Vážně doufal, že tu Sof na nikoho nečekala, protože by si nerad přesedával jinam, a ještě k tomu k někomu, koho vůbec neznal. To už by byl jinak celý tento zápas úplná katastrofa. Jak se totiž zná, tak by schytal někoho děsně otravného, nejlépe basketbalového nadšence, který každý zápas hltá plnými doušky. Sofia taková určitě nebyla a pokud náhodou ano… tak to celé alespoň zlepšuje fakt, že to je pro něj relativně známá osoba. Rád by ji znovu označoval za kamarádku, ovšem k tomu mají ještě daleko, protože se oba za tu dobu, co se nebavili, zajisté hodně změnili, a tak mají co dohánět. A kdo ví, třeba se zase o něco sblíží na dnešním zápase. ,,Kéž by," prohodil s úšklebkem na tváři a bez optání se posadil na volné místo vedle ní. Na to mu Sof nic neřekla, což znamenalo, že tu opravdu byla sama a společnost neočekávala. Výborně, alespoň jedna pozitivní zpráva dnešního odpoledne. Z kapsy si vytáhl mobil, do kterého si hodlal poznamenávat nějaké ty poznatky ohledně dnešního zápasu, ovšem rozhodně se během toho hodlal věnovat i tady Sof. Cítil se trochu provinile, že se jí neozval od jejich posledního setkání v parku, ale bohužel neměl čas. On totiž Noah neměl moc volného času. Hodně toho věnoval sportování, zejména teda posilování, a pak tu taky byla škola, která jej v poslední době zaměstnávala čím dál tím víc. Vlastně kvůli tomu neměl čas ani na ostatní své přátelé, což bylo smutné, ovšem on se uklidňoval myšlenkou, že to s nimi vše během prázdnin dožene. To samé platilo i u Sof – pokud tedy neměla nějaké speciální plány na léto. K tomu se však ještě dostanou. Samozřejmě mu neuniklo, jak se na dnešní zápas vyfikla, což bylo trochu podezřelé, obzvláště, když tu byla bez společnosti, ale on na druhou stranu chápal, že se chtěla svému okolí líbit – ostatně on to měl úplně stejně, že. ,,Kdybych měl znít jako ti tupci ze hřiště, tak bych ti odpověděl, že za krásu se neděkuje," na tváři se mu v té chvíli opět objevil úšklebek, jen byl tentokrát poněkud pobavený, jelikož tyhle fráze někteří jedinci opravdu stále používali. Mohli být ještě trapnější? ,,Místo toho ti říkám, že nemáš zač," dodal v následující chvíli a letmo na ní pohlédl, pak už však své oči opět zabodl na hřiště, kde neustále poskakovaly roztleskávačky v těch svých minišatičkách. Proč to celé utíkalo tak strašně pomalu? Tiše si povzdychl a krátce pohlédl na svůj telefon, kde mu svítil jeho poznámkový blok. Tohle si fakt zapisovat nebude. Byl tu přeci kvůli zápasu, a ne kvůli poskakujícím ženuškám. Mobil si tedy prozatím schoval zpátky do kapsy, protože si přeci zbytečně nebude vybíjet svou drahou baterku a raději se zaměřil na další slova od Sof. Nebude lhát, maličko ho to zaskočilo a taky to na něm bylo znát. Tedy, nedivil se té její lichotce, bylo jasné, že vypadá dobře, to on vždycky, spíše ho zarazila její otázka. ,,Tady?" nadzvedl na ni své obočí a zatěkal pohledem kolem sebe. ,,Ne, tady fakt ne," zavrtěl hlavou a na tváři se mu opět objevil jeho typický úšklebek. Neříkal, že v jeho životě nebyly holky, které by se mu nelíbily a v jejíchž společnosti by se necítil dobře, ale… ani jedna z nich tu teď nebyla. A on si stejně stále zastával to, že je lepší být bez vztahu, pokud chce dosáhnout svého cíle. ,,To, že jsem se vystrojil, přeci nemusí hned znamenat, že se chci někomu zalíbit, ne? Je to pro můj vnitřní pocit," vysvětlil ji s vážným výrazem ve tváři, aby si náhodou nemyslela, že blafuje a pohledem zase zkontroloval hřiště, kde se stále neměnila situace. ,,Mám