Noah se samozřejmě mračil, tedy, ne úplně mračil, jen jeho obličej prohlížel okolí se stejným nezájmem jako vždy. Očividně zažila drobný zázrak, když ho viděla se usmívat, stejně tak ten zázrak zažila ta zrzka, ovšem obě dívky si s tím zázrakem budou nakládat po svém. Zrzka o tom usměvavém Noahovi asi bude snít, zatímco Cass.. no, ta konečně odhalila jeho slabé místo, přes které mu bude vracet všechny jeho poznámky o její výšce. To si ale prozatím nechává pro sebe, nemusí na něj totiž hned vybalit úplně všechno, prozatím se spokojila s tím, jak ho oslovila, další narážky přijdou později. To a jiné myšlenky se jí honilo v hlavě, zatímco běhala, no jakmile doběhla k němu, všechno to raději vypustila. Pobaveně se ušklíbla nad představou Noaha a nějakých oblíbených stopek, o které se stará s nejvyšší pečlivostí, protože jsou přeci oblíbené. „Tak snad budou aspoň druhé v pořadí, kdyby se ty oblíbené rozbily,“ nehodlala se hádat o tom, že ty její určitě překonají nynější favority, protože by jí stejně nedal za pravdu a strávily by několik dlouhých minut nesmyslnou hádkou, což nechtěla, dnes mají na programu zajímavější věci, ačkoliv Noah o ničem zatím ještě netuší, což je vlastně dobře, protože kdyby jen tušil, bral by nohy na ramena a utíkal pryč, jen aby o zrzce nemusel mluvit. „Jo, jako je les, nebo třeba i park,“ přikývla, aby mu prozradila místa v přírodě, na kterých se příjemně běhá. V lese je to samozřejmě trochu obtížnější, ač tam cestička je, moc ji nikdo neudržuje, takže občas běháte na vlastní nebezpečí, ale s menší pravděpodobností, že na někoho narazíte. V parku na druhou stranu máte hezké cesty, ale plno lidí. Jakmile ji požádal o doporučení a dodal ještě jedno důležité kritérium, návrh zněl jasně. „Tak to rozhodně les, nebo park brzy ráno, pokud ti nevadí si přivstat,“ ona na brzké vstávání byla zvyklá, vždyť vyrůstala a musela si hrát na matku v domácnosti, takže jí se vstávat brzo hodilo. Mimo to, východy slunce jsou kouzelné, ale před Noahem se přeci nebude rozplývat jako nějaká puberťačka. Jen přikývla, když jí potvrdil i tak dost jasnou informaci. „To máš pravdu, bez tebe bychom asi zkrachovali,“ krátce se zasmála, opět si do něj trochu dloubla, protože tam byl doopravdy často, no a častý pobyt v posilovně za sebou zanechává i poměrně vysoký účet. Nebylo sice pravdou, že by bez něj zkrachovali, ale určitě se na ziscích posilovny podílel poměrně dost. Navíc se už znal se všemi tam, občas Cass přišlo, že s některými těmi svalovci se zná i líp než ona, a to s nimi pracuje! Ale co, i oni na ni koukají stejně jako Noah, akorát v práci si ji za to nedobírají, pracovní sílu totiž potřebují, zatímco Noahovi je to jedno. „Matně jsem tě zahlédla na plese, ale vsadím se, že sis ho užil daleko líp než já,“ zašklebila se nad vzpomínkou na ty dvě nány. „Ale neviděla jsem tam Adama, jsem čekala, že za zábavou vyrazíte spolu,“ poznamenala a už se tím pomalu snažila mířit, kdo vlastně byl jeho společností, když to nebyl jeho drahý kamarád Adam. Zrzka asi byla okouzlivější společností než Adam, proto se rozhodl pro ni, ale Cass si byla jistá, že ty její šaty by slušely i Adamovi, navíc by za takovou podívanou dala cokoliv.

