Plavecký bazén - Aquapark

Svou práci měla ráda. Nejspíš to nebylo něco, co by hodlala dělat do konce života, ale jako výdělek ke svému studentskému životu to bylo ideální. A kdoví, třeba by si mohla k fyzioterapii projít i trenérským kurzem a spojit to v jedno, kdyby atletická kariéra nevyšla. Byla v ní dobrá, o tom žádná, pár medailí už taky měla, ale stejně to nebyl ten sport, ke kterému tíhla nejvíc. Těmi bylo plavání a rugby. Proto taky byla tak spokojená, že si tu našla místo plavčíka. Ačkoliv většinu času během pracovní doby neplavala (díkybohu, to by znamenalo, že se někdo neustále topí), bavilo ji být poblíž a starat se o ty techničtější věci. A k tomu dostávala zaplaceno a nejrůznější další výhody – jako třeba volné vstupy, možnost užít si to tu po zavíračce s pár dalšími kolegy a podobně. Jediné, co to mohlo trochu kazit, byl fakt, že se blíží léto. To znamenalo horko a co většina lidí dělá, když je horko? Jde se koupat, správně. Kdo tu neměl rád slanou vodu nebo cokoliv dalšího na moři, mířil sem. A to hlavně rodinky s dětmi, které mají prázdniny a často absolutně neposlouchají, co jim kdo říká. Naštěstí se postupně naučila s nimi jednat a pokud nešlo o malého otravného spratka, co se rozhodl jít proti všem lidem i pravidlům, dokázala je srovnat a vštípit jim do hlavy, že nemají běhat po okrajích bazénu, jinak uklouznou, rozrazí si lebku a vypadne jim mozek, jako se to už přece jednou stalo tomu malému chlapečkovi Harrymu. Takových historek měli s ostatními plavčíky víc a možná, že nebyly pravdivé, ale pomáhaly. Teda s dětmi, ne s dospělými. Ti si „náš zákazník, náš pán“ občas brali až moc doslovně a bylo potřeba jim důrazně vysvětlit, že tady to fakt neplatí a už vůbec ne s plavčíky, kteří tu mají chránit bezpečí všech. A přesně to dělala i dneska. Měla na sobě své jednodílné červené plavky s tenkou červenou mikinou s bílým křížkem a bílými kraťasy. Kolem krku jí samozřejmě visela píšťalka a kudrnaté vlasy měla sepnuté do vysokého copu. Hotová pobřežní hlídka. Ale ještě, aby plavčíci nenosili červenou barvu, která je vidět na míle daleko. Seděla na svém místě u bazénu uprostřed na mírně vyvýšené stoličce a kontrolovala, co se kolem děje. Lidí tu nebylo zase tolik, aby musela neustále dávat stoprocentní pozor na to, co se děje ve všech částech bazénu, ale zase nemohla úplně vypnout a nedávat pozor vůbec. O čemž se přesvědčila vzápětí. To totiž na bazén přišla skupinka kluků, mohli být zhruba někde okolo jejího věku. A proč ji ani trochu nepřekvapilo, že do vody rovnou naskákali ze strany, odkud se do ní skákat nesmí? A tak vstala, přešla k nim a rozhodla se je o tom informovat. „Hej kluci, příště to skákání zkuste tamhle z té strany ze skokánků, jo? Díky,“ zavolala na ně a ukázala směrem, kterým na kratší straně bazénu bylo seřazených několik malých skokánků, ze kterých se skákat mohlo. Už se chtěla zase otočit a jít zpátky na své místečko, když ji tvář jednoho z těch kluků zaujala – protože ji znala! „Ale ale, jestlipak to není pan vandal osobně,“ neodpustila si poznámku jeho směrem a roztáhla rty do úšklebku. U něj už se vůbec nedivila, že se nestará o pravidla. Ona normálně sice taky ne, ale tohle byla její práce a byla tu za návštěvníky odpovědná.