to tedy chápat tak, že se tu snad snažíš někomu zalíbit ty?" podezíravě na ni přimhouřil oči. Přeci jen nevěděl, jak to má s kluky, třeba s někým chodí, třeba ne a zajímalo ho tu vůbec? On totiž nebyl ten kamarád, který jde s nadšením probírat se svou kamarádkou její vztah. Není přeci gay. Na druhou stranu určitě neuškodí trocha zájmu, ovšem nic se nemá přehánět. Roztleskávačky ze hřiště stále nemizely, dokonce se i Sof začala pohupovat do rytmu hudby, což ho jen přesvědčilo o tom, že se těší, až to celé skončí. Pochopitelně za to nemohla Sof, v její přítomnosti mu bylo dobře, ale když ten zápas byl tak strašně otravný! ,,Ono to ale je utrpení, nebyl bych tu, kdyby to nebylo součástí mé debilní seminárky, kterou musím příští týden odevzdat," svěřil se jí a se znuděným výrazem natáhl nohy před sebe. Naštěstí netrvalo dlouho a pravý zápas konečně započal. Na hřišti se objevili ti nechutní frajírci, které on tolik nesnášel a všichni okolo jim horlivě tleskali. Až na Noaha. Ten jen otráveně kroutil očima. Byl by raději, kdyby lidé okolo obdivovali jeho svaly – to by určitě byla mnohem lepší podívaná. Z kapsy si tedy opět vytáhl svůj mobilní telefon, kde už měl připravený poznámkový blok a když zápas začal, tak si začal nějaké ty důležitosti zapisovat. Basketbal znal jen teoreticky, v praxi jej viděl hrát snad jen jednou. Holt se na to nedokázal dívat dlouho, měl pak pocit, že může dělat něco užitečnějšího a ne jen sedět a čumět, jak se někdo snaží dostat míč na protější stranu hřiště. ,,Mimochodem, ty jsi tedy fanynka basketu?" optal se Sof po nějaké té chvíli a letmo na ni pohlédl, přičemž se tomu musel pousmát. ,,To je tím pádem další věc, kterou se o tobě dozvídám,“ zazubil se, čímž ji poskytl výhled na své perfektně seřazené bílé zoubky, načež pohledem opět vyhledal hřiště a věnoval se zápasu.

I ona byla, pochopitelně, docela překvapená, že tu na Jaxtona narazila. Bylo to pro ni však příjemným překvapením, protože minule od ní odešel téměř beze slova a ona by se ráda dočkala vysvětlení toho, co se mu vlastně stalo. A taky jak se teď cítí. Ohledně takových věcí byla docela starostlivá, ale zároveň to v ní probouzelo jakýsi adrenalin, protože to pro ni byla záhada, kterou bez něj nedokázala vyluštit. Jí holt takové věci velice přitahovali, což byl taky důvod, proč se rozhodla pro investigativní žurnalistiku. O své dnešní společnosti tedy měla rozhodnuto. Stejně žádnou jinou známost okolo sebe neviděla, a navíc potřebovala odpovědi, takže jakmile se zrzka sedící vedle Jaxtona postavila s tím, že si musí odskočit, tak neváhala a dané místo se zákeřným úsměvem obsadila. Čekalo ji však zklamání, protože Jaxton nevypadal jako fanoušek basketu, což dokazovalo hypnotizování obrazovky jeho mobilního telefonu. Co tu vlastně dělá? Ten kluk byl samá záhada, kterou ona chtěla rozlousknout. Nebo ho minimálně chtěla trochu více poznat. Na tom snad nebylo nic špatného, ne? Určitě ne. Málokdy se našel někdo tak zajímavý – jak svým chováním, tak i svým vzhledem – většina studentů totiž byla úplně stejná. Buď to byli introverti, kteří většinu času trávili ve svém pokoji, pak tu byla skupina lidí, kteří naopak neustále vyhledávali zábavu a nejradši by zůstali navždy mladí, protože užívání si pro ně bylo prioritou, no a třetí skupinka lidí byla pro změnu velmi vážná, většinou otrávená z celého vesmíru. Byli tu samozřejmě i další výjimky, ovšem ani ty nebyli kolikrát tak zajímavé. Ono stačilo pracovat v baru, tam si o lidech udělal člověk kompletní