Po návštěvě útulku se rozhodla si jít zaplavat.. Je ještě tak trochu rozespalá a věří, že trochu ledové vody jí dokáže probudit. Nakrmila pejsky v útulku, ještě si tam s nimi chvíli hrála a vydala se k bazénu. Upřímně? Uvnitř sebe doufá, že tam nebude zrovna moc lidí. Nejde o to, že by jí vadilo obecenstvo, ale v bazénu se tlačit s hodně lidma nepotřebuje, ještě ke všemu když je vůbec nezná, to opravdu její styl nebude. Představa toho jak tam děti čůrají, se jí opravdu velice hnusí. S taškou přes rameno se dostane až do šaten plaveckého bazénu. Dostala vlastní skříňku, do které si nacpala boty a mikinu. Ručník si vzala sebou a zalezla do kabinek, kde se převlékla do bílých plavek (klik). Své věci složila do jedné ze skříněk a tu si také zamkla. Rozešla se pomalým krokem k bazénu společně se svým ručníkem, co si tam někde odloží na jednu z plastových židlí. Je tu poměrně prázdno, tudíž má v podstatě bazén pro sebe. Rovnou skočí šipku ladně do ledové vody a vynoří se.. Spokojeně vydechne. Potopí se pod vodu a plave jen tak pod vodou do hloubky, protože proč ne?

Po opravdu těžkém a náročném dnu se rozhodl jít něco dělat. Něco pro jeho život prospěšného. Proto po cestě do spolku těžce přemýšlel o tom, co podnikne. Napadalo ho plno věcí, ale jenom jedna jediná se mu zalíbila. Jelikož má ve svém autě ručník a plavku, kdyby se náhodou rozhodl někde koupat, napadl ho bazén. Dlouho tam nebyl a nebylo by od věci, kdyby si tam neudělal výlet a nerelaxoval by tam. Šlápl na plyn a namířil si to k plavečáku. Zaparkoval před ním a vydal se do jeho prostoru. Do skříňky naházel své oblečení a věci, které nebude potřebovat a převlékl se do plavek. Přes sprchy se dostal až k samotnému bazénu. Ručník odhodil na nějakou židli a rozešel se ke kraji bazénu. Chtěl si připomenout ten skvělý pocit, když skáče do vody. Zhluboka se nadechl a skočil. Dosti si užíval ten pocit té vody a hlavně toho ticha a samoty. Ovšem tak zcela sám tam nebyl. Byla tam i jedna holka, kterou tak nějak znal od vidění. Viděl ji párkrát v útulku, kam nosíval dárky jako granule, hračky pro psy nebo různé pamlsky. Možná s ní prohodil pár slov, ale nebyl si tím zrovna jistý.

Ten pocit ledové vody na jejím těle, přímo jí to probudí do nového dne. Je to tak osvěžující cítit tu studenou vodu, jak omývá její tělo. Plavání v bazénu jako takové nikdy v oblibě zrovna neměla. No vlastně tuto činnost jako malá přímo nenáviděla. Nesnášel chodit se školou na povinné plavání, kdy musela dělat jak cvičený pes, co jí kdo řekne. To nebyla ona, vždycky byla trochu dítě, co potřebuje volnost a nehodlá se nechat jakkoli buzerovat. Přišlo jí to neskutečně uzavřené, necítila se volně, jelikož je to jedna velká kostka, odkud nemusí být cesta ven.. Je plná čistících prostředků a při velké kapacitě lidí možná i jiných tekutin. To moře bylo něco jiného, ale dnes neměla čas tam jít.. V moři se cítila jinak, jednodušeji volně. Měla hrozně moc možností. Moře se jí zdálo nádherné, ale zároveň nebezpečné a plno věcí jí tam může ublížit. Je to něco stále neznámého, podle ní.. Všechno jsme objevili, nad vším lidstvo má v podstatě jistou nadvládu, ale u moře je to podle ní něco jiného.. Je stále volné, plné nebezpečí a dokáže ublížit. Vynoří se z vody a opře se o kraj bazénu lokty, zamyšleně se dívá před sebe.. Občas vypadala děsivě. Nevypadala nevinně.. Což taky nikdo neříká že je. Ale pod tou pokrývkou občasně vážné tváře, té bez úsměvu je ta milá holka. Někde hluboko je.. Ale takovou jí zná jen její babička. Ano, umí se smát, krásně a pravě se smát i v přítomnosti ostatních.. Ale tu milost zná jen její babička. A často je to na ní vidět i když je v útulku. Tolik úsměvu jí dokáže vehnat radost psů, i když jsou němí. Rozhlédne se kolem sebe, všimne si jak se ve vodě objeví najednou i někdo jiný. Prohlédne si ho s nakloněnou hlavou na stranu a nějak usoudí, že ho asi už viděla. No jasně, je to ten kluk z útulku co se tam občas ochomítá a pomáhá. "Sleduješ mě snad?" Ještě před chvílí byli oba v útulku, tak se zeptat musela, ovšem, myslí to pouze ze srandy. Doufejme že to pochopí a nebude na ní zírat ve stylu, proč by to dělal. Snad pochopí aspoň trochu humoru.. Pokud ne, dá jí to tak nějak důvod ho ignorovat. Opírá se o kraj bazénu sledující poměrně pohlédneho kluka z útulku.

