Hned od rána měla velmi dobrou náladu. Po všech svých rituálech a raním protahovaní, věnovala své dopoledne čtení knihy. Zrovna se začetla do romantického příběhu a vžila se do hlavní postavy v příběhu. Takhle trávila až do oběda, který byl složen ze salátu a kuřecího masa. Jelikož chtěla odpolední čas využít nějak smysluplně, tak se rozhodla pro návštěvu místního útulku. Oblékla si své oblíbené šedé tepláky, bílé tílko, na které si dala svou oblíbenou oversize bundu a doplnila to teniskami (https://i.pinimg.com/236x/43/78/03/4378037ecb3f7982d87ab59f84f3ac8a.jpg). Vzala si batůžek a s úsměvem se pěšky vydala z dívčího spolku do útulku. Dobře to tam už znala a tak věděla, kde se má hlásit. Když ale přicházela k bráně, tak spatřila dívku, co nervozně přichází ke vstupu dovnitř. Opatrně se k ní rozešla, aby ji nějak nevyplašila a s úsměvem na rtech jí chtěla pomoci.
,,Ahoj, ty jdeš dneska taky dobrovolničit do útulku? Já jsem Lilith, mimochodem. Ráda ti všechno ukážu.’’ usmála se na dívku a nahnula hlavu trochu na bok. Byla ráda, že může poznat nové lidi. Sama tady moc lidí ještě pořádně neznala a tak každá známá duše na chodbách univerzity bude fajn. Přece jen se pak každý necítí tak sám, když se na něj někdo sem tam usměje a pozdraví. Lilith občas trochu předbíhala a tak si už představovala jak s neznámou dívkou budou skvělé kamarádky. Zdála se jí vážně milá a ona umí vyjít snad s kýmkoliv. Ale nová kamarádka by se jí vážně hodila. Nemusela by poté pořád jen otravovat svou sestřenici, i když jí říká, že jí to nevadí. Jistě by byla taky velmi ráda, že si našla novou kamarádku, protože takové věci jí někdy moc nešli.
,,Doufám, že jsem tě moc nevyděsila. Jestli jsem na tebe moc hr, tak mě když tak hned zastav.’’ zasměje se svým zvonivým smíchem a podívá se na dívku před sebou.

Už už išla vstúpiť do útulku, keď sa v tom náhle za ňou ozval neznámy hlas. „Eh uh?!" zamumlala niečo, čomu ani ona sama nerozumela a otočila hlavu za seba tak prudko, až jej zapraskali všetky kosti v krku. Auu. zakvílila, no našťastie už len v svojej mysli. Každopádne, vyzeralo to blbo tak či tak. Srdce jej búšilo, ako o závod, tak sa pokúsila trocha upokojiť. Potiahla si do dola svoju mikinu, ktorú mala skoro až ku kolenám a prehrabla svoje blond vlasy. Predtým, než niečo povedala si neznáme dievča premerala od hlavy až dole. Bola nižšia, ako ona, no boli približne v rovnakom veku. Žeby bola predsa len v prvom ročníku, ako ja? zaplesalo jej srdiečko a jemne sa pousmiala. Pozastavila sa však ešte nad jej oblečením. Obliekala sa veľmi podobne ako ona, čo jej dodalo ešte viac odvahy prehovoriť.
„Áno áno, plánujem, ale ešte som tu nebola." odpovedala s hrejivým úsmevom na jej otázku. Vyzeralo to, že to dievča tam má taktiež namierené. Okej, zachovaj kľud a hlavne udržuj konverzáciu, možno tam nebudeš musieť ísť nakoniec sama. dala sama sebe inštrukcie a pokračovala. „Volám sa Rebecca. Vidím, že tu nie si prvýkrát. Tiež tu dobrovoľničíš?" opýtala sa, a snažila sa, aby to nevyzeralo, ako nejaký výsluch. Dievča, ktoré sa predstavilo, ako Lilith, sa jej nezvyčajne pozdávalo. Od neznámych ľudí si zvykla držať odstup, ale teraz tak nejak cítila, že nemusí. Šibe ti? Poznáš ju dokopy pätnásť  sekúnd. zahriaklo ju jej svedomie. "Nie vôbec nie... No, možno trochu, ale to iba preto, lebo som trocha roztržitá. Celkom sa hanbím tam ísť sama, tak tu stepujem pred dverami, a už hodných päť minút sa odhodlávam." zasmiala sa nervózne.

Dívá se na dívku, která se představila jako Rebecca. Při jejím jméně se lehce usmála, protože k ní velmi hezky sedělo. Její rodiče jistě velmi dobře věděli proč jí to jméno dávají. Viděla však, že Rebeccu trochu vyplašila a tak se hned snažila situaci zlepšit úsměvem. Z kapsy vytáhne sáček se sušenkami a nabídne jí.
,,Máš moc krásné jméno, krásně k tobě sedí. Dáš si sušenku? Neboj, nejsou otrávené.’’ usměje se na ni a druhou rukou si jemně začne hrát se svými vlasy, které má seplé v culíku. Hlavu znova jemně nahnula na stranu a pozorovala ji s úsměvem.
,,Já to chápu. Když jsem tady byla poprvé, tak jsem tady tak podupovala před vchodem skoro půl hodiny než jsem se rozhodla vejít dovnitř. Ale můžu ti říct, že jak uděláš ten první krok, tak nebudeš litovat svého rozhodnutí. Pojď. Půjdeme spolu.’’ usmála se znova ještě o malinko více. Rebecca už teď jistě ví, že je Lilith jedno velké sluníčko. Ostatním rozdává vždycky jenom radost. Otevřela dveře dovnitř útulku a pokynula rukou, aby mohla její nová kamarádka projít jako první. Nevěděla jak víc by ji mohla podpořit, ale myslela si, že pokud do toho půjdou společně, tak tady nebude čekat jako ona první den, který tu strávila. Personál byl vždycky k ní velmi vstřícný už jenom díky její povaze.
,,A omlouvám se, že jsem tě vyděsila. Neměla jsem to v plánu. Chtěla jsem ti jen pomoct od toho tvého zmatení. Ale musím říct, že jsem taky taková. Sama sebe jsem překvapila tím, že jsem se ti hned rozběhla pomoci. Většinou bych ještě tak pět minut přemýšlela jestli tě mám doopravdy otravovat. Omlouvám se, jsem dneska hrozně ukecaná.’’ zasměje se a vejde za ní dovnitř. Už zkušeně vyjde k recepci, aby mohli oznámit svou přítomnost a dostali úkoly, které mohly splnit.
,,Mimochodem, máš skvělý styl oblékání.’’

Všimla si, že sa Lilith neustále usmieva a už len to jej zlepšilo náladu. Potom sa ale zľahka zamyslela nad jej menom. Už ho určite počula, ale pravdepodobne nikoho, kto by sa tak volal nestretla. „Hmm, tak Lilith. To je celkom exotické meno. Môžem sa spýtať na tvoje priezvisko?" uškrnula sa, no to už jej pohľad skončil na balíčku keksíkov. Keksíky! potešila sa, pretože bola naozaj veľmi hladná. Ráno neraňajkovala, akoby aj mohla, keď jej žalúdok sťahovalo zo stresu z nového prostredia. „Heh, to dúfam." zasmiala sa a vytiahla si z balíčka keksík, ktorý si následne celý napchala do úst, takže vyzerala nenažrane, a ešte aj ako syseľ. „Ďakujem." zamumlala a venovala Lilith milý úsmev.
