No, zeď nechme zdí. Je to krásná věc, do které přidává stále své zážitky a jedním z nich je tady Wally. Její kamarád, kterého má opravdu ráda a váží si jeho přítomnosti, jak nejlépe může. Váží si ho kamarádsky. Ano, pro uši jsou to drtící slova, odporná a ničící vztahy. Úplně všechny mezi lidmi. Tato věta: “Jsi dobrý kamarád”. Ničí cokoliv. Ona teda se nikdy nesetkala s tím, že by se do ní někdo zamiloval, aspoň jí to nikdo neřekl, ale co není, může být. Dost by jí to bolelo. Je to hodná osoba, která by nechtěla nikoho ztratit. Tak moc by jí bolelo hledět na úplně zlomeného Wallace, vidět mu v očích bolest. Ji samotnou by to bolelo. Nikdy nikomu neublížila. Tedy doufá. Nerada by, ne úmyslně. Neví, co by se stalo v téhle situaci, nemá možnost na to ani myslet, její hlavičku to nenapadlo ani v největších snech. Strašně by jí mrzelo nebavit se s ním, ublížila by i sama sobě se s ním nebavit a on jí nebavit se s ní. Ona je vážně andílek, jak říkám a nějak tuší, že třeba Wallace se někdy vyspal s nějakou holkou. Ona nikdy bez závazku s nikým nespala. Nejde o to, že by byla nějaká.. No bojácná. Asi i jo, ale nikdy na to vyloženě nedošlo. Dávala si dost pozor na to s kým se zahazuje, s kým si dá skleničku vína. Ona nechce být holka, o které si nějaká skupina kluků ve škole bude povídat a budou si jí škrtat ze seznamu obětí. To se klidně mohlo stát, funguje to tak u některých. A to ona nechtěla.. Možná se mohl stát menší trapas a úlet, ale nechtěla by o tom už pak mluvit. Možná by se sama pro sebe trochu styděla, i když to není pro ní nějakej hřích. Jen na to má svůj názor. Chce aby tyhle věci byly s někým, kdo pro ní něco znamená a ona pro něj. Co se týče srandy z ostatních.. Je to jen něžná srand a mezi lidma co zná. Nad jeho poznámkou se zasměje a jemně drkne pěstičkou do jeho ramene a kroutící nad ním hlavou. “No to nevím, jestli by byla úplně výhra.” Zakření se, je tak slepoučká, vůbec jí to nedochází, ale jí se to nikdy nestalo a navíc to nikdy dotyčný nevidí, jen okolí. Nutno však podotknout, že je roztomilý. Dostalo se až ke konverzaci týkající se holek jako je Grace a Wally to vysvětlil docela dobře. Přikývne nad tím s menším pousmátím. Její zkušenost mluví jinak.. “Víš Wally.. Ráda bych s tím souhlasila. Ale nejednou jsem slyšela slova ”nejsi dost dobrá“, ”není to ono“, ”něco mi schází“, ”už to není jak to bývalo“. Našli se ti, co se snažili být milí, i ti co mi to řekli na hned. Takže ne.. Není to tak jednoduché.” O tomhle se jí moc dobře nemluví. O lásce, jenž jí většinu času jen klamala a ničila jí. Nenašel se snad nikdo, kdo by si jí vážil vážně extrémním způsobem a tak to vzdala. Vzdala hledání a uzavřelo jí to ještě víc než předtím. Nezůstali u tohoto tématu díky bohu dlouho, šli dál a v jejím výraze se už objevilo nadšení, z jeho dokonalého plánu. On nebyl až tak zaujatý. Ale cestování? Nové zážitky. Miluje to. Jiskřila jí očička jak dítěti s novou hračkou. Jeho plán byl geniální a ona se nad tím musela furt usmívat jako blbeček. Pro něj spíše sluníčko. “To zní úžasně. Hrozně bych chtěla. Prosíím!” Poskočí si nadšeně ke stánku. S ním by se asi ani nebála. Měla by trochu strach, je to daleko.. Je to něco nového. Ale s někým takhle by to bylo lepší. U stánku s pitím si dala jen nějakou limonádu.

Nad jej slovami sa musel krátko, no zato naozaj pobavene zasmiať. Mal teda pravdu a odhadol ju veľmi dobre. Vážne nevyzerala ako typ dievčaťa, ktoré by bralo roztlieskavanie ako reálny šport a on jej to nemohol zazlievať, pretože ani on ho tak nebral. Nie že by si myslel, že roztlieskavačky nič dôležité nerobia, to naozaj nie. S niekoľkými dávnejšie randil a vedel, že ich tréningy nie sú úplne jednoduché a človek musí okrem určitej koordinácie pohybu zvládať aj rôzne silové a kondičné cviky, no na reálne druhy športov sa proste v jeho očiach roztlieskavanie ani nechytalo. Taká gymnastika, to už bola iná káva. Vo svojom živote bohužiaľ nemal šťastie na množstvo gymnastiek, no mať jednu v posteli musela byť poriadna zábava. To však slečne po svojom boku samozrejme nemal v pláne povedať. "V tvojom prípade to ale asi bude skôr o povahe, nie? Pretože tvárou by si mnohé z nich predčila..." Spýtavo sa k nej natočil celým svojim telom a znovu si ju obzrel, nie však nejako zdĺhavo, no aby sám seba ubezpečil, že naozaj videl dobre. Jeho oči ho neklamali, bola veľmi pekná, možno dokonca až príliš pekná na to, aby bola roztlieskavačka. Tie pôsobili už na prvý pohľad chladno a povrchne, zatiaľ čo ona pôsobila ako príjemný teplý jarný deň. Presne taký, ako bol tento. S miernym nadvihnutím kútikov sa tvárou otočil späť k ihrisku, natiahol sa po svojom pohár s pivom a na pár dúškov ho vypil. Bolo už takmer úplne teplé, čo nebola žiadna sláva, a keďže nebolo extra dobré ani predtým, dúfal že na párty po zápase bude k dispozícii nejaký lepší alkohol. A keď už nie, tak aspoň poriadne studené, orosené pivo. Nie že by bol alkoholik alebo niečo podobné, to ani zďaleka, no užíval si, že mal konečne aspoň trochu voľna a nemusel sedieť v izbe nad knihami, či v meste na rozhovore s nejakým namysleným biznismenom, ktorý na neho hľadel ako na poslednú špinu na topánkach.
"Ty nie si zvyknutá na pozvania na drink?" Tentokrát bola otázka v jeho hlase ešte výraznejšia, ako predtým, pretože ho to vážne poriadne zaskočilo. Na niekoľko sekúnd. Potom si uvedomil, že má asi pravdu. Aj on totiž patril do chlapčenského spolku a keď sa nad tým poriadne zamyslel, uvedomil si aké typy dievčat si tam chalani vodia. Boli to presne tie sexy hlúpučké a naivné typy, čo sa o nej nedalo povedať. Nepoznal ju síce, no toto vedel odhadnúť takmer okamžite. Stačilo mu na to s nejakou slečnou prehodiť pár viet. Trochu sa teda zahanbil, nie však natoľko, aby mu do líc stúpla červeň ale dosť na to, aby sklopil pohľad ku svojim topánkam. Chvíľu vážne nevedel, ako ďalej pokračovať, no potom mu v hlave skrsla myšlienka a on bol prekvapený sám sebou, aká bola geniálna. Jasné, prekvapený. Nie si vôbec prekvapený. Si svoj najväčší fanúšik. Ozval sa mu pochybovačný hlások v hlave a on musel uznať, že jeho podvedomie malo pravdu. On sám bol dosť sebavedomý, a preto nebol prekvapený, že ho napadlo niečo tak skvelé. Vo svojich vlastných očiach bol totiž naozaj neskutočne inteligentný. Ako to však videlo jeho okolie, to bolo otázne. Či ho to ale zaujímalo, to otázne nebolo. Nezaujímalo. "Tak mi dovoľ, Cass, ospravedlniť sa ti za to, že môj rod očividne nevidí, aká si skvelá žena. Budem rád, ak mi po zápase urobíš doprovod na nejaký drink," žiarivo sa na ňu usmial, aj keď si vážne nebol istý, či to na ňu zaberie. Popravde, možno by ho aj mrzelo, keby nie. Bol to totiž presne ten typ dievčaťa, s akým by sa rád stretával a ktorý by rád spoznal o niečo viac. Pokiaľ by ho však odmietla, určite by ju nenútil a možno by na nejakej pozápasovej párty predsa len stretol nejakú inú, s ktorou by zahnal dlhú chvíľu, no presne to už robiť nechcel. Po pár pohárikoch osamote by ale nevedel garantovať, že sa nejakou povrchnou slečnou predsa len nenechá zlomiť. "Tu už nám asi nikto nenaleje," nezabudol skonštatovať to, čo bolo úplne jasné, keďže zápas končil a ich tím vyhral. Jasné že ho to potešilo, pretože lepšie sa oslavuje výhra ako prehra, dokonca aj spokojne zatlieskal, mávol chalanom na ihrisku a s hrdosťou vypol hruď, ktorú mu zakrývalo tričko univerzity, no potom sa opäť otočil ku Cassidy. "Tak čo hovoríš? Budeš mi dnes večer robiť spoločnosť?" Obočie mu mierne stúplo, no na perách sa mu pohrával uvoľnený úsmev. Jej odpoveď ho vážne zaujímala a on niekde v kútiku duše dúfal, že bude súhlasiť. Nahlas by to ale, samozrejme, nevyslovil.