Udělal si pár bazénů, když ho vyrušila ta tři slova. Na chvilku se zastavil a vstřebával, co řekla. Ale chtěl si jenom spokojeně zaplavat, takže pokračoval dál v plavání a jí se nedostala odpověď. Asi po deseti minutách připlaval ke kraji bazénu, vyhoupl se ven a posadil se na kraj. Byl na opačné straně bazénu než ona. Podíval se na onu dívku a ještě chvíli mlčel. Až po těžkém mlčení promluvil. “Samozřejmě. Mám všude po stěnách tvoje fotky, do útulku nechodím kvůli opuštěným a vyhladovělým psům, ale kvůli tobě. Pokaždé tě sleduju, když jdeš domů a pokaždé sedím před tvým oknem a sleduju tě, když spíš. A právě teď vymýšlím plán jak tě přetáhnout někde v šatnách.“ Odpověděl na její otázku. Ovšem ani jedno není pravda, protože proč by to dělal? Byla to opravdu hloupá otázka, ale ani se jí nedivil. Protože i jemu by asi bylo zvláštní, kdyby po chvilce se dostavil na stejné místo jako člověk, kterého vídá na dalším místě, kam chodí. “Ale je trochu neslušné označovat někoho jako Stalker, dokud se opravdu neprojeví, co dělá za tvými zády, a já se nesnížím na takovou úroveň.“ Pronesl už ne tak tichý a ignorantský Blaine, který takový kdysi býval. Ale to ovšem nevadí. Třeba je načase, aby si našel pár nových kamarádů a pak se zase zavřel a byl zase ve starých kolejí. To by nebyl on, aby si také nerýpnul. Trochu si protáhl ruce, o které se následně zapřel, aby si udělal pohodlí. Užíval si ty zvuky, které tvořila jenom voda a žádné ukřičené děti, nadávající důchodci a puberťáci. Dokonce mu je dnes příjemná i vůně chloru, kterou tolik nesnáší. Dneska mu tam opravdu nevadí nic, co mu tam vadí normálně. “Nebo pokud nevidíš do budoucnosti a nesleduješ ty mě.“ Na tváři se mu objevil křivý úsměv. Když ona chce vtipkovat, on může taky. Rád se pobaví a třeba naváže nějakou novou známost. Nedá najevo, jestli je za to rád nebo ne. To časem vyjde na povrch světa samo. Ale už jenom při té myšlence jak vidí do budoucnosti a vidí všechno, co se komu stane, jak ty vtipné a trapné situace tak i ty zdrcující a nelítostné, které připravil osud, byla velice zajímavá. Ovšem věděl, že se to nestane, protože není žádná superhrdinka od Marvelu nebo DC. Pokud by takový lidé existovali a ona by byla jedním z nich, tak by si jí asi zamiloval hned po prvním slově, ale má smůlu. Neexistují, jsou pouze výplodem něčí fantazie. Ale pořád to jsou zajímavé myšlenky.

Chvíli ho pozorovala, není si úplně stoprocentně jistá, zda-li ji slyšel dobře, ale opakovat to nehodlá. Všimla si však že ji spíše ignoroval a tak si tam jen tak chvíli plavala pár bazénů. Dokud on se nezastavil a nepromluvil k ní, otočí se u kraje bazénu a lokty se opře o kraj. Zaujatě nakloní hlavu a pozvedne své plné obočí. Nadechne se otráveně ke slovu. "Já to tušila.. Prostě jsem tak úžasná že mě musíš mít všude pověšenou v pokoji. Klasika." Pokrčí egoisticky ramenem, ovšem jen to hraje a pobaveně si prohlíží nehty jako některé primadonky z dívčího klubu. Zavrtí nad ním opět hlavou a musí se zasmát jeho poznámce o Stalkerovi. Ona by si to o něm nemyslela,
i když kdo ví, i ta nejvíce nevinná duše za sebou něco může skrýt. Navíc ten jeho pohled něco naznačuje, tak doufejme že je prostě kecka a je to hra. Tak to teda ona z velké části bere.
"Víš zlatíčko.. Já tě stalkerem nenazvala. Slyšel jsi snad, že jsem to slovo před tím vyslovila? Hm?" Zamrká ironicky očkama, jelikož tohle si ona u tohohle neodpustí. Nesnáší když někdo zmíní něco, co ani nevypustila z úst. Nebo, teď je jí to nějak jedno, ale ráda takhle poučuje, nebo si spíš z někoho dělá tak jako srandu. "Navíc.. Ten kdo někoho sleduje vždycky stalker být nemusí. Třeba jsi můj tajný ctitel." Nahodí velice vážný výraz, ale pak se nad tím tiše a upřímně zasměje tím jejím klasickým úsměvem, co  už od pohledu vypadá jako ten pravý nefalšovaný.Zahledí se na klidnou vodní hladinu, na tu čistou vodu. Nu stejně pořád miluje víc moře než tohle. Nožkama pod vodou šlape a její mozek začne pracovat na tom, jestli ho vlastně nesleduje. Nadechne se ke slovu tak dvakrát, ale vždycky zmlkne. Podívá se na něj s ohrnutým rtem. "Panebože.. Teď jsi mě normálně dostal. Ano.. Vidím do budoucnosti." zakroutí zničeně hlavou, bylo to její obrovské tajemství co nikdo nikdy nesměl zjistil, promne si obličej, ale pak se začne maličko smát. Pozvedne svá modrá očka k němu, jiskří v nich stálé pobavení a nějaká ta radost. Přímo se z nich dá vyčíst jejich nálada, jak jsou čistě modré a výrazné. "Nene.. Nesleduji tě, i když to nezní špatně tě sledovat třeba při převlíkání. Hochu hochu.. Abych tě nepřetáhla náhodou já." S vážnou tváří odpoví, ale je to opět jen vtip. Jak jinak. Ona jen tak všem do postele nevleze a když už ano, musí to stát za to aby tam vlezla znova. Navíc i když to za něco stálo, neodpustí si neustálé provokování a řečí o tom, že to bylo na nic. Chudáček Olík.. Má to s ní těžký no. Ale to jí netrápí, jsou jiná děvčata. Takže ona vlastně stále nechápe, co by na ní Oliver mohl vidět. Možná vypadá jako egoistka, ale nikdy se v oblibě neměla, jen to nedávala najevo. Z venku to opravdu tak vypadá, že si o sobě myslí bůh ví co, ale to dělá jen proto, že nechce aby někdo našel její milejší stránky, nebo snad ty slabé, to by byla úplná katastrofa. Nejen že by toho mohl využít, jenže ona by se za to styděla.

