V ten moment, co se na hřišti objevily roztleskávačky, skutečně zalitovala své přítomnosti zde. Víte co, samotný zápas by jí nepřišel asi až tak zlý, i když by ho prožívala stejně nulově jako tohle tajtrdlíkování nanynek ve spodním prádle, ale ten zápas je hlavně o tom, že ti sportovci si jedou svoje a chtějí vyhrát. Jasně, snaží se u toho vypadat jako největší borci, aby se jim pak líp balili holky, ale to je prostě vedlejší efekt té hry. Na druhou stranu roztleskávačky tohle hopskání dělají jen, aby si získaly pozornost a pobavily publikum. Jo, to se jim povedlo, zrovna tady Annys se bavila zcela královsky, ale asi ne tak, jak ony zamýšlely. Bavila se na jejich účet, vysmívala se jim, když tam poskakovaly jako slepice a možná se měly bát, aby jim něco někde nevykouklo, protože ty dresy rozhodně šetřily na látce. Takhle by mohly spíš jít na nějaké modelingové focení, ne hopsat před publikem. Ale co, pozornost jim to získalo a to dost velkou, většina pánského osazenstva na nich mohla oči nechat a děvčata podporující své kolegyně taky nešlo přeslechnout. Víc jí ale bavili ti týpci, co slintali nad každým centimetrem odhaleného těla. Takhle se ty holky chtěly prezentovat a být viděny? Jako kus masa? Přišlo jí, že neměly žádnou sebeúctu, jak k sobě, tak holkám obecně. Tenhle „sport“ jí přišel hloupý už z principu, ale vždy viděla uniformy zahalující.. dostatek těla, ne tohle, takže to viděla jen jako pitomoučké hopsání, ale tohle jí přišlo skoro až ubohé škemrání o pozornost. A protože tam s ní seděl zastánce opačného pohlaví, který by třeba nad nimi slintat mohl, ale nebyla si tím jistá, tak jen tak do vzduchu vhodila sarkastickou poznámku a jen čekala, jak zareaguje. „Jo, tak by se tenhle sport dal definovat,“ uchechtla se, porota už i tak určitě soudila podle designu kostýmů a čím míň oblečení, tím lepší design, ne? „Jsou celkem ubohý, s tímhle zoufalým svlíkáním pohledem,“ nevěděla, jak jinak jejich pohledy nazvat, ale nakonec byla s tím označením spokojená, přišlo jí, že to perfektně vystihuje situaci, i když tam už ani není moc co svlékat. Nepěkně se zaksichtila, přesně ten typ kluků nesnášela a protivili se jí, protože sama naletěla, za což zase nesnášela sebe. „Rozdávat radost nadrženým klukům? Jo, to zní jako snový poslání,“ ušklíbla se a už si představovala, jak se za něco takového nějaká z nich prohlásí za svatou, za dobré skutky pro ostatní. Nad tím zakroutila hlavou a raději se napila piva, je potřeba ho postupně odpíjet, aby nezteplalo…. A taky aby zvládla tady vydržet.

" počkaj. Ja som si nemyslel, že by sa toto dalo považovať za šport." Na malý moment sa musel Patrick zamyslieť, pretože mu to nedávalo zmysel. Predsa len on mal pocit, že šport je o niečom inom. Nie o roztlieskavaní. On sám by to skôr zaradil do inej sféry no aj tak to nebolo to najhoršie, čo vôbec vo svojom živote videl. No ale kto by samu predsa len divil? nemal najlepší deň, dokonca nemal ani najlepší týždeň, no to nikoho nezaujímalo a dokonca bol za to aj rád. Nevedel si predstaviť to, čo by robil, ak by sa ho niekto pýtal tú základnú otázku, ako sa má. čo to vôbec bola za otázka? Patrick sa ale svojou pozornosťou opäť venoval tomu, čo mal možnosť vidieť pred sebou. " zaujímalo by ma len to, či si to oblečenie vybrali sami alebo im to niekto nariadil. A či vôbec existuje niekto, kto by sa na to pozeral aj počas toho, ak by na sebe mali iné oblečenie. No zjavne toto mnohým ľudom vyhovuje." Bolo pre neho doslova komické sledovať, ako sa tí chalani naháňajú, kto skôr skočí po jednej z nich. Nechcel to počúvať, prišlo mu to doslova nechutné pozerať sa na človeka ako len na nejakú korisť, ktorú bude musieť uloviť čo najrýchlejšie. Prišlo mu to nechutné no na druhej strane pomerne komické. " Taktiež by ma zaujímalo, či to je ako v tých klasických filmoch. Kedy po škole sa ich kariera úplne zrúti a oni sa nebudú s tým vedieť rozlúčiť. Tie oblečky budú mať do svojej štyridsiatky tajne v zálohe." Na jeho tvári sa objavil úsmev. Možno by bolo pre neho všetko jednoduchšie ak by svojim správaním v tomto momente nevystrkoval z radu a správal sa ako každý druhý chlapec sediaci na tribúne. No nedalo mu to, nevyjadriť svoj názor. Stávalo sa mu to pomerne často. Kedy nemal tú najlepšiu náladu, rád si to vybíjal rôznymi spôsobmi a zjavne dnešný deň to bude práve rozdávanie svojich názorov na túto situáciu.

