné nerobiť. To však ale, aspoň zatiaľ, nebolo možné. Vlastne si ani nebola istá, či to niekedy bude možné, hoci cestovanie milovala. Zároveň však veľmi dobre vedela, že popri kariére lekárky si nebude môcť dovoliť len tak ná pár mesiacov zmiznúť. Aj napriek tomu ale verila, že sa raz pozrie všade, kde chce. "To bude tým ročným obdobím. V lete sa vždy cítim najlepšie. Úplne mi stačí, že vonku svieti slnko a teplota stúpne na dvadsaťpäť stupňov a mám pocit, že mám v sebe dostatok energie na odbehnutie maratónu," potichu sa zasmiala, no hovorila pravdu. Leto proste bolo jej obľúbeným ročným obdobím, sama nevedela prečo, možno za to z časti mohli vietnamské korene jej rodiny, no pekné počasie jej naozaj dokázalo zlepšiť náladu a dobiť ju tak, že by zvládla čokoľvek. Toto leto bolo navyše naozaj skvelé a neskutočne si ho užila. Nejaký čas strávila doma, nejaký s Maliou na Srí Lanke a nakoniec boli s rodičmi vo Vietname, takže mala kopu úžasných zážitkov, ktoré ju budú ešte dlho zohrievať pri srdiečku. Svoju pozornosť ale hneď potom venovala stojanu s náramkami, aby sa medzi nimi prehrabala k tomu svojmu a k náramku Meg, ktorý jej hneď potom podala. Bola to naozaj pekná myšlienka, za ktorú musela Beth pochváliť. "Aj to je veľmi dobrý nápad," uznanlivo prikývla, pretože náramky s menami boli nielenže milé a pekné, no zároveň boli aj veľmi praktické, ako už stihli s Meg prebrať. Keď si teda ten svoj pripla, otočila sa späť ku svojej kamarátke aby sa jej mohla opýtať, čo chce na tejto spolkovej párty vyskúšať. Fakt tam toho bolo veľa a Nad si nepamätala, kedy naposledy boli spoločenská miestnosť s obývačkou a kuchyňou také plné. "Super, som za. Ešte som to neskúšala, takže som celkom zvedavá, aké to bude," prehodila len tak mimo rečou a spolu s Meg zamierila k malému stanovisku s obrovskou telkou, okuliarmi a všetkým, čo potrebovali. Rozhodne to bol zvláštny pocit. Na jednej strane vedieť, že sa nachádza v nerdskom spolku a na strane druhej stáť na okraji obrovského zrázu v hre Tomb Raider.Rozhodne to však bolo zábavené a napínavé, a to nie len pre ňu a Meg, no zabávať sa museli všetci, ktorí ich videli. Nebolo prekvapením, že k stanovisku zamierilo hneď niekoľko ďalších ľudí, na čo Meg veľmi promptne zareagovala a Nadine samozrejme súhlasila. Okuliare si zložila z hlavy a vrátila ich na miesto, aby si mohol virtuálnu realitu vyskúšať aj niekto ďalší.
Hneď potom spolu zamierili k stolom, kde sa pripravovala pizza. Nadine by zrejme nedokázala zrátať, koľko pizze už v živote upiekla, no bola rada, že na tejto párty môže robiť niečo, k čomu má už nejaký vzťah. Bola pravda, že cesto bolo už viac-menej predpripravené a ich úlohou bolo hlavne pizze ozdobiť podľa vlastnej predstavivosti, no aj to bolo niečo, a niečo bolo vždy lepšie ako nič, všakže. "Na pizzu šéfkuchára netreba, to predsa zvládne každý," povzbudivo sa na kamarátku usmiala a posadila sa na prázdnu stoličku, aby sa mohla pustiť do práce. "Môžeme si zobrať dva cestá a ja ťa naučím svoje finty pri príprave pizze. Uvidíš, že do večera z teba bude pizzová majsterka," zasmiala sa a natiahla sa za bochníčkom cesta, ktoré začala veľmi rýchlo opracovávať rukami, naťahovať a tvarovať,  až kým z neho nebola pekná okrúhla placka. Ak s tým mala Meg problémy, samozrejme jej pomohla a ukázala, ako to urobiť čo najefektívnejšie. "Popravde, oddýchla som si viac než dosť. Dokonca som mala v niektorých momentoch pocit, že až primoc, a že som ten čas mohla využiť nejako efektívnejšie," sama nad sebou pokrútila hlavou a trpko sa zasmiala. Vedela, že to bolo divné. Jej sestra jej to pripomínala vždy, keď vytiahla knižku anatómie alebo biochémie. "Ale bolo to naozaj skvelé leto. Konečne som bola po dlhom čase doma v Houstone, potom sme boli s Maliou na desať dní na Srí Lanke a nakoniec ešte tri týždne vo Vietname za starými rodičmi," zazubila sa na Meg a na svoje pizzové cesto začala pomaly natierať paradajkovú omáčku, do ktorej primiešala oregano a sušený cesnak. Hneď potom takto dochutenú omáčku podala Meg, aby si mohla potrieť svoje cesto. "Ale celkom mi chýbalo San Francisco. Škola, spolok, ľudia...," zahryzla si do pery, pretože na mysli mala hlavne jedného človeka a do líc jej stúpla jemná červeň. Rýchlo sa teda načiahla za parmskou šunkou, ktorú začala starostlivo ukladať na svoju pizzu. "A čo ty a tvoje leto? Aké bolo Grécko? Bola si tam sama, alebo ti niekto robil spoločnosť? Kde presne si bola? Ja by som sa strašne chcela pozrieť na Mykonos," spustila, snáď aby Meg nestihla reagovať na tú jej chvíľkovú odmlku a zapýrené líca.