Rive nebyla pořádně zvyklá na tolika lidí a navíc ne na to aby se ji zrovna dneska někdo vysmíval, proto okamžitě plašila, když strčila do té dívky. Málem ji spadl batůžek na zem, kdyby si ho včas pevně nechytila, kdyby ji někdo okradl, no to by ji ještě chybělo fakt že jo. Když se srazila s tou dívkou, vlastně ani netušila čí vina to přesně byla, jestli její, nebo Rive nebo těch lidí, kterým se zřejmě obě vyhýbala. Chtěla co nejrychleji zmizet, ale jakmile se ozvala, Rive se na ni otočila. Když se někdo na něco ptá, přeci odpoví, nebude jen tak prchat pryč no ne? Jenom se pokusila nasadit úsměv a prohrábla si svoje hnědé vlasy. „Ano...jsem v pořádku, a nemyslím si, že to byla tvoje vina. Řekněme že vina je někdo okolo, obě jsme se vyhýbaly lidem a takto dopadlo,“ poví s delším výdechem, než plánovala a nakonec se ještě vyhnula a podívala se na chvíli do hřiště. Vlastně....ani pořádně nechápala hru, nebo o co šlo. Proč lidi tolik jásají nebo bučí v náznaku nesouhlasu. Když řekla, že ji neublíží, jenom se musela zasmát a nakonec se zhoupla celá nervózní ze špičkek na paty. „To není tebou, jenom...na takové akce moc nejsem a stejně jsem sem šla, jediné čemu rozumím je to že vyhráváme?“ položila lehce řečnickou otázku, i když ani netušila jestli to byla nebo nebyla řečnická, neboť...možná se potřebovala ujistit že aspoň něco ví. Chvíli se dívala do hriště, jak se ti kluci honili za míčem a snažili se vyhrát. Sledovala to nějakou chvíli se zdálo, že to nezvládnou, podle reakcí lidí na tribuně a dokonce skore, které viděla, ale nakonec to dokázali! I Rive se trochu zaradovala a to tomu nerozuměla, nakonec se jenom podívala na dívku a jenom si povzdechla. „Stále cítím vinu za to, že jsem tě tak porazila...uhm, jestli bys měla chuť, mohli bychom někam vyrazit?“ Rive se vždycky snažila být přátelská, i když si kamarády dlouho nedělala, ale za pokus to stálo. Jestli ji ta dívka odmítne, ji to vadit nebude...nikdy nikoho nikam nenutí a proto rozhodnutí nechala na dívce, i když...představa, že by po dlouhé době odpoledne strávila jinak než se zabořeným nosem do knih se jí líbila..možnost poznat někoho nového.

*Toto Noahove správanie sa jej vôbec nepáčilo, ale bola si istá, že na to má nejaký rozumný dôvod. Tohto nového Noaha vôbec nespoznáva a popravde, ani trochu sa jej to nepozdáva. Stále sa snaží nahovoriť si, že takýto nie je a je to spôsobené iba dnešným zápasom, na ktorom je ako keby nedobrovoľne. Avšak zatiaľ tu nevidí nikoho, kto by ho tu nejak nasilu držal. Tieto jeho poznámky by mohla po celé trvanie zápasu ignorovať, ale ona sa naozaj nerada pretvaruje. Keď sa jej niečo nepáči a prekáža jej to, jednoducho to nahlas povie. Je dobré vedieť si povedať svoj názor, ale treba to spraviť takým spôsobom, aby ste tým zase neubližovali ostatným. Veľa ľudí je takýchto otvorených, čo je výborná vec, ale treba poznať tú správnu mieru a brať ohľad na druhých.*V poriadku, chápem to. Máš na nich svoj názor a ja ti ho neberiem.*Noah sa chytil jej poznámky, ktorú len tak s úškrnom prehodila, ale myslela ju úplne vážne. Nechcela mu tým nejak kázať, čo má a čo nemá robiť, ale asi sám pochopil, že by im obom ten zápas vôbec nespríjemňoval. Čiže týchto jeho slov si naozaj cení. Basketbalistov očividne nemá rád, ale ona jeho dôvody nato nepozná. Zaujíma ju to, ale rozhodne sa v tom nechystá vŕtať, keď vidí, ako ho dokážu vytočiť. Možno s nimi má nejakú osobnú zlú skúsenosť alebo sa len pridáva k väčšine ľudí, ktorí ich ohovárajú a pritom ich ani sami nepoznajú. Bohužiaľ, takýchto ľudí sa na tejto škole nájde naozaj veľa. Ona si ich nemôže obraňovať, veď ako už spomínala, taktiež ich veľmi dobre nepozná. Na škole počuje o nich rôzne veci, ale ako má vedieť čomu z toho uveriť? Možno je pravda, že využívajú dievčatá, ale úprimne? Ani tie dievčatá v tom väčšinou nie sú úplne nevinne. Nemôže každého hádzať do jedného vreca, o to sa ani nesnaží, ale takto to vidí ona. Väčšinou ich úlety skončia, dievčatám sa to nepáči a navymýšľajú si o nich úplné blbosti. Samozrejme, môže to tak isto fungovať aj naopak. Ach, je to zložité, a preto sa Sofia radšej tejto zbytočnej dráme v škole vyhýba.*Máš pravdu, ale o mojom záujme o chlapcov sa naozaj baviť nemusíme.*Musí sa uškrnúť, keďže si momentálne nedokáže predstaviť, ako by jej Noah dával rady do vzťahov. Možno sa jedného dňa do takého štádia dostanú a nepríde jej to vôbec divné. Popravde chvíľu strávila hľadaním správnych slov pre Noaha. Vedela, aký je jeho názor na basketbalistov, ale rozhodne sa nechystala mu zbytočne klamať. A samozrejme, že by mu to napokon došlo aj samému, keďže svoje nadšenie nedokáže skrývať. Keď sa Charlesovi podarí trafiť kôš, zdvihne sa zo svojho sedadla a pripojí k tomu zbesilé tlieskanie. Keď rozprával o hraní basketbalistu, bol celkom skromný, ale musí uznať, že mu to ide naozaj dobre. Nie je najväčšia odborníčka práve na basketbal, ale hlavné je predsa trafiť kôš, čo sa jemu podarilo. Vlastne si takto veľmi vychutnáva každý jeden okamih tejto hry, ako keby sa sama nachádza na ihrisku. Tento zápal pre šport ju hádam nikdy neomrzí. Možno by mala začať premýšľať nad svojou vlastnou profesionálnou kariérou ako športovkyňa, keďže jej to prináša oveľa väčšiu radosť ako kreslenie. Jasné, navždy to bude jej záľubou a umenia sa nevzdá, ale predsa len ju to k tomu športu stále ťahá viac.*Tak to si nedostal práve najšťastnejšie zadanie..*Zľahka pokrčí ramenami a venuje mu jeden súcitný pohľad. Z celého tohto rozprávania teda chápe, že Noah miluje šport, ale hlavne teda asi posilňovanie, keďže tímové športy to teda rozhodne nebudú. Aká škoda, že musí písať zrovna o tomto zápase, z čoho očividne nadšený nie je.
