--> byt Airy a Sao
Aira už docela dlouho nebyla v útulku, takže si na dnešek domluvila, že půjde vyvenčit nějaké pejsky, aby si taky konečně protáhly v přírodě. Což by bylo dost nefér vůči Chewymu, takže se rozhodla, že ho vezme taky. Na takovéhle skupinové procházky člověk nemůže vzít psy, kteří mají nějaké problémy s těmi ostatními, takže si nedělala starosti o tom, že by snad došlo k nějakému incidentu. Chtěla jich dneska vzít co nejvíc, takže požádala o pomoc svou sestru, která bez problémů souhlasila. Dneska bylo opravdu krásně, i přes to, že je únor, tak bylo venku docela teplo, takže se člověk na procházku nemusel tak nabalit. Proto Aira sáhla po obyčejných černých džínech s vysokým pasem a roztrženým kolenem, které doplnila světle modrou mikinou a navrch zvolila černý bomber, aby jí bylo příjemně. Vlasy tentokrát neřešila a nechala je volně rozpuštěné, a jelikož šly na procházku s bandou psů, tak zvolila pohodlné černé vansky. ( Outfit ) a teď už byl čas vyrazit do útulku. Když tam se sestrou a Chewym dorazili, tak přišel čas na mazlení a seznamování, aby nedošlo k nějakým problémům. Obě dvě si vzaly tři psy z útulku a Aira k tomu měla ještě Chewy, ,,nejsou moc poslušný, takže se připrav na tahanice,” varovala předem svou sestru se smíchem, jelikož to nikdy nejsou moc pohodlné procházky, když mají víc psů. Aira tohle dělá ale docela často, takže už si zvykla a nějak jí to nevadí, je to spíš takový fitness, jelikož za nima líta sem a tam. Aspoň si trochu holky zacvičí. ,,Kam vyrazíme? Slyšela jsem, že je ve městě nějaký park s Japonskou tématikou, to by mohlo být zajímavý na takový rychlý prolítnutí, ne?” zavtipkovala na účet pejsků, ,,snad tam teda můžou,” a kývla k nim hlavou, ,,no to se uvidí, tak co říkáš, můžeme?” ujistila se radši předem, jestli Sao ještě něco nepotřebuje.
Když po takových dvaceti minutách chůze došly k zmiňovanému parku, nikde nebylo napsáno, že by byl psům vstup zakázán a i sem tam dokonce pár lidí procházelo, takže se Aira podívá na svou sestru a s úsměvem jí oznámí: ,,myslím, že můžeme jít,” banda psů s ní opravdu máchá ze strany na stranu, jelikož je malinka a oni jsou dost silní. Sao je na tom docela podobně, ale aby ne, když jsou obě stejně drobounké. ,,Páni, vypadá to tady fakt hustě, co?” houkne na svou sestru, která je opodál a zaujatě se rozhlíží kolem sebe, takže moc pozornosti nevěnuje psům. Což se jí popravdě stane osudné, jelikož její smečka zachytí pach jednoho neznámého psa, který je opodál a doslova za ním vystřelí, jako raketa  a Airu strhnou s sebou. Je to asi nějaký instinkt, ale Aira vodítko drží zuby nehty a ne a ne ho pustit, co  kdyby se chlapci za kterým ty psy vypálili něco stalo, nebo někomu jinému, kdyby je pustila. Takže jí nohy cupitaly o sto šest, skoro je spíš nestíhala, dokážete si totiž představit, jak rychle běží pes, když zachytí nějaký pach. ,,Neeenee, kluciiii, nechte tohoo,” volala na ně marně, jelikož se zastavili až u daného psa. Nebylo by to tak hrozné, ale Aira nestihla tak rychle zastavit a smetla tak sebou na zem i chlapce, který držel onoho psa, který to celé způsobil. Vodítko ale pořád křečovitě držela v ruce, což je docela vtipné při takové situaci, psy se do sebe nijak nepustili ani si nic nedělali, nejspíš to asi bude tím, že chlapcův pes bude fena a oni byli samí psy, takže se jen tak očmuchávali a olizovali. Za to Aira k zemi srazila chlapce, Kena, a sama si odřela ono holé koleno, což ale teď nebylo to podstatné. Hbitě se od chlapce odtáhla a postavila na  nohy, ,,ježiš promiň, moc se ti omlouvám,” spustila hned automaticky a natáhla k němu ruku, aby mu pomohla vstát. Nějak jí vůbec nedocházelo, že je to ten chlapec, kterého viděla na flickru, jaký to byl fofr a zmatek, ,,jsou to psy z útulku,” zasměje se, když vidí jak si hrají s jeho psem, ,,promiň,” mele sice pátý přes devátý, ale když vidí, že je chlapec v pořádku, tak má na tváři úsměv. Byla to docela vtipná situace, pořád křečovitě v ruce ale drží vodítko, asi by ho nepustila, ani kdyby jí srazilo auto. Má ty psy přeci na starost. To se už ale musí otočit za svou sestrou, která samozřejmě běží za ní.

>> Byt Airy a Saoirse

Její sestra se jí zeptala, jestli ji pomůže vyvenčit armádu pejsky, tak neváhala ani chvilku a souhlasila. Pejsky z útulků milovala. Byli neskutečně sladcí a byla hrdá na Airu, že jim tam chodí pomáhat. Ona tam chodila jednou za čas, ale brigádu měla v obchodě se sportovními potřebami, protože milovala sport a s některými zákazníkami si o tom mohla povídat. Mohla jim dávat tipy a řešili spolu na, co potřebují to náčiní a jaký bude nejlepší. Tahle práce ji opravdu bavila a když přivezly na sklad nové surfy, tak si je vždycky prohlížela a přemýšlela, který by si ráda jednou pořídila. Teď měla modrý surf s havajskými kytičkami, který měla už hrozně dlouho. Zdědila ho po tatínkovi. Chtěla nový, ale toho starého se nechtěla zbavit, ten si vyvěsí u sebe v pokoji. Dnešní počasí vypadalo slibně, tak se na procházku opravdu těšila. Na únor bylo neobvyklé teplo, takže si mohla vzít na sebe něco lehkého. Samozřejmě, že nepůjde ven jen v tílku a v kraťasech. To si musela ještě počkat na léto. Vytáhla z skříně obrovskou růžovou mikinu, která sice nebyla její běžný styl, ale koupila ji ve slevě a byla strašně příjemná a hebká. Následně si na sebe oblékla obyčejné černé tepláky s nápisem Vans na levé noze a k tomu nic jiného než boty stejné značky, akorát byly modré. Tyhle tenisky nosila všude, byly ji šíleně pohodlné. Vans byla zkrátka její nejoblíbenější značka. Byla připravená a nachystaná. Mohly jít do útulku. Netrvalo moc dlouhou chvíli a dorazily do útulku. Pomazlila se a seznámila se s těmi drobečkami, které dneska vezme se projít ven. Všichni byli úžasný. Vzala si stejně jako její sestra tři pejsky. Pokývala hlavou: ,,Jsem připravená na cokoliv.” Usmála se a spiklenecky na ní mrkla. Mrknutí věnovala i těm třem chlupáčům. Saoirse to taky nevadilo, sice s nimi nechodila často a nebyla zvyklá, ale věděla, že zvířátka jsou prostě taková, hlavně teda psíci z útulku. Fitness se jí rozhodně bude hodit, protože ona běžně doma necvičí a ani nechodí do fitka, jen tam byla párkrát, když ji přesvědčil její přítel. ,,O tom parku jsem taky slyšela, i jsem viděla nějaké fotky. Vypadá to, že tam je opravdu krásně. Takže tam razíme,” zavelela s širokým úsměvem na rtech. Kývne hlavou: ,,Podle mě na vodítku určitě můžou, můžeme.” Pokývala hlavou, protože ona i její psí parťáci byli nachystaný na tuhle skvělou procházku.
Netrvalo dlouho a došly společně i s pejsky do parku. Sice po cestě trochu tahali a každý šel na jinou stranu, ale nebylo to nic hrozného, nic, co by se nedalo zvládnout. Jen si stačilo zvyknout. I ona se rozhlédla po parku a hledala nějakou ceduly, která by zakazovala vstup se psy. Vypadalo to, že žádná taková tu neexistuje. Lidé tu měli psíky, tak zřejmě je to tady dovolené. ,,Taky si myslím, že můžeme,” přitakala souhlasně. Snažila se udržet tu bandu, ale docela s ní už trhaly a cukaly. Přece jenom byla to drobná a štíhlá holka, která vedla tři různě velké psy, kteří byli nadšený, že jsou venku. Byla tedy na tom podobně jako Aira. Rozhlížela se už po parku. ,,Ano, je to tu opravdu nádherné,” tohle místo ji přišlo docela romantické a to ona moc romantická duše právě nebyla. Pozorně se rozhlížela po parku, občas se podívala na pejsky, na jednom místě nezůstala moc dlouho, protože psíci ji tahali neustále dopředu. Takže se nemohla opravdu pokochat touto krásnou zahradou, ale to ji nevadilo, protože s tím počítala. Netrvalo chvilku a zaregistrovala, jak se psí spřežení její sestry někam rozběhlo. Otevřela šokovaně pusu a pozorovala, co se bude dít. Chtěla se rozběhnout, ale jeden z jejích psích společníků zrovna se rozhodl, že potřebuje vykonat potřeby, tak Sao musela počkat a posbírat potom bobek. Mezitím, co pejsek kadil,stála, čekala  a jen pozorovala svou sestru, jak to její počínání dopadne. V momentě, kdy narazila do chlapce, tak šokovaně pootevřela pusu, ale pak vyprskla smíchy. To by nebyla milá sestřička, kdyby se nezasmála cizímu štěstí. Věděla hlavně, že jsou oba v pořádku. Její společník konečně dokonal potřebu. Vytáhla pytlík, bobek sebrala a vyhodila ho do nejbližšího odpadkového koše. To už se vydala k své sestře a k tomu neznámému mladíkovi. Pejsci tahali na všechny strany, tak zase měla, co dělat, aby je ukočírovala. Cesta sem byla mnohem příjemnější, protože neviděli tolik jiných kolegů. Došla za nimi. ,,Jste v pohodě?” zeptala se obou se starostlivým výrazem v tváři.