Byl rád, že sem nakonec šel, a byl rád, že si našel chvilku na svou drahou sestřičku, které si všiml už při příchodu do společenské místnosti. S omluvným pohledem opustil svou společnost a zamířil k Teddy, která si ho rovnou přitáhla do objetí, zatímco on měl na práci důležitější věci (čtěte – vyzvídat s kým to tu byla). Rty mu zvlnil úsměv, jen co se v jejím objetí ocitl, a své ruce kolem ní obmotal, aby ji mohl jemně stisknout. „Jungkook?” zopakoval po ní a zamyšleně svraštil obočí. „O tom jsem asi ještě neslyšel, nový známý?” zajímal se dál s nevinným výrazem v obličeji, jako kdyby pouze lehce konverzoval místo tohoto FBI výslechu. Dobrá, na FBI byl asi moc měkký, ale copak šlo nebýt měkký, když zpovídáte někoho jako je Teddy? Nešlo, tak je to. Nicméně mu trochu nedošlo, že stejná zvědavost proudí v žilách i Teddy a že i on se tu pohyboval s někým novým a ještě k tomu s někým opačného pohlaví, proto asi ani on nevyhnul zpovědi, kterou měl očekávat, ale zcela upřímně mu toto riziko úplně vypadlo z mysli. „Jen kamarádka, klid,” jemně ji potlapkal po rameni, aby nepropadala divokým fantaziím, a dobrácky se usmál. „Pia, poznali jsme se na nějaké akci, kde jsem se cítil, jako bych tam byl omylem, ale pak jsem u baru s nealkem potkal jí a dali jsme se do řeči,” osvětlil jednoduše situaci a zlehka nad tím pokrčil rameny. O nic nešlo, na nějaké románky teď neměl ani pomyšlení, byl sotva rád, že se přenesl přes Tabbs. Srdíčko už ho nebolelo po každé zmínce jejího jména a po každém potkání s nějakou blondýnkou, stále v něm ale zůstávaly hořko-sladké pocity z jejich rozloučení. „Asi si skočím pro kousek pizzy, ten předpřipravený v kuchyni, chceš taky?” navrhl, jelikož on sám vlastně ještě nevečeřel a se vší tou vůní pizz se mu nepříjemně začal ozývat žaludek dožadujíc se také nějakého přídělu. Pizza, kterou s Piou vytvořili, se zatím pekla, jenže nechtěl čekat tak dlouho, navíc nebyla největší a on by ji klidně gentlemansky přenechal slečně. Pokud Teddy chtěla taky, zamířili společně ke kuchyni, kde se nacházely předpřipravené pizzy. „Zkoušela jsi vlastně tu virtuální realitu?” zajímal se a pohledem sklouzl ke stanovišti, jež bylo poměrně oblíbené a momentálně plné.

„Jednou se tam určitě taky podíváš, věřím, že by se ti tam líbilo,” povzbudivě se na svou kamarádku, se kterou sdílela stejný zápal pro cestování, usmála, „a do té doby tě můžu zásobovat fotkami z Řecka,” navrhla se širokým úsměvem, jelikož si z tohoto výletu samozřejmě přivezla spoustu fotek, kterými se už začala prohrabovat a upravovat si své favority k dokonalosti. Upravila i několik fotek Meredith, které jí nezapomněla poslat a nad kterými se právě musela uculit, jelikož byly skutečně povedené. Když máte pěknou modelku, jde všechno jako po másle, a s Meredith to nějakým zázrakem platilo dvojnásob. Nepatrně se nad tím culila a raději se vrátila do reality, aby jí neuniklo nic, co Nadine říká. „Chápu, co tím myslíš,” přikývla chápavě, „ale já osobně už se teda těším na podzim,” přiznala a nadšeně se usmála, přeci jen jim podzim brzy začne klepat na dveře a ona už se nemohla dočkat. Proti létu ani jiným ročním obdobím nic nemá, každé má své kouzlo, které se dá zachytit na fotografie, ale podzim měl v jejím srdíčku (a objektivu) speciální místečko a Meg už je připravená posedávat u okna s teplým čajem, sledovat sychravé počasí a užívat si svíčkami provoněný pokoj. Na to si bude muset ovšem ještě pár týdnů počkat, teprve jsou na začátku září a přítomnost léta je stále ještě patrná.
