Welcome

10/8/2017, 23:13

First topic message reminder :

16/6/2019, 19:17

Posledný zápas sezóny v basketbale - snáď najnudnejšom športe, aký kedy videl. Samozrejme, nikdy si to nedovolil povedať nahlas. Kdeže. Vedel totiž, že by to nedopadlo dobre. Veľké množstvo chalanov v ich spolku totiž basket hrávalo, a on sa snažil udržiavať si s každým dobré vzťahy. Veď práve preto ich prišiel podporiť. Nebol z toho veľmi nadšený, no nakoniec si dokonca obliekol aj tričko s logom univerzity, aby dokázal že aj on má nejakého toho školského ducha a dokáže fandiť za každých okolností - dokonca aj za takých, že sa unudí k smrti. Možno práve preto si nevybral miesto v predných radoch, kde by ho mali chalani zo spolku na očiach, no utiahol sa viac dozadu, kde sa mohol hrať na telefóne bez vyčítavých pohľadov a v pokoji pri tom popíjať pivo. Keď nastúpil na výšku, pivo nemal rád. Zrejme preto, že pochádzal z pomerne dobre zabezpečenej rodiny, vždy preferoval víno. Biele, polosladké. Nič nebolo lepšie. Univerzita ho však v mnohom zmenila a preferencia alkoholu bola jedna z vecí, ktoré boli ovplyvnené okolím ako prvé. Teraz si pivo celkom vychutnával, samozrejme to lacné, ktoré sa dalo kúpiť aj na danom zápase pil viac menej od smädu, pretože o nejakej extra chuti sa hovoriť nedalo, no bolo postačujúce. Pri nohách mal už dokonca dva vypité pol litrové poháre a tretí držal v ruke v momente, keď sa na sedadlo vedľa neho zvalilo akési dievča a ramenom mu vrazilo do ruky. V duchu síce zanadával, hlavne keď mu kúsok piva vystrekol z pohára rovno na čierne nohavice, no rýchlo si zahryzol do pery, hlavne keď počul, že sa mu dievča ospravedlňuje. "Nič sa nestalo. Ty si v pohode?" Spýtavo k nej zdvihol svoj pohľad a rukou, v ktorej nedržal pohár piva si párkrát prešiel po mokrej nohe. Aspoň že sú čierne a nie je to na nich až tak vidieť. Ozval sa hlások v jeho hlave a on s ním musel iba súhlasiť. Navyše, hoci si dievča po jeho boku nestihol poriadne obzrieť, vyzerala pomerne útlo a on musel uznať, že na tak malého človiečika má pomerne dosť sily. "Nie, to miesto čakalo len na teba," zľahka sa na ňu usmial, no potom si pohár s pivom priložil k perám a poriadny dúšok si z neho odpil. "Asi by som sa s tým mal poponáhľať ak by si si premyslela, že chceš na mňa znovu zaútočiť," prehodil len tak mimo rečou pomerne vážnym hlasom, no v očiach sa mu odrážali iskričky smiechu ktoré sa mu po chvíli predrali aj na líca a pery sa mu pobavene rozochveli.

16/6/2019, 21:02

Obvykle nepatřila k nešikovným jedincům, kteří zakopávali a někoho v tom horším případě sráželi s sebou k zemi, přeci jen byla sportovkyně a sport je zjednodušeně o tom, že mistrovsky koordinujete své pohyby. Je to hodně vykostěný popis, ale jde na něm dobře vidět, proč zrovna ona nepatří k těm nešikovnějším. Holt je trénovaná a umí mít kontrolu nad svými pohyby. No bohužel dnes ne, očividně byla natolik nadšená z volného místa na této zaplněné tribuně, že ztratila svou koordinaci. V první řadě jí dost vykolejilo, jak tribuna skoro praskala ve švech, takovou účast skutečně nečekala. Jistě, jedná se o poslední zápas, který může spoustu věcí rozhodnout, ale ani tak si nemyslela, že se najde tolik fanoušků sportu nebo lidí, kteří jsou ochotni prosedět odpoledne na tribuně. A když pak našla v blízkosti volné místo, očividně ji to potěšilo víc, než by si ona sama myslela a spěšným krokem se k místu vydala, aby o něj nepřišla. Ne že by byla lenoch, co jen potřebuje sedět a nedokáže ani chvíli stát, ale tohle skutečně nebude trvat jen chvíli, proto je usazení poměrně klíčovým bodem v tom, jak si to bude užívat, takže není divu, že se po něm tak vrhla, jenže už nedomyslela dopad, který by mohlo její přehnané odhodlání mít na okolí. Omluva z jejích rtů vyletěla téměř okamžitě, byla to její chyba a ona to uměla uznat a omluvit se za to, výchovu měla dobrou, i když ji vychovával jen otec. „Jo, já jsem v pohodě, ale, achjo, já ti polila i kalhoty?“ nejdříve se jemně pousmála, ocenila totiž jeho zdvořilé optání, jestli je i ona v pořádku, ale hned na to se jí na čele vytvořila vráska, všimla si totiž, jak si volnou rukou, ve které nedržel kelímek s pivem, otíral kalhoty, nutno podotknout, že černé kalhoty, takže nebýt pohybů naznačující otírání, asi by si skvrnek od piva ani nevšimla. Navíc i kdyby kalhoty nebyly černé, tak není zrovna člověk, co by věnoval pozornost dolní části těl, takže dokud by ty skvrny nebyly opravdu vidět, například na bílých kalhotách, nevšimla by si toho. „Aspoň něco pozitivního,“ uchechtla se tiše. Provedla už dost velkou katastrofu, ještě aby jí teď vyhnal s tím, že někomu zasedla místo, to by byla teprve třešnička na dortu celého jejího nástupu. Když už byla pořádně usazená, nehrozilo žádné nebezpečí, co by někomu mohla způsobit, odpila si z piva. Možná si měla dát velké, které najednou působilo jako lepší volba, jak to pozorovala u svého souseda. Jeho slova ji rozhodila, hlavně ten tón, proto na něj znovu otočila pohled s trochu nejistým pohledem, který ovšem nahradil úšklebek, jen co viděla, jak se tvářil. „Kdybych náhodou znova útočila, tak máš pivo na můj účet,“ bylo to to nejmenší, co pro něj mohla udělat. Znovu už na něj tedy rozhodně útočit nechtěla, ale brala to jen jako vtípek, což značil i pobavený úšklebek na jejích rtech. Každopádně by byla ochotná to pivo koupit i za ten první útok, zrovna zde neprodávají drahé pivo, takže i přes fakt, že se neřadí do zazobaných skupinek a u studia si musí přivydělávat, by si klidně mohla dovolit mu to pivo koupit. Vnucovat mu tento nápad ale nebude, navíc ani nevypadá, že by po ní něco takového vůbec chtěl.

16/6/2019, 21:36

Hoci naozaj úprimne dúfal, že sa mu zápas podarí prežiť bez toho, aby si ho niekto všimol, v konečnom dôsledku mu vôbec nevadilo, že si k nemu dievča prisadlo. Samozrejme, ich drobná zrážka ktorá poznamenala jeho nohavice neprešla medzi okolitými divákmi basketbalu bez postrehnutia, no podarilo sa mu blízko sediacich ľudí oskenovať pohľadom a našťastie nepostrehol nikoho známeho, kto by mu mohol dať neskôr vyžrať, že takmer dostal na frak od o pol metra nižšieho dievčaťa. Nie že by sa nevedel brániť, to on vedel a veľmi dobre, v trápnych situáciách sa dokonca často úplne vyžíval, no dnes nemal náladu vyťahovať špinu na ľudí, ktorí by sa ho rozhodli podpichovať. Zápas a prípadný večierok po ňom si chcel užiť v pokoji, a ako pár vypitých pív naznačoval, v ľahko podnapitom stave. Inak by asi ten basket naozaj neprežil. "To nevadí, veď to uschne," s úškrnom pokrčil ramenami, pretože to naozaj nebral ako nejaký problém, ktorý by teraz potreboval riešiť alebo dožadovať sa nápravy. Vedel, že dievča do neho nenarazilo naschvál a chcelo si len sadnúť v už preplnenej hale, a tak sa nemal dôvod hnevať. Navyše, on sa nedokázal hnevať skoro nikdy. Na to mal až príliš pozitívny prístup k životu. "Popravde máš celkom dobrú ranu. Kde sa v tebe berie toľko sily?" Pobavene si ju obzrel, pričom sa očami zastavil na jej tvári. Počas celej tej situácie si poriadne nevšimol, že je naozaj veľmi pekná. Tváre si všímal väčšinou hneď a tá jej bola naozaj špeciálna. Hlavne jej oči. Mal pocit, akoby mu dokázali prepáliť do tela dieru. Pozri sa konečne inam, vyzeráš ako psychopat. Prikázal sám sebe a mierne si odkašľal, pretože mu zrazu celkom vyschlo v ústach. Na chvíľu sa zahľadel na ihrisko pod sebou, akoby dúfal, že sa udeje niečo, čo upúta jeho pozornosť natoľko, aby sám seba trochu upokojil, no stále to bolo o tom istom. Chvíľa driblovania, krátky beh, prihrávka, strela na kôš, blokovanie. Dvoma slovami, obrovská nuda. Rozhodol sa teda znovu svoju pozornosť venovať dievčaťu, no najprv sa posilnil dúškom piva, ktoré potom položil na zem, hoci ešte nebolo dopité. "Skôr by si mala mať pivo na môj účet ty," hlavu naklonil mierne na bok a s úsmevom sklopil zrak. Vážne sa cítiš zahanbene? Kto si? Spamätaj sa. Zahryzol si do pery a pohľad opäť zdvihol. "Tie nohavice sa mi aj tak nepáčia, urobila si mi vlastne službu tým, že si ich obliala," neubránil sa pobavenému úškrnu, pretože to ho vystihovalo úplne najviac. Vtipné, uštipačné a väčšinou nemiestne poznámky a široký úsmev. Tentokrát však aspoň zapadal do situácie. Jeho najväčším problémom bolo, že sa mu nevedel ubrániť ani vtedy, keď sa to naozaj nehodilo.

