Jenom chvíli mlčky přihlížel a pak se pomalu s její pomocí vydal ke břehu. Už sice žádnou pomoc nepotřeboval, ale to přece nemusel říkat, ne? Tahle informace by jí byla naprosto k ničemu a on by zřejmě přišel o jedinou možnou společnost, která zde byla ochotná nějak pomoct v nouzi. Ostatní – přestože jich bylo velmi málo – jenom zírali a nic jiného nedělali. Ale co už, vůbec ho to netrápilo. Teď už byl naprosto v pohodě, dokud se nezastavil u břehu přímo před ní. Málem vyvalil oči, jakmile se ocitla výš než on a ještě k tomu na něj sáhla. Na hlavu a na vlasy. To byl dost velký nezvyk. „Možná je to dobrý nápad,“ uznal po chvíli přemýšlení, přestože otázka už padla dávno. „Půjdeš se mnou také?“ optal se ještě v dodatku, přestože to neviděl nijak nadějně. Ona určitě měla na práci mnohem důležitější věci než jít na nějaké obyčejné jídlo s divným klukem, kterého musela zachraňovat v bazénu. Ale zase byl Andreas aspoň trochu originální, protože tohle se jí nejspíš nestávalo moc často. Rozhodně ne jako skutečná záležitost. On už se nad tím usmíval, protože mu to přišlo celkem vtipné. „Ano, máš pravdu a je to dobré.“ Přemýšlel nad tím, jestli se jí ještě na něco zeptat, nebo se pokoušet přesvědčit, aby šla pak ještě s ním. Byl zvědavý, co by z ní mohlo vypadnout. A vlastně i z něj, protože dnes už nakecal takových divných věcí, že se sám divil, kde se to v něm bralo. Přistoupil k ní blíž a opřel se o břeh a ruce položil vedle ní. „Když jsme takhle, tak se mi v té vodě i celkem líbí,“ prohlásil se zazubením a hleděl na ní vzhůru.

Měl takový zajímavý dojem, když stál zrovna tímhle způsobem, v podstatě se tiskl na kraj bazénu a pozoroval slečnu před sebou. Nic takového pravděpodobně ještě nezažil. Nebo alespoň ne z takové blízkosti, což bylo rozhodně dost… zajímavé. „Když mám takovou zachránkyni jako jsi ty, je mnohem složitější se utopit. Ale snažit se nehodlám!“ prohlásil už trošku veselejší a uvolněnější než předtím. Přece jenom teď už se držel kraje a nemohl jen tak zaplout pod vodu. Teda samozřejmě s její pomocí by se to dalo, ale toho se chtěl vyvarovat. Přece se nenechá schválně utopit tím samým člověkem, kterým se nechal zachránit. Nakonec by to možná i zvládl sám, ale… s její pomocí to bylo rychlejší a obnášelo to mnohem méně kašlání a chrchlání vody z plic – i když jeho nevědomý cíl také nebyl původně zrovna nejšťastnější. „No pokud si zapamatuju tvoje číslo, naposledy se nevidíme určitě,“ odpověděl na jeho poměry až příliš sebevědomě, až ho to uvnitř zabolelo. Takhle sebevědomý přece vůbec nebyl. To z něj určitě mluvila ta situace před chvílí a pocit, že by jí její námahu… „Měl bych ti tohle vynahradit, takže…“ Mírně mrkl, jakože to opravdu myslí vážně, přestože si byl téměř jistý, že z toho nic kromě koupání nebude. Alespoň tím částečně uspokojil svoje svědomí, i když by radši svůj čin i potvrdil. To ale nemohl ovlivnit. „Co máš důležitého?“ zajímal se ještě. Třeba by mu to mohla prozradit. Přece jenom teď na hony od nich nikdo nebyl, protože všechny sama odehnala svými uhrančivými pohledy, jen Andrease si u sebe nechala blízko. Vlastně blíž, než by pro ně bylo zdrávo, ale Andreasovi to nějak moc nedocházelo, než mu zvedla hlavu. Na chvilku mu poté zase opadla, jak si zvykl na to zajímavé přidržování, takže pohledem prakticky prozkoumal všechno, co měl tak blízko před očima. Jenže pak se zase vrátil vzhůru. Naklonil se ještě trochu blíž. Překvapeně zamrkal na její vlasy. Tohle vypadalo jako něco velmi okouzlujícího. „Vybarvil? Řekl bych, že to my oba.“

S velkou taškou přes rameno si to, ostatně jako každé úterý, mířil k plaveckému bazénu, kde si opět hodlal dát pořádně do těla. Byla to pro něj v podstatě taková relaxační posilovna, kde nemusel řešit žádný pot, který by mu, nedejbože, mohl zkazit jeho celkový vzhled. Někomu by možná mohlo připadat sexy, když se kluk potí, ale on byl rád, když to ze sebe mohl smýt, byl to pro něj takový nepříjemný pocit, obzvláště když po něm házely očka holky. Stále sice platilo, že o žádnou neprojevoval nějaký větší zájem, ale na svém vzhledu lpěl i přesto. Metrosexuálem hold nepřestanete být ze dne na den. Naštěstí tu přehnanou péči o svůj vzhled nebral jako něco negativního, právě naopak, řadil to mezi své dobré vlastnosti. Kdo by chtěl totiž koukat na kluka, který má ušmudlané oblečení či rozcuchané vlasy, které trčí do všech světových stran? Správně. Nikdo. Ale to teď nebylo tolik podstatné, dneska si totiž v té své hlavince hodlal vyřešit mnohem závažnější problém, který se týkal jeho dalších kroků, přesněji tedy v dalším semestru. Ale to až při plavání. Nejdříve musel vyřešit všechny nezbytností nutné k samotnému vstupu do bazénu, pak se jít převléct do černých kraťasů, které mu už dlouhou dobu sloužily jako plavky, trochu se osprchovat ledovou vodou, aby se udržel při smyslech a teprve až pak hupsnout bombu do velkého plaveckého bazénu. Po vynoření z ledové vody, kterou jen tak mimochodem přímo zbožňoval, si prohrábl své, teď už mokré, vlasy, a rozhlédl se po přítomných lidech. Dneska tu bylo poněkud prázdno, což mu vyhovovalo, protože když tu byly rodiny s dětmi, tak to jeho plavání nestálo za nic. Pořád ho rušil dětský křik nebo mu ty děcka lezla do jeho dráhy, což bylo prostě strašné! Ne že by neměl rád děti, jednou by chtěl být určitě tátou, ale teď to bral jako přítěž, která mu akorát tak stála v cestě jeho kariéry. Ano, možná zněl sobecky, ale až jednou bude mít děti, tak se jim chce plně věnovat, jelikož nechce udělat stejnou chybu jako jeho rodiče. Sice jsou úspěšní a ve své kariéře pomalinku stoupají až na její samotný vrchol, ale jako rodiče stojí za hovno. Takový být nechce. Po zmapování svého okolí se tedy dal rovnou do plavání, při kterém uplatňoval především kraul, jelikož ten si používal jednak při závodech a jednak byl nejlepší na svaly. Nebo to tak alespoň někde četl. Takhle plaval zhruba půl hodiny, přičemž samozřejmě držel poněkud rychlé tempo, jelikož jeho výdrž na tom teď byla mimořádně skvěle. Sám nevěřil, že ji někdy dotáhne k takové dokonalosti, protože pro něj byla kámen úrazu. Po té půl hodině si však hodlal na chvíli odpočinout, proto se vyhoupl na kraj bazénu, kde se usadil a pozoroval své okolí. Samozřejmě i nenápadně pokukoval po holkách, ačkoliv jak už bylo řečeno, tak o žádnou teď nejevil zájem a ani to neměl v plánu, ale pořád to byl chlap, kterého přitahují ženský, takže mu jeho pohledy nemohl nikdo vyčítat.

