Plavecký bazén - Aquapark

Od dovolené ve Španělsku už sice uběhlo pár měsíců, ale on i přesto nedokázal přestat myslet na to, co se tam se Zarou odehrálo. Tréninky v posilovně, kde teď byl už skoro jako doma, mu naštěstí pomáhaly zapomenout, avšak i přesto byly chvíle, kdy přemítal nad tím, jestli by se Zaře neměl ozvat. Bože, byl jako mladej puberťák! Jenže měl pocit, že mu tenkrát na pláži vyslala jasné signály a on to klasicky podělal; pokud to tak bylo, tak se jí nechtěl jen tak vzdát. Na druhou stranu ale nebyl ten typ člověka, který by jí zazvonil u dveří a doprošoval se vysvětlení, které by konečně umlčelo jeho brouka v hlavě. Takže byl v pasti, a to už dlouho. Kolikrát si říkal, že by na ni už měl zapomenout a posunout se dál, jenže Zara měla v jeho hlavě zvláštní místo, a i když se snažil ji z něj dostat, nedařilo se mu to. Bylo to otravné. Nejlepší medicínou na tyto myšlenky byl sport, a ačkoliv ho teď měl jakožto fitness trenér opravdu hodně, zaplňoval ním i svůj volný čas – a to ať už pasivně či aktivně. Rád chodil fandit na hřiště místnímu baseballovému týmu, které mělo před sebou skvělou sezónu, občas vyrazil i běhat, avšak nejraději chodil plavat. V létě využíval především moře a taky nedaleké jezero, ale za chladných měsíců mu bohužel nezbývalo nic jiného než vyrazit do plaveckého bazénu, kde sice bylo na jeho vkus až příliš přelidněno, ale voda i prostory byly skvělé. A taky tu rád skákal ze skokánků. Skluzavky a tobogány snad nikdy nevyužil, protože mu tento typ zábavy nebyl úplně blízký, a to obzvláště, když sem chodil sám, ale třeba jednou? Úplně to nezavrhoval. Každopádně ani dnešní den nebyl výjimkou; hned po příchodu do rozsáhlých prostorů s několika bazény, si odložil ručník na jedno z nedalekých lehátek a hned na to skočil do plaveckého bazénu, který hned několikrát přeplaval. Žádná aktivita ho tolik neprobrala jako právě plavání – jen by klidně bral studenější vodu.
Po této vydatné aktivitě se rozhodl navštívit prostory sauny, ve které setrval několik minut, než zase skočil do bazénu; tentokrát však ne do plaveckého. Ten totiž zabrala jakási místní škola s hyperaktivními dětmi, mezi které se mu vážně nechtělo. Skončil tak v prostorném bazénu, do kterého vyústilo hned několik tobogánů a on tak měl výhled na všechny lidi, kteří z této divoké jízdy dojeli. Vlastně ho to docela bavilo; výrazy některých byly opravdu k nezaplacení. Zřejmě by na takovou atrakci sám od sebe vážně nešel – už jen kvůli tomu, že by při dojezdu vypadal hrozně. Čekal, že tu uvidí opravdové skvosty, ale že k němu doplave dívčí horní díl plavek opravdu nečekal. Zmateně zamrkal víčky, když k němu onen horní svršek doplaval a rychle se porozhlédl kolem sebe. Ihned zahlédl nebohou brunetku, která si vyděšeně zakrývala horní část těla a marně pátrala po svém tolik chtěném kusu oblečení. Mrzelo ho, že ji neviděl dojet, při troše štěstí by tu dneska viděl víc, než by čekal. Tyhle myšlenky by měl asi co nejdříve zahnat, ale mohl za to? Byl chlap, bylo to přirozené a ta holka vypadala… no, hodně dobře. Vlastně více než dobře. Zajímavé, jak myšlenky na Zaru byly najednou úplně pryč, hm? Hlasitě si odkašlal, aby na sebe upoutal pozornost a když se brunetka podívala jeho směrem, tak vrchní díl plavek nadzvedl trochu výše, aby jej viděla, ale zároveň ne tak vysoko, aby tím přilákal nechtěné páry očí.

