Hřiště

Život bez cigaret byl na hovno. Trvalo mu celé dva roky, než si od nich odvyknul, ovšem i přesto tu vždy byly chvíle, kdy byl nervózní natolik, že si prostě jednu dát musel. Naštěstí přišel na způsob, který tyto cigarety nahradil. Byl to sport. Dříve, když byl ještě na střední, chodil jen do posilovny, občas si šel zaběhat, ale to bylo tak vše. Nikdy nepomyslel na míčové hry, třeba basketbal nebo fotbal, takové sporty ho v poslední době dost chytly. A tak cigarety nahradil sport, kde zapomněl na všechny své problémy a nervy byly rázem pryč. A navíc něco udělal i pro sebe, a tak zabil dvě mouchy jednou ranou.
Škola byla teprve pár dní a mu už lezla krkem. Přednášky byly čím dál tím nudnější, zkoušky těžší a těžší.. Nebylo divu, že byl neustále tak vynervovanej. Proto taky každý den trávil na školním hřiště, kde prováděl různé sporty. Někdy si sem zašel i s kamarády, zahrát si třeba lakros nebo baseball. Byl to jeho druhý domov a on se tu cítil dobře. Dnes tu však byl sám. Měl na sobě černé kraťase značky Adidas a čistě bílé tílko, díky čemuž mohly vyniknout jeho svaly, na které byl jen tak mimochodem velmi hrdý. Přišel si jen zaběhat, vypotit ten stres, který ho tížil. Zahlédl před sebou jakousi zrzku v zelených šatech, očividně se tu jen procházela, jak on miloval, když se mu někdo pletl při běhu do cesty.. No, co nadělal. Neviděl ji do tváře, byla k němu zády, a tak se ní dlouho nezabýval. Měl teď období, kdy ho holky moc nezajímaly, pokud tedy vyloženě o něho nějaká nejevila velký zájem. Sám se jinak o nějakou nepokoušel. Už se chtěl rozběhnout, začít se svým tréninkem, ale musel se zarazit. Kolikátého že bylo? No jasně, dneska měl ten sraz s trenérem z fitness centra, byl to něco jako pohovor na potenciální brigádu. Noah se už o ní ucházel hodně dlouho. Měl by mít ještě čas, ale i tak znejistil, že nestíhá. Chtěl se podívat na svůj mobil, kolik, že je vlastně hodin, jenže on si ho ten debil zapomněl. Plácl se do čela a tiše si povzdychl. Porozhlédl se kolem sebe a pohled mu opět zůstal viset na zrzce. Ta by snad u sebe mohla mít mobil, ne? Snad. Zachránila by ho. A tak neváhal a rozběhl se k ní. Naštěstí pro něj, nemusel běžet zrovna dlouho. Poklepal ji na rameno a netrpělivě vyčkával až se otočí jeho směrem. ,,Sorry, že ruším, zrzko, ale nevíš kolik je hodin?" vychrlil na ni ihned svůj požadavek, aby věděla, proč ji otravuje. Ta vůně, která z ní sálala mu byla povědomá, ale nevěnoval tomu moc pozornosti.