Kdo by nemiloval návrat teplého počasí. Sice je teprve začátek jara, ale i to stačilo k tomu, aby ponechala své slušivé kabáty v zadní části šatníku a pro tentokrát sáhla spíše po něčem lehčím. V tomto případě po klasických červených plavkách. Zaručená klasika, která nikdy nezklame, přesto po této odvážné barvě málokdo sáhne. Její společenská povaha jí navíc nedovolila odmítnout návrh navštívení místního bazénu, a právě proto se teď nachází pod střechou toho nejznámějšího  aquaparku ve městě s menší partou přátel. Huh přátel. Spíše by je nazvala známými. Čas od času se vidí na přednáškách, možná sem tam zajdou do baru, ale zde to končí. Od té doby, co se sem přestěhovala už stihla potkat spoustu zajímavých duší, přesto snad nikoho ještě nepovažuje za jak někteří říkají blízkého parťáka. Dává si teď na tohle pozor, nejednou si musela připomenout, že lidi jsou zrůdné bytosti, které jen touží po uspokojení svých tužeb a vlastně nic víc. Proto se určitě ani nikdo nediví, když se od nic po necelé půl hodině vytratí. Kdyby jí byla jejich společnost opravdu nepříjemná, asi by rovnou i odešla, ale to ne. Má v plánu se k nim dříve nebo později vrátit. Teda pokud nezaznamenají její nepřítomnost dříve a nerozhodnout se ji jít hledat.
Klidným tempem prochází všemi možnými sekcemi parku, chvílemi to vypadá, jako by bezcílně bloudila kolem jako nějaký pomatenec, ale když se do jejího zorného pole dostane téměř opuštěná část, ve které se pohybovalo jen pár osamělých jedinců, měla jasno. Navíc onu část krásně osvětlovalo samo slunce, vím si přece nemůže přát. Hodí si svůj ručník na jedno z lehátek a pohodlně se uvelebí. Nemyslí si, že by takto nějakým způsobem chytla barvu, ale pokud ano, stěžovat si taky nebude. Na minutu dvě zavře oči a jediné co vnímá, je blízké šplouchání vody a tlumené konverzace hostů parku nedaleko od ní. Hluboce se nadechne a rty se jí roztáhnou do letmého úsměvu. Takovýto styl relaxování je stvořený právě pro ni. Pootevře na chvíli své oči, aby zhodnotila okolí, zda se třeba něco nezměnilo. A hele… nějaký klučina tu sedí na kraji bazénu necelé tři metry od ní. Voda z bazénu mu pomalu stéká po vypracovaném těle, vlhké vlasy se mu lepí na krk, a ona si nemůže pomoct od jistých pohledů. Všimla si, že i on pokukuje po dívkách kolem, což ji donutí s lehkému pobavenému úšklebku. “Pokud vidíš něco, co se ti líbí… doporučuji za tím jít dřív, než ti to vyfoukne někdo jiný.” Poznamená dost nahlas, aby ji slyšel. Někomu možná takováto interakce přijde nemístná, ona se ale nemá čeho bát. Při nejhorším jí řekne, ať jde do háje, a už se spolu nikdy neuvidí. A s tím dokáže žít.

Nehodlal na kraji bazénu vysedávat nějak extra dlouhou dobu. Byla to pro něj jen taková menší přestávka, kdy hodlal nabrat síly a pak dát zase pořádně zabrat svým svalům. Přeci jen se sem nepřišel flákat a dvě hodiny, které tu má zaplacené, většinou utečou jako voda. Svou přestávku však hodlal alespoň trochu využít, a to mapováním svého okolí. V této části aquaparku bylo poněkud prázdno, ovšem pár lidí se tu sem tam mihlo a Noahovi nebylo vůbec blbé je třeba minutu vkuse pozorovat. Nejvíce ho však zaujala jedna brunetka, která se právě nacházela na jednom ze skokánků a chystala se skočit do vody. No, chystala… asi minutu tam jen tak stála, nepřítomně civěla do vody a vypadala, že nad něčím usilovně přemýšlí. To však nebyl hlavní důvod jeho zájmu o ní. Po celou dobu si totiž prohlížel hlavně její vypracované tělo, které bylo známkou toho, že stejně jako on tráví plno času v posilovně. A tak mu zase na mysli naskočila myšlenka, že by už možná přeci jen ve svém životě potřeboval ženskou ruku, protože holky tohoto typu ho velice přitahovaly. Věřil si v tom, že by ji získal, kdyby chtěl, rozhodně se nebál ji oslovit, ale pořád si stál za tím, že si teď nemůže dovolit jakékoliv rozptýlení, a to právě kvůli své zálibě, kterou staví na první místo – a sice sport. Takový vnitřní boj vedl téměř neustále, a obzvláště v poslední době to bylo čím dál tím častější, což ho docela znepokojovalo.
Býval by se díval na brunetku i nadále, kdyby se za jeho zády zničehonic neozval ženský hlas. Přesněji tedy hlas, který mu byl známý, ovšem nedokázal jej přiřadit k žádné známé tváři. Bylo tedy logické, že se za zdrojem hlasu otočil. A opravdu. Na lehátku si tu hověla jemu známá blondýnka u které měl za to, že bydlí v Miami, protože právě tam se seznámili a naposledy viděli. Zara. Zara Tersson. Dcera významného, a hlavně důležitého obchodního partnera jeho drahého tatíčka. Musel se tvářit neutrálně, což on uměl velmi dobře, jelikož se takhle tvářil pořád, ovšem uvnitř něj se toho odehrávalo hodně. Nejvíce ním však projížděla vlna překvapení. Asi se ptáte, jak se ti dva vlastně znají, že? To je jednoduché. Jeho otec často míval se svými obchodními partnery rodinné večeře, kterých se pochopitelně účastnil i Noah. A právě na jedné z těchto večeřích se seznámil se Zarou. Bylo to tehdy, kdy byl na střední a měl to své temné období, kdy odbíhal od jedné dívky k druhé. No a Zara… jen slepému by uniklo, jak je krásná, a tak nebylo divu, že ho tehdy zaujala. Nebyl to žádný dlouhodobý románek, to ne, byla to jen jedna noc, která však stála sladkou Zaru o nevinnost. Od té doby se viděli jen jednou, opět v Miami, opět na večeři, jen už Noah prošel tou svou slavnou změnou, a tak bylo jasné, že už na ni nic nezkoušel. Jediné, na co se v ten večer zmohl, byla omluva za své předešlé chování, ačkoliv si byl vědom toho, že to nestačí. Víc však udělat nemohl. ,,Nemám o ní zájem," promluvil po delší odmlce a pobaveně se nad celou situací ušklíbl. No vážně, ona byla poslední osoba, na kterou by čekal, že tu narazí. Jen tedy těžko říct, jestli to pro něj bylo milé či naopak nepříjemné překvapení. Na druhou stranu byl rád, že tu narazil na někoho, koho zná. Nehledě na to, že na Zaru se dobře koukalo, obzvláště když na sobě měla jen plavky. Buďme upřímní... který kluk by neměl zájem být v její společnosti? A právě tahle myšlenka ho donutila k tomu, aby vstal a přešel k lehátku, které se nacházelo hned vedle toho jejího. Než se však posadil, tak ji celou sjel s naoko kritickým pohledem. ,,Pořád stejná," zhodnotil nakonec a obličej opět zkřivil do úšklebku, načež se posadil na lehátko. Samozřejmě si dělal jen srandu, ono bylo vidět, že na svém těle lpěla, jinak by ho tu taky tak hezky nevystavovala, že. Moc dobře věděl, že by si z té osudné noci neměl dělat srandu, jenže co jiného mu zbývalo? Měl ji litovat? To by bylo akorát horší. Navíc moc dobře věděla, že si svou chybu uvědomuje a neustále se jí omlouvat by taky ničemu nepomohlo. ,,Co děláš v San Franciscu?" zeptal se jí se zájmem v hlase, přičemž si prohrábl své mokré vlasy. Sice si je tak trochu pocuchal, ale to mu teď bylo jedno, stejně je za chvíli zase smočí. ,,A ještě k tomu sama?" pokračoval ve svých otázkách během čehož si dělal pohodlí na lehátku. No jo, no jo, chtěl plavat, ale přeci mu neublíží, když nějakou tu chvílí stráví se starou známou, ne? Byl to jen nevinný pokec, žádné vedlejší úmysly tentokrát opravdu neměl.