Protočil panenky a zavrtěl hlavou. Jediná osoba, kterou by chtěl mít polepené stěny ani neexistuje. Tedy existuje, ale její existence je velmi tajná a nechce ji před nikým zmiňovat. “Nenazvala, ale naznačila. Takže jsem si to vzal, že jsi to prostě řekla.“ Ušklíbl se a rukou si projel skrze vlasy. Podíval se na ni s pozvednutým obočím a trochu zaskočeným pohledem. Teď ho pobavila. On a tajný ctitel? Chudák holka, myslí si o sobě dost věcí. To se mu asi i líbí. Ale asi by s ní nechtěl nic mít. Proč? Sám neví. Možná proto, že jeho srdce začíná patřit někomu úplně jinému, ale to zcela neví, zda to tak vůbec je. Je to jenom hloupá otázka života. “Má drahá, kdybych byl tvůj tajný ctitel, jak ty říkáš, tak bych tajný nebyl. Hned bych ti řekl, kdo jsem, proč tu jsem a snažil bych se tě hned dostat do postele, abych si mohl užít a pak bych dělal, že tě neznám.“ Pokrčil s rameny a na tváři se mu vykouzlil naprosto lstivý úsměv, který se mu objeví, když má něco zlého v plánu. Možná měl, možná neměl. Ale určitě něco za krátkou dobu provede, protože už takový je. A pokud se jí to nebude líbit, její mínus.
Teď ho opravdu pobavila. Nečekal, že by mu to mohla takhle vrátit. Ta holka ho opravdu překvapuje a určitě v sobě má plno dalších překvapení. Sice překvapení nesnáší, ale tohle jedno velké překvapení by si možná i oblíbil. A možná i touží se s ní spřátelit a udělat z ní svého jediného známého, který je také v útulku. Určitě by to bylo super, povídat si s někým o zvířatech. To by se možná i rozmluvil více než na pár krátkých a obyčejných vět. “Normálně by se mi líbilo, kdyby mě holka někde přetáhla. Ale ve tvém případě. Nemyslím si to.“ Pohledem si ji přejel. Sice větší část těla měla pod vodou, takže to měl horší prozkoumat, ale stačil mu jen obličej. Ovšem není to v tom smyslu, že by byla nějak ošklivá. Rozhodně byla hezčí než třeba taková Chloe. Slyšet teď jeho myšlenky tak ho asi utopí a ještě zařídí to, aby jeho tělo nikdo nenašel. Ovšem to si myslí on. Bůh ví, jak to mají ostatní. Třeba takový Oliver. Ten by se asi vyspal i s tou nejvíce ošklivou kozou, která by mohla být. Nic ve zlém Olivere. Uchechl se pro sebe a zase se podíval před sebe. “Stejně pořád nechápu jak někdo jako ty, může dělat v psím útulku jako je ten, kde jsme oba dva.“ Zkřížil si ruce na hrudi. Je pravda, že když ti psi pobíhají venku, tak jsou celí špinaví a skáčou, takže nikdo neodejde s čistým tělem. Ovšem nevěděl jaká je ona. Jestli to je taková ta slečinka, která tam dělá jenom proto, aby udělala dojem na nějakého kluka, nebo se plete a raději si nebude dělat představy před zjištěním. To se občas nevyplácí a občas přijde na spolek s obtiskem ruky na tváři. Většinou je to z toho důvodu, že neodpovídá a je uzavřen ve svých myšlenkách.