Jakmile měla náramek se svým jménem navlečený a jakmile uznaly, jak praktický a roztomilý tento dárek je, mohla se děvčata vrhnout do víru oslav nové královny a rozhodně bylo kam se vrhnout – zábavy zde bylo připraveno tolik, že snad ani nebylo možné za tento večer vyzkoušet všechno. Bylo těžké si něco vybrat, nicméně Meg navrhla virtuální realitu, která by jistě byla později plná a ona rozhodně nechce tento večer trávit vyčkáváním ve frontě, a navíc to nikdy nezkoušela, tak proč se dnes o něco neobohatit a nerozšířit si své obzory? „Nápodobně, tak doufám, že se nám to povede zprovoznit,” pobaveně se zasmála, ale reálné obavy neměla. Jednak věřila, že to nebude nijak zvlášť složité, jednak věřila jejich šikovnosti, což se nakonec ukázalo jako moudrý krok, vše se jim totiž bez problémů podařilo zprovoznit. Měla představu o tom, jaká virtuální realita musí být, ale přeci jen byla překvapená tím, jak reálně vše vypadalo a jak to člověka umělo vtáhnout do akce, a i přestože byla zprvu nervózní, jak to asi vypadá zvenčí, nakonec si to užila a odkládala brýle se širokým úsměvem na rtech. „Fascinující, kam technika došla,” broukla ještě, když s Nadine uvolňovaly místo dalším skupinkám, načež se vydaly připravit si pizzu.  
Nedůvěřivě koukla na Nadine, jelikož si rozhodně nemyslela, že by dokázal pizzu udělat každý, pokud tedy nepočítáme tu mraženou, tu si skutečně dokáže připravit každý, ale jinak? „No nevím, já se třeba s přípravou těsta úplně nekamarádím,” podělila se o své obavy, „ale to zrovna tady problém není, naštěstí,” dodala ještě a pohledem sklouzla k předem připravenému těstu. Jejich jediným úkolem tedy bylo jej dochutit podle svých preferencí, to se skutečně nezdálo jako přespříliš těžká práce hodná šéfkuchaře, přesto ale byla ráda, že měla Nadine po ruce, protože pizzy od ní byly vždy skvělé. „Dobře, ráda se něco přiučím,” přikývla na tuto nabídku poté, co se tiše uchechtla, jak si sama sebe představila jako nějakého mistra pizz, co si točí těstem na jednom prstu, ale představy rychle zahnala, aby se mohla soustředit a napodobovat chování Nadine. Stejně jako ona se chopila bochníčku těsta a začala jej zpracovávat tak, jak odkoukala od své kamarádky, pár rad ovšem potřebovala, ne na všechno stačilo pouhé pozorování. Nakonec i ona vytvořila (jakžtakž) kulatou placku s víceméně rovnoměrným povrchem, který už jen čekal na dochucení. „Že mě to nepřekvapuje,” pokroutila hlavou nad jejím workoholismem a zlehka se nad tím pousmála. „Ale hlavní je, že sis odpočinula, i kdyby to mělo být moc, což ale určitě nebylo, to jen ty jsi workaholik,” zasmála se, ale v jejím hlase nebyla stopa po nějakých výtkách. Nadine taková zkrátka byla a naštěstí měla skvělé okolí, čímž Meg rozhodně nemyslela sobecky sebe, ale hlavně její sestru, o které toho spoustu slyšela, které se postará o to, aby si odpočinula a starala se o sebe. „Páni, to zní doopravdy úžasně,” vydechla nadšeně a zasekla se v natahování pro rajčatový podklad na pizzu. „Srí Lanka musela být určitě skvělá, ale ach, i ten Vietnam zní kouzelně,” očka se jí roztřpytila, zkrátka i ona žila pro cestování a už se viděla v těchto místech s foťákem přitisklým k obličeji, jak zběsile mačká spoušť. „Ale samozřejmě i čas s rodiči musel být skvělý!” dodala ještě s rozpačitým úsměvem, ona se totiž na společný čas doma nikdy příliš netěšila, jelikož domov její matky nebyl tím pravým domovem pro ni, nikdy se tam necítila příliš vítaná, ale Nadine to přála. Pak už raději o cestování nepřemýšlela, a nakonec místo toho, aby se sama natáhla pro omáčku, dostala ji od Nadine. S tichým díky si ji převzala a potřela svou pizzu, načež omáčku odložila bokem a chopila se první ingredience – šunky, kterou začala ledabyle skládat na pizzu. Po očku pokukovala po své učitelce, jednak aby zkoumala, co dělá, jednak protože spolu mluvily, díky čemuž si té lehké červeně všimla, nebyla si ovšem jistá, zda to něco znamená. „Jsem si jistá, že i lidem jsi chyběla,” nechtěla do toho napřímo zabrušovat a vyzvídat, dokud to nebude pro Nadine komfortní na sdílení, ale chtěla ji v tom alespoň trochu podpořit, když už nic jiného, „nebo alespoň mně jo,” široce se na ni usmála a pak pohled stočila ke své pizze a ingrediencím na stole. Chopila se červené cibule, které začala umisťovat k šunce.  