Pravděpodobnost, že by byl jedním z těch pohledných stydlivců, byla celkem vysoká, proto jí to okamžitě problesklo hlavou, když se na něm usadil její pohled. Nikdy by nic takového od Kalifornie neočekávala, ale San Francisco se hemží přesně takovýchto jedinců - na její vkus je jich tu možná až příliš. Očekávala, že to tu bude samý namyšlenec či snílek, honící se za svým snem stát se celebritou, ale spíše se jedná o společenskou menšinu. Možná se v onen moment cítila štědře a chtěla žalostnému hochovi pomoct, dát takzvanou radu do života. A nebo ho chtěla jen lehce pozlobit. Jenže to, co se stalo poté, ji opravdu zaskočilo. Osoba, kterou si myslela, že už nikdy nespatří, se kterou si kdysi spojovala tolik negativních emocí - právě tu teď čelí tváří v tvář, přičemž z ní vyzařuje jasné překvapení z toho náhlého setkání.
“Anderson…” Spolu s dlouhým výdechem vysloví jeho příjmení. Její rty se okamžitě zkřiví do pobaveného úšklebku. ”A to jsem si myslela, že bude dnešek stát za nic.”
Opět ho sjede kritickým pohledem, tentokrát jí ale poskytl lepší výhled. Ani se nesnaží své pohledy skrývat, přijde jí to naprosto zbytečné. Je vidět, že na své fyzičce denně dře, přeci jenom je na co se dívat. Po pár krátkých vteřinách se jejich pohledy opět setkají, přičemž se tak navzájem nachytají při okukování toho druhého. “Nápodobně.”   Ušklíbne se a povytáhne se do polosedu, svůj pooled z něj rozhodně nespouští. Noah odjakživa patřil mezi ty pohledné mládence, o kterých každá dívka tajně snila. Během jejích naivních let byla ona bohužel jedna z nich. Styl výchovy jejích rodičů jí dovolil téměř vše, cokoliv co si přála, tak dostala. Jen kluci byli vždycky zapovězené téma. Mít přátele mužského pohlaví? To ani náhodou. Proto by nemělo být velkým překvapením, když skočila po prvním, co o její maličkost projevil zájem, o to víc, že ona osudná noc skončila s nimi v posteli. Lhala by, kdyby tvrdila, že ji to neranilo, když od něj po oné noci neslyšela. Sama se mu ale neozvala, rozhodně nechtěla vyznít jako jedna z těch zoufalých husiček, nad kterými dnes jen kroutí hlavou, přestože se sama v tu chvíli zoufale cítila.
Uběhlo několik měsíců a všechna ta bolest už částečně vyprchala, jenže spolu s ní i Zary nevinnost. Už měla dost všeho toho využívání a rozhodla se vzít záležitosti do vlastních rukou. Přesto si na něm svůj vztek při jejich znovushledání nevylila; vždyť už ani nebyl jaký. To ale neznamenalo, že si odpustila několik sarkastických poznámek na jeho účet. Jenže i on si prošel za tu dobu menší změnou, takže od něj onu omluvu opravdu nečekala. Dnes vůči němu zášť už ale necítí. Byli ještě děti a aby byla upřímná, možná si to tehdy všechno vzala až moc osobně.
“Opravdu? Jsem si jistá, že kdyby věděla, že ji sjížděl pohledem někdo jako ty, tak by se z toho zbláznila.” Krátce se nad svou teorií zasměje. To, že ho nachytala při slintání nad neznámou brunetkou, považuje za takovou malou výhru.
Neodpustí si další pohled na jeho vypracované tělo, na které by bylo hřích nezavadit pohledem. Možná ho už nějakou tu dobu neviděla, možná se ho dříve snažila ze své paměti vytěsnit. To ale neznamená, že se jí to úspěšně podařilo. Stále si do detailu pamatuje průběh onoho večera a dívajíc se na něj, musí říct, že měla teda pěkné štěstí.
“Přijela jsem za tebou.”  Odpoví mu s lehkostí v hlase. V očích je téměř nemožné najít sebemenší náznak pobavení, ani koutky rtů se jí nevytáhly nahoru, takže Noah nemá důvod proč její odpovědi nevěřit. Mohla za ním přijet a vynadat mu za všechno to utrpení, které jí a určitě i jiným dívkám způsobil. Mohla sem přiletět za pouhým účelem ho svést a opustit - přesně tak, jak to udělal on jí. Ještě, že taková ona není, nikdy neměla potřebu mu to nějak vrátit. Žádnou žízeň po pomstě necítila.
“Potřebovala jsem změnu prostředí. A San Francisco se zdálo jako ta správná volba. Teda zapomněla jsem, že tu bydlíš, jinak bych si asi vybrala jiné město.” Sdělí mu nakonec její pravý účel pobytu doprovázený lehkou kousavou poznámkou, která je jasně myšlena jako žert. Tohle není poprvé, co se setkává s její sarkastickou stránkou, to potěšení měl už onehdy během rodinné večeře číslo dvě, proto by neměl vykazovat žádné známky zaskočení. Taková ona už je, takže pokud si oblíbil tu původní hloupoučkou Zaru, má jednoduše smůlu. Její rty, které byly doposud roztažené do šibalského úsměvu, se ale náhle pootevřou nad náhlým úvědoměním.“Neříkej mi, že studuješ na zdejší univerzitě… páni, tak to pak budeme i spolužáci.” Není si jistá, jestli má tento nový objev označit za pozitivní, či negativní. Přeci jenom zášť vůči němu necítí, natož vztek… ale je připravena ho vidět každý den? Nad tím by se musela nejdříve zamyslet.

