Ano, máš pravdu. Neznám tě ale to nemění nic na tom, co si o tom celém myslím. Každopádně jsem si naprosto jistý, že tě poznám. Ono to totiž vypadá tak, že jsme si padly do noty a kdyby tomu tak nebylo, jistě bych tady s tebou neztrácel čas, protože to nemám ve zvyku. Já neztrácím čas s lidmi, kteří za to nestojí, jelikož je to jak mrhání mým časem, tak i jejich časem a to je naprosto zbytečné. *Lehounce se pousměje ale hned na to nasadí opět ten ledový výraz, který má snad skoro vždy. Jen při ní se nemůže neustále tak mračit. Nejde mu to a to ho dost děsí. Vypadá to totiž tak, že tahle žena mu lhostejná není, protože kdyby byla tak s ní netráví čas v dámských šatnách, že ano. Kdyby sem vtrhly dívky, vypadalo by to dost divně a nejspíše by byl označen za úchyla a jiného darebáka a to opravdu nechce. Určitě nemá náladu všem vysvětlovat proč tady je s polonahou ženou o samotě a on sám nemá ani tričko. Páni...tvoje sebevědomí je až ohromující. Já tě ale opět vyvedu z omylu. Nikdy člověk není ve všem dobrý.Vždy je něco, co můžeš zlepšovat a pokud si myslíš, že jsi v něčem dobrá, tak na světě jsou lidé mnohem lepší než ty. To si zapamatuj, protože jestli tohle nebudeš mít na paměti může se taky stát to, že tvrdě narazíš a svou krásnou tvářičku si nabít nechceš že? Natáhne k ní svou ruku a pohladí jí jemně po tváří. Zahledí se jí do jejích nádherných modro-zelených očí a palcem přejede po její jemné tvářičce. V jeho pohybech je znát jakási něha a v jeho tváři se odráží vyrovnanost a spokojenost. Ano, takhle mocný vliv na něj tahle tmavovláska má. Chvíli si ještě užívá ten moment, ale nakonec se odtáhne a rovnou se zvedne. Přejde k jejímu dresu a vezme si do ruky fén, který ukradla nějaké nebohé dívce. Já opravdu žádný násilník nejsem. Pobaveně se ušklíbne a začne jako nějaká osobní služka fénovat dres.  Násilník vypadá určitě jinak. Já si žen vážím a v životě bych žádné ženě neublížil. Ne fyzicky. Nemám rád muže, kteří si žen neváží a odváží si na kteroukoliv sáhnut. Je to odporný čin, který se v žádném případě nedá odpustit. Občas lituji toho, že zastupuji mužskou populaci, jelikož na světě existuje nespočet takových chlípníků, kteří si chodí po světě jako kdyby se nic nestalo. Spojí rty do úzké linky a pokračuje v sušení. Nebaví ho to. To je očividné, ale také ho nebaví jen tak sedět a vést konverzaci se ženou ze které je naprosto nervózní, čehož si možná i ona sama všimla. Se svou komplikovanou povahou má problém navazovat dlouhodobější vztahy ať už milostné nebo čistě přátelské. Je totiž dost odlišný a to se mnoha lidem nelíbí. A to nelze také opomenout jeho komplikovanou povahu ve které se jen zřídka někdo vyzná. I on sám sobě občas připadá složitý, ale i přes to všechno se má rád takový jaký je. Jen to nemá tak jednoduché jak by se zdálo nebo tak, jak se tváří že je. Ten dres budeš mít za chvíli suchý, takže si ho můžeš klidně obléct a vrátit se zpátky. Vypne fén a odloží ho na lavičku. Dres sundá a hodí vedle fénu jako kus hadru. Tím jí prostě dává najevo jasný nesouhlas s tím, co dělá. Jestli budou mít možnost se ještě setkat, budě dělat vše pro to, aby jí od toho nesmyslu odradil, protože si myslí, že má Evelyn rozhodně navíc. Pochopil by, kdyby jí šlo pouze o zviditelnění, ale jak tak zjistil...zrovna ona to v žádném případě nepotřebuje, protože je to žena, kterou nelze přehlédnout a to je nejspíše kvůli jejímu výjimečnému vzhledu a postoji. Je na ní něco, co mnoho žen nemá. Taková ta zvláštní jiskra dodávající všem na okolo potřebnou energií a radost a to je nejspíše to, co ho na ní zaujalo tak moc, až doufá v to, že tohle nebylo jejích první a zároveň poslední setkání, protože má v plánu se s ní stýkat a poznávat jí co to jen jde. Moc často se mu totiž nestává aby byl někým tak zaujat a už vůbec ne ženou, která si hraje na roztleskávačku.  