Náměstí

Ačkoliv nepatří k vánočním nadšencům, kteří od prvního prosince chodí oblečení zásadně jen v červené a zelené (a nejlépe si nasadí na hlavu Santovu čepici), lhala by, kdyby tvrdila, že jí jsou tyto svátky úplně lhostejné. Tráví je totiž s doma s mamkou, a i člověk jako je Annys dokáže ocenit čas se svou rodinou, za kterou považuje jen svou matku, ale jeden milující rodič je přeci jen víc než mají jiní, takže alespoň s jednou věcí ve svém životě je spokojená. Nebyla sice příliš spokojená, když dostala za úkol zaskočit na vánoční trhy, ale co by pro svou mámu neudělala. Chvíli si pohrávala s myšlenkou, že by potřebné ozdoby nakoupila na internetu, ale nechtěla mamku zklamat (od zklamávání tu byl její otec), proto překonala sama sebe a jedno odpoledne si vyhradila na návštěvu trhů.
Mentálně se připravovala celé dopoledne, přesto se nedá říct, že by byla připravená na ten dav, který ji na náměstí uvítal. No do prdele, povzdechla si v duchu a nespokojeně se zamračila. Do čeho jí to máma uvrtala? Na tohle jí neměla nikdy kývnout. Zachumlala se hlouběji do své šály, to jen kdyby někde číhal banán Jude a chystal se ji znovu přepadnout, a vydala se k prvnímu stánku se svařákem, kterého si všimla – pokud má tohle zvládnout, rozhodně nemůže být střízlivá. „Dávej si pozor, kudy chodíš,“ zavrčela na jednoho týpka, který do ní cestou ke stánku se svařákem vrazil, a věnovala mu nepříjemný pohled, jež jí s chutí oplatil a ještě jejím směrem utrousil několik sprostých slov. Chlapi, všichni stejná hovada. Více se s ním neobtěžovala, měla jasný cíl a rvačka k tomu rozhodně nepatřila, raději tedy pokračovala ke svařáku a k té nepříjemné frontě, která se tam vytvořila. Aby zabila nudu, vytáhla z kapsy od kabátu mobil a rozklikla Flickr. Ne že by jí tato blbůstka mohla dlouho zabavit, skoro nikoho tam nesleduje, ale na pár minut jí to jistě vydrží, alespoň stihne poslat pár poznámek směrem ke Callaghanovi, jehož výdrž a snaha se s ní bavit je sice obdivuhodná, přesto otravná a ona už neví, jak lépe mu to naznačit, aby to už konečně vzdal. „Jeden svařák,“ poručila si, jen co přišla na řadu, což jí nakonec uběhlo relativně rychle - Flickr splnil svůj úkol na jedničku. „Dík,“ zamumlala pozdrav do ztracena, vzala si svařák a zaplatila, aby mohla zmizet do víru trhů a najít vše, co potřebovala.

Vánoce, Vánoce přicházejí, šťastné a veselé! Přesně to by mu hrálo v hlavince, kdyby znal slova. Miluje svátky a je mu jedno, jestli to jsou Velikonoce, Den nezávislosti, Halloween, díkuvzdání, anebo Vánoce, prostě to miluje. Líbí se mu, jak se vše dekoruje, aby to lidi naladilo do té správné nálady; konkrétně na Vánocích má rád všudypřítomná světýlka - čím víc tím líp! Důležité je také zmínit čas strávený s rodinou. Jsou spolu, jak jen jim to jejich povinnosti dovolí. Navštěvují babičky, dědečky, tetičky a tak dále. Večeří spolu u jednoho stolu skoro každý večer a povídají si o tom, jaký měli den, pokud ho zrovna nestrávili spolu. Chodí na procházky. Na jednu takovou se vydají i dnes, jestliže se to tak dá nazvat, když se na náměstí nechají odvézt. Určitě ano, protože pak už budou chodit sami, chápete, i když by samozřejmě nebylo špatné, kdyby ho někdo nesl jako nějakého pašu. Nee, sranda, nepodporuje otrockou práci, je si jistý, že zvládne jít po svých - je tak obětavý, měl by za to dostat nějakou cenu. Oblékl si na to džínovou bundu s kožíškem z vnitřní strany a šedou šálu, aby mu bylo hezky teplo.
Zrovna s rodinkou prochází kolem stánků s teplými ponožkami v nejrůznějších barvách a s různými vánočními motivy, které v tuhle dobu prostě nesmí chybět, když si všimne povědomé dívčiny stojící u stánku se svařákem. Divoké blond vlasy a vráska mezi obočím z toho, jak se mračí na celý svět - i když teď se mračí spíš do mobilu. To musí být Annys! Usměje se od ucha k uchu, jak je rád, že ji vidí. Z velké časti jde sice o škodolibost, ale to na věci jistě zase tak moc nemění. Jeho úsměv je na okamžik přerušen mobilem, který svírá v kapse od bundy, a který zavibruje. Vytáhne ho, aby se podíval, co se děje. Rozsvítí displej, na kterém se objeví oznámení, že mu Annys komentuje fotku, anebo jeho komentář, který napsal k její fotce. Pousměje se nad tím. Je od ní moc hezké, že si při čekání ve frontě, krátí čas jeho šikanou. “Jojo, mami, počkej,” odbyde mamču, která se ho snaží přimět k výběru nějakých super ponožek. Věnuje ji jen letmý pohled, zatímco si mobil schovává zpátky do kapsy a volnou rukou naznačí wait a minute, please. Nato se procpe proudícím davem na druhou stranu, kde stojí Annys. Připlíží se k ní zezadu jako lev ke své kořisti. Tetelí se přitom jak trouba, protože si umí představit její reakci, až ho uvidí. “Chtěla jsi něco, Annys?” ozve se u jejího ucha s potlačovaným smíchem a radši rychle uhne, než ji napadne ho plácnout jako otravný hmyz. Pak ji objede, aby stál před ní a zazubí se na ni. “Je to pocta, že sis na mě vzpomněla v dlouhé chvíli,” rýpne si do ní, protože tohle prostě nemůže nechat jen tak být. To by byla škoda materiálu, pochopte! Semkne rty, zabraňujíc koutkům v cukání, ale moc se mu to nedaří, a tak se radši odvrátí ke stánku, ze kterého se line vůně svařáku. “Jdeš na svařák?” optá se, ač je to asi zbytečné. Proč by tu jinak stále, že?  “Ten bych si dal taky,” pokývá hlavou, přičemž sjede pohledem z nápisu stánku zpátky k Annys, aby se podíval, jak se na to jeho kamarádka tváří. Určitě bude celá nadšením bez sebe!