Zavrtěla nad ním hlavou, jak se snažil odporovat jejímu skvělému nápadu na dárek. Dobře, skvělý nápad na dárek pro Noaha by rozhodně byla permice do fitka, nebo alespoň nějaká sleva, což by vlastně byla schopná zařídit, ale to by musela mít s Noahem vřelejší vztahy, než to jejich podpichování a řešení sportu. Ale takovým dárkem by si u něj určitě šplhla, rozhodně víc než se stopkami, u kterých jí vlastně řekl, že by byly úplně zbytečné a on by se jich ani nedotkl. Nevděčník jeden. Ale klidně by se vsadila, že kdyby dostal stopky od zrzky, hned by zaujmuly první místo, a to i přestože by třeba nevybrala ty nejlepší – nevypadala totiž, že by se ve sportovních věcech extra orientovala. To Cass samozřejmě neusuzovala z její postavy, ale z toho, že v oboru sport není a lidé mimo obor se o to tolik nezajímají, i když si občas třeba zacvičí. Jen pokývala hlavou, když přijal její návrhy, a nechala ho o tom přemýšlet, aby si vybral ten lepší, co mu bude více vyhovovat. I ona zpozorovala přítomnost dvou dívek a tiše si povzdechla. Ty dvě holky vypadaly jako hrdé zástupkyně „jsem-nána-spolku“, které sem často chodily pozorovat kluky při trénincích. Samozřejmě chápala, co ty holky vidí na těch sportujících klucích, i ona měla oči a uměla urostlé chlapce ocenit, ale že by musela chodit na jejich tréninky a s otravným chichotáním je pozorovat? Ne, měla svou úroveň. Přítomnost těch dvou ji sice nebyla po chuti, ale nijak ji nevzrušovala, protože jednu slovní bitvu proti takovým už vedla, proč by nezvládla další? Pak už se raději soustředila na svého společníka a jejich konverzaci. „Nemáš zač,“ odvětila mu s krátkým úsměvem, uměla být i milá, když se to hodilo, a vzhledem k tomu, že teď se bavili v poměrně mírových podmínkách, proč by nemohla ukázat, že je i milá? Předpokládala, že toho Noah nijak nevyužije a kdyby, stejně to nemá na její trumf v rukávu! Zazubila se nad jeho hereckým výkonem, šašek to je, ač se tváří jako drsňák. Je to drsnej šašek. „Přidej se do dramaťáku,“ zašklebila se na něj, to divadélko prostě okomentovat musela a jak se zdálo, mírovná konverzace pomalu ale jistě končí, zase se začínají pošťuchovat. Cass sice uměla být empatická, ale občas některé drobné náznaky přehlížela, takže si jeho nechuti mluvit o plese ani nevšimla. „On tě odmítl? A já ho nepozvala jen protože jsem myslela, že jdete spolu,“ přidala se k jeho vtipkování a ještě si dramaticky povzdechla, jakoby jí to neskutečně mrzelo. Samozřejmě, neměla ani v úmyslu Adama pozvat, vlastně do poslední minuty neměla ani úmysl na ples jít, takže o volbě nějakého doprovodu moc nepřemýšlela, a i kdyby přemýšlela, asi by k ničemu nedošla a stejně by šla sama. To už se jí ale začal vyptávat na její zážitky z plesu, skoro jako její táta, nad čímž se trochu zakřenila, ale nijak ho neosočila z toho, že zní jako její táta, rozhodla se normálně odpovědět. A třeba bude Noah vědět, co to bylo za holky – kluci se běžně baví o holkách, ne? „Šla jsem sama, ale pak se mi povedlo strčit hned do dvou pi-holek z holčičího spolku a jedna na sebe vylila pití, nebyla schopná přijmout moji omluvu, tak se do mě začaly pouštět a myslely si, že je budu na kolenou prosit o odpuštění, ale já se hádala dál, až obě radši odešly,“ stručně shrnula svůj zážitek z plesu a pokrčila nad tím rameny. Vlastně to byl úspěch, třeba jim aspoň ukázala, že ne všichni se jich bojí a sednou si před nimi na zadek. Ačkoliv na jeho druhou otázku vlastně odpověděla, nechtěla vypadat jako měkota, která by se kvůli jedné hádce zbláznila, tak se rozhodla ještě něco dodat. „Vlastně to celkem byla zábava, vidět ty jejich nasupené tváře, ale není to úplně typicky plesová zábava, takže tak,“ objasnila a pokrčila nad tím rameny. Když bylo její vyslýchání u konce, rozhodla se, že teď bude tím vyslýchaným on. „S kým jsi vlastně byl, když ti parťák dal košem?“ optala se ho a byla poměrně zvědavá, jestli ji odpoví upřímně nebo bude lhát, protože věděla, jaký tajnůstkář to je.