Měla svou práci, respektive brigádu, ráda. Mohla tak být blízko u vody a také z toho měla pár výhod v podobě volných vstupů nebo i občasných vstupů po zavíračce, kdy už nikdo na bazéně ani v aquaparku nebyl. Zase moc si nepotrpěla na tobogány a podobné srandy, to leda tak s přáteli, ovšem umíte si představit, jak je fajn moct si zaplavat v prázdném bazéně bez všech těch otravných dětí na mělčině a takzvaných sportovců v hloubkách? Přesně, je to naprosto skvělý. Ne že by zase neměla ráda lidi, to vůbec, ve společnosti byla ve svém živlu, ovšem právě když šla plavat, byla radši, když na to měla klid a mohla si to vychutnat. Celkem i uvažovala, že po skončení školy by tu začala pracovat oficiálně. Jen možná ne jako plavčík, ale jako fyzioterapeut. Za předpokladu, že školu dokončí, že. To také mohlo dopadnout ještě všelijak. Zatím se dařilo, ale kdoví, co ještě bude. Nad tím moc nepřemýšlela, žila dneškem a starosti ohledně budoucnosti u ní neměly místo. Dneska měla další směnu, takže seděla na své židli, odkud měla rozhled po celém vnitřním bazénu, díky čemuž mohla bezpečně hlídat všechny. Nebyla na to sama, pochopitelně, na druhé polovině a druhé straně byla další židle s dalším plavčíkem, kolegou. Když se však objevila skupinka kluků, tak nějak tušila, že s nimi budou problémy. Lidi už měla v tomhle celkem odhadnuté. Otec s mladším synem? Pravděpodobně si zablbnou, ale budou v pohodě. Skupinka středoškolaček? Začnou pokukovat po plavčících, hloupě se chichotat a nakrucovat se ve svých rádoby sexy plavkách. Nu a banda kluků? Přesně tohle. Nebyla proti zábavě, ale některá pravidla holt od něčeho jsou, no a taky to byla její práce, takže na to dohlížet musela, ať už s tím souhlasila nebo ne. A tak se zvedla a šla jim to připomenout. Jemně, něžně, nenásilně. Nepotřebovala ohledně toho být kráva, nikomu se nic nestalo, nikoho z ostatních to ani neohrozilo. Takže šlo spíš o formalitu. „Vypadám snad jako vaše máma? Jestli jo, chci ji poznat,“ opáčila s úšklebkem. Tušila, že to nemyslí nějak zle, ale stejně si tu poznámku nemohla odpustit. A navíc si vzápětí všimla, že je mezi nimi i Caleb, se kterým se seznámila celkem nedávno na jarním plese, kde čmáral po cizích obrazech. Tedy, ne přímo po nich, ale po jejich zadních stranách, takže aspoň něco. „Jo, už to tak vypadá. Asi jsi moc špatnej zločinec,“ pokrčila rameny, trochu se k nim sklonila a stočila pohled k jednomu z jeho kamarádů, který se jako jediný z jeho kamarádů neodebral ke skokánkům, jak jim radila. „Ale no tak, měl jsi ho nechat aspoň zkusit se představit,“ uchechtla se, když mu potopil hlavu, než mu stihla říct své jméno. A už možnost ani neměla, protože raději odplaval k ostatním. „Jo, to je tak nějak podstata plavčíků,“ pokývala hlavou a obrátila oči ke stropu bazénu, ale trochu to zmírnila úsměvem, „teda, za předpokladu, že by vás nezachraňoval tamhle kolega,“ trhla hlavou jeho směrem na druhou stranu bazénu a narovnala se, „ale dokud nebudete dělat kraviny, nikdo vás nebude muset zachraňovat, takže klídek, jinak vám máma bude muset přijít naplácat,“ upozornila ho, zkroutila rty do dalšího úšklebku, než se vrátila na své místo, aby pokračovala ve své hlídce i na zbytek směny. Která nakonec proběhla bez dalších problémů, což bylo fajn, žádné děcko dusící se vodou, kterou vdechlo, protože plavalo až moc daleko do hloubky. V takových případech ty rodiče vážně nechápala. Tak si je snad mají hlídat, no ne? Ne že je nechají, ať si plavou, kam chtějí, a pak volají na plavčíky, aby jim pomohli a zachránili jejich děcko, které v prvé řadě měli sami hlídat. Na pár facek, jenom ne to dítě, nýbrž ti rodiče. Pokud Caleb odešel někdy v průběhu, nezapomněla mu zamávat na rozloučenou a pro trochu pobavení poslala vzdušný polibek směrem k jeho stydlivému kamarádovi. Na konci směny se pak sbalila, šla se osprchovat a převléct a zamířila zase domů.

Konečně prázdniny. Kath tím pádem není tolik zaneprázdněná, a tak se mohla vydat za svými bratry. Navštívit staršího a jeho rodinu byl tak trochu očistec, protože proti dětem sice nic nemá, ale hlídat dvojčata byl vážně záhul. Ti malí skřítci se uhlídat prostě nedají. Člověk musí být furt ve střehu, aby se něco nestalo. Proto také Kath zůstala u svého staršího bratra jen týden a s radostí se s ním a jeho rodinou loučila. Samozřejmě, že ho má ráda, ale ten křik nemohla vytěsnit z hlavy ještě nějakou dobu. Proto se vážně těšila domů, že si s holkama zajdou na nějakou párty, kde se odreaguje. Na neštěstí zjistila, že mladší bráška se také vrátil ze studií domů a už ji začal jako správný policajt poučovat. On sice ještě žádný polda není, studuje na něj, ale na poučování je expert. Kath si tedy musela vyslechnout, co všechno by se na diskotéce mohlo stát. Trval tedy na tom, že tam holky odveze a na párty zůstane. Tím pádem měla Kath po zábavě. Bratr si prověřoval každého kluka, který se k ní přiblížil a bylo to otravné. Ze zábavy tedy nakonec nic nebavilo. Kath se vážně nebavila a taky jí to bratříček tak znechutil, že se brzy rozhodla jít domů. Jak byla na něj naštvaná. Chtěla si konečně zařádit, zatancovat a ono nic. Doma tedy ještě nadávala, než usnula.