Když souhlasila s vánočním nákupem, měla hrubou představu k čemu se upsala… ve skutečnosti to ale bylo mnohem horší, proto nehodlala ztrácet čas. Obhlédla stánky, prozkoumala situaci a zhruba tušila, kam bude muset zajít, ale nejdřív si rozhodla vystát bolestně dlouhou frontu u svařáku – bez alkoholu dnešní den nepřežije. Rozhodně to nebude poslední fronta, která ji během dneška čeká, ale další čekání si alespoň zpříjemní svařákem. A jako zabijáka času v této frontě zvolila Flickr, na kterém na ni opět vyskočil otravný obličej Callaghana. No dobrá, za to si možná tak trochu může sama – přeci jen nesleduje příliš lidí, takže se logicky zvyšuje šance, že na jeho fotky narazí. Na druhou stranu, i kdyby sledovala milion lidí, Callaghan má takový otravný zvyk se připomínat v komentářích pod jejími příspěvky, takže ani pak by se mu nevyhnula. Ah, neřešitelné dilema. Rozhodla se si s tím dále nelámat hlavu a raději místo toho napsala několik neskutečně milých poznámek, u kterých se možná sama pro sebe ušklíbla, a než se nadála, přišla na ni řada s objednáním. Bez větších zdvořilostních okecávaček si objednala jeden svařák a trpělivě, jak jen to bylo v jejích silách, vyčkávala na svou objednávku. Než však dostala svůj vytoužený kelímek první pomoci, ozval se čísi hlas příliš blízko u jejího ucha. Polekaně sebou cukla, ještě že nedržela ten svařák, a se svraštěným obočím se otočila na potenciálního úchyla… ze kterého se vyklubal jen Callaghan. Jeho humor je sice místy lehce úchylný, ale rozhodně se z jeho strany nemusí žádného úchyláctví bát – taková softie by si totiž na něco takového nikdy netroufla. Na tom halloweenském večírku ale zase jako taková softie nevypadal, připomněla si v duchu a nad tou vzpomínkou se nespokojeně zakabonila. „Co to kurv-“ spustila na něj o něco hlasitěji, než by si přála, a raději se kousla do rtu, aby nepokračovala. Chvíli nechápala, o čem to sakra mluví, ale stále v ruce držela mobil, ve kterém ještě před chvílí brouzdala…na Flickru. Aha. Došlo jí, o čem mluví, a poraženě si povzdechla. Dalo jí dost práce vymyslet, jak tento její trapas otočit proti němu, protože neexistovalo, aby zrovna on měl poslední slovo. „Někdo ti musí připomínat, že nejsi sériový vrah, ale softie,“ odsekla mu odkazujíc na poslední fotku, kterou Callaghan přidal na Flickr. To si ovšem získala její pozornost obsluha ze stánku, jelikož byl k Annys posunut připravený svařák. „Vlastně už ho mám, takže,“ výmluvně pokrčila rameny, uklidila si mobil, aby měla volné ruce, a natáhla se pro svůj svařák. „Pokud chceš svařák,“ zlověstně se ušklíbla a v očích jí probleskly škodolibé jiskřičky, „támhle je konec fronty,“ volnou rukou mu naznačila směr, kterým by se měl vydat, a kde sama ještě pár minut zpátky sama stále. Provokativně pofoukala svůj svařák, aby se neopařila (sice se říká, že hodného nepálí, ale Annys bohužel do kategorie „hodného“ příliš nezapadá), trošku si usrkla a zlomyslně se ušklíbla. Ano, užívala si, že ona už svůj svařák má, zatímco Callaghan má smůlu. „Nevím jak ty, ale já mám celkem nabitý program, takže si užij frontu a já si půjdu po svém,“ chystala se s ním rozloučit, jelikož si až moc dobře pamatovala, jak dopadlo jejich poslední setkání, a rozhodně to nehodlala opakovat. Navíc se s Pricem nedávno setkala a všechno v ní bylo živější než kdy dřív, to doopravdy s tímhle dloubalem nehodlala riskovat.

Přišel čas svátků, tedy čas klidu a míru, jenž byl po celém světe znám jako Vánoce. Nancy Vánoce M-I-L-O-V-A-L-A!! Nikoliv však kvůli času strávenému s rodinou, sledováním vánočních filmů či zpíváním otřelých koled, nýbrž kvůli dárkům, u kterých byla stejně hysterická jako Dudley z Harryho Pottera – čím víc, tím líp! Samozřejmě se jí bylo těžké něčím zavděčit, mluvíme tu přeci o Nancy, ale naštěstí měla okolo sebe lidi, kteří moc dobře věděli, po čem její srdíčko touží, a to jí také nadělili. Letošní Vánoce se tedy pěkně vydařily, a ačkoliv se zdálo, že už nemohou být lepší, jednoho mrazivého večera ji došla dlouho očekávaná SMSka – od Juda. Ten ji zval na povánoční punč, což pochopitelně nemohla odmítnout, protože ji bylo nadmíru jasné, že punč během jejich setkání nebude hrát zas až takovou roli. Ti dva se na to totiž chystali vlítnout už pěkně dlouho, ale pokaždé byli někým vyrušeni a ona si už začínala myslet, že jí možná vesmír něco naznačuje. Teď si samozřejmě řekla, ať jde vesmír k čertu, protože Juda do postýlky chtěla. Pomocí zpráv se tak dohodli na místě, kde se setkají a Nancy se touto úžasnou zprávou ihned letěla pochlubit své nejlepší kamarádce Chloe.