Bethany pořád moc lidí ze školy neznala, její bratr pořád byl v Londýně a podle její matky se neměl v plánu jen tak vracet. Takže nakonec Bethany v novém městě zatím žije úplně sama.  Chtěla poznat zase nějaké nové lidi a když se ve škole pořád baví studenti o tom basketbalovém zápasu, nemohlo jí ani napadnout že by tam nešla. Nejdříve jí bylo trochu trapně že tam jde sama, ale když si vezme na krk svojí zrcadlovku může s klidem dělat že tam přišla fotit zápas do školních novin, které taky pravidelně navštěvovala, měla hodně aktivit mimo své hlavní předměty.
Bethany naštěstí neměla problém navazovat nová přátelství, ano byla trochu stydlivá, ale kdo není že.? Byla to taková ta zdravá stydlivost. Přemýšlela co si má vzít na sebe, jestli se sladit do školních barev nebo si prostě vzít co jí praští do nosu. NAkonec sáhne po první věci co jí přijde pod ruku.. Náhodou zvolila sukni místo kalhot, to byl blbej nápad, když měla v plánu jet na skejtu. Popadne foťák, skejt a vyrazí směr hřiště kde se měl zápas konat. Cesta nakonec nebyla tak hrozná, jela pomalu a nedělala nic co by donutilo její sukni se třeba trochu nadzvednout.  Bethany jde stejně už trochu pozdě, ale určitě se mezi tou spoustou studentů ztratí.. Možná nestihne vystoupení roztleskávaček, ale to stejně nebylo nic pro ní. Koukat na podle ní až na zbytečně odhalené roztleskávačky, od ní tahle poznámka dneska vážně seděla, nebyla oblečená o moc víc než holky na hřišti....
Nemohla tyhle roztleskávačky soudit, ani jednu zatím neznala.. Když dorazila na hřiště všude už bylo spoustu lidí, možná měla nakonec přece jen zůstat doma, nebo přijít alespoň včas, protože teď bude pekelně těžké najít nějaké místo, když tribuna byla skoro plná. Ale zase kdyby zůstala doma ošidila by se o pohled na sexy sportovce, sice se více bavila s  klukama na rampách než s holkama na nákupech, ale pohled na sexy kluky si nikdy nenechá ujít.. Než vyrazí hledat místo zajde si ke stánku koupit vodu. Ještě než vyrazila k tribuně, udělá pár fotek lidí kolem ní. Pak aby se neřeklo udělala i pár fotek roztleskávaček a jejich sestavy. Musela nakonec uznat že jim to celkem šlo.
Hledala vhodné místo kde se usadit, nejlépe někam na kraj kdyby jí to přestalo bavit a mohla rychle zmizet, sama totiž nikdy na zápase nebyla a tak neví jak dlouho tu vydrží. Navíc basketu skoro vůbec nerozuměla, takže bůh ví, jestli bude vůbec vědět co se na hřišti děje.. Nakonec zahlédne místo skoro hned na kraji a vydá se rychle k němu, bylo to místo vedle tmavovlasého kluka, bylo těžké se tam dostat přes hlouček studentů před tribunou, ale nakonec mise byla přece jen úspěšná. “Ahoj.Máš tu volno.? “ Zeptá se kluka který sedí hned vedle a ještě než jí stihne říct jestli ano nebo ne tak si prostě sedne. Kdyby náhodou někomu držel místo prostě si Beth najde jiné místo… Skejt si hodí pod nohy a foťák schová zatím do kabelky, začne zase fotit až přijdou ty fešáci na hřiště..