Ono vlastně nebylo divu, že byli oba z tohoto náhlého setkání značně překvapeni. Zara přeci bydlela v Miami a on v San Franciscu, takže pravděpodobnost toho, že na sebe někde narazí byla opravdu velmi mizivá. A ono se tak přeci jen stalo. Jistá jeho část ji viděla moc ráda, protože na Zaru bylo radost koukat, obzvláště když byla jen v plavkách, kde hezky vynikalo její vypracované tělo. Holt byla celá její postavička potěšením pro jeho oči, a to i přesto, že byla blondýnkou. Jak už však bylo řečeno, tak žádné vedlejší úmysly neměl, prostě jen obdivoval výsledek její práce v posilovně, tudíž nedělal nic špatného. Druhá jeho část se pro změnu neustále vracela k té osudné noci, a ačkoliv se jí za svůj čin už dávno omluvil, tak se za své minulé já nesmírně styděl. Jenže minulost se nedala vrátit a on se s tím prostě musel smířit. ,,To máš tedy štěstí, že jsi narazila na mě," zareagoval na její slova, aby mezi nimi trochu uvolnil to napětí a nepatrně se pousmál. No jo, zněl sice jako nějaký balič, třeba jako ti zoufalci z klučičího spolku, kteří si myslí, že jsou páni světa, ale Zaře snad došlo, jak to myslí. Nehodlá tu na ni nic zkoušet, jen ji chce ukázat, že už není tak zákeřný a prohnilý jako při jejich prvním setkání. Pak chtěl taky zjistit, co je u ní nového a chvíli pobýt po jejím boku, než se zase pustí do své oblíbené činnosti, a sice do sportování. Snad ji tedy nevadilo, že obsadil lehátko nacházející se hned vedle toho jejího. Samozřejmě si všiml jejího, poněkud nápadného, sjíždění jeho těla a popravdě? Dost mu to lichotilo. Už tenkrát, před 6 lety, na něm byl nějaký ten náznak posilování, ovšem to bylo nic oproti tomu, co se na jeho těle rýsovalo dnes. Rise and rise again until lambs become lions. Ještě před 10 lety z něj byla téměř kostra, která se nedokázala bránit a byla terčem šikany těch rádoby frajírků školy. Pro Noaha to bylo těžké období, ze kterého má dodnes noční můry. Ten pocit, kdy se nedokáže bránit a je na vše sám… Právě kvůli tomu začal s posilováním a teď už si na něj díky stavbě jeho těla jen tak nikdo nedovolí. Nakrčil nos, když mu opětovala jeho provokativní poznámku ohledně toho, že se vůbec nezměnil. Ale dobře, zasloužil si to, ona by si taky zasloužila uznání, což ji neposkytl. Možná příště? To se uvidí. Možná taky žádné příště nebude, že. Přeci jen, ten svět vůbec není tak malý, jak všichni tvrdí, a tohle jejich setkání byla velká náhoda. ,,Hmm, někdo jako já?" svraštil obočí a věnoval ji krátký pohled během toho, co se uveleboval na lehátku. Tedy, on si byl jistý, že by tu brunetku dostal, jen ho udivovalo, že ho Zara stále shledávala za atraktivního – tedy po tom, co jí udělal. A obzvláště od ní to byla lichotka nejvyššího kalibru. ,,Znamená to, že ty by ses z mého dlouhého sjíždění pohledu taky zbláznila?" zeptal se bez jakýchkoliv servítek okolo a s pobavenou tváří na ni nadzvedl své obočí. Tentokrát už na ni koukal zpříma, nikam pohled neodvracel, protože ho zajímalo, jak na jeho slova bude reagovat. Už tak měl sice vysoké sebevědomí, ale vědět, že se líbíte Zaře? To bude vyloženě masáž pro jeho ego.
Bylo pochopitelné, že jej zajímalo, co vlastně v San Franciscu dělá, přeci jen to z Miami byla docela dálka, kterou určitě nepřekonávala jen kvůli navštívení místního aquaparku. Čekal cokoliv, hlavně tedy sázel na to, že tu doprovází svého otce, který tu má nějaké pochůzky, ale to, co mu odpověděla? Ne, tak to fakt nečekal. Z tváře mu v tu chvíli zmizela veškerá pobavenost, a právě tu nahradila vážnost, protože Zara nevypadala, že to myslela jako srandu. Chvíli mu to v hlavě šrotovalo, měl v tom zmatek a bylo to na něm vidět, ačkoliv se to snažil schovat. Proč by sem jezdila kvůli němu? Chtěla mu to dát všechno sežrat a udělat mu ze života peklo? To byl její záměr? Ženské byly prohnané, když chtěly, a i když jste se snažili bránit sebevíc, tak vám to peklo ze života opravdu udělali. Ostatně on už s tímto měl zkušenosti, bohužel. Než ze sebe stačil něco vydrat, tak už se slova opět chopila Zara, přičemž mu začala vysvětlovat své pravé úmysly svého pobytu zde a mu se díky tomu viditelně ulevilo. Nad její kousavou poznámkou se už jen s chutí zasmál a zavrtěl hlavou. ,,Beztak jsi fakt přijela za mnou a schováváš tu za tu svou změnu prostředí," s těmito slovy se opřel o opěradlo lehátka a poslední dvě slova dal do pomyslných uvozovek, které vytvořil pomocí svých prstů ve vzduchu. Když bude provokovat ona, tak musí i on, no ne? Každopádně její slova dávala smysl, on sám by uvítal nějakou tu změnu prostředí. Možná by stačila i nějaká dovolená, na té už dlouho nebyl. Jenže představa, že celý den leží na pláži a nic nedělá se mu docela hnusila. A poznávací zájezdy? No, ty taky nebyly moc pro něj. Zkrátka nebyl moc dovolenkový typ. ,,Počkat… co?!" vyhrkl zmateně a nakrčil čelo, přičemž se na svém lehátku zase narovnal. Po celou dobu z ní samozřejmě nespouštěl oči, protože netušil, jestli si z něj zase utahuje nebo to myslí smrtelně vážně. ,,Ty studuješ na místní univerzitě?" zeptal se pro jistotu znovu, aby v tom měli jasno, přičemž si na tváři udržoval veškerou vážnost. Měl by být rád? Měl by se radovat? Nebo by se měl snad bát? Přeci jen, málokdo na vysoké ví o tom, co prováděl v minulosti a on by byl rád, kdyby to tak zůstalo. Sám teď kritizuje ty frajírky, kteří dělají to, co on dělal v minulosti. Jak by pak vypadal? Na druhou stranu… Zara tu už očividně nějaký ten pátek bydlí a on ji potkal až dnes, což znamenalo, že nemohla studovat stejný obor jako on. To by se jinak potkali už dříve, že ano. Takže se vlastně nakonec nemusel ničeho bát. Kromě tedy školních akcí, tam se klidně potkat mohli. A nakonec… vadilo by mu to? Dokázal si představit ty závistivé pohledy jeho kamarádů, když by viděli, s kým se to baví. Jen by pak tedy měli dotěrné otázky ohledně toho, odkud se s ní Noah zná a to by nebylo dvakrát příjemné. ,,I když.. záleží na tom? Sport hádám nestuduješ, to bychom se potkali už dříve," řekl po menší odmlce a mávl nad tím rukou, načež ze svého lehátka vstal. ,,Byl bych rád, kdyby ses ke mně připojila," koutky úst mu zacukaly do stran a on letmo pohlédl k bazénu, aby věděla, co má na mysli. Když už tu tak spolu byli, tak proč toho nevyužít, že? ,,A kdybys náhodou odmítla, tak mi nedělá žádný problém tě tam hodit," otočil se zpátky k ní a pobaveně se nad tou představou ušklíbl. Byl by toho schopný a ona to mohla tušit, takže ho samotného zajímalo, jestli zvolí tu lepší variantu a půjde s ním dobrovolně nebo ji tam Noah bude muset hodit. Musel uznat, že to bylo násilné nucení jít s ním do vody a dělat mu společnost, ale něco mu říkalo, že to Zaře zas až tak vadit nebude. Přeci jen, kdyby mu dala s vážnou tváři najevo, ať toho nechá, tak by přestal. Tohle bylo jen další jejich pošťuchování, nic víc, nic míň. Navíc, přeci tu nehodlala celý den jen tak ležet, no ne?

Pocit, který ji v momentě kdy se jejich pohledy setkaly naplnil, bylo čisté překvapení. Na druhou stranu musí nad svojí reakcí také obrátit oči v sloup, přeci jenom se jedná o jeho rodné město, jednou na sebe narazit přeci jenom museli. Sama neví, proč se rozhodla ze všech možných okouzlujících destinací právě pro San Francisco; možná protože toto město právě leží na druhém konci země, dostatečných desítek tisíc mil od jejího domova, nebo v tom hrál faktor zcela odlišný. Ať už se tedy jedná o velkou shodu náhod nebo ne, ona toto zatím jako velké nešťastné shledání nevidí. Je sice pravda, že zrovna nepatří mezi své nejbližší osoby, přesto ji skutečnost, že ona druhá večeře nepatřila mezi jejich poslední společně strávené chvilky, jakýmsi nepopsatelným způsobem utěšuje. Dnes při ní štěstí asi opravdu stojí. Nemá ani zdání, jak by čas strávený v aquaparku přežila, obzvlášť když se rozhodla svoji skupinu opustit a moc se jí nechtělo k nim vracet. Mohla by nazvat Noaha svým zachráncem, tak daleko ale asi její vděčnost nezasahuje.
Co se týče toho okatého prohlížení jeho těla, o kterém kdekdo denně sní, rozhodně se za to nestydí. Mohl očekávat nepatrné zbarvení jejích tváří či okamžité odvrácení pohledu, ale ani jednoho se nedočkal. Jediné, co mu nabídla, byl malý úšklebek doprovázený jemně kousavou poznámkou, kterou určitě ani jeden z nich nemyslel vážně. Jeho oddanost sportu a budování spolu s vytrváním vyrýsované postavy ale bude jasně větší než ta její. Přestože se tomu tak nezdá, Zara se zmůže jen na pravidelné týdenní návštěvy posilovny a krátký běh za rozbřesku. Ani svoji dietu si tolik nehlídá, jak by možná měla. Holt do ideálního stavu má asi stále ještě daleko, možná by se ho někdy mohla zeptat na pár tipů...
“Věřím, že jsem trochu náročnější než nějaká průměrná brunetka, to ale neznamená, že by mě to nechalo chladnou.” Asi to není odpověď, ve kterou doufal, opravdu se ve své reakci snažila vyznít co nejvíc lhostejně, přestože pravda je naprosto jasná. Upřímně ani nemusíte umět dobře číst lidi, nic z toho vám neunikne, obzvlášť když se to nesnaží zakrýt. Stejně jako skutečnost, že pokud se naskytne možnost pro trochu toho popichování, nebyl by den a moment, kdy by si tuto šanci nechala ujít.
Někdo by její vtípek zhodnotil jako krutý, ona ale nikoli. Jeho výraz stál jednoznačně za to. Náhlá panika, která se začala budovat v jeho očích, zatímco si v hlavě určitě snažil přijít na všechny možné závěry, zejména na ty špatné. Po pár vteřinách si dovolí krátké uchechtnutí, než přizná svoji malou lež. Kdo by řekl, že je Noah Anderson tak důvěřivý? Ano, je pravda, že pokud se dostanete na její špatnou stránku, je schopná vám to vrátit dvakrát hůř. V tomto případě se jí ale zatím žádné pomstychtivé myšlenky v hlavě neusazují. Noah má asi očividné štěstí.
Původně chtěla na jeho žertovná slova, která nehodlala jen tak nechat její předešlou lež na pokoji, zareagovat pouhým úšklebkem na náznak pobavení, nakonec se ale rozhodne dodat jednoslovný komentář, který má za účel ho trochu pozlobit. “Možná.” Ještě letmé pokrčení ramen a letmým úsměv; to by snad mělo stačit k vyvolání reakce, ve kterou doufá. Dalo by se říct, že mu tím částečně složila nepřímý kompliment, to už je ale na něm, zda mu její odpověď dojde, či ne.
Vypadá to, že tihle dva se opravdu ještě neviděli naposled, jelikož s ním bude sdílet nejen místo bydliště, ale také instituci, ve které tráví značnou část svého času. Skrytě doufá, že mu její postoj vůči němu přijde dospělý – zdržela se zbytečných banalit, ze kterých by nevzniklo nic dobrého, natož užitečného. I přes odlišnost oborů na sebe vždy přeci jenom mohou narazit na školních chodbách, akcích a jinde. A pravděpodobnost, že bude jejich okruh blízkých osob sdílet několik jedinců, není zas tak nízká, jak se možná zprvu může zdát. 'Svět je malý' se přeci neříká pro nic za nic.
Během celé konverzace z něj nespouští své nebesky zbarvené oči; nejen, že sama nemá ráda, když je její společnost během vedené konverzace zaměřená více na okolí než na ni, ale také protože ji opravdu zajímá, co říká. Proto v momentě, kdy se začne zvedat z lehátka, na kterém se uvelebil sotva před pár minutami, očekává, že je jejich společně strávený čas u konce. Proto musí povytáhnout obočí nad jeho žádostí, ve které si vynucuje její společnost v teď už prázdném bazénu. I ta malá hrst lidí, která jim doposud dělala společnost, se stihla zmenšit na polovinu, takže tu opravdu měli celý bazén téměř jen pro sebe. Přestože jí představa, že by ji sám do té vody hodil někde tam vzadu lákala, rozhodla se o samostatný přesun do vody. Její předchozí zaražení trvá ale jen krátkou milisekundu, známý úsměv se znovu usadí na její tváři a bez odpovědi se sama zvedne z lehátka a pomalým krokem si to míří k bazénu. Na nic nečeká a skočí do klidného bazénu snad perfektní šipku. Pár vteřin nato se vynoří zpět na hladinu a uhladí si teď už mokré vlasy z obličeje, přestože je měla stažené do nízkého drdolu.
“Co si z toho udělat malou soutěž? Určitě v tom nejsi zas tak dobrý, jak si myslíš...” Rozhodně nemá v plánu z ničeho nic přestat s tím lehkým dobíráním. On určitě ví, že nic z toho nemyslí vážně, jen hloupý by si stál za tak pošetilými slovy. Je si vědoma toho, že když na její výzvu přistoupí – a věříc, že touto nabídkou dost pokouší jak jeho sportovní duch, tak také soutěživost, která se sportem jde vždy ruku v ruce – tak proti němu nemá žádnou šanci. To ale neznamená, že si nechá ujít možnost vychutnat si chvilku zábavy, obzvlášť když bude v přítomnosti Noaha. Tomu ona říká výhra po všech stránkách.