Ona sama nemá žádnou osobu, co by měla volno pro místo na stěně. Nikdo takový nikdy nebyl, lepila si možná tak leda tak nějakého dobrého sportovce nebo výsledky atletických olympiád. To bylo tak všechno co kdy dělala.. Na tohle nikdy nebyla, navíc aby měla nějakého crushe byla až moc vyspělá.. Nemá to pro ni cenu si někde lepit plakáty, když jí ani ten dotyčný nezná a nikdy s ním neskončí. Navíc na tu lásku mezi lidmi nevěří, nikdo jí to extra ani neukázal a neprokázal.Nakloní opět hlavinku ke straně, má v podstatě ten její tázavý obličejík co už docela často s ním. Kývne nad jeho uvážením o posteli. "No to je pravda. Dělala bych že tě taky neznám, to každopádně." Uchechtne se nad tím pobaveně. Jednoduše by se s ním ale nevyspala, není na ty známosti na jednu noc, když je střízlivá. Možná provokuje, ale nevyspí se s každým. to není životní styl zrovna pro ni, co si budeme. Bylo zvláštní jak se choval, byl zvláštně ironický, ale to se jí i líbilo. Navíc v útulku se baví leda se starší vedoucí a to je všechno. S ostatními tam absolutně nekomunikuje, má tam srdce a mysl jen pro ta zvířata. Zamručí nad jeho poznámkou, pokrčí nad tím lhostejně rameny. "Já bych to navíc ani neudělala, nejsem taková." Vyhoupne se na kraj bazénu a zahledí se na hladinu vody, jeho nechala někam stranou jelikož jí byl tak nějak jedno. Navíc jeho poznámka, že u ní by rád nebyl, ji nijak z míry nevyvedla. Ví že není dokonalá, ona sama si to moc dobře pod tou pevnou skořápkou uvědomuje. Až moc a to nikdo z jejího okolí neví. Možná že nemá ani přátele. Cítila že je lepší je nemít.. Mít přátele znamená soutěžit mezi sebou.. Ať si to nikdo nepřizná, vždy tam něco takového je. Nožkama šlape vodu pomalu, jeho věta ji poměrně možná vytočí a raní zároveň. Tyhle kecy jí neskutečně dokážou rozhodit do nepohody. "Jako já? A tím chceš říct co? Že taková pipka co tu před tebou sedí tam nemůže dělat?!" Úplně to na něj nepříjemně vyštěkne, asi jí to zrovna moc nepotěšilo a jako klasická otázka nebo myšlenka se jí to nezdálo. "Že se štítím zvířat a bláta? Že na sebe nikdy nevezmu onošené oblečení? Nic o mně nevíš." Odsekne znechuceně, zvedne se z kraje bazénu a dojde si na jednu z laviček pro svoji bílou menší osušku. Tohle jí rozhodně nevylepšilo náladu, dokázalo jí to tak vytočit a ublížit jí to zároveň, že si neuvědomuje, co v tu chvíli říká. Navíc neví co je horší. "Nevíš jaká jsem. To že se navenek chovám, jak se chovám neznamená, že jsem to já. Lidi si hezké chování nezaslouží." Nerozloučí se s ním, neměla v tom afektu ani pomyšlení na to mu říct ani pitomé "ahoj". Rozešla se do šaten, kde se v kabince převlekla a bez toho aby si vyfénovala své mokré vlasy se i s věcma vydala úplně pryč z této budovy. Tahle debata pro ni definitivně skončila. Jestli se s ní někdy bude v tom útulku chtít bavit, bude se asi muset hodně snažit aby nebyla hnusná. Pokud se s ní nebude chtít bavit vůbec, další ulehčení pro ni.

Hodně lidí navštěvuje plavecký bazén za účelem se zde odreagovat, zklidnit nervy po náročných dnech, zapomenout na problémy složitého života a tak dále, no, dalo by se říct, že ze stejného důvodu na toto místo chodí i on. Nechodí sem kvůli tomu, protože plavání je sport a pohyb, který vede ke správnému životnímu stylu, k odolnému zdraví, kdepak, to je jen bonus. On sem chodí, protože voda pro něj představuje druhý domov, stejně jako mnoho dalších věcí. Ve vodě si připadá více sám sebou, příjemně, pohodlně. Já vám říkám, kdyby byl nadpřirozenou bytostí, tak by byl jednoznačně mořskou pannou, nehledě na to, že je mužského pohlaví. Už jako malý kluk miloval dobrodružství ve vaně či dovádění v moři, voda je zkrátka jeho živlem. Není divu, že tedy i dnes přichází do svého ráje, čili do místního bazénu, který si nemůže vynachválit. Nenachází zde jedinou chybu, co se hygienické stránky týče, personál musí ocenit, protože udržování čistoty se jim daří na jedničku. Dalším skvělým faktem je to, že zde člověk může narazit na milé lidi, vytvořit si přátele, už několikrát měl tu čest se zde seznámit s velmi sympatickými lidmi. Po uložení věcí do šaten a po řádné sprše už si to kráčí do hlavní časti budovy, čili k samotnému bazénu. Už jen pohled na vodní hladinu mu zvedá náladu až k nebeským výšinám, to by člověk neřekl, jakou obyčejná voda může mít sílu. Není zde mnoho lidí, což mu vyhovuje, aspoň více místa na plávaní, asi nikdo nemá zrovna dvakrát v lásce, když se při plavání nemá kam hnout, jak je přeplněno. Nepotřebuje žádné dlouhé otužování, pro něj voda není nikdy studená, takže bez problémů rovnou skáče šipku a po vynoření se pouští do kraulu.