Outfit

*Sofia svoju lásku k športu objavila už dávno, bude to už niekoľko rokov, a stalo sa to naozaj náhodne. Ako dieťa veľmi nešportovala, len tak behala po uliciach a hrala hry, čiže nič extrémne. Rodičia ju na žiadny športový krúžok nikdy neprihlásili, čiže sa svoj talent ani nijako nesnažila hľadať. Okolo desiatich rokov začala byť mierne zaoblená, proste sa z nej pomaly stávala bacuľka. Jej stravovacie návyky boli naozaj veľmi zlé, čiže cheeseburgre, hranolky a nugetky, to bolo na dennom poriadku. Žiadny pohyb, telesná na škole jej bola naozaj cudzia, keďže vtedy bolo trendy len sedieť na lavičke. Nevie povedať, či v tom čase mala také falošné kamarátky alebo si to proste nevšímali, ale nikto jej na rovinu nepovedal, že by už so sebou mala začať niečo robiť. Áno, znie to drasticky, tieto slová nechce počuť hádam nikto, ale naozaj by jej to veľmi pomohlo. Netrvalo to ale dlho, stále rástla, dostávala sa do puberty a začali sa z nej posmievať chlapci. Toto je na stredných školách veľmi typické. Teraz sa nad tým už len pousmeje a mávne rukou, ale vtedy ju to naozaj neskutočne trápilo. Zo dňa na deň spravila drastickú zmenu, nezdravého jedla sa už ani nedotkla, čo je prekvapivé, keďže na ňom bola doslova závislá. Proste mala veľmi silné odhodlanie zmeniť svoj výzor. Preto začala jesť zdravo a cvičiť, čomu sa vlastne venuje do dnes. Pozrite sa na ňu, ušla naozaj veľký kus cesty! Je naozaj vďačná za všetko, čím si prešla, pretože ju to dostalo tam, kde sa práve dnes nachádza. Našla lásku najskôr k behu, neskôr i k skupinovým športom, ale tie radšej sleduje z diaľky, akoby sa mala zapojiť. Preferuje skôr individuálne činnosti, kde sa nemusí spoliehať na nikoho iného, iba na seba samú. Box je jedna z jej obľúbených činností a venuje sa mu takmer denne. Škola je pre ňu prioritou, veď vzdelanie je veľmi dôležité, ale tréning naozaj nikdy nevynechá. Ako tak sleduje celé dianie na ihrisku, pomaly začnú prichádzať aj roztlieskavačky, ktoré si samozrejme taktiež niečo pripravili. Sukničky majú veľmi krátke, ale jej sa to neskutočne páči. Je to ženské, je to sexy, získajú pozornosť celého ihriska. Majú to všetko výborne naplánované! Pohľad na ihrisko jej však zatieni mužská postava, ku ktorej zdvihne zrak a zaostrí. Noah.*To skôr ja by som tu nečakala teba. Zablúdil si?*Mierne nadvihne obočie a uškrnie sa naňho. To už si Noah sadá vedľa nej, čiže hádam už na dnešný zápas získala spoločnosť. Tejto sa vôbec nebráni, naopak, je za ňu nesmierne rada. Veď predsa ich konverzácia v parku bola taká krátka, že naozaj túžila potom, aby sa stretli znovu. Avšak momentálne toho mala v živote veľa, nenašla si čas sa mu od tej chvíle ozvať. Nemôže sa však nato sťažovať, keďže on sa taktiež nejako neozval.*Haha, naozaj vtipné. Ale ďakujem ti, si všímavý!*Jemne ho udrie do ramena po jeho poznámke, ale po následnom komplimente len pohodí vlasmi zo strany na stranu a venuje mu široký úsmev. Označila ho za všímavého, ale takúto zmenu by si na nej všimol hádam každý. Musí uznať, že dnes sa naozaj vyparádila, ale cíti sa v tom naozaj dobre a hlavne sexy.*Aj ty vyzeráš dobre! Snažíš sa tu zapôsobiť na nejaké dievčatá?*Porozhliadne sa navôkol a vidí, že tých dievčat je tu teda neúrekom. Veď je len málo takých, ktoré nešalejú po športovcoch. Takúto tému ešte s Noahom rozobrať nestihla, a preto vlastne ani nevie, ako je na tom so vzťahmi. V škole ho na chodbách stretáva, ale zatiaľ si ho so žiadnou konkrétnou dievčinou nevšimla. Avšak pri jeho úžasnom výzore by sa naozaj čudovala, keby nejakú tú priateľku nemá. V tejto chvíli už ale začína vystúpenie roztlieskavačiek, ktoré si náramne užíva. Pohybuje sa jemne do rytmu hudby spolu s nimi, ako keby je na ihrisku a keď je po všetkom, hlasno začne tlieskať. Ako sa tak pozerá na Noaha, ten tento nadšenie spolu s ňou teda nezdieľa.*Netvár sa, ako keby to tu bolo utrpenie. Veď je tu zábava!*Povzbudí ho týmito slovami, ale nevkladá v neho nejakú veľkú nádej. Avšak, ak nemá rád basketbal, prečo by sa tu vôbec nachádzal?*

