Hřiště

*Ešte chvíľu sledovala roztlieskavačky, aby si bola istá, že všetko ide podľa jej pokynov. Vlastne by to už mali mať celé zmáknuté, za ten čas, čo to už nacvičujú, ale smola. Premýšľa nad preriedením tímu, pretože už viac nedokáže tolerovať niektoré z tých neschopných dievčat. Spraví láskavosť celému tímu a vlastne aj im, pretože sa už naďalej nebudú musieť trápiť. Proste budú musieť pochopiť, že roztlieskavanie nie je pre všetkých. A taktiež má pocit, že náhradu za ne nájde veľmi jednoducho. Väčšina dievčat sa ide pretrhnúť, aby mohli byť roztlieskavačky. Je to ako keby určitým zdrojom popularity, po ktorej takmer každý túži.*Ty vieš byť aj milý.*Uznalecky kývne hlavou a venuje mu ešte jeden široký úsmev. Nie je prekvapená, ale vlastne je to prvá milá vec, ktorú jej v tejto konverzácií povedal. Rada sa s ním podpichuje, ale samozrejme si potrpí aj na komplimenty, ktoré ju zahrejú pri srdci. Hlavne keď to je od niekoho, ako je Nathan. Je si vedomá toho, že tím vedie perfektne, ale počúvať to od ostatných je ešte lepšie. Nathan jej odhrnie z tváre neposlušné vlasy, pričom sa jej do líc nahrnie červená farba, ktorú ale veľmi rýchlo skryje tým, že sa na pár sekúnd zahľadí do zeme. Čo sa to s ňou dnes deje? Veď predsa takáto vôbec nie je. Nikdy sa jej nestáva, že by ju dokázali chlapi dostať do rozpakov. To je predsa vždy jej parketa. Rýchlo sa teda pozbiera, vystrie sa a ďalej pokračuje v konverzácií.*Prestaň si z toho robiť srandu!*Slabo ho udrie päsťou do hrude, samozrejme v rámci srandy, je si istá, že to nezoberie vážne. Vlastne ho neudrela až tak slabo, ale je jasné, že s ním to ani nepohne. Je od neho predsa len o hlavu nižšia a nečakane aj oveľa slabšia.*Vôbec sa nám to nepáči. Neviem odkiaľ si nato prišiel.*Mierne od neho odstúpi, aby sa mu mohla pozrieť do očí, ktoré mierne prižmúri. Po tom ako vysloví posledné slovo, zovrie ruky v päste a musí sa premáhať, aby jej ruka okamžite nevystrelila k jeho tvári. Maličká. Toto z celého srdca nenávidela. Je to predsa len oslovenie, ale používal to takmer každý, kto sa s ňou rozprával. Zato, že je o pár centimetrov nižšia, ako ostatní.*Ja vás vôbec nepozorujem, nemám to za potrebu.*Aké veľké klamstvo. Keby tak vedel, že takmer všetky pohľady sú venované len jemu. To mu ale samozrejme neprezradí, tak to proste nefunguje.*A nie som žiadna maličká!*Vztýči varovný prst, pričom sa postaví na špičky, aby sa aspoň trochu vyrovnala jeho výške. Ani to jej práve nepomohlo, nečakane. Pri prechádzaní po jeho hrudi sa stále usmieva, veď to sa inak v tejto chvíli ani nejde. Očividne mu to neprekáža, keďže si tam jej ruku ešte na chvíľku pridrží. V tejto chvíli sa cíti ako v nebi. Skôr ako stihne ruku stiahnuť k telu, už ju na ňu jemne bozkáva Nathan. Čo to dopekla je s týmto chlapom, že sa dokáže správať tak očarujúco?*Nekaz to ďalšími rečami.*Rýchlo ho umlčí potom, ako začne rozprávať, že by si zaslúžila na zadok. Je to síce pravda, keďže ho stále zo srandy zhadzovala, ale on to chápal, takže to nebol problém.*Chlapci na teba už istotne čakajú.*Vôbec sa od Nathana nechcela ešte vzdialiť, videla, že roztlieskavačky to momentálne zvládajú aj bez nej a rovnako na tom boli aj futbalisti. Avšak musela sa takto zachovať aby zistila, že Nathan naozaj stojí o jej prítomnosť. Bol to ako keby taký menší test, ktorý celkom často skúšala. Preto mu venovala ešte jeden široký úsmev, pri ktorom pohodila zo strany na stranu jej vlnitou hrivou a pomalými krokmi sa odobrala späť k roztlieskavačkám. Ak ju zastaví, bude šťastná, pretože to bude zjavný záujem o dlhšie strávený čas spolu. Ak to však bude naopak a odíde späť k futbalistom, je to jeho smola. Aj tak toto istotne nie je ich posledná konverzácia. Nathan sa jej naozaj veľmi páči a rozhodne to len tak nenechá.*

On s týmem žádný problém neměl, byli dobře sehrání už nějaký ten rok nebo dva. A členi se žádným způsobem měnit nemuseli, všechno klapalo podle plánů a každý to uměl ve své pozici dobře. Navíc u tohohle je to trošku těžší, protože jakmile se zamění spoluhráč, musí se na něj delší dobu zvyknout protože každý má svůj určitý styl hraní. Na její poznámku kývne, ale nahodil u toho pohled drsného, ruce si založil až u krku, aby to mělo ten „drsný“ efekt, avšak pak toho nechal a smál se. Ruka mu vystřelila nahoru k hlavě, vlastně do jeho hustě zrzavých vlasů co si dozadu projel a tím je maličko i pocuchal. On skládat komplimenty umí a neříká je jen tak, protože proč by říkal někomu komplimenty, kdyby se mu to na člověku nelíbilo, to prostě nedává smysl. On na tyhle přetvářky prostě není, neexistuje to v jeho životě. Jediná přetvářka co v životě je to, že u babičky řekl při obědě že ještě může, ale už měl sedmnáctý knedlík a myslel že umře. Jenže ona byla tak smutná, že mu to asi nechutná a tak furt jedl, dokud se nerozhodlo že se už jede domů a že si to má vzít na cestu a domů. Ty knedlíky doma jedl jen jeho táta, on už na to žaludek neměl. Byla rozkošná když se tak pěkně červenala, ale nechápal jak jí k tomu mohl zrovna on dohnat. Vždyť se nenechala chlapci přece jen tak zlomit, aspoň se to o ní povídalo ale teď se opravdu sám přesvědčil že to možné je. Rozhlašovat to nebude, ať si každý zjistí své sám. Smál se jak se tak hezky čertila, myslela určitě jak vypadá vážně, ale pro něj to bylo jako naštvané štěňátko. Prostě je hrozně roztomilá a on se jen musí potutleně usmívat. Snažil se to zadržet, ale akorát se začal gebit ještě více, než před tím. A ještě jak si odstoupila. Její rána pěstí byla skoro jako pohlazení. No to zrovna ne, sílu má ale rozhodně ne větší jako on. Ale něco tam v ní je, rozhodně má větší sílu jak některé. Přistoupí opět k ní a sklonil hlavu blíž k ní aby viděl ty její oříškové oči. „Jo tak nelíbí? Jsem si jist že ti to zvedne sebevědomí když na něj rád koukám.