"Oh, tak aspoň nie som jediná. Úprimne, nové prostredie a ľudia mi robia trocha problém, a tu je pre mňa nové všetko, takže mám naozaj neuveriteľné šťastie, že som ťa stretla." povedala s úprimnosťou v očiach. Stres z nej skoro úplne opadol a nahradilo ho odhodlanie pripojiť sa k Lilith. Následne videla, ako ju nová kamarátka pobáda k otvoreným dverám. „Hotový gentleman." usmiala sa na ňu hravo a pomaly vkročila dnu.
Akonáhle vstúpila dovnútra, ovalila ju príjemná vôňa, ktorú nemala k čomu prirovnať a miešala sa s vôňou psích granulí. Vnútri to vyzeralo snáď ešte krajšie a útulnejšie ako zvonku. Oči jej padli na menšiu recepciu, ku ktorej už Lilith pomaly mierila. „Ako hovorím, naozaj to nie je tvoja vina, bola som len nervózna, to je všetko. Nie nie, kľudne rozprávaj, aspoň nestojí reč." ubezpečila ju s úsmevom. „Ďakujem! Presne to isté som si povedala, keď som ťa pred chvíľou prvýkrát videla. Je osviežujúce vidieť dievčatá aj v niečom inom, ako v džínsoch a obtiahnutom tričku." zamyslela sa a pohľad jej opäť skĺzol na jej vyťahanú chlapčenskú mikinu. Následne zdvihla hlavu smerom k recepcii a poslušne cupitala za Lilith.

Lilith už byla taková. Když ji člověk viděl bez úsměvu, tak věděl, že se stalo něco vážného. S úsměvem na tváři vydržela i hodiny v blízkosti lidí. Jakmile byla sama tak tolik své emoce neprojevovala. Ono by to možná bylo v některých situacích vážně zvláštní.
,,Moje rodiče měli vždycky hodně rádi fantasy knihy a příběhy. A tak mě pojmenovali podle jedné elfky z jejich nejoblíbenějšího příběhu díky němuž se poznali. Jinak moje příjmení je Saniyah. S-A-N-I-Y-A-H. To už exotické doopravdy je. Můj tatínek byl cizinec, který se sem přistěhoval. Moje maminka si ho zamilovala díky jeho přízvuku a tak vznikla jejich láska. Z lásky vznikla moje sestřička a já. A ty máš jaký životní příběh s příjmením?’’ bylo poněkud zvláštní, že se dokázala o svou rodinou historii podělit s někým koho zná teprve pár minut, ale dneska byla jedno velké překvapení. Vlastně jí dívka i po těhle pár minutách připadala natolik známá, že ji připadalo jako by ji znala už roky. A byla vážně milá. Lilith velmi ráda poznávala takové lidi. Sice měla už i zkušenost, že chtěla někomu pomoci a druhý na ni začal křičet. Byla ráda, že v tomhle případě k tomu nedošlo.
,,Na důkaz, že vážně nejsou otrávené, tak si vezmu s tebou.’’ zasmála se a ukousla si ze sušenky. Když ale viděla, že si dala celou sušenku do úst, tak se musela pousmát. Opravdu v tu chvíli vypadala jako sysel. Ale nenechala ji v tom samotnou a zbytek sušenky si také dala celý do úst. Aby ji mohla taky pobavit svým syslím obličejem.
,,To je maličkost. Vypadáš hladově. Zajdeme si potom na něco k snědku?’’ usmála se na ni. Nechtěla tím být samozřejmě nijak hrubá. Jen si uvědomila, že možná Rebecca měla hlad a tak se jí snažila vyhovět i v tomhle ohledu. Vlastně by si sama po dobrovolničení něco dobrého dala v nějaké dobré restauraci poblíž.
,,Jediná určitě nejsi. Já to mám úplně stejně. Měla jsem hlavně štěstí, že na univerzitu chodí moje úžasná o rok starší sestřenice Betty Cooper. Takže mě v podstatě se vším seznámila ona a za to jsem byla velmi ráda. Každopádně tady studuji v prvním ročníku psychologii. Ty taky tady studuješ na univerzitě? Pokud to nebudeš chtít prozradit, tak to samozřejmě pochopím. Jsem jen zvědavá jestli náhodou nejsme ve stejném ročníku.’’ usmívala se na ni. Opravdu by ji ráda lépe poznala, protože jí začalo připadat, že si dobře rozumí a nová kamarádka by se jí zcela jistě na škole hodila. Nepřipadala by ji tak velká pro tu malou holku jako je ona.
,,To já jsem vždycky hotový gentleman.’’ zasměje se a vejde hned za ní. Společně vyjdou k recepci. Malinko se vytáhne na špičkách, aby se mohla opřít o pracovní pult recepce. S velkým úsměvem se přivítala s ženou pracující za recepcí. Vybavila s ní všechno, co byla potřeba a poté se zase otočila na Rebeccu se seznamem úkolů v ruce. Moc ráda si věci z tohoto seznamu vždy škrtala a tak to měla vše úhledně vypsané na papíře.
,,Já si jako baletka uplého oblečení užiju dostatek, ale upřímně mám někdy ráda i upnuté věci. Ale tenhle styl je prostě nejlepší a tak pohodlný.’’ usměje se na ni a poté ji podá papír, aby se na něj mohla taky podívat.
,,Tady je náš dnešní seznam prací. Potom můžeme vyvenčit pejsky a jít na nějaké to jídlo. Myslím, že nám po tom odpolední vyhládne.’’ zasměje se a podívá se na pár sušenek v sáčku. Sice něco málo u sebe měla, ale rozhodně to nebude stačit pro dvě na celé odpoledne a tak si myslela, že Rebecca půjde někam na jídlo ráda.

Pomaly prišli k recepcii a ona spustila ruky tak, aby jej dlhé rukávy zakrývali celé dlane aj prsty a zvnútra začala mačkať mikinu... Robila to vždy, keď bola v strese. Vlastne toho robila viac, napríklad sa hrala s nechtami, končekmi vlasov, no najotravnejšie však bolo asi praskanie kĺbov.