Rty jí ozdobil široký úsměv, když jí Nadine připomněla Řecko a Meg se tam v myšlenkách pomaličku vracela a připomínala si ty nejlepší momenty. „Řecko bylo... kouzelné,” jedno slovo bylo málo, aby popsala svou dovolenou, ale nechtěla ji zahltit. „Jela jsem sama, nejdřív jsem bydlela kousek od národního parku Olymp, kam jsem si vyšla, pak jsem přeletěla do Athén, kde jsem potkala Meredith,” zarazila se, nebyla si totiž jistá, zda ji Nadine zná, „studuje medicínu a má vážně pěkný fotky na Flickru, takže jsem se zapřísáhla, že s ní musím někdy něco nafotit... a od té doby se bavíme,” shrnula stručně a s drobným úculem na rtech, s kým se to vlastně v tom Řecku potkala, „a pak mi dělala ještě společnost na jeden menší ostrůvek poblíž Athén, Aegina se jmenuje,” pokračovala ve svém vyprávění s nemizejícím úsměvem. „Sice to nebylo asi tak impozantní jako jiné ostrovy tam, ale nebylo tam tolik turistů, takže to mělo svoje kouzlo... A tam na nás přišla celkem velká bouřka, takže jsme tam musely přespat obě, ale víš co se říká – dokud máš dobrou společnost, každé počasí je fajn,” dokončila svůj příběh s lehkým zaculením se a možná s trochu narůžovělými líčky, jak vzpomínala na jejich společnou noc v bouřce. „Ona se pak vrátila do Athén za svou kamarádkou, já se přesunula do jednoho většího města a po pár dnech tam letěla zpátky do San Francisca,” dokončila svůj příběh a odložila červenou cibuli, které asi v polovině příběhu přestala na pizzu sázet, ale stále si sobecky držela mističku s touto ingrediencí u sebe. Vyměnila to za kukuřici, kterou rozhodila po pizze, načež ji vrátila zpět na stolek.

Vyzvídání u nich patřilo k tradicím, ačkoliv většina lidí, které si prověřovali, byli skutečně jen přátelé... a když už tam bylo něco víc, nevyšlo to. Raději se tedy zaměřil na společenský život své sestřičky, aby úspěšně odvrátil vzpomínky na Tabbs, které už nebyly všudypřítomné, jako několik prvních měsíců, ale stále mu čas od času vklouzla na mysl. „Takže učitelská dráha? Páni, to bych do tebe neřekl,” obdivně se usmál na Teddy. Rozhodně má co předat, její fotky vídá často a podle něj jsou perfektní, takže určitě má co naučit a má rady, které může svému okolí předat, jen ho překvapuje, že se k tomu odhodlala, vždyť měla strach i z vystavování svých fotek, předávat své know-how muselo být ještě větším vykročením z její komfortní zóny, ale byl na to hrdý. To by snad měl tomu Jungkookovi poděkovat. Hm, nebudeme předbíhat, to se uvidí v budoucnu, pokud ho někdy ještě potká. Potenciální setkání s oním chlapcem ale příliš dlouho plánovat nemohl, jelikož zvídavá otázka byla obrácena proti němu a teď se musel zpovídat on sám. Lehce pokroutil hlavou nad představou, že by Pia byla něčím víc než pouhou kamarádkou, znají se krátce a sice si rozumí, ale sebevědomí má ta slečna dostatek i za něj. Ne že by jí to vyčítal, jen to bylo lehce intimidating pro někoho zakřiklého jako Lincoln. „Ale myslím, že by ses jí líbila,” dodal ještě na téma Pii a jemně se pousmál, byl rád, že se Teddy více nevyptávala. Pia ráda tahala lidi z jejich komfortní zóny, chudák Teddy by s ní jistě prožívala stejné šoky jako sám Lincoln. Pobaveně se zasmál nad hyperbolou o hladu a s úsměvem na rtech společně zamířil do kuchyně. „Věř mi, pro mě to nic není,” nakrčil nad tím nos a koutky mu cukly v úšklebek. Jistě to musela být zábava, jak pro okolí, tak pro člověka uvnitř, ale on si zkrátka nedokázal představit dělat ze sebe veřejně šaška pro všechny ostatní. Kdyby to bylo v oddělené místnosti, možná by nad tím uvažoval, ale takhle? Pro nic za nic. „Jen mě zajímalo, jak se na tuhle zábavu tváříš ty,” doplnil ještě a pohled od virtuální reality přesunul k ní a následně na nabídku pizzy v kuchyni. Rovnou sáhl po jakési šunkové s kukuřicí, nijak zvlášť vybíravý není, a oplatil Teddy přání: „Dobrou chuť.” Původní radost, že nevyzvídá ohledně Pii byla ta tam, jelikož přišla další otázka. „Myslím, že ne, extrovertní je dostatečně i za mě... vlastně, i za nás dva,” pobaveně se uculil a kousl znovu do svého kousku pizzy. Asi i toto dokazovalo, že jsou pouze přátelé, protože ji s klidným pocitem v duši nechal toulat se samotnou, kdežto... kdyby k ní něco cítil, pravděpodobně by neopustil její bok. „Znáš vlastně naši novou královnu?” zajímal se, jelikož on sám měl pouze matnou vzpomínku na někoho se jménem Bethany.