Trochu se bál, že ho ta holka odpálkuje se slovy, že nemá čas nebo prostě s něčím na ten způsob. Nebylo by to poprvé, co se to stalo. Některé holky byly vážně svině, už několikrát to zažil, možná proto po nich teď nějak výrazně netoužil. Kupodivu se soustředil jen na školu a sport. No, hlavně tedy na ten sport. Naštěstí pro něho, tahle mezi ty špatné nepatřila, jelikož mu byla ochotná ten čas prozradit. Ovšem stejně jako ona, i on se musel zarazit. Ten hlas poznával, bylo zvláštní jej slyšet po tak dlouhé době. Těžko říct, co přesně se v něm teď odehrálo, ale rozhodně to bylo hned několik emocí. Nenávist, překvapení, zmatenost.. vzpomínky na střední. Chodil po chodbách, kde ji vždy věnoval jen letmý pohled, ne zrovna laskavý, nutno říci, což bylo tak vše. Nasliboval jí, jak ji udělá ze života peklo, jenže nedokázal to. Usmyslel si, že bude lepší, když ji bude prostě ignorovat. A taky, že se mu to do konce střední dařilo. Myslel si, že už ji nikdy neuvidí, těžko říct, jestli v to přímo doufal, když si vzpomněl na úplně první pocity, které z ní měl. Líbila se mu, jen si to poté pokazila tím, co mu řekla o své, teď již mrtvé kamarádce. Měl to stále v hlavě, někdy na to s odporem vzpomínal. I když jeho nenávist nebyla tak vysoká, tento okamžik byl důkazem, jelikož se zachoval klidně. Měl neutrální výraz, prostě jen vyčkával, až mu sdělí ten čas. ,,Díky," zamumlal nepřítomně a už se chystal rozběhnout, čímž taky započít svůj trénink. Ještě měl tak dvě hodiny čas, že se vůbec strachoval tím, že by to nestihl.. Něco jej však zastavilo. Na tribuně, kousek od nich, seděl jeden týpek z klučičího spolku, kterého Noah moc dobře znal. Byl známý jako lamač dívčích srdcí, měl za to, že takoví byli úplně všichni kluci, kteří měli co do činění s tím hajzlem Oliverem. Chvíli na něho civěl, zamračeně, jelikož viděl, jak se díval na Lydii. Věděl, že když od ní zmizí, tak se k ní vetře a bude na ní zkoušet ty své triky. Ačkoliv ji zrovna moc nemusel, tak jí tohle nepřál. Nepřál to žádné holce. Možná tak nějaké bitch, která zase naopak láme srdce klukům. Jenže u Lyd věděl, že taková není. Přesunul tedy pohled zpět na ni, přičemž rty stáhl do rovné linky. ,,Vypadá to, že střední to tak úplně neskončilo," uchechtl se a ztěžka vydechl. Nevěděl, o čem se s ní bavit, ale s tím kryplem jí tu samotnou nehodlal nechat. ,,Tedy.. je celkem velká náhoda, že chodíme na stejnou univerzitu. Vypadá to, jako by jsi mě pronásledovala," vysvětlil jí, jak svá slova myslel a přenesl váhu z jedné nohy na druhou.

Keby boli na strednej, pravdepodobne by od neho odišla hneď ale teraz, keď nad tým popremýšľala, to nebolo také zlé. Len si bude musieť dávať pozor na ústa čo z nej vypadne. Minule sa to stalo tiež a aha ako to skončilo. "Po pravde, ty si mi tiež prišiel ako niekto, kto má nejaké väčšie plány a nepôjde.. sem. Asi som sa mýlila." Pokrčí ramenami a pousmeje sa. Vie ale o čom hovorí, tak to mala aj u Lenny, jej skoro jediná kamarátka. Je to jediný človek zo strednej s kým sa stretávala a koho vôbec za tie dva roky stretla. Teraz sa na zoznam mohol pridať aj Noah, zatiaľ sa ale nesťažovala, vyzeralo to, že by to mohlo byť príjemné stretnutie. O peniaze núdzu nemala, aj keď s rodičmi nevychádzala nejaké jej posielali, lepší pocit ale mala keď si ich mohla privyrobiť, preto aspoň brigádovala v útulku. Aspoň niečo, lepšie než nič. "Možno. Ale ja som vážne nechcela aby si splnil to čo si hovoril.. takže som robila presný opak než ťa sledovala." Usmeje sa pobavene a ruky si prekríži na hrudi. Nevedela prečo to nakoniec neurobil ale bola naozaj rada, netušila čo by ho napadlo ale nič príjemné by to určite nebolo. Nadvihne obočie nad jeho otázkou a mierne sa pousmeje. "Prekvapivo psychológia. Sama som netušila, že tam niekedy skončím." Ale nesťažovala si, bolo jej tam fajn ale hlavne ju to zaujímalo, to bol asi dôvod prečo tam vôbec išla aj keď vždy odmalička snívala, že by pracovala niekde v zdravotníctve. Plány sa menia. Páni ten jej teda nejaké novinky povedal. Pochopila ale, že asi o nich hovoriť nechcel. "Dobre, dobre, pochopila som. Nič mi povedať nechceš, chápem." Nenútila ho do toho, nemala ani dôvod. A aj tak by jej to nepovedal, bola si tým viac než istá. Na jej tvári sa usadí mierne zmätený výraz keď spomenie altánok. Zmizne až keď spomenie toho chalana, na ktorého sa dívala predtým. Hneď sa zamračí a otočí sa na neho. Možno by jej to malo lichotiť, niektorým dievčatám to bolo možno aj príjemné. Jej určite nie, nemala to rada. "Pôjdem rada." Odvetí nakoniec. Nebolo jej to vôbec príjemné, hlavne ten jeho pohľad ako sa na ňu díval. Preto aj s radosťou prijala Noahovu ponuku, odísť odtiaľto a ísť niekam inam. Bolo jej ale vlastne jedno kde, hlavné je, že to bude čo najďalej od neho. Radšej sa od neho odvrátila a svoj pohľad nasmerovala späť na Noaha. Bola tu už nejaký čas ale stále nevedela úplne presne kde čo je, preto čakala kým tam zamieri on, aby ho mohla nasledovať.