Když mi dáš své číslo,tak jsem ochoten tě někam pozvat. Mohli bychom si někam zajít a já bych měl i nápad kam. Ber to jako takové druhé kolo poznávání ale tentokrát bez předsudků. Co ty na to? Založí ruce čekajíc na její odpověď, protože ve skrytu duše doufá, že mu nedá košem. To by ho velmi mrzelo a nejspíše by to pochroumalo jeho nekonečně rostoucí ego a to by nejspíše nemusel přežít, protože odmítání v jeho životě nemá žádné místo. Není zvyklý na odmítání a v životě se s prohrou vyrovnává hodně těžko.

Nad jejími slovy se ledabyle usměje a poslouchá vše co říká. Líbí se mu jak je rozumná a že to má v hlavě tak moc srovnané, což ho překvapuje protože když jí uviděl, vůbec si to o ní nemyslel. Myslel si o ní že je to další nána bez charakteru a bez cílů ale jak se ukázalo, je přesně pravý opak a to ho dost šokovalo a milým způsobem i překvapilo. Nemohl si totiž momentálně přát lepší společnost. Kdyby na Evelyn nenarazil, nejspíše by se unudil k smrti a nebo upil, protože skotské měl v půllitrovém kelímku dost. Dobře, možná by se neupil ale nejspíše by měl pořádného motáka a posléze i bolehlav. Díky ní se to neděje a to je fajn. Po dlouhé době totiž vede s někým konverzaci na úrovni. Konverzaci, která je podle jeho gusta a která ho baví. Jak by taky ne? Je to rozený řečník a rád probírá vážná témata nebo taková, co ho zajímají. S ní to naštěstí jde a za to je vděčný, protože v jeho okolí moc takových lidí není. Ne tady na univerzitě. Ano, sice kolem sebe má pár přátel, kteří se mu podobají, ale většinou to není nikdo, kdo by byl pro jeho život nepostradatelný. Opravdové přátele má totiž v Anglii, odkud samozřejmě pochází a toho si nelze nevšimnout, poněvadž má typický britský přízvuk, který se dokonale doplňuje s ním samotným. Je to totiž typický anglický elegán, kterému je těžké odolat a tím si je dostatečně vědom. Tento fakt totiž často využívá ve svůj vlastní prospěch. Ono totiž Angličané jsou od Američanů dost rozdílní a mnohdy mu to pomáhá třeba při svém snažení. Jsou totiž brání jako velmi chytří a milý lidé s jistými myšlenkami a názory. Jsem rád, že víš co od života chceš. Moc dívek takových ve tvém věku neznám. Většinou je zajímá jen to, kolik mužů uloví a s kolika muži se vyspí. Líbí se mi že uvažuješ takhle. Vážím si toho a velmi to obdivuji...tudíž mohu s klidným srdcem říci, že jsem snad rád, že jsem na tebe narazil a menší nehodou jsem tě poznal. Da li se to takhle říci. Mrkne na ní a posadí se vedle ní na lavičku. Obě nohy rozkročí od lavičky, takže na ní vidí dokonale.   To máš nejspíše pravdu, protože já svou originalitu mám rád a určitě bych byl nerad, kdyby byl někdo podobný, nebo nedej bože stejný jako já. Ale protože jsem chytrý, tak vím, že jsme všichni originál, takže je to zcela ale zcela nemožné že? Spokojeně se usměje a pokračuje ve svém vášnivém monologu, který ho celého pohlcuje.  