Best of the best M e g

Nad slovami svojej kamarátky sa posumiala a kývla hlavou. "To by bolo super, ďakujem," zazubila sa, pretože prácu Meg veľmi dobre poznala a vedela, že jej fotografie boli neskutočné. Niekoľko tých z Paríža jej doteraz viselo na nástenke v izbe a vždy keď sa na ne pozrela, musela sa usmiať. Meg mala obrovský talent, na svojich fotkách dokázala zachytiť veci a osoby snáď stokrát krajšie, ako v realite boli, vrátane Nadine samotnej. Bola si teda istá, že aj zábery z Grécka musia byť úplne úchvatné. Dlho sa ale nad tým nezamýšľala a hneď potom reagovala aj na jej ďalšie slová. "Do istej miery aj ja, ale predpokladám, že nie z rovnakého dôvodu, ako ty," zhodnotila ohľadom prichádzajúcej jesene, ktorú fotografka Meg musela vnímať ako skvelú inšpiráciu, zatiaľ čo ona sama sa tešila na to, že zase začína obdobie praxovania v nemocnici a vzdelávania sa v oblasti, ktorej chcela zasvätiť celý svoj život. Byť lekárkou bol jej sen už od detstva a aj keď bola škola veľmi náročná a to nie len vedomostne, ale aj časovo, tak si štúdium na nej užívala, pretože ju proste bavilo. Ešte stále ale mala pred sebou pár posledných dní, kým opäť spadne do toho neustáleho kolobehu učenia a bola rada, že jeden z nich mohla stráviť práve s Meg. Ich kroky potom smerovali od stolíka s náramkami k stanovisku s virtuálnou realitou, kde sa poriadne zabavili, no keďže bolo vo spolku pomerne veľa ľudí a ony nechceli brzdiť svojich spolužiakov, po chvíli sa rozhodli presunúť sa k stanovisku s pizzou, aby sa mohol zahrať aj niekto iný. "To teda, a nie len čo sa týka herného sveta. Mňa osobne fascinuje aj to, že v roku 1969 sme na Mesiac úspešne vyslali prvého muža a dnes už sa hovorí o potenciálnej kolonizácií Marsu. Ľudská inteligencia a šikovnosť nemá žiadne hranice," skonštatovala zamyslene, pretože podobných príkladov by dokázala nájsť celú kopu. Teraz ale nebol ten správny čas na podobné debaty, predsa len chcela vedieť viac o tom, ako Meg prežila svoje leto, na konverzácie o vede a technike si mohli nájsť čas aj inokedy.
"Ani tá príprava cesta nie je taká hrozná, naozaj. Niekedy ti to ukážem," povzbudila Meg, keď si sadli k stolu, kde už čakali pripravené bochníčky cesta. Automaticky sa teda pustila do práce, bol to pre ňu reflex, nad ktorým ani poriadne neuvažovala, robila to úplne automaticky, takže popritom úplne v pohode dokázala viesť konverzáciu so svojou kamarátkou a zároveň jej ukazovať, čo má ako robiť. "V tomto sa s tebou nemôžem hádať, je viac než možné, že máš do určitej miery pravdu," priznala so smiechom, aj keď sama seba nikdy nevnímala ako workoholika, proste robila to, čo ju bavilo, a škola bola jedna z tých vecí. Keď sa na to ale pozrela z pohľadu niekoho iného, chápala, že ako workoholik naozaj môže pôsobiť, no nebrala to negatívne a vedela, že ani Meg to nemyslí v zlom. "Naozaj to bolo úžasné. Ázia je kúzelené miesto, a hoci ju američania často vnímajú ako jeden celok, každý jeden štát je úplne rozdielny, s odlišnými ľuďmi, odlišnou kultúrnou, odlišnou kuchyňou ale celkovo aj s odlišnou mentalitou. Som rada že mám príležitosť vidieť to na vlastné oči," povedala tak trochu zasnene, pretože to naozaj bolo skvelé leto ktoré si veľmi užila nie len vďaka skvelej spoločnosti svojej sestry a rodiny ale aj vďaka dobrému a kvalitnému jedlu a nádherným miestam, ktoré boli ako vystrihnuté z rozprávkovej knižky. San Fracisco jej ale aj tak chýbalo, to jednoducho nemohla skrývať. Dôvodov bolo mnoho, jeden z nich bola samozrejme Meg, no ďalší bol Reece. "Tak to dúfam," krátko sa pousmiala, no hneď potom pokračovala: "Aj ty si mi chýbala. Bolo hrozne zvláštne nepočuť na dovolenke neustále cvakanie foťáku." Zvonivo sa zasmiala a dúfala že Meg pochopí, že to nemyslela zle - práve naopak. Aby ale odpútala pozornosť od svojich červených líc začala sa viac vypytovať na dovolenku svojej kamarátky a na pizzu okrem parmskej šunky začala starostlivo ukladať šampiňóny a čierne olivy, zatiaľ čo počúvala jej rozprávanie. "Áno, Meredith poznám, síce len tak zbežne, v rámci školy, ale vyzerá veľmi fajn," vyjadila sa na adresu Meginej spoločníčky a uznanlivo kývla hlavou. Potom však opäť pozorne počúvala zvyšok jej rozprávania, pričom sa jej na perách usídlil jemný úsmev, pretože z kamarátkiných slov cítila tú pozitívnu energiu a šťastie, ktoré zrejme pri spomienkach na Grécko cítila, a bolo to veľmi nákazlivé. "Naozaj to znie skvelo, Meg. Som rada, že si si užila skvelú dovolenku so skvelou spoločnosťou. Stačilo mi počuť tvoje rozprávanie a najradšej by som si teraz zbalila kufre a vyrazila priamo tam." Pootočila k nej hlavu a krátko sa na ňu s úsmevom zahľadela aby bolo jasné, že to myslí naozaj úprimne, no potom očami opäť vyhľadala svoju pizzu, na ktorú začala ukladať kolieska jalapeños. "Pre nás obe bude asi trochu ťažké zabehnúť sa do života v San Franciscu po dovolenkách, aké sme prežili," zachichotala sa, a keď na pizzu doukladala pálivé papričky, pomedzi prsty nabrala ešte modrý syr, ktorý starostlivo rozsypala po celom povrchu svojej pizze. "Myslím, že moja môže ísť do rúry. Ako si na tom ty?"