16/6/2019, 22:02

Ja ťa chápem. Tiež bez nej neviem žiť.*Uškrnie sa na Kena, pretože ona miluje čokoládu rovnako ako on. V poslednej dobe sa snažila jesť lepšie, zdravšie, ale asi to nie je nič pre ňu. Šalát ju vôbec neteší rovnako ako jahodový milkshake. Povedala si teda, že sa aspoň pokúsi to obmedziť na menej sladkosti, ale nechystá sa s nimi úplne seknúť, to by asi neprežila. Na tréningoch má dostatok pohybu, čiže sa nejak výrazne ani obmedzovať nemusí. Vlastne Betty je ten typ, čo môže zjesť aj celý vagón jedla a vôbec nepriberie. Je to naozaj veľká výhoda, avšak ona si je vedomá následkov, ktoré to na jej tele zanecháva zvnútra. Aspoň to ju mierne drží na uzde.*Presne tak! Možno nie si zrovna šikovný na športy, ale to neznamená, že ich nemôžeš mať rád!*Usmeje sa pyšne, ako keby povedala tú najmúdrejšiu vec na celom svete. Aj ona bola antitalent na šport, ale našla sa aspoň v tom roztlieskavaní, ktoré ním môžme tiež nazvať? No nevie, či je to celkom šport, ale má to k tomu rozhodne blízko. Beží, skáče, robí rôzne kreácie, to tiež vyžaduje nemalé úsilie.*Som na tom rovnako.*Vyčaruje preňho jeden veľký úsmev, po jeho milých slovách a opäť sa naňho nalepí, teda ho zovrie v pevnom objatí. Týmito slovami myslela to, že rovnako miluje trávenie času s ním. V takých chvíľach ju naozaj netrápi, kde sa nachádza, pretože si ten čas naplno užíva. Ken je naozaj zábavný, niekomu sa to v istých momentoch môže zdať až moc, ale ona ho chápe. Je to blázon, ktorí je pre ňu naozaj výnimočný.*Chýbal si mi..*Odsunie sa od neho, aby sa mu mohla pozrieť do tváre. Kútiky jej z úsmevu mierne spadnú, pretože v posledných dňoch toho bolo naozaj veľa, nemala ani čas sa zastaviť. To znamená, že ani žiadne stretnutia alebo telefonáty s Kenom, ktoré by jej zlepšovali náladu.*Preto tu dnes som, aby som si ho zamilovala.*Pohľad musí opäť presunúť na ihrisko, aby jej nič neušlo. Vlastne jej z tohto zápasu určite toho ujde veľmi veľa, keďže Ken nedokáže ani na chvíľku stíchnuť. Je to ten človek, pri ktorom sa naozaj nemusíte obávať trápneho ticha. Teda toto platí iba ak nie ste dievča, s tými to má už mierne problematickejšie.*Čo máš nové? Dlho sme sa nevideli, tak začni rozprávať. Neverím tomu, že tebe by sa za ten čas nič neprihodilo.*Mierne prižmúri oči, ale ako vždy, zakončí to veľkým úsmevom. Počas rozprávania stále krúti hlavou sem a tam, aby stíhala sledovať aj dianie na ihrisku, ale aj aby bola prítomná v tomto rozhovore s Kenom.*

16/6/2019, 22:06

*Vôbec by jej neprekážalo stráviť tento zápas osamote, ale Noahova prítomnosť ju príjemne potešila. Ako už spomínala, v poslednom čase toho času veľa nemala, a to bol aj jeden z dôvodov, prečo sa mu ešte neozvala. Verí tomu, že on bol na tom rovnako, a práve preto ju taktiež neskontaktoval. Nemôže mu to predsa vyčítať, keď ona na tom nie je o nič lepšie. Len dúfa, že to opätovné zblíženie myslel naozaj vážne a neboli to len nejaké prázdne reči. Prečo by vlastne niečo také potom hovoril? Je to vážne blbosť, keď sa nad tým tak zamýšľa, ale možné je všetko. Momentálne o Noahovi ani nemôže povedať, že ho pozná a niečo také by nerobil, keďže už prešlo naozaj veľa rokov a ľudia sa menia. Avšak bude sa snažiť ho opäť spoznať a veriť, že vo vnútri je to stále on. Keď sa ich cesty naposledy rozdelili, Noah bol naozajstným idiotom. Zahodil ich dlhoročné priateľstvo a kvôli čomu vlastne? To ani ona sama netuší. Sofia sa rada vŕta v starých veciach, aj keď to nie je zrovna zdravé, ale niekedy si proste nemôže pomôcť. Jednoducho nemá rada otvorené a nedoriešené veci. Preto by sa rada Noaha na takéto niečo spýtala, ale zároveň to chce hodiť za hlavu a sústrediť sa na budúcnosť. A preferuje práve takú budúcnosť, v ktorej sú z nich opäť skvelí priatelia. Či sa jej to podarí a Noah bude o to mať naozaj záujem, v to už môže len dúfať.*Tupci z ihriska? Ty si na sledovanie tohto zápasu naozaj veľmi príjemne naladený.*Zavrtí hlavou do strán, ale na tvári jej zostáva pobavený úškrn. Noah je tu s ňou ešte len pár minút, no už stihol vypustiť pár nepríjemných poznámok, či už na zápas alebo na basketbalistov. Naozaj dúfa, že takéto nadšenie ho veľmi rýchlo prejde, pretože to nehodlá počúvať celý zápas. Avšak toho sa pravdepodobne nemusí obávať, preto teraz tu sú spolu a Sofia mu toto popoludnie bude spríjemňovať.*Dobre, prepáč, len som sa spýtala.*Pri jeho vážnom výraze obranne zdvihne ruky do vzduchu a zasmeje sa. Veď Sof predsa nemôže tušiť, aký je jeho vkus. No a práve v tejto chvíli si nie je istá či sú si takí blízki, aby sa hneď rozprávali o mužoch a ženách, ktorí sa im pozdávajú. Nevie, či zrovna Noah je tým priateľom, ktorý vám pomôže niekoho zbaliť, ešte aj keď si práve vypočula jeho názor na basketbalistov. Avšak ona ich zatiaľ nemôže súdiť, nepozná ich všetkých osobne, čiže ich nemôže hádzať do jedného vreca. Žeby mal s nimi všetkými Noah skúsenosť alebo ich uráža len tak bezdôvodne?*Samozrejme, chápem to.*Pokrčí ramenami po jeho vysvetlení a rovnako ako on sa zameria na ihrisko. Momentálne sa tam nič nedeje, keďže vystúpenie roztlieskavačiek už skončilo a ihrisko zatiaľ nezaplnilo množstvo hráčov. Už len chvíľka a celé to vypukne! Má z toho takú radosť, ako keby je to nejaký významný medzinárodný zápas. Avšak ona takto prežíva všetko, čo zbožňuje, čiže to zahŕňa akýkoľvek šport.*Dobre, tentokrát si ma prekukol.*Uškrnie sa naňho, ale skôr ako sa začne červenať pri premýšľaní nad ním, presunie svoj pohľad na ihrisko. V tejto chvíli už ale na ihrisko nastupujú basketbalisti, ktorých publikum už netrpezlivo očakávalo. Sofia za sebou nemá veľa vzťahov, iba skôr tie pubertiacke lásky, a práve preto je pre ňu ťažké o tom rozprávať. Väčšinou sa jej ústa nezavrú, dokáže sa vyjadriť k hocičomu, ale pri ňom stráca slová. Nechce to preháňať, ale je to tak, ako to naozaj cíti. Sleduje chlapcov, ktorí sa rozbehli po ihrisku a púšťajú sa do hry. Je asi márne dúfať, že si ju Charlie všimol, však? Možno bude lepšie, ak sa mu sama po zápase ozve, aby mu dala vedieť, že ho sem prišla podporovať. Veď predsa nemusí čakať na jeho ďalší krok, môže to prevziať do vlastných rúk.*Oh, tak to chápem. Keby nie je seminárky, ani sa tu neobjavíš.*Zavrtí hlavou, ale venuje mu jeden povzbudivý úsmev. Chce mu tento deň spríjemniť, ale inak ako konverzáciou to nedokáže. Pravdepodobne si bude musieť na jeho znudený výraz zvyknúť, keďže sa z ihriska ešte pár hodín nepohnú. Noah to teda hádam nezabalí po pár minútach a nenechá ju tu napokon sedieť samú.*O čom máš vlastne písať?*Dodá ešte otázku k jeho seminárke, keďže ju to naozaj zaujíma. Tuší, že to bude niečo športové, keďže tomu sa na tejto škole venuje. Ale naozaj sa nedalo na túto tému vymyslieť niečo iné, niečo, čo nebude zahŕňať pre Noaha nudný basketbal?*Milujem basketbal. Zbožňujem všetky druhy športu. To by si odo mňa nečakal, však?*Pri týchto slovách sa jej objavia iskry v očiach, pretože je z toho očividne veľmi nadšená. Týmto poslednými slovami chcela poukázať na ich minulosť. Ako už spomínala, v detstve jej šport naozaj nič nehovoril. Svoju lásku k nemu našla až neskôr a krátko nato sa s Noahom prestala baviť. Preto keby nie je do tváre rovnaká ako pred desiatimi rokmi, Noah by ju hádam ani nespoznal. Aj on sa zmenil, postavu si parádne vypracoval, ale tvár sa mu takmer vôbec nezmenila. Objavilo sa tam pár nových chĺpkov, ale inak je to stále malý chutný Noah.*A čo sa dozviem ja o tebe? Okrem toho, že očividne nemáš rád tamtých chlapcov a basketbal tiež nie je podľa tvojich predstáv.*Poukáže opäť na ihrisko, kam v tejto chvíli nasmeruje svoj pohľad. Noaha stále počúva, venuje sa mu, ale zápas je taktiež veľmi dôležitý. Preto chlapcov každú chvíľu povzbudzuje nejakými tými výkrikmi, proste to prežíva ako pravý basketbalový fanúšik. Avšak snaží sa brať ohľad aj nato, že Noah ním nie je, a preto sa dnes mierne krotí. Sofia zápasy niekedy až priveľmi prežíva, ako keby je sama na ihrisku, preto sa jej už párkrát podarilo s niekým vyvolať hádku, ktorá skončila bitkou. Haha, toto by od nej asi nikto nečakal.*