Upřímně? Ano, bavil se, a to dost. Celá situace, kterou si musela chudák brunetka prožívat, je snad noční můrou každého člověka; vyjímaje exhibicionistů. Nehodlal ji ono utrpení prodlužovat, takže únos jejích plavek opravdu neplánoval, avšak jemné rýpnutí si odpustit určitě nehodlal. ,,A můžu si být jistý, že jsou tvoje?" prohodil, když se k němu brunetka pomalu, ale jistě blížila, a krátce pohlédl na plavky, které držel v mírné výši. Sám netušil, kde se v něm vzala touha po vtipném apetitu, ale zřejmě za to mohl její vzhled, protože čím blíže u něj byla, tím víc si uvědomoval, jak moc hezká je. A to byl na blondýnky… Bylo tedy dost možné, že na ni chtěl nevědomky udělat dojem a nechal tak bručouna Noaha na střídačce. Změřil si ji bez ostychu pohledem, když se před ním konečně zastavila, než oči ukotvil v těch jejích. Ruku, ve které držel její svršek plavek, stáhl dolů a škodolibě se ušklíbl nad její nepřímou žádostí o to, aby ji plavky zavázal. Kdyby mu někdo ráno řekl, jak pikantní odpoledne zažije, lezlo by se mu z postele o něco lépe. Už dlouho s nikým nespal, takže ano, i tohle pro něj bylo něco vskutku záživného, ačkoliv na Kimmy opravdu nemínil mít oplzlé kecy; zase tak zoufalý nebyl. ,,Pokud na tom budeš trvat, tak budu muset," hraně si nad svým gentlemanským úkolem povzdychl skoro jako by ho neskutečně otravoval, avšak jeho cukající koutek ji mohl přesvědčit o opaku. Zrovna nedávno měl pocit, že co se týče flirtování, tak vyšel ze cviku, avšak ukázalo se, že jen mluvil se špatnými holkami. Bylo fajn na chvíli nemyslet na jeho příhodu se Zarou na pláži a na to, jestli by ji neměl zavolat. ,,A budeš se u toho červenat stejně jako teď?" neodpustil si další rýpavou poznámku a jako by jí to nebylo nanejvýš jasné, tak ještě provokativně poukázal na její tváře, aby svá slova mohl upřesnit. ,,Nechci ani jedno, udělám to z dobroty srdce," volnou ruku si položil na hruď zhruba v místě, kde mu tloukalo srdíčko. ,,Ale asi bych se přesunul jinam, už teď tu po tobě pokukuje hodně… ehm, lidí," nakrčil čelo a koukl po puberťácích v rohu bazénu, kteří si na Kimmy ukazovali, přičemž zaregistroval i pár slizáků, kteří se sem tam okolo nich se vší nenápadností mihli v domnění, že uvidí víc, než by v aquaparku doufali. Tušil, že mu jeho momentální pozici dost lidí závidí a on se jim ani nedivil.

Neví, jestli má chuť držiteli jejích plavek jednu natáhnout nebo se jeho komentářům začít smát. Kdyby před ním nestála jen v jediném kousku oblečení s holými zády, možná by preferovala ten smích, ale takhle by mu plavky nejradši vyrvala z ruky a utíkala se převléct do nejbližších šaten. Nakonec však žádný podobný, neurvalý kousek nepředvede a místo toho po něm hodí poněkud netrpělivým pohledem. „Mám ti snad podat i spodek pro porovnání?“ nepatrně povytáhne obočí, zatímco jí koutky rtů přece jen povyjedou o něco výš. Taky před ní mohl plavky schovat a užívat si její trápení, takže dochází k závěru, že se tu na něj mračit nebude. Pokud jí k tomu teda nedá nějaký pádný důvod, pak by si to mohla rozmyslet a místo úsměvů po něm házet úšklebky. Naštěstí nevypadá jako debil a dokonce musí uznat, že mu nechybí ani smysl pro humor. I když by zrovna tohle mělo být tím posledním, čeho si všímá, stejně jako to, jak vypadá. Ale může se jí někdo divit? Jenom slepec by neviděl, že vypadá dobře. „Příšerná oběť, co?