Obočí mu samotným překvapením vyletělo vzhůru, když na svou otázku dostal pozitivní odpověď – tentokrát bez žádné poznámky navíc. Takže by jí to nenechalo chladnou, hm? Čekal cokoliv, ale tohle vážně ne. Jednak kvůli tomu, že si ho Zara moc ráda dobírala a jednak protože si myslel, že už jej jakožto kluka dávno zavrhla kvůli tomu, co jí v minulosti udělal. Byl však příjemně překvapen, možná se i v jeho tváři mihlo cosi, co by se dalo nazvat uculením, které se u něj dalo zahlédnout jen velmi vzácně. ,,Wow," dostal ze sebe s těžkým vydechnutím, přičemž se poškrábal na zátylku. ,,To jsem nečekal," přiznal otevřeně a promnul si své rty. ,,Tedy, chápu, že jsem neodolatelný, ale že až tak?" naoko se zatvářil velice překvapeně, což doprovodil vykulením svých očí, které celé situaci nasadili korunu. Dobrá, teď si jí asi trochu dobíral on, ale svým způsobem ji vlastně i dost lichotil, což by taky mohla ocenit! Každopádně, tato informace mu velmi zpříjemnila den, jelikož mu potvrdila, že kdyby chtěl, tak si holku najde lusknutím prstu. A ano, Zara klidně mohla být jedna z kandidátek, o kterou by se pokoušel. Tedy v případě, pokud by neměla kluka, což je… velmi malá pravděpodobnost. Leda, že by to ohledně vztahů měla podobně jako on, o čemž upřímně pochyboval. Většina jeho vrstevníků chodila na párty, zaměřovala se na svůj společenský život a utápěla se v litrech alkoholu, zatímco on si raději zašel do posilovny, kde si dal pořádně do těla. Neříkal, že je Zara stejná jako ostatní, ale na druhou stranu by se tomu ani nedivil. Ono na tom vlastně nebylo nic špatného, vždyť byli na vysoké, kde měli kupu svobody. Jen on si ji využíval po svém. A aby někdo jako ona neměla přítele? Nevěřil tomu. Leda, že by byla čerstvě po rozchodu, ale… počkat, proč nad tím vůbec přemýšlel? Vždyť by mu to mělo být jedno. Asi na něj až moc zapůsobilo její polonahé tělo, což bylo k smíchu, ale na druhou stranu, byl to chlap, že, a ten se rád podíval. Pak taky nebylo divu, že ho začaly napadat nejrůznější věci, což by tedy rozhodně neměly, obzvláště u Zary, ale nešlo tomu zabránit. A nakonec, pokud to všechno držel na uzdě, tak to přeci ničemu nevadilo, no ne?
Nebude lhát, pěkně ho napálila, když mu oznámila, že do San Francisca zavítala právě kvůli němu. Ne, že by věřil každé blbosti, ale moc dobře věděl, jak ženy dokážou být pomstychtivé a už jen z čiré pomsty vám dokáží udělat ze života peklo. Stačilo proti němu obrátit těch pár přátel, co má, protože ti by ho určitě odsoudili, kdyby věděli, co Zaře udělal. Neznali tu jeho špatnou stránku, tedy tu, která ženám ubližovala. Až na Adama, samozřejmě, s tím se kamarádil už od střední a naštěstí jej bral se všemi jeho nedokonalostmi. Ale co by na to řekla třeba taková Cass? Nebo Sof? Určitě by se jim na tváři nerozlil potěšený úsměv. Naštěstí jeho obavy byly zbytečné, jelikož Zara mu nakonec sdělila své pravé úmyslu pobytu zde, z čehož si tentokrát udělal srandu on. Škádlení přeci není nikdy dost a obzvláště oni dva se v tom očividně vyžívali. Jenže Zara na jeho srandičku zareagovala opět úplně jinak, než předpokládal. Ta holka holt byla samé překvapení a on se nestačil divit. Netušil, jestli to myslí vážně nebo si z něj zase jen utahuje, a tak se rozhodl, že tentokrát nebude reagovat unáhleně nýbrž jen neutrálně. ,,Možná?" zopakoval po ní a přimhouřil oči. Rozhodně z ní teď nehodlal jen tak spustit pohled, protože očekával, že její následující reakce mu napoví, jestli žertuje či nikoliv.
Vážně těžko říct, jestli se vidí naposled, když právě zjistili, že chodí na stejnou školu. Pravda, můžou se potkat na chodbách, v jídelně, na školní akci, kdekoliv… Areál univerzity byl sice velký, ovšem ani zdaleka ne tolik jako samotné San Francisco a oni se i přesto v tak velkém městě potkali. A jak už bylo zmíněno, Noah ji klidně znovu milerád potká, neměl důvod to vnímat jinak, když mu teď jejich konverzace byla příjemná. A byl by se tu s ní klidně vybavoval i další hodiny, ovšem měl tu jisté povinnosti, které hodlal splnit, aby mohl jít zpátky na svůj pokoj s dobrým pocitem na duši. A tak se jejich konverzace schýlila ke konci a Noah byl nucen vstát a své kroky nasměřovat zpátky k bazénu. V tu chvíli ho však napadlo, že by si Zara mohla jít zaplavat s ním. Stejně, co je dobrého na pouhém ležení na lehátku? Lákala ho sice představa, že by jej odtud pozorovala a zajisté obdivovala, ale mnohem raději by byl, kdyby v tom bazénu byla s ním. Proč si toho společného času neužít trochu víc, no ne? V momentě, kdy na její tváři spatřil letmý úsměv, tak věděl, že má vyhráno a do toho bazénu ji opravdu nebude muset házet [ačkoliv by si takovou věc možná i malinko užil]. S vítězoslavným úsměvem pozoroval, jak si to ladným krůčkem kráčela směrem k bazénu a bez jakéhokoliv otálení do něj skočila perfektní šipku, načež se ihned vynořila a nabídla mu něco, co by jeho sportovní srdce nedokázalo odmítnout. ,,Soutěž?" zopakoval po ní a se šibalským úsměvem si založil ruce na hrudi, přičemž začal couvat dozadu, aby měl co nejlepší dráhu pro svůj rozběh. ,,Uvědomuješ si, že proti mně nemáš šanci, že ano?" vyzývavě zastříhal obočím, načež ruce spustil zpátky podél těla a rozběhl se směrem k bazénu do kterého následně skočil bombu – schválně co nejblíže od ní. Po následném vynoření si prohrábl své, teď už mokré, vlasy a celým tělem se natočil směrem k ní, přičemž se pobaveně šklebil. ,,Tak co, kolikrát si to troufneš přeplavat?" doplaval blíže k ní, aby tu na sebe nemuseli řvát, přičemž ji hypnotizoval svými hnědými oči. Netušil, kolik toho zvládne a rozhodně ji nechtěl podceňovat, a tak mu přišlo nejlepší, když nechá na ni, aby rozhodla o tom, kolikrát si bazén v té jejich menší soutěži přeplavou. A pak taky zápasil se svým svědomím. Bylo to docela dilema, jelikož by ji rád nechal vyhrát, ovšem jeho sportovní duch mu zase napovídal, aby ji nešetřil. No, má ještě nad čím přemýšlet…