Já si tvém číslo samozřejmě zasloužím, protože i přes to, že jsi protivná tak tady jsem a zajímám se. Ostatním by šlo možná o to, jak tě dostat do postele, ale já takový nejsem a se ženami se nebavím kvůli sexu ale kvůli tomu, že mi toho mají dost co nabídnout. Já se učím od nich a ony se zase učí ode mne. To je normální koloběh života. Pronese to jako naprosto známý fakt a porozhlédne se po místnosti, při čemž chce odlákat svou pozornost od ní, protože kdyby to neudělal, nejspíše by si jí pořád prohlížel a to přijde směšné už i jemu. Nechce před ní být jako slaboch, kterého uchvátí první žena na kterou narazí, protože to tak opravdu není. On je právě pravý opak. Jeho neuchvátí skoro nikdy až na ní. Ano, až ona dokázala zaujmout jeho maličkost. Po hodně dlouhé době tohle někdo dokázal a jemu to přijde až neuvěřitelné, protože už pomalu ale jistě ztrácel naději že se objeví někdo, s kým by rád hovořil nebo dokonce trávil čas. Evelyn je pro něj ovšem nepopsaná kniha u které zatím neodhalil co skrývá, ale jak je vidno, hodlá tomu přijít na kloub i kdyby ho to mělo stát i nemožné. Rozhodl se totiž, že si jí získá na svou stranu a hodlá pro to udělat snad vše. Chce být v její společnosti a chce jí mít na blízku tak, jako dlouho nikoho.  Jsem rád, že to vidíš stejně protože bude potěšen, když se někdy opět setkáme. Věřím, že nebudeš litovat protože ač to nerad říkám, jsem mnohem lepší společnost než většina mužů zde.  Vytáhne z kapsy jeansů svůj iphone a odemkne jej. Bez sebemenšího zaváhání se na dívku opět podívá a položí telefon před ní. Tak prosím. Můžeš mi sem napsat své čislo a až budu mít čas, určitě se ozvu. Vím totiž naprosto přesně, že si toho máme ještě hodně co říct a naše společné... snad přátelství... by mohlo být velmi vydařené. Vidím totiž to, jak moc si jsme podobní a já toho chci o tobě zjistit víc. Nakloní se k ní a skoro se svými rty dotkne její tváře. Pokud mi to tedy dovolíš. Zašeptá přímo k jejímu uchu a zůstává k ní nakloněný, při čemž se jí zadívá do očí, jako kdyby se v nich snad chtěl dobrovolně ztratit, což se v jejím případě naprosto s klidem dá. Dlouho neviděl tak výjimečné oči. Oči, které by ho dokázaly takto odzbrojit. Oči, které by ho dokázaly pohltit a přimět na nic v tu chvíli nemyslet.

Chvíli ještě na ní kouká, ale nakonec se z toho prapodivného transu probere a zatřepe hlavou. Nechce, aby to vypadalo tak, jak to momentálně vypadá. Rozhodně jí neukáže, že se mu líbí a přitahuje ho. Ono se to totiž tak často nestává. Na ženy je až příliš vybíravý a to je o něm známo. Kdysi měl dívku, která mu zlomila srdce a od té doby se spíše vztahům stranní. Vlastně, žádný pořádný vztah od té doby neměl a nikdy po něm extra netoužil. Vždy si jen krátce užil a to bylo celé. Vyhovovalo to jak jemu, tak i jeho ''partnerce'' pokud se to tak dá nazvat. To máš pravdu. Líbí se mi to. Jsi sebejistá, upřímná a chytrá a to je prostě něco, co se mi líbí a právě kvůli tomu jsem tady zůstal i když mi něco říká, že to s tebou nebude tak jednoduché. Uculí se jako naprosté neviňátko a odkašle si. Dokonce se pohotově zvedne z lavičky a začne se procházet po místnosti sem a tam, jako kdyby nad něčím dumal, což tak vlastně i je. Momentálně má v hlavě spoustu otázek a myšlenek. Také tam má pořádný zmatek. Zmatek, který se mu nelíbí a rozhodně si vše bude muset uspořádat a nad vším pořádně popřemýšlet, protože situace, která tady vzniká je pro něj přinejmenším dost nepříjemná...ale při tom příjemná. Je