17/6/2019, 11:22

Sienna mala možnosť si ho obzrieť. No nie tak okato, aby nevedela oči spustiť z jeho postoja alebo tváre. Stačilo jej len pár letmých pohľadov, kedy si preskenovala celú postavu a nevenovala potom tomu žiadnu pozornosť. Vedela o tom, že mnoho dievčat to vie robiť aj inak. Nevie z chlapca spustiť oči a ak aj áno, tak myšlienkami je niekde inde. Ale ona? Nebola jedna z tých. Áno, pozrela sa ale nie natoľko, aby to bolo prehnané alebo pre ňu trápne. Stačili jej niektoré reči, ktoré musela často počúvať. Aké má oči ten a ten, aké svaly sa skrývajú pod oblečením. Alebo aké svaly sa rysujú cez obtiahnuté tričká. Ona to nikdy takto nepreháňala. Nechávala si mnoho myšlienok a názorov na rôzne veci len v hlave. Takto jej to dokonca vyhovovalo viac. „ Prečo mám pocit, že tejto nevinnej prezývky sa teraz nezbavím. Aspoň na týchto pár minút rozhovoru.“ Bolo to ale príjemnejšie, ako keby ju mal nazývať menom. Mala rada svoje meno ale prečo ho niekomu prezrádzať tak skoro? Niekto sa predstavoval na začiatku. Ale aj tak, potom tie mená vedela rýchlo zabudnúť. Kto by si pamätal mená takmer každého človeka s ktorým niekedy prehovoril pár slov. ,, Ja by som ťa mohla zkaziť? Budem to brať ako poklonu. Ako určitý kompliment. Niekedy to je lepšie ako keby človek vytrúsil tie klasické frázy o tom, že je žena krásna a pôvabná. To sú len obohrané frázy.“ Počúvala to pomerne často a prišlo jej to už niekedy aj otravné. Ako si človek môže myslieť, že takouto vetou u niekoho môže zabodovať. Mnohokrát to človek nemyslel ani len vážne a podstata tých slov potom následne niekde odplávala. Sienna sa pozrela na pivo, ktoré si odpil a vykúzlila na tvári pomerne provokatívny úsmev. Nikdy ju nenapadlo nájsť si toľko času na to, zohnať niečo , hodiť to človeku do pitia a sledovať jeho prípadné stavy. Bolo to až veľa krokov, ktoré sa dali nahradiť niečím iným. Ako napríklad slovami. Niekedy vedela vybrať také slová, ktoré vedeli ľudí uviesť do pomykova. ,, Problémy sa tvoria tak ľahko a niekedy tak často. No čo keď ma práve to priťahuje.“ Naklonila hlavu na bok a prešla si jazýčkom po spodnej pere. ,, čo ked pocit, že sa môžem dostať do problému je to, čo potrebujem. Peniaze nie sú všetko. Tak ako prídu tak niekedy aj odídu. A vplyv mojich rodičov na tom nič nebude meniť. Možno ma dostal z nejakého problému ale nerobí to z neho otca roka. Dokonca ani neviem, či by som za niečo také mala vôbec podakovať.“ Jej tvár sa na moment zmenila. Možno prezradila nechtiac viac ako by chcela. Dúfala, že je jeden z tých typov, ktorý veci často zabúdajú. Koho by zaujímalo počúvať o rodine alebo vplyve peňazí v živote človeka. Ju by to určite nezaujímalo dostatočne na to, aby sa na to upnula alebo vôbec sústredila. „ už od pohľadu nevyzeráš ako človek, ktorý by sa vyhýbal problémom. Takže v tom nie si nováčikom? Zaujímavé.“ Jedno malé žmurknutie a úsmev stačil k tomu aby mu venovala svoju pozornosť. Potom sa zasa sústredila na zápas a na ľudí okolo, ktorí boli ponorení do tejto hry. Nebola najväčším nadšencom nejakých športov. Ale vedela sa na to pozerať. Niekedy jej prišlo zaujímavé, ako sa to môže zvrtnúť. Dostať sa do nejakej bitky len kvôli tomu, že niekto niekoho sotí alebo niečo podobné. Sienna sa musela jemne zasmiať nad tou poznámkou ohľadom pút. ,, Priznaj si to, že tak ako mňa láka dostať sa do problémov, teba láka spútanie. Ako sa potom cítiš? Bezmocne? Kedy rukami nemôžeš pohnúť, mierne podriadene? Alebo ťa to vie dokonca ešte viac vyprovokovať. Niekoho to dokonca zaujme natoľko, že si niekoľko párov pút kúpi aj pre vlastné potešenie.“ Nemohla sa zbaviť tej myšlienky. Kedy by bol spútaným človekom na posteli. Ako by sa niekto potom cítil, kedy by sa našiel niekto, kto by tam toho spútaného človeka nechal. Niekoľko hodín? Určite by to vzrušenie opadlo behom niekoľkých chvíľ. Ale vedela, že mnoho ľudí má svoje praktiky v posteli. Hodvábna šatka, jemný náznak nadriadenosti, to vôbec neznelo ako zlý nápad, ba naopak. „ Staviť peniaze na to, že vyhráme je ako čakať v tomto počasí na dážd. Nie je to nereálne ale je tam stále to riziko, že sa to rozplynie.“ Použila mierne prirovnanie a venovala mu opäť jeden krátky pohľad cez plece, pričom sa zamyslela. Prekročila z nohy na nohu a pozrela sa na chlapcov, ktorí boli určite v dobrej forme. „ možno máš skutočne dobrý odhad. Šport nie je mojou záľubou. A pozrieť sa na chlapcov, ktorí športujú? Myslím, že pohľad na niekoho, počas iného druhu zápasu by bolo oveľa viac atraktívne. Aspoň v mojom prípade.“ Jemne poodhalila ten závoj tajomstva, ktorý sa s ňou niesol.

17/6/2019, 17:38

Ten príhovor, ktorý mal Oliver ho naozaj nabudil, niečo také proste človeka naláka hneď. Samozrejme sa nebude snažiť len preto, lebo bude mať panáka zadarmo ale preto aby jednoducho vyhrali. Každý jeden hráč to chcel, pretože.. prečo nie? Vyhrať zápas je skvelý pocit a v očiach ostatných ľudí na univerzite len stúpnu. Čo mu len vyhovuje. Ako vybehli všetci do jedného na ihrisku, musel sa poobzerať okolo a pozrieť si tých ľudí, ktorí sa na nich prišli pozrieť. Ešte viac sa ale bude snažiť, nemohol sa nijak strápniť pred toľkými ľuďmi, to by si pravdepodobne nikdy neodpustil. Na tvári sa mu usídlil úškrn, keď si medzi tými ľuďmi všimol pre neho až príliš známu blondínku. Nebolo to až také ťažké, blonďatých hláv tam nebolo až tak veľa a Annys by spoznal kedykoľvek. Aj keď za ten čas čo sa nevideli, sa mierne zmenila, stále to bola ona a vždy ju spozná a to by sa mohla skrývať akokoľvek. Preto keď sa otočila smerom tak, že by aj mohla na neho vidieť, jednoducho zodvihol ruku a so stálym úškrnom na tvári jej zamával. Provokoval a veľmi rád. Čo už blondínka mohla vedieť. Potom ale Annys nechal Annys a začal sa sústrediť na hru, ktorá už mala každú chvíľu začať. S pár hráčmi zostal na ihrisku a pozorne sledoval Olivera a ako dopadne rozskok. Musel sa spokojne usmiať, keď lopta bola ich. Hneď sa samozrejme rozbehol dopredu aby mohol poslúžiť, keď mu niekto bude chcieť nahrať. Čo sa vlastne aj stane, keďže Charles zostal zablokovaní. Na žiadne srandičky nebol ale čas, bol naozaj vážny, čo sa tak často nestáva. Možno to protihráči hrali dobre, to im nebral ale boli idioti, keďže ho tam nechali samého, bez toho aby bol niekto pri ňom a bránil mu. Preto loptu, ktorú mu Charle prihral a ktorú aj chytil. To už na neho ostatní pozornosť upriamili , preto sa rýchlo otočil a na kôš vystrelil. Či ten kôš dal bolo niekedy aj o náhode a o šťastí. Samozrejme sa snažil ďalej, behal po celom ihrisku aby protihráčov zablokoval či prihral niekomu zo spoluhráčov. Nehral po celý čas, sedel aj na striedačke, keďže nemohol hrať stále ale keď stál na ihrisku, dával do toho naozaj všetko. Chcel vyhrať čo sa aj na ňom ukazovalo. Nikdy sa mu nič nechcelo ak to nezahrnovalo alkohol či ženy ale šport? A hlavne basketbal? To bolo niečo iné. A on bol rád, že sa mohol tak predviesť.