"Oh, tak to moje meno asi vybrali podľa nejakého generátora mien. Nemá totiž žiadnu backstory." zasmiala sa. "Alebo má, len o nej neviem. Spýtam sa." zamyslela sa. "Každopádne vsadila by som sa, že si vždy bola v škole presne to dieťa, ktorého priezvisko vždy nejako skomolili." rýpla si do nej. "A moje celé meno je Rebecca Mary-Beth Clermont, takže máš z čoho vyberať. Je mi to vlastne jedno, len ti nezaručujem, že vždy zareagujem na iné meno ako Rebecca, alebo Becca." Bola to pravda. Už keď bola malá, mala "problém" so svojim menom. Možno by ste si povedali, že ju každý volal Rebecca, keďže to je jej prvé meno, ale nebolo to tak. Taktiež to bolo celkom namáhavé pri písomných skúškach. "Keď som bola malá a písali sme nejakú krátku písomku, niektoré deti už dávno robili úlohy a ja som ešte len zápasila s mojim menom." zasmiala sa. Cítila sa s Lilith veľmi dobre a niečo jej hovorilo, že toto asi nebude len jednorázové stretnutie. Alebo v to teda aspoň dúfala.
"Očividne by bolo veľmi ľahké ma otráviť. Jedlu proste nedokážem povedať nie, takže ďakujem Bohu za môj rýchly metabolizmus." potľapkala si po bruchu, pri čom sledovala Lilith, ako si tiež napchala do úst celý keksík a vyprskla do smiechu. "Ani nevieš, aká som rada, že si sa opýtala. Ak sa nepôjdeme najesť hneď ako tu skončíme, môj žalúdok začne tráviť sám seba." Becca bola ozajstný milovník jedla. Nemôžme povedať, že by tak vyzerala, mala síce poriadne krivky, o jej prednostiach ani nehovoria, no mala celkom ploché brucho, primerane k jej postave a malé chudé ruky. Ihneď, ako jej Lilith prezradila, čo študuje nadskočila a jej úsmev sa minimálne trikrát zväčšil. "Ak toto nie je osud, tak potom naozaj neviem, pretože som tiež v prvom ročníku, odbor psychológia." dúfala, že neznela príliš premotivovane, aby to Lilith neodradilo. To už však na recepciu prišla pani, čo tam pracovala. Slušne ju pozdravila a sledovala, ako sa dohaduje s Lilith, ktorej nakoniec podala papier s úlohami
"Ty si baletka?" vyvalila na ňu oči, no potom sa zháčila, pretože nechcela, aby to vyznelo zle. "Nemyslela som to tak, že nevyzeráš, ako baletka, len osobne nepoznám nikoho, kto by sa reálne baletu venoval." rýchlo sa opravila a vzala si do ruky papier s úlohami, ktoré si pozorne prečítala. "Tak môžme asi začať, popri tom mi o sebe ešte niečo môžeš povedať." žmurkla na ňu a nahodila konečne sebavedomú chôdzu... Teda aspoň na päť sekúnd. "Eh... Kade?" zasmiala sa nervózne.

Když byla nervózní, tak si taky tahala za rukávy a různě s nimi kroutila. To měly tyhle velké mikiny ve výhodě. Horší to bylo, když měla na sobě zrovna nějaké uplé oblečení nebo byla nachystaná na vystoupení v baletu. Tady už ale nervózní nebyla ani trošku. Připadala si tu trošku jako doma. A ty zvířata tady měla velmi ráda. Dávala jim stejně tolik lásky jako dávala svým dvoum zakrslým králíčkům. To byla její radost. Vlastně měla radost ze všech zvířat a mláďata dokázala tak rozehřát její srdce, že se k nim chovala jako k lidským miminkám.
,,Myslím si, že se ty jména tvým rodičům líbila a proto ti je dali. Ale můžeš se zeptat a pak mi o tom říct, protože si to ráda poslechnu.’’ zasměje se a malinko přikývla hlavou. Občas se jí lidé smáli za její historku o tom jak přišla k jménu. Potom si z ní všichni dělali srandu, že je elf a podobně. Děti občas umí být vážně zlé. O tom by Lilith mohla mluvit hodně. Na základní ani střední škole nebyla nijak oblíbená mezi ostatníma. Hold na tyto časy neměla dobré vzpomínky, ale k tomu se často přiznává až člověka znala aspoň nějaký čas. Přece to jen ještě patří mezi její bolavá místa, protože to není tak dávno, co to zažila. Každý má ale nějaký životní příběh a ona měla zrovna tenhle. Také od té doby zápasí z úzkostmi, které stále má a stydí se za ně.
,,Moje jméno zkomolili vždycky. Nebyl snad ani jeden člověk kromě rodiny, co by to někdy řekl nebo napsal správně a proto je jednodušší se představovat jenom jako Lilith. Už jen to je pro lidi dost náročné a říkají mi většinou jenom Lili.’’ zasměje se a pokrčí rameny. Vlastně si na to už za celý ten čas zvykla. Nijak víc jí to neurazilo, protože její příjmení bylo doopravdy složité. Neměla to za zlé ani těm, co si z ní kvůli tomu utahovali. Každý člověk má jinou povahu a jestli jim tohle vyhovovalo, tak proč by se tím měla zaobírat. Má přece svůj život, který za ní nikdo žít nebude. A ona si ho chtěla užít jak jen mohla i přes všechno špatné. Proto měla za své moto, že vždycky bude na všechny milá a nic za to nebude čekat, protože milost je v této době ceněná.
,,Já ti budu říkat Becci. Máš moc krásné jméno. To to moje je dosti zvláštní vedle toho tvého.’’ zasměje se a potom ukáže do kraje papíru, kde její jméno zapsané špatně. ,,Aspoň se ti nestane tohle.’’ na papíře stojí jen Lili Seniah. Takhle jí to jméno na papír píše pokaždé a Lilith už nemá sílu na to paní za recepcí opravovat, protože si její jméno stejně nikdy nebude pamatovat. Ale stejně se tomu musí zasmát, protože je to přece jen trošku vtipné. Nikdy by jí nenapadlo takhle napsat své příjmení. Někdy prostě lidé dokáží vymyslet vážně srandovní obludy z jejího příjmení. Ale stejně to vždycky vzala se smíchem a pokrčení ramen a šla dál.
,,Neboj, něco podobného s písemkou jsem také zažila. Akorát to jméno už bylo předepsané a já jsem trávila čas nad opravou.’’ zasmála se a věděla, že po tomhle si bude s Becci mít zcela určitě co říct. Docela si i myslel, že by si mohli skvěle rozumět, protože jejich povahy se v podstatě prolínaly a dělaly z nich skvělou dvojku.
,,Ještě, že jsi potkala mě a ne někoho, kdo by tě chtěl otrávit a unést. Ale mě se drž a vždycky budeš mít jídlo.’’ zasměje se a podívá se jak si klepe na břicho. Taky by si přála, aby její postava byla taková, kdyby jedla cokoliv, co by chtěla. Samozřejmě Lilith po mistrovství přestala držet přísnou dietu, ale stálé například sladké si moc nedopřává a tyhle sušenky byli přesně započítané do její kalorického příjmu, který vždy musel být deficitem k výdeji. Ale jídlo milovala. Jenomže kdyby jedla, co by chtěla, tak by hned přibrala. Má to tak v rodině a v baletu by potom byla příliš těžká. A u svého trenéra by v tomhle případě skončila. Ale i přes to všechno byla vlastně ráda, že se může baletu věnovat na takové úrovni jako se věnuje.