opravdu rád, že právě na Evelyn narazil, protože právě mluvit s někým takovým mu chybělo. Dlouho s nikým nevedl tak skvělý rozhovor. Rozhovor, ve kterém by se mohl naprosto rozpovídat, protože poslední dobou pronesl jen pár slov a někdy ani to ne. Příliš se věnoval učení a všem svým koníčkům, takže neměl na nikoho čas a vlastně ani náladu. Zanedbával dokonce i pár přátel, které tady měl. Vlastně zanedbával každou živou bytost. Ano, smutné ale bohužel právě tohle je on a jeho způsob života. To jediné co zná a co mu vyhovuje. Ono to možná tak nevypadá, ale raději tráví čas sám než s lidmi,kteří se dle jeho názoru jemu rovnat nemohou. Je to ale dost ironické vzhledem k tomu, že jediné čeho se v životě bojí je samota. To by ale nebyl on, kdyby nebyl složitý. Občas má totiž pocit, že potřebuje psychiatra, protože jeho komplikovanost nezná meze a kdyby mohl, tak si tohle slovo rovnou vytetuje na čelo aby varoval všechny, kteří se snaží o jeho pozornost a že těch lidí je sakra dost. No dovol? Zamračí se a otočí se na ní. Ruce si založí za záda a začne Evelyn probodávat dost nepříjemným pohledem.  Já jsem lepší společnost na vše. Se mnou se nutit nebudeš. To ti mohu tady slíbit. Možná jsem složitý, ale nejsem nudný. Nuda v mém životě nemá místo. To jen tak na okraj...abys věděla. Zamumle dost nepříjemně a přejde zpátky k lavičce na kterou se posadí, ale tentokrát si sedne dál od ní. Skoro až na druhý konec. Vypadá to docela směsně, ale takový on prostě je. Momentálně uražený - to je jasné.  Ono je to pro mě těžké už teď. Věř mi. Chvíli jsi snesitelná a chvíli zase ne. Chvíli jsi milá a chvíli zase ne. Pokrčí rameny a zadívá se do země, jako kdyby se snažil jí nevěnovat pozornost i když si je vědom toho, že to ani nejde. Sedí vedle něj v jeho tričku. Tak krásná... Neměla by ses vrátit zpátky na zápas? Dres už máš suchý. Oblečení určitě také někde  seženeš a navíc patříš k těm natřásajícím se rajdám, které tě budou určitě hledat. Jsme tu už dlouhou dobu. Určitě tady někdo brzo vejde a bude se po tobě shánět. Přišoupne se kousek k ní a vezme si zpátky svůj telefon, který si schová do kapsy a nenápadně se usměje. Je jasné, že ho její číslo potěšilo, ale rozhodně jí nedá nic znát, protože je mu nadmíru jasné, že by jí to zvedlo ego a to nechce. Už tak vidí jak je sebejistá a kdyby byla ještě víc? Nejspíše by to s ní bylo k nevydržení a to by mohlo pokazit vše. Právě objevil ženu se kterou se dá mluvit normálně a ztratit to nechce. Alespoň ne teď, protože ač to nikdy nepřizná, tak právě jí potřebuje. Tak nějak v hloubi duše doufá, že ho vytáhne z veškerého stereotypu ve kterém se momentálně nachází. Ono se to možná nezdá, ale dělat každý den to samé je někdy otravné a není divu, že mnozí z toho šílí. Jak by také ne? I on z toho šílí a je rád, že právě dnes mohl vypadnout od každodenního stresu, který kvůli škole má i když by v podstatě nemusel. Je to pilný student, který se o své známky nemusí bát. Premiant jak vyšitý. Na to je taky patřičně hrdý, protože ho to stálo spoustu úsilí. Dobrých studentů je na škole hodně, ale těch výjimečných je opravdu málo a on ten výjimečný je.  Samozřejmě bych s tebou trávil více času ale i já budu muset za chvíli jít. Potřebuji si dodělat pár neodkladných věcí do školy a to nepočká. Poznamená jako kdyby to bylo něco, co hoří. Ono to nehoří... ale spíše chce utéct i když vlastně ani pořádně neví...proč.