V dohodnutý den si to Nancy ladně vykračovala skrze vánoční trhy, kde měla s Judem sraz a falešně se usmívala na každého, kdo ji kriticky sjížděl pohledem. Měla na sobě poněkud extravagantní outfit, který by si na sebe vzal opravdu jen málokdo, ale ona se ráda řadila mezi extrém. Navíc teď byla středem pozornosti, což přímo zbožňovala. Když došla ke sjednanému místu, tak Judemu poslala oznamovací SMS zprávu, že už tu je a pak už jej pouze trpělivě vyhlížela v kolemjdoucím davu. Nebude lhát, v těch kraťáscích, které si na sebe dnes odvážně vzala, ji byla docela zima, ale to koneckonců ničemu nevadilo – alespoň pak bude důvod se přesunout někam dovnitř.

Dopustil by se toho největšího hříchu, kdyby nešel tu malou protivu pozdravit, když ji má takhle na dosah ruky. O to víc je o tom přesvědčený ve chvíli, kdy mu dojde, že je právě on tím důvodem, proč se Annys dívá do mobilu. Nemusí si ten nový komentář na Flickru ani číst, aby mu bylo jasné, že tam na něj nečeká žádný kompliment. Snad jen jediný komentář se tomu blížil a to ten, kde mu tvrdila, že je moc měkký na to, aby mohl být sériovým vrahem. Jo, není to nic moc, ale je to asi lepší, než její předchozí příspěvky, anebo kdyby napsala, že vypadá přesně jako ti úchylové, co po nocích napadají lidi. Tedy on by je měl asi jako správný budoucí psycholog nazývat devianty, anebo nějakým jiným fancy označením, ale to teď není to podstatné, prostě si na něj vzpomněla a o to tu jde! Vzpomněla si na to, že mu musí odepsat - jak milé. Nemůže jí proto upřít svou společnost, o kterou nepochybně tolik stojí. Rozhodne se na ni tedy vybafnout, čímž si od ní vyslouží velmi hlasitou reakci. Zasměje se nad tím a koukne kolem sebe, zjišťujíc, kolik lidí se za nimi otočilo. Pár se jich určitě našlo, a tak se na ně usměje a pokyne hlavou na pozdrav, než svou pozornost stočí zpátky k Annys, která se evidentně o něco málo uklidnila a pustila do vysvětlování, proč mu právě teď a tady komentuje fotky. Samozřejmě, že to má, jak si myslel, láskyplný důvod, co mu vyčaruje úsměv na rtech. A jak mile přitom zní, na to se také musí poukázat! “Ještěže tě mám, Annys,” řekne naoko vděčně a uznale pokývá hlavou, nenechaje se rozhodit jejím naštvaným tónem, ale to neznamená, že ho nevnímá - je na pozoru!
Zatváří se pak zklamaně, když si Annys převezme svůj svařák a dá mu jasně najevo, že s ním ve frontě nepostojí a to asi nejen proto, že by se museli posunout na konec, aby nebyli obviněni z předbíhání. Odtrhne pohled od konce fronty a přimhouří oči na svou proradnou společnost, která se tváří záludněji než Grinch. “Hm,” vypadne z něj rázně a lehce podrážděně, aby poznala, co si o tom jejím provokování myslí - není to vůbec hezké. “Asi ten svařák oželím,” poví nakonec, ustoupí jí z cesty a naznačí, aby ho vedla. “Kam že to máš namířeno? Mám ještě chvíli čas, takže.. bych šel s tebou,” nabídne a mile se na ní usměje, ač by jí nejradši ukradl punč a celý jí ho vypil za to, jak je na něj protivná. No snad si nemyslela, že se ho jen tak zbaví? Naopak ho svým chováním ještě víc provokuje k tomu, aby ji otravoval, co nejdéle to půjde. “Dlouho jsme se neviděli, určitě toho máš hodně, co vyprávět. Co třeba o Halloweenu? Víš, že jsem tě viděl? Říkal jsem si, hmm, co je to asi za kostým? Tipoval jsem to na protivnou holku, co nemá ráda Halloween,” vyrazí ze sebe na jeden nádech a zakončí to dalším americkým úsměvem. On jednoduše ví, jak si co nejrychleji vysloužit kopanec do holeně. Neptejte se ho, proč se s ní snaží bavit, i když je naprosto jasné, že ona s ním nechce mít nic společného, on sám to přesně neví. Možná se mu líbí, jak se vzteká, je to zábavné, pokud to nepřekročí hranici, to pak hodně testuje jeho trpělivost, ale i to se dá brát jako plus. Je to takový trénink do budoucna. Nemluvě o tom, že ho stále zajímá, proč je taková, jaká je. Lidé se protivní nerodí, o tom je přesvědčený! Ale na tohle vyzvídání se musí opatrně.