“ neodpustí si sarkastickou odpověď, když vidí jeho dokonalý herecký výkon, ovšem chuť pro sarkasmus ji zase velmi rychle přechází. Ona se přece nečervená! „Nečervenám se,“ vyhrkne okamžitě, div jí ruka málem nevylítne vzhůru ke tvářím. Naštěstí se zarazí dřív, než mu předvede strip show a ke své vlastní smůle si uvědomí, že se doopravdy červená. A teď ještě víc, než předtím. Snad i proto začne blábolit o klíčenkách, jako by ji mohla změna tématu zachránit od nějakého dalšího trapasu. Těch už pro dnešek zažila víc než dost. „Učiněný samaritán,“ s hraným okouzlením samým dojetím nad jeho ochotou tiše vydechne, zatímco pohledem sklouzne k jeho hrudníku na místo, kde před malou chvílí spočinula jeho dlaň. „Vážně nevím, co bych si bez tebe a té tvojí ochoty počala,“ dodá, přistupujíc na divadýlko, se kterým sám začal. Asi by si nějak poradila i bez něj, ale když už tady je a pořád drží její plavky jako rukojmí, nejspíš pomoc od něj vážně využije. Konec konců, sama ho o ni tak trochu požádala a určitě bude lepší, když jí s tím hned pomůže, než aby musela polonahá běžet přes celý areál až do šaten. Jenže i tady je dost lidí a publikum větší, než by si přála. A jak se zdá, není jediná, kdo si toho všiml, protože sotva co na to pomyslí, zmiňuje to i on. Podívá se stejným směrem, tedy k puberťákům stojícím v rohu bazénu a když vidí, jak si na ni ukazují, automaticky si ruce k hrudníku přitiskne ještě o něco víc. Nejradši by k nim zdvihla prostředník a poslala je do prdele, stejně jako všechny ostatní neuctivý idioty, kteří mají tendenci pokukovat jejich směrem, ale protože na sebe v tuhle chvíli nechce poutat ještě víc pozornosti, končí jenom u nadávky. „Blbečci,“ zamumlá si to spíš pro sebe, než pro něj a vůbec při tom nemyslí na to, že někteří z puberťáků v rohu možná polonahou holku ještě nikdy neviděli, a proto právě prožívají druhé Vánoce. Kdyby to byla ochotná připustit, možná by dokonce považovala za pochopitelný, že se dívají, ale protože není, s podmračeným výrazem vrací pohled zpátky k… vlastně ani neví ke komu, protože vzhledem k situaci jaksi ani nepomyslela na představování. Radši ale půjde někam do většího soukromí s ním, než aby zůstala tady, zejména kvůli tomu, že si všimne, jak z tobogánu, ze kterého ještě před malou chvílí vyjela ven ona, padá do vody jeden z jejích vysmátých kamarádů. „Jdeme hned,“ bez rozmyslu zavelí, a aniž by mu vůbec dala na výběr, popostrčí ho směrem ke druhé straně velkého bazénového komplexu. Ví o jednom místě, kde většinou bývá prázdno, což se jim bude za chvilku hodit. „Na druhý straně bazénu je taková jeskynní imitace a nikdo tam většinou není,“ vysvětlí mu cíl cesty, aby si nemohl stěžovat, že ani neví kam jde a po celou dobu brodění se vodou jde jen kousíček za ním; tak trochu ho totiž využívá jako štít a aspoň nevidí nic jinýho, než jeho záda, což znamená, že je díky tomu ušetřena dalších pohledů kdovíkoho. „Jo a jsem Kimmy,“ po chvilce se mu s lehkým zpožděním představí, ale pořád lepší pozdě než nikdy. „A když už spolu máme tak intimní zážitky, asi bych mohla znát i tvoje jméno,“ prohodí, zatímco mu kouká do zad. Je to trochu netradiční seznámení, ale vzhledem k tomu, že mu momentálně zrovna nemůže potřást rukou nebo se mu dívat do obličeje, budou si muset vystačit i s tímhle.

Často slýchával, že by neměl soudit knihu podle obalu, což mu nikdy nedávalo moc smysl, protože mu všechny knížky připadaly nudné, ale nyní ten význam plně pochopil. Brunetka se zdála být jako andílek, který by neublížil ani mouše, jenže sotva ji začal více provokovat, ukázala mu své pravé já, které ho k ní přitáhlo ještě víc; oba sice jen vtipkovali, ale její přidrzlý tón se mu líbil. ,,Když jinak nedáš," reagoval téměř ihned a ledabyle pokrčil rameny jako by s ním představa, že by tu před ním brunetka stála nahá, nic neudělala. Přitom se za své momentální myšlenky styděl i on sám. Počítal, že ji svršek plavek jen předá a pak si zase každý půjde po svých, jenže brunetka chtěla pomoct se zavázáním, což mu nahrálo na další vlnu vtipkování. Pochopitelně mu vůbec nevadilo zdržet se v její přítomnosti dalších pár minut, spíše naopak, vítal to. ,,Neskutečná, snad mi to pak karma oplatí," zazubil se na ni a sám nechápal, kde se v něm tohle všechno bralo. Býval v tak dobré náladě jen když měl alkohol v krvi, jinak velmi zřídka. Na druhou stranu v