Druhý den vůbec nevěděla, co bude dělat, ale bratrovi se chtěla vyhnout. Rozhodla se tedy, že si vezme táty auto a odjede do San Franciska. Kam tam? Chtělo by to se zchladit nějak. V tom jí to docvaklo u snídaně. "Aquapark. Skvělý nápad." Vysloví nahlas a bratr, který právě vejde do kuchyně se zeptá, co říkala. "Ale nic, jen, že si vezmu táty auto. Jsem s ním domluvená a pojedu do San Franciska." Odpoví Kath a bratr hned začne s tím, že kam jede a že ji tam hodí. "Ne, Bruce! Pojedu sama. Nemusíš mě nikam vozit a víš co, vyrazím, takže mě omluv, ale jdu se sbalit." Strčí si zbytek toastu do pusy, zvedne se a odkráčí do svého pokoje. Tam dlouze vydechne a jakmile se uklidní, přejde ke své skříni. Outfit nevybírá dlouho. Vezme si prostě první krátké šortky, na které narazí, triko a boty na šněrování. Ještě zbývá sbalit plavky, ručník, gumičku. Zkontroluje, jestli má mobil, peněženku a sluneční brýle. Vše nahází do tašky a ještě se navoní oblíbenou vůní. Vlasy si jen lehce pročísne a s líčením to nepřehání. Nanese si jen řasenku a trochu lesku na rtu. Takto se vydá k auta, naštěstí bez bratra. Ihned do něj nastoupí a vydá se na cestu. Její plán nepozorovaně vypadnout, aniž by ji sledoval bratr, snad vyšel. Když se totiž podívá do zpětného zrcátka, nikdo za ní nejede. Cesta je docela klidná. Netrvá tedy dlouho a Kath parkuje na parkovišti. Vyjde z auta, vezme si veškeré věci, zavře za sebou dveře a zamkne.
Bez váhání se vydá do budovy. Na recepci si koupí lístek a převezme klíček od šatny. S úsměvem na tváři se tam vydá. Jak zjistí, není zde moc lidí. To asi nejspíš proto, že je ještě celkem brzy, ale tím líp. Vyřívky nebudou obsazené a na tobogány nebude fronta. Prostě ideál, to přesně Kath potřebuje. Ihned se tedy svlékne a oblékne si plavky vlasy si sepne s gumičkou stejné barvy. Popadne ručník a s ním se už vydá k bazénu. Je fajn, že je téměř vylidněno. Ručník si tedy položí a vleze do studené vody v bazénu. Skákat nechce, aby si nenamočila vlasy, které dlouho schnou. Sleze tedy pěkně po schůdkách a hupsne do vody. Zchladí se a začne plavat. Je opravdu ráda, že je tady bez bratra, protože by ho jinak musela asi utopit. Určitě by měl kecy na její piercing v pupíku a doplňky v podobě řetízků, náramků a prstýnků, které si nesundala. Ale nic neslyší. Je ticho a proč? Protože tu s ní její sice milovaný, ale bohužel dost otravný fízlovský bratr není. Plave si svým tempem a vážně si užívá ten prázdný bazén. Ze začátku si plave volnějším tempem prsa. Přece jen nemůže přepálit start, ne? Studenou vodou jí jakoby myšlenky odplouvají pryč. Nemůže ji nic rozhodit. To si teda aspoň myslí. Brzy se přesvědčí, že to tak úplně pravda nebude...

Život dospěláků byl pěkná otrava a Olivera svým způsobem změnil. Vzhledem ke jmění, kterým jeho rodiče oplývali, si mohl dovolit nepracovat a zůstat pár měsíců bez práce; přeci jen bez ní mohl dělat vše, co jej bavilo - pařit, pít, hulit, cestovat, laškovat, a tak dále. V Oliverovi však bylo více potenciálu, než šlo pouhým okem vidět, a ačkoliv to byl idiot, který byl na univerzitě vyhlášeným děvkařem, tak celou dobu moc dobře věděl, co dělá. Jak jinak si myslíte, že si vybudoval své jméno? Stejným způsobem se chtěl prosadit i ve světě a jelikož měl k dispozici papánkovi penízky, neměl by to pro něj být zas až takový problém. Ano, správně, náš drahý Oliver se dal do podnikání a hodlal prorazit velkou díru do světa módy, a to konkrétně v oblasti spodního prádla. Hned po vystudování se tak dal do plánování, na určité věci si již obstaral své lidi a ke své nelibosti makal jak nejlépe uměl – hlavou, pochopitelně. Firma se vám nevytvoří za jeden jediný den, to snad bylo jasné a ho samotného iritovalo, kolik toho musí být provedeno, aby vytvořil to, co si představoval. Měl však své ambice a stejně jako na vysoké, i ve světě dospěláků potřeboval být opěvován, chtěl být středem pozornosti, a hlavně chtěl něco dokázat. Byl to velký skok, bolestivý a kolikrát dosti mučivý – nejednou se stalo, že se na svou práci z vysokého patra vykašlal a raději šel do klubu či něco málo popít do baru, volno holt potřeboval a na kecy druhých sral. Nemůže přeci žít jen prací… nebo to tak snad ve světě podnikatelů funguje? Bude ve stejném zápřahu po zbytek života? Jediným světlem na konci tunelu pro něj byl nyní univerzitní basket, kterého se bude jakožto asistent trenéra nadále účastnit, a pak taky holky, které ho jako jediné přiměly k uvolnění. Docela často teď navštěvoval Chloe, které se dokonce jen tak mimochodem zmínil o svých plánech a… no, taky už stihl prozkoumat některé své podřízené, které však na něj dorážely stejně jako on na ně, stále to nebyl násilník, kterému by pozice šéfa stoupla do hlavy. Dalším uvolněním, ačkoliv teda ne tak uspokojivým, pro něj bylo i plavání, rád se chodil zchladit do plaveckého bazénu, kde bylo minimum lidí a on si svým způsobem užíval klid, který mu byl na tomto místě dopřáván. Nejednalo se o pravidelnou záležitost, chodil sem jen občas, a právě dnes byl ten výjimečný den, kdy svou přítomností plavecký bazén poctil.