Kendrick musel využiť tento slnečný deň aj napriek tomu, že bolo chladnejšie na to, aby sa mohol konečne vyvetrať v spoločnosť svojej najlepšej kamarátky. V tejto chvíli nemyslel Betty, ktorá bola jeho dievčenskou najlepšou kamarátkou, aj keď už len tá predstava bola pre neho nepochopiteľná, keďže nechápal, ako sa dokázal s nejakým dievčaťom spriateliť. No a čo sa týkalo Rafa, tak mal pocit, že by sa mu mal zdôveriť s tou najväčšou novinou, ktorá sa v jeho živote teraz udiala. On sám nebol zvyknutý na to, že by svoje diela niekde alebo niekomu ukazoval no napokon aj on sám využil tú príležitosť a jednu zo svojich obľúbených sôch, aj keď to bolo jednoduché a možno ničím extra, sa rozhodol vystavovať na jarnom plese. Určite bude chcieť, aby jeho kamarát prišiel k nemu, potľapkal ho po rameni a povedal, že to bola dobrá práca, konečne sa rozhodnúť niečo svetu ukázať. V tejto chvíli mal na myslí svoju štvornohú najlepšiu kamarátku s ktorou sa snažil tráviť čo najviac času, ako sa len dalo. Navštívil svoju tetu, ktorá mala jeho psa vo svojej starostlivosti, pričom on by sa jej mohol konečne nejakým spôsobom poriadne poďakovať a následne sa pozrel na Tessu, ktorá sa nevedela dočkať prechádzky. Kendrick ju pohladil za ušami, pripol si ju na vodítko a musel odmietnuť pohostenie tety, ktorá ho ako inak privítala so slovami, že určite stratil minimálne dve kilá na svojej hmotnosti. Niekedy sa správala ako ten typický príklad starej mamy, ktorá sa vždy pokúšala do každého natlačiť čo najviac jedla a nie nikdy nebrala ako nejakú výnimku. A rovnako to bolo asi aj v jeho prípade, pretože do sivého batoha kde už mal nejaké tie veci, väčšinou len drobnosti pre Tessu a vodu pre seba si musel zabaliť aj niekoľko čokoládových koláčov, ktoré vyzerali naozaj okúzľujúco. Už sa tešil na to, ako si nájde nejaké pokojné miesto, hlavne niečo nové, kde ešte s Tessou nebol. A práve z toho dôvodu bol rád, keď objavil nový park a dokonca aj tematický! To sa určite bude páčiť aj Tesse. Kendrick vošiel do parku a bol z toho doslova nadšený možno aj viac ako jeho štvornohá spoločnosť. Nebol nijak zvlášť oblečený. Rozhodol sa pre sivú mikinu na to ešte teplejšiu bundu a modré nohavice. Kendrick mal v ruke mobil, pričom ako každý jeden normálny človek mal v pláne si pozrieť nejaké novinky na sieťach. V momente, kedy mu do oka padol opäť profil, ktorý za posledný čas navštívil už niekoľko krát, dokonca mohol byť rád za to, že sa to niekde neobjavuje, pretože by mohol vyznieť ako nejaký zvláštny stalker, no na jeho tvári sa takmer okamžite objavil úsmev. Bolo to z toho dôvodu, že každý jeden komentár, ktorý prišiel od dievčaťa k nejakej jeho fotke vedeli z neho urobiť doslova človeka, ktorý by sa mohol vznášať priamo do nebies. "Tessa pozri sa! Mám pocit, že ak by si ju poznala, tak by si si ju okamžite zamilovala. Oh neviem si ani len predstaviť, že by som ju videl ja! Je to jednoduché niekomu odpísať na komentár ale rozprávať sa naživo? Čo ak sa bude niekedy chcieť stretnúť?" Ukázal svoj mobil, kde sa nachádzala jedna z fotiek Airy, na ktorej sa usmievala takým štýlom, kedy sa jej vytvorili v lícach jamky. Svojim spôsobom vedel, že to nebude vedieť Tessa rovnako oceniť ako on. Ale na tom nezáležalo. Následne len zamkol svoj mobil a potom si ho dal do vrecka, pretože sa chcel venovať predovšetkým okoliu a tomuto miestu ako pozeraním sa na všetky tie fotky, ktoré boli krásne. Kendrick si ani len neuvedomil ten fakt, že Tessa sa správala trocha zvláštne. Zastavila sa, ako keby niečo vetrila. Až v ten neskorý moment si uvedomil, čo sa vlastne stalo. Ale na to už bolo doslova neskoro, pretože sa Kendrick nachádzal už na zemi a jeho hlava ho mierne pobolievala. Kendrick otvoril oči a pozrel sa na človeka, ktorý sa k nemu prihováral. Bola to ona! sakra krucinál, vážne to bolo to dievča, ktoré mu už niekoľkokrát komentovalo jeho fotky nebol by ani prekvapeným, ak by si našiel komentár pod každou svojou fotkou od tejto krásnej slečny aj ked v podstate to pre neho prekvapením bolo. Nevedel, prečo práve on. "Ja... uhm... ja... cítim sa trocha pod psa..." povedal Kendrick a v prvom momente si ani len neuvedomil, že tie slová by mohli vyznieť naozaj zvláštne v tom ohľade, že to bolo niekoľko psov, ktoré ho zrazili k zemi. Postavil sa a pozrel sa pod seba. "Tak nie celkom pod psa! psy by mali byť v poriadku. Alebo nie? stalo sa im niečo?.. prepáč ja.." Kendrick sa chytil za hlavu a musel sa na malý moment pozrieť na Tessu, pričom si všimol to, že mala už spoločnosť niekoľkých psov. Tessa nebola problémovým psom z toho dôvodu sa nemusel obávať o to, či by sa jej niečo stalo alebo nie. Ked sa opäť pozrel na to dievča, presnejšie na Airu, to meno si samozrejme pamätal aj keď ho nevyslovila, tak si uvedomil, že vidí dve Airy. "Počkať..." zadíval sa na to presnejšie a ukázal dve, potom sa pozrel na tie prsty, ktorými to ukázal a zatrepal hlavou. "nemyslím si, že som v poriadku. Pretože ťa vidím dvojmo. Ale prečo mi raz tykáš a raz vykáš? ja... som naozaj zmätený..." Kendrick sa pozeral okolo seba, pričom možno hľadal človeka, ktorý by držal kameru a toto všetko si natáčal, nedávalo mu to žiaden zmysel. "Vidíš ma dvojmo tiež? hoci asi to je hlúposť.. som to ja, kto si udrel tú hlavu..." jemne si prešiel rukou po hlave.

Myslela si, že jsou oba v pořádku, že to zase nebylo tak hrozné. Tedy až na její koleno, ale to nic není, kdo kdy neměl odřené kolena? Věděla, že jí nic není a myslela si to i o chlapci na zemi, jelikož neviděla žádné louže krve, takže měla důvod k úsměvu. Jeho slova jí dost pobaví, jelikož to byl docela nevhodný, nebo vhodný výběr slov? Proto než k nim doběhne její sestra, tak si chlapce pořádně prohlédne a hned jí hlavou bleskne, že chlapce, kterého srazila na zem zná z flickru! ,,Ty jsi Kendrick,” vybafne na něj s obřím úsměvem od ucha k uchu, jelikož si ho moc dobře pamatuje. Zdál se jí totiž hrozně roztomilý, ale netušila, že jestli se někdy potkají, tak že to bude zrovna takhle, to jí pak ale dojde, jak to předtím myslel ,,jak pod psa? Něco tě bolí? Je ti špatně? Nemotá se ti hlava?” z jejího obličeje se vytratí úsměv a objeví se tam ustrašený výraz, jelikož má strach, že mu nějak ublížila. To už se u nich objeví její sestra se stejnou otázkou, ,,já jsem v pohodě, ale Kendrick říkal, že mu není dobře,” odpověděla jí okamžitě a na tváři měla ustaraný výraz. Aspoň že psy se už uklidnili a nikam jinam netahají, jelikož mají tak krásnou společnici. Dobře, pořád má tendenci se usmívat, jelikož z jeho pusy vychází opravdu vtipná slova, stejně jako je tomu teď, takže i přes strach, zda je v pořádku, koutky se jí vytáhnou do úsměvu, ,,neboj, všichni jsou v pořádku. Podívej,” ukáže na obří smečku psů okolo nich, jelikož tam přibyli ještě další tři od Sao, ,,nechceš se posadit?” navrhne mu a podívá se okolo sebe, zda někde není nějaká lavička. ,,Myslíš, že jsem mu nějak ublížila? Nebyl to zase tak tvrdý pád,” podívá se na svou sestru a pak zase hned na Kena, jelikož zaslechla slova vycházející od něho. ,,Počkej, počkej. Sao, rozumíš mu?” moc nechápe co se tady děje, ale když se pak podívá na Sao, tak jí to dojde a musí se upřímně zasmát. Nikdy by jí nenapadlo, že by si někdo mohl myslet, že má otřes mozku, když vidí dvě stejné osoby. Ano, pár vtipných setkání už díky tomu že jsou dvojčata vzniklo, ale tohle bude určitě jedno z těch nejlepších. ,,Podívej,” ukáže mu dva zdvižené prsty, ,,kolik prstů vidíš? Nebo, víš jak se jmenuje tvůj pes?” podívá se k zemi na její společnici, která tohle celé způsobila a pak zpět na něj. Teď už má na tváři pobavený úsměv, jelikož trochu tuší o co tady jde, proto popojde kousek k Sao a její úsměv sahá od ucha k uchu, ,,Sao,” pobaveně k ní broukne a pak se podívá na chlapce před nima, ,,hele, jsme tady dvě,” volnou rukou ve které nedrží vodítka, ukáže na sebe a pak na svou sestru, ,,jsme totiž tak trochu dvojčata,” zasměje se a popojde k němu, ,,takže netrápí tě ještě něco, když to že vidíš dvojmo se vyřešilo?” zeptá se, ale tentokrát bez smíchu, jelikož tu otázku myslí vážně a nerada by, aby si myslel, že se mu kvůli tomu nedorozumění bude smát. Mohlo by se to asi stát každému, kdo neví, že jsou dvojčata. To už se ale zase rozblbnou psy a začnou jí tahat tam, kam by chtěli jít, proto si vodítka rozdělí do obou ruk a přitáhne si je blíž k sobě, jelikož tady to ještě není dořešené, takže odejít nemůžou. Ale to, že si do každé ruky vzala dva psy moc nepomohlo, jelikož tam s ní pořád házejí a omotávají jí vodítky, jelikož se teď rozhodli, že půjdou za druhou skupinkou, kterou drží Sao, jediný Chewy, který je její poslušně sedí a jenom kouká okolo sebe s vyplazeným jazykem.