Ačkoliv by se ze stálých konverzací mohlo zdát, že jsou tihle dva přátelé, rozhodně z jeho pozdravu nadšená nebyla a nevrhala se mu kolem krku jako starému známému. O tom ostatně svědčil i její podrážděný tón, když se u ní poprvé objevil, kterým bohužel přilákala více pozornosti, než by si přála (ideálně by totiž nelákala pozornost vůbec). Oproti Carterovi jejich pohled nezvládala s takovou elegancí, jen své okolí obdařila několika zamračenými pohledy, který nakonec věnovala i právě Carterovi – strůjci celého tohohle představeníčka. „Myslím, že bys potřeboval nějaký opravdový kamarády, protože jestli budeš spoléhat jen na mě,“ nespokojeně stáhla rty do rovné linky, „nic dobrého tě nečeká,“ nepříjemně jej propálila pohledem a následně pokrčila rameny, jako kdyby mu právě nepohrozila. Nebo možná měla využít své pozice a dát mu další skvělou připomínku – aby se s ní přestal pokoušet bavit. Dobrá, to pošťuchování na Flickru by jí přeci jen možná chybělo, trošičku, ale však ona by si našla jiné oběti, protože jde jen o pošťuchování, nic víc. O přátelství s Carterem zkrátka nestojí, do všeho moc strká nos a o to nemá zájem!
Společný svařák jim nevyšel, jelikož Annys ten svůj právě dostala a rozhodně se nehodlala znovu vracet na konec fronty. Osobně by jí nedělalo problém se obrátit na prodavače a vyžádat si nakonec ještě jeden svařák, předbíhání by její svědomí příliš netrápilo… na druhou stranu, proč by to pro Cartera dělala? Raději se chytla příležitosti, jak se ho zbavit, což zprvu vypadalo jako úspěšná mise. Sama pro sebe si v duchu ulevila, že se jí nebude lepit na paty při činnosti, kterou zrovna dvakrát nemusí, Carter měl ovšem jiné plány. Prvotní vítězství se v mžiku rozplynulo přímo před jejíma očima a ona na něj jen překvapeně zamrkala. „Přece by ses nenechal mnou připravit o svařák,“ zkusila ho ještě přesvědčit, ale bylo jí jasné, že je to marná snaha. Příliš dobře ho sice neznala, ani se o to nesnažila, ale teď už jí bylo jasné, že ho bude mít za zády ještě nějakou chvíli. „Tady kolem, musím koupit nějaký věnce a výzdobu,“ zamrmlala a pokrčila rameny. Nebyla zrovna nadšená z toho, že se musí zrovna s Carterem dělit o takovou část svého života a přemýšlela, jaká varianta je schůdnější. Říct mu, že to nakupuje pro svou mamku, nebo ho nechat v myšlence, že si chce pokoj vyzdobit ona sama. Prozatím se rozhodla toto téma nerozvádět a raději vykročila k ostatním stánkům, aby to tu nejdřív obhlédla a pak si u těch potřebných vystávala frontu pro nákup potřebných věcí. Na Cartera příliš ohled nebrala, buď stíhal její tempo nebo měl smůlu.
Měl pravdu, dlouho se neviděli, Annys to nicméně nijak nemrzelo a dost možná měla podíl na tom, jak dlouho se neviděli – nikdy se k němu příliš nehlásila, když jí třeba zahlédl ve škole. Vždy dělala vše, co bylo v jejích silách, aby zmizla dřív, než by přišlo na případný rozhovor. Chvíli se bála, o čem si ten otrava bude chtít povídat, ale… Zlověstně se ušklíbla, když vytáhl Halloween. No dobrá, možná nebude tak špatné si s Carterem popovídat. Chudák ani netuší, jak se tento nevinný vtípek během chvilky obrátí proti němu, což jí dělalo jakousi škodolibou radost. „Víš, že jsem tě viděla taky?“ zachovala neutrální výraz a stočila k němu pohled. „Ani jsem tam nechtěla jít, ten tvůj kamarádíček mě tam ale zatáhl a fakt jsem se nechtěla u vstupu hádat s obřím banánem,“ nespokojeně nakrčila ret při té vzpomínce a v duchu si povzdechla, když si opět vzpomněla, že s ním někam musí zajít – výkupné za to, že jí Jude nechal z té party odejít a ani se nepokoušel použít pouta. Zatím toho nevyužil, nebyla ovšem naivní a byla si jistá, že jednou to přijde. Teď měla ovšem na práci mnohem zábavnější věci. Zlomyslně se jí zalesklo v očích. „Taky jsi měl super kostým, ale nejsem si přesně jistá, co to bylo...“ naoko zamyšleně si poklepala bradu, „zloděj dívčích srdcí… nebo že bys snad kradl něco trochu jiného? Kandidátku jsi tam na to měl,“ původní zlomyslné jiskřičky byly nahrazeny tvrdým pohledem, který zakotvila přímo v jeho očích. Ach ano, konečně měla důkaz o tom, že ani Carter není jiný než ostatní muži, ač se tváří jakkoliv. Pohled přesunula zpátky před sebe, nerada by zakopla, a odpila ze svého svařáku. Kroky sklonila k jednomu stánku, který z dálky vypadal jako přesně to, co potřebuje, a chtěla si ho prohlédnout lépe.