“ Našpulil pobaveně rty, všimne si její pěstičky a rozevře ji, aby si jako neublížila že. Směje se maličko znovu a ručku si dá před pusu. „A jéje.. A copak jsi? Vysoká? Náhodou je to hezký že jsi drobná. “ Spokojeně se usmíval, už to tedy naplácáním na zadek nezakecává. On by jí nenaplácal, on je hodnej kluk. Občas teda zlobí, viz s tou výškou ale jinak je fakt skvělej a mírumilovnej. Jenže ona už chtěla odejít, ale jeho tahle debata bavila. Nečekal že by si s ní nějak takhle mohl rozumět a bavit se s ní, ale je příjemně překvapen a nerad nechává takhle příjemné slečny odcházet a v duchu vlastně ví, že ona taky odejít nechce a jen doufá v jeho reakci o pokus o zastavení ji. Její tým i teď nepotřebuje a on ten jeho taky ne, teď jí tu chce chvíli pro sebe, když už má tu možnost přeci. Zatáhne jí za ručku k sobě se zamručením a kroutí hlavou. „Ty tu pozornost prostě ode mě chceš, ale stejně mi budeš utíkat.“ Chytne si jí kolem pasu a vezme si ji do náruče jako princeznu, přičemž ji postaví na lavičku ,co je kousek od nich. Je to klasická lavička, co je pro hráče co jsou třeba na střídačce. Jemně rukama sjel po jejích bocích a tam ruce nechal, ví že jí to rozhodně vadit nebude a on bude rád. No a teď je o kousek vyšší ona, udělal to aby to tomu trdlu nebylo nějak líto, to by totiž nerad. Vzhlédl k ní a zahleděl se jí do těch čokoládových oček a nějaké ty pramínky v obličeji jí opět odhrne. „Teď už si velká hm? Už mi tu zůstaneš? Nebudu tě držet celý trénink, ale ještě chvíli.“ Udělá na ní psí očka a pozvedl k ní hlavu, byla o kousek větší než byl on, ale opravdu jen díky té lavičce. Nenechá to také jen tak a někam jí i vezme, chce si s ní o něco více popovídat, dost ho překvapila jejím chováním, nečekal to od ní.

*Podľa úsmevu na jeho tvári usúdila, že si všimol červeň v jej lícach, ktorú sa rýchlo pokúšala zakryť. Naozaj sa jej niečo také ešte nikdy nestalo. Väčšinou ona odrovnáva všetkých mužov, ktorý sa veľa krát začnú červenať alebo stratia slová. Nechápe, prečo by mal byť práve Nathan výnimkou. Áno, je veľmi pohľadný a milý, ale takých už zažila veľa. Jeho čaro bolo práve v tom žiarivom úsmeve, ktorý sa mu neustále objavoval na perách. Jeho pozitivita vyžarovala neustále a to ju celkom priťahovalo. Pridajme si k tomu ešte tie nezvyčajné, ryšavé vlasy a je to proste dokonalé. Mala rada odlišných chlapcov, ktorí sa vedeli správať, boli zábavní a dobre vyzerali. Veď sa predsa nebude zahadzovať len tak s niekým, nato má nejakú úroveň.*Nebudem pokračovať v konverzácií o mojom zadku.*Rýchlo zavrtí hlavou do strán a zastaví ho v ďalšom rozprávaní. Vlastne je to len preto, že má Nathan úplne pravdu. Samozrejme, že jej to zvyšuje sebavedomie, keď vie, že ju sleduje väčšina futbalistov. Je si toho už dlhšiu dobu vedomá, veď kto by sa na takéto telo nechcel pozrieť, ale keď jej to vraví do očí, tak to je ešte lepšie. Nechce, aby sa začala opäť červenať, ako nejaké hanblivé dievčatko, takže to radšej utne tu.*Možno to je pekné, ale neustále posmievanie sa z mojej výšky už také pekné nie je.*Nikdy si posmievanie nebrala k srdcu, aj tak vie, že je lepšia ako všetci ostatní. Teda aspoň to si stále opakovala, aby tomu sama začala veriť, čo po čase začalo celkom fungovať. Ona je vždy tá, ktorá sa posmieva z ostatných, ale samozrejme len v rámci srandy. Už nie je jej chyba, že niektorí sú proste suchári. Veľa ľudí na škole ju odsudzuje, pričom ju naozaj ani nepoznajú. Je pravda, že väčšine ľudí nedáva tú príležitosť lepšie ju spoznať, ale také privilégium proste nemôže mať každý. Ona si väčšinou vyberá, kto bude v jej úzkom okruhu priateľov a naozaj je tých ľudí veľmi málo. S chlapmi vždy len flirtuje, takže to za priateľstvá vôbec nepovažuje. Jej stačí jedna najlepšia priateľka, veď tá jej predsa vynahradí všetkých ostatných. Reči, ktoré o nej kolujú v škole môžu byť sčasti aj pravdivé, ale vôbec sa nimi nezaoberá. Robia jej tým radosť, keďže z nej stále robia stredobod pozornosti, čo si nadmieru užíva. *Ja nepotrebujem tvoju pozornosť. Ty si ten, kto ma tu drží, takže pravdepodobne bezo mňa nemôžeš vydržať.*S veľkým úškrnom na tvári stihne vysloviť tieto slová ešte predtým, ako ju náhle zdvihne do vzduchu a nesie ju k najbližšej lavičke. Ani nestihne zareagovať a už stojí na striedacej lavičke, čo jej zaistí to, že je iba o malý kúsok vyššia ako Nathan. Prezrie sa okolo seba, pretože sa cíti ako v novom svete. Vyšší ľudia majú úplne iný pohľad na svet, ktorý ešte nikdy nezažila.*Nathan!*Vydá zo seba mierne upišťaným hlasom, ktorý často ľudom zodiera uši, ale pre ňu je to naprosto prirodzené. Hoci si na lavičke mierne dupne a snaží sa tváriť nahnevano, veľmi sa jej to v tejto chvíli nedarí, pretože je veľmi príjemné potešená. Popravde ani nečakala, že by ju Nathan nenechal odísť, takže sa jej momentálne na tvári formuje jeden veľký úsmev.*Čo to robíš? Zbláznil si sa?*Zavrtí hlavou do strán a pritom sa smeje. Všimne si, že pohľady niektorých roztlieskavačiek a futbalistov sú na nich, ale vôbec jej to neprekáža. Opäť je zaujímavá a z toho sa ešte viac teší.*Možno pre teba môžem obetovať ešte pár minút. Avšak ten čas strávený s tebou musí stáť zato.*Obetovať. Vlastne bola celá rozžiarená z toho, že tu trávi čas s Nathanom, ale predsa musí zase vypustiť z úst niečo takéto. Všimne si, ako mu ruky skĺzli na jej boky, čím vlastne istí to, aby nespadla z lavičky, aj keď to istotne nebol jeho zámer. Preto položí svoje ruky okolo jeho krku, pričom už úplne vyzerajú ako nejaký zamilovaný párik v objatí. Keďže to je Nathan, tak jej to momentálne vôbec neprekáža. Sú od seba iba pár centimetrov, takže sa mu zadíva do tých čarovných očí, pričom sa zľahka pousmeje. On ju predsa zastavil, takže možno ešte má niečo, čo by jej rád povedal.*