17/6/2019, 18:00

Ona sama má se vztahy problém. Má z nich možná i trochu strach, kdo ví, ale láska ji láká, jaksi ji nikdy moc necítila a u Kiera si vlastně není jistá, jestli jí kdy miloval, moc nad tím nepřemýšlela, asi by jí to zamrzelo kdyby se to teď dozvěděla, avšak nešťourala by se v tom a neutápěla by se jako nějaký teenager v depresích. Ani tolik by jí nemrzelo, že nebyla milovaná, byla by nasraná, že jí v tom nechá žít a že to ona nepoznala. Neviděla to. Každopádně teď už je to všechno jinak. Užije si kdykoliv je potřeba, nezávazně a nestará se o city. U ní je to lehčí, muži se většinou neupnou a vztah po tom nechtějí, ale ženy jsou na tohle složité, a naivní. Tak to chlapcům nezávidí, když pak za nima nějaká leze jak je miluje. To naštěstí není její případ. No není zlatá? "Určitě to o sobě víš, ale potěší tě když ti povím, že mám stejný názor. Nebyl by ten svět vsak nudný, kdybychom byli všichni stejně hloupí či chytří? No jednoduché to se mnou mít nebudeš. Ale chtěl bys? Chtěl bys abys mě mohl přečíst rychle jako dětskou knížku? Či už z jejího obalu zjistit cokoliv?" Než se zvedne, opět se k němu s úsměvem naklonila, tak jako to udělal předtím on, nu nezůstal dlouho u ni, opět musel něco dělat. Achjo, muži nevydrží chvíli v klidu, to snad není ani možné. Neříká že by ocenila kdyby furt seděli na zadku jo, ale někdy ji to dokázalo pobavit. Je vice než jasné, že si povšimla toho úžasného úculu, bylo to neuvěřitelně sladké. Ten jeho chladný výraz se jí líbí, občas vsak není na škodu vidět něco tak kouzelného. Je to pak výjimečné. Člověku dojde, že někomu o koho zájem nemá či mu přijde hloupí, by pravý úsměv nevěnoval. Jak to pozná? Není to tak těžké. Lide jako on a ona se umí dobře přetvařovat, to je pravda, jenže ona z důvodu že to dělá ví, jak vypadá nefalšované uculení a další věci. Váží si jejich konverzace, dlouho takhle s nikým nemluvila. S Kierem moc nemluví a ani nehodlá, není k ni občas dostatečně upřímný a ona to cítí. Prostě mohl na féra říct, že ho to nebaví s ní, že ji chce jen do postele. Spokojila by se s tím a neobtěžoval a by se. Neříká, že je hloupý, ale neví jestli o tomhle mluvit nechce, neumí a nebo na to ty mozkové buňky nemá. Tím se ale nechce teď zaobírat, na to bude mít čas jindy. S Kierem prohodí pár slov většinou se týkající sexu a nazdar. Pak je tu Eric.. S tím může probrat vše a je za to vděčná. Jen neví jestli jí bere jako kamarádku, nikdy se o tom nebavili. Třeba cítil povinnost jí pomoc, to ona zaručeně nechce. Pak je většinu času se svým psem či sama, nebo najde nějakou společnost ale opět většinou jen do postele, takhle to má. Učí se, cvičí a pracuje na sobě. Každému chybí někdy společnost a tak ji i když nerada, sama vyhledá. To se stává málokdy. Oni hledají ji. Někoho se tu dotkla. Něčího ega, takže se nad tím jen musí ušklíbnout, ale reaguje. Jako by nestačilo, že se na ni nasral i Kier. Ty chlapi jsou takové urážlivky, pak že jsou to jen ženy a ženy. Oni dva to vylučují. Jeho činy, kdy se usadil na lavičku, respektive na její úplný konec, ji donutí se zasmát a ona se přisune úplně k němu. Nakloní hlavu ke straně a zahledí se mu hluboko do očí. "Přeci by ses na mě nezlobil za menší vtip. Dostatečně si uvědomuji tvoji výjimečnost." Na to jak je chytrý, tak jí tahle malá dětinská scéna pobavila, nechá si to ale pro sebe, asi by to nerozdejchal, kdyby mi to řekla. "No jo, jsem hrozná." Pokrčí ne zrovna provinile rameny a pohodí hustými vlasy na stranu. Byly tak jemné.. Vlnily se jako vlny na moři, člověk by se jich chtěl i dotknout. Hladit je a přeci to nikdo nedělá. "Říkala jsem ti, že se nevrátím. Neuvěřitelně to páchne, jestli tě to přitahuje, asi se budeme muset rozloučit protože je to fakt nechutný." Znechuceně se zahledí na dres, navíc.. Druha věc je to, že i kdyby to nesmrdělo, proč by odcházela od tak skvěle společnosti jako on? By musela být hodně narušená. Navíc on taky určitě nechce, aby odešla. Co se týče toho ega. Ona je komplikovaná. Jsou chvíle kdy je sama nízko, někdy vysoko. Je to podle okolnosti. Samozřejmě jí nezajímají kecy okolí, ona si mysli svoje, to jí učila máma, jinak by nikdy nedělala to co dělá. Ono si člověk řekne, no jo, už je hubená od přírody, to se jí ten modeling dělá, ale to jsou kecy. Setkala se s lidmi, co jí řekli ze závisti, že třeba není dost hubená. Takhle to tam funguje. Jako dívku ji to bolelo, ale teď zná své tělo, umí ho použít, má ho ráda a nerozruší jí to. Ale to je skořápka. Ona se umí chovat. Dokáže lidem v nouzi pomoci, respektovat je. Uvnitř ní je hodná osoba, co má strach ze zneužití, tak to prostě je. A pokud se rozhodne v ní číst dlouho, možná se dostane do malých detailů a hlubin a začte se do ní. A ona mu pomůže utéct z tohohle světa. "Věcí do školy? No tak.. Odpočiň si od toho když už jsi teď tady se mnou. Využij momentu. Kdo ví, za jak dlouho si znovu čas uděláš a třeba použiješ moje číslo. Může to byt měsíc, i déle, nepřečtu ještě zdaleka tuhle tvoji část. Byl bys hlupák kdybys mě tu teď nechal." Pomalu se zvedne a stoupne si před nej, jemně ho pohladí po tváři, bavilo ho mást svým chováním. Dělá to u všech, jenže u něj je to přeci trochu jiného. On je chytrý.