Ví, že by se na ní měl taky mračit a jednou, až mu Annys zase řekne, anebo udělá něco, co ho vykolejí, určitě bude, ale teď to prostě nejde. To, jak mu vyhrožuje a mračí se na něj, mu přijde příliš vtipné na to, aby se kabonil společně s ní. Na rtech mu proto i nadále pohrává pobavený úsměv, zatímco si ji měří pohledem, jako by vyhodnocoval, jak moc špatná kamarádka asi je a jestli je bezpečné se s ní přátelit. Co by mu asi tak mohla udělat? Bude se na něj mračit? Check. Bude mu říkat ošklivé věci? Check. Všechno tohle zatím přežil, takže pokud se ho chce zbavit, měla by asi nasadit těžší kalibr. Možná když ho něčím přetáhne po hlavě, přiměje ho jisté věci přehodnotit, ale pochybuje, že se k něčemu takovému schyluje, zase tak bláznivě Annys nepůsobí - alespoň zatím! “Neboj, jsi sice moje nejlepší kamarádka,” řekne s notnou dávkou ironie, aby to nevypadalo, že to snad myslí vážně, protože to by pak on mohl vypadat jako cvok. “Ale mám ještě pár dalších přátel, na které se můžu spolehnout, když zklameš, ale to se určitě nikdy nestane, že ne? Jen se snažíš být dramatická,” dořekne s uchechtnutím na konci, aby bylo jasné, že ji zase jen provokuje. Nezná ji dost dobře na to, aby si mohl být svými slovy jistý. Klidně může být tak hrozná, jak mu povídá, třeba se v ní plete, možná není jen zhrzená životem, může být jednoduše špatný člověk. No ale zatím ho ani o tom tak docela nepřesvědčila, takže se uvidí.
Následně se vzdá svařáku, aby se mohl Annys dál věnovat, z čehož má holka jistě ohromnou radost, jak na ní prozrazuje její snaha ho přemluvit, aby se postavil na konec fronty a na svařené víno si přeci jen počkal. Má to ale chudák marné, jde s ní, i kdyby trakaře padaly, což jí dá najevo jediným úsměvem a pokynutí, aby ho vedla ke stánkům, ke kterým má namířeno. Nečekal ovšem, že Annys vyrazí jako blesk, i když to asi měl. Je koneckonců jasné, že by se mu nejradši ztratila v davu, ale to má smůlu. Rychle ji pár delšími kroky a jedním úskokem, jak se snaží vyhnout lidem, dožene. “Věnce a výzdobu?” naváže tam, kde jejich hovor skončil. “Nevěděl jsem, že máš v sobě takového vánočního ducha,” dodá a vypadá přitom docela překvapeně. Kdyby měl popsat, jak si představuje její Vánoce, řekl by, že ji vidí s krabičkou z čínské restaurace, sedíc na gauči před televizí, ve které jí hraje cosi depresivního. Představa Annys s úsměvem na tváři, jak zdobí stromek, mu připadá hrozně zvláštní, ale co, třeba je to záliba, se kterou se nechlubí každému na potkání.
Pak se dostanou k Halloweenu, který se slavil o pár týdnů dřív. Ten nemohl nechat bez komentáře; ještě teď vidí, jak se tam Annys bezradně motá po boku banánu. Teď už tedy ví, že to byl Jude a.. no, vlastně mu to přišlo ještě vtipnější, když to zjistil. Jude totiž doplňuje tu jejich šikanující partičku, takže si dokáže představit, jak super musela být pro Annys jeho společnost a ještě v takovém kostýmu. Ta vzpomínka mu vyčaruje úsměv ve tváři a drží se tam docela dlouho, protože pak se ještě Annys zmíní o hádce s banánem, což je, uznejte, sranda a je opravdu škoda, že k tomu nedošlo. Nakonec však jeho úsměv lehce povadne, když padne zmínka o jeho kostýmu a kandidátce, které měl ukrást bůhvíco! Přimhouří nad tím oči, protože to nepatří k jeho zářným zážitkům. Ta potvora ho polila, takže potom celý zbytek večera smrděl alkoholem a čímsi sladkým. Rozhodně si od ní nevykoledoval nic hezkého, nic z toho, co tu Annys naznačuje. Za jiných okolností by se asi nebránil, je to kus, ale její zákeřné chování ho varovalo před jakýmkoliv pokusem o pletky - kdoví, jak by to opravdu skončilo?! “Měla něco do sebe,” uznale pokývá hlavinkou. “Ale taky mě trochu děsila, na takovou pyšnou princeznu jsem nebyl ten večer připravený. Celého mě slila, protože jsem si dovolil bránit barmana, chápeš to?” Pozvedne obočí, vzápětí však své otázky na závěr lituje, protože mu dojde, že to Annys určitě pochopí, taky by ho teď beztak nejradši polila, aby se ho zbavila - snad jí tím nevnukl nápad.

Nespokojeně nakrčila nos, když ji označil za svou nejlepší kamarádku. Ironii v jeho hlase sice slyšela, přesto to nedokázala přejít bez reakce, jelikož jí až příliš živě v hlavě prolétlo, jak by to vypadalo, kdyby skutečně byli nejlepší přátelé – pravděpodobně by vykoupila zásoby prášků na bolest hlavy všech lékáren, a to by nebylo to nejhorší. Kdyby byli nejlepší přátelé, pravděpodobně by se mu svěřila ohledně Sebastiana, ostatně tak to udělala i s Tabbs, jenže pochybovala, že by ohledně toho uměl být Carter stejně taktní jako ona. Raději se vrátila do reality, kde nejsou nejlepšími přáteli a kde je svět ještě v pořádku… relativně. „Měl by ses na ně spoléhat rovnou, ode mě žádnou podporu nečekej,“ věnovala mu nepřístupný pohled a stáhla rty do rovné linky. „Teda, až budeš chtít poradit s výběrem alkoholu, to bych možná zvládla, když koupíš jednu lahev i pro mě,“ pobaveně se na něj ušklíbla a dala si pozor, aby slovíčko možná zdůraznila. Samozřejmě, že alkohol zdarma zněl lákavě, ale ani přesto si nebyla jistá, zda by se pro Cartera takto obětovala. Jistě by v době jeho nouze měla jiný program (hah, jaký?) a musela by ho opustit… a on by si ještě o sobě začal moc myslet, nepřipustitelné. Takže by ho prostě nechala v nouzi vždy, to je ale nejlepší kamarádka k pohledání.