Slnko na oblohe príjemne hralo a jej neostávalo nič iné, ako si len chrániť zrak veľkými, slnečnými okuliarmi. Malo to niekoľko vlastných výhod. Mohla sa pozerať na určitých ľudí, ktorí by o tom nevedeli. Chráni sa pred slnkom a náhodným poškodením zraku. A v poslednom rade to dokonalo doplňuje jej dnešný outfit. Čierny overal siahajúci nad kolená. Vykrojený do véčkového výstrihu na krku a s tenkými čiernymi ramienkami. Trocha farby by niekedy neuškodilo, to si hovorila aj ona sama. Z toho dôvodu na svoje plné pery naniesla v jemnej vrstve červený rúž, ktorý bol dostatočne pigmentovaný. Vlasy rozpustené, prehodené na pravej strane cez rameno. Sienna si niekoľkokrát musela prejsť po vlasoch končekmi prstov. Bol to dokonalý pocit opäť ich mať v tej pôvodnej dĺžke v akej ich mala pred rokmi. Niekedy má určité obdobia, kedy potrebuje zmenu. Človek by sa už nemal diviť ani tomu, ak by prišla jeden deň s vyholenou hlavou. Niekto by v tom následne mohol vidieť ohavnosť ale ona by to aj tak vedela preniesť na krásu a jedinečnosť dokonca až k samotnej dokonalosti. Na dlhých nohách, ktoré mala teraz potrebu ukázať svetu si obula jednoduché sandále, ktoré boli typickej tmavej farby. Nebolo tomu vždy tak. Nie je to jeden z tých prípadov, kedy by sa v jej šatníku nenachádzalo nič iné iba čierna. Mala krásne kúsky rôznych farieb ale táto príležitosť si to žiadala. Sienna si uvedomovala, že určite sa na mieste ocitne niekoľko dievčat, ktoré svoje kúsky nebude vedieť zladiť. Budú chodiť ako kanáriky v domnienke, že modrá sa dá skombinovať s rúžovou a s červenou a s modrou a vytvoriť jednotné prepojenie. Sienna nad podobnými typmi dievčat len prevracala očami, bol to ich život a mali právo sa obliekať ako len chceli. Ona sama sa seba pýtala, prečo vlastne ide na podobnú akciu. Basketbal veľmi nesledovala, nehodovala športom. Ale to rozhodne nezaujímalo profesora, ktorý jej dal za úlohu napísať krátky referát o tom, ako dnešný zápas dopadne. Sienna si bola istá, že niektoré veci bude musieť prikrášliť. Ako napríklad vystúpenie roztlieskavačiek, ktoré nestihla. Prísť na čas pre ňu nebolo v ten moment dôležité. Musela sa niekoľkokrát pred zrkadlom samú seba pýtať, či ju náhodou nebolí v hrdle a neostane na izbe z toho dôvodu, aby tam nemusela ísť. Počúvala ako niekoľko dievčat už hodiny a hodiny predtým pobehovalo hore a dole, zháňali si tie najlepšie kúsky oblečenia a snažili sa na tvári vyčarovať niečo, čo by sa malo podobať umeniu. Ona to vyriešila pomerne rafinovane. Nikdy na tvár nemusela nanášať hromady make upu. Nemala problém s akné a to ju zachraňovalo v mnohých prípadoch. Ale opäť k veci. Sienna si uvedomovala, že už nenájde nejaké miesto na sedenie. Na tribúne? Ha, tak to určite. Takmer všetko bolo obsadené. Niekde sem tam by sa našlo aj voľné miesto ale nechcela sedieť pri chlapíkovi, ktorý sa napchával takým štýlom, že mu všetko padalo okolo seba a svojou rozlohou tela zasahoval aj do inej časti sedadla. Sienna sa z toho dôvodu rozhodla pristúpiť k stánku s alkoholom. V hlave sa jej objavil malý radar, ktorý ju upozorňoval na to, že to je možno nesprávne. Slnko pálilo a ona mala v pláne na miesto vody s citrónom siahnuť po nejakom chladenom pive. Nikto by to možno do nej nepovedal.