přítomnosti brunetky se šlo jen horko těžko mračit, a to obzvláště v případě, kdy viděl, jak se roztomile červená. Věděl, že má charisma, věděl, že dokáže holky sbalit lusknutím prstu, ale tohle mu i tak dost lichotilo. ,,Ale jo, červenáš," trval si na svém a pobaveně se nad celou situací ušklíbl. Miloval plavání, ale tohle bylo stokrát lepší. A nakonec vlastně podle obalu soudil dobře, protože brunetka se mu za jeho pomoc chtěla odvděčit v podobě zakoupení klíčenky, což ho dost pobavilo, protože klíčenky jednak nenosil a jednak by nepůsobil vůbec mužně, kdyby se mu u klíčů objevil delfín či chobotnička. Snad to jen tak plácla a nemyslela si, že něco takového by byl jeho styl. ,,Rád pomáhám hezkým holkám v nesnázích," prohodil a vytáhl jeden koutek úst výše, čímž na rtech vytvořil něco na způsob křivého úsměvu. Pochopitelně to řekl schválně, nevadilo mu dávat najevo své sympatie, přeci jen byl vážně sebevědomý; v takovém stádiu máte pocit, že vás nikdo v ničem nezastaví. Nehodlal ji to zavazovat tady, protože tu na nich bylo upřeno až příliš moc očí, a tak navrhl, ať se s tím přesunou jinam, s čímž brunetka souhlasila. Bylo mu ji svým způsobem vážně líto, protože věděl, že na tenhle den jen tak nezapomene, a to i když všichni ostatní, kteří toho byli svědkem, ano. Tedy, on sám zřejmě ne, jenže on to taky nebral jako trapas. Tiše se uchechtl, když zaslechl její nadávku na nedaleké puberťáky, kteří si na ni posměšně ukazovali, ale nijak víc to už nekomentoval, protože to vystihla úplně přesně; navíc ani neměl pořádně příležitost, protože brunetka ho popostrčila vpřed a on tedy vykročil. Blbý bylo, že nevěděl, kam ho jeho nohy vlastně vedou.
Naštěstí nemusel dlouho tápat, protože se s ním o chvíli později podělila se svým plánem. On tu to tolik neznal, chodil si jen zaplavat pár bazénů a tím skončil, takže ho překvapilo, co všechno za místa tu jsou. Nechal se tak její maličkostí vést a plavky schoval pod vodu, aby na ně nepoutaly tolik pozornosti; i když to bylo asi marné. Bylo sice divné pokračovat k jejich cíli v duchu mlčení, ale co mu přišlo ještě divnější bylo to, že se brunetka začala představovat. Jo, zažil už hodně divných seznámení, ale tohle se určitě zařadí mezi první tři příčky. Na druhou stranu si ale vůbec nestěžoval. ,,Noah," představil se i on a letmo se na ni ohlédl, aby ji mohl věnovat alespoň úsměv. ,,Těší mě, Kimmy," zareagoval pak a směle pokračoval ve své cestě. Na místo dorazili o pár minut později a jak Kimmy správně odhadovala, nikdo tam nebyl. Postavil se tak, aby na ni nikdo neviděl a rovnou se dal do práce, aby se už chudina nemusela cítit trapně. Pochopitelně se soustředil jen na zavazování a nekoukal tam, kam neměl, ačkoliv ho k tomu mysl sváděla. ,,Tak, hotovo," oznámil ji po chvíli a odstoupil od ní.

Asi je zvláštní, že ji v téhle situaci začínají opouštět rozpaky, ale pravdou je, že za to může hnědovlasý kluk naproti ní. Rýpavými a vtipnými poznámkami udržuje její mysl rozptýlenou a ona se tak kvůli svému problému nemusí červenat až na zadku. „Řekla bych, že jo, tak velkorysý gesto nemůže být neodměněno,“ uculí se na něj, aniž by si uvědomovala, jak její slova mohou vyznít. Konverzace s ním jí připadá tak plynulá, že nemá čas se zamýšlet nad tím, co mu vykládá. A stejně jako nedokáže korigovat vlastní pusu, nedokáže korigovat ani horkost deroucí se jí do tváří. Zvládá jen paličatě vyvracet jeho tvrzení o červenání, přičemž si bohužel uvědomuje, že má nejspíš pravdu. Tváře jí totiž doslova hoří pod tíhou červeně, která se jí do nich nahrnula. Přiznávat mu to ale nebude, protože pak by musela i sama sobě přiznat, že se nečervená pouze kvůli ztrátě svršku, ale taky kvůli tomu, kdo ho našel. Kdyby její plavky našel poloslepý dědula, určitě by se před ním nestyděla tolik jako před minimálně o hlavu vyšším klukem s vyrýsovanými břišáky a nakažlivým