obrázek. ,,Páni," poznamenala k jeho slovům a zmateně zamrkala víčky, přičemž pozorovala profil jeho tváře. Byl znuděný, to šlo poznat. ,,Pak mi tedy prozraď, co tu děláš, hm? Hádám, že ses nepřišel kochat roztleskávačkami jako většina kluků tady, protože to bys jinak jak smyslů zbavenej koukal právě na ně, a ne do mobilu. Basket tě očividně taky moc nezajímá, takže…" ztěžka vydechla a letmo se porozhlédla kolem sebe. Nedokázala odhadnout, co je důvodem jeho přítomnosti zde, tudíž doufala, že jí to celé Jaxton objasní. Nerada totiž neznala odpovědi na své otázky, to jí dohánělo k šílenství a kolikrát se kvůli tomu dokázala i nasrat. To byla prostě celá ona. Zápas konečně začal a ona měla několik sekund pohled zabořený na hřišti, přičemž skandovala společně s publikem okolo sebe. Některé zápasy holt prožívala a tenhle vypadal vážně zajímavě. Těžko říct, kdo dneska odejde s vítězstvím. ,,No a…" odkašlala si, když byl zápas na chvíli přerušen a svou pozornost opět věnovala Jaxtonovi. ,,Jak se vlastně máš? Pořád myslím na to, co se stalo a… Nedokážu si vysvětlit, co to všechno mělo znamenat," nakrčila čelo a pohledem zkoumala každý detail jeho tváře.

Věděl, že zmínka o roztleskávačkách a alkoholu zabere, přeci jen to byla sladká odměna, kterou si oni zasloužili. Celý rok dřeli, jejich tréninky bývaly delší než obvykle a taky mnohem náročnější, protože jejich trenér byl poněkud přísný. Oliverovi to však nevadilo, rád si dal do těla, obzvláště v basketbalu. Musel říct, že byl tento rok velmi spokojený s obsazením jejich týmu. Měl tam skvělé spoluhráče, z nichž většinu považoval za své kamarády. S takovou dokázali lépe spolupracovat na hřišti, lépe se spolu dorozumívali a celkově byla jak na trénincích, tak i na zápasech, lepší atmosféra. Koneckonců, to dosvědčilo i jejich jednohlasné skandování jména jejich týmu před zápasem, které však muselo skončit v momentě, kdy do šatny zavítal jejich trenér. Všichni v tu ránu ztichli, protože trenér jim chtěl určitě něco říct a speciálně Oliver měl v tu chvíli nastražené uši. Nad všechny jeho slovy vážně pokyvoval hlavou, aby dal najevo, že každé jeho slovo vnímá. ,,Jasný!" křikl, když trenér se svým menším proslovem skončil a pak už se společně s kluky vydal ze šatny rovnou na hřiště, kde už je vítalo nadšené publikum. Oliver na tváři nasadil svůj typický sladký úsměv, ze kterého šla – prý – většina holek do kolen. Moc se však kolem sebe nerozhlížel, teď se nemohl nechat ničím rozptýlit, protože se potřeboval soustředit na hru. Začátek hry byl důležitý, obzvláště rozskok, na který chtěl jít on jakožto kapitán týmu. Celý tým se po příchodu na hřiště automaticky shromáždil okolo rozhodčího, který jim poskytl nějaké ty základní informace o dnešní hře, načež se celý tým rozptýlil na svá místa. Oliver pochopitelně zůstal na hřišti – společně s dalšími 4 hráči, ostatní se šli prozatím posadit na střídačku. Byl to docela nátlak, fanoušci nadšeně skandovali jméno jejich týmu, roztleskávačky tančily ty své sexy tanečky a všichni spoléhali na výhru domácího týmu. Nakonec i tak neodolal a musel se kolem sebe rozhlédnout, aby zjistil, kolik lidí sem přišlo. Pak už jen ztěžka vydechl a vydal se do středu hřiště, kde měl proběhnout první rozskok dnešního zápasu. Svému protihráči věnoval úšklebek a rty mu naznačil nečum, holt ta rivalita byla znát a zrovna Oliver tento tým vyloženě nesnášel. Pak už se však zaměřil jen a pouze na míč, který byl rázem vyhozený do vzduchu a on v tu chvíli vyskočil, jak