*Návšteva plaveckého bazénu sa radila medzi jej takmer každodenné činnosti. Zbožňuje vodu a pri plávaní sa perfektne odreaguje, takže sa snaží si nato nájsť vždy aspoň chvíľku. Radšej obetovala nejaké nudné hodiny strávené pri knihách do školy a šla práve na toto miesto. Plávaniu sa venuje už odmalička, takže sa vo vode cíti naozaj výborne a je to taktiež dobré na formovanie postavy, o čo sa usilovne snaží. Ako vždy si teda odloží všetky veci na šatni, okolo tela si obmotá iba uterák a vyberie sa smerom k bazénu. Na jej potešenie zistí, že dnes je tu veľmi málo ľudí, takže sa tu nebude musieť s nikým tlačiť. Bohužiaľ, už sa jej pár krát stalo, že sa to tu hemžilo ľuďmi a v bazéne sa na ňu lepili hocijaké cudzie telá. Úchylovia z toho museli mať naozaj radosť. Fuj. Pri spomienke na túto udalosť ju strasie a radšej sa nato rýchlo snaží zabudnúť. Odloží si veci na najbližšiu lavičku pri bazéne, pričom sa ešte raz porozhliadne naokolo a všimne si, že je tu znovu ten chlapec, ktorého tu tak často stretáva. Chodí aj na rovnakú školu ako ona, pár krát sa už s ním na chodbe stretla. Ako sa to len volal? Nejaký Quido, Vido alebo niečo podobné. Popravde aj keď už pár slov prehodili, nevenovala mu priveľkú pozornosť a možno práve preto si jeho meno nezapamätala. Už nad tým veľmi dlho nepremýšľa a preto okamžite skočí do vody šípku, nerobí jej to žiadny problém. Prepláva kúsok pod hladinou a následne sa vynorí sa na druhej strane bazéna. Voda je naozaj príjemná, vôňa chlóru ju dokonca upokojuje, čo je pravdepodobne dosť nezvyčajné. Pomaly si pláva sem a tam, občas zrýchli a v tejto chvíli je to iba voda a ona. Nič iné ju nezaujíma, užíva si túto chvíľku odreagovania, ktorú má len a len pre seba. Prepláva k okraju bazéna, kde si pohodlne oprie chrbát, zavrie oči a naďalej relaxuje, pričom sa necháva pokojne nadnášať vodou.*

*Má kliku, že si vybral dobrou hodinu, takovou tu, ve které nenapadne každého druhého jít do bazénu. Jednou se mu stalo, že sem přišel zrovna ve chvíli, kdy tu byla snad celá školka. No, dobře, už to byla spíš základní škola, ale chápeme se, hromada malých dětí. To proti dětem nic nemá, ale tyhle byly opravdu nevychované, uřvané, akorát bordel tu dělaly, jako by jim to tu celé patřilo, žádný respekt vůči ostatním, to nebylo příjemné. To byla však jediná výjimka, kdy zde zdržel pouze krátce, většinou to dopadne tak, že tu zůstane několik hodin, protože to tu jednoduše řečeno miluje. Do školy teď moc práce nemá, vzorně si již všechno nachystal, dokončil projekt, našprtal se na test a jak jinak ty znalosti v hlavě udržet než pořádnou relaxací v bazénu, že? Je tak zabraný do udržování tempa, že známou tvář nejdříve nezpozoruje. A jelikož měl zrovna hlavu pod vodou, ani její jistě velmi podařený skok nezaznamenal. Absolutně nechápu, jak je to možné, možná ji nejdříve nepoznal, to víte, když se holkám nemočí vlasy, tak si jsou všechny hrozně podobné, nicméně zaregistruje ji až ve chvíli, kdy se dívka opírá zády o kraj bazénu a užívá si příjemné vody. Řekněte mi, který kluk by nevyužil šance pro trochu srandy? Potichoučku si to k ní připlave a přeruší její idylku tím, že na ni cákne.*Ale ale, to se podívejme, koho to sem vlny zanesly, tebe jsem tu vážně nečekal. *Zasměje se. Samozřejmě, že se jedná o vtip, ví moc dobře, že tahle holčina plavání miluje stejně jako on a popravdě se mu stane jen málokdy, že by ji zde nepotkal, je tu stejně jako on velmi často.* Ahoj. *Pozdraví ji ještě, aby se neřeklo, že zapomíná na tuto slušnost. On naopak zná její jméno, ví, že se jedná o Sofi, kdo by si nepamatoval slečnu, o které by se člověk klidně vsadil, že má oči z pravé čokolády. Zase z něj ale nedělejme mistra paměti, ví, že navštěvují stejnou školu, ale třeba to, jaký obor studuje, to si nepamatuje. Párkrát měli tu čest na chodbě, názor si na ni udělal kladný, přijde mu jako sympaťanda, ale jinak se moc neznají. To, že na něj ale od samého začátku působí milým dojmem je příčinou toho, že ji rád vidí.*

*Príjemné relaxovanie na okraji bazénu teraz naozaj potrebovala. V posledných dňoch sa venovala iba jej obľúbenému boxu a svaly si už potrebovali aspoň trochu oddýchnuť. Boxovanie berie naozaj vážne, venuje sa mu dennodenne a poháňa ju vpred práve to, že vidí veľké pokroky. Taktiež ju to ešte viac zbližuje s otcom, keď si práve nájde čas nato, aby s ňou trénoval. Svojho otca zbožňuje, je to jediný človek, pri ktorom sa cíti naozaj dobre a vždy tu pre ňu bol. Po ich príchode do Californie sa to zmenilo, keďže si našiel novú prácu a tá je časovo veľmi namáhavá. Každý deň kedy sa nevidia jej veľmi chýba a preto si váži každú jednu minútu s ním. Avšak musí uznať, že mať celý dom len pre seba vôbec nie je zlé. V blízkej dobe určite plánuje spraviť nejakú tú párty, na ktorú pozve ľudí zo školy. To isto pomôže jej popularite a spozná kopec nových ľudí. Možno bude nová kráľovná párty, to by sa naozaj vôbec nesťažovala. Z tohto hlbokého premýšľania ju vytrhne voda v jej tvári, pričom sa otrasie ako taký pes a z tváre jej zmizne blažený úsmev.