*S jej príchodom na ihrisko sa otočila nejedna hlava, ale popravde už nato bola zvyknutá.  Oblečenie pre roztlieskavačky bolo celkom vyzývavé, ale to jej vyhovovalo, pretože to odhalilo všetky jej prednosti. Krátke modré šortky, ktoré siahali tesne pod zadok spolu so žltým obtiahnutým tričkom, ktoré doplnila vlnitou rozpustenou hrivou.*Šup, šup, dievčatá! Neflákajte sa!*Snaží sa popohnať ostatné roztlieskavačky k tomu, aby trochu pridali do kroku a netvárili sa tak mŕtvo. Veď toto predsa nie je utrpenie, ale zábava. No teda tie ich výkony sa niekedy za utrpenie rozhodne označiť môžu. Sama pre seba sa tomu zasmeje, keď si na pár nepodarených spomenie, ale nestráca čas a začne s tréningom. Najskôr sa treba rozcvičiť a urobiť to tak, aby ani jeden z futbalistov nezostal v kľude. Nepotrebuje ich pozornosť, len sa rada na nich pobaví, keď vidí, ako slintajú a pozorujú ich tak, že im skoro vypadávajú oči. Chudáci, ktorí o nich môžu len snívať. Avšak niektorí z nich by aj za niečo stáli, bohužiaľ, je ich veľmi málo. Napríklad ten tmavovlasý s čokoládovou pleťou, ach. Alebo ten ryšavý, ktorý má taký okúzľujúci úsmev. Po krátkej rozcvičke zapne hudbu a okamžite začnú tancovať. Túto choreografiu už skúšajú dlho, takže všetko klape tak, ako má.*Môžme mať malú prestávku. Nebolo to dokonalé, takže sa snažte viac.*Zavrtí hlavou do strán s povzdychom a na konci sa usmeje. Prečo sú niektoré také nemožné? Snaží sa im stále dávať ďalšie šance, ale hýbu sa s ťažkosťou ako medvede. Veď sú predsa mladé, majú byť ohybné, sexy, ale to im zrejme nič nehovorí. Pristúpi k lavičke, odkiaľ je dobrý výhľad na chlapov a s radosťou ich sleduje. Avšak zostáva veľmi nenápadná a tvári sa, že ju netrápia a iba sa ovlažuje svojou vodou. Často sa nikomu neprihovára prvá, čaká, kým oni dolezú za ňou. A väčšinou sa jej to aj podarí, veď kto by nechcel toto? Pozrie sa na svoje telo, pričom skontroluje svoj mejkap v zrkadle a opäť sa venuje sledovaniu futbalistov.*

Dnešní ráno bylo opravdu těžké, jelikož nikdy neměl snad takovou nechuť vstávat, snad až dneska. Nebylo to u něj zvykem, ještě když bylo něco kolem osmé hodiny a trénink začínal od devíti hodin. Budík řinčel po pokoji a jeho ruka upadla se zamručením na telefon křičící a přímo vybízející k tomu ho rozmlátit kladivem. Na to neměl moc sílu, ale i přes velký boj nechtění se nahý vydal do jeho koupelny, nebo do koupelny k tomuto pokoji v domě chlapeckého spolku. Ve sprše si stihl vyčistit i zuby, ačkoliv přes jeho únavu si nejprve kartáček zvládl strčit do oka, nikoliv do pusy jako to normální občané tohoto světa dělají, ale občas magor trochu byl, ale jen občas že jo. Za tohle mohla únava, přiznejme si to přece jen. Po ranní hygieně se oblékl do šedých teplákovou z gumou kolem pasu a u kotníku, přes hlavu si přetáhl bílé triko obepínající jeho vypracované tělo a samozřejmě nemohl zapomenout na mikinu fotbalového týmu, ve kterém logicky taky účinkoval a hrál. Bundu nenosil pořád, i když ji nosil rád, ale měl spoustu jiného oblečení na nošení ke sportovním příležitostem, ale mikina je zrovna vypraná, takže