Jeho reakce na její nic, než jen upřímnou odpověď ji donutí ke smíchu. Něco jako zaražení a oněmění od něj vážně nečekala, takže svým krátkým uchechtnutím tak trochu zaskočí i sebe samotnou. Věří, že je jeho překvapeni skutečné, ne zrovna každý by dokázal tak snadno přehlédnout to, co se mezi nimi stalo, natož ještě o takovýchto věcech vtipkovat jako staří známí. Jenže to by nebyl Noah, kdyby to nechal bez dobíravé poznámky. A ani by to nebyla ona, kdyby se nebránila. “Woah – tvoje ego potřebuje trochu srazit, nemyslíš? Očividně ne všechno se za ty roky změnilo,” ušklíbne se, narážejíc na jeho dřívější já. Možná kdyby si nechal tu poslední poznámku pro sebe, věnovala by mu jen sebejistý úsměv. Nazvala by ho, jak sám říká neodolatelným? No očividně jeho kráse odolává bez vynaložení obzvlášť velkého úsilí, takže asi ne. Jenže její sebekontrola taky není na začátečnickém levelu, navíc k sobě chová jakousi sebeúctu, takže se na něj jen tak bezmyšlenkovitě nevrhne. Znamená to ale, že kdyby o ni opět projevil zájem, tak by ho odmítla? Nad tím by se musela ještě zamyslet. Možná se jedná o pošetilé rozhodnutí, kamarádky by jí za to, že to vůbec zvažuje, určitě daly pohlavek, možná by si ho i dala sama. Ale lhát sama sobě nebude. Jenže Zara nikdy neviděla samu sebe jako ideální typ do jakékoli formy vztahu. Dříve měla pomatenou hlavu jako správný zoufalý romantik až věřila v to, že si pro ni jednou přijede princ na bílém koni. Dnes si zase myslí, že by se těžko našel někdo, kdo by to s ní vydržel déle než měsíc, jelikož nepatří zrovna mezi ty nejposlušnější dívky. To všechno možná zní jako hloupé důvody, ale tak nakonec… žádný vztah momentálně nehledá, tak proč o takových věcech vůbec přemýšlet.
Výraz, který se mu zformuje po její škádlivé odpovědi, je ale zase naopak něco, co očekávala. Zdá se, že ošálit Noaha není přeci jenom zas tak těžké. Dobré vědět, člověk nikdy neví, kdy se mu takovéto informace budou hodit. Rozhodně v blízké budoucnosti neplánuje žádnou zlověstnou pomstu ve formě společenského ztrapnění, přesto je ale dobré mít schovaných pár es v rukávě. Proto na něj pouze nevinně zamrká a nijak to dál nekomentuje, ať si sám přijde na to, že nejedná o nic víc než jen o pouhý žert. Nikdy se nestalo, že by nevyužila příležitosti, kdy by mohla momentku opepřit nějakým lehce sarkastickým žertem, obzvlášť když pro něj nemusí chodit nijak daleko. Je ráda, že její humor Noah chápe, ne každý má na tohle cit a už nesčetněkrát to až došlo k tomu, že si lidé mysleli, že to sladká Zara myslela vážně, přestože pravou je, že tak osmdesát procent urážek, které jí vyjdou z úst, nemyslí zcela vážně. Slýchává občas, že pak mají ostatní trochu problém vypíchnout slova, která myslí vážně, a která jsou řečena se značnou dávkou humoru, párkrát jí to už i dostalo do problému, zatím ale nic, nad čím by se dnes nedalo mávnou rukou, takže si v sarkasmu a ironii vyžívá nadále.
Až teď jí její mozek připomněl, že sem vlastně nepřišla sama. Porozhlédne se kolem, ani jeden člen z její původní společnosti v dohledu. Nikdo ji nehledá. Za jiných okolností by si to pravděpodobně vyložila opravdu špatně, její společenský charakter by trpěl a do jednoho by jim to nechala pěkně sežrat, protože ignorovat a zapomínat na Zaru Terrson se rozhodně nebude. I když je pravda, že ona byla ta, která se dobrovolně odtrhla od skupiny. K jejich štěstí ji ale od toho rozptyluje Noahova společnost.
“Očividně si věříš... bacha na to, nevím, jak pak budeš snášet skutečnost, že tě porazila holka.” Uculí se na něj široce, on se ale poté rozhodne skočit kufr kousek od ní, takže je nucena se od něj okamžitě odvrátit. Hravě na něj cákne hned co se vynoří a přimhouří nad ním oči, jasně dávajíc najevo, že si to sice mohl odpustit, ale zároveň ho vyzývá, zda se k něčemu takovému odváží znovu. Mokrá je už celá stejně, takže to několik kapek navíc nezmění.
Není to zas tak dlouho, co byla ve vodě. Přeci jenom pochází z Miami a tam je celoročně počasí na koupání. Mít ve vlastnictví soukromý bazén, pláž několik kroků od hlavních dveří a k dispozici soukromé instruktory tento koníček jen podporuje. Takže ano, umí plavat a to dobře. To ale neznamená, že si je jistá, že ho porazí. Není hloupá. S takovou naivitou by se nikdy nikam nedostala. Ale zabrání ji to snad od zpestření jejich momentky? To ani náhodou. “Alespoň jedenkrát víc než ty.” Odpoví mu a plamínky odhodlání jí jasně plají v očích. Ať už je pravděpodobnost její výhry sebemenší, snažit se bude tak jako tak. A od výhry ji nakonec přeci jenom dělí jen jeden bazén. “Tak na tři?” Doplave na začátek bazénu, zatímco od něj odtrhává pohled, její tvář zdobí sebevědomý úsměv. Nechť závod započne.