*Chceš zomrieť?!*Hlasno vysloví tieto slová možno aj cez polovicu plavárne a až potom sa pozrie, s kým vlastne má tu česť. Sú vo vode, nevyvádza kvôli tomu, že ju ošpliechal, ide o ten princíp. Často robila z komára somára a nasledovali všelijaké hlasné scény, verte tomu, že by ste to naozaj nechceli zažiť. Sofia bola celkom výbušná a keď sa jej niečo nepáčilo, nehodlala si to nechať len pre seba.*Oh ty. Čo ty tu robíš?*Prezrie si chlapca, ktorého ešte pred chvíľkou pozorovala zvonku bazéna. Naozaj sa ani neodváži uhádnuť jeho meno, popravde nemá potuchy čo to môže byť. Jej nasledujúce slová majú byť taktiež vtip, keďže je jasné, že sú tu obaja pomerne často. Vlastne ho tu videla zatiaľ len pár krát, ale ako už spomínala, momentálne sa viac venuje boxu a taktiež behu. Treba predsa využiť tieto krásne slnečné dni, kým ich tu ešte máme.*Tak už si ma pozdravil, môžeš sa opäť venovať plávaniu.*Venuje mu jeden ironický úsmev, pričom mu mávne na rozlúčku a čaká, kým opustí jej územie. Chcela chvíľku len pre seba, ale jeho prítomnosť jej až tak veľmi neprekážala. Pravdepodobne znela nepríjemne, ale proste takáto bola takmer vždy. Uvidí, či je nejaký suchár, ktorý ihneď odíde alebo sa bude snažiť o pokračovanie tejto konverzácie.*

*Ani si nedovedete představit, jak je vděčný za to, že se mohl vrátit do Californie. Ne že by se mu těch pár let v Itálii nelíbilo, to ne, ale přeci jen na pravý domov se nikdy nezapomíná a jeho místo je zde, sem patří. Vrátil by se sem tak jako tak, ale samozřejmě se cítí lépe, když se sem vrátil i s rodiči, že otcova práce v zahraničí byla pouze dočasná, že je nemusel opouštět na kilometry daleko. Takhle mu to vyhovuje více, nerad se odlučuje od osob, na kterých mu záleží, které má rád. Představa, že by se musel na nějaký čas vzdát mamčiných koláčků nebo nadávání s otcem při večerních přenosech sportovních utkání, radši si to ani nepředstavuje, hotová noční můra, vždy byl takový ten rodinný typ člověka, jemu se takové to odporování rodičům vyhnulo i v pubertě, nikdy se nestalo, že by si jich nevážil, že by je nerespektoval, že by od nich chtěl mít pokoj. Možná velkou roli hraje to, že je adoptovaný, takže si je vědom toho, že ti dva jsou úžasní lidé, kterým je vděčný za to, že se ho ujali a přijali ho za vlastního. Popravdě se nikdy nepokoušel o to najít své biologické rodiče, nechtěl riskovat, že by to nedopadlo podle jeho představ, že by byl zklamaný. Co když by jeho biologičtí rodiče neměli rádi jeho charakter? Co kdyby nepovažovali fotografie za umění? Co kdyby jim vadilo, že tráví volný čas plaváním, čtením knih či tancem? Co kdyby mu ani nedovolili mít doma klavír? A nebo co kdyby odmítali kupovat zásoby pomerančového džusu? Ne, o takové riziko nestál, jeho praví rodiče se ho z neznámého důvodu vzdali a on si stojí za tím, že pokud by o něj měli zájem, snažili by se situaci kdysi řešit jinak. Oni se ho zbavili, takže je i on jednoduše škrtl ze svého života a nepostrádá je, protože se dostal k velmi milému páru, oni jsou jeho rodinou, kterou nade všechno na světě miluje. Ale zpět k tomu, že je rád zpátky v Californii, protože i ten bazén je tu lepší. Přiznejme si, že když se rozhodl na Sofi cáknout vodu, nečekal, že by mu za poděkovala, že by z toho byla nadšená, přeci jen je to docela svinský a dětinský způsob, jak na sebe přilákat pozornost, ale její reakce se i tak docela lekl, panečku, kde se to v těch holkách bere, mohla by se jít věnovat herectví, hlasově se umí projevit skvěle.* Zatím to ještě nemám v plánu. Sice bys pokusem o mou vraždu zvedla plat plavčíkům, což je chvályhodné, ale ne, díky. *Pokusí se být vtipný a zklidnit atmosféru, pomoc, ona se fakt naštvala? To nechtěl, věřte mi. Zvedne tedy pro jistotu ruce nahoru ve znamení, že se vzdává a omlouvá. Možná to trošku přehnal, měl na sebe upozornit mírnějším způsobem. Přišla sem už v téhle děsivé náladě ála palte všichni do háje nebo ji fakt tak vytočil on? Hodí na ni překvapený pohled, když pro něj použije zajímavé oslovení. Ty? Ty? To nezní zrovna přátelsky. Snaží se v jejích očích vyčíst, jestli udělal něco fakt tak hrozného, protože okej, bere, že to cáknutí nebyl zorvna rozumný nápad, ale come on, trochu srandy, ne?* Co? *Zeptá se s pozvednutím koutku úst, to jako myslí vážně? Fakt tímhle gestem naznačila konec konverzace, která pomalu ani nezačala? Fajn, tohle si zapamatuje jednou pro vždy, už nikdy, nikdy na nikoho nebude v bazénu cákat, je to nebezpečné. Nemá v plánu ji poslechnout, koneckonců ona ho třeba ještě nepozdravila.* Koukám, že tady se někdo špatně vyspal. Mým cílem nebylo tě naštvat, okej? Přišel jsem v míru. *Nehodlá se tedy jen tak vzdát, připadal by si jako kokot, kdyby se měl teď otočit a jít si hledět svého. Ale pokud ho ještě jednou pošle do prdele, tak pro svoje vlastní dobro možná vezme nohy na ramena a vyhoví jejímu přání, víte co, doprošovat se jí nebude.*