Keď sa s Noahom rozrozprávali o téme šport, nadšenie v ich očiach sa značne prehĺbilo. Konečne sa dostali ďalej od témy basket, pravdepodobne ju už nespomenú nikdy, a radšej sa bavia o ich záľubách. Toto ju teší, rada sa o ňom dozvie niečo viac a možno mu to aj zdvihne náladu. Väčší úprimný úsmev na jeho tvári by bol dnes úspechom.*Chodíš ma vo svojom voľnom čase sledovať alebo som len taká obyčajná?*Zasmeje sa, keď vymenuje rovno dve aktivity, ktoré má veľmi rada a dennodenne sa im venuje. Jasné, sú to také obvyklé veci, ale Noah sa teraz krásne trafil.*Uhádol si posilňovanie aj plávanie. Najradšej sa však venujem boxu.*Nechce sa príliš chváliť, ale keď už na to prišla reč, prečo to skrývať? Veď sa predsa spýtal, čiže ho to očividne naozaj zaujíma. Má pocit, že v boxe je naozaj dobrá, to taktiež môže byť slabé slovo, ale nechce mať až priveľmi vysoké sebavedomie. Boxovať sa naučila sama, žiadneho trénera nepotrebovala, čiže si svojimi technikami nie je sto percentne istá. Svoj pohľad zvedavo presmeruje na Noaha, keďže sa o ňom taktiež rada dozvie viac vecí a záľub.*V posilovni som ťa už viac krát stretla, ale ty si bol príliš zaneprázdnený cvičením.*Prehodí len tak medzi jeho slovami a venuje mu jeden skleslý úsmev. Je to stále v rámci srandy? Nemyslí to až tak vážne, ale niečo na tom naozaj je. V tejto chvíli mu len chcela opäť predhodiť to, ako sa vykašľal na ich dlhoročné priateľstvo, ako by sa ani nič nedialo. Samozrejme chápe to, že v posilke sa sústredí len sám na seba a svoje cvičenie, veď ona to má predsa rovnako. No čas nato, aby sa pri nej zastavil a pokecali by sa určite našiel.*Vyzeráš výborne, čiže hádam, že na sebe tvrdo makáš. To sa mi páči!*Jej úsmev sa rozšíri, keď si opäť spomenie na mini Noaha. Obidvaja sú teraz na úplne iných miestach v živote. Príde jej to všetko tak dávno, ale zároveň ako by to detstvo bolo včera. Niektoré veci jej pochopiteľne chýbajú, ten bezstarostný život, ale predsa musia rásť, nemôžu zostať zaseknutí na tom istom mieste večne.*Noah, povedal si, že už nebudeš nepríjemný.*Pri jeho poznámke na basketbalistov prevráti očami, keďže porušuje to, čo pred malou chvíľou povedal. Pravdepodobne túto negativitu na nich nedokáže ani kontrolovať. Sofia je ale stále pokojná, nejak priveľmi si tým hlavu neláme, ale vyjadriť sa k tomu proste musí.*Mám ísť s tebou?*Týmto sa mu nechcela nijak vnucovať, možno od jej jasania potreboval pauzu, ale nechcela ho nechať odísť len tak. Má strach, že by sa už náhodou vôbec nevrátil. Avšak toto by jej hádam nespravil, že by sa na ňu uprostred zápasu vykašľal a zdrhol. Noah vôbec nevyzerá nadšene, očividne si to tu ani trochu neužíva a Sof sa márne snaží mu tú náladu zlepšiť. Možno časy, keď sa spolu zabavili aj pri úplnej blbosti sú už naozaj preč. Nato však nechce ani pomyslieť, keď sa po toľkých rokoch pokúšajú o obnovu ich priateľstva.*Ak nie, tak mi taktiež môžeš zobrať jedno pivo.*Nakloní sa k nemu bližšie, aby po ňom nemusela kričať, keďže hlasitosť davu sa s pribúdajúcim skóre stále stupňovala. Nebude na Noaha teda tlačiť, ak radšej pôjde sám, ona pokojne zostane na svojom mieste s dobrým výhľadom.*Wou, ukľudni sa.*Mierne nadvihne obočie nad Noahovým správaním, ktoré sa jej v tejto chvíli vôbec nepozdáva. Nechce mu kázať, ale ona si proste tie ústa zavrieť nemôže.*Som si istá, že tieto slová neboli potrebné.*Založí si ruky na prsiach a zavrtí hlavou do strán. V tejto chvíli sa cíti ako matka, ktorá svojho syna karhá zato, čo vyviedol. Chápe, že je otrávený, nebaví ho to tu, ale takýto byť naozaj nemusí. Avšak nedokáže povedať, či je to spôsobené dnešným zápasom a jeho odporom k nemu alebo sa Noah takto správa bežne. Nespravil nič hrozné, nepreháňajme to, ale túto poznámku si mohol naozaj odpustiť. Ten chlapík vzadu to hádam prepočul, pretože sa tu nepotrebuje s nikým hádať alebo rozdeľovať bitku. Jednoducho si sem prišla vychutnať príjemné popoludnie pri basketbale.
Hlasný tón oznámil koniec zápasu a na tribúne sa v tejto chvíli odohrávalo šialenstvo. Pravdepodobne tu veľa ľudí žije basketbalom a Sofia je samozrejme jedným z nich. Preto nahlas tlieska a píska, pričom si tento úžasný pocit užíva. Našťastie domáci tím vyhráva dnešný zápas a ľudia sa môžu radovať. Chlapci sú tu naozaj šikovní, hoci spravili zopár chýb, je to bežné a ona to chápe. Už sa nemôže dočkať ďalšieho zápasu, nech už to je hociktorý zo športov, istotne sa ho zúčastní.*Tak prežil si to a teraz si konečne voľný.*Otočí sa po chvíli späť na Noaha a venuje mu jeden žiarivý úsmev. Vlastne si teraz nemôže pomôcť a celá žiari, keďže ju táto výhra nesmierne potešila.*Uvidíme sa čoskoro?*Tieto slová vysloví s nádejou, pretože by Noaha opäť rada videla, a to čo najskôr. Tento deň s ním si užila, ale nebolo to úplne obojstranné, keďže Noah sa tu nachádzal iba z donútenia.*Rada si vyrazím niekam, kde sa zabavíme obaja.*Uškrnie sa, pretože si je takmer istá, že ďalší zápas s Noahom už nezažije. Určite sa nájde nejaká aktivita, pri ktorej môžu mať veľa zábavy a ešte sa o sebe niečo viac dozvedieť.*Uži si zvyšok dňa!*Mávne mu na rozlúčku, pričom už kráča smerom k svojmu domu. Väčšina ľudí sa asi chystá oslavovať, ale ona už má dlhý deň a najradšej zaľahne do postele. Nemá ani žiadnu partiu, s ktorou by sa tam mala stretnúť, a preto dnes radšej zostáva doma.*

Elliot měl v plánu jí odbýt, ale nakonec si poslechne co má tahle holka na srdíčku. Poslouchal jí a musel se nad jejími slovy pozastavit.. Musel uznat že v pár věcech měla pravdu, nebyl to vždy muž, ale to teď nebylo vůbec podstatné.. “Jasně není to vždy muž, to máš pravdu. Ale zase na druhou stranu si chci vybrat s kým budu a nebudu spát ” Vážně to pro něj nebylo důležité. Ale kdyby si ho vyhlédla nějaká ošklivka, prostě by řekl ne.. Hledal zábavu a povyražení. Nic víc v tom nehledal. Samozřejmě že měl dobrý odhad na ženy, znal jich spoustu. Byl přesně takový ten typ kluka co věděl co má říct. Věděl jak se s holkama bavit aby je okouzlil a aby je dostal přesně tam kam potřeboval.  “Jistě že mám dobrý odhad na ženy. “ ano musel to říct, byl tak sebevědomí. Stál si vždy za tím co říkal. Málokdy jste z něj mohli vyloudit omluvu, nebyl prostě někdo kdo by se často omlouval nebo cítil pocit viny.. Musel se zasmát když rukou naznačí že je to půl na půl..”no hezčí jak ty není, to máš pravdu” řekl a nezapomněl se u toho rošťácky usmát. No prostě si nemohl odpustit tuhle frázi. Na ní to sice moc nezabírá, ale prostě to musel říct. Samozřejmě že ho napadlo že by jí dostal do postele. Bude se pořádat obrovská párty po zápase a rozhodně se nechystal dnešní noc strávit sám..Ale tahle holka je hrozně otravná svým žvaněním a stejně už ho má prokouklého, on teda ani neskrýval fakt že takový je. Chtěl se nejdřív s klukama napít a pak si najít někoho s kým zůstane celou noc.. “Myslím že ani ženy občas nerozumí samy sobě..” Zasměje se, protože mu to vážně občas tak přišlo.. “Vždyť se dvě holky neumí ani mezi sebou domluvit.. Jsou schopné se poprat kvůli tomu že mají stejný lak na nehty..” samozřejmě že jsou i výjimky. Ale ty on nechtěl. Chytré holky nechtějí kluka na jednu noc, proto s nima neztrácel čas. To měla být jako překážka? To že zrovna věnovala pozornost někomu jinému? Elliot to jako překážku neviděl. “Mě to nepřijde jako něco co by se nedalo změnit a kdyby to tak bylo najdu si prostě jinou.” Elliot to bral tak že je všude dostatek holek co po něm skočí, nebyl ani tak daleko od pravdy. Některé holky na to vyloženě čekají než jim začne věnovat svou pozornost. Jakmile začne mluvit o nějaké holce s telefonem vyhledá jí pohledem.. “Ale dej pokoj, vypadám snad jako někdo komu se může holka se zlomeným srdíčkem vyplakat na rameni? To těžko. Navíc s tou bych jen ztrácel svůj drahocenný čas, protože by kolem toho musel být milion povídaček.” Když ho poklepala po rameni jen se nad tím pobaveně zasmál. To její rozebírání lidi ho vedlo na vlnu že nejspíš studuje psychologii, protože jeho kamarád měl tendenci dělat to samé. Teď se na chvilku věnoval zápasu, protože jak zjistil přišel o potičku, kterou údajně začal Kieran. Byl teď trochu naštvaný, přišel se dívat na zápas a ne tu mluvit s nějakou holkou u které neznal ani jméno… Jejich tým prohrával a to se mu vůbec nelíbilo. Teď aby tady na něj ještě rozjela něco jako vidíš asi nejsi tak dobrý sázkař jak vypadáš.. No začal se zase věnovat jí, protože neměl teď chuť tu hru dál sledovat. Pořád věřil že Oliver dá poslední vítězný koš, měl na to vsazeno. “Jaká je ta podmínka?” Ne že by jí chtěl splnit. Protože on jí pozval jen protože zmínila, že by se jí to líbilo, nemusel jí tam mít ale za každou cenu žejo. Když se k němu nakloní protočí očima. Je zvědavej co na něj zkusí zase teď.. Samozřejmě postřehl lehký dotek jejich rtů na svém uchu. Poslouchal každé slovo a konečně mu došlo o co ho požádala. “Mám také podmínku.” Řekl a tentokrát to byl on kdo se k ní trochu naklonil. “Dokud mi neřekneš svoje jméno máš smůlu.” Bylo to jen na ní. Ne že by ho musel tak nutně znát, ale tahle holka ho bavila, tak proč by nemohl znát její jméno. “Můžeš klidně najít někoho jiného, ale pochybuju že tu najdeš někoho lepšího jak jsem já.” Mrkl na ní a byl připravený na slova typu nemysli si že si nejlepší. Ani by to s ním nehnulo, protože on si byl jistý že po tolika výhrách je vážně jeden z nejlepších. Alespoň tady na univerzitě. “Nevím co děláš po večerech. Třeba si češeš a lakuješ nehty, nebylo by to u holky nic neobvyklého.” Řekne a znovu se začal věnovat hře. Ne že by jí úplně nějak zazdil. Věděl že tam je pořád sním. Když dal Charlie koš zatleskat jako zbytek diváků. Netrvalo dlouho a Sebastian usadil další koš. Bylo dorovnáno. Teď už mu k vítězství sázky chyběla jen jedna věc. Jakmile Oliver zasadil poslední koš nemohl se ubránit hlasitému výkřiky. “Já to věděl.” Řekl a prohrábl si vlasy. Vážně měl štěstí. Aby pravdu řekl tohle nečekal. Bude muset pak Olivera pozvat na panáka.. byl jak malé děcko co se těší z nové hračky.. “Tak kdy začneme?” Zeptá se a naráží na její prosbu. I kdyby předtím řekla že si najde někoho jiného, stejně se zeptá..Jakmile viděl že všichni začali odcházet zapálil si ještě jednu cigaretu.. ,,No nic průserářko.. Budu muset jít vyzvednout ten těžce vydělanej balík peněz..”řekne nakonec se smíchem.. Sice ho čakala nejspíš bujará oslava s kluky, ale to nebylo podstatné.. ,,Tak se měj jak chceš a nebuď pořád tak důležitá..” Zasměje se, nemyslel to nějak zle, snad je to Elliot nikdo neví jak to myslel, dost možná ani on sám.. Pak už odejde pryč..

Slabost pro něj byla jedna z největších. Byli ti dva nedostupní, ona měla ale zájem ho poznat. Jako jednoho z mála a on jí to doopravdy dovolil, otevřel se jí a ukázal jí jeho svět. Bylo to.. Ano. Dokáže o tom říct hezké věci. Bylo to krásné. Byla šťastná, konečně se objevila určitá záře v jejím životě, ale tak jak to přišlo, i to rychle bohužel odešlo. Jejich vztah dlouho trval, byli spolu dlouho, ale bylo dlouhé i to trápení. Milovala ho, vážně milovala jako jediného člověka. Je jediný člověk co zažil její mazlivost, její kraviny co dokázala dělat. Člověk, co se jejího těla dotýkal a mohl z něj cítit lásku. Člověk co se jí z lásky dotýkal. Dokázala na něj jen hodiny hledět, zaujata jeho vzhledem, jeho povahou. Všechno to zmizelo takovou hloupostí, jenž je potápěla jako loď. Stále ji ale znal a trochu jí to děsilo. Zároveň si vsak říká, že přeci nebude takový hajzl aby jo určitým způsobem chtěl zničit život. Znal jí jako nikdo jiný. Jejich rozchod nezničil ani jeho, ale i ji. Láska pro ní neměla meze, ale už nezvládla to, jak jo ničily jeho činy a chování. Milovala ho stále i potom, byla však nucena sama sebou zapomenout a jít dál. To je dost nemožné, podívejme se teď. Minulosti doopravdy utéct nejde. V hlubinách našich hlav nás kdykoliv může vyhledat. Potěšit nás, ublížit nám. Když odešla, musela začít znovu. Najít si kde bydlet, kde fungovat a pomoci si. Chyběl jí. I když na ní dokázal byt doopravdy hnusný, být do zdi a ona jen seděla a nadskakovala při ranách do věcí, do kterých to nečekala. Hrdlo se jo stahovali a nakonec se rozhodla ho uklidnit. Přiložit mu ruce na tváře, hledět mu do očí, promlouvat mu jimi do duše a zároveň ho konejšit slovy. Oba byli agresoři, ona je do teď, dokáže se poprat často na hřišti a někomu dát do nosu. Furt taková je a jediné co se jí z minulosti vrátilo je kouření. Uklidňuje ji to, rozplynula by se jako kouř, mizela by pomalu a rychle zároveň. Vála větrem. Občas došlo i k marihuaně, respektive to potřebovala poslední dobou, aby se hodila do nálady, ale ne vždy to má ten efekt. Táhla se školou, kotva se sekala v chodbách a unikala mu před očima, dokud se neobjevil rychle před ni a ona tak mohla spatřit opět jeho oči. Ruce se jí klepaly, vlastně celé její tělo se klepalo nervozitou, nemohla už vydat skoro ani hlásku. Škrábaly se jí z krku jedna po druhé. Když v tom ucítila jeho tělo na sobě a jak ji tlačilo směrem do šatny, ve které se neměli určitě vyskytovat. Cestou tlačila zpátky do něj se slovy: "Nerane nech mě odejít." Na to je pozdě, stála před ním v šatnách, hleděla na nej celá nervózní a proto odešla k lavičce, aby se trochu uklidnila. Usadí se, lokty si opře o kolena a dlaně si zaplete do sebe, přiloží si je k ústům. Klid nepřichází, ruce se jí klepou, mrtvolný pohled do zdi. "Co po mně chceš?"