Ve svých plavkových kraťasech a sebevědomým úsměvem na rtech si nakráčel do prostor krytého plaveckého bazénu a ihned se koukal po všech přítomných. Téměř prázdno, opět, a ačkoliv byl Oliver neskutečně společenským človíčkem, tak si tuhle situaci náramné užíval a hodlal ji využít. Celý plavecký bazén bude mít pro sebe, pokud nebude počítat jakousi holku, která… mmm! Musel se na chvíli zastavit a pozorovat, jak hezky plave, přičemž si pochopitelně nezapomněl prohlédnout její tělíčko, které šlo v bazénu sice špatně vidět, ale jistou představu měl. Že by si dneska dopřál rovnou dvojité uvolnění? To byla lákavá představa! S tichým uchechtnutím si olízl horní ret a hupsnul na nejbližší skokánek, ze kterého měl na tmavovlasou dámičku lepší výhled – o ten však primárně nešlo. V momentě, kdy se dívka ocitla v jeho blízkosti, do vody skočil bombu a tím pádem ji celou pošplíchal; jak nejlépe zahájit konverzaci, že? Po vynoření pohodil svými, teď už mokrými, vlasy a tmavovlásce věnoval šibalské mrknutí. Stále si neuvědomil, s kým má tu čest, nepřátel měl přeci jen dost, takže prozatím neměl nejmenší tušení o tom, že žena, na kterou tu dělá svá psí očka, jej z celého srdce nesnáší.

Nadechne se a s tempem se potopí, načež se s dalším opět vynoří. V tom jí ale voda šplíchne do tváře a Kath si lokne. Není totiž na to připravena. Odkašle si a otře si obličej. Poté otevře oči, aby se podívala, kdo byl toho příčinou. Má za to, že nějaké dítě, kterému vysvětlí, že to se nedá nedělá v přítomnosti někoho, kdo plave opodál. Když se ale podívá za původcem pošplíchání, musí několikrát zamrkat, aby si zostřila vidění. Nevěří totiž tomu, co vidí. Ještě si jednou protře obličej a mrkne. Ale je tam pořád. Ten poslední, koho by Kath chtěla vidět. Oliver. Kluk, díky němuž odešla ze školy její dobrá kamarádka. Zamračí se a hned mu chce vynadat. K bazénu se ale přiblíží další lidi a před nimi nechce dělat hysterku a ječet na něj nebo mu dokonce nadávat. Nadechne se tedy a zachová si chladnou hlavu. "Příště bych prosila skákat, až budu dál. Děkuji." Řekne jeho směrem. Nezní zrovna přívětivě, ale kdo by byl, že? Ještě mu tedy věnuje úšklebek a potom se otočí a zase pokračuje v plavání. "Co tady ten idiot dělá? Tak, já se jdu odreagovat od bratra a potkám toho největšího blba. To je snad zákon schválnosti nebo proti mně ten nahoře něco má." Pomyslí si Kath, když plave na druhou stranu bazénu. Tam se pod vodou odrazí a plavu zase na zpět. Tentokrát zvolí kraula a rychlejším tempem se dostane k břehu. Zastaví se a lokty se opře a kraj. Pozoruje lidi kolem a hlavně se po očku dívá na Olivera. Zajímalo by ji, co má v plánu a která chudinka má tentokrát skončit v jeho spárech. Mladých slečen tam moc není a ne zrovna pohledných, které by mohly uchvátit tohoto lamače. Je tedy dost možné, že se zaměří právě na Kath. To by bylo docela úsměvné, protože by dost tvrdě narazil... Ale taky je možné, že by s ním Kath chvíli tu jeho hru hrála.. aby se pobavila. Vlastně taky proč ne. Je na čase dát tomuto šmejdovi lekci.