Samozřejmě, že si té červeně v její tváři všiml, on tohle na slečnách vypozorovat umí, není hlupák přeci. Možná jí to asi překvapilo, jak ji dokázal dobře dostat do rozpaků, ona není zvyklá. Jeho do rozpaků jen tak nikdo nedostal, červeň v tvářích nikdy neměl. Chudáka avšak o konverzaci o jejím zadku odmítla, což mu nevadilo, nemohl jen konverzovat, o koukání řečeno nic nebylo. Možná proto se mu na ten moment o této myšlence, úsměv rozevřel ještě víc do toho lišáckého, než normálně. Je to svým způsobem hrozný rošťák, už jako malý takový byl a občas tahal holky za copy, ale jen maličko, ne jako někteří inteligenti ve školce, co to dělali silně, to on by si nedovolil. On ví ale, že tu pravdu má. Jemu taky zvedne sebevědomí, když na něj někdo zasněně kouká, avšak ne nějak moc. Nemá vysoké sebevědomí, má ho pouze zdravé a to je podle něj jedině dobře. Každému by to mělo nějakým způsobem polichotit a vylepšit mu to náladu, pokud někdo nekouká znechuceně, to je pak něco jiného. Nikoho by to nemělo srazit do kolen, vždy je tu někdo, komu se budete líbit a jednou takového člověka najdete. Naklonil hlavu na stranu a zasmál se, on to nemyslí zle, myslí že je krásné jak je maličká. „Je to hezké a roztomilé, neposmívám se ti, rád tě zlobím.. Navíc co je malé, to je hezké a tady to platí dvojnásob.“ Mrkne na ní čokoládovým očkem, v očích mu úplně hezky zajiskřilo, umí skládat komplimenty, přeci jen to je chytrá hlava a všímavý kluk. Má na to oko prostě, ví co slečny mají rády a co zase ne, i když občas je něčím co rády nemají poškádlí. Avšak dá to najevo tím způsobem, že to musí pochopit většinou jako srandu. Rád si dělá z lidí srandu, ale jen v rámci srandy. Vždycky každá ví že je to sranda, ve škole je známý jako veselá kopa, takže proč by mu taky věřit nemohli? Je to čestný kluk, co se snaží svým přátelům vždy pomoci, klidně by se pro ně přetrhal. Ano, až takový Nathan umí být. Díky jeho humoru je flirtování občas o to zábavnější, i když on je na tyhle věci hodně opatrný. Je možná schopný mít vztah, jen ne tak s někým. Musí ho líp poznat, musí ho zaujmout na sobě něčím trochu odlišným. Ne že by hledal holku mimo dav a nějak extra jinou. Ale na dívkách jde vždy najít něco odlišného, než u té druhé. A nemusí se jednat o vzhled, i v povaze tomu tak je. Nelze být s někým stejný. Přátelí se i se slečnami samozřejmě, je schopen se bavit s každým kdo rozumí jeho humoru a nebo si s ním prostě rozumí. Zná hodně lidí na škole, avšak má nějaké ty své nejbližší, jako každý jiný. Nikdo se nedokáže kamarádit nejvíce s deseti lidmi, vždy je tam nějakých top pět nebo i méně. Jenže teď ho holka dostala, jasně že tu chce ještě její pozornost, přece jen se mu s ní dnes kecalo poměrně dobře a byla to zábava, tohle škádlení, to jemu vyhovuje. Chytil si ji něžně mužnýma rukama kolem pasu, ušklíbl se nad tím pěkně, kývl na její slova. „Možná že máš pravdu, ty mrško malá.“ Zahihňal se tomu hezky, jemně jí přejížděl rukama po bocích, a pak ji zvedl na nejbližší lavičku, aby se vyrovnala jeho výšce, vypadali jako sladký zamilovaný pár, ale jemu to bylo jedno. Nechtěl aby to tak vypadalo a lidi si je dávali dohromady, ale on neřeší co si ostatní až zase tak myslí a pokud je to nějakým způsobem štve nebo zajímá, mohou se někdy zeptat. Smál se její upískané reakci, chytl ji pro jistotu na lavičce, aby tím jejím vrtěním a vystrašení nehapala ještě dolů. Divý se že přes to její pištění ještě něco slyší vůbec, co si budeme povídat, pištět teda umí dobře. Směje se při jejím dupnutí, takhle dupou malé dětičky, když nemají co chtějí a jemu to vždy přijde vtipné. „Jsem blázen trochu, to by jsi měla vědět Amelie.“ Uculil se nad tím pěkně, bylo příjemné ji vidět se takhle usmívat, slyšet její smích. Měl vždy radost když mohl rozesmát nějaké děvče, ať to bylo kterékoliv. Ať bylo smutné, nebo schované pod pevnou skořápkou dělajíc, že ji svět nezajímá. Teď ho zajímala jen ona, ty pohledy od ostatních nikoliv, může mu to být šumák no. Zavrtí nad ní lehce hlavou, odfrkne si na očko uraženě, ale to jeho styl není. „Abych ti za tohle nenaplácal princezno.“ Zamručel nespokojeně, hezky se k ní přiblížil aby si mohla dát ruce kolem jeho krku, sledoval ta její očka a to jak se tak pořád usmívala, to je jeho záměr, aby jí vehnal do tváře trochu úsměvu. Už tu s ní ale dlouho asi nepobude, což je asi škoda, jelikož tohle byla dobrá chvilka pro povídání si. Pohladil ji opět po bocích něžně, jako kdyby se bál že je z porcelánu a mohl jí ublížit. „Heleď princezno, měl bych každou chvilkou jít trénovat, ne že by se mi od tebe chtělo.“ Zabručí nad tím, rozhlédne se kolem, aby zkontroloval jak jsou daleko s tréninkem, má na čase, aby se k nim připojil, přeci jen není žádný flákač, vždy mu o ten fotbal šlo hodně. „Ale pokud budeš chtít, tak tě někdy vyzvednu a můžeme někam jít. Prostě se projít a tak.“ To projít nemyslel jinak než opravdu se projít a dělat s ní kraviny, občas ji trošku pozlobit jak to rád dělával, nic víc v tom nebylo.