jen nejvýše mohl, aby míč získal pro svůj tým. A kupodivu se povedlo. Míč se snažil mířit směrem, kde stál Charles, věřil mu, že se ihned dokáže dostat do útoku, který by jim mohl zajistit první koš. Ale kdo ví, jestli se mu jeho plán povedl, že. Každopádně, ať už míč zrovna měli nebo ne, tak se snažil hrát naplno. Jeho motivací ani tak nebyla ta sladká odměna, kterou slíbil ještě před zápasem klukům, ale samotná výhra nad těmi sráči, které tolik nesnášel. Užije si ten pohled na jejich zklamané tváře, když prohrají, rozhodně se jim u toho i nezapomene vysmát, protože oni kolikrát dělali to samé. Trenér jim na zápas poskytl velmi dobrou strategii a Oliver se jí během první čtvrtiny držel, protože věřil, že bude fungovat a rozhodně jim zajistí nějaké ty koše. Samozřejmě nebyl celých těch deset minut na hřišti, pochopitelně se i střídal s ostatními hráči ve svém týmu. No i tak pro něj bylo lepší, když zrovna hrál, mohl tak hru výrazně ovlivnit, kdežto na střídačce jen seděl v nervech a obával se prohry.

Přesně tak, jako všichni ostatní i on se vydal na ten ''unikátní'' basketbalový zápas, na který se přišel podívat snad každý ať už ho to zajímalo nebo ne. Oblékl se do tmavě hnědých jeansů a zářivě bílého trička, které dokonale obepínalo jeho svalnaté mužské tělo. Takto připravený došel na tribuny, kam se posadil i s červeným plastovým kelímkem, ve kterém měl svou oblíbenou skotskou. S poněkud zamračeným výrazem, který nejspíše značil jistý nezájem si prohlédl veškeré hráče a i snad všechny dívky, které jen zahlédl. Nakonec svou pozornost přesměroval pouze na kelímek, ze kterého si popíjel svou zlatavou tekutinu, jejíž chuť byla naprosto ale naprosto božská. Chvíli sledoval hřiště, chvíli zase dívky, ale nespatřil žádnou, která by stála za jeho zájem, který očividně každým dnem na univerzitě mizí víc a víc. Kdo by to řekl, že právě on bude mít problém navázat kontakt s nějakou ženou, která by byla podle jeho gusta? On, takový hezounek, po kterém šílí ženy stejně tak, jako po tabulce čokolády. Se znechuceným výrazem pokrčil čelo a opět se napil z kelímku. Dění okolo mu bylo poněkud jedno, protože zrovna basketbal nebyl sport, který by ho zajímal. Vlastně ani pořádně nevěděl, proč na zápas vůbec šel. Teď tu ale sedí a z jeho výrazu je dost jasné, že se nudí.  Chvíli přemýšlí nad tím, zda má zůstat, nebo odejít a začít se bavit něčím, co by ho uspokojovalo. Nakonec ale usoudí, že tomuto zápasu dá přeci jen šanci a proto se rozhodne zůstat i kdyby se měl nutit vyloženě násilím. Ještě chvíli zůstane sedět na místě, ale nakonec se zvedne a začne procházet kolem ostatních, kteří se nejspíše opravdu baví. Protlačí se kolem muckajícího se páru a kolem několika idiotů, kteří mu nestojí za sebemenší pozornost. Dojde až na trávník a zavrtí hlavou. Sám pro sebe si zamumle pár nemístných poznámek o stupiditě některých spolužáků - dali se to tak říci a pokračuje v cestě podél tribun až do doby, než ho zastaví sloup - tedy osoba, do které svou neopatrností žduchne a celou jí slije svým úchvatným alkoholem.  Omluvám se. Tohle jsem opravdu ale opravdu nechtěl. Podívá se na politou roztleskávačku a ušklíbne se. Sjede jí poněkud přísným pohledem a nakloní pobaveně hlavu do boku, jako kdyby dával najevo, že je mu to naprosto jedno, což nejspíše je, protože zrovna roztleskávačky nepatří k něm typům žen, o které by stál.  Nebo chtěl? Pozvedne obočí a pokrčí rameny.  No kdo ví. Každopádně by ses měla jít převléct...co kdyby ti to pokazilo tvou image?