*Kendrick má špeciálne miesto v jej srdci. Hoci sa nepoznajú až tak dlho, zdá sa to, ako keby ich priateľstvo trvá už dlhé roky. Je naozaj vďačná zato, že našla svoju ako keby spriaznenú dušu. Naozaj ho takto môže nazvať, pretože to tak cíti. Nemusí pred ním nič skrývať, rada sa mu zdôveruje, pretože ju vždy ochotne vypočuje a posnaží sa jej poradiť. Taktiež ju dokáže vždy rozosmiať, a to aj vo chvíľach, kedy si myslí, že je to nemožné. Do jej života prináša svetlo, vďaka ktorému sa teší na každý nový deň. S Kenom sa poznajú už od strednej, kde si hneď v prvých dňoch padli do oka. Betty je veľká hanblivka, ale videla, že Ken je na tom podobne, možno práve preto sa tak zblížili. Keď sa im konečne podarilo prekonať tú hanblivosť, už sa ani jednému ústa nezatvorili. Pomaly zisťovali, že toho majú stále viac a viac spoločného, a preto sa z nich stali takí dobrí priatelia. Veď spoločné záujmy, hodnoty a humor, to je základ každého dobrého priateľstva.*Oh, kyticu ruží? Ty si poklad, Ken!*Úsmev na jej tvári naprosto žiari, v tejto chvíli je naozaj šťastná. Veď predsa práve podala neuveriteľný výkon a teraz môže stráviť zvyšok zápasu s jej obľúbeným človiečikom. Môže byť tento deň ešte lepší?*To, že si ju zabudol vôbec nevadí. Aj tak si to veľmi vážim.*Kývne hlavou a posadí sa na prázdne miesto vedľa neho. Pozrie sa navôkol seba, naozaj je tu veľké množstvo ľudí. Tieto zápasy sú na škole istotne veľmi obľúbené. Zatiaľ sa žiadneho nezúčastnila, keďže športu sa absolútne nerozumie, ale dnes je to iné. Dnes po prvý krát vystúpila so svojim tímom, čiže mala konečne dôvod sa tu aj objaviť. A preto si aj spolu s Kenom povedali, že veď prečo nezostať na hru? Je tu veľmi maličká šanca, že ich to začne baviť a úplne sa do toho zažerú, ale za pokus nič nedajú. Možno ich to po chvíli prestane baviť a pôjdu sa radšej niekam prejsť. Toto popoludnie ale plánuje stráviť už len s Kenom, keďže ho v poslednej dobe mierne zanedbávala.*Naozaj? Ďakujem ti. Neskutočne som si to užila.*Oči jej opäť žiara, keď si to v hlave spätne celé premieta. Všetká tá jej ťažká drina stála zato. Od mnohých ľudí počula, že roztlieskavačky sa len predvádzajú a chcú pozornosť, ale mnohí ich odsudzujú aj bez toho, aby o nich niečo vedeli. Taká je už dnešná doba. Nemôže tvrdiť, že to niektoré nerobia práve z týchto dôvod, ale nie je potrebné všetky hádzať do jedného vreca. Betty z toho bola celkom smutná, keďže ona to naozaj robí kvôli vášni, a nie kvôli pohľadom chlapcov a dievčat. Každý kto ju pozná toto dobre vie a ostatným vlastne nepotrebuje nič dokazovať. Avšak Betty je už raz taká. Chce pred ľuďmi vyzerať dokonalo, byť perfektnou študentkou, ísť každému príkladom.*Už sa tešíš na zápas?*Mierne ho šťuchne do ramena so smiechom. Vykúka chlapcov, ktorí by sa už každú chvíľu mali dostaviť na ihrisko. Táto hra, basketbal, je pomerne jednoduchá, ale pravidlá naozaj nepozná. Pointou je trafiť kôš súpera, to je hádam jasné každému. Ale aké fauly alebo niečo podobné sa tu pískajú, to naozaj určiť nevie. Proste sa bude tešiť, keď sa budú radovať aj všetci naokolo, je to jednoduché.*

Tyhle akce? Absolutně nic pro ní. Většinou ji na takových místech nenajdete samotnou, ale s někým a když už je tu fakt třeba sama, tak protože se rozhodne třeba akci fotit. Dneska se tedy nejde tak úplně bavit jako ostatní tím, že se kochají a slintají nad roztleskávačkami či basketbalisty. Neříká, že to dělá každý, ale najde se tu hodně takových lidí. No ona si hodlá tento zápas užít taky, i když tomu dvakrát nerozumí ale čemu rozumí, je zaručeně focení a do toho se právě dnes vrhne po hlavě. Dostala to jako takový menší úkol od pořadatelů, kterým potom fotky zašle a zasadí se do školních novin, kde bude popis zápasu a další věci, o které se ona už nestará. To už je práce žurnalistů, v tomhle se v dvakrát neorientuje. Zároveň však fotky může použít do nějaké své ročníkové práce, pokud se jí podaří nafotit dobré momentky. Momentky jsou pro ní ten nejlepší materiál. Jednoduše umění akce! Ráno se tedy nasnídala, a že ve velkém aby neměla hlad. Udělala si lívance s čerstvým ovocem a šlehačkou, prostě dobrota, kterou by jí každý mohl závidět. Oblékne si na sebe šortky s vysokým pasem a vzhledem k tomu, že jí kolem pasu trochu odstávají, obváže si kolem pasu tkaničku od bot. Jako vršek zvolí tričko šedé barvy jedné organizace, která pomáhá zvířatům. Mají jen malé obyčejné logo, takže to plno lidí ani třeba nepozná. Není to vyloženě tričko, co na to má upozorňovat. Je to spíše takové tričko, které nosí když se nějak může ušpinit. Má ho ale ráda, tak ho nosí i takhle do města a všude možně. Na nohy si obuje černé conversky ze kterých jí koukají bíl ponožky s duhovým proužkem. Nezapomene samozřejmě na svůj fotoaparát, byl by dost trapas kdyby šla fotit a najednou. A jéje, já jsem jaksi zapomněla foťák, to asi vadí co? No, ani by se nedivila, kdyby se jí to stalo, je to takové.. Trdlo.