,,Tak to je ta nejlepší zpráva jakou jsi mi mohla právě říct! Už se nemůžu dočkat až s tebou budu moct trávit čas i ve škole.’’ vypískla a poskočila si. Lidi kolem se sice po ní dívali s divnými pohledy, ale tohle ona neřešila. Někdy prostě musela její emoce pustit ven. Tohle jí vážně nadchlo, protože si s Becci tak dobře rozumí. Byl to jako dárek z nebes a už chtěla děkovat bohu za to, že ji mohla poznat. Od teď věděla, že má ve svém ročníku spojence a nemusí se bát nějakých negativ. Je hezké mít po svém boku kamarádku, se kterou si opravdu rozumíš. Byla si zcela jistá, že ji musí seznámit se svou sestřenicí Betty. Určitě bude Betty nadšená, že poznala někoho nového. Určitě jí musí pozvat na jejich přespávačku, na kterou se se svou sestřeničkou domluvily. Budou si jistě taky skvěle rozumět. Betty má stejnou povahu jako Lilith a tak se na to přímo těšila.
,,Ano, jsem baletka. Jsem na to pyšná. Na jarním plese jsem dokonce vystupovala. Také jsem vystupovala na mistrovství světa, kde jsem vyhrála druhé místo, ale byla jsem za to velmi šťastná. Teď si dávám chvilku od veřejného vystupování pauzu. Tančím jenom pro sebe a po dlouhé době jsem se začala věnovat i trochu zpěvu.’’ usměje se a malinko přikývne. ,,A neomlouvej se. Spousta jenom tak baletky nepotká na ulici. Většina z nich upřímně ani nešla na univerzitu, aby se tomu mohli věnovat naplno. Já bych se ale v budoucnu chtěla věnovat smutným dětem, kterým ostatní děti ubližují. Děti dokážou být tak zlé občas.’’ zavrtí hlavou a usměje se na ni. Poté ukáže na dveře, které je dovedou ke zvířatům. Přesněji psům, kde dneska budou čistit jejich kóje.
,,Já mluvila dost. Teď si na řadě ty. Co tebe baví? Čemu se ráda věnuješ?’’ usměje se na ni, protože nechce porád mluvit jenom o sobě. Vlastně by ji vážně zajímalo, co zajíma Becci.
,,Tak jdeme na to. Já začnu u Rexe a ty si vem Lady.’’ ukáže na kóji malého jezevčíka, kterého nechali u silnice. Rex byl o něco větší, ale velmi přátelský pes, který přišel o rodinu a tak byl velmi rád za každého člověka, co se mu někdy věnoval.

Akonáhle odišli od recepcie, opäť sa takmer úplne ukľudnila. Takéto návaly stresu pre ňu naozaj neboli dobré, no nemohla im zabrániť, aspoň nie vlastnou vôľou. Bola taká stresáčka, že si dokonca nie raz privolala žalúdočné vredy, čo teda nebolo nič príjemné. Myslela si, že keď bude staršia, už veci nebude brať tak drasticky, ale bohužiaľ, stále sa to nezlepšuje.
"Beriem na vedomie. Každopádne veľmi sa mi páči tvoje meno, je proste také... Iné." zasmiala sa. Celkovo, aj Lilith jej pripadala taká iná. Rebecca neznášala slniečkarov a sama nevedela prečo. Avšak, mala teóriu, že to je proste preto, lebo tomu sama nerozumie. Proste ako môže mať niekto neustále dobrú náladu a skoro s každým vychádzať. Nemožné. pomyslela si a potriasla hlavou, pretože vedela, že jej dôvod odporu pre týchto ľudí je proste hlúpy. Aj Lilith pôsobila ako slniečkar, ale z nejakého dôvodu jej bola neuveriteľne sympatická. Presne preto si aj Rebecca myslela, že z nich budú dobré kamarátky... Proste jej sadla.
"Ja si to snáď zapamätám. L-I-L-I-T-H." vyhláskovala to naschvál nahlas, aby si Lilith všimla, že si ho zapamätala správne. Snáď. "Tak s týmto skúsenosti nemám, len si pamätám, že som mala raz na prihláške na tábor napísané Rebecca Mary Bethany Clermont. Ešte mi ho predĺžili, akoby samo o sebe nebolo dosť dlhé. A Becci je strašne zlaté mimochodom. Hmm, ako ťa mám volať... Lilith? Lili? Alebo iba L?" nadvihla obočie, lebo s menom Lilith sa moc pracovať nedalo. Aj tak sa jej ale to meno nesmierne páčilo.
"Ja som si zas nikdy po sebe testy nekontrolovala a vždy som ho hneď odovzdala. Nuž, veľakrát sa mi to aj vypomstilo. Raz som nechtiac vynechala jednu úlohu a zhoršilo mi to známku o celý stupeň. Proste inteligencia." ťukla si po hlave a zasmiala sa.
"Hah, to mám teda naozaj šťastie. Ale teraz si znela, akoby som ťa chcela využívať, ako chodiacu chladničku. Každopádneee, nebránim sa." provokatívne sa uškrnula a zobrala si keksík z balíčka. Už teraz sa pri Lilith cítila naozaj dobre a to bolo výborné znamenie. Na druhú stranu, nehovor hop, kým nepreskočíš. Bohvie, ako Lilith zareaguje, keď sa Becca oklepe a odhalí svoju nehanblivú stránku.
"Aspoň tam budem niekoho poznať a nebudem medzi samými cudzími ľuďmi. Už teraz ti je dúfam jasné, že prvé dni sa od teba ani a krok nehnem. páčila sa jej mierne prehnaná reakcia, pretože tá jej nebola o nič iná. Dokonca ani jednu z nich netrápilo, čo si ľudia okolo nich mysleli, keď ich videli také natešené. Alebo to tak aspoň vyzeralo. Dokonca sa vďaka Lilith aj začala tešiť na ľudí v škole a nemala z toho také stresy.
"To by si teda aj mala byť pyšná. Musí to byť neskutočne ťažké, vedieť sa pohybovať ako baletka." skonštatovala a ďalej ju počúvala hovoriť o jej talentoch. "Hah, a potom som tu ja, čo poriadne nevie urobiť ani kotrmelec. Cítim sa vedľa teba ako vrece zemiakov. Spev taktiež nula bodov. Jednu dobu som hrala na klavír, ale to som tiež prestala, mala som zlú učiteľku." Zaspomínala na svoje nudné hodiny klavíra. Znieš ako niekto, kto si prešiel šikanou, huh?" spýtala sa, no potom jej došlo, čo vlastne povedala. "Prepáč, ak to znelo moc zle a osobne, nechcela som to takto podať." vyhŕkla, v snahe to ešte rýchlo zachrániť.
"K mojim koníčkom. Nič špeciálne, žiadny talent. Síce, chodím hrať do divadla a celkom mi to ide, takže sa to asi dá považovať za herecký talent. Neskutočne ma to baví. Niekedy sa na teba prídem pozrieť, ako tancuješ a ty na mňa, ako hrám, platí?" navrhla, keď kráčala smerom k psím kotercom. "Taktiež som veľký milovník hudby, kníh a anime. Plus baví ma prekladanie z iných jazykov do angličtiny. Viem plynule japonsky, rusky a španielsky. To je o mne asi všetko." usmiala sa.