S úsměvem na rtech přikývla a stvrdila tak zásobování Nadine fotkami z Řecka, aby alespoň přes ně mohla zažít atmosféru té úžasné země. V ten moment se snad i lehce zastyděla, jelikož si mohla s fotkami vzpomenout už když Řecko navštěvovala, přeci jen Meredith těmi fotkami zásobovala od prvního dne. Jistě, to bylo pro dívčin velký zájem o onu zemi, ale přeci jen mohlo Meg napadnout, že i jiné její kamarádky by jistě uvítaly jakýsi střípek z té dovolené. Než se však v tom studu stačí utopit, Nadine elegantně pokračovala dál v hovoru a hodila ji tím záchranné lano, kterého se s chutí chytla. „Ani se neptám,” prohodila se širokým úsměvem, ale bylo jí jasné, že Nadine rozhodně inspiraci z podzimu nečerpá, spíše se jí tím otevírají školní brány, do kterých se tak ráda vrhá. Ovšem když se nad tím tak zamyslíte, fotografická inspirace, jež podzim poskytuje, vlastně i pro Meg souvisí se školou, takže z tohoto úhlu pohledu jsou stejně posedlé svými obory, i proto si tak dobře rozumí. Společné souznění využily i při výběru první (vlastně druhé, pokud počítáme náramky) zastávky na jejich dnešním programu – virtuální reality, kterou si obě užily a jako slušní lidé ji nezabíraly příliš dlouho, aby daly šanci i ostatním spolužákům pokukujícím po této legraci. „To máš pravdu, kloním se kapacitám, co za tím stojí,” odkývala moudrá slova své kamarádky, nicméně nesnažila se je příliš rozvést, protože na takové debaty dnešní večer nebyl stvořený. O tomhle  si mohou popovídat někdy samy na pokoji, vzdálené světu s dobrým jídlem, dnes byl čas se bavit, a hlavně dohnat všechen ten čas, kdy se neviděly! „I když s tou kolonizací bych nespěchala, nechala bych Mars v klidu, stačí, jak zacházíme se Zemí,” nakonec si přeci jen přisadila jednu malou poznámečku k tématu vědeckého pokroku, a lehce nad tím pokrčila rameny. Neoznačila by se za eko-aktivistku, nedokázala ovšem přehlížet jasné důkazy, že situace na Zemi není ideální, a alespoň dle ní bychom jako lidstvo měli nejdříve zamést jeden bordel, než budeme tvořit další. Dnes se ale naštěstí tvoří jen pizza, žádný bordel.
„Dobře, ráda se naučím tvoje triky, abych mohla ostatní ohromit stejně jako ty,” spiklenecky na ni mrkla, jako kdyby se jí snad měla pokusit ukrást titul šéfkuchařky nerdského spolku, ačkoliv nic takového doopravdy nehrozilo. Pokud by se měla naučit vařit, dělala by to jen pro sebe, aby se o sebe (a možné své blízké) dokázala postarat, ne aby dělala dojem na obyvatele spolku, které ani všechny nezná. Společně s Nadine se zasmála nad tím jejím workoholismem, více toto téma už nerozpitvávala. Dokud to bylo ve zdravé míře a Nadine jen naplňovala své ambice, neměla potřebu jí to nijak rozmlouvat. „Právě o to kouzelnější to je, pořád tě tam má co překvapit,” zasnila se s Nadine, jelikož věděla, že Asie je opravdu rozdílná. Samozřejmě že to věděla díky vyhlédnutým lokalitám, které by si přála jednou zachytit na fotografii. Možná by si příští prázdniny mohla naplánovat právě v Asii... Času na to má dost a skvělou pomocnici, která onu zemi už navštívila, má po ruce. Ze rtů jí unikl smích, ano, cvakání foťáku bylo pro jejich dovolenou minulý rok velmi typické – ačkoliv to je typické pro Meg kdekoliv, nejenom na dovolené. „To abych tě vzala s sebou na nějaké focení, aby ti to tolik nechybělo,” svými slovy dala jasně najevo, že to ani v nejmenším nebrala špatně, a doplnila to vřelým úsměvem. Nechala se inspirovat pizzou kamarádky a hned po ní si vzala několik oliv, které si rozsázela po své pizze, načež se chopila červené cibule a slova s vyprávěním o své dovolené. „Je fajn,” vlastně víc než fajn, pomyslela si, když potvrdila slova Nadine ohledně osobnosti Meredith. Bylo jí jasné, že se potkaly, ale nebyla si jistá, jak moc na sebe mohly narazit, vzhledem k tomu, že se Nadine zajímala o jiné odvětví medicíny než Meredith, proto raději doplnila onu informační vsuvku o své prázdninové společnici. „Ten nápad můžu jedině podpořit, bylo tam kouzelně,” uculí se podporujíc Nadine v tomto uličnickém nápadu utéct do Řecka před školním rokem a všemi povinnostmi, ačkoliv bylo jasné, že nic