Společně jsou dost sehraní, zároveň však umí použít všechnu svoji zlost proti sobě, pokud na to dojde, občas už teď došlo. S muži většinou moc nemluví. Respektive dlouho nebyla v kontaktu s mužem, jenž přemýšlí mozkem a je inteligentní. Má ráda lichotky, ocenění její krásy, ale vážně ji ted těší ocenění té vnitřní co od Anthonyho přichází dost často a ona si toho cení. Přitahuje si ji tak k sobě blíže a blíže, až vážně bude možná někdy znát každý centimetr její kůže. Zdá se to strašidelné, desi ji to až v kostech. Aby ji někdo poznal tak moc, v podstatě i víc než její rodiče? To zní zvláštně, odtažitě a zároveň ji to přitahuje. Ne tak jako mužské tělo. Je to jiná síla. Bude mu to však trvat velmi dlouho, pokud bude docházet k hádkám jako tyhle az moc často a budou velké. Přiblíží si ji, opět oddálí, ale vždy tam bude nějaký posun vidět. Jakmile ucítí jeho horký dech u svého ucha, po celém těle jí naskáká husina, protože jeho slova jí trochu znervóznila, ale taky jí to láká. Co když to bude fajn? Mít člověka, který jí opravdu zná. "Pokud mi zajistíš abych se cítila ve tvé společnosti dobře, nemám rozhodně problém s tebou trávit svůj drahocenný čas. Ráda to udělám." Pokrčí trochu ramenem s malým pousmátím ve tváři. Rozejde se opět ke své sportovní tašky, do které si na skládala věci na sebe, ve kterých přišla. Navlékne si na sebe síťovaný top, elegantně však vypadající a kalhoty. Nakonec nějaké tenisky. Zkratka v tom v čem přišla. Netrvá jí to dlouho, může se mu věnovat i při tom a naslouchat jeho slovům. Není těžké se do něj zaposlouchat, naopak je už teď pro ní člověkem, kterého by bylo těžké ignorovat. Pouliční závod.. Znělo to skvěle. Kasína jí nevadí, zároveň ji to ani nepřitahuje, aby tam každý den seděla. Navíc hodně žen není ani vítáno, považují se za ty co třeba ani nehrají. Neříká že je nějaký profík na poker, to asi ne, jen to občas hrávali nějací známí s otcem a ona tiše pozorovala a chápala hru. "Nejsi jen budoucí doktor. Jsi víc než jen budoucí doktor Anthony." Pousměje se nad tím, zabalí si všechny věci do tašky aby mohla po nějakém proslovu trenérky odejít. Přišlo něco, co jí hodně zarazilo, z čeho ji zamrazilo a vytvořilo to v jejím těle při nádechu nervozitu a zachvění. Neříká věci lidem, jenž zná relativně dlouho. Kier o ní nic neví. Zdaleka ne a to se znají dost dlouho, chodili spolu.. Což je dávnou minulostí a za tu dobu se změnili. Ale říct někomu, kdo na ní vylil pití. Byl neodbytný, ta prosba se nedala nějakým způsobem odmítnout. Prosté to nejde. Skousne si ret a pak se zamýšleně nadechne ke slovu. "Jako mladší jsem jezdila s tátou na závody v autech. Závodil občas taky.. Amatérsky, v podstatě o nic. Věděl že je to riskantní a vozil mě vždycky vedle sebe. Nechal mě cestou domů pak řídit. Jednoho dne mě z nějakého nevzal a přijel brzo. Vypadal jako když se rozbrečí a od tý doby, jsme nikam nešli na auta, ani o tom nepadlo slovo. Chybí mi to. Bylo to skvělý to jako malá zažít." Pokrčí rameny. "Možná to pro tebe není tajemstvím, je to stupidní ale každý má tuhle úroveň jinak. Moje rodiče se mi hodně jako malé věnovali a pak se stalo plno špatných věcí a převrátil o se to naruby a proto o nich před nikým v podstatě nemluvím. Cely náš život se změnil. Já se změnila. Jen rychleji než by se to stalo normálně." Neutrálně poví, vrtalo jí to všechno hlavou a za moment uslyšela pískání a všechno týkající se konce zápasu. Přesune se před něj k lavičce, k jeho nohám a pozvedne bílé tričko z lavičky s nakloněnou hlavou ke straně. "Asi bys měl jít. Trenérka by neměla dvakrát radost." Natáhne k němu ruku s trikem. Je trochu pozdě, dveře se totiž otevřou a holky z hřiště a týmu se dostaví po zápase do šatny. Vůbec jí nezajímají jejich pohledy, mohou si o ní myslet co chtějí, netrápí jí to, ona ví co se tu dělo a pokud někdo přemýšlí o opaku, nemusí ji to zajímat. Umí lidem dostatečně vysvětlit tyhle věci, že spolu nic neměli a nic nebylo. I když do Tojo nemají strkat nos. Vážně by měl už jít. Za moment totiž vejde trenérka. Zahledí se na něj naposledy s malým úsměvem. "Tak se měj a někdy." Dojde mezi holky s menším nezájmem ale jakmile v podstatě promluví trenérka, nastraží uši. Pochválila je, jak jinak. Dozvěděli se mnoho slov, krásných, až to nečekali a nakonec dala slovo samozřejmě tady Evelyn. Zhluboka se nadechne a rozhlédne se po děvčatech. "Docela dost nás chybělo z nějakých důvodu, který řešit nebudu. Ale bylo to skvělý. Až tak skvělý jsem to nečekala a o proti soupeřkám se to vážně povedlo. Je však potřeba dřít dál, ono i teď se do toho musíme ponořit. Sice budou prázdniny ale občas se nad tím třeba zamyslete. Po prázdninách bude nová kapitánka a budeme dřít znovu. Tak choďte aspoň cvičit ať potom něco po prázdninách předvedete. Takže díky a mějte se." Nezaujatě odpoví zbytek a rozhlédne se po ostatních tvářích.

*Ken naozaj na športy nebol šikovný, hoci sa o mnoho z nich pokúšal, nikdy to nedopadlo úspešne. Pár týchto pokusov videla na vlastné oči a veru, nebolo zrovna potešením dívať sa na niečo tak trápne. Trápne to bolo v tom zmysle, že jeho ruky a nohy vždy lietali všade navôkol, čiže to bolo celé veľmi komické. Ken má ale veľa iných úžasných kvalít, do ktorých síce šport teda nepatrí, ale k životu mu predsa ani nechýba. Betty nie je až taký veľký antitalent ako on, ale sú na tom celkom podobne. Keďže Betty je roztlieskavačka, aspoň nejaká tá koordinácia u nej určite funguje lepšie.*Ty si špeciálny v iných veciach!*Venuje Kenovi tieto povzbudivé slová, aby sa kvôli jeho nešikovnosti v športe náhodou necítil zle. Avšak pri ňom má pocit, že jeho myseľ sa už posunula niekam úplne inam a hádam aj zabudol, o čom sa pred pár sekundami rozprávali. Ken niekedy dokáže byť naozaj vnímavý, preto sú s ním konverzácie tak príjemné, ale niekedy je úplne mimo. Bude to pravdepodobne tým, že chce naraz stihnúť milión vecí a vo všetkom sa začne strácať.*No tak, ukáž mi nejaké nové dielo, na ktorom pracuješ. Som zvedavá.*Pomrví sa na svojom mieste nedočkavo a dúfa, že naozaj na niečom zaujímavom pracuje. Toto ju v umení vždy veľmi fascinovalo, všetky tie nápady, ktoré dokázali umelci pretvoriť do takej zaujímavej podoby. Keď jej opätuje milé slová a potvrdí, že mu taktiež chýbala, srdce jej zaleje príjemným teplom. Zbožňuje Kena, za všetky jeho milé slová, za každý spoločný moment a pomoc, ktorú jej vždy bez váhania poskytne. Toto priateľstvo je pre ňu vzácne a naozaj dúfa, že ho nikdy nestratí. Avšak v tejto chvíli si nedokáže ani len predstaviť niečo tak silné, aby to ich puto rozdelilo. Praje si, aby ani nikdy nič také nespoznala.*Oh bože, ty si ma dostal! Na chvíľku som ti verila, že to celé myslíš vážne!*Udrie ho jemne do ramena, nechce mu predsa spôsobiť žiadnu naozajstnú bolesť a uškrnie sa.*Ak by si šiel na rande a nepovedal mi to, neskutočne by si ma nehneval. Hádam vieš, že takéto veci si nenechávame len pre seba, však?*Prižmúri oči, ale ani na chvíľku nespúšťa z neho pohľad, aby tým dokázala, že to všetko myslí smrteľne vážne. Ken je naozaj bláznivý, dokáže celú situáciu vykresliť úplne inak, ako sa naozaj udiala, ale aspoň ju dokáže pobaviť.