S balením holek už měl letité zkušenosti a opravdu jen málokdy se stalo, že by ho nějaká hned ze začátku odmítla. Naštěstí, u každé z těchto chudinek se vždy našel logický důvod, proč se k něčemu tak smutnému snížila anebo si ten důvod Oliver jednoduše domyslel, aby mu náhodou nespadl hřebínek. On sám všechny důvody odmítnutí zúžil do dvou kategorií: daná holka byla buď lesba nebo Olivera předcházela jeho pověst. No, on ten svět byl občas přeci jen malý, a to bohužel i tehdy, když se to nejméně hodilo - třeba jako teď. Šibalské mrknutí v kombinaci s jeho mokrými vlasy, které se mu lepily na čelo, fungovalo snad vždycky, ovšem nyní si za něj vysloužil jen nepěkné zamračení a pokárání skoro jako od maminky. ,,Ale no tak, zas tolik jsem toho neudělal," zareagoval s pobaveným úšklebkem a stříkl na ní trochu vody. Ano, stále mu tak úplně nedocházelo, o koho se jedná, a vlastně bůh ví, jestli mu to vůbec dojde, když na nervy hrál hned několika lidem a jelikož mu tihle tvorové byli u zadnice, většinou je úplně vypustil z hlavy. A možná by mu i tady tmavovláska měla být u zadnice vzhledem k tomu, jaký přístup k němu zvolila, jenže Oliver byl vytrvalý, takže místo toho, aby nad jejím vzdalováním mávl rukou, rozplaval se za ní. ,,Máš prořízlou pusu, to se mi líbí," začal na ni opět mluvit, když ji, v rámci možností, dohnal, přičemž se nepřestával potulně usmívat. Ve skutečnosti lhal, protože holky s rádoby prořízlými pusinkami se mu ani trochu nelíbily – většinou si o sobě myslely, jak jsou bůh ví jak drsné, ale přitom byly uvnitř sebe beztak jen zlomené a nešťastné. No, co by ale neudělal pro to, aby někoho dostal tam, kam chtěl [v nejlepším případě do postele, ale sprchy by se taky daly]; přeci jen, lichotky dostanou každou, protože buďme upřímní - komu by se nelíbila chvála?

Kath zmizla z domu, aby se odreagovala a koho tu nepotká. Olivera. Kluka, kterého nesnáší za to, co provedl její kamarádce. Ta musela dokonce opustit školu, jak ji vzalo to, že byla jen další zářez na jeho pažbě. Musí proto hodně potlačovat vztek, aby na něho nezačala křičet. Ještě, když ji tak ošplíchl. Normálně by to možná i přešla. To by se však nesmělo jednat o něj. Ale zvládne to. Párkrát se nadechne a vydechne, aby se uklidnila. Nakonec tedy ze sebe vysouká celkem slušně, aby skákal dál. To ale samozřejmě lamače dívčích srdcí nezajímá. Ještě míň na to, aby se omluvil. To on podle Kath ani neumí, Jeho ego mu to nedovolí. Tak vypadá i jeho odpověď. Nad tou se Kath ušklíbne a kousne se do jazyku, aby z ní nevyšel nějaký jed. "Ne. Jen sis musel vybrat pro skákání místo, kde plavu." Odsekne mu nakonec a tím si myslí, že od něj má klid. Ale chyba lávky. Nejprve na ni stříkne vodu, což mu Kath oplatí, ale tak, že použije dlaň a ostříkne ho tedy trochu víc. Pak ale začne plavat na druhou stranu. Oliverovi to nedá a rozplave se za ní. Neodpustí si trapnou poznámku, které se Kath zasměje. "Nejenom pusu." Sdělí mu, když se na něj podívá ne zrovna přívětivě a propíchne ho pohledem. "To nemáš nic lepšího na práci, než obtěžovat plavce?" Zeptá se jej a zvolí rychlejší tempo. Doplave ke břehu a rukama se chytne břehu. Opře si o něj lokty a otočí se na Olivera. "To jsi sem přišel za tímto účelem? Já jsem si přišla zaplavat." Poví mu ještě a pak ji napadne. "Když už jsi ale teda tady a nejspíš se nechystáš k odchodu, tak si můžeme dát závody. Když vyhraju, tak si půjdeš po svých. Co ty na to?" Zvedne jedno obočí o něco výš, než druhé a čeká, co na tuto výzvu sám pan myslící si, jak je neodolatelný, řekne.