Vlastně se ani nedivila, že se něco takového stalo její sestře. Ona byla na tyhle katastrofy talent a přitahovala. Souviselo to hodně i s jejím jménem. Jejich rodiče se při výběru opravdu trefili do černého. Aira, přesně vystihovala její sestru. Saoirse sice nevěděla význam svého jména, ale měla pocit, že to k ní taky sedí. Taky ji bavilo, jak to někteří lidé neumí vyslovit. Hlavně v Starbucku, kam si občas zašla, ale tam neuměli většinou jmén, takže nic nového to nebylo. Tam byli schopný splést i jméno její sestry nebo dokonce i jejího přítele a ten měl jedno z nejznámějších jmén vůbec. Nechápala, jak mohou být tak neschopný. Možná by jim i něco řekla, ale ovládla se. Sao si uměla dobře stěžovat. Všude psala všelijaké stížnosti, když se ji cokoliv nelíbilo. Ona milovala psaní těch stížností a ještě více milovala, když na ni reagovali. Vždycky byla slušná. To byl její způsob, jak si ulevit, když měla blbou náladu a nebo ještě diskuze s jinými fanouškami, která většinou skončilo hádkou. Tyhle příhody líčila, pak svému příteli. Chudák, to musel neustále poslouchat, ale jaký milující přítel by to neudělal pro svou přítelkyni. Už byl zvyklý, přece jenom spolu už chodili od střední školy. Jak bylo zmiňováno, takové příhody se stávaly neustále její sestře, ale ve většině případě za to nemohla ona. Tady za to mohli hlavně ty pejsci. I když určitě ani jedna z nich jim to za zlé neměla. Už k nim přispěchala, aby mohla zasahovat, přece jenom nějaké zákony z medicíny měla, sice to byla veterina, ale nevadí, něco mohou využít i tady. Starostlivě pohlédla na chlapce. ,,Je mu není dobře? Ať se radši posadí, než tady s sebou bací na zem,” poradila sestře i tomu mladíkovi. Narozdíl od Airy ho sotva znala. Nějak ji v tu chvíli nedocházelo, kdo to je a nebo jednoduše netušila, kdo to vůbec je. Pohlédla na psy, kteří vypadali, že jsou už v klidu. Její psíci trošku tahali, ale po chvilce už byli taky v klidu. I na ně zapůsobila nová psí společnice. Zmateně hledí na chlapce a pak zase na svou sestru. ,,Myslím, že ne. Nevypadalo to zas hrozně,” vyjádřila jí svůj názor na celou tu situaci. To už překvapeně povytáhla obočí nad slovy mladíka. ,,Cože?” dostane z sebe zmatená slova. Vypadala stejně zmateně jako Kendrick, teda ona byla o něco méně. Teď si vůbec nemyslela, že ten chlapec je v pořádku. Začala se rozhlížet po zemi, jestli nezahlédne nějaký kámen. Zřejmě, o který se mohl praštit nebo podobně, protože ta srážka zase nevypadala až tak strašně. Zavrtěla hlavou na odpověď své sestry: ,,Vůbec mu nerozumím. Počkej, nemohl se praštit o něco na zemi?” rozmáchla se rukama, aby ukázala na zem. Po chvilce ji to došlo a jen nechápavě povytáhla obočí. Ano, podobné situace se jí staly, ale ne, že by si někdo myslel, že má otřes mozku. Často je zaměňovali nebo si mysleli, že jsou jen jedna. Tohle byl opravdu nový a zajímavý případ. Nechala to na své sestře, protože se jí to nějak nezdálo. Založila si ruce na hrudi a čekala, jak chlapec zareaguje, když to už k ní Aira popošla a zubila se na ni. ,,Hm,” broukla a upřela na ni svůj pohled, ,,tohle je spíš nemoc dvojčat než, že vidíš dvojmo.” Ušklíbla se potom, co její sestra vyřešila onu záhadu. Nemyslela to, že by ji vadilo, že je dvojče a že by kvůli tomu trpěla. Myslela to spíš jako takový vtípek, který byl trochu z soudku černého humoru. Zkontrolovala pohledem ještě psy, protože si spíše dělala starost o ně než o mladíka. Vypadali v pořádku, takže se jí ulevilo. Pro Saoirse byli na prvním místě zvířata, Aira a její přítel. Přestože chlapec byl sražen její sestrou a zavalen psy, tak si ho přeměřovala nedůvěřivým pohledem. Ona taková zkrátka byla. Jen tak nikomu nezačala důvěřovat. Nebylo to nic proti těm lidem. Nemyslela to zle, ale nedokázala jednoduše se otevřít a něco na sebe prásknout. Nejdřív se jen oťukávala s těmi lidmi, zjišťovala, co mají rádi a jací jsou, až pak na sebe něco práskla. Většinou to trvalo měsíce i víc, jak rok to mohlo být. Její přítel si taky musel její důvěru získávat. Teda povedlo se mu to asi nejrychleji ze všech. Teda kromě Airy, ta tu důvěru měla automaticky od narození a zatím ji nikdy nezklamala a věděla, že ji nikdy nezradí. Stejně tak to měla Aira u Saoirse. Další ošetřování nebo zjišťování zdravotního stavu nechala ještě na Aiře, kdyby mladíkovi bylo blbě a nebo se mu točila hlava, tak zasáhne a podá mu nějaké rady z obory medicíny. Moc se jí už nedařilo zůstávat na jednom místě, protože její smečka tahala ji k smečce Airy. Pořádně zapřela nohy do země a horko těžko se držela. Viděla, jak její sestra má ty samé problémy. ,,Hele, Airo, nechceš, abych ti je na chvilku podržela a ty můžeš pomoci jemu,” kývla hlavou směrem ke Kendrickovi a natahovala volnou ruku, aby ji Aira mohla podat vodítka, pokud její nabídku přijme. Bude to těžké, ale co by Sao pro svou sestru neudělala.

Kendrick sa na ňu alebo ne, kto to mal vôbec vedieť rozoznať po tom ako sa mu podarilo spadnúť na zem a udrieť si hlavu natoľko, že sa mu tam určite do niekoľkých hodín urobí veľká hrča, pozrel a následne sa radšej posadil. Nemal pocit, že by sa mu motala hlava. Dokonca ani len okolie. Na malý moment sa snažil sústrediť aby zistil, či náhodou nie je problém aj v tom. Niečo podobné sa mohlo stať. Mohol si naraziť hlavu na nejaký kameň následne by videl dvojmo, cítil by sa niekoľko minút v poriadku a neskôr by to s ním udrelo opäť do zeme s tým, že by sa už nedokázal prebudiť. To bol ten najhorší prípad a nebolo to vôbec pravdepodobné. Ale aj napriek tomu sa niečo podobné nachádzalo v jeho hlave. „Ja… uhm… som v poriadku myslím si to teda viem. Hlavná vec aby bola v poriadnu Tessa. Nechcem aby sa niečo so psami stalo..“ pozrel sa na svoju fenku, ako keby sa snažil nájsť niečo na čo by sa mohol upriamiť a nechať si myšlienky trocha v tej nepodarenej hlave usporiadať. Prekvapilo ho to, že vôbec vedela jeho meno. Bol to zvláštny moment, kedy sa cítil obľúbene. Ale aj on vedel, kým je. Aspoň si to myslel hoci teraz mal pocit, že mu nič nedávalo zmysel. Až do momentu, kedy sa postavili vedľa seba a on mal možnosť vidieť, že sú dve a nie jedna. Celý svet sa mu otočil naruby a pochopil, že sa mu podarilo opäť si vytvoriť nejaký trapas no to ešte ani len netušil, že v jeho prípade to je len začiatok.