*Svoju matku nikdy nespoznala, pretože zomrela pri jej pôrode. Nechápe, ako ju môže otec tak milovať a starať sa o ňu, keď práve ona pripravila jeho ženu o život. Toto je celkom ťažká situácia, sama nevie, ako by sa cítila, keby sa niečo podobné stalo jej. Predsa len je jeho dcéra a je jasné, že ona nemôže za tú hroznú tragédiu, ktorá sa stala. Teda, sčasti je to celé jej chyba, ale nad tým sa vlastne nikdy nezamýšľala. Ani nad jej matkou. Môže to znieť chladne a bezcitne, ale tak to vôbec nie je. Má názor, že by sme sa nemali trápiť minulosťou ale žiť v prítomnosti. Načo sú dobré výčitky? Aj tak sa v takejto situácií už nič iné spraviť nedá. Odmalička ju teda vychovával len otec a možno práve preto majú medzi sebou také silné puto. A možno práve preto vždy bola taká, ako to povedať, chlapčenská. Asi do pätnástich rokov sa správala ako taký malý, neposedný chlapec. Vždy mala rada športy, ale na tom nie je nič zlé, nie sú predsa určené len pre chlapcov. No aj tak si myslí, že lukostreľba nie je práve veľmi zvyčajná záľuba. Otcovi bolo pravdepodobne jedno, že bola malé dievčatko, keď jej do ruky strčil luk. Možno už práve vtedy sa rozplynuli všetky jej predstavy o princovi na bielom koni a korunke na hlave. Len pred pár rokmi si uvedomila, že to tak celkom nie je spôsob, akým by chcela žiť. Stále sa venuje lukostreľbe, boxu a plávaniu, toho sa pravdepodobne nikdy nevzdá, ale začala sa správať viac dievčensky. Veď už by aj bolo načase. Asi už nikdy sa neodnaučí niektorým spôsobom, ktoré má od otca, ale za posledných pár rokov sa neskutočne zmenila. Kľudne by sa stavila, že by ju ľudia už ani nespoznali.*Tak ma nepokúšaj! Ver tomu, že to mám v sebe.*Zdvihne k nemu varovný prst a na tvári si necháva vážny výraz. Možno sa nad takýmto niečím len pousmeje, ale ani ona sama nevie, či je to pravda. Spravila už veľa zlých vecí. A tým myslí naozaj veľmi veľa zlých vecí, ale vražda ešte nebola jednou z nich. No kto vie, ako sa hovorí, všetko je raz po prvý krát. Pri týchto myšlienkach naozaj premýšľa, či je normálna a nejako sa stále nedokáže dopracovať k odpovedi.*Prepáč, budem úprimná, absolútne netuším, ako sa voláš. Neber to v zlom, proste som si to nezapamätala.*Pokrčí ramenami a pritom sa jej na perách pohráva jemný úsmev. Veď predsa bude úprimná, prečo by sa mala pretvarovať. Vlastne si ani nevie spomenúť, či sa jeden druhému poriadne predstavili, ale ak ju pamäť neklame, tak pravdepodobne ani nie. Možno jej teda svoje meno teraz prezradí a už si ho zapamätá. Alebo skôr nie. Zapamätá si ho jedine v prípade, že ju niečím zaujme a nebude ako všetci ostatní, obyčajný.*Nevyzerá to, že si prišiel práve v mieri.*Takže sa nevzdáva, to sa jej páči. Vlastne nemá problém tu s ním tráviť čas, ale nie, ak sa tu s ním má nudiť.*Ale pre tentokrát ti to teda odpúšťam.*Síce ho vôbec nepozná, ale nemusí byť pri ňom taká vážna, ako pri ostatných. Veď mu môže dať jednu šancu nato, aby sa lepšie spoznali, aj keď váha, či si ju vôbec zaslúži. Nečaká na jeho ďalšie slová, pričom sa dostane zo svojej príjemnej relaxačnej polohy a veľkým skokom sa po ňom vrhne. Teda mieri skôr na jeho hlavu, aby sa jej podarilo ho poriadne stiahnuť pod vodu. Isto má silu, ale ju taktiež netreba podceňovať. Dúfa, že ho nejako nezatopí, ale bude z toho skôr zábava. Stihla si všimnúť, že mu plávanie celkom ide, takže by to nemal byť problém. Snaží sa ho teda celou svojou silou stiahnuť pod hladinu vody a pritom nezatopiť skôr seba.*

*Věřte mi, on patří k lidem, kteří mají mnoho snů, mnoho cílů, chtějí dosáhnout hromady věcí, ale ani omylem by na tento seznam nepřipsal touhu někoho naštvat, když už se jemu, nevinnému chlapečkovi, povede v někom vzbudit špatnou náladu, tak to rozhodně nebyl jeho záměr, muselo dojít k nedorozumění. On a vyvolávat hádky, to k sobě nejde dohromady. Ani ve snu by ho nenapadlo jednak tak, aby to vedlo k poškození druhé osoby. K poškození v jakémkoli slova smyslu, jemu stačí fakt drobný náznak toho, že něco udělal zle, že se na něj zlobíte, a už má z toho hrozné výčitky svědomí a potřebu se neustále omlouvat. Patří k těm, kteří by neublížili ani mouše, takže si z něj klidně můžete udělat srandu o tom, jak vás urazil či ranil a on vám to zbaští i s navijákem a