proč si ji nevzít zrovna dnes huh? Jeho cesty vedly s Nike černou taškou přes rameno až k hřišti a do pánských šaten. Tašku nenosil vždycky, ale zrovna si nějaké věci dal vyprat a tak v jeho skřínce s číslem 11 nebylo v podstatě nic. Jen pár krámů, co se prát zrovna nedají, viz třeba helma že jo. Na sebe si oblékl bílé triko s dlouhým rukávem, aby něco pod chráničem na hruď a tím vším měl. Nebylo by to asi pro tělo příjemné. Upravil si chránič, zapnul všechny pásy aby držel správně jak má. Nasadil si upnuté kalhoty, co musel mít každý povinně, byly černé barvy. Dres co přišel přes chránič měl modro žlutou barvu, což byla barva jejich týmu. Ze začátku této barvě zrovna dvakrát neholdoval, ale už si tak nějak zvykl, že to musí přetrpět a patří to k němu. Nazuje boty, sebere svou helmu a společně s klukama z týmu si to jako banda kamarádů vykráčí na hřiště. Cestou do sebe tak jako lehce strkají, smějí se nějakým vtipům, ale když započne trénink, každý do toho dá všechno může, dokonce i on přes jeho docela velkou únavu. Dokázal se vždycky překousnout, být veselý i přes určitou bolest nebo smutek. Je více než jasné, že si jeho pohled získaly občasné těla roztleskávaček trénujících opodál. Dobré kousky, musel uznat, ale on je na to vybíravý. Nerad jen něco na jednu noc, spíše na víc ale bez vztahu. Pokud na to ale dojde, o jiné už zájem nejeví, na žárlivé aférky opravdu není. Míč jim najednou odletí k nohám jedné slečny, právě asi k Amelii. Rozběhne se pobaveně bezu helmy a s úsměvem tam a sehne se pro míč na zem. "Opatrně, aby se ti něco nestalo." Zakřenil se lišácky a sjel si jí naschvál pohledem. Rád provokoval.

*Kvapky potu stekali po vyrysovných telách chlapov, od ktorých nedokázala odtrhnúť pohľad ani na chvíľku. Avšak v tomto momente boli priveľmi zaujatý tréningom a ani jeden z nich jej nevenoval pozornosť. Práve teraz jej to až tak veľmi neprekážalo, keďže pri športe boli ešte viac sexy, nato sa sťažovať nemohla. Každý kto ju pozná vie, že sa vždy snaží byť stredobodom pozornosti a väčšinou sa jej to aj darí. Pravdepodobne to bude jej vzhľadom a možno aj povahou. Z premýšľania ju vytrhne lopta, ktorá sa náhle pristaví pri jej nohách. Rovno za ňou beží jeden z hráčov a nie je to nikto iný ako Nathan. Nathan Blossom. Slovami nedokáže ani opísať, ako dobre vyzerá. Veď sa naňho pozrite. Výrazné ryšavé vlasy rozlietané do strán spojené s prenikavými orieškovými očami a okúzľujúcim úsmevom. Iným slovom ho môžme nazvať aj dokonalosť. Z tohto snívania sa ale po pár sekundách preberie a venuje mu jeden široký úsmev.*Ach Nathan, nemusíš si o mňa robiť starosti.*Ruky si založí na hrudi, pričom ho taktiež rýchlo zíde pohľadom, čo je doslova slasť pre jej oči.*Vráť sa k spoluhráčom. Ako sa tak nato pozerám, máte toho na práci ešte veľa.*Vlastne ani len netuší, akí sú vo futbale, naozaj sa o to nikdy nezaujímala. Avšak musí ho trochu podpichnúť, aká by to bez toho bola zábava? Zbožňuje ľudí, ktorí to hneď nezoberú vážne, ale zasmejú sa alebo jej to rovno oplatia. Pohľad smeruje rovno do jeho očí a čaká, či má k tomu ešte niečo povedať alebo sa len skromne poberie preč. Preferovala by samozrejme tú prvú variantu, aj keď jej slová hovoria niečo iné. Na tvári sa jej ešte stále pohráva pobavený úsmev.*