„Tak celkom dvojičky? Dá sa byť tak celkom dvojičky?“ nechápal toto prirovnanie. Pretože niekedy Kendrick nerozumel tomu, ak to niekto myslel obrazne alebo ironicky. Ale to nebola jeho vina, on len niekedy nepremýšľal nad vecami vôbec a niekedy až príliš do detailov. Pre niekoho by mohol byť hlupákom. Kto by len nevedel, že sú dvojičkami? Ale teraz sa to pre neho ešte viac skomplikovalo. Už len z toho dôvodu, že sa tu objavilo tak mnoho vecí, ktoré ho mohli rozrušiť. V prvom rade mal možnosť hovoriť s dievčaťom a dokonca s dvoma naraz! Čo sa mu ešte nestalo, v druhom rade ani len nevedel ktorá je ktorá, pretože ak by sa nehýbali mohol by na nich priložiť nejaký štítok a nemusel by sa dostávať do trápnych situácií. A v treťom rade Kendrick mal možnosť na život vidieť človeka, ktorého ešte pred malým okamihom obdivoval na fotkách. „Moje meno je Kendrick Rosenblad. A som jedinec..“ povedal Kendrick a vystrel obe ruky pred seba, ako keby im chcel dať najavo, že by si s nimi chcel potriasť rukou. Mohol to urobiť ako každý normálny človek, kedy by potriasol rukou jednej a potom druhej ale pre človeka ako bol on, ktorý nebol príliš rozhodným sa zdalo toto ako správne riešenie. Jemu ani len na um neprišlo to, že pri predstavení povedal niečo, čo ľudia nehovoria. „Chcel som povedať, že nemám dvojča… Takže Aira a čao?“ nechcel sa dostať do situácie, kedy nevedel určiť, ktorá je ktorá. Už teraz mal problém s tým vôbec povedať niečo zmysluplné, čo sa mu ešte stále nepodarilo. „Takže tým pádom sa mi asi podarilo...“ Kendrick si spomenul na jeho menší úlet čo sa týkalo flickr, kedy si myslel že Aira a Sao sú rovnaké osoby. Dokonca v tom momente si priložil ruku k perám ako kedy to nechcel ani vysvetliť. „Ja sa tak ospravedlňujem za to, čo som napísal na internet. Pretože ja som si myslel, že Aira má problém s účtom kedy sa nevie cez neho prihlásiť a pridáva si komentáre k fotkám. Prišlo mi to zvláštne ale nechcel som robiť nejaké unáhlené závery. Hoci mi napadlo aj to, že by sa jednalo o rozdvojenú osobnosť. Ale!“ Kendrick sa opäť zamotával do svojich slov aj keď to nechcel. „Nechcem nikoho takého ani uraziť! Pretože ja si myslím, že to je človek ako každý iný. Čo keby sme tento nešťastný okamih, ktorý vznikol predtým a teraz trocha napravili? Mám v taške niekoľko čokoládových koláčov. Mohol by som vás ponúknuť. Nemusíte sa báť!“ Kendrick si zobral svoj vak k hrudi a vybral z neho ružovú dozičku na ktorej sa nachádzalo niekoľko kvietkov. Tá doza nebola jeho ale jeho tety no neprišlo mu to zvláštne. Možno pre človeka, ktorý mu nevidel do hlavy a nevedel tie súvislosti by si mohol pomyslieť, že patrí jemu. „Nie som žiadnym dealerom, ktorý by vám chcel ponúknuť perník. Nie sú to perníky ale len koláčiky.“ Kendrick nemal skúsenosti s drogami on si po celý ten čas stále myslel, že ak niekto hovorí o perníku, že sa jedná o druh koláča v ktorom je pridaná iba tá droga. Hoci nechápal, prečo tomu hovoria, že varia perník keď sa koláče pečú. No možno majú na to nejaký svoj tajný spôsob. On sa do toho veľmi nevyznal, pretože nemal vlohy na pečenie.

Vypadalo to, že se Sao o Kendricka měly stejný strach a to ho ani jedna pořádně neznala, což ale nevadilo. Každý by měl být zodpovědný a postarat se o člověka, kterému ublížil. Takže kdyby se mu přitížilo, jedna z nich by ho klidně odvedla do nemocnice. Což ale asi nebude potřeba, jelikož neměl potřebu se posadit a ani nevykazoval žádné jiné známky úrazu. Tedy kromě vidění dvojmo. Přišlo jí ale roztomilé, že místo sebe stavěl na první pozici svou fenku. To je něco, co by udělala stejně Aira se Sao. Kdyby někdo k zemi srazil je, zajímali by se hlavně o zvířata, ale Aira moc dobře věděla, že jim se nic stát nemohlo, jelikož vodítko bylo dlouhé, takže i když se sesypala k zemi, je to neovlivňilo a mohli si dál normálně čmuchat svou novou společnici. ,,Myslím, že Tessa je úplně v pohodě. Našla si nový kamarády," věnuje jeden svůj úsměv Kendrickovi a pak psý smečce na zemi. ,,Jo,” odkýve slova Sao o tom, že jsou dvojčata, jelikož to řekly i skoro ve stejný čas, což bylo docela i vtipný. Občas mívaly takové situace že ve stejnou dobu říkaly stejné věci, občas nepřímo, jako dnes a někdy na slovo stejný. Těžko říct jestli je to vtipný a roztomilý nebo zvláštní a děsivý. ,,To nevím,” zasměje se jeho poznámce o tom, jestli můžou být dvojčaty jenom tak napůl. Možná zvolila na začátku špatná slova, ale nějak jí nedošlo, že by to mohlo znít divně, ,,co myslíš Sao?” podívá se na svou sestru po jejím boku, ,,podle mě jsme ale úplně úplný hodně podobný dvojčata,” podá mu to tak, jak jí to teď přišlo na jazyk a zářivě se na něho usmívá. Na rozdíl od jeho sestry, ona ho nijak nezkoumá nebo nepodezřívá. Nemá k tomu důvod, radši mu věnuje pár úsměvů. ,,Asi dobrý,” podívala se na svou sestru, když jí nabídla pomoc ohledně psů. Sice s ní mávali, ale nemohla je hodit na svou sestru, to by od ní nebylo hezké. Navíc Kendrick už vypadal v pohodě, ,,myslím, že je docela v pohodě,” odtrhne svůj usměvavý pohled od sestry a podívá se na Kena. Trochu zmatený, ale asi v pohodě. Bylo to od ní ale hezké. Když ale dojde na představování a Kendrick před sebe natáhne obě dvě ruce se slovy, že je jedináček, musí se Aira zasmát. Bylo to od něho opravdu roztomilé gesto. Proto trochu pracně popojde blíž k němu a jeho jednu ruku přijme, ,,já jsem Aira, a jsem ráda, že si tě tedy s nikým nebudu plést” jeho ruku, kterou právě drží mu stiskne a lehce s ní potřese. Dívá se mu přitom samozřejmě do očí a celou dobu se usmívá, potom jeho ruku pustí a čeká, zda podobné gesto udělá i Sao, což asi nejspíš jo, jelikož obě dvě jsou slušně vychovaný slečny. Už chtěla přikyvovat, že jsou Aira a Sao, ale jakmile její jméno zkomolí, objeví se na jejím obličeji pobavená grimasa smíchaná spolu s výrazem, který říká “upssssss”. No radši nic neříká, tohle bude na Sao. Když se ale začne omlouvat za nedorozumění, který vzniklo ještě na flickru, její pobavený výraz se změnil na chápavý a ja jejím obličeji se objevil nepatrně jemný úsměv, ,,to vůbec nevadí. Vůbec se tím netrap,” broukla k němu a podívala se na svou sestru, ,,že jo, Sao? Jsme se na tom trochu pobavily, jelikož jsme nechápaly o čem mluvíš, ale to je celý,” ujistila ho Aira. Sao určitě taky něčím přispěje, takže je asi zbytečné o tom mluvil nebo se tím stresovat. Ale koláčky zní dobře, navíc čokoládové! Dost se jí ale ulevilo, když se všechno vyřešilo a Kendrick je asi v relativním pořádku, nebo se tak aspoň zdá. Určitě by ale bylo lepší, kdyby se na chvíli posadili, kdyby se mu náhodou udělalo špatně, tak aby sebou znovu neplácnul na zem. To by asi nechtěl nikdo z nich. Jakmile ze svého batohu vytáhnul onu dózičku, která samozřejmě upoutala pozornost všech psů, takže se aspoň na chvíli uklidnili a přestali tahat do všech směrů, jelikož je nejspíš zajímalo, co dobrého se tam pro ně nacházelo. ,,Dobře,” zasměje se jeho poznámce o tom, že není žádný dealer, ,,docela ti to věřím, žádný dealer by svoje zboží asi nevytáhl uprostřed parku plného lidí,” pronese k němu a podívá se na svou sestru, které v obličeji vidí její typicky nedůvěřivý pohled. Dalo se to čekat, navíc po jeho poznámce s Čao, ,,co kdybychom se posadili,” přitom se celou dobu dívá na svou sestru, které se snaží pohledem říct ať se usměje, že on je opravdu neškodný. Asi, sice jen tak typuje, ale něco jí říká, že opravdu nebude masový vrah, ,,támhle na lavičku,” dodá a přitom rychlým pohybem hlavy přejde od Sao ke Kenovi a ukáže na lavičku opodál. ,,A můžeme si tam dát ten tvůj perník,” pobaveně se na něho ušklíbne, nechtěla do něho nějak rýpat, jenom jí to prostě přišlo vtipný. Sice se trochu komplikuje procházka, ale aspoň si  psy a hlavně holky budou moc odpočinou a třeba budou psy  okolo něco čmuchat a nebude jim to vadit. ,,Nevadí ti to, Sao, že ne?” podívá se na ní, jelikož nějak tuší, že by tady mohl nastat menší problém, ale přeci i ona sama navrhla, že by se měl posadit. Po pár minutách se ale dají do pohybu a pomalu se všichni tři rozejdou k lavičce, kde se i posadí. Aira si systematicky sedla doprostřed, protože má na paměti pořád to, že popletl její jméno. Ví, že občas lidi s ním mají problém ho správně vyslovit, a taky ví, že to není nic příjemného, když ho někdo poplete. Když se pak vedle ní usadí Sao a Ken, je to trochu zvláštní situace, proto Aira přesměruje svůj pohled na Kenovu dózu, ,,pěkná dóza, taková aesthetic,” zvedle pohled nahorů ke chlapci s zářivě se na něho usměje. Myslela to vážně, Aira je taková hračička a takové drobnosti dokáže ocenit. ,,Proč ti moji psy si prostě nemůžou sednout,” zasměje se a trošku s nimi pořád válčí, ale už je to lepší než předtím. Teď si jich víc všímá, takže se snad znovu nestane, že by jí vytrhly z nepozornosti a vytřeli s ní zem. To jí taky padne pohled na její sedřené koleno od krve, ,,toho jsem si ani nevšimla," předkloní se jak jen jí to její společníci psy dovolí a prohlédne si ho.