17/6/2019, 19:04

Nad jejími slovy se samozřejmě zamyslí a popřemýšlí nad vším co mu právě řekla. Ano, možná působil v ten moment jako hlupák, ale tak to prostě v životě má. Nemá totiž rád, když se někdo dotkne jeho ega. Ale to nemá rád žádný muž na světě. Jeho ego je dost vysoké a jakmile ho někdo urazí nebo mu poví něco, co se ho dotkne, naprosto ho to rozhodí a to už ho dokáže na dost dlouhou dobu vykolejit. No a jak je očividné...tahle žena mu dokáže nejspíš ublížit víc než by se dalo čekat, protože i když se snaží dělat nemožné aby se k němu víc nedostala je to těžké. S přehledem se k němu krok za krokem přibližuje a to ho děsí. V životě nepotkal nikoho takového jako je ona a už jen když na to pomyslí má chuť utéct a už jí v životě nevidět. Ovšem když nad tím zapřemýšlí víc, nejspíše by si to ani neuměl představit protože už teď ví, že jí bude chtít vídat i kdyby to mělo trvat věčnost než se zase setkají a proto jí dnes bude dělat společnost co možná nejdéle i kdyby to bylo s ní k nevydržení. Což je vlastně už teď, ale s ním také. Zrovna on nepatří k lidem, kteří jsou primitivní a dají se lehce odhadnout. On sám je tou tajemnou a nepopsanou knihou, kterou většina nechápe a nikdy ani nepochopí nebo se o to dokonce ani nesnaží a jemu to vyhovuje. Vyhovuje mu, že se ho lidé bojí a nechtějí se s ním přátelit. Vyhovuje mu, že má kolem sebe jen pár přátel, kteří při něm stojí, protože většinou nebývá moc pozitivně naladěný a málo kdo to dokáže pochopit a snést. Často se stává, že ani on sám se sebou nedokáže vyjít a proto je pro něj jednoduší se obrnit chladností a lhostejností. Nerad ubližuje lidem, jenomže si prostě nemůže pomoct a s tím nejspíše v životě nic nenadělá. Samozřejmě zkoušel na sobě pracovat ale nikdy to nedopadlo tak, jak by to dopadnout mělo nebo tak, jak by chtěl aby to dopadlo a proto se rozhodl tuhle tu tvář zachovat a přijmout jí jako své pravé JÁ. Jistě že bych to s tebou nechtěl mít jednoduché. Nemám rád jednoduché lidi a už vůbec ne jednoduché ženy. Jednoduché ženy se dají ovládat a dají se zmanipulovat a to mě rozhodně nepřitahuje. Nemám rád dokonce ani hloupé a naivní ženy a tou ty rozhodně nejsi. Jen mě trochu děsí že pořádně nemohu určit jaká vlastně jsi. Odpoví zcela upřímně bez zbytečných okolků a zase si k ní přisedne. Nechá ovšem mezi nimi dostatečnou mezeru aby se ani jeden necítil v rozpacích. Co se týče tebe? Nic nebude jednoduché. Toho jsem si stihl všimnout už teď. Mrkne na ní a zazubí se i když zrovna tohle gesto se mu ani v nejmenším nepodobá. Když si to uvědomí, opět se zamračí a odkašle si. Slabě ale dostatečně rázně aby nejspíše prolomil tuhle část konverzace a odvedl od ní pozornost. Tvoje sebevědomí je opravdu úchvatné. Zavrtí pobaveně hlavou a vytočí se k ní tak, aby se jí mohl dívat do očí, protože mu přijde, že je to jakýsi znak toho, že si někoho váží, protože kdykoliv se dostane do styku s někým, kdo je mu naprosto ukradený, dívá se všude jinam než do očí dotyčné osoby. Udělal bych si na tebe čas kdykoliv. Škola je pro mne samozřejmě důležitá, ale pokud jde o tebe, nejspíše to nepůjde jinak než se s tebou znovu sejít. Taky se ale může stát to, že až odtud odejdu, tak s úmyslem tě v životě už nepotkat. Poví dost vážně a nepřestane se Evelyn dívat do očí. Chce jí totiž zmást a nebo chce zmást sebe. Momentálně se totiž ani nevyzná v sám sobě a ani ve svých pocitech. Nedokáže pořádně ani určit, co si vlastně o tom celém myslí. Nedokáže zjistit, jestli mu tahle žena stojí za námahu. Ano, hlupák bych nejspíše byl. Přikývne. To ale nemění nic na tom, že ty určitě o mužskou společnost nemáš nouzi. Nevidím tedy důvod, proč bych tady měl zůstávat a mrhat s tebou čas. Jakmile odtud odejdu, přijde za tebou někdo další a ty zapomeneš na to, že jsem s tebou mluvil. Tak to u žen chodí. Pronese jako nějaký znalec žen a položí svou ruku na její stehno při čemž uhne pohledem a zvedne se. Ruku ztáhne zpátky k tělu a povzdychne si. Krátce ale velmi intenzivně. Proč vlastně mrháme svým časem? Možná jsme se spletly. Možná to bylo jen chvilkové pobavení mezi dvěma lidmi. Zapřemýšlí nahlas a přejde k umyvadlu ke kterému se otočí zády a zapře se o něj zády. Hlavu sklopí do země a zadívá se na své lakýrky, které si začne prohlížet jako nějakou přehnaně zajímavou věc, která ho svádí k neustálemu pokukování. Evelyn však už nevěnuje žádnou pozornost i když moc dobře ví, že by si jí zasloužila, protože je to podle něj velmi pozoruhodná žena, ale prostě si nemůže pomoct. Je vztahovačný, urážlivý a nelíbí se mu, když se někdo chová jinak, než by chtěl. A už vůbec se mu nelíbí když ví, že se v ní nedokáže zorientovat protože od chvíle co s ní promluvil ví, jak bude obtížné se dostat k jejímu skutečnému jádru a to ho štve ze všeho nejvíc. Tak moc by se k ní chtěl dostat, ale není to vůbec jednoduché což mu vadí, protože je úplně stejný a když nedokáže vydržet se sebou, nemyslí si, že by dokázal vydržet s ní. Chvíli to bude možná okouzlující a pěkné, ale potom by se to mohlo změnit v něco velmi bouřlivé a nehezké což samozřejmě nechce, protože by pro něj byla opravdu škoda přijít o někoho, kdo ho zaujal tak moc, že touží po každé volné chvíli v její přítomnosti. Co si o tom myslíš ty? Náhle zvedne zrak a probodne jí svým okouzlujícím pohledem ve kterém je ovšem znát mírná nejistota a částečný strach z toho, co si myslí, nebo co by mohla udělat kvůli tomu, co jí řekl. Samozřejmě by nejradši slyšel, že tohle setkání nebylo poslední a že jích bude mnohem víc. Samozřejmě že chce slyšet, že jejích konverzace není zbytečná a bezcenná, ale přeci jen je to horká hlava a kdykoliv když cítí nejistotu má tendenci mektat naprosté nesmysli, kterých posléze velmi lituje. Tolikrát se mu v životě stalo, že někomu řekl něco, čeho potom litoval a už to nemohl vzít zpět. Tolika lidem způsobil bolest a utrpení a mnohdy ho to ani nemrzlo. Mnohdy ale však toho velmi litoval a trápil se kvůli tomu. Až teď si ale pořádně uvědomil, co jí vlastně řekl a o to víc se bojí její odpovědi, která by nemusela být taková, jakou čeká. Ovšem v žádném případě se jí za nic neomluví, protože by potom zradil sám sebe a to rozhodně nehodlá dělat. Nemá ve zvyku se omlouvat a stejně ani pořádně neví, jak by to měl udělat. Na omluvy nikdy nebyl dobrý a málo kdy se někomu omluvil. Vlastně...ani si nevzpomíná, kdy naposledy řekl někomu upřímné ''promiň''. Možná se dříve jako dítě omlouval, ale to už je dávno pryč a on je úplně jiný. Změnil se v naprosto jiného člověka. V člověka, kterému záleží jen na jeho vlastních citech a pocitech.

17/6/2019, 21:06

Je stále stejná, možná krásnější a ještě vyspělejší, než dřív, dávalo by to docela smysl, nebudeme si lhát. Jako by to bylo včera, kdy se ho dotýkala, hladila ho po tváři a ležela na jeho hrudi zachumlaná v peřinách. Tohle jsou ty začátky, ty hezčí časy, kdy byla dokonce i docela mazlivé děvče, něžné děvče, ale samozřejmě jak v čem a jak pro koho. Drzá a nepříjemná uměla být vždycky, život jí naučil dost. Je velmi vtipné, že teď by se mu nejraději co nejvíce vyhýbala, i když se v podstatě sami sebe dotýkali každý den, každého kousku těla. Ani nepočítala, co by se vlastně mohlo stát dnes, co se bude dít. Očekávala ode dnešku odpočinek, vyvalí si nohy na sedačku před ní a bude sledovat zápas, sport, jenž ji baví a bude klid, upije si občas piva z červeného kelímku a pak si půjde rychle pro další, aby jí nic neuteklo. Jenže jejich pohledy se střetly, přímo na stejno na sebe hleděli. Modro zelené oči, s hnědou skrvnkou v pravém oku, se dívaly do očí hnědých, do kterých se zvládla zamilovat znova a znova. Jenže bolest vroucí neustále v ní, jí to nedovolovala. To píchnutí u srdce, co pocítila, jakmile ho uviděla, ji naznačilo, že tohle není nic dobrého a nemůže tu zůstat. O co se vlastně pokoušel? Proč na ni hleděl tak cíleně? Vyděsilo ji to, proto se zvedla a prorážela si cestu davy. Je to klasika, když se něco dělala, často utíkala a i z domu, než bydlela u babičky. Od babičky taky. Když jí něco uvnitř trápilo, stačilo zvednout okno, slézt dolů a jít rovnou k němu, vlézt do okna co bylo vždy připravené pro ní a být u něj. To už je pryč.. Vlastně to bylo pryč i většiny toho vztahu, toto jsou pouhé začátky. Zpět k útěku. Nemá to tak lehké jako on, někteří jí to nechtějí dovolit, je to přeci strašná srandu mít z někoho prdel. Nemají jí dlouho, její sportovní surovost se často projeví i mimo hřiště, proto do jednoho z kluků strčí, div nespadne na zem a chladně kolem něj projde. Lidi po tom, co to viděli měli respekt, ale její uši zaslechly plno nadávek, které šly jedním uchem dovnitř a druhým ven. Nemá momentálně moc rozpoložení na to to s nima řešit, zastavit se nad nimi a nakopat je. Útěk je teď její prioritou, ale jak říkám, nemají dostatečný respekt jako mají k svalnatému a většímu Neranovi. Nechtěla ho vidět, děsilo jí to. Minulost jí doháněla neuvěřitelným krokem, nedokáže ani pomyslet, že by v něm mohla být změna. Víte.. Zoey milovala. Vážně milovala, on jí to vzal. Vytrhl to z ní jako její součást a ona se bojí, že už to nikdy nedokáže. Má strach. Strach z lásky. Byla to však vůbec láska? Miloval ji někdy tak jako ona jeho? Schopen věcí, o kterých se nikomu ani nezdálo. Nervozita jí koluje tělem a nezlepší se to při tom, kdy ucítí pevný stisk na svém zápěstí. Ví, co je to za ruku, jenž jí drží. Ví, kdo měl tak velké a trochu zničené ruce z práce, kdo jí držel tímhle drsným způsobem a ona z něho měla strach. Neranova ruka, kolem jejího zápěstí. Už si na to odvykla, na to aby s ní někdo takhle zakázal. Dříve se ještě nechala, bránila se těmhle věcem málo, byla hloupá, ale teď někdo tohle na ulici udělat? Nezůstane stát na nohou, i kdyby byl sebevětší než ona. Tohle v ní zanechalo. Ze začátku, kdy byli namočení spolu v hlubinách, to nevnímala, až když se začala zotavovat, její mysl si všímala. Nechodila s ním, jen ho čekala občas v jeho bytě doufajíc, skoro se až modlící, aby nepřišel opilý. Chyběl jí. Ne ten opilý Neran, avšak Neran. Ten už nikdy nepřišel. Kolikrát zažila jeho výlevy vzteku, natisklá na zdi, kdy bouchal vedle její hlavy. Byl mimo? Či to byl vážně on? Ona sama neví. Silně zatne ruku v pěst a prudce se k němu otočí, za ruku hned zatáhne k sobě a očima se střetně s jeho. Jako by se mu všechny tyhle věci snažila připomenout. Dostat to na dálku do jeho hlavy, aby si uvědomil jak moc špatné to bylo. Byl vážně trochu jiný.. Normální, jako na začátku jejich vztahu. Představa, že by jí to možná chtěl nahradit ji nenapadla. Bála by se toho asi víc. Co kdyby se znovu zamilovala? Na to už ani nevěří. Láska pro ní asi už neexistuje, někam utekla. I když kdo ví, stát se může cokoliv. Bude u ní však těžké se vybudovat důvěru. Pokud o to bude tedy stát. Nadechla se ke slovu, nemohla je vyslovit, topila se v nich i v myšlenkách. „Pusť mě.“ Odpoví chladně, vymane se mu ze sevření, otočí se a vydá se už dalším krokem do chodeb šaten, kde se nikdo v podstatě nenacházel. Nemusela se tedy prodírat už davy. To jakým způsobem vyslovil její jméno.. Nikdo to tak krásně neuměl. Nikdo. Utkvělo jí to v hlavě.