Jejich normální a vlastně přátelská konverzace pomalu brala konce, protože už se opět blížilo to jejich pošťuchování, se kterým tedy začala ona s tím dramaťákem, takže by si ani neměla na nic stěžovat. Zase viděla, jak se na ní šklebil, jak typické pro jejich konverzaci, zatímco na zrzku se usmíval jako sluníčko. Pořád nechápala, co se v ten večer s Noahem stalo a jestli si něco šlehnul, protože tak ho neznala. Pravda, v osobních věcech ho vlastně vůbec neznala, třeba se usmívat doopravdy umí, ale jen na pár lidí, ale co ona může vědět.. Dokud to z něj vypáčí, holt to nebude vědět, proto to z něj taky potřebuje dostat co nejdřív. „Když myslíš, ale na divadle bys určitě prorazil víc,“ ledabyle pokrčila rameny, musela trochu shodit jeho ego, když se tady tak chvástal, jaký je to herec, a proto zaútočila na jeho sportovní schopnosti. Ostatně, on jí to dělal pořád, musel čekat, že se mu to jednou vrátí, i když nikdy nevypadal, že by ho to nějak extra trápilo. Pak společně vtipkovali o chudákovi Adamovi, určitě teď musel škytat, jak moc o něm mluvili, ale bavilo jí to a Noaha očividně taky, jelikož ve vtipu pokračoval. Vlastně ji ani nenapadlo, že by ji mohl brát vážně, protože ji přece zná a ví, že ona a kluci, no, není ten typ holky, co by vysloveně nějakého nutně potřebovala nebo si o nějakém klukovi tajně snila. „Úplně vidím tu lítost,“ uchechtla se a jen nad ním pokroutila hlavou. Líto, haha, tomu tak. Tomu by jí bylo líto, leda kdyby skončila v nemocnici, jinak by se jí beztak vždycky smál. Ale co, zvykla si na to, holt když chcete zapadnout do klučičího světa sportu, musíte si zvyknout na to, že tohle je normální, a žádná přecitlivělost se moc nebere, protože se všichni tváří hrozně drsně. Když vyprávěla o svých zážitcích z plesu, měla pocit, jakoby se ty slečinky poblíž přestaly bavit a začaly odposlouchávat, co Cass říká, a to se jí teda moc nezamlouvalo. Dokonce měla pocit, jakoby si o ní začaly šeptat, ale nechtěla si to ověřovat, protože koukat se na další zmalované a zamračené obličeje neměla v plánu, na plese to stačilo. Na druhou stranu, kdyby je doopravdy načapala, a pak je pořádně sjela, protože taková prostě je a nenechá se pomlouvat, tak by se Noah řádně pobavil. „To asi byla, ale jak jsem zjistila, nebyla to jediná podívaná toho plesu. Bylo tam ještě nějaký drama, nevím teda co, o tohle se já nezajímám, ale aspoň moje hádka nebyla hlavní atrakcí večera,“ věděla, že Noah tam byl také a tu hádku asi slyšel taky, a navíc, že se ani on nezajímá o drby, ale zmínila to jen jako takový dodatek ke svému příběhu, aby si Noah nemyslel, že to bylo něco extrémního, co upoutalo všeobecnou pozornost. „No, ne,“ pokrčila rameny a na krátký moment se tvářila zaskočeně, málokdy se totiž stává, že by Noah projevoval takový zájem, a když, tak jí to pokaždé zaskočilo. Nebyla na to zvyklá, toť vše, rozhodně to není tím, že by byl Noah nějaký necita, jen jejich přátelství je takové zvláštní. „A stejně nevím, jestli bych se svými schopnostmi tance z venkova uspěla tady,“ ušklíbla se, neměla moc představu, co se na takovém plese tančí, a vlastně to ani nestihla vypozorovat, protože se věnovala dvěma dívkám a když skončily, většina párů už po sobě jen lezla a hmatala po sobě, zatímco se líně ploužila do i mimo rytmus hudby. Jakmile se Noah ozval s tím, že na plese byl sám, a tvářil se tím tak jistý, nespokojeně mlaskla jazykem a zamračila se na něj, aby ho pokárala. „Lež má krátké nohy, Noahu,“ napomenula ho a jen se široce zazubila. Nemusela nic víc říkat, moc dobře totiž věděla, že teď Noah bude přemýšlet, co všechno viděla. Cass tedy doopravdy neviděla všechno, neměla už pak čas je stalkovat, ale viděla dost, aby ho měla v hrsti. Jeho další výrok nechala bez odpovědi, jen významně zdvihla obočí, aby pochopil, že tomu ani za mák nevěří a že si ten vážný výraz může strčit někam. „To jsem zvědavá, jak to budeš stíhat, určitě tě teď budou zaměstnávat i jiné věci,“ kdyby nelhal, možná by se teď do něj tolik nepouštěla, ale už děti ve školce učí, že lhát se nemá. Noah chodil asi do nějaké prapodivné školky, kde je lhát snad i učili, protože tu lež pronesl bez mrknutí oka a kdyby ho neviděla, určitě by mu to sežrala.