"Awww, vyzerá ako rozkošný párok." vypískla, akonáhle uvidela malého krátkosrstého jazvečíka, ktorý veselo krútil chvostom. "Ahoj Lady, ty si ale krásna." prihovárala sa jazvečíkovi, pričom ho dlhými nechtami škrabkala po chrbáte.

Lilith většinu času byla taky taková. Ale její nedokonalostí nebyl tak úplně stres jako úzkosti, které dostala v rychlých návalech. Její tělo se najednou začalo třást, srdce bušilo jako by mělo vyběhnout z hrudi a najednou se vzduch zdál příliš těžký k nadechnutí. Každý kdo ji znal delší dobu byl na takové momenty připravený. Nový lidé v jejím životě si ale mysleli, že je divná. Proto většinu času trávila sama nebo jen s pár lidmi. Když byla mladší tak taková nebyla. Zhoršilo se to přibývajícím věkem. Lilith ale ví, že má kolem sebe skvělé lidi a dokonce začala Becci natolik věřit, že má chuť jí o tomhle všem říct. Nechtěla jí však hned vyděsit a tak si to nechá třeba k jídlu.
,,Děkuji ti. Někdy je fajn být jiná a někdy zase vůbec ne. Každopádně tvoje je taky jedinečné. Myslím, že jsem ještě někoho takového nepotkala. Jsi má první Becci v životě.’’ zasmála se a zase si chytla do rukou svůj dlouhý ohon. Někdy si tak prostě hrávala z vlasy, aby zaměstnala svoje ruce. Lilith není vždy úplný sluníčkář. Její život je také plný trápení, zlosti a trapnosti. Stejně jako životy všech ostatních. Ona jen není ten typ člověka, co by to dával na sobě znát při prvním setkání. Snaží se vždy stát rovně s úsměvem na tváři. Jelikož je takto malinkatá, tak se rozhodla, že musí mezi lidmi vynikat alespoň jiným způsobem. A tak se naučila na všechny nově poznané působit vždy šťastně a klidně. Vždycky si říkala, že když tak bude přistupovat k ostatním, možná oni k ní budou taky takový. Někdy to vyšlo a někdy bohužel ne. Ale většinou měla více dobrých zkušeností než těch špatných. Jako to třeba bylo teď s Becci. A může říct, že z ní a Becci budou dobré kamarádky. Taky jí velmi hezky sedla.
,,To jsem ráda, že si to pamatuješ. Ale taky bych si na tebe nezlobila, kdyby jsi řekla, že ne.’’ usmála se na ni upřímně a poté radostně zatleskala, když vyhláskovala její jméno správně.Byla vážně nesmírně ráda, že se její nová kamarádka snaží zapamatovat si její jméno a tak na znak vděku i ona vyhláskovala její celé jméno.
,,Teď já! R-E-B-E-C-C-A M-A-R-Y-B-E-T-H C-L-E-R-M-O-N-T. Teď když hláskuji tvé příjmení, tak mi to připadá jako docela slavné příjmení. Nevlastní tvoje rodina nějakou firmu nebo něco podobného?’’ Lilith si vážně v tu chvíli uvědomila, že její příjmení je jí nějakým způsobem povědomé. Každopádně se ale i Lilith mohla splést. Nebo to mohla být jenom shoda jmen. Měla totiž za to, že její otec kdysi s někým takovým jednal, ale to byla Lilith ještě hodně malá. Možná se opravdu jenom spletla. Shoda jmen je přece naprosto běžná.
,,To chápu, tábory mají jména vždycky špatně. Já na ně sice nikdy moc nejezdila, ale párkrát jsem se s tím taky setkala. Jsem moc ráda, že se ti má přezdívka pro tebe líbí. Taky se mi to velmi líbí. Skvěle se k tobě hodí. Ty jsi taky taková velmi milá osůbka. Jsem moc ráda, že jsem měla šanci na tebe tady narazit. Myslím si, že z nás bude skvělá dvojka.’’ usměje se na ni  a pak se chvilku zamýšlí nad tím jak si chce nechat říkat. ,,Ta volba s tím L je velmi zajímavá. To se mi bude moc líbit. Děkuji. Jsi tak hrozně milá, Becci.’’ usměje se a Becci jemně obejme. Vážně se jí tahle přezdívka moc líbí. Poté se zase odtáhne a přejde zpátky na své místo. Opravdu jí velmi potěšilo, že jí Becci chce nějak říkat. Ale Lilith už zase v myšlenkách předbíhala a už o nich myslela jako o nejlepších kamarádkách. Ale nemohla si pomoct, když byla Becci tak hrozně milá.
,,Já si testy vždycky raději dvakrát zkontroluji. Pro mě je to lepší jistota. A vzhledem k tomu, že mým rodičům tolik záleží na dokonalosti, tak je to pro mě poněkud důležité.’’ usměje se na ni a přestane si hrát s vlasy. Nechtěla ji hned zasvěcovat do svých rodinných dramat. Ale jestli bude chtít poznat její sestřenici, tak jistě zjistí jaká jejich rodina celá je. Lilith však všechny členy své rodiny milovala i s chybami, které mají. Stejně jako by oni měli milovat ji s jakýmakoliv chybama. Tohle ale bohužel platí jen u její milované sestřenice.
,,Tak jsem to vůbec nemyslela, ale kdyby jsi chtěla, tak ti to dovoluji.’’ zasměje se a nabídne jí ještě sušenku. Ty ještě včera večer narychlo s láskou pekla, aby si je dnes mohla vzít s sebou. Jelikož už netrénuje v baletu na žádnou větší soutěž nebo vystoupení, tak jí trenér povolil méně přísnou stravu. Ještě před pár týdny by se na takovou sušenku nemohla ani podívat a teď si její chuť užívá plnými doušky. Vlastně jí to i dost prospělo, protože má najednou mnohem víc energie a má čas věnovat si i jiným věcem než jen tanci.
,,Tak to se neboj. Já se tě taky budu držet pokud to bude možné. Jsem opravdu vážně ráda, že jsem tě mohla poznat. Konečně budeme na všechno dvě. Teď bude seznamování mnohem jednodušší.’’ zasměje se a znova se malinko zaraduje. Opravdu se těší na to jaké to bude. Už si zase představovala příliš dopředu, ale taková prostě Lilith byla. Vždycky myslela pozitivně do budoucnosti. A to i v tomhle případě.
,,To je od tebe velmi milé. Balet mě vždycky hodně bavil a to, že se tomu můžu věnovat na takové úrovni jako jsem teď je v podstatě sen. Vlastně, když jsem byla malá, tak jsem si tohle vždycky hrozně přála a najednou můj život takový doopravdy je. A pohybovat se jako baletka není nic složitého s vášní a tréninkem. Myslím si, že by balet mohl tancovat každý pokud by chtěl. Přece jen, když něčemu věříš, tak to taky dokážeš.’’ usměje se na ni a jemně se ukloní jako při představení. Poté jemně zavrtí hlavou a podívá se na ni s upřímností. ,,Pravdou je, že já taky nezvládnu kotrmelec. A sporty? Tak na ty se ráda jedině dívám.’’ zasměje se a otočí se zpet ke kotci, který zrovna bude uklízet. Tohle místo měla vážně moc ráda. Byla to pro ni jako terapie tady pomáhat. A lidi tady na ni byli vždy velmi milý.