Zápas teda pokračuje ďalej a Betty spolu s Kenom sa snažia vžiť do celého diania. Či sa to deje úspešne? Betty je v tom rozhodne prirodzenejšia ako Ken, ale nemôže povedať, že by sa nesnažil. Je pri tom naprosto rozkošný. Ako sa snaží riadiť podľa svojho plániku a raduje sa, keď sa podarí dať kôš. Čas zápasu ubieha veľmi rýchlo, keďže Betty má výbornú spoločnosť, s ktorou má stále o čom kecať. Možno sa v niektorých chvíľach až priveľmi venujú konverzácií a na samotný zápas zabúdajú. Po úspešnom zápase sa ľudia radujú a oni dvaja sa teda pridajú k nim.*Musím povedať, že som si ten zápas celkom užila.*Pousmeje sa, pretože z toho má skutočnú radosť. Vlastne vôbec nečakala, že sa jej to takto veľmi zapáči, ale rozhodne je z toho nadšená. Chlapci na ihrisku boli veľmi šikovní, ani len netušila, že majú takýto silný školský tým. Spolu s Kenom zídu dole z tribúny a prejdú na voľnejšie miesto na ihrisku, aby sa nemuseli tlačiť v tom dave.*Som z celého dňa už celkom vyčerpaná, pôjdem si radšej ľahnúť. Uvidíme sa zajtra?*Položí mu takúto jednoduchú otázku, ale odpoveď je hádam obom jasná. Vidia sa takmer každý deň a zajtrajšok rozhodne nebude výnimkou.*Tak sa zatiaľ maj.*Rýchlo ho objíme a jemne prilepí pery na jeho líce. So širokým úsmevom mu zamáva a stratí sa v obrovskom dave ľudí, mieri smerom k spolku.*

“Každý občas někoho takového hledá, není na tom asi nic špatného. Ale postel si dokážu ohřát i sama romantika není nic pro mě.. A navíc.. Myslím že máme navíc než na to se spolu vyspat a už se nevidět. To bych teď asi nechtěla, i když sexu kolikrát dám přednost. Většinou však u lidí, se kterými nejde komunikovat.” Pokrčí rameny, nebude o sobě lhát, ona si je schopná užít krásnou noc a už s tím člověkem nemít nikdy nic společného. U něj to tak nechce, nehledá to u něj, není to ten cíl ke kterému se navzájem chtějí dopracovat. Zní to blbě ale.. Byl by to lehký cíl pro oba. Oba jsou přitažliví a pokud by se o něco takové pokoušeli, skončilo by to jak každý ví, ale ona na tohle neměla pomyšlení. Bral ji takovou jaká je. Jo, občas jí dá taky sežrat, že je na něj nepříjemná, avšak je to docela oprávněně. Za to poslední hádka s Kierem byla absolutně zbytečná a naštval ji. On může srandy dělat, dělal je občas ale jakmile si to dovolila proti? Nepochopil to, přeštrachal si to asi jak chtěl a zase se nasral. Nechce aby se k ní takhle někdo choval, to je pod její úroveň. Jejich komplikované setkání se pomalu ale jistě blížilo ke konci. Jaká to škoda, byla by schopna tu ještě sedět a ponořit se do hlubin konverzace, snažit se dostat se k němu blízko, do jeho nitra víc, i kdyby to občas možná trochu bolelo. Dost ji překvapilo slova “jen” zrovna od něj, vypadal hodně sebevědomě a má určitě velké předpoklady a požadavky od života, což je jedině dobře. Zřejmě to někam dotáhne, třeba si i jako doktor zařídí tajné kasíno, co ona ví, všechno je možné. “No občas pochybuju jestli víc jsi.” Prohlédne si pobaveně nehty, avšak poté k němu zvedne pohled s úsměvem ve tváři. Nepochybovala, tímhle mu to dá dostatečně najevo. Tím andělským úsměvem, ještě tomu chyběla svatozář a zdálo se to býti dokonalé. I ona chce v životě něco dokázat. Už má dost dobrou kariéru v modelingu, kterému se chce věnovat i nadále, což se jí daří nejlepším způsobem a je z toho slušný přínos. Žurnalismus je taktéž její vášní, nechce se toho jen tak zbavit a ráda by se věnovala oběma věcem, i když to bude časově složité. Možná se nakonec přikloní ke konci univerzity k něčemu jinému. Nějaké překážky a mouchy to hold mít bude, ale ještě na to zatím tolik nemyslí, žije v přítomnosti. Jen minulost ji občas dožene nepříjemným způsobem. Pro kariéru je schopna jít i přes lidi. Rodiče nikdy opustit nějak nechce, ale kdyby jí přítel omezoval v tom, co dělá, musela by to ukončit. Je to její život, avšak třeba se jednou její názor změní.. Kdo ví. Potřebuje cítit určitou svobodu, nechce se vázat. Bojí se samoty. Že jí někdo jednou opustí. Ona se mu otevře a on odejde. “Možná se mi to bude furt líbit, kdo ví.” Uchechtne se nad tím, bude zvláštní opět být v té atmosféře, ve které třeba přes sedm let nebyla, ale neříká, že jí to nebude vyhovovat. Mohla by to být uklidňující zábava. Převlékne se a samozřejmě si všimne toho jeho šklebení. Momentálně ho moc nechápe, tohle oblečení jí přijde naprosto v pořádku, neodhaluje to co nemá, i když to tak může vypadat. A nenechá si do věcí, týkajících se módy, od chlapa do toho kecat. V podstatě ani od ženy většinou, pohybuje se v tom totiž dostatečně. On nic neřekl, to nečekala a docela jí to uklidnilo, že toto setkání ukončí po dobrém. Chvíli ji zarazil a ona mlčela, poté se však nadechla ke slovu. “Není to jen obal. Je to již moje součást. Já jsem sarkastická, občas nepříjemná a hádavá, to je moje součást. Chlad. Byla jsem sladká malá holčička, ale to už je dlouho. Cosi člověka naučí a on si zvykne se nějak chovat. Umím být hodná ale i chladná jako led. Jen tu hodnou Evelyn moc lidí nezná, oni si to nezaslouží.” Hledí mu do očí, když v tom se od něj rychle jako voda odežene, aby na něj neupotala moc pozornost. Je možné, že si ho ani nevšimly, ale je to jedno. Chvíli si tam promlouvaly do duší, u čehož málem mohla usnout a poté si vzala tašku věcí připravena jít domů docela s dobrou náladou po tom setkání. Musela se nad tím trošku pousmát, jak blbeček z maličké radosti co jí zahřála u ledového srdce. Vyšla mezi prvními, nikdo ještě nevyšel, musely se převléknout. Když v tom tam stál opět on, nakloní tázavě hlavu ke straně. “Myslela jsem, že jsi se už vypařil.”

Ona nad tím taky tak nějak musela přemýšlet, ale asi to nebude dvakrát na dlouho. Má dneska ještě pár věcí na programu a budou další věci, nad kterými bude muset přemýšlet. Ne že by jejich setkání chtěla dávat malou váhu, to ne, ale hold jejich den tak nějak skončí. Ten čas a ona se odebere domů, alespoň tak to vidí a je na to připravená, víc od něj neočekávala a konverzace je už ukončena, no ne? Jenže jakmile vyjde ze dveří, zahlédne milé překvapení v podobě Anthonyho. Rozhlédne se kolem, čeká ale vážně na ní, nad čímž se musí ušklíbnout. Kdyby nebyl tak nápadně vyvalený vedle dveří a stál nějak úplně rovně, ani si ho při své rychlosti a jak rychle zdrhala, nevšimla. Už se těšila na svého psíka Sassy, až se projde a nechá si věci projít hlavou, zamyslí se jako to občas dělala sama nad sebou. “I já už byla celkem na odchodu, ale nevadí.” Pokrčí lehce rameny, maličko jí to plány kazí, to si přiznejme, ale jen tak ho neodprejskne, i když u ostatních by to udělala. Ale u něj jí hold něco zaujalo. Jeho ego jí vůbec nepřekvapuje, ale to co dokázal právě vypustit z pusy ji naštvalo. Vážně celkem dost to její chladnou hlavu ponořilo do ohně a to vytvořilo okamžitou reakci. Fajn, nekamarádíčkuje se s holkama z týmu, ale je jejich kapitánka a má o každé z nich obrázek a zná nějak jejich charaktery. Ani jedna nemůže být nazvána děvkou. Ona sama je na holky občas hnusná, tohle by si však nedovolila, pokud by jí někdo nedal důvod a to on rozhodně neměl. Žádnou z nich neznal úplně do detailu a většinou tam má normální holky a najdou se i stydlivky a o těch říct, že jsou děvky? Byla ráda, že jim mohla zvednout sebevědomí tím dresem. Tohle by si ty holky na sebe normálně nevzaly a ona je k tomu dokopaly a vypadaly absolutně úžasně a blížilo se to k dokonalosti. Evelyn je jedovatá mrcha, ale ne až tak, aby nezasáhla pokud je něco moc. Kolikrát Kiera pokárala za to, když viděla někoho být obětí jeho šikany. Nemá tohle ráda, nechce ani vědět, jak se ti lidé cítí, ještě pokud mu nic neudělali. “Radši važ slova, Anthony. Cosi snesu, pokud je to na mou osobu. Říkej si o mě co chceš, dostaneš to nazpátek. Ale o nich takhle nemluv. Znám je lépe než ty a s klidem mohu říct, že jsou normální holky, jenž nechtějí problémy. Označení jako ”děvky“, si strč laskavě někam. Tyhle věci, nebudu poslouchat.” Další věcí je, že ten obleček navrhla ona. A byla na to pyšná a ráda, je jí vážně jedno, co si o jejím stylu oblékání myslí. Ať si třeba na sebe vezme pytel brambor, ale jí, ať do toho nekecá, moc dobře si všimla výrazu, když se oblékla. “A můj vkus laskavě taky nekomentuj.” Dnes už tohle je konec, jedna poslední kapka, takže je jedno, co vymyslí a jak to vymyslí. Ona dnes už má dost a nemá zájem. Chce aby byla spokojená? No to se mu v tuhle chvíli nepovedlo. Nebyla naladěná na jeho slova, co vypustil jako by se nechumelilo z pusy. Dokráčí až za ním, vypadal dost spokojeně, no to se asi rychle změní. Vrazí mu kelímek zpátky do ruky, že se možná trochu vylije. “Vůbec mě neznáš, nevíš jaká jsem a s tímhle chováním, mě jen tak nepoznáš. Cosi skousnu, ale tohle pro mě prdel není Anthony. Moji přátelé, nejsou naivní. Ostatně zas tolik přátel nemám a ti, jenž mými přáteli jsou, jsou velice výjimeční a ne žádní blbečci a co poslední naivní. Moje drzost, sarkasmus a lhostejnost není jen obal, už je to dávno moje součást, to možná pochopíš časem, pokud se vůbec ještě uvidíme.” Odsekne chladným a nepříjemným způsobem. Princezna neprincezna, sebrala se a kráčela od něj po schodech dolů a nakonec pryč z hřiště, aby už mohla vypadnout a doma se pokusit uklidnit. Možná vínem, či tou procházkou.. No procházkou s vínem že jo. Nebo jen tak bude ležet na zahradě a se Sassy si pouze hrát. Kdo ví, jak tenhle den ještě skončí. S dobrou náladou asi ne.