úsměvem. „Nepotřebuješ náhodou brýle? Mám dojem, že máš problémy se zrakem,“ nakonec trvá i nadále na svém, ovšem tentokrát mu oponuje hravým rýpnutím, nikoliv neurvalým vyhrknutím jako před pár vteřinami. A opět se u toho na něj pobaveně usmívá, dávajíc tak najevo, že cílem jejích průpovídek není ho urazit. To by si sice klidně dovolila, kdyby ji k tomu přiměl, ale protože ji zatím nutí jenom k úsměvům, nehodlá se na něj utrhnout nebo mu ošklivě odseknout. O něco později jí ale slova skoro dochází, a to díky těm jeho. Na kratičký moment dokonce pouze lehce pootevře rty, aniž by jí z nich unikla jakákoliv pohotová reakce, uvažujíc nad tím, jestli si ji zase dobírá nebo s ní zkouší flirtovat. „Takže kdybych měla bradavici s třema chlupama uprostřed čela, nepomohl bys mi?“ nepatrně na něj povytáhne obočí, zatímco se snaží nezasmát. Aby si ale nemyslel, že jeho lichotku smetla bez povšimnutí ze stolu, o vteřinku později mu věnuje i jemný úsměv, naznačujíc mu, že nepřeslechla, co jí řekl. To, že pohledný připadá i on jí, si však zatím nechá pro sebe. Třeba mu to řekne později, až ji nebudou rozptylovat potřeštění puberťáci, chovající se jako banda zaostalých opic. A aby se jejich přítomností nemuseli zabývat, volí společně s jejím novým známým únik do soukromí; z velké části i díky jejím kámošům, kteří brzy budou obývat bazén společně s nimi.
Cíl je pro ni jasný. Imitace jeskyně je sice určená spíš pro otužilce, ale protože tam skoro nikdy nikdo není, považuje ji za ten nejlepší výběr pro soukromé účely. Ne, že by v ní chtěla na Noaha skočit, ale jelikož si bude muset přestat zakrývat hrudník rukama, přebytečné páry očí k tomu nepotřebuje. Proto kluka s hnědýma očima vede tímhle směrem a aby nešli několik minut v  tichu, zvolí tenhle okamžik jako vhodný k představení. To, že se mu div nelepí na záda a vůbec mu při tom nevidí do obličeje, jí ani trochu nevadí. „Mě taky, Noahu,“ vrátí mu úsměv, když se k ní otočí přes rameno, šťastná, že už jí byla odhalena jeho totožnost. Takhle aspoň ví, kdo jí o pár minut později zavazuje plavky. Samotnou ji udivuje, jak moc mu za těch pár minut známosti důvěřuje. Klidně by jí mohl nakukovat přes rameno ve snaze zahlédnout něco navíc, přesto ho nechává stát za svými zády, jako by ho znala roky a věří, že žádné nekalosti provádět nebude. A má pravdu. Noah jí pouze zaváže plavky a během chvilky jí oznamuje, že je hotovo, což ostatně vidí i sama. Svršek už je zase zpátky na svém místě a zakrývá co má. „Děkuju,“ poděkuje mu jen co se k němu otočí zpátky čelem, obdarovávajíc ho úsměvem a chystajíc se pronést ještě něco dalšího. Jenže k tomu vůbec nedojde, protože k ní najednou dolehne hlas, který nepatří ani jí a ani Noahovi stojícímu naproti ní. „Tak tady seš, nudistko,“ ani by se nemusela podívat směrem ke vchodu jeskyně, aby zjistila, kdo se za nimi z ničeho nic do jejich skrýše vkradl. Přesto to udělá a pohled z Noaha přesune na své tři vytlemené kamarády. „Škoda žes nám tady s Cassanovem tak rychle zdrhla, jsme nic neviděli,“ další z trojice kluků vypustí do světa své myšlenky a ona věnuje všem třem pořádně nakvašený pohled, aby věděli, že jí jejich kousek vtipný nepřišel. „Snad měl víc štěstí než my, ale asi jo, když tě zatáhl sem,“ další poznámka, která jí leze na nervy padá do éteru a bohužel pro ty tři blbečky není ani poslední, „dobrej move kámo, ale teď si ji už převezmem, tak dík za hlídání,“ sotva co to Jordan, největší blb z těch tří, dořekne, zvedne bradu s paličatostí hodnou uraženého dítě vzhůru a přistoupí o krok blíž k Noahovi, který se v téhle situaci chudák objevil, aniž by věděl jak. „Mně se jeho hlídání líbí, takže si to tady užijte sami, my už máme jiný plány, že jo?“ s prosbou v očích se otočí k Nohaovi, kterému bude muset snášet modré z nebe, pokud ji v tom nenechá a nadějně vyčkává, jestli jí dneska zachrání i podruhý.