,,Zpěv mám velmi ráda. To jistě poznáš až se dáme více do práce. Mohla bych zpívat pořád.’’ hladí pejska po hlavě a poté se podívá zpět na Becci. Jeden zlobivý pramínek jí vleze do očí a tak si ho jemně zastrčí za ucho. Na chvilku se zarazila, protože Becci se zeptala přesně na to, co se jí v minulosti často stávalo. Poté se jemně oklepe a pokýve hlavou. Myslí si, že je Becci dobrá duše a proto jí může říct, co v minulosti prožila.
,,Máš pravdu. Byla jsem v minulosti šikanovaná a nemusíš se vůbec za nic omlouvat. Taková je prostě realita. Vždycky jsem byla ta holka, co byla moc malá nebo ošklivá. Neměla jsem kamarády, protože jsem v podstatě pořád trénovala nebo jsem se věnovala věcem, co miluji. Bylo to těžké období, ale to je už za mnou a teď když jsem nastoupila na tuhle školu si myslím, že to bude úplně jinačí. Je tady spousta milých lidí. Píšou mi milé komentáře pod mé fotky na Flickru, což je vážně moc fajn. Najednou se cítím jako bych měla být na co pyšná.’’ pousměje se na ni a poté se podívá na své ruce. Bylo zajímavé, že dokázala tohle říct tak naplno. Bylo to poněkud osvobozující, že to nedržela pořád jenom v sobě.
,,Platí. Moc ráda tě uvidím jak hraješ. Už teď se nemůžu dočkat.’’ usměje se nadšeně. ,,Taky se učím japonštinu a mám ráda anime.’’ Ukáže jí své tetování a usměje se. To je vážně náhoda, že se zrovna dneska potkali a tolik si rozumí. Jistě na tenhle den budou rády ještě dlouho vzpomínat, protože tohle bylo doopravdy velmi úžasné setkání. Kdo by řekl, že se potkají s tak stejnými zájmy a povahou. Zase byla velmi nadšená z toho jak velmi si rozumí a taky jí to dala znát. Vážně jí nevadilo, když si lidé o ni mysleli, že je dětinská, prostě měla radost a musela to ukázat i své nové kamarádce.
,,Jsou úžasní. Úplně je zbožňuji.’’ usměje se a dá se do díla. Mají ještě spoustu práce před sebou.

--> Byt Aira a Sao Fowler
Měla nastavený budík na docela brzkou ranní hodinu, což nebylo nic neobvyklého, jelikož byla zvyklá vstávat dřív, aby si mohla dělat snídaně a dostatečně se na všechno přichystat. Co se týče její sestry, tak ta byla nejspíš ještě zachumlaná v peřinách a měla pohodu. Aira a její ranní rutina už je zaběhlá tak, že ani nepřemýšlí, co musí všechno dělat, ale prostě intuitivně jde a udělá to. Takže po sprše a snídani se vrhne na svůj dnešní outfit. Ačkoliv oblečení miluje, tak není zapotřebí, aby se parádila do útulku, proto volí jen něco jednoduchého. Vlasy si stáhne do culíku a pro dnešní den se rozhodla ulevit svým očím a místo čoček sáhla po brýlích. A může vyrazit. Samozřejmě ale musí ještě poňuchňat před odchodem Chewyho, to by jinak nešlo. Aira se dnes nacházela v útulku už od rána, jelikož neměla školu a tak si nabrala víc služeb, aby mohla pomáhat. Tuhle práci milovala, i když to nebyla zrovna nejvýdělečnější práce, jakou kdy měla, ale o to tady přeci nejde. Je ráda, když může pomoct každému tomu prckovi, který se v útulku ocitne a když pak najde nový domov, tak je štěstím bez sebe. Kdyby mohla, tak by si nejraději všechny vzala domů ona. Dnešek byl ale trochu jiný, protože si pozvala kamarádku, Siennu, aby se za ní do útulku stavila. Občas za ní chodila, když měla službu a pomáhala jí se o zvířátka starat a nebo si tady spolu jen povídali, když nebylo co na práci. Aira zrovna vynášela nějaký bordel, co zametla v jednom z kotců, kde předtím byla, když zahlédla, jak se k ní radostně hrne Sienna. Na tváři se jí objevil obří úsměv a když byla dostatečně blízko, tak jí láskyplné a radostné objeví vrátila, ,,Sienn, ahooooj,” zamumlá přitom, co se objímají. Dneska bylo opravdu krásně, takže by na nějakou tu procházku možná mohli pár psíků vzít, ale určitě by se dalo vymyslet i něco jiného, aby nemuseli rozhodovat o tom, kdo bude ten šťastlivec, který půjde ven. ,,Jsem ráda, že si dneska přišla, je tak krásně! Něco mě napadlo, co bychom mohli podniknout,” zatváří se šibalsky s obřím úsměvem na tváři. Když jí pak ale Sienna pozve  na čaj, tak se trochu zarazí. Samozřejmě jí ale z tváře nezmizí úsměv, tohle je totiž skvělá novinka, ,,počkej?! Vážně?! Už máš svůj byt? To je skvělý!" zajásá nadšeně Aira a trochu si i poskočí. Ona je takový sluníčko, který je nabitý dobrou energií, že to snad ani není možný, ,,tak to půjdu ráda. Budeš mě tam muset provést a všechno mi ukázat!” pokračuje hned dál natěšeně a pusa jí mele o sto šest. Z jejího nadšeného rozjímání jí ale vyruší její kolega, ,,hele Airo, myslíš, že by seš šla postarat o ty dva nový? Já teď nemůžu,” houkne na ní s úsměvem a Aira samozřejmě hned odkýve, že to není žádný problém. Pak se zase obrátí na Siennu a s úsměvem jí chytí za ruku, aby jí mohla vzít s sebou. Aira byla hodně kontaktní člověk, což je asi způsobený, že je z dvojčat, takže musí mít pořád někoho u sebe. Chudáka Sao taky pořád někam vláčí za ruku, ale stáčí jí říct a ona toho nechá. Aspoň na chvíli než na to zase zapomene. ,,Budeš mi o tom muset povyprávět. Jak probíhalo stěhování a tak. A kde ho vůbec máš,” pokračuje hned zvesela, ,,ale teď ti musím někoho představit. Naše dva nový přírůstky. Nějaký pán přinesl ráno pejska, že ho našel přivázanýho někde u silnice, chudák. Je to vážně krasavec, myslím, že o něj nebude nouze a hned si ho někdo vezme. Přeci jen je to štěňátko,” řekne trochu smutně, ale vesele zároveň. Tohle místo dokáže vyvolávat silný emoce, ,,a pak nějaká paní dovedla už jednoho staršího vlčáka. S tím si myslím, že to bude horší. Je i dost plachej,” pořád vede Siennu, pokud jí to samozřejmě nevadí, za ruku, aby jí mohla ty dva krasavce představit. Zastaví se u dveří a Aira se podívá s úsměvem na Siennu, ,,podle mě se roztečeš, až ho uvidíš. Dalmatíni jsou tak krásný. A já jim tam budu muset trochu poklidit a vyměnit vodu. Tak bys je mohla oba zabavit a hrát si s nima, než to udělám, co říkáš? Docela si sedli, tak jsme je nechali spolu,” podá jí na vysvětlenou a konečně otevře dveře od pokoje, takže se Sienně naskytne pohled na ty dva psíky. ,,Měli bychom je pak zkusit dát mezi ostatní, potřebuje to, aby si sedli. Chtěla jsem je pak pustiti ven na zahradu,” řekne ještě nakonec, než oba dva vypustí, takže tam to štěně začne vesele poskakovat po obou dvou. Starší pejsek je víc plachý, takže jen tak spíš chodí okolo. Dalmatín Ovčák