Cass sice občas uměla být empatické poleno a různé náznaky emoční nepohody přehlížet, ale Noahovo nespokojení nešlo přehlédnout. Mračil se tak moc, až měla chuť se od něj odsunout, protože vypadal jakoby jí každou chvíli měl vrazit jednu mezi oči a ačkoliv si ráda utahovala z jeho sportovních schopností, když k tomu výjimečně měla šanci jako třeba dnes, ale hloupá není a moc dobře ví, že ty svaly by uštědřily pořádnou ránu, ze které by se Cass vzpamatovávala vážně dlouho. Samozřejmě věřila tomu, že Noah je gentleman ke všem dívkám, ne jen k zrzce, proto se neodsunula a statečně vydržela na místě. Na rtech jí celou dobu hrál úšklebek, aby mu naznačila, že si dělá legraci, ale v očích se jí odrážela nejistota. Když se konečně ozval, s úlevou nad ním pokroutila hlavou.. Vážně je to hrozná herečka! „Byla bych v první řadě,“ slíbila mu se širokým úsměvem, ne milým a vřelým, ale spíše vysmívajícím se. Zasmála se jeho ne úplně přesné imitaci ženy, vážně ji uměl pobavit a rozesmát, i když jí většinu času lezl na nervy a nejraději by ho poslala do háje zeleného. Jeho vtip ji sice pobavil, ale v hlavě se jí zasekla jeho slova o armádě. Mohl zavtipkovat o čemkoliv, co je spojeného se sportem, ale Noah zvolil zrovna armádu, na kterou navíc jejich škola zaměřená ani není, takže úplně obvyklým tématem studentů není, takže ta armáda musí být z jeho myšlenek, což jí zaujalo. Úsměv jí ze rtů zmizel a vystřídal to zvídavý pohled. „Byl to jen vtip, nebo přemýšlíš o armádě?“ optala se ho a se zájmem se na něj zadívala, dokonce se na něj otočila celým tělem a na lavičce se usadila tak, že seděla v tureckém sedu. Někomu by ten dotaz mohl připadat drzý, nevhodný, nebo by se k němu ani neodvážil, ale takové starosti měla Cass hluboko někde, nebyla taková, že by dvakrát váhala, zda něco může říct nebo jestli to není moc nevhodné. Naprosto nečekaně tím navodila vážnou atmosféru, která mezi nimi byla málokdy, a ona si uvědomovala, že zabrousila do zakázaných míst. On se nesvěřoval, ona se nesvěřovala, tak to v jejich přátelství fungovalo, ale její nevymáchaná pusa občas narazila na otázky, které otevíraly taková témata, ale jí to netrápilo, prostě byla z venkova a říkala to, co jí přišlo na mysl. Ta atmosféra zmizela, když on začal zase vtipkovat, a ona se jen ušklíbla a zavrtěla nad ním hlavou, ten tak, je to jen velká herečka, co přehrává, to je všechno. Řeč se pak stočila k tomu, o čem se následující měsíc minimálně všichni budou bavit a budou to rozebírat, proto ani nebylo divné, že to rozebírají oni dva. Ale celkem ji překvapilo, že Noah ten konflikt na plese neviděl, ale zrzka ho zaměstnávala asi opravdu dobře. „Prostě Morgan seřval Tonkina, vypadalo to, jakoby Tonkin šáhnul někam, kam neměl, ale já u toho přímo nebyla, víc nevím a asi ani víc vědět nechci, Tonkinovi se to jednou vrátit muselo,“ shrnula mu ledabyle to, co se stalo, respektive co ona postřehla, a připojila tam svou skromnou poznámku, kterou myslela zcela upřímně. Vážně neměla kluky jako Tonkin ráda a vlastně mu celkem přála, že se jednou otočilo něco proti němu. Karma očividně funguje, což ji těšilo. „Původní plán to nebyl,“ zasmála se, ale musela uznat, že její ples byl jen ta hádka, takže..v podstatě se tam přišla jen pohádat. No, to se stane, když se nebojíte ozvat a nenecháte s sebou vláčet po zemi, má v tom zkušenosti bohužel. Díky tomu hlavně přežila setkání s Noahem, kdyby se neuměla ozvat, vozil by se na jejích schopnostech či neschopnostech až do konce školy, a kdyby byla o něco křehčí, určitě by jí to trápilo, ale venkov jí naštěstí zpevnil a žádné problémy neměla.  Protočila oči nad tím mrknutím, už viděla celého nadšeného Adama, jak s ní tančí. Určitě by to byl  vtipný pohled, protože ona je oproti němu vážně malinká, ale vtipnější by bylo, až by se Adam vrátila s pošlapanýma nohama. „Domluvíš mi to?“ rozhodla se v tom vtipkování pokračovat a bavila se na tom stejně dobře jako Noah, holt vtipy o společném kamarádovi jsou nejlepší, má to ozkoušené i z druhé strany, když s Adamem vtipkuje o Noahovi… Logikou si už někdy dovodila, že ti dva by tedy někdy asi měli vtipkovat i o ní, ale nebyla si tím jistá, ale i kdyby to byla pravda, asi by jí to nijak netrápilo. Když ho pokárala za jeho lhaní, očividně trefila na hlavičku hřebíku a teď čekala, jak se bude vykrucovat. „Stalker jsem být nemusela, ona je celkem nepřehlédnutelná,“ upozornila ho na to, že dívka, na kterou se tak culil, má poměrně výrazné vlasy, které často dost v davu vyniknou, více než třeba takové obyčejné hnědé. Mimo to poznat Noaha je poměrně snadné také, protože svou výškou trošku přečuhuje průměrnou výšku, takový pár vás přímo trefí do očí, ani se nemusíte snažit. Následovalo další představení ze sbírky bohužel neoceněného herce Noaha, ale ona by ho klidně na místě ocenila, protože kdyby neviděla co viděla, sežrala by mu to, že vůbec netuší. Vážně by ji oblafl, nesnažila by se to ani skrývat. „Slepá nejsem a alkohol jsem nepila, to culení jsem doopravdy viděla,“ zašklebila se na něj, konečně už na něj vybalila, co přesně to viděla. Ale snažila se pořád tvářit, jakože tajemně, jakoby toho věděla víc a jen se rozhodla neodhalit všechno najednou.