Jasně že jsem nechtěl. Ale rozhodně nebudu tvrdit, že mě to mrzí, protože nemrzí. *Ušklíbne se, ale když ho dívka obejde, vydá se za ní. Nechá jí sice odstup, ale sleduje jí a neztrácí jí z dohledu. Následuje jí tam, kam jde až se najednou ocitne v dívčích šatnách, kde nikdy předtím nebyl a ani o to nikdy nestál. Ovšem vidět dívku, kterou polil svou skotskou to chtěl a proč? Možná proto, aby se jí mohl posmívat nebo jí urážet. Kdo ví. V šatně se zastaví a chtivým pohledem začne šatnu prozkoumávat, jako kdyby se snad lišila od té pánské natolik, že by ho to mělo udivovat. Pohledem ovšem spočine na pozadí dívky, které si samozřejmě jako každý jiný chlap prohlédne a gentlemansky si odkašle, aby nevypadal jako nějaký prase, což nechce. I když je mnohdy nepříjemný, nikdy není úchyl a ani nic podobného. Žen si váží co to jen jde. Samozřejmě se najdou výjimky, ale zrovna teď nemá důvod si zrovna jí nevážit. Bez toho dresu je to lepší, věř mi. Stejně to nemá cenu namáčet, protože skotská z tebe bude cítit na míle daleko. Je to dost výrazný alkohol a pochybuji, že by ses s takovým dresem chtěla vrátit zpátky na hřiště a promenádovat se tam jako levná děvka ze špinavého bordelu. Stejně ti ten dres nesluší. Je to pro tupé holky bez budoucnosti a něco mi říká, že zrovna ty taková nebudeš, tak proč ten dres? *Přejde za ní až k umyvadlu a sundá si tričko, které jí podá.  Vem si alespoň tohle. Sice v tom nebudeš vypadat tak dokonale jako já, ale přeci jen je to lepší než tady stát skoro nahá, že ano? *Mrkne na ní a poprvé si jí prohlédne jako svatý obrázek. Z jeho pohledu je znát jasný náznak pobavení skrytý za kouskem zájmu.  Proč se ženy jako ty stávají rozleskávačkami? Nechápu to a rád bych to pochopil. Zeptá se jí na rovinu a je jasné, že bez její odpovědi nejspíše umře, protože jestli je něco, co absolutně nechápe, tak je právě to, že se pěkné ženy oblékají jako prostitutky a ukazují své tělo jako přednost, přitom by se spíše měli soustředit na svůj charakter a celkový dojem.  To tě rovnou mohu doporučit do nějakého klubu, kde by jsi vrtěla zadkem před tupou bandou nadržených zkrachovalců. Co ty na to? *Popichovačně se ušklíbne a nakloní hlavu do boku, jako kdyby měl snad lepší výhled. Na tváři se mu objeví dost děsivý úšklebek u kterého se nedá přesně určit co vlastně znamená. To byl nejspíše ale záměr, protože rád mate lidi a je pravdou, že se ani on sám v sobě často nevyzná. Podle mě jsou rozleskávačky jen holky, které v životě nic nedokáži, protože většina závodí o to, kolik kluků ze školy dostane do postele. Mám pravdu, že?