Nedalo se říci, že by se úplně bála o Kendricka, dyť ho vůbec neznala. Spíše zjišťovala jeho zdravotní stav, jednak přece jenom, tak trochu studovala medicínu a jednak kdyby se něco mladíkovi nelíbilo, chtěl by si stěžovat, tak nemůže, pak říci, že se o něj nepostaraly. Ale naštěstí vypadal, že je v pohodě. Snad. Ohledně zmínění jména Tessa tázavě povytáhla obočí, hned ji nedošlo, že jde o psí kamarádku Kendricka. Po chvilce však k pochopení došla. Nějak to nahlas nekomentovala, ale v svém případě by taky dala na první místo zvíře a ne svou osobu. Pro zvířata by udělala cokoliv na světě, celým srdcem je milovala. Stejně pak milovala svého přítele, mamku a sestru. Těm by taky dala celé svoje srdce. Obě s Airou řekly podobnou věc v stejný moment, na tom nebylo nic divného. Nestalo se jim to poprvé a ani naposled. Byla na to zkrátka zvyklá. Často se jí na to lidi ptali, jestli to mají a nebo jestli se jim stává to, že když je jedna smutná, že ta druhá taky. Zatím to měla vždycky takhle, protože poznala, kdy byla její sestra smutná. Navíc to i viděla, když spolu bydlely stále v stejné domácnosti. Netušila, ale jak to bude, když se jejich cesty rozdělí. Pokud k tomu opravdu dojde. Mohla by se pak zeptat Airy, jak to vlastně má. Nikdy neměly předtím to nutkání řešit, prostě s tím žily a nezabývaly se s tím. Kendrick se jí začal zdát těmi otázkami podivný. Říkala si, jestli je vůbec možné, aby se někdo na něco takového ptal. Jen pohlédla na svou sestru a tázavě povytáhla obočí. Naznačovala tím, že se jí ten Kendrick jaksi nezdá. Ne, že by to bylo osobně něco proti němu, ale Saoirse je prostě podezřívavá, i když budete chodit pomáhat do domova důchodců a dávat peníze na charitu, tak ona vám nebude věřit, dokud vás pořádně nepozná. Jaksi si ani neuvědomovala, že Kendrickovi odpovídala na komentář na Flickru. V tuhle chvíli ho vůbec nechápala a přišel ji mega divný, pak na něj zapomněla. Vlastně si ani jeho profil nějak neprohlížela, takže ji to zkrátka nedocvaklo, o koho jde narozdíl od její sestry. ,,No, jsme zkrátka dvojčata,” pokrčila rameny, nevěděla, co na to říct, protože ji přišla ta otázka podivná a nesmyslná. Myslela si, že je jasné, že to je nadsázka. Kývla na sestru. ,,Vypadá,” odsouhlasila jí to po dalším zkoumavém pohledu. Chudák Kendrick si musí připadat jako u nějakého výslechu či prohlídky. Při představení a vytasení obou rukou, chytne tu druhou volnou a potřásá si s ním: ,,Saoirse Fowler.” Pronesla naprosto seriózně, jako kdyby byla na nějakém pracovním pohovoru. Ruku pak pustila a chytla pořádně psy, aby ji nikam neutekli. Povzdechla si, když zkomolil její jméno. To se stávalo opravdu často. Bylo těžké na vyslovení někdy. Takže to pro ni byla zcela běžná záležitost, i když ona si říkala, že to není tak těžké jméno. ,,Čao, ne. Sao jako Saoirse,” vysvětlila mu na upřesněnou. Trochu to mohlo zní, jako kdyby to říkala nějakému dítěti ve školce, ale tak to nezamýšlela. Jen mu chtěla dát i pomůcku, popřípadě mu nabídnout i druhou variantu jména, aby si mohl vybrat, jak ji bude říkat. Za to jméno u ní měl malý černý puntík. Malinký. ,,No, v tu chvíli jsem si myslela, že jsi divný,” řekla naprosto upřímně, měla někdy tendenci říkat věci na rovinu, že to někdy mohlo ublížit ostatním, ,,ale pak, pak jak říká Aira. Takže dobrý.” Tohle byla verze, jak Saoirse přijímala omluvy od neznámých lidí. Nechtěla být až moc podezíravá nebo možná i zlá, ale prostě to neovládla. K této povaze vedla částečně smrt otce a částečně dospívání. Když začal Kendrick vytahovat koláčky, tak nasadila znovu typický pohled, který ho prověřoval. Teď si začala říkat, jestli náhodou nenosí u sebe ty koláčky neustále, jestli je nenabízí cizím dětem a holkám. Takhle její mysl pracovala. Nad vším hodně přemýšlela. Nad každou maličkostí. I její psí spřežení se zklidnilo a posadilo se na zadek. Pozoroval onu dózičku. Zase se neudržela a namítla na komentář Airy: ,,Anebo právě, že ano, protože lidé by nevěřili, že tady by přímo někdo něco takového dělal před jejich očima.” Pronesla zcela vážně svou teorii, ano, koukala, až příliš moc na seriály, to se projevovalo i na přemýšlení. Tím samozřejmě nechtěla Kendricka obvinit z dealování drog. Jen ji to napadlo, tak nad tím uvažovala. Poslechne si návrh své sestry a pak záporně zavrtí hlavou. ,,Nevadí,” nechtěla to sestře komplikovat. Viděla, že se chce kamarádit s Kendrickem, tak ji v tom bránit nebude a ani jim to nechtěla kazit. Nenápadně si aspoň prověří tím, že ho bude poslouchat a pozorovat. Posadila se vedle své sestry a nic neříkala. Saoiřiny psy byli překvapivě o něco hodnější, tak byli trošku klidnější. Zmateně se podívá na sestřino koleno. ,,Měla bych mít náplast, jestli chceš?” nabídla se. Nosila vždycky u sebe náplasti. Vždycky, aspoň jednu. Zřejmě za to mohlo její doktorské já a nebo to, že má za sestru Airu.

Každému jednému človeku by malo byť od prvého okamihu jasné, že sa jedná o dvojčatá. A jemu by to bolo možno jasné v momente ak by pred nimi stál normálne a nie po tom páde, ktorý zapríčinili cudzie psy. Ale ako by im to mohol vyčítať? On psy miloval ak by to tak nebolo, tak by nemal svoju fenku. A Tessa bola jeho najlepším priateľom. V momente, kedy mal možnosť zoznámiť sa s nimi oboma, tak mohol vidieť prvé rozdiely. Mal šťastie, že sa nezoznámili súčasne pretože by nevedel, kde sa má pozrieť ako prvé. Chcel sa pozrieť do očí ale ako by to dokázal? Určite by odišiel z tohto milého stretnutia s boľavou hlavou s plno trapasmi a s očami, ktoré by mu začali utekať do rôznych strán. „Je mi potešením konečne ťa.. teda vás spoznať aj… osobne...“ povedal Kendrick pričom v tejto chvíli musel premýšľať nad každým jedným slovom len z toho dôvodu aby sa nedostal do tých nepríjemných situácií. Pozeral sa na nich možno príliš dlho, kedy by to mohlo byť nepríjemné. Možno by si mohol zobrať nejaký zošit a pero do ktorého by si mohol zapisovať nejaké znaky pre prípad, že by toto nebolo ich posledné stretnutie. Kedy by mohol zistiť v ktorých veciach sa od seba líšia. Čo sa týkalo osobnosti a povahy, aj napriek tomu že spoločne rozprávali len niekoľko minút, tak mal možnosť vidieť tie rozdiely. „Prepáč mi to, ja som len zle rozumel. Máš pekné meno ale pomerne ťažké z toho dôvodu ti hovoria Sao?“ povedal Kendrick a venoval jej jeden menší úsmev. On to nemyslel ako niečo zlé. Pravdou bolo, že ak by sa veľmi snažil tak by to meno vyslovil správne. Ale tá skratka bola o niečo praktickejšia. Musela sa určite už v živote stretnúť s tým, že sa niekomu podarilo skomoliť jej meno. Predstavila sa celým menom, ako keby boli na pohovore no on urobil predtým to isté. Mohol pocítiť stisk ruky no aspoň bol na dobrej ceste. Ak to tak vôbec bolo. Čo sa týkalo Airy, bolo to jednoduché možno sa v niektorých veciach na seba podobali. Na jej tvári sa nachádzal úsmev a to jemu sa páčilo. On si to mohol všimnúť už len na tých fotkách na flickr. „Ak by som bol dealer, čo samozrejme nie som. Tak by som sa zameral na podobné miesta. Aspoň by som nemusel robiť príliš dlho. Už len kvôli tomu, že sa tu nachádza veľa ľudí a oni by si určite perník kúpili. A musím povedať, že moja teta robí tie najlepšie perníky!“ povedal Kendrick s milým úsmevom, pričom si ešte stále neuvedomoval, že v okamihu ak niekto povie perník nemyslí tým to čokoládové nadšenie, ktoré má aj on sám rád. On mal rád čokoládové pokušenia ale nikdy sa do niečoho podobného nedokázal púšťať. Pretože v okamihu ak by sa o niečo podobné pokúsil, tak by spolok mal naozaj veľké problémy. „Možno sa niekedy pokúsim o to, že perník upečiem aj ja sám. Hoci potom budú musieť v chlapčenskom spolku zavolať hasičov. A potom by som ho mohol predávať. Možno by ti trocha perníka dokázalo na tvári vyčariť...“ chcel niečo povedať, dopovedať to posledné slovo no pri pohľade na Sao sa radšej pozrel inštinktívne do zeme a tváril sa, ako keby tie slová nikdy nepovedal. Musel uznať, že z toho dievčaťa išiel strach. Určite nie taký ako to bolo u jej sestry. Bol rád, že súhlasili a mohli sa posadiť na lavičku, ktorá bola pri nich. V momente, kedy Aira pochválila jeho dozičku tak si uvedomil, čo to vlastne má v rukách. „Oh… toto… toto tak len… uhm...“ chcel to nejako vysvetliť. „Toto nie je tak celkom moje. Pretože toto mi dala moja teta. Ja som si to ani neuvedomil!“ Kendrick svoj pohľad venoval raz Aire a jej sestra a potom psom, ktoré boli pri nich. „Neskúsila si ich pustiť? Možno chcú len voľnosť..“ Kendrick ich nepoznal no nebol to najhorší nápad. Hoci mohli by sa neskôr dostať do situácie, kedy by ich museli naháňať po celom parku. „Toľko psov! To je naozaj veľká svorka. Sú všetky vaše? Máte ich doma? A nie je to na vás veľa? Alebo to nie je všetko? Máte aj iné zvieratá? A máte radi mačky? Pretože ja brrr….“ na malý moment sa striasol a neuvedomil si, že sa už nachádzal v tej situácií, kedy hovoril viac ako by mal. Radšej si do jednej ruky zobral kúsok koláča a zahryzol sa do neho ako keby ich mal bombardovať ďalšími otázkami. Kendrick si pochutnával na koláči a pozrel sa okolo. „Poznáte toto miesto dobre? Pretože ja som tu po prvýkrát. Ale páči sa mi to, ako keby som niekde vo svojom vnútri cítil, že som s týmto miestom nejako spätý. Ale neviem o tom, že by som mal nejakých japoncov v rodine..“ povedal Kendrick, pričom to muselo byť mierne komické uvedomiť si, aké spojitosti mu napadajú.