Naštěstí se o jeho herecké kariéře začali bavit s nadsázkou, přesně jak to Cass předtím myslela, ale on se chvíli tvářil, že to nechápe. Naštěstí chápal… A bylo dost možné, že předtím si z ní jen utahoval. „Samozřejmě, ta největší,“ odkývala mu s úšklebkem na rtech a se stejnou ironií v hlase. Ačkoliv když se nad tím jen trošičku zamyslela, kdyby se Noah dal na herectví a ne na sport, ani by ho nepoznala, tudíž by nemohla být jeho fanynkou.. No a on by přišel přeci o tu největší fanynku, jaká to škoda! Ale myšlenky hned poslala pryč, nemělo cenu nad tím přemýšlet, protože Noah zvolil sport a znala ho natolik, aby věděla, že se ho už nevzdá. Jakmile po její otázce nasadil vážný výraz, usoudila jen, že přemýšlí o tom, jak to on sám myslel, nebo možná jestli se jí svěřit. Ačkoliv jeho odpověď vůbec nic nevypovídala, Cass se s ní s přikývnutím spokojila, protože to znělo věrohodně. A i kdyby Noah o armádě teď přemýšlel, a nechtěl to přiznat, věřila tomu, že pořád ví i o jiných možnostech budoucnosti a pevně rozhodnutý není. Kdyby byl pevně rozhodnutý, ani by nezáleželo pro co, asi by ho obdivovala, protože ona ještě rozhodnutá vůbec, ale vůbec nebyla. „Chápu, to nevím ani já,“ přitakala na jeho slova o budoucím zaměstnání a zašklebila se. Přemýšlení o budoucnosti, na to je ještě brzy, vždyť ještě není ani blízko konce studia, tak k čemu se něčím takovým trápit. Třeba než bude nutné se o to zajímat, tak jí k nohám padne nějaká nabídka sama od sebe a ona bude v suchu… Ale tolik štěstí asi mít nebude, nikdy neměla. Dle jeho překvapeného výrazu soudila, že o problémech na plese slyší poprvé, což by ji vlastně ani překvapovat nemělo, když si vzpomene, jak okouzlující jeho společnice byla. Akorát by člověk čekal, že hádka hlavního bad boye školy, vedoucího klučičího spolku a ničitele srdcí naivních hlupaček a jeho nejlepšího kamaráda, který byl tak trochu podivín, by měla upoutat pozornost za jakýchkoliv podmínek. „Nedošlo, to mě trochu překvapilo, fakt jsem čekala, že se do sebe pustí, ale Tonkin prostě jen odešel,“ dopověděla mu veselý příběh z plesu a tím to považovala za uzavřené, protože mu už k tomu neměla co říct, víc totiž nevěděla. Rozhodně nestála v centru dění poblíž toho sporu, no a už vůbec by se nesnížila k tomu, aby vyzvídala, co se stalo a proč se hádali, vlastně jí to ani nezajímalo. Ona byla spokojená z toho, že někdo seřval Tonkina a byl to někdo jiný, než zhrzená dívka, protože z té by si nic nedělal, ale když vás seřve nejlepší kamarád, to by mohlo ublížit i někomu, jako je Tonkin. Pak už si začali dělat legraci z jejich společného kamaráda – Adama. Co by jim na to asi řekl? Kdo ví, není tady, takže jim do toho kecat nemůže, hah! Tázavě nadzdvihla levé obočí, když se Noah ptal, co z toho bude mít. Skoro by až zapomněla, že Noah dobré skutky jen tak nedělá, a to ani když se o tom baví jen z legrace. „Dobrý pocit?“ navrhla mu a široce se zazubila, přitom moc dobře věděla, že s tím jí pošle do nehezkých končin, protože to Noahovi rozhodně stačit nebude. Ale čím by ho tak mohla uplácet… Nové stopky neocení, protože má nějaké ty své oblíbené, rande se zrzkou mu asi těžko dohodne, když ji nezná, nemá pozici, aby mu zajistila slevu do fitka… Vážně nevěděla. Pak jí ale trkl nápad a kdyby byla animovaná postavička, nad její hlavou by se rozzářila žárovička, protože to byl opravdu geniální nápad. „Příslib mlčenlivosti?