Aira měla v útulku každým dne víc a víc práce a i když se tam střídalo hned několik lidí, tak práce nikdy neubývala. Ale kdo se tomu může divit, když mají na starosti hned několik živých tvorečků, kteří potřebují péči. Takže když se Sienna blížila, tak Aira byla plně ponořena ve své práci a byla vlastně docela náhoda, že se zrovna vypravila ven, když Sienna byla na místě. Bylo to vlastně docela štěstí, protože by se tady jinak mohly třeba nahánět, než by se našly. Sienna, Aira a Sao měly krásné přátelství, ale občas se tomu tak stane, že prostě není čas, aby se mohly sejít a popovídat si. Zvlášť když každé má své povinnosti, kterým musí věnovat určitý čas...a jak se ukáže, tak dvě ze tří jsou ve vztahu, nebo něco jako vztahu?! Což je další čas navíc. Samozřejmě, že se musí po příchodu řádně přivítat, což zahrnuje objetí, ,,vůbec nevím, jak se to stalo. Ten čas letěl tak rychle, že jsme se neviděly takovou dobu,” přitaká jí okamžitě, když zmíní, že se neviděly snad několik týdnů. Je to hrůza, jak je málo času. Aira byla zvědavá, to nebylo žádný tajemství, takže bylo jasný, že bude chtít okamžitě vědět všechny podrobnosti, co se týčou stěhování a toho, co celý ten čas, co se neviděly, dělala. Když spustí o chlapeckém spolku, tak jen překvapeně otevře pusu, až jí z nosu nepatrně sjedou brýle, které si jedním ladným pohybem pošoupne opět výš. ,,Počkej, cooooooo,” vychrlila ze sebe hned na místě a musela jí zastavit, ,,takže tam bydlíte spolu, neboo? Já to asi nechápu,” řekne zmateně, ale pobaveně zároveň. To byla teda novinka, ,,takže si zadaná? Máš přítele, jooo,” sype ze sebe jednu věc za druhou, protože nějak nedokáže urovnat tok svých myšlenek, aby se soustředila jen na jednu věc. ,,A kdo to je? A jak se jmenuje?! Musíš mi to všechno říct!” nepřestává a skoro ani Sienně nedá prostor na mluvení, jak je z toho všeho nadšená. Aira by jí vlastně taky mohla popovídat o tom, že potkala jednoho fajn kluka, který ale působí jako takový ňouma se kterým to asi bude složitější, ale o tom později...teď je důležitější Sienna! ,,To je hrozně moc novinek, vůbec nevím, jak je všechny poberu,” řekne se smíchem a nadšeně si poskočí. Měla z toho takovou radost, ,,rozhodně tam dneska musíme zajít! Musíš mi to všechno ukázat a říct mi všechno o tom klukovi,” zaculí se poabveně. Holčičí klábosení, to bude něco...to aby zavolala Sao a sešly se všechny, aby o to nepřišla. Rozhodně kdyby nějaký plány měla, tak se tímhle hned zrušily. Přeci si nenechá ujít prohlídku nového bytu! Z rozhovoru je ale vyruší její kamarád, co v útulku taky pracuje a tak se musí přesunout a tohle téma si nejspíš nechat na později...i když je jasný, že to Aira určitě nevydrží. Neptat se na nic. Rozešly se teda k jednomu z pokojů, kde byl nový přírůstek. Bylo to už o něco smutnější téma, ale Aira byla optimista, takže věřila, že to pro oba dva nakonec dobře dopadne a najdou milující rodinu. ,,To nevím. Taky tomu nerozumím. Co kdyby ho nikdo nenašel? Je to vážně hrozný, co dokážou lidi udělat, tak nevinným a krásným strovořeníčkům,” Aira to nikdy nedokázala pochopit a nejspíš se jí to ani nikdy nepoštěstí. Ona by tohle nikdy nedokázala udělat, neměla by na to srdce. Naprosto souhlasila se slovama Sienny a chápala jí. Takový lidi by si zasloužili potrestat, ale nejhorší na tom je, že ve většině případů se ani nepřijde na to, čí ten mazlíček původně byl. ,,Podle mě si pořídili nový štěně s tím, že zvládnou obojí, ale když přišli na to, že ten starý už není tak zábavný, jako to štěně, tak ho dali prostě pryč,” řekne s nechápavým výrazem a kroutí u toho hlavou. ,,Jasně, že jsou případy, kdy musejí toho pejska dát pryč z jiných důvodů. Třeba stěhování, ale to na těch lidech vidíš, že jim to láme srdce,” radši by tohle téma měly co nejdřív opustit, než jim z toho bude akorát smutně. Což se jim za chvíli taky poštěstí, protože se nacházejí na místě, kam měly namířeno. ,,Děkuju,” věnovala jí zářivý úsměv, a jelikož se těšila, až ty dva uvidí, tak jí přešla ta špatná nálada a byl tady zpátky úsměv. Otevřela dveře do místnosti, kam obě dvě vešly a tak se jim naskytl pohled na ty dva psíky. Štěně je okamžitě začalo radostně vítat, proto se musela Aira sehnout a pohladit si ho, ,,no ahooooj, krasavče,” pohladí ho hlavě a krátce ho pomazlí. Pak se rozejde i ke staršímu psovi ke kterému musí přistoupit pomalu a s rozvahou samozřejmě. Chvíli to trvá a je vidět ta nejistota, ale nakonec se nechá pohladit i on. ,,Takže, támhle jsou nějaký hračky,” ukáže na krabici na menším stole a věnuje Sienně úsměv, ,,vezmi si, co uznáš za vhodné,” přitaká hned na to, ,,já se jdu věnovat tomu úklidu. Mělo by to být hned, jsou tady jen chvilku,” řekne pobaveně. Přeci nemohli udělat bordel za takovou chvilku, nebo jo? ,,Jsou krásný, že jo?!” houkne ještě na Siennu, když vidí, že si hladí ono štěňátko. Ty prostě dokážou rozveselit den, když tam tak radostně běhá a dělá kraviny. Dokonce Aiře i párkrát donese míček, který si ulovil, tak mu ho musí hodit, aby se mohla dál věnovat uklízení. Ale vypadá to, že starší ze psů nemá úplně hrací náladu.