Celou dobu dívku pozoruje a v žádném případě z ní nespouští oči. To nemá totiž ani v plánu, protože se mu zamlouvá celá tahle konverzace, situace a dokonce i neznámá dívka, která nejspíše bude o něco chytřejší než si původně myslel, což je svým způsobem dost velké překvapení, protože nemá ve zvyku se plést. Zrovna on je ten typ, který se neplete a velmi si dává záležet na tom, než začne někoho hodnotit i když u téhle dívky to byla s velkou pravděpodobností výjimka potvrzující pravidlo.*  Sice odstraníš fleky ale k čemu ti to pomůže, když budeš smrdět jako laciná násoska z místních pajzlů? Možná by jsi to kvůli své hrdosti měla vzdát a dres raději zahoďit, protože ti ani nesluší. *Mrkne na ní a prohlédne si jí dosti arogantním způsobem, který značí mírné opovržení jejím přístupem k této dané věci.  Koukám, že i ty jsi dost sebejistá...líbí se mi to. Jistě nebudeš tak hloupá, jak jsem si původně myslel. Tak proč? Ano, jistě...tělo máš úchvatné, ale dávat ho takhle na obdiv? Znám lepší způsoby jak ukázat světu svou krásu a ty určitě taky. *Krátce avšak dosti mile se na ní usměje a poodstoupí od ní tak, aby na ní lépe viděl a nebo možná kvůli tomu, aby se vyvaroval facce?No kdo ví...možná to nakonec bude tak, že je to jakýsi pokus o sebezáchovu, protože jak je o něm známo, má se hodně rád.  Já jsem totiž zvědavý. Stále nechápu, proč ženy své tělo takto ukazují a při tom by pro naší planetu mohly být daleko víc užitečnější. Už jen když si představím o kolik málo je doktorek v porovnání s doktory... *Zavrtí hlavou a dívku si ve svém tričku znovu prohlédne, jako kdyby se jí snad nemohl nabažit.  Ano, to ti mohu naprosto odsouhlasit, protože kluci ze spolku jsou povětšinou dost tupí a nevychovaní. Sám tam jsem,ale abych pravdu řekl, je to spíše můj osobní experiment založený na zkoumání takových imbecilů, co jsou zrovna u nás ve spolku. Dříve spolky byly o  něčem úplně jiném, ale když to vede takový idiot, tak je jasné že veškerá snaha naších předchůdců je naprosto zbytečná. Sám se občas divím tomu, že to s těmi idioty dokážu vydržet. *Uchechtne se a prohrábne si své dokonale učesané vlasy, které většinou upravuje na sobě ze všeho nejdéle. Kdyby ho někdo při tom pozoroval, nejspíše by si si myslel, že je na svých vlasech dosti závislý, což i je. Jak by také ale nemohl? jsou tak dokonalé s perfektním tvarem a přirozenou barvou. Člověk by řekl, že zrovna zlodějka nebudeš. *Mrkne na dívku a přejde k ní, při čemž se zhluboka nadechne a natáhne před ní pravou ruku.*  Jsem to ale hlupák, nepředstavil jsem se ti a to mne mrzí. Jsem Antony Overton. Budoucí doktor, premiant a ten nejlepší chlap z celé školy, samozřejmě. *Poví dosti pyšně a za tím si i stojí. Na rozdíl od některých individuí zde má navrch, jelikož se řadí opravdu k něm velmi inteligentním lidem, které absolutně nezajímá jen zábava, ale také i škola a kariéra. V jeho případě kariéra doktora, protože to je to jediné na co se soustředí. Možná by se soustředil i na ženy nebo párty, ale zatím neobjevil ženu, která by za jeho pozornost stála na tolik, aby kvůli tomu omezil svou snahu být ve všem nejlepší. A co se týče zábavy? Tu si představuje úplně jinak, než jeho neschopní spolužáci, kteří mají za ta léta tady dosti pochroumaný mozek.