Její cíl je jasný. Tělocvična. Má to docela daleko od domova, nebo ne extra ale.. No to je jedno. prostě si dá do batůžku foťák, všechny různé objektivy, které myslí že dnes využije. Nezapomene ani peněženku a další takové kravinky, co jsou ve výsledku nezbytnostmi. Nasadí si batoh  na záda a nasedne na své bílé starší kolo, takové klasické retro, co koupila někde v bazaru a stačí jí to. Do města je to strašně super a dokáže se díky tomu dobře přemisťovat. A to udělá i teď, ale ještě než dorazí na hřiště, koupí si v jednom malém obchůdku něco dobrého k pití. No nejspíše nějakou limonádu, je mlsná potvora, nebudeme si lhát. Dobrodružství pokračovalo a ona se dostala mezi davy až na hřiště. Bylo tu.. Vážně hodně lidí, až jí to nedělalo dobře. No někam se na moment zakempila a vyčkávala, co se bude dít. Foťák si mezitím vyndala a za moment, už to jelo. Samozřejmě fotila i okolí, jak to vypadalo a tak a menší detaily jen tak pro ní, co ani do těch novin nepošle. Roztleskávačky se ukázaly v plné parádě a ona fotila co nejvíc. Detaily nohou, rukou, celkově velké fotky. Výrazy. Ani se nedokázala soustředit, co vlastně tancovaly. Vůbec jí to ve výsledku nezajímá. Pohled má upřen jen do kukátka celé vystoupení. Fotila i protivníky, protože prostě.. Fotky. Nezajímá jí co je to moc za tým. Ale je jasné že kvůli novinám si vyfotí více jejich tým. (outfit)

Jeho letmé pohledy střídaly tribunu i blízké okolí v naději, že tu zahlédne svůj druhý důvod příchodu. Asi by se jich našlo i víc, ale socializace mezi ně rozhodně nepatří. Měl chvíli i pocit, že už viděl tváře snad všech z tribuny, když zkoumal každou skulinku a každý detail, kdyby se náhodou schovala za někým a nešlo ji vidět. Neúmyslně, ovšem, jak by mohla vědět, že přijde? A věděla vůbec, že je tady? Od toho, co se spolu rozešli, nebo spíše ona s ním, spolu snad nemluvili. Vytvořila si svůj nový svět a s tím starým přestřihla tu jedinou šňůrku, která je spojovala. Nerana vyškrtla ze svého života a on se stáhl zpět do svého světa, který zanedlouho, dá se říct, také opustil. Ale opustil opravdu? Občas měl pocit, že ho dohání zpět. Bylo to pro Zoey jiné? Ve skutečnosti toho o ní už moc nevěděl. Jistě, pamatoval si věci, kterým nikdy v jejich vztahu nevěnoval pozornost, všechno, co opomínal a nepřikládal tomu žádnou důležitost. Stejně jako to mohlo vypadat se Zoey samotnou. Ale to pravda nebyla. A v tom je ten problém. I po tak dlouhé době nedokázal pustit z hlavy fakt, že jí tolik ublížil. Chtěl vědět, jak jí je, co se děje v jejím životě a jestli je pořád stejná. Zoey, kterou miloval.
A potom ji konečně uviděl sedět na zábradlí tribun, se svým osobním prostorem, opírající se o zeď. Ať už to bylo jakkoli daleko, její tvář byl schopný naprosto jistě určit v jakoukoli chvíli, na jakoukoli vzdálenost. Jako by nestačilo, že ho jeho svědomí, o jehož existenci většina lidí pochybovala, tlačilo dost doteď, co teprve po momentě, kdy viděl její zamyšlený výraz směřující kelímku, který držela v rukou. Ať už to bylo cokoli, co v něm pohled na ni probouzel, měl v tu chvíli chuť utéct jako malý kluk. Mohl mít na tváři sebenezaujatější výraz a předstírat, že je mu celý svět naprosto ukradený, s ní v dohlednu byl stejně rozhozený, jako kdokoli jiný. Jeho pohled na ni už trval dlouhou chvíli, prvně to bylo bezmyšlenkovité, potom už ale začal rozmýšlet, jestli za ní má jít hned, nebo ještě chvíli tiše pozorovat. Ale mohla by mu někam zmizet. Tak i přes to, s jakou těžkostí na hrudi podnikal první krok, rozešel se svým poklidným, bezstarostným krokem za ní.