Jejich škádlení nebral nijak vážně, proto taky neměl důvod se urazit, když svými slovy narazila na jeho dřívější já. Byl to idiot, ví to, udělal spoustu chyb a hlavně nesmyslů, za což se nenávidí dodnes, ovšem je to minulost, která se nedá změnit. Budoucnost však změnit může, a tím se taky řídí. ,,Nemyslím si, že je špatně, když má člověk hodně sebevědomí," podotkl a pokrčil nad tím rameny, přičemž měl ve tváři opět neutrální výraz, ze kterého se nedalo téměř nic vyčíst. Svá slova totiž myslel vážně. Jako malý, kdy býval ve škole za ošklivé káčátko, neměl sebevědomí téměř žádné a ono se to na člověku dost podepíše. Pamatoval si na to dodnes. Neustálé přemýšlení nad všemi chybami, na které vás vaše okolí moc rádo upozorňuje a bohužel i přemítání nad tím, jestli vás vůbec mají rádi vaši vlastní rodiče. Jestli jste to, co oni chtěli nebo jste naopak zklamáním, kterého se děsili. Ano, i nad tímto přemýšlel. Rodiče ho už od malička zanedbávali, pořádně s ním nemluvili a svou lásku projevovali hlavně skrze peníze. Teď to bere jako výhodu, ale tenkrát, jakožto malý kluk, nechtěl peníze, ale jejich lásku – ostatně jako každé dítě, které trpí nedostatkem pozornosti od rodičů. Moc dobře tedy věděl, o čem mluví, a upřímně? Raději bude za egoistu, než aby byl zase tou hromádkou neštěstí, která o sobě každý den pochybuje.
Zara ho svými slovy vyvedla z míry, a nebylo taky divu, u žen jeden nikdy nevěděl. Myslí to vážně, chtějí vám svými slovy něco naznačit nebo vás naopak jen škádlí a užívají si vaši nejistotu? Rád by dělal, jak má vše perfektně pod kontrolou, jenže tak dobrý herec nebyl, a navíc by si moc rád myslel, že Zara zavítala do San Francisca právě kvůli němu. Který chlap by to nechtěl, že? Očekával, že mu poví více, ovšem dočkal se jen nevinného zamrkání, a to bylo z její strany vše. No vážně, co si o tom má myslet? ,,Takže jsi opravdu přijela za mnou, jaká romantika," pronesl s jasnou provokací v hlase a hlasitě mlaskl. Nehodlal tohle téma nechat jen tak být a slovní komentář si prostě a jednoduše nemohl odpustit. Navíc, pokud bude mlčet i teď, tak to znamená souhlas, no ne? To jeho ego velmi uspokojí, s takovou myšlenkou se mu bude dneska dobře usínat.
Jeho pauza byla u konce, a vlastně byla mnohem delší, než plánoval. Původně se mělo jednat maximálně o pět minut, jelikož si tu zaplatil pouze dvě hodiny, a to je pro sportování tak akorát. Nemohl se tedy dlouho ulejvat, pokud chtěl splnit jakýsi svůj denní limit. Na druhou stranu tak úplně nechtěl opouštět její společnost, a tak jí nabídl [nebo spíše rozkázal], aby se k němu přidala. A světě div se, slečna Zara Tersson nijak neprotestovala! To o něčem svědčilo - nakonec ho asi nenávidí tak moc, jak si myslel. Nevědomky se nad tím pousmál a bez jakéhokoliv ostychu pozoroval, jak Zara s veškerou elegancí vklouzla do bazénu. On mezitím o několik kroků couvl, aby měl co nejdelší dráhu pro rozběh, načež do bazénu skočil bombu a samozřejmě co nejblíže od Zary. No co, měl jakousi potřebu ji provokovat a jistým způsobem se i předvádět. ,,To ty očividně nevíš, s kým máš tu čest," poznamenal hned jakmile se vynořil z vody, přičemž si prohrábl své vlasy. Rázem se však musel odvrátit do strany, když mu věnovala cáknutí a on vážně nechtěl, aby se mu voda dostala do očí, to nikdy nebylo zrovna příjemné. ,,Páni, ty se nezdáš," krátce se nad tím uchechtl a taktéž ji věnoval vyzývavý pohled. Musel se hodně krotit, aby jí to její cáknutí neoplatil, jenže to by pak mezi nimi započala jakási vodní bitva a s nějakým sportováním by se tak mohl rozloučit. To nepřicházelo v úvahu! Místo toho se tedy zaměřil na jejich závod, konkrétně tedy na stanovení toho, kolik bazénů přeplavou. Noahovi totiž jen jedno kolo opravdu nestačilo - maximálně tak na zahřátí. ,,Pochybuji," přimhouřil na ni oči, přičemž své koutky úst nedokázal ovládnout a ty teď nekontrolovatelně cukaly do stran. Líbilo se mu to její odhodlání, sebevědomí a vůli vyhrát, něco takového hodně holek postrádalo, což byla škoda, jelikož to byly věci, které zrovna Noah považoval na ženách za nejatraktivnější. ,,Dáme si to třikrát, tam i zpátky, dohromady tedy šest bazénů, pokud to tedy udýcháš," provokativně na ni mrkl a po jejím boku se rozplaval na začátek bazénu. Tam zaujal startovní pozici, a ještě naposledy věnoval Zaře svůj pobavený výraz. Když ji nechám vyhrát, tak si u ní šplhnu, ale na druhou stranu budu muset trpět její posměšky. Stojí to za to? Dilema. ,,Raz, dva aaa," schválně to napínal a připravoval se na perfektní odraz, který mu snad hned ze začátku zajistí náskok. ,,Tři!" zavelel a v tu chvíli se odrazil. Rozhodl se pro kraul, vyloženě závodní styl, který sice neměl úplně v oblibě, ale bylo to rychlejší než třeba takový znak. Makal a nestaral se o to, jestli je Zara před ním nebo za ním, to by jej akorát zdrželo. V hlavě měl však stále myšlenku na to, jestli být gentleman nebo naopak potěšit své ego a postavit se před Zaru jako vrcholový sportovec.

Jeho pohled na věc v tomto ohledu zas tolik nesdílí. Naopak ví, jako až příliš vysoké sebevědomí může škodit. Nejen samotnému jedinci, jako spíše jeho okolí. Ostatní se začnou podhodnocovat, a přestože to vypadá, že se vám všichni klaní a mají z vás respekt, ve většině případu je právě pravý opak pravdou. A dříve nebo později se celý hrad postavený ze všech těch lží a přetvářek zhroutí a člověka to poznamená. To ale neznamená, že věří v to, že je naopak lepší držet jazyk za zuby a nechat si všechno líbit. Všichni by si měli ideálně najít jakýsi střed, který jim vyhovuje a kde zároveň neškodí ostatním.
Zbožňuje, když má v konverzacích navrch. Takže jí momentální situace víc než vyhovuje. Noahova téměř nepostřehnutelná nejistota a opakované zaskočení ji ještě neomrzeli, vždyť je to snad jeden z hlavních důvodů, proč sarkasmus s ironií vůbec existují. A ona tento pocit miluje. Poslušná holka, která se nechá vést za nos už byla dost let, je načase, aby vypustila na svět svoji dominantní část, víc divokou, která se ničeho nebojí. No… ničeho.

V tom má pravdu, kdyby se skutečně přestěhovala na druhou stranu pobřeží jen kvůli němu, že by doufala v to, že ho získá, opravdu by se jednalo o romantické gesto. Neřekla by, že by v ní onen zoufalý romantik zemřel, jím v hloubi srdci stále je a s velkou pravděpodobností navždy bude. Jenže bohužel pro něj to není pravda. No doufejme, že to jeho mozku došlo, jinak se dříve nebo později střetne s neodvratnou pravdou, které by dělalo společnost zklamání, a kdo ví jak by se s tím jeho ego popralo.

Neviděla důvod pro by měla jeho nabídku odmítnout, přeci jenom se nacházejí v areálu, kde se této aktivitě snadno nevyhnete. Naopak bylo snad až její povinností jeho nabídku přijmout, navíc co by z toho měla, kdyby řekla ne? Více toho získá, když mu stále bude na blízku, to je snad jasné. Nenávist? Ne… ne, tak by své pocity vůči Noahovi nepopsala. Nenávist je až příliš zrádná, hnaná čirými emocemi, nevyzpytatelná. Ona ale ví co dělá s naprostou přesností, nemusí se bát, že by její rozum ovládly emoce a celé by to vypuklo v obrovskou scénu vytaženou přímo z filmu. Už není tou naivní hlupačkou, kterou kdysi byla.

Voda bazénu ji celou pohltí, objímajíc ji jako starý známý. Teplota vody je snad perfektní, ne moc horká, jak byste si přáli, aby byla v typické vířivce, ne moc chladná na to, aby vám naskočila husí kůže. Po vynoření si okamžitě uhladí vlasy, ujišťujíc se, že je její pevný účes stále netaktní – ano, stále se zajímá o to jak vypadá nehledě na to s kým je anebo kde zrovna je. Je to jednoduše součást jejího charakteru a o případný výsměch od cizích či od Noaha za úsměvné postavení vlasů zrovna dvakrát nestojí. K jejímu neštěstí se Noah nerozhodl pro elegantní skok jako ona, spíše naopak se rozhodl pro přesný opak toho, co tu předvedla ona, a to skočit kufr, pocákat tak vše nablízku spoustou vody. Reflexivně pozvednutá dlaň ani odvrácený pohled ničemu nepomohli, ale byla okamžitě připravena se bránit. On ale očividně ono odhodlání jasně jiskřící v jejích očí zaznamenal a rozhodl se ji nepokoušet… nebo alespoň ne pro tentokrát.

“Ooh to se nemusíš bát, já vím moc dobře s kým mám tu čest.” Její úšklebek je rozšíří jen maličko. Není hloupá, ví, že se lidé mohou změnit. Ona je živým důkazem, tak proč by on také nemohl? Avšak takovéto změny nejsou nikdy úplné, kousky a zbytky předešlého já vždy zůstanou. Jako u ní, Zara snad navždy bude v hloubi srdce tím zranitelnými snílkem ať už chce nebo ne, stejně jako Noahovi zůstane jeho sebevědomí a arogance. Bylo vidět, že si to užívá, tu soutěž, tu výzvu, tu pozici, do které ho postavila. Věděla to už od samého začátku. Mohla by vynakládat, jak je skvělá ve čtení lidí, že jsou často opravdu předvídatelní, jenže pravdou je, že jí do této zvýhodněné pozice v téhle jejich hře postavila hlavně jejich sdílená minulost. “Uvidíme.” Není potřeba jediného pohledu na ni, abyste vycítili odhodlání vyhrát, a to nejen protože dokáže být sama čas od času celkem kompetitivní, ale také zejména protože se jedná o Noaha Andersona.