Takových holek, jako byla tady hnědovláska, potkal již nespočet; zřejmě by si na všechny ani nevzpomněl. Dost mu splývaly kvůli své odtažitosti a prořízlé pusince, kterou od sebe odháněly všechny nové, potenciální známosti. Nějaká holka už mu jednou vysvětlovala, že to je jen jakýsi obranný mechanismus a nejistota, kterou vůči sobě mají, takže se na ně šlo jen těžko zlobit. A právě to byl taky důvod, proč u tak nevrlých holek setrvával – věřil, že nakonec poleví a samozřejmě ho nenapadlo, že by jejich odtažitost mohla mít nějaké jiné vysvětlení. ,,No jo, blbá náhoda," odpověděl s jistou ledabylostí v hlase a věnoval ji svůj zářivý úsměv. Hned na to po ní provokativně stříkl lehký proud vody a u toho se nezapomněl nevinně zazubit. Od tady paní nedostupné očekával protočení panenek a poznámku o tom, jak dětinský je, ovšem ona mu to místo toho oplatila, a ačkoliv prudký proud vody trefil Olivera přímo do očí, které ho rázem začaly štípat, bral to jako povolení dělat ji společnost. ,,Zákeřná," zamumlal si sám pro sebe a spokojeně se nad tím usmál. Takové bývaly nejlepší – ono totiž bylo něco na tom, že jeho nejlepší kamarádka byla právě Chloe, zákeřnější holka asi neexistovala. Nebo se snad pletl? Když se zase úspěšně rozkoukal a dostal všechnu vodu z očí, s jistou vervou se rozplaval směrem k ní, přičemž nezapomněl okomentovat její prořízlou pusu – až na to, že lhal o té části, jak se mu to líbí. Nelíbilo. ,,Jo? Co ještě?" pokračoval ve svém naléhání, přičemž se pokoušel udržovat její svižné tempo. Nebude lhát, bylo to docela těžké, ale naštěstí to byl statný sportovec, takže mu jen tak neuplavala. Jakmile však padlo slovo obtěžování, tak tempo maličko zvolnil a přes tvář se mu mihl sotva viditelný úšklebek. Tohle slovo neměl rád a sám o sobě by nikdy neřekl, že by nějakou holku vyloženě obtěžoval. ,,Obtěžuju tě?" zeptal se s neutrálním výrazem, když se zastavil na kraji bazénu a zabodl své modré oči do těch jejích. ,,Hele…" ztěžka vydechl a už byl připravený si jít po svých, protože nebude lhát, tohle se ho docela dotklo. Samozřejmě tu byla možnost, že svá slova nemyslela hnědovláska vážně a třeba si z něj jen utahovala, ale… chtěl to riskovat? Klidně ať se o něm říká, jaký je děvkař, vždyť to je pravda, ale v životě by si nedovolil žádnou holku nějak nepříjemně obtěžovat. To dělají jen prasata bez mozku. Nic z toho však nemohl říct, jelikož mu hnědovláska navrhla závod, který když prý ona vyhraje, tak ji bude muset on dát pokoj. No, závod zněl lákavě, to jo, jen ta podmínka se mu moc nezdála. ,,Půjdu si po svých klidně hned, ale závod si můžeme dát i bez nějakých tvých podmínek," řekl s naprosto vážnou tváři a prohrábl si své mokré vlasy, které mu nyní trčely snad do všech světových stran. ,,Nechci tu nikoho obtěžovat," dodal vzápětí a pokrčil rameny. Jo, tak trochu to znělo, že se vzdával a pochopitelně se mu to nelíbilo, ale kdo ví, čeho byla holčina před ním schopná. Třeba ho pak začne nazývat i úchylem či jinými odpornými slovy. Sexy samozřejmě byla, ale stálo mu to za to? To byla otázka.

Kath nedělá problém se s někým bavit. Je to poměrně komunikativní osůbka a sem tam si i zaflirtuje. To ovšem v případě tohoto mladíka neplatí. Od jisté doby má k němu odpor a div nedostane kopřivku, když jej vidí. Nesnáší ten jeho samolibý úsměv a sebejistý pohled. Nejradši by na něj skočila. Ale ne z důvodu, že by ji přitahoval, ale proto, aby mu vyškrábala oči za to, co provedl její kamarádce a nejen jí. Sex je pro něj sport a strčil by to snad do každé, která by se mu nabídla. Hezký sice je, ale jeho povaha mu ubírá body na atraktivitě. Z toho důvodu se jí hnusí, a proto má na tváři úšklebek a ani její tón hlasu není zrovna přívětivý. "Opravdu blbá. Ba přímo debilní, protože ty jsi ten poslední, koho bych tady očekávala!" Pomyslí si, ale nahlas to neřekne. Jen se na něj ušklíbne a poté schytá pár kapek, které na ni samolibý Oliver stříkne. Za jiných okolností a kdyby to byl někdo jiný, tak by se tím Kath nejspíš bavila. Ale v jeho případě by ho nejradši v tom bazénu utopila. Proto je její oplacení prudší. To dokazuje, jakým trnem v oku jí tento namyšlenec je. Když ho ale voda zasáhne do obličeje, neubrání se dívka škodolibému úsměvu, protože to mu přesně patří. Poté si promne rty o sebe a mlčí. Nekomentuje jeho poznámku, protože tento lamač dívčích srdcí ani netuší, jak umí být zákeřná. Raději se tedy rozplave pryč od něj. Ale daleko neuplave, protože frajírek se vydá za ní. Asi si myslí, že bude jeho kořist. Ale Kath mu dá jasně najevo, že nebude. Otočí se na něj a sjede ho pohledem, kam až jí to voda dovoluje. "Nemyslím si, že by se ti to líbilo." Pronese suše a pohledem na něm nezůstane dlouho. Zase se věnuje plavání, protože proto sem taky přišla, že? Snaží mu tedy uplavat. Oliver je ale přece jen sportovec, takže jí stačí. Zpomalí, až ve chvíli, kdy na něj prskne Kathleen jed. To už ale i ona doplavu k břehu, o který se opře lokty. Natočí hlavu na školního děvkaře a nakrčí čelo. Diví se tomu, jak tu otázku Oliver pronesl