“ nabídla mu a tvářila se děsně tajemně, což jí trochu kazil jemný úšklebek na rtech, značící, že si pořád dělá legraci. Věřila, že Noahovi dojde, o čem by měla mlčet, a doufala, že ji nezná natolik, aby věděl, že ona by něco takového nevykecala, ať už by to slíbila nebo ne, protože není drbna, drbny nesnáší a kdyby se měla stát jednou z nich, raději by si šla skočit. Jeho výraz značil, že už zatlkoukat nebude, a konečně něco řekne, něco aspoň trochu pravdivého. Výhra! „Mě neoblafneš,“ odfrkla si, když Lyd nazval jen pouhou kamarádkou a zavrtěla nad ním hlavou. Ale cenila si, že jí aspoň řekl jméno, proto se rozhodla, že pro dnešek už ho tolik dusit nebude. „A nemusíš se o to ani snažit, můj názor nezměníš, spíš bys měl změnit ten svůj. Je hezká, měl by sis na ní dát pozor, než se objeví někdo, pro koho to kamarádka nebude,“ upozornila ho, schválně dala důraz na slova kamarádka, jako on předtím, a prostě jen pokrčila rameny, čímž mu chtěla naznačit, že ji doopravdy přesvědčovat nemusí. Ona jeho výraz viděla, takhle ho neviděla koukat na nikoho, ani na Adama ne, a to Adam je osoba Noahovi nejbližší, ale Lyd si vysloužila hezčí pohled než on, takže v tom něco být musí! Je dosti možné, že si to neuvědomuje či nepřipouští ani on sám, proto usoudila, že nemá cenu se s ním o tom dohadovat, takže kdyby proti jejím slovům ještě nějak protestoval, nechá ho už být, protože asi ani ona by nepoznala, že se jí někdo líbí… A kdyby to poznala, asi by se to snažila potlačit nebo ignorovat. „Třeba jsi v sobě měl omamnou látku ty, a proto jsi se culil?“ podala mu jinou teorii, stejně bláznivou jako byla ta jeho, protože oba věděli, že se culil, on to jen nedokázal přiznat, posera jeden. Kdyby ho jen slyšela Lyd, tu by jeho slova asi nepotěšila..

Tohle vtipkování už dlouho neslyšela, jelikož teď se dlouho neviděli, oba asi byli moc zaneprázdněni školou, no, Noah byl možná zaneprázdněn i jinými věcmi, než jen pouhou školou… „Ani té nejvěrnější fanynce?“ zatvářila se velice šokovaně, a aby zahrála perfektní zklamanou fanynku, pořádně nahlas si povzdechla a smutně sklopila pohled k zemi. Chtěla mu tím naznačit, že právě teď kvůli těm chybějícím autogramům ztrácí tu nejvěrnější a nejlepší fanynku. I když, mohla být Cass nejlepší fanynkou? Vždyť by si jí z pomyslného hlediště ani nevšiml, jak je malinká… Tak to by asi tak významnou fanynkou nebyla, což? Inu, dobrou věcí pořád zůstával fakt, že tohle řešit nemusela, jelikož Noah se na dramaťák nedal a nevypadal, že by o nějaké změně vůbec chtěl přemýšlet, takže i kdyby Cass nebyla nejlepší fanynkou, nezáleží na tom. Vtipkování utichlo lusknutím prstu, to je specialita Cass, která neřeší, co vlastně říká a zda se to dotýká moc soukromých témat –která si Noah hlídá jako pes, proto se jí často stávalo, že její konverzace vypadají každou minutu jinak. Některé lidi to mohlo štvát, ale ona si prostě nedokázala pomoct, na žádné otázce totiž nikdy neviděla nic špatného. Prostě se jen zajímala, chtěla mít jasno, co je na tom špatně? Možná někdy pokládala moc osobní otázky, ale ona pak nikdy nikoho k odpovědi nenutila, dokázala pochopit, že člověk něco nechce říct. Existují ale výjimky, například Noah a jeho popírání a vyhýbání se tématu zrzka na plese, to totiž viděla, o tom slyšet chce, ať to do soukromí zasahuje jakkoliv. Noah si na tento vrtoch pravděpodobně už zvykl, protože i tentokrát se s odpovědí popasoval poměrně dobře, a i kdyby kecal, Cass by to asi nepoznala, protože ta odpověď byla až příliš reálná. Málokdo totiž ví, kterým směrem se dá, neví to ani ona, a kdokoliv to ví, má její obdiv.