17/6/2019, 21:40

Ona si jako andílek vážně nepřijde, nikdy nepřišla a asi to s ní nebude lepší, pokud se nanajde někdo, kdo jí s tím nepomůže. Plno holek by jí mohlo závidět, jenže její hlavička si tyhle věci neuvědomuje. Oči jí však vážně září úplně neskutečným způsobem, jako hvězdy na obloze, kde jich je mnoho, jen její jsou nejvíce vidět. Vždy je poznáte. Je to, když dělá co jí baví, nebo je s přáteli, kterých moc.. No nemá, ale to přeci nevadí. Vystačí si s tím co má, za lidi co jsou schopní s ní jakkoliv komunikovat je vděčná. Kdybyste jí však viděli, když se jí něco nelíbí. Většinou je při nudě roztomilá, dělá snad cokoliv, aby se zabavila. Hraje si se skleničkou, bradu má položenou na stole a hledí na ní jako trdlo. Což ostatně ona taky je. Ona si nikdy moc nevšimla, jaký k ní je. Že na ní kouká jako na nějakého anděla, zkrátka je v tomhle slepá, avšak kdo ne? Většinou to ti dotyční moc nevidí. Tím nechce nikdo naznačovat, že by jí jeho úsměvy nepřišly výjimečné. Ona je má moc ráda, proto ho tu i fotí, dokonce se jeho fotka možná někam vážně dostane. Navíc další věcí je, že se hodně krát bavili o tom, kdo je třeba jeho typ, tak ho vždy škádlí, když například někdo tomu podobný projde. Ani si nikdy nedávala do hlavy, aby to byla ona, úplně se tomu vyhnula. Blonďaté vlasy, krásné modro zelené oči, světlá pleť. Kdyby jí řekl, jak na ní vidí jakési kouzlo, musela by se začít smát a bylo by to jako jeden velký vtip. To by měla takhle u každého, ona prostě.. Nějak nežije v tom, aby byla někým chtěná, milovaná. Lásku zažila párkrát, bylo to krátké. Nikdy nebyla „dost dobrá“. Nic si z toho nedělá, pobrečela si, život jde dál a lásky takhle občas končí. Spíše jí mrzí slova „nejsi dost dobrá“. To jí ničí menší vyrovnanost sama se sebou. Nestihne reagovat, tudíž tady Grace využije umění akce a vyfotí ho v celé své kráse. On si dělá srandu, jenže ono mu to na té fotce vážně neskutečně sluší. „No to si piš, že budeš slavnej. Dostaneš místo na mojí zdi.“ Její zeď.. To je ještě vtipné. Má doma zeď, v jejím pokoji, která je polepená všelijakými fotkami, je jedno co tam je. Jsou tam věci, co vyfotí, něco pro ní znamenají. On je její kamarád. Její vážně dobrý kamarád a zaslouží si už po několikáté místo na zdi. Může působit divně dát tam fotku, kde je jen on, ale nejsou tam jen takové. Navíc je to její věc. Vyprávěla mu tam nadšeně všechno možné, on jí poslouchal a hezky se takhle doplňovali. Taky ho moc ráda poslouchá, často si spolu někde sedli třeba u moře a jen si povídali, vydrželi to neskutečně dlouho. Jeho slova jí donutí se začervenat a zároveň i zamračit. Její malá pěst se na moment zaboří do jeho paže, i když ne bolestivě, to snad ona ani neumí. „Hele! Víš, že já taková nejsem.“ Zamručí roztomile, hleděla na moment na zápas, ve kterém se celkem vyzná, není však žádný největší profík, znající všechno. Na moment se i zahleděla na basketbalisty. Některé tváře jsou hezké ale.. Ty charaktery, to jak se chovají. To není pro ní. Je na ně až moc hodná, andělská a to oni beztak nechtějí, nebo by toho klidně mohli využít. To ona nechce. Už nikdy. Navíc by oni beztak nestáli. „Beztak jsi ten co se na zadky přišel podívat.“ Zabrblá jako vtip pobaveně, ví, že takový není a i kdyby, asi je to přirozené a neřeší to. Raději se otočila s pobaveným a šibalským výrazem ve tváři a dále fotila. „Nějaké novinky Wally? Povídej, přeháněj, chybí mi tvá dobrodružství.“ Zasměje se opět, šťastně hleděla do objektivu, přičemž si chvíli fotky po vyfocení prohlížela. Dost dobré. Má u toho roztomilý a soustředění výraz, v hlavě se jí honí myšlenky, co vylepšit.