Ona zde byla jen z důvodu sledování zápasu, nic víc v tom není a na ničem se s nikým ani nedomluvila. Na společnost poslední dobou nemá moc náladu a nemá čas. Nebo fajn, čas asi jo, ale moc ne náladu, i když by si potřebovala s někým promluvit, dostat věci jak se mají ze sebe. Možná by pomohl jen obyčejný sex aby se uklidnila. Vážně netuší a přijde si dost ztracená a v tak zvaném začarovaném kruhu. To ještě netuší, že jí tady hledá její ex, co v ní zanechal dost nehezké vzpomínky, které jí vytvořili strach milovat. Stáhli jí do sebe. Už ho skoro nikdy neviděla. Možná někdy měla pocit, že ho zahlédla a věřte nebo ne, vyděsilo jí to k smrti, že hned doběhla domů a celý den nad tím přemýšlela a snažila sama sebe přesvědčit, že to on nebyl. Byla do něj vážně zamilovaná. Neměla to v životě lehké a ani on.. Ze začátku jí dokázal dost pomoci, udržoval ji nad hladinou, ale pak se začal potápět. Připoutal ji k sobě, potápěl ji sebou do hlubin které neznala a neuvědomovala si, že je to špatně. Dokud se nezačala dusit. Dokud jí neubližoval pocit nemilovanosti. Nedokázala neustále poslouchat křik, kdy byl opilý. Bát se každého bouchnutí do zdi vedle její hlavy a každý druhý den omluvy, co pro něj beztak neměly význam. Odstřihla ho.. I přes bolest. To byl moment, kdy Zoey snad hodně brečela kvůli lásce. Nebylo to pro ní slepé a nějak teenagerské, ale opravdové. Proto ta úporná bolest.
I jí často minulost doháněla, pocity z ní, chvíle, na které nerada myslela. Většinou to byly bolestné vzpomínky, moc šťastných se jich tam nenajde, ale je vděčná za všechny. Cosi jí daly. Nezměnila se až tak moc.. Možná že se uzavřela víc do sebe, než před tím. Vždycky byla divoká, už od mala utíkala oknem z domu ven, aby tam nemusela trávit ani chvilku, chtěla si dělat co chce. Být neohrožená, volná.. Cítit se tak aspoň. Nikdy nebyla extra výmluvná, otevřená lidem aby vstoupili do jejího kruhu a v tom si byli s Neranem podobní. On ji zaujal na tolik, že do jeho kruhu chtěla vstoupit, přitom většinou to lidi chtěli u ní. Možná už tady byl ten kámen úrazu. Měl on zájem? Ona vážně netuší, tyhle myšlenky jí dost bolestně užíraly. Poznamenalo ji to úplně stejně jako jeho, ale ji nežralo svědomí. Ale srdce a vzpomínky. Ty střepy co tam zůstaly a zamrzly. Úplně se odtrhla, zapomínala na lásku, možná ji zapomněla a je ráda. Třeba je to dobře, ještě by někomu ublížila hloupostmi, které často dělá. Je v podstatě stejná, možná ještě víc chladná, což pro některé působí dost sexy. Menší bojovnice, co si nenechá od nikomu srát na hlavu a klidně mu vpálí pěstí. Třeba se mu tohle na ní líbilo. Oba byli agresoři. Byli si podobní. Teď se ale dvakrát dobře nemá. Nechce si stěžovat.. Ale je to vážně jako dráha. Jednou nahoře, jednou dole. Klasika jako u všech no, i když od pohledu může vypadat jako furt dole.
Hleděla si do klína, zamyšlena a točila kelímkem v dlaních. Ne na dlouho jí ten pohled vydržel. Netrpělivě tikla zeleno modrýma očima, ve kterém se v jednom z nich nacházel hnědý flek, na hřiště, zda-li se už něco neděje. Nedělo, což jí donutilo otráveně protočit očima. Její typické gesto mimochodem. Ta nuda a čekání jí dotlačí k tomu se ohlédnout párkrát po okolí, protože třeba tu někoho zná? Že? Očima tikala všude kolem, na výrazy lidí, úsměvy lidí, neutrální výrazy a vše možné. Co dělali, co pili, co třeba si mezi sebou povídali. Až najednou se pohledem zastavila u jedné známé tváře. Známé tváře z minulosti, jenž ji doháněla neuvěřitelnou rychlostí. Jako by se jí všechna ta minulost odehrála najednou před očima, jako zrychlený film. U srdce jí zabolelo, a není to řečeno obrazně. Cosi jí srdce skoro až zastavilo. Povolí skousnutí rtů, rty se jí lehce rozevřou a dech se jí zběsile zrychlí. Už teď to působilo stylem, že kráčí k ním a to ona dvakrát nechtěla. Polkne, s nervozitou a nemotorností se zvedne a přelézá plno lidí, jen aby se dostala pryč. “Uhni sakra.” Sykne na jednoho z kluků, co jí překáží a surově ho odstrčí. Byla na útěku.