takového neudělá, na to je až příliš zodpovědná, i kdyby jí to lákalo sebevíc. „To máš pravdu,” přikývla, „ale o to speciálnější budou dovolené příští rok, nemyslíš?” broukla jejím směrem po doskládání červené cibule na svou pizzu. Na jednu stranu by jí lákalo žít věčně na cestách, věčně objevovat nová místa s foťákem v ruce, jenže na druhou stranu... co kdyby se to člověku časem omrzelo a stala se z toho rutina? Sice by to byla krásná rutina, ale raději bude zažívat neobyčejné výlety. „Hned,” natáhla ruku k sýru, kterým svou pizzu se šunkou, červenou cibulí a olivami zasypala, a pohled obrátila na Nadine, „i ta moje už může do trouby,” potvrdila, jakmile měla pizzu zasypanou sýrem, a společně se mohly odebrat do kuchyně, aby si daly pizzu do trouby. „Tak čím si zkrátíme čekání?” optala se a zvědavě se rozhlížela po spolku a možnostech, které v dnešní večer nabízel.

Best of the best M e g

Nad slovami Meg sa pobavene pousmiala a zľahka potriasla hlavou. "Nemyslím si, že som na takej kuchárskej úrovni, že by som dokázala ľudí ohromovať svojimi výtvormi, ale rada sa s tebou podelím o moje skúsenosti." Aj ona sama sa ešte stále mala čo učiť, nebola žiadna vychýrená šéfkuchárka alebo niečo podobné, no jedlo milovala a varenie ju bavilo. To, že jej kuchárske výtvory ľuďom chutili bola pre ňu len čerešnička na torte, no rozhodne jej to nestúplo do hlavy a stále bola ohľadom svojich zručností veľmi skromná. Stávalo sa totiž aj to, že sa jej experimenty s jedlom nepodarili, hlavne keď sa snažila kombinovať rôzne prvky a elementy z rozličných svetových kuchýň, napríklad aj tej ázijskej. K téme ďalekého východu sa dostali aj vďaka jej letnej dovolenke. "To áno, no zároveň si myslím, že to tak je v každej krajine na svete, nie len v Ázii," zhodnotila, aj keď bola pravda, že Ázia jej proste bola veľmi blízka, čo ale nebolo vôbec prekvapivé. Hoci bola len polovičná Vietnamka, na pohľad by nikto neodhadol, že jej otec je nefalšovaný americký beloch. Všetky svoje výzorové črty totiž zdedila po mame. V ázijských krajinách sa teda cítila akosi viac doma, aj keď sa narodila v Spojených štátoch. Bolo však zbytočné zamýšľať sa nad tým do hĺbky, preto ďalej pokračovala v konverzácii so svojou kamarátkou, ktorá sa presunula k fotografovaniu. "Tak to by bolo fakt skvelé, budem sa na to tešiť!" Zoširoka sa na Meg zazubila, pretože fotenia s ňou si Nadine vždy užívala, a to nie len preto, že boli dobré kamarátky a Meg bola neskutočne nadaná ale aj preto, že sa pri nej vždy cítila veľmi komfortne a sama sebou. Aj to bol jeden z dôvodov, prečo na ich spoločný výlet do Paríža spomínala s radosťou a bola si istá, že s radosťou bude spomínať aj Meredith na Grécko. Meg totiž bola naozaj výborná spoločnosť. "Keby to bolo možné, fakt by som tam  okamžite šla ale škola je škola," mierne pokrčila ramenami ale bola si istá že to Meg chápe, veď ju predsa poznala a bolo jej určite jasné, že Nad by neurobila nič, čo by ohrozilo jej študijné výsledky. Svojej budúcej lekárskej kariére podriadila celý svoj život už od veľmi skorého veku a naozaj nemala v pláne ju začať ohrozovať teraz, keď už bola relatívne blízko k doštudovaniu. "Áno, v tom máš určite pravdu. Vieš už, kde chceš ísť budúci rok?" Pousmiala sa ešte pri uvažovaní nad budúcoročnými dovolenkami, no potom už dokončila svoju pizzu a skontrolovala, ako je na tom Meg, aby mohli dať svoje minipizze upiecť do trúby. Keď Meg dosypala na svoju pizzu syr a zaniesli ich do kuchyne, rozhliadla sa okolo seba, čo by ešte mohli vyskúšať. "Neviem ako ty, no ja by som nepovedala nie poháru vína," zhodnotila po pár sekundách a ak Meg neprotestovala, Nadine vybrala z obrovského stola s nápojmi fľašu polosladkého bieleho a naliala im do pohárov. Zvyšok večera strávili rozhovormi o všetkom, čo zameškali a Nadine bola fakt vďačná, že ju Meg presvedčila na túto akciu ísť. Spoločne potom zjedli svoje pizze a keď sa už schyľovalo k neskorej večernej hodine, Nad sa so svojou kamarátkou objatím rozlúčila a pobrala sa do svojej izby, kde sa so spokojným výrazom v tvári prezliekla do pyžama a skočila rovno do svojej postele.