a div nad tím nevyprskne smíchy. "Docela jo, protože já nejsem jedna z těch, která by byla z tvé přítomnosti hotová a podlamovaly se jí kolena z tvých pohledů, jak bys asi očekával." Řekne mu popravdě, pohled od něj odvrátí a tiše vydechne. Protočí očima nad jeho pro ni nechápajícím chováním a pak se nadechne. Znovu se na něj otočí a zabodne do něj pohled. "Přede mnou si nemusíš hrát na ublíženého, Olivere Charlesi Tonkine! Já moc dobře vím, co jsi za člověka." Vmete mu do obličeje, protože si to nemůže odpustit. Nejradši by mu i řekla, proč to ví, ale jen, ať se nad tím zamyslí. Teda, pokud vůbec něco takového umí. Nejspíš je mu jedno, co si o něm kdo myslí. Vždyť má pověst ne zrovna dobrou. Ale neřekne nic. Místo toho na okamžik zase zmlkne. Rozhlédne se kolem a slyší, co říká. Semkne čelisti pevně k sobě a chvíli si říká, že ho prostě pošle do háje. Ale zase vyhrát nad ním a tím mu srazit ego, by nebylo přece tak špatné. Znovu mu tedy věnuje svůj pohled. "Moc ráda ti to natřu a srazím to tvoje obrovské ego." Zákeřně na něj mrkne a stejně se i usměje. To by ji vážně potěšilo a bylo by to takové malinké zadostiučinění za to všechno, co provedl. Jako, jí je jedno, že ohne, co potká. Ale ztrátu své blízké kamarádky mu zkrátka odpustit nemůže. To nejde. "Takže, chceš přímo ze skokánků a jen tam nebo i zpátky?" Zeptá se jej po chvíli a znovu ho sjede pohledem. "Přece jen jsi sportovec a mohl bys to zvládnout tam i zpátky, hm? Dodá ještě otázku, nad kterou zvedne obočí a očekává jeho odpověď. Ona sama to zvládne, protože je trénovaná a cvičení je stejně jako tanec její život. Do toho patří i plavání, protože bez pohybu zkrátka tato dívka nemůže existovat...

Z hnědovlásky, kterou dnes rozhodl poctít svou společností, měl prozatím rozporuplné pocity, jelikož mu připadalo, že se s ním z absolutně neznámých důvodů nechce bavit. Předcházela ho snad jeho pověst? Ani by se nedivil, nebylo by to přeci jen poprvé. V takových případech záleželo, co všechno o jeho maličkosti slyšela. Že je děvkař a hajzl? No jasně, že je. Že holky opijí a pak znásilňuje? Rozhodně ne. Existovalo o něm spoustu drbů, sám se nad některými musel smát a přemítat nad tím, která holka byla tak pomstychtivá, že o něm tohle začala říkat. Na druhou stranu se jí nikdo nemohl divit, Oliver dokázal být pěkně zlý, když přišlo na hraní s něčí city; za to však vinil Gabrielle, ta mu ukázala, jak skvěle si s nimi jde pohrát. Od hnědovlásky tedy neodcházel – jednak chtěl vědět, za co všechno ho pokládá, protože to z ní stejně dříve či později vypadne, a jednak ji chtěl zkusit sbalit, už si totiž dlouho nevrzl. Hned tedy jakmile z očí dostal vodu, kterou mu tam drzounka pomocí prudkého proudu stříkla, se vydal rychlým tempem za ní a hbitě pokračoval v jejich konverzaci. ,,Třeba líbilo," pronesl s laškovným tónem a jeden koutek úst vyzdvihl výše, přičemž se nezapomněl věnovat i plavání, aby s ní udržel tempo. V jedné chvíli se však musel zarazit, jelikož mu hnědovláska nepřímo naznačila, že ji svým dolézáním obtěžuje. Šlo vidět, že jej to zaskočilo – neřekl by tedy, že každá holka skákala radostí, když s ní započal konverzaci, ale rozhodně by to žádná nenazvala obtěžováním. Co přeci dělal tak hrozného? Nakonec, bylo snad něco špatně na seznamování s novými lidmi? Když dáme zcela stranou jeho postranní úmysly… Nemusel však dlouze pátrat po tom, proč je k němu hnědovláska tak odměřená, jelikož mu to rázem sdělila sama; jo, měl pravdu, předcházela ho jeho pověst. To byl vážně tak známý? Nebýt v poněkud nepříjemné situaci, jeho ego by se snad i tetelilo blahem. Ve tváři se mu mihl letmý úšklebek, načež se mu na rtech zrýsoval jeho typický drzý úsměv; tohle jej pro změnu tolik nezaskočilo. ,,Pochybuji, že víš, co jsem za člověka," pronesl klidně a zavrtěl hlavou. Troufal by si říct, že jeho pravé já znala především Gabrielle, pak Blaine, a možná i trochu Chloe. Jinak jej pořádně neznali ani kluci ze spolku – a to s nimi trávil poměrně mnoho času. Oliver byl však ten typ člověka, kterým lidem ukazoval to, co chtěl, aby viděli. Možná právě proto se tolik bál toho, že praskne pravda o něm a Gabrielle – jak by se na něj lidé dívali, kdyby se ukázalo, že ji kdesi v dávné minulosti byl schopen snést modré z nebe? Už by nebyl za toho egoistického a chladného blbečka, co? Jenže mu se jeho maska líbila. Chránila ho. ,,A pro upřesnění, na ublíženého si nehraju. Nevím, co jsi slyšela, ale vážně pochybuju o tom, že jsem známý tím, že bych obtěžoval holky. Ve většině případů je zájem opětovaný a když ne, tak si jdu po svých," opřel se o kraj bazénu a lišácky se na ni usmál. Přeci jen, sám věděl, jak je obtěžování od druhého pohlaví otravné – nejednou ho na sociálních sítích spamovaly holky, o které by si neopřel ani kolo, a i když jim dal jasně najevo, že o ně zájem vážně nemá, se svými zprávy neustávaly. ,,Známe se vůbec?" naklonil hlavu mírně do strany a znovu si hnědovlásku před sebou detailně prohlédl. Ať se snažil, jak se snažil, v hlavě mu nešlo přiřadit jméno k její tváři.