Na svařák s ním čekat nehodlala a zlomyslně si užívala ten, co si už stihla zakoupit, než pan Do-všeho-strkám-nos přišel, jenže karma jí to vrátila. Ostatně jako vždy. A tak místo toho, aby si šel Carter vystát frontu na jeho vlastní svařák, rozhodl se projít trhy společně s ní, bez svařáku. No bezva. Možná si myslel, že vyhrál, ale pocit výhry mu nechtěla dopřát, nasadila alespoň zběsilé tempo v poslední marné snaze, že se ho zbaví. Nezbavila, a byla tedy nucená mu prozradit, co nakupuje. Teoreticky mu to říkat nemusela, ale nebyla si jistá, jak dlouho jí bude stát za zadkem, a ona tu nehodlala trávit ani o minutu déle, než je potřeba, takže by se cíl jejích nákupů stejně později dozvěděl. Šlo jí to přes pusu těžko a raději nesledovala jeho reakci, slyšet ho jí stačilo až až. „Já bych se bez toho obešla,“ zamrmlala, „ale většinu roku trávím na koleji a málokdy jsem doma, tak…“ nechala větu vyznít do ztracena, jelikož bylo zcela jasné, pro koho nakupuje, i když to explicitně neřekla, a raději se pořádně napila ze svého svařáku. Snad i díky tomuto posilnění ji nijak nerozhodila jeho poznámka o Halloweenu, jelikož z této párty měla trumfy v rukávu rozhodně ona. Dobrá, sice tam čas trávila s přerostlým banánem, takže taky není v nejlepší pozici, ale na dobré pověsti si stejně nijak nezakládá, zatímco tady softie a jeho nápadnice, to je jiný příběh. Přetrpěla pobavené pohledy při vyprávění o banánovém Judem a následně si velice užila, když Carterovi úsměv povadl. Jedna nula pro Annys. Na druhou stranu, jakmile o té spoře oblečené ženské začal Carter mluvit kladně… tak trochu o ten pocit vítězství přišla. Jistě, přesně tohle od něj chtěla slyšet, protože všichni muži jsou přeci stejní, teď měla další důkaz, ale něco jí na tom nepřišlo správné. „Měla něco do sebe?“ zopakovala po něm překvapeně a nadzdvihla obočí. „Možná spíš neměla nic na sobě, ne?“ odfrkla si a neubránila se protočení očí. Čekala, že si tuto debatu bude více užívat, ale naopak to v ní probouzelo spíše její ofenzivní stránku. Obvykle by jí snad i pobavilo, že Cartera někdo polil, ale zrovna s tou děvou nechtěla nijak sympatizovat či snad chválit její chování, takže to přešla jen neurčitým zabručením. „Takže jiný večer bys na ni připravený byl?“ rýpla si, pokračujíc s ofenzivními otázkami, a prošpikovala ho pohledem.

too hot to handle
N A N C Y
______________

Na Nancy se pochopitelně těšil. Velice. Nechápal, jak si s nimi může pokaždé osud tak ošklivě pohrávat a kazit jim to pokaždé, jen co se dostanou k… Tiše si odfrkl a před obličejem se mu srazil obláček páry. Musel se tomu ironicky ušklíbnout. Co se stane příště? Spadne na ně rovnou střecha? Uhodí do nich blesk? To by bylo poněkud žhavější, než by se Judemu zamlouvalo, a masochista taky úplně nebyl, aby se oddával nějakým sadomasochistickým hrátkám s elektřinou. Což současně neznamenalo, že je úplně vanilkový, co si budeme. Kdyby byl, asi by nepsal zrovna Nancy a nechtěl se s ní potkat, že. Oblékl se do jednoduché, ale elegantní černé košile a džín, přetáhl přes ni teplý šedý svetr a završil to slušivým tmavě modrým kabátem. Samozřejmě se pro Nancy řádně upravil – zastřihl strniště, vydrhl se, navoněl, umyl vlasy… Možná trochu nad míru toho, co by provedl průměrný muž, ovšem Judie byl toho názoru, že self-care je velice důležitá a měla by být součástí psychohygieny úplně všech.
Nancy by bylo dost těžké přehlédnout. Nejen díky oblečení, i díky její osobnosti, která k sobě přirozeně přitahovala pozornost. A to se Judemu zamlouvalo. Stejně jako to, že si sice ráda užívá mužskou společnost (stejně jako on, ehmehm), ale přesto k sobě nepouští úplně každého. Netřeba snad příliš zdůrazňovat, že se v její společnosti zrzek cítil poněkud polichoceně. Už z dálky na ní mohl oči nechat a zeširoka se usmál, jen co si ho všimla. „Zdá se, že dnes tě budeme muset pořádně zahřívat, abys nám nezmrzla, ne že bys už tak nebyla dost hot,“ broukl, jen co došel až k ní, a hned se s laškovně přivřenýma očima natáhl, aby jí věnoval lehounkou pusu na tvář. Nesmí přece rozmazat make-up! To až později… „Co takhle nejdřív začít punčem? Vychutnat si trochu té vánoční atmosféry, hmm, možná i ty pečené kaštany bych si dal, dlouho jsem je neměl. Samozřejmě zvu,“ mrkl na ni a trhl bradou k řádce stánků s všemožnými punči, svařenými víny, jídlem (které vonělo zatraceně dobře) a vším možným dalším. Hlavně ale ten punč a ideálně ještě s panákem navíc. A pokud Nancy neměla nic proti, zapluli k jednomu z nich, kde se Jude okamžitě nacpal k ceduli s nabídkou. „Rum, vodka, tequila? Kdo by si lil do punče tequilu?“ přečetl nápis a trochu se zarazil právě nad jednou z voleb panáka navíc. Byl to snad mexický stánek nebo co? Škoda, na tacos by chuť možná dostal taky.