,,Vážně myslíte, že tohle je dobrý místo na dealování drog?” zeptá se pobaveně, jelikož narozdíl od její sestry jí to přišlo docela vtipný. Ona nebývala podezřívavý typ člověka, ona brala všechno pozitivně, a nic moc nezkoumala, takže i teď to brala ze srandy a jen tak nad tím polemizovala, ,,mně to přijde jako docela špatný místo. Nikdy nevíš, kdo je kdo. Třeba támhle ten pán může být policajt,” kývne hlavou k jednomu pánovi, který je opodál a zasměje se, ,,a nemusíš pracovat dlouho? Dealeři mají nějakou pracovní dobu?” podívala se na svou sestru a pak hned na Kena, jelikož vypadali, jako by se v dealerování vyznali. Celou dobu se ale zářivě usmívala, jelikož si tuhle situaci docela užívala, když ví, že všichni jsou v pohodě. ,,Nejlepší jsou perníčky s obličejíčkama,” pobaveně se uculí a rukou naznačí malé perníčky. Ani Aira neumí moc dobře péct nebo vařit. Uvaří si aby nezemřela hlady, nebo si něco upeče, když má na něho chuť a doma nic není, ale nejsou to žádné mistrovské kousky. Chystala se mu něco odpovědět ohledně toho, když mluvil o pečení a chlapeckém spolku, ale jakmile svůj dialog nedopověděl, tak se podívala na svou sestru, která nevyzařovala moc známek pobavení. Nemá jí to za zlé, nebo něco podobného. Prostě ví, že k cizím lidem není otevřená a toleruje to. To Aira je zase opak, ta je otevřená až až, ráda si povídá a seznamuje. Po přesunu na lavičku se pohodlně usadí a porozhlédne okolo sebe, byla ráda, že Sao souhlasila, že se na chvíli posadí. Sice to byla procházka, ale ona byla už docela polámaná a unavená, takže taková malá pauzička vždycky bodne. Když ale začal obhajovat svou, nebo teda dózičku jeho tety, tak se cítila trochu provinile, že to mohlo vyznít špatně, ale ona narážku na Kenovu mističku vůbec nemyslela zle. Kdyby ano, asi by to znělo trochu jinak. I ona uměla být nepříjemná a zlá, ale tohle svoje já většinu času schovává a nepouští ven, proč taky? ,,I kdyby byla tvoje, tak to nevadí ne? Je vážně pěkná,” snažila se ho ujistit, že to byl kompliment, ,,a taky jde hlavně o to, co máš uvnitř,” kývne hlavou ke krabičce a pak se na něho zazubí, ,,perník,” zašeptá k němu, aby to jako nikdo neslyšel a pak se podívá na svou sestru a pak na své koleno a pak znovu na svou sestru. ,,Proč máš s sebou náplast?” zeptá se udiveně, protože Aira má s sebou sotva peněženku, no ale pak přikývne, ,,ale jestli bys jí měla, tak bych si jí asi vzala,” broukne a volnou rukou si odsune kalhoty, aby jí do toho nezasahovaly. No než Sao najde náplast, tak se podívá na Ken a poslouchá ho, ,,nemyslím, že to je dobrý nápad. Jsou to psy z útulku, takže nemají pořádný výcvik,” odpověděla mu na jeho slova ohledně toho zda je nezkoušela pustit, ,,takže bychom je pak se Sao naháněly po celým parku a všude možně,” podívá se na svou sestru a pak zakroutí hlavou na znak toho, že to nebyl nejlepší nápad. No, ale to nemohl vědět. Pečlivě ho poslouchala a poslouchala i svou sestru, přišlo jí vtipný kolik otázek ze sebe dokázal dostat. No ale nadruhou stranu to bylo roztomilý, jelikož je tři pojila stejná láska ke zvířatům. ,,Nene, náš je jenom tenhle,” ukáže na toho nejklidnějšího, který se nachází na zemi a pak ho pohladí, ,,to je Chewy, a je taky z útulku, jako ostatní,” to pak už musí pohladit celou svojí skupinku psů, jelikož by jí to srdce nedalo, pohladit jenom jednoho. ,,Sao pochlub se, co máš doma,” otočí se na ní a zazubí se, rozhodně se musí pochlubit Jonathanem. Aira byla rozhodně v pohodě, co se týkalo toho, že Ken hodně mluvil. Aspoň nebylo divně trapné ticho. ,,Kočky? Já mám ráda kočky! Mluvily jsme o tom, že bychom si jednou nějakou pořídily, že jo Sao? A rybičky!” vzpomněla si na akvárium, když se domlouvaly na rybičkách. Musejí pro ně už zajít. ,,Co ty a Tessa?” podívá se na jeho fenku a natáhne k ní ruku, když já očuchá, tak se k ní natáhne a pohladí jí po hlavě, ,,máš ještě nějaký zvířata?” zeptá se stejně jako on, jelikož tuší, že tohle by mohlo zajímat i Sao. ,,Já jsem tady taky nikdy předtím nebyla,” přitakala na jeho slova a nechala Sao odpovědět za ní, jelikož nechtěla mluvit v množném čísle a tím pádem se vyjadřovat za ní. Co se týče náplasti, tak se Aira podívá na Kendricka, ,,myslíš, že bys mi je podržel, abych si mohla přilepit náplast?” natáhne k němu ruku ve které drží vodítka. Mohla je dát Sao, ale to je nepřišlo fér, když ona měla svou tlupu, a Ken byl navíc kluk, takže byl asi o trochu silnější a nemuseli by s ním tím pádem tak mávat.

,,V pohodě, jo, z toho důvodu mi říkají Sao,” přitakala souhlasně. Může se to zkomolit i na obyčejnou Rose. Aira měla opravdu jednoduché jméno, tak Sao to musela schytat s podivnějším. I když Sao měla ráda svoje jméno a nikdy si na něj nestěžovala. Přišlo ji velmi unikátní, a že k ní i velmi sedí. Zkrátka si bude muset zvyknout na to, že ji to lidi budou komolit. ,,Samozřejmě, že myslím,” pronesla zcela vážně na odpověď k své sestře. Zřejmě za to mohlo koukání na seriály. Podívá se na pána, o kterém uvedla její sestra, že by mohl být policista. ,,Hm, ale policisté právě naopak jezdí do těch postranních uliček a podobně, aby dopadli ty dealery,” zamyslela se a znovu si zkoušela vybavit nějaké scénky z seriálů, kde probíhala prodej a předávání drog. Do konverzace ohledně perníčku se příliš nezapojuje. Vlastně vůbec, miluje britskou vařící soutěž na, které ujížděla, ale byla naprosto špatná kuchařka. Dokázala spálit i obyčejné brambory. Neuměla ani péct, to vždycky se jí nepovedlo těsto a lepilo se to nebo to nedrželo pohromadě. Takže tuhle diskuzi radši vynechala. Zadumaně si prohlížela svou psí smečku. Po usednutí na lavičku, tak se jí pořádně ulevilo, už to psí spřežení ji vyčerpávalo, jak byli divocí. Na tohle nebyla moc zvyklá. Teda, co se týče sportu, tak nezaostávala, jezdila na surfu, ale přesto ji tyhle punťové dokázali pořádně unavit. Říkala si, že by si měla zlepšit nějakou fyzičku a třeba začít se věnovat i nějakému dalšímu sportu, chtěla se například naučit vzpírat, protože chtěla mít sílu v rukou. Její přítel byl sportovec, tak se může zeptat na nějaké tipy. Třeba s ním i zajít do fitka. Mohou fitko navštěvovat jako pár, aspoň si ho ohlídá před ostatními slečnami, přece jenom její přítel byl opravdu pohledný a slečny se za ní otáčely. Saoirse byla trochu žárlivá. No, trochu, to je slabé slovo. Lepší slovo je hodně. Někdy ji tato povaha vadila, ale prostě se nedokázala ovládnout. Bála se, že o svého přítele přijde, protože si najde nějakou jinou slečnu. Saoirse s nikým předtím nebyla, už od střední má jednoho přítele, tak nechtěla vědět, jaké to bude, pokud dojde k rozchodu. ,,Vážně se ptáš proč?” zasmála se po otázce své sestry, protože to bylo pro ni zřejmě očividné. ,,Vydrž, najdu ji,” začala lovit v kapse a vytáhla peněženku. Psíky si musela přichytit, aby ji neodtáhli pryč z lavičky. Otevřela peněženku a z kapsičky vylovila modrou náplast s malými kytičkami. ,,Na,” broukla k Aiře a podávala jí onu náplast. K jejich konverzaci ohledně toho, jestli by měli pustit psíky na volno nebo ne, se nezapojuje. Jen tiše pozoruje zrovna zmiňované pejsky na vodítkách. Souhlasila s Airou, že nechce prohánět onu smečku po celém parku, protože by to bylo náročné a už obě vypadaly utahaně. Někdo se, ale o tyhle zlatíčka z útulku musí postarat, jinak by se ven moc často nepodívali. Sao doufala, že se pro tyto pejsky najdou nějaký majitelé. Bylo jí jich vždycky neskutečně líto, když museli být v tom útulku. Jeho otázky ani nestihla postřehnout, doufala, že se toho ujme její sestra. Nechtěla se moc pouštět do konverzace, spíš být jen tichý posluchač. Sestra se ujala odpovědí na otázky, jak doufala a spokojeně jen přikyvovala na její slova a pozorovala chlupáče na vodítku. Neměla moc ráda lidi, co se moc ptají a jsou zvědavý. Dokázalo jí to být nepříjemné, protože jakoby chtěli o ní více vědět a ona se nedokázala hned otevřít, většinou nechtěla ani říkat takové ty věci jako, že miluje zvířata a kouká na seriály. Museli jste to z ní vypáčit páčidlem, pokud jste se o ní chtěli dozvědět více. Taky jste potřebovali svatou trpělivost. Byla zamyšlená a přemýšlel o tom, že si pak musí pustit další epizodu své oblíbené pečící soutěže, to už ji probrala Aira a to, že zaslechla svoje jméno. Bezradně se na ni podívala, tím dávala najevo, že si zrovna dvakrát tolik nechce povídat. ,,Ježka,” odpověděla stručně a pohlédla na svou sestru. Zhluboka se nadechla. ,,Jmenuje se Jonathan,” dodala po chvilce, nechtěla být až moc neslušná, tak se zapojila do konverzace, i když to bylo s donucením. Kočky milovala, ale neměla žádnou kvůli tomu, že její přítel se koček bál. Sao si, ale přes jeho strach řekla, že kdyby našla nějaké opuštěné kotě, že se nad ním smiluje a zachrání ho, přítel, nepřítel. ,,Taky je mám ráda,” broukla potichounku. ,,Jo, mluvily. Snad nějakou brzy najdeme. I ty rybičky,” reagovala na svou sestru. Moc se jí stále do konverzace nechtělo, ale Aira ji neustále oslovovala. Povytáhla tázavě obočí, protože zvířata byli její láskou, tak jestli je má rád a má nějaké další kromě té fenky. Tak má u ní malé plusko. ,,Taky jsem tu nikdy nebyla,” takže pro všechny to byla první návštěva. Sao se tenhle park moc líbil. Začala se po něm i rozhlížet a zkoumat ho pořádně, když už seděli na místě a nemusela se hnát za psí smečkou, i když ji ta taky v tuhle chvíli docela tahala, ale byli o něco klidnější než, když sem přišli. Vytáhla z kapsy mobil a přečetla si čas na obrazovce. ,,Airo, budu muset jít. Musím okouknout Romea a ujistit se, abychom ladili," mrkla spiklenecky na svou sestru. ,,Já ti psíky cestou k němu zavedu zpět do útulku. Měj se zatím a ty taky, Kendricku," zvedla se z lavičky, oběma věnovala zamávání a vydala se směr kolej, ale cestou to brala kolem útulku. Musela zachránit přítele před oblekovými problémy.