Priateľstvo s Betty bolo pre neho nesmierne dôležitým. Nepoznal ju celé roky, od detstva. Poznal ju od strednej školy no aj tak to boli kvôli nej tie najlepšie roky, ktoré mohol zažiť. Aj napriek tomu, že v tejto chvíli to nie je také ako na začiatku, aj tak medzi nimi to priateľstvo je jedno z tých najsilnejších v jeho živote. Nestretávajú sa denne, no možno to ani len nepotrebujú. Pretože v momente, kedy sa jeden z nich rozhodne zobrať mobil do ruky a zavolať tomu druhému, tak obvykle sa vedia rozprávať aj celé hodiny. Sám seba sklamal s tým, že tie kvety, ktoré kupoval z toho dôvodu, aby ju potešil napokon nechal na izbe. Možno by sa tam mohol vrátiť, zorať ich a priniesť ich ale to by ho stálo veľa času a ako sám seba pozná, v momente kedy by sa vrátil do izby pocítil by hlad, rozhodol by sa zastaviť v nejakej reštaurácií no a napokon by to dopadlo tak, že by zabudol na to, že sa chcel vrátiť. To by bolo pre neho viac ako len typické. Vedel sa zapáliť pre niekoľko vecí súčasne a ani jednu napokon nedotiahne do samotného konca. No ale čo sa týkalo snahy, tak to sa rozhodne muselo vždy počítať.
„ mal som to všetko tak pekne pripravené. Ale poznáš ma. Počas toho ako som sa chystal na zápas tak som premýšľal nad mnohými vecami no a napokon som na to najdôležitejšie zabudol. Ale hlavná vec je, že som si zobral veci na kreslenie a ešte jednu maličkosť, ktorá mi musí pomôcť. A samozrejme nejakú tú čokoládu, ktorú som si musel prepašovať!.“ Ken bol pomerne vynaliezavým človekom o tom nebolo rozhodne pochýb. No a v tomto prípade to bolo rovnaké, v momente kedy sa dozvedel, že niekto pred vstupom kontroluje veci či náhodou si niekto so sebou neberie nejaké občerstvenie tak sa musel vynájsť. „ takže ak by sa ťa niekto pýtal na to, prečo mám so sebou čokoládu. Vlastne ak by si sa divila, že prečo sa na mňa niekto neustále pozerá a kontroluje ma, tak je to zo toho dôvodu, že som si vymyslel, že ak pri sebe nemám čokoládu a ked sa mi zníži cukor z dôvodu cukrovky, môžem na mieste zomrieť do niekoľkých sekúnd. Čo je samozrejme hlúposť.!“ Zasmial sa Ken, ked jej ukázal čokoládu, ktorú schovával vo svojom batohu.
Následne musel vybrať aj papiere na ktorých mal nejaké plány, dokonca aj niekoľko čísel farby a názvy. Bolo to ako mapa k nejakému svetu no v skutočnosti to bol jeho malý ťahák z toho dôvodu, že o basketbale nemal ani len to najmenšie tušenie. „ nevedel som sa to naučiť a o pochopení sa nedá ani len hovoriť. No tak som si pripravil niečo, čo mi pomôže to možno pochopiť. Mám tu veci, ktoré mám kričať na začiatku, počas zápasu. No a nejaké tie veci, ktoré mám kričať v momente, kedy sa naši hráči ocitnú na zemi.“ Ukazoval jej svoje náčrty a pozeral sa okolo seba len z toho dôvodu, aby sa uistil, že to nikto neuvidí.