*Tieto komplimenty od Nathana sa veľmi dobre počúvali. Vlastne zbožňovala komplimenty od hocikoho, príjemne sa to počúvalo a zakaždým jej to zvyšovalo sebavedomie, ale od neho to bolo ešte krajšie. Samozrejme, že ju viac poteší kompliment od niekoho ako je on, pekného, milého a populárneho chlapca, ako od niekoho nezaujímavého, kto sa snaží získať si jej priazeň. Ona veľmi dobre pozná pretvárku, takže presne vie, kedy to niekto myslí vážne a kedy to ľudia len hrajú. Naozaj ju nie je jednoduché oklamať, keďže v tomto je ona profík. Keby len všetci vedeli, aká naozaj je a koľko klamstiev denne vysloví. Avšak stále jej to bez povšimnutia prechádza, takže tá známa karma nie je až taká presná, ako sa o nej hovorí.*Nathan, ty naozaj vieš, ako niekoho očariť.*Zasmeje sa pričom neveriacky zavrtí hlavou do strán. Pozná Nathana zo školy už dlhší čas, ale toto je po prvý krát, kedy sa s ním takto rozpráva. Počula už toho o ňom veľa, ale vždy to boli len pekné slová. Musí uznať, že sa pravdepodobne na ňom ani nič zlé nedá nájsť. Či už hovoríme o zovňajšku alebo jeho charaktere. Súdi to teda iba z tejto krátkej konverzácie, možno bude mať neskôr možnosť ho spoznať viac a uvidí, aký naozaj je.*Teda nie, že by to práve na mňa fungovalo.*Po chvíli premýšľania si uvedomí, čo vyslovila a snaží sa to rýchlo a hlavne nenápadne zahovoriť. Nemôže zistiť, že ju má takmer celú v hrsti a kľudne by sa mu tu teraz hodila k nohám. Musí si zachovať hladnú hlavu a prístup, ktorý používa na všetkých. Ach, práve pri Nathanovi je to takmer nemožné.*Samozrejme, že mám pravdu. Mám ťa prekuknutého.*Poukáže naňho prstom, pričom sa jej na tvári objaví veľký víťazný úsmev. V tejto chvíli by už ani nemohla byť šťastnejšia. Je jasné, že Nathan túži po jej pozornosti a to ju nesmierne teší. V duchu sa už odohráva šťastný tanec, ale navonok to prejavuje iba širokým úsmevom. Je si istá, že by o ňu mal Nathan záujem, ale nehodlá to s ním unáhliť. Vlastne ho ešte ani poriadne nepozná, takže ani len netuší, či je skôr na nejaké vážne vzťahy alebo na úlety, ako ona. Možno by sa ani nebránila vzťahu, ale ešte nenašla nikoho, kto by jej bol hodný. Nikto jej ešte nepreukázal dostatočnú snahu o jej pozornosť, spoločnosť a podobné veci. Vlastne úlety sú v tejto chvíli pre ňu to najlepšie. Ten pravý príde, keď nastane ten správny čas na vzťah. Veď je ešte predsa mladá, má toľko času nato, aby sa usadila. Ešte nie je pripravená sa vzdať tejto zábavy s mužmi.*Áno, to by si naozaj mal a ja taktiež. Ešte toho máš očividne veľa na práci.*Venuje jeden letmí pohľad futbalistom, ktorým to celkom ide aj bez Nathana. Vôbec sa k nim vrátiť ešte nemusí, ale pravdepodobne len nechce vynechať celý tréning. Aký je poriadny. Na druhej strane ihriska chvíľu pozoruje roztlieskavačky, ktoré to tiež celkom zvládajú, ale pomoc od Amelie sa vždy hodí. Musí ich predsa usmerniť a venovať sa im. Pohľadom sa vráti späť k Nathanovi, pričom si mierne povzdychne, ale nechce dávať najavo, že jej bude jeho prítomnosť celkom chýbať. Túto krátku konverzáciu si naozaj užila. Už dlho sa s nikým necítila takto príjemne.*Nathan, teba predsa nemôžem odmietnuť.*Jednu ruku si priloží na oblasť, kde sa nachádza srdce a vrelo sa usmeje. Vlastne je z toho celá rozžiarená, ale opäť sa snaží tváriť, ako keby to pre ňu nič neznamená. Nie, Amelia, nemôžeš byť z neho celá roztopená. Druhou rukou sa zaprie o jeho vypracované rameno, čím sa pridrží a následne zoskočí z lavičky.*Budem rada. Takže sa vidíme neskôr.*Vlastne ani nevie, čo viac k tomu dodať. Futbalový tréning a roztlieskavačky končia o rovnakom čase, čo si už za tých pár mesiacov určite stihol všimnúť. Je si istá, že ju Nathan po tréningu počká pri šatni alebo niečo podobné, no určite sa neminú, takže s týmto si starosti nerobí. Hádam na ňu nezabudne a myslel to vážne, lebo ak nie, tak chlapec ani len netuší, ako si takýmto niečím zavaril. Venuje mu teda ešte jeden žiarivý úsmev, pričom mu kývne na rozlúčku a ladnými krokmi sa vráti späť k roztlieskavačkám. Už iba sleduje ako Nathan beží späť k futbalistom, načo sa iba pousmeje a teraz sa už naplno venuje svojmu tréningu.*

Skládání komplimentů, je v tom jako ryba ve vodě. Není to tak, že by je dělal furt a prostě je nebral vážně, házel jen slova bez přemýšlení. To už bychom se zase nebavili o Nathanovi jako takovém. Komplimenty říká jen za předpokladu o jejich pravdivosti, nikdy by někomu nelhal v tom, co ho na něm zaujalo. Bere to hlavně tak že na každém něco krásné fakt je, ne třeba úplně pro něj, ale vždy pro jiné. Usměje se nad její poznámkou, on ví že okouzlit umí, ne jako že by byl egoista, sebevědomí má pouze zdravé. Jenže holka jedna to musela zakecat, jenže on se nenechá takhle nachytat, že je nedostupnou a nedostal ji v podstatě na moment do hrsti, ne že by se o to furt pokoušel ale.. Ví že ji to prostě uvnitř u srdce zahřálo, ještě když jí něco takhle hezkého řekl právě Nathan. Své velké dlaně vyzvedne do obranného