Moc dobře věděl, že roztleskávačky trénující společně s nimi na hřišti, je pozorují stejně tak jako oni je. Vždycky to tak bylo, dívali se na sebe navzájem, plno z nich tvořily pár, protože to bůh ví proč k sobě tak nějak patřilo, ale on spousta z nich neholduje, už z důvodu že mají některé až moc nahoru, to on nerad, pokud to není nějak zdravé sebevědomí, to mu nevadí, oceňuje když ho někdo má a umí být také veselá kopa, jako je právě občasně on. Dnešní trénink si spíše užíval, už protože jejich další zápas se měl konat až za pár týdnů a oni měli čas dodat si trochu odpočinku a zábavy, přeci jen dřít můžou až od příštího týden a teď se mohou pobavit. I když je pravda, že to vypadalo jako kdyby trénovali dost tvrdě i dnes, ale tohle brali opravdu pro ně ještě jako oddech. Míč jim zmizí najednou z očí, díky jednomu vtipálkovi z týmu, což on výjimečně nebyl! Rozběhl se pobaveně se smíchem pro míč, cestou na ně ještě něco, volal ale pak se radši soustředil na terén svojí cesty, aby ještě nehodil tlamu, to by se aspoň pobavil on i všichni kolem, ale díky záchvatu a vlny smíchu by se asi dlouho nezvedl. Zastavil se před tou slečnou jménem Amelie, nahodil ten jeho zářivý úsměv plný pozitivity, ale zároveň se v něm odrážel ten kulišák, což on opravdu je. Vlasy pocuchané roztomile do všech stran, on to považoval za účes když se vzbudí a že to nic moc není, ale dívky na to mají jiný názor, přitahuje je to a občas si to i uvědomil, ale své vlasy měl rád tak jako v rámci možností upravené, i když to ne vždycky šlo podle jeho plánu. Už z důvodu toho, že si rád pospal ve své měkké velké posteli a pak na nějaké dlouhé upravování nebyl čas. Stihl vždy hygienu a čau! Naklonil hlavu zaujatě na stranu, chytil míč do dlaně a zasmál se. „Mám strach, křehké květinky potřebují nějakou tu péči.“ Zastříhal obočím a vyplázl svůj růžový jazyk, provokatér jeden. Ale rozhodně se za její slova nechtěl urazit, nemá potřebu a ani ho to nenapadlo. Není tenhle typ, on spíše provokuje a popichuje ostatní zpátky, jako kdyby to bylo jeho oblíbené hobby nebo co. Pohazuje si chvíli sám s míčem. „Měl bych se vrátit, máš pravdu, co by tam beze mě dělali. Kopyta.“ Protočí očima schválně a udržuje si vážnou tvář, avšak myslí to jen ze srandy, otočil se k nim a hodil jim s velkým nápřahem a sílou míč. Míč přeletěl v podstatě skoro celé hřiště a on jí opět věnoval pozornost. „Už jste skončili? Docela se nám líbila pozornost na vás. I když vám to jde občas i lépe.“ Pokrčí rameny, uchechtl se a zavrtěl hlavou. „Měli byste více na tom pracovat, byl jsem jako malej roztleskávačka. Tak vím, víš co.“ Mrkne na ní, další vtípek, rád se díval když se dívky usmívají nebo smějí tomu, co on vypustí z té ukecané pusy. Podrbe se za krkem zamyšleně.. „No fajn, možná se na vás jen rádi díváme.. Možná na určité části těla. Ani nevíš jak jsme rádi, že jste některé otočené zády. Motivace.“ Zasmál se tomu.