Po delší době se opět potkaly a Sienna na ní hned vychrlila takovou bombu! Bylo jasný, že se Aira bude vyptávat a jak je zvykem, tak jí pusa prostě jede. Takže teď momentálně jí moc prostoru na mluvení nedává, ale až se zastaví, tak bude mít prostor na odpovědi. Snad. Když se na chvíli zastavila, tak se zhluboka nadechla, věnovala Sienně zářivý úsměv a čekala, co se dozví, ,,rok? To je skvělý! Taková doba,” musela hned vesele zajásat, protože jí to přišlo skvělý, že v dnešní době má někdo trvalejší vztah. Sama Aira neměla pořádný vztah už ani nepamatuje. Pak ale Sienna pokračuje a Airy nadšený úsměv se na chvíli ustálí na takový klidnější a jen jí přikyvuje na její slova, ,,takže spolu vlastně nechodíte? To je nějaký moc komplikovaný,” zakření se pobaveně, protože ať se Sienna snažila to vysvětlit, Aiře to pořád nedávalo moc smysl. Ale to přeci není důležitý, hlavně že oni dva vědí, jak to mají. Na její další slova radostně přikývne, ,,to je dobrý nápad. Třeba tam toho fešáka potkám,” řekne pobaveně s mrknutím. Nevyjádřila se jí totiž k tomu, jestli spolu v tom bytě bydlí nebo ne, takže by tam na sebe třeba mohli narazit. Pak už svou konverzaci přesunuly ke zvířatům. Většina lidí se občas diví, že zrovna Aira pracuje v útulku, protože se to může brát spíš jako místu plný smutku, než radosti a to je přesný opak Airy. Ale ona to bere tak, že ty chomláčky prostě potřebují pomoc ostatních, když jí nedostali od lidí, kteří je opustili. ,,Snažíme se, ale je to těžký. Občas mi přijde, že když si někdo nějakýho psa nebo kočku vezme, tak druhý den přivedou dva, který někdo někde našel,” tohle bylo tohl smutný téma, ale dělo se to a lidi by o tom měli víc mluvit. Aira by třeba mohla zase zkusit nafotit nějaký fotky a zkusit jejich útulek zkusit propagovat, aby se vědělo, jaký krasavci hledají domov. Teď už se nacházejí ve společnosti těch dvou krasavců, kteří k nim dneska dorazili a o který se musí Aira teď postarat. Sienna si to hned namířila ke štěňátku, který tam mezi nima zběsile pobíhalo, ,,rozhodně. Štěňata jsou plný života, ale taky často spí. Musí někde nabrat energii, aby mohli být tak veselý,” řekne s úsměvem směrem k Sienně. Starat se o štěňata rozhodně není žádná sranda, zvlášť o ty čerstvě narozený. To je pak jak mít normální lidský miminko, potřebují hodně podobnou péči. Aira měla v ruce koště a přitom co zametala, tak pozorovala Siennu jak si hraje s tím štěňátkem. Bylo to roztomilý, neznala snad nikoho, komu by štěně nevykouzlilo úsměv na tváři. Když dozametala, tak odložila koště stranou a vydala se za tím starším psem, který už tak hravý nebyl. Nechala mu očuchat ruku a pak si k němu dřepnula a začala ho hladit. Bylo jí jasný, že takovýhle starší pes bude mít větší potíže najít si nový domov, než štěně. Trochu jí z toho bolelo srdíčko a kdyby mohla, vzala by si ho domů sama. Ale to bohužel nešlo. Vlastně její sen byl, že až dodělá školu a potká někoho s kým bude šťastná, tak si pořídí baráček s obří zahradou a z útulku si vezmou co nejvíc zvířat to půjde. Klidně i jen na dočasnou péči, aby se uzdravili a mohli si jít hledat domov. ,,Přemýšlíš, že by sis vzala nějaký zvířátko? To je super!” zajásá vesele. Bylo jedno jaký zvíře měla v plánu si pořídit. Mohl to být pes, kočka nebo třeba rybičky, všechny zvířata jsou pro ní skvělý. To už se ale postavila a vyrazila k miskám s vodou, který jim měla v plánu vyčistit a dát jim čistou vodu. Sienna si chvíli hraje se štěnětem a tak má Aira čas dodělat si svou práci. Když má hotovo, tak se vydá za Siennou a jí už se v hlavě kuje nějaký plán. Věnuje jí úsměv a jemným přikývnutím jí naznačí, že poslouchá. Pak se jí ale na tváři objeví nadšený a trochu překvapený výraz. Nečekala, že když mluvila o tom, že by si snad pořídila zvíře, že to bude pes, čekala, že to na začátek bude třeba něco mít náročného, ale vlastně, je to skvělá zpráva! Hlavně pro to štěňátko. ,,Jasně, že jo! To víš, že jo! To je skvělá zpráva,” řekne nadšeně a možná měla chuť Siennu obejmout, ale udržela se. Místo toho se sehnula a pohladila si štěně a pohled přesunula na Siennu, ,,je jen pár podmínek a věcí okolo. Například ti musí být osmnáct, musíš se přijít s tím psem seznámit, to už asi nebude třeba,” zasměje se a věnuje jí nadšený úsměv, ,,máme adopční poplatek, ale to není nic hroznýho. My pak připravíme adopční smlouvu a je to,” dodá a musí si zatleskat, ,,ale je důležitý, aby si měla ty správný podmínky pro takovýho psa. Nebude pořád tak malinkej, vlastně bude o dost větší. Takže to jsou častý procházky, nebo aspoň zahrada,” nechtěla jí zastrašit nebo tak něco, ale bylo potřeba aby počítala s tím, že i tohle šťěňátko jednou vyroste. A to ani nemluvila o jídle, kolik toho takový pes sní, to se člověk občas až diví, ,,a nebude to vadit tomu tvému příteli?” optá se ještě, protože tohle je věc dvou, jestli spolu bydlí. Pořád má na tváři ale radostný úsměv.
Nakonec když se domluvily co a jak s adopcí, tak nejspíš vzaly nějaký pejsky na zahradu u útulku, aby je provětrali a pohráli si s nimi. Bylo to rozhodně odpoledne plný mazlení se s chlupatýma kuličkama štěstí, který si aspoň Aira užila. Nakonec, když už se schylovalo ke konci, tak se ještě Aira musela postarat o pár věcí a možná ještě se Siennou dořešily něco ohledně adopce a pokud to bylo vážně vážný, tak jí sehnala potřebný papíry, který si mohla vzít domů, aby je prostudovala a vyplnila. Pak už se ale mohly odebrat domů, možná nejspíš k Sienně domů, aby to tam Aiře ukázala a pokecaly o tom jejím záhadným přítelovi.
--> Byt - Aira a Saoirse Fowler