Na prvý pohľad sa zdá ako odmerané, možno pomerne arogantné dievča. Niekedy dokonca o nej kolovali reči, že je upírom. Jej bledšia pokožka a takmer žiadna potreba jedávať v jedálni pred všetkými ľudmi bol ale len planý poplach. Ked ju neskôr daný človek, ktorý s tým začal videl ako dokáže na jedno posedenie zjesť celú pizzu a dať si ešte aj zmrzlinu, tak pochopil, že to je hlúposť. Sienna sa postavila k stánku s občerstvením, jemne si upravila vlasy na stranu a potom si dala dole okuliare. Pohľadom sa pozrela na mladého chlapca, ktorý obsluhoval stroje s nápojmi a venovala mu jeden široký úsmev. Jemné naklonenie hlavy, slabé zahryznutie do spodnej pery a v očiach určitá túžba spôsobili to, že mohla sledovať ako jeden z pohárov prelial. Bavilo ju to, tak veľmi ju to bavilo, že sa z toho pre ňu stávalo menšie hobby. Slastným hlasom prehovorila. ,, poprosím si jedno veľké, vychladené pivo.“ Jemne zamrkala riasami a potom len čakala na to, kedy jej nápoj bude hotový. Bolo to pohladenie na duši. Cítiť v ruke chladný pohár v takomto teple pre ňu znamenalo ako opätovne sa narodiť. Našla si nejaké miesto a bez toho aby sa pozerala na zápas si vytiahla malý notes a pero. Z kadiaľ? Samozrejme, že ako správna dáma mala cez ľavé rameno prehodený malý, tmavý batoh, ktorý vyzeral naozaj chutne. Zamyslene si prešla koncom pera po spodnej pere a pozerala sa okolo seba. Mohla počuť výkriky radosti z toho, ako to prebieha. Na stav alebo niečo podobné sa ani len nesústredila. Sienna premýšľala nad inými vecami v tejto chvíli. Už niekoľko dní nemala žiadnu stopu, bola stále na mŕtvom bode a to ju miestami privádzalo do absolútneho šialenstva. Keď pohľadom avšak narazila na jeden bod na ktorý sa zamerala, musela na malý pohľad zbystriť zrak. Bol to vážne on? Ako už bolo spomínané, Sienna sa často nachádzala v problémoch. Vedela sa z toho vykecať, mnohokrát jej pomohli aj rodičia a vysekal ju z toho za pomoci niekoľkých pomerne schopných právnikov. Ale tušila, že tú tvár už niekde videla. Bol to ten istý človek ako spred troch mesiacov s ktorým mala to dočinenie sa stretnúť na policajnej stanici? Dúfala, že to je len veľká náhoda a v skutočnosti to nebude on. To by zmarilo mnoho jej plánov a určite by jej to nepridalo na povesti, že sa dostávala do problémov s políciou. Byť z bohatej rodiny malo mnohokrát aj svoje výhody. Nemusela sa strachovať o záznamy. Mnohokrát sa to vedelo vybaviť slovami, nejakým menším darom alebo tučným šekom, ktorý im rodinu určite nezruinuje. Ale Sienna mala pocit, že jej otcovi postupne dochádza s tými problémami trpezlivosť. Mohla tam len tak stáť a tváriť sa, ako keby to ani len nebola ona. No na miesto toho sa vrátila ešte po jedno pivo, nechala na stole niekoľko bankoviek a prešla k nemu. Musela sa uistiť, či si ju pamätá alebo nie. Z toho dôvodu sa postavila po jeho boku a ruku natiahla spoločne s pivom.