*Roztlieskavačky sa už začali po krátkej pauze zhromažďovať a čakali, aké pokyny od Amelie opäť dostanú. Vždy bola vodcovský typ, preto jej pozícia hlavnej roztlieskavačky naprosto vyhovovala. Rada riadi druhých a vydáva rozkazy. Úplne ju hreje na duši, keď vie, že má takúto moc.*Prejdite si to ešte raz od začiatku. O chvíľu som tam.*Mávla rukou do vzduchu, ale nevenovala im veľkú pozornosť, tú všetku ukradol Nathan. Vo vnútri sa správala ako nadšené, trinásť ročné dievča, ale navonok to vôbec nedávala najavo. Slintanie nad Nathanom vedela našťastie veľmi dobre skryť, inak by to nebolo veľmi sexy. Nikto predsa nemá rád tie dievčatá, ktoré sa správajú pri chlapoch ako bláznivé fanúšičky.*To síce potrebujú ale nemysli si, že nič nezvládnem.*Hoci bola krehká a často označovaná za princeznú, nie je predsa z cukru. Hoci by nebola šťastná, keby ju na zem zhodila lopta, hádam by to nejako prežila. Isto s ťažkosťami, ale prežila. Chlapi sa vždy chcú cítiť nadradene a niekedy sa k ženám správajú ako k úplne neschopným. Možno to nie je práve tento prípad s Nathanom, keďže pravdepodobne stále iba vtipkuje. Nepoznajú sa veľmi dlho, ale vie, že on je veľmi veselá kopa. Občas z úst vypustí naprosté sprostosti, ale aspoň sa všetci naokolo pobavia, takže v tom je úplne skvelý.*Snažíš sa tu spochybňovať moju prácu?!*Mierne zvýši hlas, pričom tázavo nadvihne jedno obočie. Ruky má stále založené na hrudi, čo ešte pridáva na vážnosti tejto otázky.  Najväčší dôraz kladie na to slovíčko jej. Je to predovšetkým jej práca, jej choreografia a tie roztlieskavačky iba skáču, ako ona píska, v tom predsa nie je žiadna veda. Vlastne, niekedy to vyzerá, že po nej nedokážu ani zopakovať, čo je už fakt na zaplakanie.*Možno by si sa teda mal vrátiť k roztlieskavaniu, v tom futbale veru budúcnosť nevidím.*Pokrčí mierne ramenami a na perách vykúzli opäť očarujúci úsmev. Hoci sa iba podpichujú, zaujímalo by ju, či niektoré z tých slov berie Nathan vážne. Samozrejme, väčšina z toho naozaj vážne nemyslí, veď to sú iba vtípky. Avšak sú ľudia, ktorí to nepochopia a urazia sa alebo sa už aj stretla s tým, že od nej bežali z plačom. Rozhodne ju to pobavilo, veď to nie je jej chyba, že nemajú zmysel pre humor.*Vy ste neskutočné prasatá. Ešte mi to aj takto povieš do očí.*Zavrtí neveriacky hlavou, ale vlastne vôbec nie je prekvapená. Všetkým je jasné, že radi sledujú ich postavy a hlavne zadky, ktoré sa vrtia do rytmu hudby. Snaží sa, aby všetky kroky boli sexy a pravdepodobne to aj vychádza.*Vy by ste mali na sebe zapracovať, aby sme sa mali načo pozerať aj my.*Počas týchto slov pristúpi k Nathanovi bližšie a prstom ho pár krát šťuchne do hrude, aby skontrolovala jeho svaly. Samozrejme, že má na sebe hrubý dres, ale aj tak celkom cítiť jeho vyrysované telo. A popravde to vôbec nie je zlé. Vlastne ju to nechá bez slov, čo sa naozaj často nestáva, takže iba stiahne ruku späť k telu a pousmeje sa.*