>>> kolej

„No a čo keby som bol aj ja policajtom?“ na malý moment sa zatváril vážne. Ako keby sa chcel tváriť ako policajt no on ako policajt by bol určite jeden z tých najhorších podľa ktorých by mohli následne napísať nejakú knihu alebo ešte lepšie natočiť nejaký komediálny film. „Ja neviem aké to je byť dealer. Či to je od hodiny alebo ako. Možno by som si to mohol naštudovať a na budúce povedať, čo som si pozrel..“ povedal Kendrick pričom to myslel vážne ani si neuvedomil, že táto dcelá konverzácia by mohla byť myslená len ako vtip. Zjavne by si o ňom mohli pokojne pomyslieť, že je hlupákom. On sám by sa vlastne ani nedivil ak by to tak bolo. Kendrick mal slabosť pre zvieratá. To bolo možné vidieť aj na tom ako sa správal k svojej fenke. Najradšej by sa nachádzal v jej spoločnosti čo najdlhšie takmer každý jeden deň. Bral by si ju do postele do ateliéru a všade na miesta, kde by chodil aj on. „No ja… mám len ju. Teda nie tak celkovo. Nachádzam sa v spolku a tam nemáme povolené zvieratá. Je to ale škoda. Ale niekedy tam je bordel a smrad a hluk ako keby sa tam tie zvieratá mohli nachádzať. Mám pocit, že tam niekto niečo chová..“ ale kde bola skutočnosť? Jednalo sa len o chlapčenský spolok a bolo to normálne, že chlapci si to nemohli udržiavať rovnako ako dievčatá. Možno najhoršie to vyzeralo v momente, kedy bolo po nejakej párty.
„Uhmm dobre. Pokúsim sa..“ na malý moment sa toho aj bál no napokon to chytil ako správny muž pevne do rúk. Presnejšie krčovito, kedy sa snažil sústrediť len na tú jednu úlohu, ktorú mal v tejto chvíli. Ale chcel jej pomôcť kým by si dala tú náplasť. Nebola to jeho vina, kedy sa jej to stalo ale nebola to ani jej vina. Bola to len jedna veľká náhoda, ktorú by pochopil každý jeden človek. „ježko? Je to.. ježko?...“ na malý moment nechápal či to je len žart alebo vážne. Nepoznal ešte človeka, ktorý by mal doma ježka. „ako sa správa taký ježko? Ako sa krmí? Nebolí ťa to?..“ Kendrick mal ako obvykle niekoľko otázok, ktoré ani nevedel na koho má správne nasmerovať. Ale mal možnosť vidieť na Sao, že nemá veľmi chuť sa s ním baviť. V jeho hlave sa nachádzalo množstvo otázok, prečo by to tak malo byť. Bolo to také hrozné ako obvykle? Vážne sa nevie Kendrick normálne s niekým pozhovárať bez toho, aby mu niekto neušiel priamo sprednosa? A práve v tom momente mal možnosť vidieť ako sa Sao rozlúčila so svojou sestrou a ona tu ostala sama. Sama len v jeho spoločnosti. On už už mal v pláne sa postaviť tiež, pretože si myslel, že ju bude nasledovať. Aj by to pochopil. Zjavne niečo urobil zlé. Možno to bolo kvôli tomu menu, ktoré sa mu podarilo trocha skomoliť.
„Vystrašil som ju? Ja mám pocit, že to je takto vždy. Pôjdeš aj ty preč? Nebudem ti to mať za zlé..“ povedal Kendrick pri tom ako mohol vidieť, keď ich Sao opustila s tými slovami, ktoré boli adresované práve Aire a on nemal ani len to najmenšie tušenie o tom, čo vlastne tým chcela povedať. „Romeo? To je tiež nejaké zviera, ktoré máte z útulku?“ povedal Kendrick s nevinným pohľadom a ešte nevinnejším úsmevom na perách. On sám by sa do útulku opäť raz chcel pozrieť. Bol tam pred niekoľkými týždňami a chýbalo mu to. „Niekedy som tam vypomáhal. Kedy som chodil venčiť psov. A asi to dopadlo rovnako ako teraz. Chcel som ich zobrať čo najviac.. a zamotali sa mi a ja som sa zobudil len na to ako niekto na mňa vylieval vodu..“ zaklamal v podstate sa prebudil na úplne niečo iné no nechcel povedať hneď na prvom stretnutí to, že sa zobudil na to ako jeden pes sa mu hra o pravú nohu a ten druhý sa mu vyčúral priamo na hruď. Ako keby to bolo pre neho normálne. „Ale je to pekné ak niekto venuje čas aj zvieratám z útulku!“ povedal nadšene Kendrick, pretože mu to prišlo ako dobré gesto no v jeho hlave sa v tejto chvíli nachádzala ešte jedna otázka ohľadom jej sestry. „Zladiť sa. Tvoja sestra sa venuje nejakým outfitom pre psy?..“ zaujímalo ho to pretože aj keď nemal ani len to poňatie o tom kto bol Sao a dokonca malé poznatky o tom, aká bola Aira len zo sociálnej sieti tak mu to prišlo aj tak zvláštne.