Patrick mal možnosť počuť smiech, ktorý vychádzal z jej pier. Bolo to niečo, čo ani len on sám možno nečakal. Možno to bolo aj z toho dôvodu, že bol človekom, ktorý sa úprimne a z chuti nevedel zasmiať ako kedysi. Mnoho ľudí sa na neho môže pozerať zvláštne, jednoducho ako na človeka, ktorý si neváži tú druhú šancu na život, ktorú dostal no možno ten problém je v tom, že on nebol tým, kto premrhal tú prvú. Ba naopak, tá prvá šanca bola jeho jedinou šancou. Možno ani len on sám si neuvedomoval, že tento okamih, by mohol byť s tých krajších. Nevedel jej meno, nevedel jej príbeh, ktorý sa za ním môže skrývať no na tom aj tak nezáležalo. Pretože prečo by malo záležať na tom, ako sa daný človek volá?
„ ľudstvo samo o sebe ide do sračiek. No mnoho ľudí si to neuvedomuje. Nemyslím nejakými eko vecami alebo niečím podobným. Ale práve s správaním. Už len to, keď si porovnám nás a deti, ktoré majú približne desať alebo trinásť rokov. Pozrú sa na teba ako na rovnocenného človeka a ešte si dokážu k tebe mnoho vecí dovoliť. Nespomínam si, žeby som bol pred niekoľkými rokmi aj ja presne tým typom.“ Bolo to iné a aj toto bolo niečo, čo mu prekážalo. Nechcel sa už vracať k tým dievčatám, ktoré sedeli na tribúne a snažili sa o to, aby zjavne v očiach ľudí vyzerali ako nejaké princezné. Pre neho toto rozhodne nebola krása. Kedy sa vedela žena zohaviť takým spôsobom, že na jej tvári neostane ani len jediný náznak starého ja. Patrick sa opätovne sústredil na hru, ktorá sa nachádzala pred ním, pričom mal v jednom momente možnosť vidieť, ako sa jeden hráč z ich týmu dostal do problému s tým druhým. Niektoré veci si možno musia vyriešiť päsťami. No nikomu nevyvracal. Bolo to pomerne zaujímavé a napínavé podujatie. Každou jednou minútou človek mohol očakávať koniec a dúfať, že sa ten stav zmení. ,, Je to naozaj dobrá hra. Ako nejaký napínavý film." až na to, že možno v tomto okamihu ak by sa pozeral na nejaký film v televízore, mal by možnosť vidieť niekoľko desiatok reklám počas dvojhodinnovej premiéry. Niekedy televízor používal len ako zvukovú kulisu pri ktorom zaspával. Možno to bola túžba vyhrať alkohol, možno to bola túžba ho niekomu predať. Predsa len vedel o niekoľkých dobrých kúskov, ktoré by do toho balíka daroval a určite by nešetril na nejakej sume. Možno by sa niekto mohol pýtať, prečo by to vôbec robil pre neznámeho človeka no Patrick bol človekom, ktorý ak niečo splní, tak sa to aj stane. Nemá rád ak niekto hovorí okolo seba len prázdne slová, ktoré v podstate nič neznamenajú.

Patrick mal možnosť vidieť, ako bol zasadený výsledný kôš a ľudia okolo začali kričať a jasať. Na jeho tvári sa objavil malý úsmev. Bol to možno jeden z tých víťazoslávnych no nie z toho, že vyhrali zápas. na tom mu nejako ani nezáležalo, predsa to bude len machrovanie pred celou školou. nepovedal na to nič. Tento posledný kôš znamenal len to, že vyhral túto malú stávku. Vytiahol si zo zadného vrecka nohavíc papier aj s perom a napísal svoje telefónne číslo. Možno to mal všetko urobiť naopak. Možno by sa mal k nej otočiť, opýtať sa na to, či mu nedá svoje telefónne číslo spojené s menom a on by len povedal, že by sa ozval. No on sám nevedel, či by to napokon urobil alebo nie. Kvôli tomu toto malé rozhodnutie práve v tejto chvíli daroval jej. Postavil sa z tribúny a nevšímal si ľudí, ktorí sa začali objímať navzájom a vykričali si doslova hlasivky. telefónne číslo jej vložil o ruky a následne sa jej pozrel naposledy do očí. ,, je len na tebe, či sa ozveš alebo nie. Nebudem sa tváriť, že budem na telefóne čakať na tvoj telefonát. Ale ak chceš niekedy vypadnúť od tých klasických typov ľudí, nebudem sa brániť podeliť sa o moju výhru, podeliť sa o ten alkohol." Patrick aj tak nepovedal svoje meno a nechcel aby ho v tento moment povedala ona. Chcel toto všetko nechať na náhode. Na hlavu si dal opäť kapucňu a následne odišiel preč z ihriska.