Pobaveně se uchechtla nad popisem Tonkina, podle jeho chování na plese. Existovaly dvě možnosti, buď to je srab a utekl z boje, nebo je chytrý a nechtěl rozpoutávat rvačku na plese. Všichni ale vědí, že Tonkin a chytrý dohromady nefunguje, ten má k chytrosti blízko asi jako kokos… Proto to Noah vystihl naprosto přesně. „Souhlas, ale vážně mě překvapuje, že z toho skandálu vycouval… Kdyby se porvali, byli by hitem školy rozhodně dýl, nemyslíš?“ zazubila se na Noaha. Ano, doopravdy si myslela, že si to Tonkin užívá, že si užívá být opět středem pozornosti, vždyť o to mu vždycky šlo, ne? Teď se mu to zase povedlo, ovšem tentokrát trochu jiným způsobem než obvykle. Možná to bylo od ní trochu neempatické, ale té ona moc nepobrala, proto ji ani nenapadlo, že by se Tonkin mohl něčím vůbec trápit a ta hádka ho mohla poznamenat. Dělání si legrace z Adama, to bylo jejich! No, ale dělání si legrace z Cass, to bylo už jen Noaha, a ten to dělal rád. Poslední dobou našel zálibu hlavně v dělání si legrace z Adama a Cass dohromady, podle Noaha se totiž teď hodně baví. „Zkusila jsem to,“ pokrčila rameny, jakmile její prvotní nabídku odmítl. Samozřejmě, že to čekala, ale za pokus člověk nic nedá? Navíc ho chtěla pobavit, jelikož se celou dobu bavili v nadnesené rovině, jim oběma je totiž jasné, že mezi Adamem a Cass nic není. „Když myslíš,“ jen ledabyle pokrčila rameny, ale rty jí už zdobil zákeřný úšklebek, který značil to, že si s ním jen hraje a opět ho pošťuchuje. Znala Noaha, prostě drží své soukromí pod pokličkou, no a právě to z této kauzy dělá takovou zábavu, protože ho tím může perfektně zlobit, má perfektní trumf, kterým ho vždycky překoná. Haha, na plese objevila poklad! Noah vlastně taky, ale ten její byl mnohem lepší. Překvapeně zamrkala a koukala na Noaha, skoro ani nevěřila vlastním uším, co z něj právě vylétlo. Očividně ty tajemství pod pokličkou už začala bublat a jedno očividně vyvřelo napovrch a Noah bouchnul. To se jí líbilo! Nahlas by to nikdy neřekla, ale když se jí Noah někdy svěřil s nějakým střípkem jeho života, vždycky ji to hrozně těšilo, protože když vám takový tajnůstkář, co si pečlivě střeží soukromí, něco řekne, potěší vás to. Cass si pak vždycky připadá jako dobrá kamarádka, které se dokáže i morous jako Noah svěřit. Většinou to sice dělal omylem a pak se to snažil zakecat, ale i tak… Když už mu to vyklouzne, určitě už to něco znamená, takhle by si přeci pusu na špacír nepustil před úplně cizím člověkem, že. „Proč ne? Na plese na tebe koukala vážně hezky,“ rozhodla se, že pro tentokrát do něj nebude rýpat… nebojte se, Cass se nestává pohádkovou vílou kmotřičkou, ale je lehčí dělat si legraci z někoho ve vztahu než z někoho, kdo se o jinou osobu pouze snaží nebo si na ni jen myslí, to není vůbec tvárné téma. Tedy, pro děti na základce tvárné bylo, ale tam by taky takové vtipy měly zůstat, na vysokou se víc hodí vtipy o zadaných, aspoň v očích Cass. A taky dělat si legraci z někoho zakoukaného je těžké, někdy je můžete tak zdepkařit, že třeba přijdou o lásku svého života, a to legrace není, i Cass má svou úroveň. Trochu ji zaskočilo, když vypadal poměrně vyrovnaný s tím, že by Lyd s někým jiným mohl vidět, i když beztak se jen tvářil jinak, než se cítil, jako vždycky. Doufala, že o tom aspoň trochu začne přemýšlet, ale z jeho výrazu nedokázala nic vyčíst. No jo, ta empatie. Nastala klasická obrana – převedení hovoru od záležitostí Noaha na Cassiny záležitosti. Typické. Jakmile se opět řeč vydala jejím směrem, protočila očka. No, moment svěřování asi přešel, co se dá dělat. „Nového známého mám, akorát to není známý, ale známá, tam asi nic,“ zašklebila se, tedy ne že by Hilda nebyla super, fakt jí byla sympatická, ale asi se bude držet kluků, i když to občas jsou děsní blbci. „No jo, čekám na Adama, kdy si mě už můj princ všimne?“ snažila se udržet vážnou tvář a dramaticky si povzdechla, přiložila si i ruku na srdce! Nevydržela to ale dlouho, protože se jí před očima objevila představa Adama v nějakém princovském oblečku a na bílém koni. No, ono i Cass jako princezna byla vtipnou představou, co si budeme povídat.