Když zahlédla úsměv tak se jí hodně uleví, nejspíš to nebude nějakej nepříjemnej, zakomplexovanej blb. Jeho slova jí donutí se trochu zastydět. “Promiň vím že jsem měla počkat na odpověď, ale tady ty za náma s tím měli trochu problém..” A vážně by možná chvilku zůstala stát, ale kluci co seděli na tribuně měli přes Bethany nejspíš špatný výhled na roztleskávačky. “Aby jim taky něco neuteklo” řekne si spíš pro sebe, Bethany je ráda že naznačil že je tady volno a může tady zůstat, přece jen hledat další místo se jí moc nechtělo a tenhle kluk vypadal jako dobrá a milá  společnost na zápas, takže co víc si přát že. Ještě chvilku se tam vrtěla a srovnávala si věci pod nohama, možná ten skejt měla vážně nechat doma. Konečně seděla chvilku v klidu a konečně si našla chvilku času si ho prohlédnout. Měl hrozně milej úsměv. Natáhnutou ruku s radosti přijme a hned po tom co se jí představí udělá to samé. “Jsem Bethany. “ věnuje mu také jeden milý úsměv a koukne na chvilku na hřiště, přece jen když už tady je tak by měla dělat že to sleduje… Koukla po se po dalších lidech na tribuně a už teď věděla že si našla to správné místo. Každý druhý tu mluvil o roztleskávačkách a o tom kdo z nich je hezčí, Bethany byla toho názoru že posuzovat lidi podle toho jak vypadají je špatné, ale to je každého věc, proto přestala poslouchat lidi kolem sebe a začala v sobě potlačovat své zvědavé já. Nakonec to přece jen dlouho nevydrží a hned se pustí do řeči, Beth neměla prostě problém dát se do řeči s někým cizím. Nejprve začne tak nějak pro ní normální konverzaci, není slušné hned začínat otázkama přece..”Tohle bude můj nejdelší zápas v životě, vůbec basketu nerozumím.” Ano tak přesně tohle ho zajímá, také mohla začít mluvit o něčem jiném a ne o tom jak to tu pro ní bude otravné… Může klidně sebrat a jít domů, přece jí tu nic nedrží. Dost možná bude znít takhle jeho odpověď, jeďte nedej bože je to nějaký vášnivý fanoušek a řekne jí že akorát zabírá místo někomu kdo by to rád viděl … To by mohla být sice pravda, ale Beth to nějak nezajímá… Nechce být zase za magora, proto toho zatím raději moc neříká.. “Přišel si podpořit školní tým nebo snad někoho konkrétního?” Zeptá se a ukáže na roztleskávačky, kdo ví, třeba mezi nima má nějakou přítelkyni. Třeba má ale v týmu nějakého kamaráda kterého přišel podpořit, nebo je proste jako Beth a přišel, protože se to prostě sluší fandit školnímu týmu. Bylo by vtipné kdyby zrovna hráli z její starou univerzitou. Neuměla by se rozhodnout komu fandit, bylo by to pro ní těžké rozhodování, tak jako jakékoliv rozhodování..

Ušklíbla se, při té jeho poznámce neměla na výběr, protože to byl moc dobrý pohled na věc. „Nevím, ale slyšela jsem, že se pořádají soutěže speciálně pro ně, tak to asi sport je, ne? Takovej hodně pofidérní, ale asi to sport je,“ pokrčila rameny, no a koneckonců jí bylo úplně jedno, jestli se to klasifikuje jako sport nebo ne, ono to vlastně nepřináší žádný rozdíl. Ať už je to sport nebo není, to hopskání skoro ve spodním prádle jí přišlo zkrátka jako ubohé žebrání o pozornost a jestli je to sport, tak poté ta děvčata soutěží o to, který tým bude víc ubohý a získá víc pozornosti. No nezní to krásně? To je prostě věc, kterou chcete dělat a pak se s ní všude kudy chodíte chlubit, doma se tím chlubit a nejlépe pak i vašim dětem a pokud budete mít dceru, tak ji nutit, aby byla stejně ubohá a hopskala jako vy. Díky bohu že ona měla normální mamku, která ve svých letech na univerzitě nikdy nehopsala a rozhodně do něčeho takového nenutila ani Annys. Ona jí vlastně nenutila do ničeho, nebyla tím rodičem, co by si skrz dítě plnil sny, jen ji podporovala v tom, co sama Annys chtěla dělat. A tak by to mělo být. „Myslíš jako, že jim třeba vedení školy řeklo, ať si tohle vezmou?“ zamračila se, protože ta představa se jí vůbec nelíbila. „To bychom měli pěkně zvrácený vedení školy,“ pronesla nespokojeně a zavrtěla nad tím hlavou, tahle varianta se jim nelíbila. „Spíš si myslim, že ty věci řeší samy, nebo jejich vedoucí… pevně v to doufám, že si to vybraly samy a že jim to nenařídila škola,“ vážně by se jí nelíbilo pod takovým vedením být, protože co to je za lidi, kteří navléknou skákající holky do tak mála látky? „Nevím, tohle je první zápas, na který koukám, takže… kdo ví, co mají na sobě jindy,“ pokrčila rameny a znovu si odpila z piva, hlavně když to byl ten hlavní důvod, proč je tady. Ani se neobtěžovala rozhlížet se po všech pánech kolem, kteří mohli oči nechat na každičkém kousku těla roztleskávaček, už jen ty nadšené zvuky jí nutily protáčet oči v sloup. Nelíbilo se jí to, ne, ona nesnášela, když někdo bral někoho jiného jen jako kus masa, oběť, co chce dostat do postele. „U všech to tak asi nebude, ale věřím, že pár takhle dopadne,“ uchechtla se a celkem pocítila zvědavost, na jejich budoucnost, ale sama moc dobře věděla, že skutečně nemá a v budoucnu ani mít nebude, žádný zájem jezdit na třídní srazy, takže se to pravděpodobně nikdy nedozví. Ale asi ji to tolik trápit nebude. „Třeba je pak někdy potkáš, samozřejmě v tom oblečku,“ dodala s úšklebkem a představovala si takové setkání v nákupním centru, kde bude nějaká roztleskávačka v oblečku a tady přítomný tam půjde třeba se svou rodinou.