bude se cítit provinile. Lidé si proto můžou myslet, že je až moc citlivej a nudnej, ale na druhou stranu kdyby věděli, kde k tomuto strachu z ublížení jinému přišel, nejspíš by pochopili. Před pár lety udělal jednu z největších chyb svého života, nastoupil do auta, které řídil opilý kamarád. Byla to divoká párty a on nikdy nepatřil k těm, co se zlejou, vlastně ani nepije, takže tam přežíval na džusu, jak jinak, z jejich bandy zůstal jediný střízlivý, avšak jelikož byl nejmladší, byl také jediným, kdo neměl řidičský průkaz. Cíl jejich cesty nebyl daleko, celé se to nějak semlelo a došlo k chybnému rozhodnutí, a to takovému, že lepší řídit opilý než bez papíru a zkušeností s volantem. Byla to ještě hloupá děcka, neměla rozum, takže ačkoli byl za řidiče zvolen ten nejméně opilý, můžete hádat, jak to dopadlo, ano, autonehoda. Osud se nad nimi slitoval a postaral se o to, aby všechny ty mladé duše přežily, ale každého přítomného ve vozidle to poznamenalo nejspíš již navěky. Řidič skončil na vozíku, tři holky sedící vzadu si odnesly těžké boje s psychikou a on při této jízdě hrůzy získal amnestickou afázii. Po tomto zážitku začal pečlivě zvažovat svá rozhodnutí. Samozřejmě, že si to dává celé za vinu, byl jediný střízlivý, jediný věděl, že nasedat do toho auta je přímo příšerný nápad. A byl to on, kdo nakonec nastoupil a nezabránil blížící se katastrofě. Utrpení svých kamarádů hazí na sebe, proto ten strach z toho, že někomu opět ublíží. Dneska má ale zřejmě dobrej den a nic ho jen tak nerozhodí, dnes nemá v plánu se lehce vzdávat, proto ačkoli s drobným polekáním dokáže s úsměvem na tvaři dívce odporovat.* Nedovolil bych si tě podceňovat, jen bych tě rád upozornil, že vražda je trestný čin a místní policie má poměrně dobrou pověst, takže pokud nechceš jít sedět, držel bych se od tohoto nápadu dál. *Snaží se vyznít stejně vážně jako ona, ale moc se mu to nedaří, jak říkám, dneska má obzvláště dobrou náladu, takže to všechno bere z legrace. Tak nějak za ty roky zpozoroval, že ženy jsou opravdu komplikovaná stvoření, takže si nepřipadá jako hlupák, že jejímu chování tak úplně nerozumí. Nevím, jestli se o to ta holka snaží, ale je vtipná, baví ho. Taková rázná, svoje, hraj moje pravidla a jsi nezajímavej a nebo buď rebel a poruš je, ale dostane tě to do rizika, báječné, konverzace s touhle slečnou bude větší dobrodružství než čekal.* Au. *Pronese procítěně a dramaticky si položí dlaň na hrudník, kde se skrývá srdce. Samozřejmě, že je to divadlo, dobře, trošku ho zamrzelo, že si jeho jméno nepamatuje, protože si je na 99% jistý, že jí ho řikal, ale tak co, nikdo není dokonalý, lidé zapomínají, to se stává, je to běžná součást života. Nemusí se mu kvůli tomu bortit svět, že jo.* Cením si tvoji upřímnost, protože lež sice může zachránit přítomnost, ale nemá absolutně žádnou budoucnost. *Pochválí jednu z jejích vlastností, protože přetvářky nemá rád, takže mnohem raději si poslechne, že někdo zapomněl jeho jméno než aby předstíral, že ho skvěle zná.* Vincent. Nebo Viggo, jak chceš. Hodně lidí to často spojuje ve Vivi, je mi to fakt fuk. *Představí se tedy, aby už tedy měla tu možnost vědět, s kým že má tu čest. Aby věděla, kdo měl tu drzost vyrušit její relaxační chvilku, aby věděla, komu na chodbě podrazit nohy, hihi.* Ale notak, vypadám snad jako lhář? *Poznamená a prohrábne si vlasy. Copak vážně vypadá jako někdo, kdo sem přišel rozpoutat válku? Nad tím, že je mu pro tentokrát odpuštěno, se vítězně usměje. Zřejmě další chybné rozhodnutí v jeho životě, tenhle boj neměl ještě vyhraný ani omylem, což mu došlo v okamžiku, kdy po něm skočila a začala ho stahovat pod vodní hladinu. Propána, kde nabrala tolik síly, nečekal, že jí to půjde tak snadno. Velkou výhodu jí ale dal v tom, že se nechal, nesnažil se klást nějaký velký odpor, zatím ne, ani to nešlo, protože dostal záchvat smíchu. Takže pokud tohle má být ten její pokus o vraždu, on ho ještě podpoří a zabije se sám tím, jak se i pod vodou nemůže přestat smát, což vedle k tomu, že mu voda v plicích způsobuje nemalé potíže, musí se vynořit a pořádně se vykašlat, úplně mu zaskočilo, vůbec nechápu, jak se i přes to může stále smát, podle mě ho někdo zdrogoval, jinak si to nedovedu vysvětlit.* Šmarja, takhle rychle se na mě ženský běžně nevrhaj. *Pronese pobaveně.* Ty mě chceš fakt zabít, co? Jen počkej! *Popadne ji do náruče a se smíchem ji odhodí pořádně daleko.* Nepotřebuješ to.. no.. tohle? *Naznačí prsty kruh, když se Sofi vynoří. Myslel tím záchranný kruh, chtěl zase udělat vtípek, ale jejda, kvůli své poruše si na to slovo nemohl vzpomenout, vůbec si ho nemohl vybavit. Nenechá se tím však rozhodit, možná tak na sekundu, pak už má znovu úsměv na tváři a znovu na ni cákne.*