17/6/2019, 23:30

Ve tváři mu problesklo jisté zarážení, když Sof ironicky zmínila jeho příjemné naladění na tento zápas. Byl až moc protivný? Bylo to otravné? On si tedy s těmito věcmi nikdy moc nelámal hlavu, protože co bylo špatného na tom, když svému okolí ukazoval, jak se právě cítí? Holt se nedokázal přetvařovat a dělat, jak moc se tu baví. Na druhou stranu, když se nad tím zamyslel – světě div se – tak by své výroky měl asi maličko zmírnit a brát tak ohledy na svou společnost. Sof totiž byla do celého zápasu, očividně, velice zapálená a jeho chování by jí to celé mohlo zkazit. A to nechtěl. Přeci jen, na jeho drahé kamarádce z dětství mu záleželo, i když k sobě stále neměli úplně blízko jako kdysi. Chtěl na ni udělat dobrý dojem a tohle všechno tomu asi moc nepomáhalo. ,,Uhm," zamručel a odkašlal si. ,,Promiň, jen jsem měl potřebu ukázat své nesympatie. Rozhodně jsem nechtěl být…" svraštil obočí a pohledem zatěkal kolem sebe, přičemž ve své hlavě hledal to správné slovo. ,,nepříjemný," dodal vzápětí a vážně se na Sof zadíval, aby jeho slova nebrala na lehkou váhu. Pohled od ní však rázem odtrhl, jelikož stále nedokázal dlouho držet oční kontakt, načež veškerou pozornost zaměřil opět na hřiště, kde už se pomalu začali objevovat ti frajírci, které nesnášel. Ty jejich úsměvy… Nejradši by jim za ně dal po držce. Neznal je osobně, ale dost o nich slyšel a vzhledem k tomu, co sám prováděl v minulosti… Zkrátka tušil, co všechno za svinstva holkám provádějí. A nebyly to zrovna hezké věci. On sám se styděl za to, co dříve prováděl. Před kluky všechny své holky ztrapňoval jen proto, aby ze sebe udělal machra. Jak mohl být tenkrát takovým idiotem? Rozum mu nad tím dodnes zůstává stát. Každopádně, důležité je, že teď už takový není. Změnil se. K lepšímu. Snad. Už si ani nepamatoval, kdy naposledy byl na nějakém rande. Holt si od holek držel velký odstup, připadalo mu to tak rozumnější a alespoň se mohl plně věnovat svému cíli. Proto taky na otázku od Sof, která se týkala holek okolo, reagoval tak… odtažitě. Chuděra, ona přeci nemohla vědět, jak to má s holkami. Ale co jí měl říct? Tým roztleskávaček se skládal z velké části z lehkých děvušek a ostatní holky šílely z těch idiotů na hřišti. To zkrátka… nebylo nic pro něj. ,,Dobře," vydechl, když mu oznámila, že jej chápe a nepatrně kývl hlavou. Měl v plánu tohle téma už nechat být, protože přeci jen se tu hned nehodlal Sof svěřovat s tím, jak on to má s holkami a tak, ovšem napadlo jej, že ona sama se tak vyfikla právě kvůli nějakému klukovi, na kterého chce udělat dojem. Docela se bál toho, že to bude jeden z těch basketbalistů, o nich měl holt dost negativní názor, a popravdě se jí bál i zeptat, ovšem nakonec tak přeci jen učinil. Jak už bylo řečeno, chtěl k ní mít zase blízko a tahle otázka se mu zdála být adekvátní. Rázem však zalitoval. Jeho obavy se totiž vyplnily. Sof jeho otázku bez přemýšlení potvrdila a rovnou přesunula pohled na basketbalisty pobíhajíc po hřišti. ,,Takže tu hodláš udělat dojem na basketbalistu, hádám," ušklíbl se a pozoroval veškeré dění před sebou. Ono si to nebylo těžké odvodit. Kdyby tu hodlala dělat dojem na někoho z hlediště, tak by tu byla právě s ním, a ne s Noahem, že jo. Mohl jí to začít vymlouvat, protože by byl vážně nerad, kdyby ji jeden z těch idiotů ublížil, ale… poslechla by ho? Pravděpodobně ne. Jo, asi by to bylo zbytečné. Možná až se blíže poznají, to na jeho slova dá. A přeci jen, je zpátky v jejím životě sotva chvíli a asi by jí do toho neměl kecat, to by od něj nebylo fér. Takže se zase raději vrátil ke své práci. Veškeré dění na hřišti si zapisoval do svého poznámkového bloku v mobilu, přičemž Sof vysvětloval svou přítomnost zde, která byla zcela nedobrovolná – na rozdíl od ostatních. To taky vysvětlovalo to, proč byl tak protivný. Dělal by teď raději jiné věci. ,,Přesně tak," potvrdil její slova za doprovodu kývnutí hlavy a letmo na ní pohlédl, přičemž nakrčil nos. ,,V podstatě… to má být něco jako komentování celého zápasu. Jen o něco podrobnější. Mám se na to zaměřit hlavně z odborného hlediska. Komentovat všechny tresty, taktiku hráčů a tak dále," vysvětlil ji laicky a pokrčil nad tím rameny. Tohle holt nebyla jeho parketa, raději by komentoval své posilování, které by si určitě zasloužilo obdiv nejednoho vášnivého sportovce. ,,A taktika protějšího týmu je teda velmi chabá. Tipuju, že domácí tým vyhraje," dodal vzápětí, přičemž si už do mobilu zapisoval další poznámku vypozorovanou z dění na hřišti. Sám se divil, kolik už toho má, a to ještě ani nebyl konec první čtvrtiny. Šlo to lépe, než očekával, což bylo dobré znamení. Možná mu to tu nakonec uteče přeci jen rychle, na čemž samozřejmě měla velkou zásluhu i Sof. Její společnost mu byla příjemná, i když se tedy musel přiznat, že se malinko obával toho, že už to mezi nimi nebude tak jako dříve. Přeci jen, předtím to byly malé děti, které ještě moc neřešili problémy dospělých, a hlavně neznaly krutost světa. To byla ta hezká dětská naivita. Hned by se vrátil zpátky. ,,Ne, to teda nečekal," krátce se nad tím zasmál, načež se na ni s největší nevinností usmál. Párkrát ji míjel na chodbách jejich střední školy a řekněme, že tehdy úplně nevypadala na to, že by jevila zájem o sport. Její postava teď však říkala úplně něco jiného a popravdě? Byl rád, že v tom nalezla jistou lásku. A vlastně nechápal lidi, kteří nesportovali. Mu samotnému každý trénink dodal neskutečné množství energie, a hlavně taky spokojenost se sebou samým. To bylo prostě k nezaplacení. O následné studené sprše snad ani nemluvě. ,,Pasivně se tedy věnuješ basketu a ostatním míčovým hrám, pokud to dobře chápu. A aktivně běhu," shrnul své prozatímní poznatky o jejích zálibách a dlouze se na ní zadíval, jelikož očekával, až mu jeho slova potvrdí. ,,Nebo snad ještě něčemu? Posilování, plavání?" zahrnul jí dalšími otázkami s jasným zájmem v hlase, přičemž na ni zvědavě nadzvedl obočí. Dokonce teď ani pořádně nesledoval zápas, což ho nějak netrápilo, poznámek měl z první čtvrtiny hodně, možná i více než dost. Navíc, pokud by se stalo něco důležitého, tak by mu to dalo najevo publikum okolo svým pokřikem. ,,Já? No," uchechtl se a poškrábal se na zátylku. ,,Hodně času trávím v posilovně, pak taky chodím běhat," což pro ni asi nebyla žádná novinka, ale co jiného ji měl říct? Nebyl zrovna sdílným člověkem, hodně věcí si nechával pro sebe. ,,A ano, nesnáším tamty frajírky," dodal vzápětí a pokynul hlavou směrem k hřišti. ,,A vlastně celý ten jejich spolek. Je to banda tupců," otráveně nad tím protáhl obličej a s povzdechem zavrtěl hlavou. Pak už se zase oba věnovali svým věcem. Sof energeticky fandila domácímu týmu a očividně i svému oblíbenci, zatímco Noah pokračoval ve svých nudných poznámkách. Nad skandujícím davem okolo něj jen protáčel panenky. ,,Zajdu si pro pivo," oznámil Sof po chvíli se značně zvýšeným tónem hlasu, aby překřičel dav okolo a pomalu se postavil, přičemž si mobil schovával zpátky do kapsy. ,,Chceš taky něco?" zeptal se jí s neutrálním výrazem a trpělivě vyčkával na odpověď. Mezitím však na něj začal nadávat jakýsi týpek, kterému očividně Noah zakrýval výhled na hřiště, což jej přinutilo mu věnovat vražedný pohled. Rozhodně nic pěkného. ,,Drž hubu," zavrčel na něj a když viděl, že si ten týpek zase hledí svých věcí, tak svou pozornost obrátil zpátky k Sof. Blížil se už konec první čtvrtiny, u stánku pak bude plno lidí a on bude muset stát dlouhou frontu. To se mu zrovna nechtělo, proto bylo lepší tam zajít teď. Navíc chtěl na chvíli vypadnout z toho davu okolo, bolela ho hlava z toho řvaní a hučení.

18/6/2019, 21:59

Ona se v daný moment soustředila jen na něj, přeci jen mu způsobila újmu a cítila za to zodpovědnost, neměla čas koukat po okolí musela řešit to, co provedla, protože neměla potřebu si někoho protivit takovými omyly. To už se jí podařilo jednou na plese, který si nakonec kvůli těm dvěma fůriím vůbec neužila – i když, lepší by bylo říct, že si ten ples neužila tak, jak by si dívka v jejím věku měla univerzitní ples. Ale i přestože tedy netančila, nepila a kdo ví, jaké další věci se tam dají dělat, si to nakonec svým způsobem trošku užila, protože z té hádky měla pocit zadostiučinění, že ukázala těm královnám ze spolku, že se jich ne každý lekne. Naštěstí dnes se nemusela připravovat na hádku a nasazovat svůj neohrožený výraz, jelikož její dnešní společnost omluvu přijala. Mladík dokonce nevypadal vůbec pohoršeně z její nešikovnosti, na rozdíl od těch dvou z plesu. Možná jsou ženy prostě jen citlivější na své oblečení, nebo ten mladík vedle ní žije v pohodovém a klidném světě. Ať už to bylo jakkoliv, uklidňovalo ji to. „To máš pravdu,“ přikývla a ještě přesunula pohled k obloze, na které svítilo sluníčko jen pomáhající schnutí kalhot. Takže mokrý flek by měl být rychle pryč, žádné stopy po jejím řáděním! Ale moc dobře si uvědomovala, že pivo zanechává poměrně silný odér, kterého vás sluníčko těžko zbaví, ale když si všimla těch prázdných kelímků u jeho nohou, usoudila, že pivo by z něj stejně bylo cítit, ať už by ho polila nebo ne. Nebude ho za to nijak soudit, však ona sama tady sedí s kelímkem piva. Pravda, drží v ruce své dnešní první pivo, ale dala si jen malé, takže minimálně ještě jedno se u ní objeví. „No, věnuju se sportu, jakože, fakt věnuju, i přímo tady na univerzitě,“ nerada by, aby si ji představoval jako ty slečny, co tvrdí, jak se věnuju sportu a pak si jdou jednou týdně zaběhat. Ona tedy podporuje každého ve sportovních aktivitách, jen by se ostatní měli naučit správně popisovat, čemu se vlastně věnují a jak intenzivně, ale nikdo asi nechce říct, že si jen čas od času zaběhá, nezní to tak dobře, ne? Minimálně to je Cassina teorie na to, proč to lidé takhle podávají, ale kde leží pravda, to netuší. „No a taky jsem od mládí zvyklá dělat tvrdou práci rukama,“ život na venkovské farmě vás zkrátka naučí používat ruce a posílí vás, dokonce nejenom fyzicky. „Mimochodem, dík za to,“ zakřenila se na něj a v duchu skoro jásala, protože jestli ji nějaké pochvaly dokážou potěšit, tak jsou to ty týkající se sportu. Ha, tohle by měl slyšet Noah, který se jí pořád směje za její výšku a zesměšňuje její sílu. Když si vzpomněla na Noaha, zpětně v ní hrklo, protože kdyby viděl ten její „útok“ na nebohého muže vedle ní, určitě by se jí vysmál a připomínal by jí to ještě měsíc. A tak se rozhlédla po blízkém okolí, kde ho naštěstí nikde neviděla a hrozícímu zesměšnění se perfektně vyhnula. Jak vracela pohled zpět před sebe, zastavila se na chvíli na něm, protože na první pohlédnutí si všimla jen těch pěkných rysů, kterých si určitě všímalo spoustu dívek, jenže jen co si jich všimla ona, předtím přesunula pohled jinam, nechtěla totiž dávat naděje, že by mohla být jednorázovka, nějakému sebestřednému tupci, ale přestával na ni tak působit. Tedy, minimálně nepůsobil jako někdo, kdo by hledal jednorázovku, ne s tím pobaveným výrazem. Pohledem na něm ale nesetrvala dlouho, jen pár vteřin, pak už pohled vrátila na hřiště. Musela uznat, že to pro jejich tým vypadalo lépe než pro protivníky, a minimálně jí se jevili připravenější. Sice o sportu něco ví, ale basket není její silná stránka, proto jí například nějaké zapískání přešlapu či čehosi dokáže překvapit. „Cože?“ překvapil ji, proto si i získal její pozornost zpět pro sebe. Vysvětlení se dočkala snad těsně poté, co se zeptala, a hned v ten moment její nechápavý výraz vystřídal úšklebek. Automaticky zkontrolovala jeho kalhoty, ale v módě se moc nevyzná, takže neviděla nic jiného než obyčejné černé kalhoty, tak se podívala raději na něj, kdyby na ty kalhoty koukala moc dlouho, možná by vypadat trochu jako nějaký úchyl nebo by od ní mohl očekávat moudrý komentář o oblečení. Jenže i kdyby na ty kalhoty koukala hodinu, neuvidí nic jiného než černé kalhoty. „Vypadaj úplně normálně, ale tak, ráda jsem pomohla,“ úšklebek z jejích rtů nemizel, konverzace o kalhotách s někým, koho neznáte, je zkrátka dost absurdní i na Cass.