Pohľad mala neustále zabodnutý na ruke v ktorej niesla pivo. Nerobilo by jej problém, ak by ju nespoznal. Mohla by mu venovať jeden mierne provokatívny úsmev a odísť pričom by vnútila niekomu to pivo priamo do ruky. Bolo by to pomerne ľahká záležitosť. O tom nebolo pochýb. Ale v momente, kedy začal rozprávať uvedomovala si, že zjavne vie, kto ona je. Nič sa jej v ten večer nestalo. Posedela si niekoľko minút na policajnej stanici do momentu, kedy ju nevyzdvihlo veľké, čierne auto. Vodič ani muž, ktorý sa k nej posadil predtým nemal žiadne otázky. Ju mnohokrát neprekvapilo, že otec vedel o všetkom. Nikdy sa o ňu nezaujímal ako o dcéru ale čo sa jednalo o peniaze a o bezpečnosť tak vedel urobiť aj nemožné. Prišlo jej to niekedy až otravné. Myšlienkami sa vrátila opätovne k chlapcovi po svojej pravici a pozrela sa na neho. Mohla by sa tváriť urazene alebo odmerane. Mnoho dievčat by to tak možno urobilo. No ona mala rada úplne iné hry. Na miesto toho aby sa tvárila ako nedobytná, arogantná kráľovná, ktorá by urobila okolo scénky tak sa na neho otočila a po podaní piva si elegantným spôsobom upravila vlasy. Hlavičku naklonila na stranu a jazykom si jemne prešla po hornej pere aby bola neustále navlhčená. „ a to si ma nemal možnosť vidieť s niečím iným v ruke. Napríklad s fľaškami.“ Medzi slovami zámerne zanechala menšiu pauzu a potom sa pozrela na to, ako začal zápas. Stav, ktorý by neskôr mal rozhodnúť o víťazovi a o porazenom ju nezaujímal. Dokonca neprišla sa pozerať ani na športovcov rovnakým spôsobom, ako to robia dievčatá v blízkosti. „ Mala som pocit, že to bol ich osobný rekord. Nachádzala som sa tam najviac desať minút do okamihu, kedy bolo všetko vyriešené.“ Sienna ho možno nepoznala no podľa toho, že sa mu nič na tej stanici nestalo, tak mala pocit, že taktiež nebol v tomto nováčikom a rozhodne niekto za ním stojí. „ A čo ty? Ako si dopadol ty? Dostávať sa do problémov je čoraz častejšie.“ Jemne sa zúbkami zahryzla do plastového kelímka a zasmiala sa. Pozerala sa pred seba, teraz mu nevenovala svoj pohľad ale mohla tušiť, že jej úsmev mal možnosť spozorovať. Jemný úsmev a smiech sladký ako tá najsladšia bomboniéra.
„ Elliot. Povedala by som, že mi je veľkým potešením.“ Natočila sa k nemu a prešliapla z jednej nohy na tú druhú. Bol to jej zámer, nepovedať svoje meno hneď. Mala rada za sebou určitý závoj tajomstva, ktorý mohla týmto vytvoriť. Ale to nebol ten dôvod, prečo sa rozhodla s ním rozprávať. Keďže vedel, že sa nachádzala na policajnej stanici, chcela sa postarať o to, aby nepovedal okolo seba ani len jedno slovo. Nechcela aby sa na ňu pozerali ako na nejakého zločinca. Hoci, nebola ním? Vedela sa nabúrať na informácie o účte rôznych ľudí a firiem. Stále by sa dalo hovoriť o tom, že bola jednou nohou v base. Mohlo by to všetko kedykoľvek padnúť. Ľudia, ktorým sa niekoľkokrát nabúrala do systému by si ju mohli nájsť a postarať sa o to, aby už nikdy nepovedala ani len slovo. Mohla by kvôli nim skončiť na vozíku alebo dobodaným bruchom. Ale ten adrenalín, čo to so sebou nieslo ju vždy hnal dopredu. „ ako myslíš, že dopadne tento zážitok.“