Její hnědá očka kmitala po všech kolemjdoucích, u čehož v duchu nezapomněla zkritizovat, jak otřesný styl někteří jedinci mají. To ráno vstanou, dají si na sebe ten nejhorší možný kousek ze své skříně, a řeknou si: Jo, tak v tomhle se dneska ukážu na vánočních trzích! Otrapové. Naštěstí se tímto špatným výhledem nemusela trápit bůh ví jak dlouho, jelikož se v dálce objevil Jude, na kterého tu tak netrpělivě vyčkávala. Na rtech se jí zvlnil úsměv a její oči jej ihned sjely zvědavým pohledem; jo, tohle byl mnohem lepší výhled. ,,Mhm, jaké štěstí, že tě budu mít po ruce," nakrčila roztomile nos a nastavila tvář pro jeho chystanou pusu. Přesně proto se jí Jude líbil; obdivoval ji, jen ne tak okatě jako někteří gentlemani z nočních klubů, a taky věděl, co se sluší a patří. Takových mužů už moc nebylo – ona o tom přeci jen věděla své. Stačilo jen doufat, že se dnešek opravdu vyvede a oni se nebudou muset mračit nad tím, že jim do jejich plánů hopsne zase nějaká blbá náhoda. ,,Tak jo, to zní fajn," přikývla a po jeho boku zaplula k jednomu ze stánků, kterému velel jakýsi postarší pán; dle jeho výrazu soudila, že jej jeho práce velice bavila. ,,Co ti lidi dneska nevymyslí. Některým asi chybí chuťové pohárky," protočila panenky, načež sjela nabídku letmým pohledem. Nic moc výběr, ale co taky čekala od laciného stánku na trzích, že? Holt si s tím ale bude muset vystačit, alespoň prozatím. ,,Já si dám s vodkou, dvojitou," sdělila pánovi ve stánku s veškerou panovačností a koukla na Judea, který právě sděloval svůj výběr. ,,To by nás mělo zahřát… na chvíli," mlaskla a věnovala mu široký úsměv. Následně si převzala svůj punč, nechala Judea, ať za ní zaplatí, když ji tedy pozval, a po jeho boku se vydala kousek dál od stánku. ,,Na nás," jen lehounce se svým kelímkem dotkla toho jeho, načež si jej přiložila ke rtům a trochu upila. Na tváři se jí v tu chvíli objevil lehký úšklebek způsobený velkým množství vodky v punči. ,,Hm, ujde," zhodnotila nenadšeně a pokrčila rameny. ,,Stejně se tu moc dlouho nezdržíme," informovala jej a s nepatrným cuknutím koutků a pronikavým pohledem do očí. Nepředpokládala, že by Jude něco namítal, vždyť setkání na vánočních trzích byla jen záminka pro to, aby se viděli, to by bylo jasné i dítěti, tak nač tento zcela jasný fakt skrývat?

Alkohol je tedy to, co Annys zajímá a co ji udělá šťastnou? Dobře, to ho asi mohlo napadnout, když si koupila svařák, ale to nakonec dělá každý, kdo se ocitne na trzích, ne? Není to nic zvláštního. A jasně, všiml si i pár fotek na jejím flickru, ale popravdě to bral spíš jako estetickou záležitost - jednoduše si myslel, že se jí líbí, jak to na fotce vypadá, nedával tomu hlubší význam. Teď už ovšem ano a určitě si to někam zapíše, třeba se to bude jednou hodit. Nejdřív však musí zjistit, co přesně to znamená, když ji pozve na skleničku. Pokud má ráda alkohol jako běžní lidé, třeba o víkendu, pak toho rád využije k získaní její náklonnosti. Horší by bylo, kdyby snad byla alkoholička, v tom případě by ji v tom odmítl podporovat, čímž by bohužel přišel o páku k téhle nepřístupné blondie, ale aspoň by si uchoval čisté svědomí. Zkoumavě si svou společnost prohlédne, načež se vrátí k nenucenému vystupování, jako by právě vůbec nepřemýšlel nad jejími problémky s alkoholem. ”A co že to nejradši piješ?" optá se, i když má jeden tip. Je to určitě skotská, viděl to na jejím profilu. Ale zaprvé přece nedá najevo, kolik pozornosti jí věnuje a zadruhé ho zajímá její odpověď. Jestliže řekne, že pije cokoliv, je to jasná alpa, ale pokud je aspoň trochu vybíravá, nebude to s ní snad tak hrozné, ne? Jeho plán má asi malé mezery, uznává, ale to se nějak srovná a určitě se dostane k tomu většímu obrazu. No a podle toho se pak zařídí!
Trochu se zadýchá, když musí Annys dohánět, jak před ním prchá a ztrácí se mu mezi lidmi, ale stojí to za to, protože jen co ji dožene, z ní vytáhne, co na trzích dělá, a tak zjistí, že má ta protiva srdce. Naplno mu sice neprozradí, pro koho má takovou slabost, že je ochotná se kvůli němu zabývat nákupem vánočních ozdob, ale z jejich slov je docela jasné, že to bude nejspíš pro rodinu. Mohl by to být ještě přítel, ale nikoho takového si kolem ní nevšiml a buďme upřímní, kdo by s Annys vydržel? Jedině snad on, ale to jen proto, že s ní není 24/7 a vidí jistou zábavu v tom, že ji tu takhle otravuje. “To je od tebe vlastně docela hezké, Annys, právě jsi otřásla mou představou o tobě, mohl bych si dokonce začít myslet, že jsi hluboko uvnitř docela milá,” řekne s provokací v hlase, stočí přitom svá jiskřivá očka směrem k ní a zeširoka se usměje. Asi začíná chápat, proč ho nemá ráda, na druhou stranu by mělo být jasné, že nemyslí svá slova zle. Je koneckonců rád, že má v sobě Annys i tuhle soft stránku. Zdá se sice slabá, ale je tam a on měl konečně možnost ji zahlédnout.