18/6/2019, 23:02

Tento moment, přesně tato chvíle, byla právě ta, kdy cítil jak mu něco proklouzává mezi prsty, životní příležitost, šance, něco opravdu důležitého, Zoey. Synonyma. A přesto, že ji zrovna teď držel za zápěstí, pochopil moc dobře, že ji ztratil. Měl ji a ztratil ji, což si měl uvědomit už dávno. Ztrácel ji každý den dokola a dokola, více a více, ať už tu byl, nebo ne. Nikdy na tom nezáleželo, byli předurčeni k pádu, růže, které měly zhořet. Keř proroka, který tentokrát mimo jiné značil jasný konec. Ať už v něm pohled na ni vyvolal jakkoli podivné emoce, dotek a její pohled, když se v okamžení vytrhla a její štíhlé zápěstí tvrdé ženy mu proklouzlo jako písek mezi prsty. Ten moment byl poněkud poetický a vzbouzel v něm ještě hlubší cosi, než pouhý pohled. Náhlé uvědomění a snad i pochopení. Na otázku, zda byla vůbec někdy jeho, byla snadná odpověď. Jistě že byla. Byla jeho po dlouhou dobu, aniž by to dokázal správně přijmout. Měl se o ni postarat. O její něžné, přesto ne slabé ruce, křehké srdce a lásku, kterou k němu chovala, místo toho ji zničil a rostlinka lásky uvadla, uschla. A to vše v nejhorším možném způsobu. Nedal jí to, co potřebovala a toho v tuto chvíli litoval nejvíce na světě. Proklínal se za moment, kdy zničil její život. Ale ten nebyl jen jeden. Bylo jich víc a tak byl v zásadě proklet skrz na skrz, kdyby jen byl čaroděj a opravdu to zmohl, byl by již dozajista mrtev.
Jeho tmavé oči se propily do jejích, těch překrásných očí, které vždy s takovou oblibou sledoval. Tmavé zračily tu omluvnou naléhavost, jako by šlo přímo o život, o život té rostlinky, kterou pěstovala a nepodařilo se ji zachránit. Jak mohl být naivní, když si myslel, že to dokáže? Její pohled v něm vždy vyvolával zvláštní pocity, už na tribuně se v něm probouzelo cosi ze starých dob, to ovšem netušil, co s ní udělá její pohled zblízka. Vlastně ani teď to netušil, když už působil jako jed na jeho tělo, znehybnil ho jako pohled medúzy a chvíli se opravdu nebyl schopen hnout a zareagovat na její poněkud hrubé odseknutí. Tomu by se ale nemohl divit, ani kdyby opravdu hodně chtěl. Slova, která jí vyšla z úst zachytil ihned, ale zaposlouchán do melodie jejího hlasu, který už tak dlouho neslyšel, nedokázal ihned zareagovat. Až po pár sekundách vykročil směrem k odcházející Zoey, tentokrát se ji už ale nestačil zachytit. "Prosím, Zoey, promluvme si." a i když zněl úplně stejně, přeci jen v tom bylo něco jiného. Nového. Nebo snad hodně starého?

18/6/2019, 23:10

Je pravda, že ho napadlo, že by Patricia mohla být členem nějakého gangu či jiné tajné organizace, která ho vidí jako hrozbu či příležitost, a rozhodla se využít její pěkné tvářičky, aby se k němu dostali. Člověk nikdy neví, obzvlášť když se pohybujete v takovémto světě. Jenže teď když ví, že oni dva studují stejnou univerzitu, může v klidu tuto obavu nechat plavat. Jaká je přeci jenom pravděpodobnost, že se na jedné instituci nachází tolik lidí, kteří mají pletky v tomto druhu podnikání, obzvlášť bez jeho vědomí? Podle Jaxtona opravdu mizivá. Proto není ochoten připustit, že by něco takového mohla být pravda. Na každého tady ví alespoň něco, obzvláště tedy na členy učitelského sboru. Právě ti jsou zejména ti s temným tajemstvím, mezi nejvíce rebelantské činy místních studentů spíše patří podvádění u zkoušky nebo krádež láhve kvalitního alkoholu z nedalekého supermarketu. Určitě by si to nikdo z nich nepřiznal, ale hlavním důvodem je fakt, že se bojí mít prsty v záležitostech, které vás mohou stát peníze… nebo i více. A vědět špínu na osoby, které mají nad ním sebemenší moc, je vždy výhoda. Osobně nesnáší vynechávání přednášek či seminářů, ale někdy jsou prostě chvíle, kdy musí odejít a vyřešit určité záležitosti. A není nic, co by balík peněz nebo prázdné výhrůžky nevyřešili.
Její slova ho donutí pootočit hlavou, kompletně přesouvajíc svoji pozornost na ni. Jeho kaštanové oči vyhledají ty její, ve kterým se snaží nalézt cokoliv, co by mu pomohlo vyřešit onu záhadu onoho večera za co nejkratší dobu, přestože má jakési tušení, že toho ví ještě méně než on sám. Na jeho obličeji nenajdete galantní úsměv, žádný namyšlený úšklebek. Jen známá jiskra v očích, poutavý pohled, který už složil tolik dívek do kolen, ale jelikož to dělá nevědomě, nikdy to neuměl vypnout. Ne vždycky se to hodí, ale velmi často mu pomáhá dosáhnout věcí, kterých chce.
Jasně cítí její úzkost z oné nevědomosti, i on ji pociťuje, jen ji nedává tak jasně najevo jako ona. Ta touha znát na všechno odpověď je návyková a nebezpečná. Neodpoví jí okamžitě, obzvlášť když od něj svůj pohled odvrátí, aby podpořila basketbalový tým jejich školy, připojujíc se k fanaticky křičícímu davu. To ho dokonce přinutí k letmému úsměvu. Setkal se někdy s někým jako je ona? Nesmírně velkorysým, nebojícího se říct co má na mysli a zároveň bláznivého do sportu? Možná… jenže její aura, která jí obklopuje, je dostatečně přitažlivá, aby se jednoduše stala něčím, co ostatní možná hledají celý život. Je si jist, že by pro ni někteří jedinci udělali i nemožné, jen aby na oplátku dostali úsměv a vděčné poděkování. On sám ale nikdy takovou potřebu nepocítil, nikdy se s ničím takovým nesetkal. Proto takové lidi dost odsuzuje, přestože většinou jen tiše ve své hlavě. “Máš pravdu.” Poznamená lehce monotónním hlasem, snažíc se přitáhnout zpět její oči na sebe. Doopravdy nepřišel pokochat se těly roztleskávaček, ani za účelem se seznamovat. Pouze a jen zabít čas a zjistit, zda přišel o 200 dolarů, nebo ne.
“Hele… sám nevím co se stalo. Nechci ale, abys všude kolem rozhlašovala události toho večera. Nikdo se to nesmí dozvědět. Nikdo.” Řekne hlasem, který by někteří mohli označit za chladný, bez emocí. To by ale mělo stačit, aby ji tak přinutil držet jazyk za zuby. “Věřím, že mi rozumíš. V tom případě bychom pak neměli mít žádný problém.” Celou dobu se jí dívá do očí, podtrhujíc tak vážnost svých slov. Vůbec to nesedí s pozitivní atmosférou davu kolem nich, jako by byl on sám ve svém vlastním světě, ignorujíc ostatní a starajíc se jen sám o sebe.

Welcome

The construction crew

Name of the current event

Hřiště