gesta, že se jako vzdává a neřekne ani slovo, protože on si přeci „uvědomuje“, že se musí více snažit a není to pro ní dostatečné. Ona přeci na lichotky není, je na to každodenně zvyklá a od něj? Nic moc určitě. No, každopádně čím si je doopravdy jistý je to, že prokouknutého ho nemá, nemá žádné rentgenové oči, navíc se zase tak neznají a baví se spolu hodně až teď. Kdo ví, jaká Amelie doopravdy je, to on hodlá zjistit protože teď na něj udělala poměrně dobrý dojem, tak už se mu v hlavě vytvořil plán, jak si ji zase dostane někdy někam ven, až bude nějaký ten čas. Přece jen on sám toho má dost, jak ve škole se sportem, tak i má jiné přátele a další zájmy. Jo jooo, s Mattym už se dlouho neviděl, musí to nějakým způsobem rychle napravit, už protože.. Huh, musí vědět ty jeho novinky o té slečně, hrozně se mu spolu ti dva líbili, když je jednou tak po očku nenápadně zahlédl, ne že by je špehoval, to vůbec neee. Jen si představte Nathana s dalekohledem na terase, kravina to že? Pf. Zajímá se spíše o vztahy ostatních než o svoje, takový rádce občas, myšleno samozřejmě ze srandy. On vztah možná i hledá, jen nechce nic uspěchat, chce toho člověk poznat, znát ho déle a ne že mu napíše na facebook, zdali spolu budou a no jasnýý. Prostě si musí být jistý, že s tím dotyčným dokáže trávit opravdu hodně času, který je dražší než všechno co je na světě, stejně jako láska a mír. Nemá už tolik času, trénink už je v půlce a on se nechce flákat, není tohohle typu, vždycky dře jak nejvíc může, i když nemusí. Tuší že za tu dřinu dostane dobrou zpětnou vazbu a vyplatí se to. Kývne, narovná se jako na rozkaz nějakého poručíka, což ona v podstatě je, avšak jen pro ty roztleskávačky, pro něj rozhodně ne. Bere ji jako normální slečnu, avšak s krásným úsměvem a temperamentem. Jemně ji pošimral na bocích, zlobit to mu šlo každou chvíli. „Nezlob ty mrško malá.“ Vyplázne jazyk pěkně, sám ale odejít nechce. Vybrat si mezi tréninkem a touhle příjemnou chvilkou mezi nimi, to je těžká věc, už protože tahle konverzace je hrozně příjemná. Fotbalisti nepotřebují pomoci, ani moc rostleskávačky, tudíž se mu nechce ještě víc. Zahřál jí tak krásně u srdíčka a zachytil ji při ladném seskoku z lavičky. „Ano, uvidíme se později prcku.“ Mrkne na ní pěkně, ještě ji při odchodu naschvál jemně plácne přes zadek, musí jí pozlobit, nikdy by holku ale neuhodil hodně. Vlastně vůbec by nepoužil násilí k holce, pokud by se nejednalo o srandu. Rozběhl se klusem rovnou k ostatním hráčů z týmu, smáli se tam společně a oni mu tleskali, že se bavil zrovna s takovou královnou. Bral to ale normálně, každý se s ní mohl bavit pokud byl slušný určitým způsobem a asi i hezký. Trénoval s nimi ještě asi 45 minut, až pak byl konec tréninku, stejně tak její. Za tu dobu se opravdu snažil, ne protože chtěl machrovat a ukázat se před ní. Vždycky jel na plno a dával do toho svou energii, tudíž je možné že bude po tréninku unavený. Pro Amelii se dá ale určitě nějak do pořádku, asi mu budou přípravy trvat déle, přece jen se hodlá po tomto tréninku vysprchovat. S fotbalisty prošli kolem nich, mrkne na ní a s davem vypracovaných hochů vlezou do šatny, kde si vytáhne ze své sportovní tašky bílý ručník, se kterým zalezl do jedné ze sprch co se nacházela v koupelnách šaten. Umyl si své husté zrzavé vlasy, co si jen usušil ručníkem. Venku je dostatečné teplo, tudíž počítá že uschnou hned i bez jakéhokoliv použití fénu. Navíc nemá tolik času aby se tu fénoval a ještě ke všemu, nikdy si vlasy nefénuje, nemá k tomu důvod. Zas takovou kštici dlouhou nemá, ale nutno uznat že vlasy má krásné husté. Dělali kraviny chvíli v šatně a tak si jako povídali, dělali kraviny jak děcka a až pak se oblékl do kraťasů a bílého trika co mu obepíná snad každý sval na jeho hrudi. Navoněl se, ale ne tak aby byl jak parfumerie a smrděl všude kam šel, to nesnáší. Tašku s věcma si nechá ve skřínce, přece jen to nebude tahat sebou a zítra sem půjde určitě znovu. Vzal si pouze důležité věci jako jsou peněženku, mobil a klíče. Nic víc nepotřebuje. Rozloučil se tady s členy fotbalového týmu a přeběhl jen tak lehce do šaten k holkám. Vlastně na moment jen k těm dveřím kde se opřel o zeď a študoval něco na mobilu, nechtělo se mu tak dlouho čekat, no jemu to bylo jedno ale proč by se nepokochal. Zaťukal na dveře šatny a strčil kus svého těla dovnitř s tím jeho okouzlujícím úsměvem, ozve se z jeho úst jakési vypísknutí obdivu. „Teda slečny tady jeho horko.. Dobře se mi na to ale kouká, ale teď bohužel hledám Amelii, kdepak je?“ Rozhlédl se pobaveně, některé slečny se akorát zasmály, za to nějaké se styděly a vypískly jak nějaké sirény a ozvaly se i nadávky. Nakonec ho jedna švihla ručníkem a vyhnala ho ven, což ho nad míru pobavilo a tlemil se ještě venku. Je jasné že před Amelii bude hrozně plakat a chtít utěšit. Má tak skvělé plány. Jen doufá že nebyla Amelie tak rychlá a už mu neutekla se zklamáním, že nepřišel, to by nerad a bylo by mu to vážně líto.