Ten okamžik ovšem velmi rychle zastíní Halloween, ke kterému stočí řeč v domnění, že Annys svými poznámkami zase trochu dopálí, jenže se to místo toho obrátí proti němu, alespoň takový z toho má pocit. Něco mu na tom prostě nesedí a nejde jen o to, že ho doběhla, protože netušil, že ho na akci zahlédla. Má spíš pocit, že ho tu z čehosi obviňuje, anebo kárá za špatné chování jako nějaká pohoršená matka. Pustí to jen na okamžik z hlavy, když je nucen přemítat o kostýmu, co na sobě měla ta zlá ženština. “No, jasně, moc toho na sobě neměla,” uzná po chvíli s pokrčením ramen a znovu se podívá na ubručenou a odfrkující Annys. Ta asi hodně nesnáší polonahé holky, anebo je v tom něco jiného? Zatím ho teda vůbec nenapadá co, takže zůstane u teorie číslo jedna a vlastně jediné teorie, kterou má. Následně se zasměje při představě, že by byl někdy připravený na někoho, jako byla ta holka z Halloweenu. “Okay, uznávám, že bych na ni nikdy nebyl připravený,” odvětí a zvedne přitom ruce, aby bylo jasné, že se vzdává; dostala ho, prokoukla a tak dále. “Asi je pravda, že by na mě byla moc divoká, ale nevím, nezjišťoval jsem to,” znovu pohodí rameny a přitom si Annys přeměří pohledem. Přijde mu ještě tvrdší než obvykle, div, že nefuní jak býk na rodeu. “Hmm,” vypraví ze sebe, chystajíc se vyzvídat, co má za problém, když v tom si všimne stánku z výzdobami. Ukáže na něj. “Myslím, že to je to místo, ke kterému jsi tolik spěchala,” upozorní ji, kdyby si náhodou sama nevšimla a začne zpomalovat, aby se s ní mohl zařadit do další fronty, která je naneštěstí pro Annys docela dlouhá.

too hot to handle
N A N C Y
______________

Jude si dával moc dobrý pozor, aby to nepřeháněl. Byl si dost jistý, že toho si Nancy užívá až moc kdekoliv, kam jen vkročí, a z vlastní zkušenosti věděl, že neodbytnost a vyložené dolézání až mnohdy slizké pokusy o získání pozornosti nejsou nic příjemného. Ani si neuměl představit být v její kůži a zažívat tohle neustále. Brr. "Jen ať všichni zezelenají závistí, že nejsi zrovna s nimi," odvětil s potměšilým mrknutím a byl v pokušení místo polibku na tvář provést ještě něco, ale... Později. Později budou mít času spoustu, tentokrát už doopravdy musí, i kdyby snad přišla sněhová vánice nebo na náměstí vybuchla bomba. Raději však nepřivolávat žádnou podobnou katastrofu. Návštěva za účelem ukořistění punče byla schválena, a tak došlo i na pořádné kritizování místní nabídky. Vlastně to nejspíš ani nemělo být moc překvapivé, lidé byli divní a evidentně si kupovali kdeco divného, když to tu prodávali. "Zjevně opravdu ne," potvrdil Jude zhrozeně, zatímco sledoval, jak obsluhující pán okraj kelímku balí do soli a přidává na něj plátek citronu. "Tohle je vážně ohavnost, taková škoda tequily i punče! Zvlášť je obojí dobré, ale dohromady? Ochutnám skoro cokoliv, jenže tohle je pomalu zločin proti lidskosti," zalamentoval tiše k Nancy a vypadal, že se o něj pokoušejí mdloby. Samozřejmě přeháněl, ale neměnilo to nic na tom, že to bylo skutečně strašlivé. A ano, ano, neměl by soudit, dokud to sám neochutná, ale... nemohl si pomoct.
"Dvakrát prosím," požádal obsluhu, jakmile přišli na řadu, a opřel se ledabyle o pultík, když se jim pití chystalo. Vodka na druhé straně byla díky své neutrální chuti ideální přídatek prakticky do čehokoliv. Nechal za punče i malé dýško a nabídl Nancy paži, aby se do ní mohla cestou od stánku zaháknout. "Snad ne na moc dlouho," ušklíbl se přes okraj kelímku, jak do něj foukal, aby punč rychleji vychladl a dal se pít. "Vsadím se, že bych tě zahřál spolehlivěji než ten punč, ale... bude nutné to řádně a důkladně otestovat," pokračoval a střelil po ní zjevně dvojsmyslným pohledem. "Na nás... a na dnešní večer," přitakal pak, pozvedl svůj punč k rádoby přiťuknutí a usrkl. Vodka ho praštila do jazyka tím příjemným způsobem, který měl Jude rád, a spokojeně se proto uculil, než si lokl ještě jednou a víc. "Samozřejmě, že ne. Vodky mám dost a... co víc si může člověk přát? Tedy kromě tak sladké a půvabné společnosti," broukl v odpověď a maličko se k Nancy přiblížil, jen aby si na ukazováček namotal jeden zrzavý pramínek a potutelně u toho pozvedl koutky rtů. Lhal by, kdyby tvrdil, že by ji nejradši rovnou nevzal k sobě. Slušnost mu však velela, aby dali zadost alespoň té zámince v podobě návštěvy vánočních trhů a pití punče, než se odeberou k tomu, na co beztak oba dva netrpělivě čekali. A pak taky Nancy opravdu byla sladkou společností a Judovi překvapivě vážně nešlo jen o to jedno. Kdyby ano, dávno by to nejspíš vzdal s tím, že je osud proti nim.