Řeč se stočila k závodu, jehož cena za prohru se mu moc nezamlouvala. Když vyhraju, přestaneš mě obtěžovat. To chce zkrátka slyšet každý. Hnědovláska jej však svými slovy dost hecovala a on si v hlavě usmyslel, že to celé zahraje ve svůj prospěch. Ne nadarmo na univerzitě studoval sport, že? Plávání sice nebylo jeho hlavním oborem, ale špatný v něm taky nebyl – otázka byla, jak moc byla v plávání dobrá ona. ,,Já nevím, myslíš, že to zvládnu?" zeptal se ironicky a s nahranou starostlivostí si prohlédl bazén před sebou. Pak na ni koukl a znovu se usmál tím svým přidrzlým úsměvem. ,,Když vyhraju, dáš mi šanci tě poznat lépe," pronesl následně a zvážněl, aby si náhodou nemyslela, že si tu z ní střílí. ,,Chceš náskok? Jsem rád gentleman," mrkl na ni a zazubil se. Ať už jeho nabídku přijala nebo ne, on byl připravený. A byl odhodlaný vyhrát.

Hnědovláska podmínky závodu přijala a ten tak konečně mohl započít. Žádný náskok se nekonal, trvala na tom, že ho nepotřebuje, což bylo svým způsobem dost sexy; líbily se mu sebevědomé holky. Oba se na konci odpočtu odrazili od kraje a svým tempem plavali na druhou stranu bazénu. Olda pro tento závod zvolil kraul, který mu šel nejlépe, ačkoliv se při něm stále nenaučil dobře dýchat; pro sportovce docela ostuda. To mu však osudné nebylo. Nějakou chvíli se oba drželi zhruba u sebe, možná měl každou sekundu někdo menší náskok, každopádně závod vypadal vyrovnaně, ovšem to pouze do doby, dokud Oliver nedostal křeč do lýtka. To jej zbrzdilo do takové míry, že hnědovláska jejich závod vyhrála s jasným náskokem. Oliver se jej pochopitelně pokoušel ještě rychle dohnat, ale co si budeme, Kathleen byla dobrým plavcem. Samozřejmě mohl po svém doplavání namítnout, že jej chytla křeč, ale nesnížil by se takovými kecy ještě níž? Výmluvy u sportovců neplatí. ,,Gratuluji," pronesl s hraným úsměvem, kterým se snažil zakrýt naštvání z prohry. Ona ta prohra byla jedna věc, vždycky se nesla těžce, ovšem tady ztratil i možnost se hnědovlásce představit v lepším světle, což ho štvalo snad ještě víc. ,,Své slovo dodržím, budu si hledět svého," informoval ji v další chvíli a věnoval ji ještě poslední uličnický úsměv než se rozplaval k malému žebříčku, díky němuž vylezl z bazénu. Prohrábl si své mokré vlasy a porozhlédl se okolo, aby zjistil, jaké další možnosti tohoto místa může využít. Také se samozřejmě rozhlížel po dalších možných obětech, ale měl smůlu, dneska tu bylo opravdu liduprázdna. Své následující kroky tak nasměřoval směrem k sauně, kde hodlal trošku protáhnout nosní dutiny – prý to je dobrý na rýmu. Uvnitř budovy pak setrval snad už jen hodinu, šel se zchladit do bazénu, kde už hnědovlásku nespatřil. Dal si pár bazénů, kterými splnil dnešní pohybovou aktivitu, načež konečně zamířil do šatny, kde se převlékl a s trochu podrážděnou náladou, kterou zavinil závod s Kathleen, zamířil domů.