*Nathan bol naozaj očarujúci, ale to dnes už spomenula veľa krát. Nechápe, čo ju na ňom tak moc priťahovalo, veď sa denne rozprávala s toľkými chlapcami, prečo by práve on mal byť odlišný? Áno, vyzeral naozaj dobre, tie sexy ryšavé vlasy a k tomu okúzľujúci úsmev, to bolo pohladenie pre oči. O tele si myslím ani netreba začínať. A taktiež to jeho správanie. Dokázal ju podpichovať, ale takým tým milým a príjemným spôsobom a vždy k tomu dodal nejaký kompliment. Proste sa naozaj vedel správať pekne k ženám. Rýchlymi krokmi teda odchádza od Nathana, aby sa opäť mohla naplno venovať tréningu a on to zakončí jemným buchnutím po zadku. Väčšine mužov by už letela poriadna facka, ale v tejto situácií jej to absolútne neprekáža. Po zvyšok tréningu sa už snaží nemyslieť na Nathana, ale je to celkom ťažké, keďže ho vidí hýbajúc sa iba o pár metrov ďalej. Naplno sa venuje roztlieskavačkám a premýšľa nad novou choreografiu. Zápasy sa pomaly, ale isto blížia, takže musia prísť s niečím novým a zaujímavým. Niečo, čo dostane mužov do varu ale taktiež nadchne aj ženské publikum.*Bethany, nechceš radšej skúsiť niečo iné, ako roztlieskavanie?*Len tak prehodí počas jednej zo zostáv smerom k dievčine Bethany, ktorá sa hýbe ako taký veľký, ťažký medveď. Nemyslí to zle, je to pre jej dobro, nech už sa tu viac netrápi a nestrápňuje pred ostatnými. Vlastne keď teraz tak nad tým premýšľa, tak to naozaj myslí zle. Po ťažkej hodine trénovania sa pomaly odoberú do šatní a ona sa nejak extra neponáhľa. Veď keď Nathan tak veľmi chce niekam ísť, tak si na ňu počká. Vojde do sprchy, kde sa poriadne poumýva, aby nesmrdela, predsa len sa poriadne zapotila. Tréning bol náročný a vonku je dnes naozaj horúco. Ona si ale tieto Californské dni naplno užíva, zbožňuje takéto slnečné počasie. Umyje si taktiež vlasy, ktoré si následne iba trochu vyfúka, aspoň aby nevyzerala ako také zmoknuté kura, pričom sa jej na hlave vytvoria také jemné vlnky. Opraví si mejkap a prezlečie sa do šiat, v ktorých dnes prišla. Počula už aj také veci, že sa do školy oblieka neprimerane, ale absolútne sa tým nezaťažuje. Rada vyzerá dobre, tak prečo by mala chodiť do školy ako nejaký bezdomovec? Šaty doplní jemnými náušnicami a topánkami na vysokom podpätku. Do ruky si zoberie listovú kabelku, kde si hodí len tie nevyhnutné veci a ďalej sa upravuje. Z diaľky počuje, že ju Nathan už zháňa, čo ju zahreje pri srdiečku a svoje pripravovanie teda okamžite dokončí. Ešte posledný pohľad do zrkadla, nasadiť úsmev a ide sa. Prejde okolo ostatných dievčat, ktoré teraz istotne závidia a preto ju to teší ešte viac. Pomalými a stále ladnými krokmi vyjde zo šatne, kde hneď zbadá Nathana, ktorý ju už isto nedočkavo čaká.*Môžme ísť. Dúfam, že nečakáš dlho.*Vlastne ju až tak netrápilo, koľko tu čaká, veď ako sa hovorí, na dobré sa oplatí čakať. Vzpriamy sa rovno pred ním, pričom mu ihneď venuje jeden veľký úsmev a prehliadne si ho.*Vyzeráš dobre.*Vysloví takýto jednoducho kompliment, ktorý ho ale istotne poteší. Má na sebe kraťase a biele, obtiahnuté tričko, ale vyzerá to na ňom naozaj skvelo. Zatiaľ sa ešte nepohla nijakým smerom a čaká, či pre nich Nathan zatiaľ už vymyslel alebo táto úloha pripadne jej.*

Jak už jsem psala, komplimenty on umí, hlavně ke slečnám. Ne že by musel každé lichotit, jenže už od mala má vtlučeno do hlavy, ne doslova tlučeno, že k ženám si musíme budovat respekt. Ukázat jim že mají stejnou váhu ve světě jako muži, mají volnost a svá práva tak jako všichni obyvatelé světa. No, zvířata bohužel na stejné úrovni nejsou a to tu byli dřív. Toto tu nehraje ve světě roli, předběhli jsme je a očividně jsme chytřejší, tedy někteří jen, hodně jedinců jsou tupí jak neví co. Je rád že ho facka za plácnutí nedostihla, trochu se toho bál, ale on to myslel ze srandy, navíc to bylo opravdu pouze ale pouze lehce, nebylo to nic silného, nedovolil by si to. Trénoval tedy, snažil se soustředit plně na trénink, dodat ze svého těla všechnu tu sílu a energii do toho, jako kdyby to byl zápas co mu zachrání život. Nemůže ale zapřít, že jeho čokoládová očka si nezískala, právě že naopak. Měla je v mnoha situacích. Netrvá dlouho, aspoň se mu to tak nezdá. 45 minut je jako nic v tuhle chvíli. Už se těšil na sprchu, jako kdyby to byla jeho milá, vlastně v tuhle chvíli je to asi jeho nejmilejší, nebo aspoň jeho nejlepší kamarádka. Tyhle horka v Kalifornii, bez bazénu nebo vody či moře by to asi nepřežil. Je to příjemné osvěžení pro jeho tělo, miluje ten pocit kdy vleze do toho studena z toho horka. Sice si občas na to ukrutné horko stěžuje, ale fakt že by tu byla zima se mu ani trochu nelíbí a tak se snaží být spokojen s tím co má. Vlastně, on to žádným způsobem ovlivnit nemůže. Počasí si velí sama, nic nelze  změnit ohledně země.. Sám si myslí že předpověď počasí je hloupost, země si volí své činy sama. To samé jako třeba Mount Everest. Předpovídají počasí, ale nikdy to není jisté, že se jedná o pravdu. Ta hora si řídí všechno sama. Jako když je někde v ní samotné srdce hory jako má srdce země.. Tedy jakože chápeme se. Prostě jádro. Zalezl