Konečně se přesunou k určení pravidel a jak se dalo očekávat, nedokázal si odpustit škodolibou poznámku na její účet, to ji donutilo k uchechtnutí. Jak typické. To, že čelil morálnímu dilematu, to jí zas na druhou stranu nenapadlo ani na vteřinu; myšlenka, že by jí ukázal svoji galantní část já by jí tak trochu přišla zvláštní. Nemůžeme přeci opomenout na fakt, že když ho naposledy viděla, čelila téměř jinému člověku. Nato začne odpočet. Naposledy se v klidu zhluboka nadechne, její tělo je už připraveno do startovní pozice, nachystaná na závod. Jeho výkřik je jasný, nohama se prudce odrazí od boku plaveckého bazénu, jehož voda proti jejímu tělu vytvoří jakýsi tlak nad tím náhlým pohybem. Udržuje konsistentní dýchací metodu, kterou byla naučena a logicky se rozhodne pro stejný plavecký styl jako její oponent. Její mysl je nekompromisně zaměřena na správné pohyby tělem, které pak dokonale synchronizuje s dýcháním, protože si je vědoma toho, že pouze bezchybné provedení jí může zaručit alespoň šanci na výhru. Celé to proběhne velmi rychle, rychleji, než by se zdálo, po celou dobu je rozhodná, přesto plně vědoma, jak daleko je od svého cíle. Už tam skoro je. Její tělo po chvíli začne vydávat signály, že toto neplánované vystavení takovéto formě námahy ji pomalu a jistě vytěžuje, nic z toho ji ale nezastavilo. Její levá dlaň se náhle dotkne studené bazénové stěny, ukončujíc tak jejich závod. Konečně se může vynořit a dopřát si pořádný hluboký nádech. Celé tělo se jemně celé třese únavou, ale jedná se o dobrý pocit. Dokonce na setinu vteřiny zapomene, proč tím vším vlastně prošla. Jenže její soutěživá mysl jí to v další chvilce okamžitě připomene a onen pocit je okamžitě pryč. Teď ji už jen zajímá, kdo vyhrál. Kdo?

Zřejmě by to nepřiznal nahlas, ale nakonec byl rád, že tu měl společnost. Noah byl v posledních letech docela vlk samotář, většinu svého volného času trávil sám a do společnosti chodil opravdu jen zřídka. Vyhovovalo mu to, namlouval si, že k životu ženský nepotřebuje, že dokáže žít i bez nich, a že přátelé stačí vidět jen jednou za čas, že s nimi nemusí být pořád. Celou svou mysl zaměstnával pouze učením a pracováním na sobě – a to jak z fyzického hlediska, tak i z toho psychického. Už mu to tak, kupodivu, klapalo tři roky. Ne, že by se to teď zničehonic změnilo, ale připadalo mu zvláštní, že se v přítomnosti Zary cítí tak dobře. Hezky se na ni koukalo, obzvláště teď, když měla mokré vlasy. Taky ji hezky vynikly její modré oči, které na něj upírala, zatímco ze svých úst vypouštěla další provokativní slůvka. Musel se nad tím pousmát, sám netušil, co to tu mezi nimi probíhalo, ale jo, líbilo se mu to. Hodně. ,,Když myslíš," vrátil ji to její šklebení a bez jakýchkoliv dalších slov se vydal ke kraji bazénu, odkud jejich závod měl započít. V žilách mu koloval adrenalin, tohle bylo mnohem lepší než jen nicotné plahočení od jednoho kraje bazénu na druhý. Tohle totiž konečně byla výzva. Byl odhodlaný vyhrát, přeci jen byl dost soutěživý a taky to byl chlap, musel mít navrch. Stejně odhodlaná se však zdála být i Zara, viděl ty její plamínky v očích a také celkové zapálení do celého závodu. Moc dobře věděla, s kým má tu čest, a i tak do toho šla. Už jen za to si získala jeho obdiv. Za tu bojovnost. ,,Uvidíme," zopakoval po ní a zastříhal na ni provokativně obočím.
Na startovní pozici si určili pravidla, Noah stanovil šest bazénů, které byly, alespoň podle něj, takový standart, který by měl udýchat každý zdravý člověk. Neodpustil si u toho škodolibou poznámku, která byla mířená na Zaru, ta mu to však ani neměla potřebu oplácet, jen se uchechtla a mu hlavou prolétla myšlenka na to, jestli by ji jakožto hodný klučina neměl nechat vyhrát. Jeho soutěživé já říkalo jasné NE, přímo to na něj křičelo, dupalo, zuby nehty se drželo předpokládaného vítězství. Jenže Noah byl i gentleman, a to u něj mělo také jistou váhu. Navíc by jí tím dokázal, že se opravdu změnil a že už fakt není takový dickhead jako před několika lety. Morální dilema, které nerozlousknul ani tehdy, kdy svým odpočítáváním započal jejich závod a odrazil se ze své startovní pozice. Holt to bude muset ještě promyslet v samotném průběhu závodu.
Neohlížel se, nekoukal, jestli má Zara náskok či je daleko za ním, soustředil se pouze na pravidelné dýchání a na styl svého plavání. Nechtěl svou hlavu zaměstnávat zbytečnými myšlenkami, ale bohužel, stalo se. Bylo to pro něj trauma. Chtěl se před Zarou předvést, ukázat jí, jaký je vrcholový sportovec, jenže… Jop, jenže. Přesně tohle by udělal ten Noah, kterého potkala a který ji tak ublížil. Noah, který si potřeboval pohonit ego nad závodem s takovou křehounkou dívenkou, jakou byla právě ona. To asi tak nějak rozhodlo. Bylo mu jedno, že to pro něj svým způsobem bude jisté ponížení, Zara si určitě neodpustí pár provokativních poznámek a vítězoslavný úsměv, ale čert to vem. Už tři roky si namlouvá, že takový není a teď má příležitost si to dokázat. Zbývalo poslední kolo. Právě tehdy se zastavil a zkontroloval, kde se nachází jeho drahá soupeřka. Kupodivu ji to šlo lépe, než čekal, jelikož byla jen malý kousíček za ním, a teď, když ji poskytl náskok, měla vítězství v kapse. Jo, bylo na nic, že se Zara o tomto jeho činu nikdy nedozví, ale ono na tom stejně nezáleželo. Tohle dělal pro svůj vnitřní pocit, chtěl si dokázat, že dokáže být i hodný a ne jen rozmazlený, arogantní spratek, co se povyšuje nad ostatní. Se zájmem pozoroval její ladné pohyby, kterými se brodila vodou a rychlost, kterou ho docela překvapila. Kdo by to byl řekl, že se tohle všechno v ní skrývá? Zara Terrson. Tohle jméno mu zcela jistě nějakou tu dobu uvízne v hlavě.
Když už byla Zara téměř v cíli, tak se odrazil ze svého místa a co nejrychleji se pokusil tu velkou mezeru mezi nimi doplavat, aby nebyl za úplného loosera. Přeci jen, už tak od ní zcela určitě sklidí výsměch, takhle bude moci alespoň říkat, že vyhrála jen o malý kousek. Když věděl, že už se blíží k okraji bazénu, tak instinktivně natáhl ruku před sebe a vyčkával, až ucítí bazénovou stěnu. Pak už se jen s velkým vydechnutím vynořil a jedním očkem koukl na Zaru, která se již zcela jistě pyšnila svým vítězstvím. Prohrábl si své mokré vlasy a několikrát si protřel oči, které ho z toho chloru štípali. Pomalu se k ní natočil čelem a párkrát zamrkal víčky, aby z očí dostal všechnu přebytečnou vodu. ,,Vyhrálas," oznámil ji zadýchaně a konečně na ni zase upřel své hnědé oči. Byla stejně unavená jako on, pořádně si mákla, takže jo, tu výhru si zasloužila. Kdo ví, třeba by ho porazila i kdyby ji ten náskok nedal [čemuž tedy jeho soutěživé já nevěřilo], každopádně, mohla si ho dobírat, jak jen chtěla, on z toho všeho měl překvapivě dost dobrý pocit a ne, nelitoval svého rozhodnutí. Vidět ji šťastnou a spokojenou pro něj bylo třešničkou na dortu pro tento den.