,,Mmmmmm,” broukne zamyšleně a projede si Kendricka pohledem, ,,takže kdyby si byl policajt ty, co to pro nás znamená, když se tady s tebou o bavíme jako s potenciální dealerem drog o perníku?” zeptá se pobaveně, jelikož jí to přijde jako zajímavé debata. Nevěřila tomu, že by byl Kenrick dealerem, ale ani se jí moc nezdálo, že by byl od policie. Vlastně si ho vůbec neuměla přiřadit k žádnému oboru ze školy. Možná umění? Mm. ,,To máš zase pravdu,” přikývne na slova své sestry ohledně toho, že policie především taky prozkoumává tmavé uličky a zákoutí. Těžko teda říct, co je to správné místo na dealování drog. Ještě že nic takové řešit nemusí. Jejím největším problémem bývá vymyslet, kam vezme psy na procházku. ,,Tak jo, dobře. Můžeš mi to říct, až se třeba někdy potkáme, nebo mi napiš třeba na flickru,” mávne k němu nepatrně rukou a pak si na svá slova přikývne. Sice to bylo brané převážně ze srandy, ale když už se do té debaty dostali, tak proč ne. Navíc budou mít aspoň téma o čem se bavit, kdyby se ještě někdy potkali. Když ale začal mluvit o spolku a tom, že tam je smrad, že to snad vypadá, že by tam někdo něco choval, tak se musí zasmát. Opravdu jí ta představa pobavila, ona sama kdyby bydlela ve spolku, tak by si tam nějaké zvíře asi propašovala. Bylo by tak smutné, kdyby tam byla pořád sama. I kdyby to měly být jen rybičky. ,,Takže myslíš, že tam má někdo na tajňáka propašovaný nějaký zvíře? Ale psy nesmrdí, to by byly spíš nějaký křečci nebo morčata,” zazubí se na něj pobaveně, tentokrát zase nedošlo jí, že se jedná o menší nadsázku a o zvířata asi úplně nejde,  ,,ale je škoda, že tam nemůžete mít zvířata. Musí to tam bez nich být takový smutný a prázdný. Kde vůbec Tessu máš, když ne u sebe?” zeptá se zvědavě, jelikož jí dojde, že jí u sebe mít nemůže, takže jí musí u někoho přes noc a přes školu nechávat. ,,Děkuju,” broukne ke Kendrickovi, když si od ní převezme vodítka. Pak svůj pohled přesune na sestru a náplast, kterou drží v ruce, ,,děkuju,” broukne tentokrát k ní a náplast si od ní převezme. Vypadala opravdu roztomile, ,,bude se mi hodit k mikině,” pronese pobaveně, jelikož i ona má modrou mikinu na které se nachází kytičky. No, pak už se jenom předkloní a profesionálně křivě si jí tam nalepí. Když je v tom předklonu, tak toho využije jeden ze psů a věnuje jí jednu uslintanou pusinku přes půlku tváře, ,,díky, Neo,” zasměje se a pohladí ho. Pak už se vrátí do původní pozice a nelepivý ochranný papír zmačká a dá si ho do kapsy od bundy. Potom si s vděčným úsměvem od ucha k uchu od Kendricka převezme své chlupaté společníky. Je dobře, že už se uklidnili a netahají. Když Sao zapípá mobil, tak k ní Aira přesměruje svůj pohled s čeká, jestli se náhodou něco nestalo, ,,jasně. Pořádně na to dohlédni, a pozdravuj ho!” zaculila se na ní a na její slova ohledně útulku vesele přikývne, ,,děkuju. A buď opatrná. Stačí, že na plese bude jedno zmrzačený dvojče,” zasměje se a ještě se na ní lišácky usměje, ,,a nezapomeň mu říct, co se mi dneska stalo,” ukáže jedním prstíkem na svou modrou náplast a usměje se. Samozřejmě, že mu to musí říct! Stejně by mu to pak řekla Aira, takže nevadí, jestli se to dozví od ní nebo od Sao. Zamává jí a její smečce na odchod, a pak svou pozornost přesměruje ke Kenrickovi. ,,Jo, ježek,” vypadá to, že tohle téma teď zůstalo na ní, což jí ale vůbec nevadí, ,,má svoje takový terárko, kde má všechny možný věci. Domeček, hračky, jídlo, vodu. Je to docela spáč, ale i tak je s ním sranda. Víš, co jí? Červíky!” ušklíbne se pobaveně, ale jí to popravdě vůbec nevadilo. Už párkrát mu pro ně byla ve zverimexu, když Sao nemohla, nebo ho párkrát už i krmila, ,,nebolí, když ho hladíš. Je to fakt super. Nikde asi nemám jeho fotku, abych ti jí ukázala. Nebo vlastně počkej,” zvedne ukazováček do vzduchu a pak jednou rukou začne v kapse hledat mobil. Když se jí to podaří, tak najede na flickr své sestry a ukáže mu fotku s Jonathanem, kterou tam má, ,,hele, je fakt hrozně roztomilý!” uculí se nad tou fotkou. Tolik informací by ho od Sao asi nezavalilo, což těžko říct, jestli je dobře nebo ne. Neměla v plná odcházet, teda zatím ne, protože Sao šla za Romeem a asi by nebylo úplně fér, aby jim křenila při každém okamžiku. ,,Vystrašil? Sao? To určitě ne, jí jenom tak něco nevystraší. Ona jenom, no. Není ten typ člověka, že by si s každým sedla hned od začátku. Chápej, to není tvoje vina. Ona to má prostě v povaze, ale jinak je hrozně fajn a skvělá,” věnuje mu jedem upřímný úsměv. Sao by určitě nebyla ráda, že o ní mluví, ale jí to prostě nedalo. Nechtěla, aby z ní měl špatné pocity. ,,Já? Já nikam nejdu,” zasměje se, když se podívá, že Sao už je dávno pryč a ona pořád sedí na místě. ,,Nene, Romeo je její přítel,” vysvětlí mu pobaveně, při té představě, že by byl Romeo pes. To by se mu asi moc nelíbilo, nebo možná by to bylo lepší, než kdyby ho přirovnal třeba ke kočce. ,,Vážně? To je super! Ale koukám, že se štěstím jsme na tom podobně,” musí se zasmát, protože to byla v téhle situaci docela vtipná historka. ,,To rozhodně! Já tam mám brigádu,” přizná s nevinným úsměvem a pak se jí rozzáří nadšením oči, ,,co kdyby si mě tady s Tessou doprovodil do útulku? Že bys tam mohl třeba pomazlit pár pejsků a tak,” navrhne mu natěšeně a jen čeká na jeho odpověď připravená vyrazit. ,,Sladit se kvůli plesu. Sao a Romeo. Jdou tam spolu jako pár, takže musí trochu ladit,” podala mu na vysvětlenou s úsměvem. Přišlo jí roztomilý, že za vším viděl psy.

Kendrick mal tak mnoho povolaní v ktorých by nemohol vynikať. A po dnešnom dni si na ten pomyselný zoznam, ktorý si sám pre seba viedol mohol zapísať určite aj dealera drog alebo policajta. „Je pravda, že by to bolo zvláštne ak by som bol policajtom a dealerom zároveň. Ale aspoň by som mal prehľad o tých cenách..“ zasmial sa Kendrick, pričom pri jeho povahe by následne nebolo zvláštne ak by si viedol nejaké porovnanie cien s inými takzvanými spotrebiteľmi. Kedy by si to urobil vo forme dotazníka pre ľudí naokolo alebo pre ľudí na internete a vytvoril by si niekoľko grafov pri ktorých by sa snažil vychytať tie najväčšie chyby. Určite by v tom mohol niesť veľmi zaujímavú budúcnosť mohol by o tom niekto pochybovať? „A možno by som sa mohol dostať aj do situácie, kedy by mi to ponúkli lacnejšie. Preboha prečo nad takými hlúposťami vôbec premýšľam?..“ Kendrick sa podobným myšlienkam nevedel vyhnúť. Tak z toho dôvodu sa radšej sústredil na dalšie slová, ktoré povedala Aira. On si nemyslel, že by niekto mal v spolku nejaké zviera. Pretože to nebolo povolené a určite sa nikto nechcel dostať do problémov. Ved Kendrick už len pri pohľade na niektorých chlapcov, ktorí sa nachádzajú v spolku a sú na tých takzvaných vyšších priečkach sa im radšej vyhýba pohľadom ako nejaký poddaný len aby sa nedostal do nejakého problému. Hoci bola pravda, že nemal mnoho možností k tomu sa s niektorým z nich bližšie rozprávať. Pretože takmer celý svoj voľný čas trávil niekde vonku alebo v ateliéry. „Myslím si, že to je skôr spôsobené tým, že to je chlapčenský spolok. Bola si tam už na nejakej párty? Ja ani neviem čo tam robím… ved kto by povedal, že som na toto ten pravý človek?… ja a párty. Ako keby to niekedy išlo dohromady. Vlastne človek, ktorý ma pozná...“ ona si to už mohla určite všimnúť počas tohto dňa, kedy sa mu podarilo ju niekoľkokrát rozosmiať. Škoda, že je väčšina ľudí pri ňom ako Sao, ktorá ho nedokáže pochopiť. On nerobil tieto veci náročky. Bolo to spôsobené práve tým, že on málokedy premýšľal nad tým čo by mohol povedať a väčšinou to bola doslova prvá vec, ktorá mu vyšla z úst. A väčšinou to bola tá najväčšia blbosť, ktorú mohol povedať. „Asi si myslia, že som nejaký klaun ani by som nepochyboval o tom, že ak by sme nemali maskota spolku, tak by som sa mohol hlásiť o prvé miesto..“ povedal Kendrick so smiechom, pretože určite by nemal mnoho konkurencie, ktorá by ho dokázala poraziť. V momente, kedy hovorila o ježkovi jeho to naozaj zaujalo. Pretože nemal žiadne vedomosti o tom, ako sa starať o podobné zvieratko akým bol ježko. „Oh to je tak milé!“ povedal Kendrick po tom ako mal možnosť počuť jej slová a vidieť aj fotku toho malého zázraku. On sám si nevedel predstaviť ako by mal niečo podobné určite by to bol jeden z tých príkladov, kedy by sa ježko dostal do správ s tým, že po prvýkrát zabil nejakého Kendricka. Kendrick sa v jednom momente zmenil, dokonca sa aj preľakol. „ples? Ples? To je už teraz? Ja som si myslel… myslel som si, že to je až budúci mesiac. Preboha!“ ten strach v očiach ktorý sa tam nachádzal by určite niekoho musel vydesiť. On mal ešte tak mnoho plánov, ktoré do toho plesu chcel stihnúť. Aj keď mal už vybranú vec, ktorú tam bude prezentovať no predtým sa určite chcel stretnúť s Rafom aby mu to oznámil. Zjavne bude musieť oznámiť mu to len na poslednú chvíľu nejakou správnou ako to pre neho bolo typické. „Ja som na to zabudol… ja nemám nič pripravené. Nemám ani to, čo si oblečiem nemám ani to či tam vôbec pôjdem alebo nie. Ale asi by som napokon mal keď tam niečo vystavujem nemám pravdu?“ bola to skôr rečnícka otázka na ktorú nepredpokladal, že by mohol dostať nejakú odpoveď. „Oh takže vážne som rád, že odišla, pretože ak by vedela, že jej priateľa som prirovnal k nejakému zvieratku tak by ma rozkopala priamo na mieste nemám pravdu?“ jemne nadvihol obočie Ken a potom sa postavil rovnako ako ona. Takže takto to bolo? Bola to len výhovorka k tomu aby mohla odísť? A on by ju mal odprevadiť. On nechcel aby toto stretnutie skončilo pretože to bolo po prvýkrát, kedy mal možnosť sa s niekým takto rozprávať. Ale vedel, že by asi nebolo veľmi dobré ak by ju tu držal násilím. Kedy by si zobral vodítko od Tessy a spútal ju takým štýlom, kedy by sa nemohla ani pohnúť a musela by len počúvať jeho slová. Ale na toto bol Kendrick naozaj jeden z tých najmilších ľudí, ktorý by toho nemohol byť ani schopný. Ved jemu samotnému už srdce zvieralo v momente ak mal možnosť vidieť, ako niekto ubližuje nevinným zvieratám. Hoci asi porovnať človeka a zviera by nebolo správne. „Odprevadiť? K útulku? Jasné nemám ten najmenší problém! A myslím si, že aj Tessa bude šťastná..“ povedal Kendrick a venoval jej jeden malý úsmev a pozrel sa na Tessu, ktorá ešte stále sledovala ten smer, ktorým sa vydali psy. Mal pocit, že bude niekedy musieť zorganizovať stretnutie alebo navštíviť útulok aj s ňou pretože bolo vidieť, že nemá problém s inými psami a to on na nej naozaj obdivoval.