On jakmile hodil ke klukům z týmu míč, nějak extra se nesháněli, jasně že trochu sháněli. Zaslechl hlášky, aby jí furt nenabaloval. O což mu zrovna dvakrát nešlo, nemá vždy potřebu každého balit, i když ona je hezká, neříká že není. Sleduje její rozkazy, očividně ví co dělá a jak trénovat k opravdové dokonalosti, i když dokonalost vlastně neexistuje, takže aspoň k ní. On tomuhle zrovna nerozuměl, spíše jen doopravdy vtipkoval, jeho byl spíše fotbal a tak to podle něj mělo být. Ne na dlouho se jim slovy věnovala, on chápe že pro něj má určitou slabost. No opět vtip, věřil že pro něj nějaké holky slabost mají, třeba i ona, kdo ví, ale sám to bral normálně. I on má pro některé určitou slabost a tak to je, je to jednoduché a občas i vzájemné, avšak není typ, co by to přiznal sobě nebo nahlas, pokud jde o něco vážnějšího tedy. Je rád ale při skrývání jejích emocí, asi by nezvládl kdyby po něm skákala jak koza a chtěla i podpis. Ovšem ze srandy by jí na něj skákat dovolil, klidně by ji na zádech nosil, vždyť bude hubená jak pírko, pro něj ji nosit by nebylo problém. Prohlédne si jí s našpulenými rty, kývne vážně hlavou, očividně usoudí že ona není křehká jak se zdá. „Však víš že já to tak nemyslím a nepodceňuji tě. To nejde, už protože vedeš tým a jde ti to.“ Usmál se hezky, ví co se o ní říká, jenže tohle není styl jeho života. Poslouchat co tenhle řekl o tomhle a o tam té. Co je to za kravinu řídit se těmito věcmi? Nikdy větší hloupost nezažil. Rád si dělá na lidi obrázek sám za sebe, nešíří co si o nich myslí dál a nechává si to pro sebe, nebo to upřímně dotyčným řekne. Něco se mu na nich líbí, řekne to. Něco se mu na nich nelíbí, řekne to úplně stejně jako kdyby se nechumelilo. A jako k neschopné by se k ní nechoval, nikdy, ale to snad k nikomu pokud by si to neověřil. Jenže nikdo dle něj není neschopný, každý něco umí, i když to může být jen krájení zeleniny, pořád to znamená umět něco a má to určitý význam. A povyšovat se nad ni nebo nad někoho? Neexistuje, všichni jsou si rovni. Odhrne jí pramen hnědých vlasů z obličeje, nerad by aby ji šimral v obličeji, je hold všímavý hoch. Nad jejím zvýšením hlasu zakňučí, skrčí se schválně chuďátko, jenže vše je to naschvál. Jeho psí očka přímo vybízejí k útěše. Za moment se však narovná s jeho úsměvem a je opět vyšší než ona. Je dobrá, sama to určitě uvnitř sebe ví a pokud o ní někdo bude pochybovat, nebude si z toho zbytečně dělat hlavu a rozrušovat se. „Uuu, tak sekat drápkama bude holka jo? Teda, teda. Zlobivko jedna.“ Uculil se pěkně, on měl dobře rozjetou kariéru ve fotbale, byl jeden z těch nejlepších, ale nikdy si tak nepřipadal. Nikdo není nejlepší. Vždy je tu někdo lepší i horší než jste vy sám. Avšak bere to od ní jako vtip a i se tak usmíval a smíchem reagoval. Ale to už se dostanou k lepšímu tématu a to pozorování jejich krásných zadků. Přistoupí úplně k ní, že se ona čelem skoro dotýká jeho vyrýsované hrudi. „Mhmm.. Ale vám se líbí když na vás koukáme takhle. Takže prasata nejsme.. Koukáš na nás stejně maličká.“ Pouculil se, ví že v tomhle tu pravdu opravdu zajisté má. Proč by se nepodívali. Není to nic trestného a je to pastva pro jeho oči, rád se dívá, ale není to jediné co na holkách má opravdu hodně rád. Úsměv je ještě něco lepšího.. Asi. Její ručku si tam přichytil a sjel s ní přes jeho hruď. Byl dobře vypracovaný, tak jako každý fotbalista. Naklonil tázavě hlavu na stranu a olízl si spodní ret. Očka hnědá jako čokoláda měl přimhouřené. „Opravdu Amelie?“ zakření se, její ruku opatrně sundá a políbí ji něžně na hřbet ruku. „Mademoiselle, tohle je to za ty zadky.“ Začal se tomu hezky smát, ohlédl se na kluky na moment, budou si z něj chvilku dělat srandu jak dlouho tam s ní byl. „I když za ta slova by sis zasloužila na zadek heleď.“