pod tu osvěžující sprchu, oči se mu spokojeností zavírají a samozřejmě se pořádně umyje, aby smyl tu špínu z trávníku a vlastně i ten pot, co by mu akorát vadil. Ne jen kvůli zápachu ale byl by asi jako žvýkačka. Užíval si sprchu, ne raději na dlouho, nerad by aby čekala když tak Amelie na něj, nesluší se to. Oblékl se do nějakého oblečení, prostě normálního ale i přes to mu to slušelo. Bylo to sportovní a pro jistotu si vzal do ruky i šusťákovou bundu co měl s nějakými nášivkami, ovšem zatím jen do ruky. (odkaz) Vykráčel si to s mokrými vlasy a důležitými věcmi ven před šatnami, nezapomněl se i rozloučit jak je zvykem a vyčkával na ní. Hrál si na telefonu, no kecám, projížděl různé sítě a sháněl se už i po ní v  šatně, kde byl docela vyhnán. Ne jen protože na Amelii žárlily, že šla s ním nebo že ji opět někdo pozval, ale některým se nějak jeho pohled nelíbil, přitom si dělal srandu. Když v tom ona opravdu přišla, opravdu jí to slušelo a sjel si ji i pohledem. Nepoužíval nenápadnost, chce aby věděla že se mu v tom líbí a jak se u toho hezky usmívá. V očích jako čokoláda možná už i temnota se zajiskří radostí. „I kdyby ti to trvalo, nezlobil bych se. Vlastně jsi na slečnu rychlá.“ Mrkne na ní, zažil hrozné případy kdy to trvá.. Třeba jedné jeho sestřenici? Panebože to je hrůza. Zeptáte se jak na tom je a ona řekne, že si nazouvá boty. Realita je taková že leží v pokoji v županu a s turbanem na hlavě. „Nevypadám dobře ani zdaleka jako ty..“ Mrkne na ní, myslí to opravdu vážně a něžně jí za chodu přejel rukou po zádech. Pak ale ruku dal k sobě, mobil uklidil do kapsy aby měla jeho plnou pozornost. Nemá ani potřebu ten mobil v ruce mít, ona jeho pozornost upoutat uměla a navíc, nebylo trapné ticho a mají se o čem společně bavit. Kráčeli ulicemi, snažil se vybrat nejrychlejší cestu a vydali se tak nějak k centru. Asi v té debatě ani nevěděli kam jdou, ale prostě je to vedlo k centru. Prostě šli a šli, až najednou byli u centra. Ohlédne se na ní s úsměvem.. „No, jak vidím skončili jsme tady, takže pokud chceš, můžeme zajít něco koupit nebo se podívat na oblečení.. nemyslím samozřejmě pro mě. Aspoň mi ukáže jak to u vás holek chodí.“ Zakřenil se, bral to spíše, že to bude ze srandy, že třeba budou vybírat a dělat si z toho srandu, třeba jí k tomu přivede na chuť.

Pokoj na koleji -> hřiště
Nestávalo se moc často, že by Cass vynechala nějaký trénink, chtěla to totiž někam dotáhnout a hlavně dokázat všem, kteří o ní nějakým způsobem pochybovali či ji nějak podpichovali kvůli její výšce, že i ona na to má. Proto trénovala co jen to šlo a upřednostňovala tréninky před společenským životem, jen brigády měly přednost a to protože peníze jsou potřebné, co si budeme povídat, Cass rozhodně nemá zájem žít z nějakých odpadků, co ostatní zahodí a nedojí. Oblékla na sebe obyčejné béžové tričko, černé kraťasy a běžecké boty, do kapsy strčila mobil se sluchátky, no a v tomto odění vyrazila od koleje na hřiště. Dala si cestou menší klus, aby se rozehřála a nic si nenatáhla při běhu, protože to nejhorší, co by se jí mohlo stát, by bylo ublížení při sportu, protože by měla pocit, že selhala a všem těm vysměvačům by ukázala, že na to doopravdy nemá a sportu by měla dát sbohem. Pomalu doklusala na hřiště, ale to už někdo okupoval a nebyl to nikdo jiný než drahý Noah, co se řadí k lidem, kteří si z ní utahují. Naštěstí vypadal zaneprázdněný svým během, proto se ona v klidu protáhla a moment jejich setkání oddalovala. Protahovala se sice důkladně, ale když mohla, sledovala Noaha, ale připadala si jinak než obvykle. Asi to bude tím, že ho na plese viděla v úplně jiném světle.. Ne jako toho drsného sportovce, ale jako kluka zakoukaného do pěkné zrzky házejícího milé úsměvy, najednou v něm viděla tu něžnost. Aby to neznělo blbě, ona o něžnosti od něj nemá zájem, ty přenechá té zrzce… a nebo komukoliv jinému, jí ty něžnosti jen změnily pohled na něj, což ji vlastně těšilo. Teď na něj měla eso v rukávu a kdykoliv uslyší nějaké dloubavé poznámky, bude mít co vytáhnout a dostat ho, no a to ji samozřejmě těšilo. Konečně bude mít navrch nad někým, kdo je skoro o polovinu vyšší než ona! Když se po kruhové dráze začal blížit k ní, postavila se na dráhu a jednoduše si na něj počkala. Mezitím mobil odložila do trávy, očividně hudbu nebude potřebovat, a jakmile se k ní přiblížil, rozběhla se. Chtěla se trochu rozběhnout, než zrychlí na jeho tempo, protože co si pamatovala z jejich dřívějších tréninků (spíš soupeření, kdo je rychlejší a kdo vytrvalejší), tak měl tempo poněkud rychlé na ty její krátké nožičky. Když kolem ní probíhal, chytla se jeho tempa a sama cítila, že je o trochu pomalejší, než si pamatovala. Jemně do něj drcla, aby si upoutala jeho pozornost a dala mu čas, aby si vyndal sluchátka z uší. „Zdravím, králi plesu,“ zazubila se na něj posměvačně, rovnou se mu snažila dát najevo, co ví. Nehodlala ani čekat, než si z ní začne utahovat, protože jednou měla munici, se kterou může zaútočit, tak to udělá přece rovnou! K čemu čekat, stejně by jeho první věta zněla nějak mile urážlivě.