*Plně jí poslouchá a je vidět, že hltá každé její slovo a obdivuje každičký její pohyb, který táhle dívka udělá. Po chvíli si ovšem uvědomí, jak nejspíš hloupě vypadá a proto s tím přestane. Sám sobě se ušklíbne a nad svými myšlenkami zavrtí hlavou, jako kdyby to bylo něco naprosto strašného což vlastně nejspíše i je, protože už dlouho o žádné ženě nepřemýšlel tak moc jako právě o ní. Zrovna ona se mu svým způsobem líbí. Zatím ovšem nemůže přijít na to, co v ní je, že ho přitahuje. V životě viděl už mnohem hezčí ženy a dokonce určitě i více zábavnější než je ona, ale právě tahle tmavovlasá dívka si dokázala získat jeho pozornost. Alespoň tedy zatím. Je také dosti možné, že se časem začne nudit a přirovná jí k tomu zbytku nudných žen, se kterýma se za žádných okolností nestýká, protože zrovna on je dost zábavný a nesnese po svém boku někoho, kdo takový není. Nemá rád, když někdo není naladěný na stejnou vlnu jako on, protože se často stává, že s takovými lidmi si nemá absolutně co říct a to nebaví jak jeho, tak tu druhou osobu se kterou právě je.  Ano, všiml jsem si toho, bát se nemusíš. Já moc dobře vím, že jsi si naprosto vědoma svou krásou. Jen bych čekal, že jí lépe využiješ, to je celé. Každopádně je to tvůj život a pokud se ti líbí být takto nezajímavá, tak já s tím nic neudělám a nikdo jiný také ne. Je to především tvůj život a tvoje rozhodnutí, které budu v tom lepším případě respektovat, protože tě neznám a nehodlám tě zkoušet přesvědčovat o tom, aby jsi svůj přístup změnila. Pronese dost vážně a chladně. To on má totiž ve zvyku. Málo kdy je milý a nakloněný k lepšímu chování. Být chladný a protivný k němu prostě patří. Je takový odjakživa a i když se snažil své chování změnit, nejde mu to. Je to totiž jeho očividný postoj vůči světu, který se často s ním nemazlil a i když je to bohatý hošík s velmi dobré rodiny, nikdy nic nedostal zadarmo, čehož si velmi váži a tím pádem ví, že svět není zrovna vstřícný a on nepatří k těm, co by si mysleli, že bohatství své rodiny je něco, čeho musí zneužívat a proto se rozhodl jít vlastní cestou bez vlivu jeho rodiny, která zůstala v Anglii. V Americe je to jen a jen na něm a on si to patřičně užívá, protože alespoň takhle může říct, že vše co si v životě vybudoval je jen a jen jeho vlastním úsilím.  Každopádně tohle téma bych už opustil a mohu říci, že mě velmi těší, Evelyn. Lehounce cukne koutky do jakéhosi přátelského úsměvu a zavrtí hlavou, při čemž odtáhne ruku a promne si obličej. Když už známé své jména, tak jsme myslím pokročily. Co kdybych tě odvezl tam, kde bydlíš? Já totiž nemám tušení, kde bydlíš ale něco mi říká, že určitě ve spolku nejsi, tudíž máš někde svůj byt, že ano? Zeptá se poměrně zvědavě a přesune lavičku až k ní. Samozřejmě se na ní posadí a nakloní se tak, aby na Evelyn dobře viděl. Jak si stihl všimnout, tak patří určitě do skupiny k těm zajímavějším lidem které poznal. A je pravdou, že jí poznat chce. Stále sice nemůže přijít na to proč, ale je to tak a on se tomu očividně ani nebrání a bránit ani nechce. Celou dobu tady se spíše soustředil jen na školu a nechával si mezi prsty proklouzávat příležitosti jako je právě tato. Dojít sem na zápas byl nejspíše osud, protože se musel vyloženě nutit, aby přišel a když chtěl odejít, sám sebe přesvědčil o tom, aby zůstal a to bylo vážně skvělé rozhodnutí, protože kdyby odešel, nepolil by jí svou skotskou a tudíž by jí ani nepoznal, což teď shledává jako velmi pěknou náhodu.  Chci tím říci spíše to, že takhle tady určitě být nemůžeš a tento dres bys nevysušila ani za dva dny. Doma si to rovnou můžeš dát vyprat a vrátit se sem, pokud to budeš chtít. Tak co? Vezmu tě domu? Pozvedne obočí, při čemž samozřejmě čeká na její odpověď. Samozřejmě by byl rád, kdyby odtud mohl odejít a co lepšího by mohlo být než odtud odvést dívku, která si během chvíle získala jeho pozornost natolik, že se rozhodl být dokonce i krapet milý?