Nesouhlasně zavrtěla hlavou, ačkoliv věděla, že to Nadine neříká protože by svým schopnostem nevěřila, spíše je v tomto směru dosti realista. Normálně se to sice hodí, ale Meg se lichotky na její vaření jen tak nevzdá. „No dobře, tak možná Gordon Ramsay by tě ještě měl co učit, ale my, normální smrtelníci, jsme ohromení,” stála si za svým a rozpustile se na Nadine usmála. Věděla, že nic z toho nestoupne Nadine do hlavy a zítra se nevzbudí s nosíkem nahoru, byla to od přírody skromná dívka, i proto si tolik zasloužila její pochvaly, jimiž Meg nikdy nešetřila. Sama nevyrůstala v domácnosti, kde by se v pochvalách topila, nechtěla tedy, aby se někdo cítil obdobně jako ona při dospívání... a sice její přátelé už dávno mají dospívání za sebou, takže v onom křehkém období je již podpořit nemůže, ráda podpoří alespoň teď. Lepší pozdě než nikdy, no ne? Nicméně zrovna Nadine se špatné dospívání opravdu netýkalo, čemuž svědčila například i návštěva prarodičů v Asii, jež se odehrála toto léto a na kterou došla řeč. „No, ale třeba taková Amerika je všude stejná, nedá se říct, že by tě měla tak moc čím překvapit, třeba jako ta Asie,” samozřejmě i v Americe se skrývaly všemožné poklady, které by ráda zachytila na kameru, nicméně jednalo se spíše o přírodní monumenty, ne o ty kulturní, jelikož kultura byla po celé zemi víceméně stejná, na její zachycení člověk nemusel vytáhnout paty z Kalifornie, kdežto u Asie se vám prozkoumání více míst vyplatilo. Kromě zachycování monumentů ale také ráda fotí své přátele, na čemž se s Nadine domluvily – to aby jí nechyběl ten zvuk foťáku. „Já taky, dám vědět, až mě políbí múza,” slíbila jí, jelikož si holdovala v originálních motivech i při focení svých přátel; pokud se samozřejmě nejednalo o momentky, ty si ráda pořídila vždy, pokud ale měly jít cíleně fotit, snažila se pokaždé přijít s něčím zajímavým, aby obohatila své portfolio a zároveň udělala zážitek svému okolí.
Léto její kamarádky bylo kouzelné, stejně tak i léto Meg, o čemž se brzy i ona podělila. „Já vím,” chápavě pokývala hlavou, ani ona by se nedokázala teď vrhnout na výlet do cizích krajin, leč to zní sebevíc lákavě, protože i ona si školy váží. Pro ni by to nebyla taková díra v kariéře, kdyby nedokončila školu, fotografem se přeci jen s trochou štěstí, šikovnosti a píle můžete stát i bez školy, ale když už studuje, přeci by to nezahodila pro jeden výlet, to se raději řádně připraví na další léto a vyrazí na více výletů. „Už dlouho si pohrávám s myšlenkou nad Japonskem, ale sama nevím, jestli se někdy odhodlám to uskutečnit,” ráda by se označila za bezstarostnou cestovatelku, ale i ona měla své obavy a cesta do země s naprosto jinou kulturou byla velkou výzvou, na kterou si prozatím netroufala. Ale kdo ví, třeba se příští léto odhodlá. „Co ty? Nějaké vysněné lokality na příští rok?” optala se se zájmem, třeba by se mohla u Nadine inspirovat, nebo by třeba mohly někam vyrazit spolu stejně jako když navštívily Francii. Na takové plány bylo ještě času dost, nicméně Meg by rozhodně tuto milou bytůstku po svém boku neodmítla. Během povídání obě poctivě pracovaly na svých pizzách a jakmile byly obě zakryté sýrem, odnesly je do kuchyně do trouby, pak už jen stačilo čekat, jak se jejich díla vyvrbí. „S radostí,” odsouhlasila nabídku vína a převzala si od Nadine pohár. S tichým „Na zdraví,” si přiťukla, pochválila chuť vína a nechala se unášet na vlnách jejich konverzace, která plynule zaplnila čas, během kterého čekaly na pizzu. Jakmile byly pizzy hotovy, našly si místo u stolku, aby se v klidu navečeřely, a Meg musela uznat, že ta pizza nechutnala vůbec špatně. Teď už se jen naučit tvořit to těsto. Samozřejmě vyzkoušely pizzu i té druhé, ještě si daly pár skleniček vína a vyměnily pár slov, ale když se noc blížila k vrcholu, Nadine se odebrala do pokoje a Meg ji chvíli poté, co prohodila pár slov s ostatními lidmi ve spolku, následovala.