Ona běhala často a ráda, sice preferovala běhání v přírodě oproti tomu oválu na hřišti, ale občas si člověk musí jít zatrénovat i na opravdický sportovní prostor, že? Díky tomu navíc mohla potkat Noaha, který trénoval se stejným vypětím jako ona, holt to oba brali vážně a ona se navíc snažila ho překonat, ve všem co to šlo (v milostném životě ho ale asi už nepřekoná), proto trénovala jako smyslů zbavená a vidět ho zpomalovat ji hřálo u srdce. Není škodolibá, jen pocítila závan šance, kterou potřebovala. Šanci prokázat, že by dokonce mohla být lepší než on. Jen ta představa jí rozlila úsměv na rty a to se k němu už rozhodla připojit v běhu. Netušila sice, jak dlouho už běhá, ale i tak jí připadalo, že jeho tempo je pomalé a že jeho výdrž bývala vážně dobrá, takže by tady musel běhat už aspoň čtvrt hodiny.. No, těžko říct, rýpat do něj může i ohledně jiných věcí než jen jeho výdrže, dneska má nabito a vlastně bude mít nabito už navždy, protože tohle asi jen tak neskončí, když viděla ten jeho výraz. „Milý jako vždy, dědoušku“ zazubila se na něj a oslovení zvolila dle toho, jak nezvládal už dýchat. Staří lidé přeci mají problémy s dýcháním, že? Nebo taky astmatici, ale to by bylo příliš kruté, dělat si z nich legraci, proto volila oslovení dědo, to jí přišlo jako méně krutý vtip. Jakmile začal zpomalovat, pokroutila nad ním hlavou, ale nezpomalovala s ním, udržovala si stálé tempo. Pohledem ho vyprovodila na lavičku, na kterou se div nezhroutil a pak začal nenasytně lemtat z té lahve. Musela se nad tím pousmát, protože vypadal vážně vtipně, a kdyby zrovna neběžela, i by se zasmála, ale plýtvat energií na smích teď není na místě. Pokračovala v běhu a přidala i na tempu, chtěla ze sebe dostat co nejvíc, aby se Noahovi předvedla. Připadala si doopravdy dobře, když on tam funěl na lavičce a ona si vesele běhala dál, se skvělou výdrží. Poslední dobou totiž trénovala hodně, neměla moc co dělat. I když byla ve fitku, tak si třeba k večeru, když už tam skoro nikdo nebyl, si zaběhala na páse, takže kondičku teď měla doopravdy vymakanou. Sice se před ním chtěla předvést, ale zase vedle něj nechtěla padnout vyčerpaná jako byl on, proto se i trošičku šetřila. Přeci jen vedle něj nechce hekat jako blázen a potit se jako prase, proto skončí s během dřív, i když by ještě mohla. Zadýchaná samozřejmě byla, ale ne tolik jako on, s čímž se spokojí. Po cestě k němu vzala svůj mobil, rukou si otřela pot z čela a připojila se k němu. „Jak dlouho jsi tady byl, že jsi skončil tak rychle?“ optala se ho, i když mu nehodlala moc věřit, určitě jí totiž bude kecat, jen aby nezněl tak špatně. Pokud si správně vyložila to, co viděla na plese, Noah měl teď na práci jiné věci, než trénování.. A nebyly to věci, ale osoby, konkrétně tedy jedna zrzavá osoba. Mohla sice jen hádat, ale jeho výraz na plese mluvil za vše.

Viděla to jeho zamračení, dívala se na něj dostatečně dlouho, právě aby viděla jeho reakci na to sympatické označení, co na něj použila, a rozhodně nebyla zklamaná. Výraz odpovídal záměru, se kterým ta slova vyslovila, takže byla spokojená. Jen ho pohledem doprovodila k lavičce, na kterou se celý svalil, ale ona běžela dál. Doopravdy netušila, jak dlouho tady byl, ale ona se před ním chtěla předvést, podat perfektní výkon, protože před ním prostě nemůže vypadat slabě, akorát by dala za pravdu tomu, co ten drzoun pořád říká a už nikdy by s tím nepřestal. Teď má alespoň nějakou naději, že mu jednoho dne dokáže, že na ten sport doopravdy má a není nějaké křehké poupátko, co by si sportem mohlo ublížit. Věděla, že ji pozoruje, proto se doopravdy snažila, soustředila se na správné dýchání, udržovala stálé tempo, zkrátka dávala dobrý pozor na vše, jen aby toho uběhla co nejvíc a co nejméně se zadýchala, protože před ním pak nechce hekat a válet se po druhé lavičce, co tam stojí. Tím by si u něj asi moc nešplhla, akorát by se jí smál, že jich těch pár koleček tak složilo. Doběhla k němu a o lavičku se opřela, aby se doprotáhla, nerada by si totiž natáhla nějaký sval, to by jí ve sportování hodně zbrzdilo. Nevěděla, zda mu to věřit nebo ne, ale nakonec se nad tím rozhodla mávnout rukou. Ovšem zmínka o nesledování času ji už zaujala, ale jakoukoliv možnost popichování ji vzal, když se okamžitě doplnil další větou. Bude si muset vymyslet jiná témata, kterými ho bude podpichovat… A že jedno dobré má připravené! „Už vím, co ti koupím k narozkám,“ udělala dramatickou pauzu. „Stopky,“ zakřenila se na něj, aspoň nějak se k tomu tématu vyjádřit musela, ani nehleděla na to, že neví, kdy má narozeniny. Jen ví, že Noah je starší než ona, ale datum narozenin nezná. Asi jí ho radši nikdy neřekl, aby nedostal dárek typu stopky a podobně. „Ne, to ne, já raději chodím do přírody než na okruh, ale občas je i ten okruh potřeba, takže jednou za čas chodím běhat i sem,“ vysvětlila mu, celkem překvapená z toho, že jejich konverzace zní naprosto normálně, bez skrytých posměšků. To už nezažili hodně dlouho, chtělo by to nějakou oslavu. „Takže předpokládám, že ty sem chodíš každé úterý, co?“ sice to z jeho otázky bylo jasné, ale i tak se optala. Třeba sem chodí jen jedno úterý v měsíci, nebo jednou za čtrnáct dní, kdo ví. A hlavně nechtěla, aby řeč stála, nebo aby se hned vrátili k posměškům, bylo by smutné, kdyby jim normální konverzace vydržela jen jednu větu.