Podle reakce na její slova, ten smích, usoudila, že vedle ní nebude sedět žádný milovník roztleskávaček, i když ještě netušila, jestli k nim má neutrální nebo záporný vztah. Záleželo na tom? Možná trochu, ale to, na čem záleželo nejvíce, už ví. Už ví, že mladík vedle ní není žádným zarytým fandou roztleskávaček, které by pro něj byly bohyněmi a hlavními cíli jeho choutek, jako to pár sportovců má. Možná to tak má nastavené víc sportovců než pár, ale to ona posoudit nemůže, moc se kolem nich nemotá a když už takové konverzace omylem zaslechne, snaží se je co nejrychleji filtrovat opět ven. Samozřejmě ví, že chlapi umí být hlupáci, takže se těmto konverzacím nevyhýbá z důvodů snahy udržení pěkné růžovoučké idylky princů na bílém koni, ale z důvodu bezpečnosti oněch chlapů. Jestli existuje něco, co Cass skutečně nesnáší, tak by to určitě byli chlapi, kteří si myslí, že jim žena patří a mluví o ní jako o kuse masa, proto by hrozilo, že by na takové lidi byla schopná vyjet a ne v tom smyslu, v jakém jsou na to zvyklí. Darren zatím působil pořád dost uctivě a ona neměla důvod myslet si o něm takové věci, vlastně ani netušila, kam by si ho mohla zařadit, i přestože vzhledem by se k takovým chlapíkům hodil. Její domněnky o něm trochu narušila náhlá pochvala, při které trochu ztuhla, protože lichotkami to vždy začíná a trochu se obávala, kde by to mohlo končit, jenže i přes to by od něj nedokázala odejít. Nejenomže působil příjemně, ale nedal jí k tomu žádný pořádný důvod. Lichotka ještě nic znamenat nemusí, sice může, ale nemusí, no a vůbec ho to nemusí řadit k těm machrům, ona se může mýlit a nechce zazdít společnost, která by mohla být milá. Koneckonců tolik přátel nemá, mohla by se odvážit rozšířit svůj okruh známých. Nervózně si prohrábla vlasy a pár pramenů zastrčila za ucho, až poté se podívala na Darrena s nejistým úsměvem. „Díky, ale-“ zasekla se, protože mu chtěla odporovat, ale nechtěla znít jako chudinka, ona se má ráda a je se svým vzhledem spokojená, na své postavě tvrdě dře, ale zkrátka si nemyslí, že by se rovnala roztleskávačkám. Ne, to zní pořád uboze, tak znovu a lépe – není si jistá, jestli vůbec může porovnávat sebe a roztleskávačky, protože to je jako porovnávat růže a kopretinu. Obě květiny lahodí oku, ale každá jinak, svým vlastním způsobem. „ale to je jedno, prostě děkuju, je to milý, a nechtěla bych to dělat, krom toho, že si nemyslím, že bych tam mohla zapadnout, bych takhle nechtěla vystupovat a prezentovat se takhle, atletika mi sedí mnohem víc,“ spustila dlouhou řeč, během které si dvakrát rozmyslela, co mu vlastně chce říct, a tak mu nakonec řekla něco úplně jiného než zamýšlela. Dokonce jí i během řeči ulétlo, čemu se to věnuje, takže Darren toho o ní pomalu začíná vědět víc než ona o něm, protože ona ví jen jeho jméno a že studuje místní univerzitu, když se honosí tričkem univerzity. „Myslela jsem to tak, že nejsem zvyklá na kreativní pozvání na drink,“ zdůraznila jedno podstatné slůvko, protože ze sebe skutečně nechtěla dělat nějakou chudinku, kterou nikdo nikam nezve, i přestože by to byla pravda. Jasně, chodí si posedět s lidmi z oboru, ale to se hromadně po tréninku zavelí „co takhle pivo?“ a jde se na pivo, ale to bude asi trochu jiný typ pozvání, než o jaké se pokoušel Darren. Kdybyste se jí zeptali, asi by vám to neřekla, ale malý, tichý hlásek uvnitř jí napovídal, že Darrenovo pozvání jí bylo sympatičtější než pozvání po trénincích, bylo v tom něco trochu víc osobního, než jen pokecání o uplynulém tréninku, nadcházejícím tréninku a sezóně. Tento jakýsi příjemný pocit vystřídaly rozpaky, zase! To protože se objevila další lichotka, která ji opět rozhodila, ale tentokrát to nedokázala tak dobře skrýt, protože byla zrovna otočená na něj. Oči se jí překvapeně pootevřely a ona na něj jen zírala o něco déle, než by bylo vhodné. „Ty se nemáš vůbec za co omlouvat, Darrene, ale je to od tebe vážně hezký,“ usmála se nakonec a dokonce se i uvolnila, protože ačkoliv z něj padala lichotka za druhou, cítila z nich něco jiného než snahu ji sbalit, spíše… jakoby ji Darren podporoval, jakoby ji chtěl dodat dobrý pocit. Než stačila odvětit na jeho pozvání, začal se blížit konec hry a ona pozornost přesunula na hřiště, aby ještě zahlédla, jak jejich tým vyhrává a hned se kolem ozval jásot. Konec toho bláznovství. „Jo, to máš pravdu, odsuď teď všichni rychle vypadnou,“ ušklíbla se pobaveně a její slova doplnil fakt, že se pár lidí už začalo zdvihat k odchodu, i ona by už měla být na odchodu, vzhledem k tomu, co ji dnes ještě čeká. S kapkou lítosti v očích se znovu otočila na Darrena, který ji pozval na drink. Kdo ví, z čeho pramenila ta lítost. Někdo by si myslel, že lituje šance trávit s ním čas, ale ona by řekla, že jí je líto Darrena, který se tak snažil ji někam pozvat a ona jediným fouknutím zboří veškerou jeho snahu jako domeček z karet. „Ráda bych,“ začala sice pozitivně, jenže v jejích očích mohl vyčíst, že tímhle nekončí a chystá se vyslovit to ošklivé slůvko, které vše změní. „Ale mám dneska směnu v práci, sice mám ještě chvíli čas, ale byla bych na nic společnost, mohla bych si dát už jen maximálně jedno malý pivo, a předpokládám, že ty budeš pořádně slavit,“ očima sklouzla k jeho hrudi, respektive k logu univerzity, aby mu naznačila jeho pěknou vazbu k této univerzitě, a poté se vrátila k jeho obličeji. „Povinnosti volaj, nadšenci do cvičení nepočkají,“ pokrčila rameny a s tímto lehkým náznakem o své práci se zdvihla, aby se připojila k odcházejícímu davu. Možná ještě zamíří na kolej se osvěžit, když má trochu toho času. „Ale ráda jsem tě poznala, tak se třeba ještě někdy uvidíme,“ podívala se zpět na Darrena s jemným úsměvem na rtech a jen lehce mávla rukou na pozdrav, než se přidala k ostatním a mířila ze hřiště, aby se mohla připravit na svou brigádu, kam také ve správný čas i zamíří.

--> Posilovna

Nedalo sa v ten meny ani slovami povedať to, čo by všetko dal za to, aby toto priateľstvo trvalo čo najdlhšie. Kendrick si vážil svojich priateľov, vážil si ich natoľko že v okamihoch, kedy potrebovali jeho pomoc tak bez jediného slova svoju pomocnú ruku natiahol a snažil sa ten problém vyriešiť. Kendrick sa na Betty pozeral ako na človeka, ktorého už dlhšie nepovažuje za priateľa. Považoval ju za súčasť rodiny, ako sa svoju mladšiu sestru na ktorú musí dávať pozor. Alebo skôr ako svoje dvojča pretože v mnohých momentoch sa ukázalo, že len Betty vie niektoré veci pochopiť presne tak, ako to on sám myslel. Kendrick sa musel zasmiať. Športy nebolo nič pre neho no v momente ak by niekto povedal umenie, maľovanie alebo sochárstvo, tak to bol hotový talent.
„ poviem ti to a budeš sa mi smiať.! No ale dobre, aspoň sa o to konečne budem mať možnosť s niekým podeliť.“ Povedal Kendrick s úsmevom na perách pričom vedel že pre niektorých ľudí by v tomto momente pripadal ako blázon. Predsa len on sa vedel do toho tak vžiť, prežívať každý jeden okamih toho tvorenia a napokon aj prejaviť radosť po niekoľkých hodinách, kedy mu to vijde presne tak, ako to mal v pláne.
„ Poslednú dobu mám zvláštne sny. Neviem to opísať. Možno by niekto povedal, že to je muza ale vidím v nich ženu. Ale nie tú typickú krásu ktorú človek vidí všade naokolo, nachádza sa v nej niečo viac. Určite ak sa to bude dobré rysovať, tak ti dám vedieť a prídeš sa na to pozrieť.“ Keď mal Kendrick možnosť vidieť ako sa zápas vyostroval dochádzalo mu, že zjavne to už nebude dlho trvať a skončí sa to. V jednom momente sa pozeral okolo seba na ľudí, ktorí sa niečoho obávali. Bola to obáva z prehry? On sám nechápal, prečo to ľudia takto prežívajú. Ide len o chvíľkové potešenie na ktoré skôr alebo neskôr človek zabudne. Samozrejme niekoľko dní po tomto zápase sa bude ešte o ňom hovoriť. Kendrick to ale svojím spôsobom chápal. Ľudia milovali tento šport a v mnohých prípadoch išlo aj o hlavnú tému.
„ samozrejme, že by som ti povedal, ak by som s niekým išiel na rande. Potreboval by som pomôcť určite s výberom šiat! „ prevrátil na malý okamih očami no bolo viac ako len jasné, že to bolo len hrané. Kendrick by bol pomerne sklamaný ak by išla na rande Betty a napokon on by bol posledným človekom, ktorý by sa o tom dozvedel. Alebo ešte lepšie, čo ak by sa to vôbec nedozvedel? No to by sa určite nestalo. Medzi nimi bolo to priateľstvo kedy si hovorili každú jednu maličkosť. Doslova maličkosť no každý jeden človek potreboval mať nejakého takého človeka, ktorému by mohol niečo povedať. Kendrick mal v očiach tie malé iskričky. Samozrejme že už mal dokonca aj plán, čo by mohli spoločne robiť o tom nebolo pochýb. Nestihol ani len prikývnuť ani nič povedať, pretože v jednom momente pocítil ako mu na líce venovala bozk na rozlúčku.
„ Ďakujem ti za tento deň. Vážne, užil som si to ale to každý jeden moment v tvojej prítomnosti. Maj sa..“ bol to aj on sám, kto sa postavil z tribúny a rozhodol sa odísť. Mal ešte pomerne dosť práce na dnes, takže nechcel ostávať na tomto mieste a oslavovať. On sám v tom nevidel žiaden zmysel. Bol to dobrý zápas, dobrá akcia a Kendrick s úsmevom odchádzal domov.