Oba to byli herci, kteří se tím snažili nachytat toho druhého, jednou by se třeba měli spojit a něco zahrát na Adama, ten by koukal. Že by si oba spletli obor? Nah, to zase ne, kdybyste se totiž koukli na jejich srdíčka a pocity v nich, sport by tam zabíral největší část. U Noaha si tam asi teď usurpuje kousek místa i milá zrzka, ale sport by určitě vedl i tak, na plné čáře. Byla ráda, že se ohledně Tonkina shodli, protože kdyby ho Noah jakkoliv podporoval, nebo ho dokonce obdivoval – ano, viděla takové zoufalce!, asi by u ní hodně klesl. Možná by to pro něj nic neznamenalo, možná by to taková ztráta nebyla, ale Cass by to asi mrzelo. Nedokázala si to moc představit, její empatické cítění jí to moc neumožňovalo, ale asi by ji to mrzelo. „Jo, chápu, jak to myslíš,“ odkývala mu a myslela to vážně. Pojem reputace je zcela očividně opravdu křehká věc, kterou může rozhodit cokoliv. „Ale jsem zvědavá, za jak dlouho se začnou znovu bavit, protože jak znám vás, tak problémy řešíte rychleji než holky,“ asi sama sebe trochu urážela, ale to ji nijak netrápilo, byla si jistá, že to Noah pochopí přesně tak, jak to myslela. Jak dlouho bez sebe ti dva vydrží, když byli jako bráchové? Holky by to vydržely dlouho, ty nesou v srdci zášť klidně i celý život, bohužel… Už jen z té logiky uvozovala, že ta černovláska a zrzka budou už navždy její nepřítelkyně. „Jo, vlastně mu to celkem přeju, akorát mě mrzí, že lidi jako on se nepoučí, takže za pár týdnů budou v pohodě a Tonkin bude lámat srdce dalším holkám,“ odfrkla si nespokojeně, nejradši by každé holce dala brožurku „Proč si nezačít nic s Oliverem Tonkinem“, akorát by to byl tak dlouhý list, že by se snad nikomu ani nechtěl číst. A jí samotné by se asi nechtěl sepisovat. Od nemilých témat o blbcích mužského pohlaví přešli k něčemu trochu veselejšímu, novému oblíbenému tématu – ona a Adam. Asi by měla litovat, že někdy Noahovi řekla, že se kamarádí s jeho kamarádem, kdyby to držela v tajnosti, těmhle vtipům by se vyhnula. Ale zase tolik ji to netrápilo, protože věděla, že jen vtipkují a že vtipkují skoro o všem, proto si to ani tolik nebrala a neviděla to jako něco vážného. Mimo to, kdyby to před Noahem tajila a pak to prasklo, ty vtipy by byly ještě mnohem horší, takže by si neměla stěžovat.
Frustrovaně si povzdechla a překřížila ruce na hrudi, to bylo nefér! Odhadl ji dobře, vážně by to neudělala. Samozřejmě věděla, že jen vtipkují, ale i tak se jí nelíbilo, jak snadno ji prokoukl a podrazil její výhružky. „Máš pravdu, tohle bych neudělala, bych si připadala jako taková klasická husa, co by propadla Tonkinovi,“ odfrkla si a uznala mu, že má pravdu. Možná mu mohlo stoupnout ego, protože tohle se mu vážně povedlo, ale to jí bylo jedno, v tomhle se nechtěla přetvařovat, a to ani z legrace. Z toho nespokojení ji vytáhla upřímná zpověď Noaha ohledně Lyd, která ji doopravdy zaskočila, protože většinou takhle sdílný nebyl, ale holt se nekontroluje vždy. „Dobře,“ pokrčila rameny, dále do něj nešťouchala, protože viděla, že víc z něj už nedostane a jeho předchozí slova jí stačila, aby věděla, na čem Noah vlastně je. Schválně musí zrzku někdy poznat, protože ji vážně zajímá, jestli je takové sluníčko na všechny okolo, nebo si Noah vymýšlí, jen aby se vyhnul jejím slovům. „To bude, vypadala fakt mile, takže si jsem jistá, že se ještě uvidíme,“ pousmála se, zcela spokojena s tím setkáním s Hildou. Při navrhnutí Adama jako prince přišel okamžitě zával smíchu, chudák, to si asi ani nezasloužil. Ale co mohla dělat, nakonec se tomu smála i ona, protože by to prostě bylo vtipné, to jí nikdo nevymluví. „Budu tam tak dlouho, že budu mít vlasy dlouhý jako Rapunzel a nakonec se z té věže zachráním sama,“ uchechtla se, její víra v Adama byla doopravdy vysoká. Nedovedla si představit, že by někde měla být zavřená, to by jí nedělalo dobře, ona potřebovala prostor.. V nějaké věži by se asi dřív cvokla než aby se dočkala svého prince. „No, určitá šance tam je, ale přece bych jako princezna nemohla vidět svého prince hynout tak strašnou smrtí a musela bych ho zachránit,“ ani se nesnažila tvářit vážně, u toho to prostě nešlo a hned po dořeknutí svých slov se musela zasmát.

Téma o Tonkinovi už uzavřeli, a vlastně by měla být za to ráda. Přeci jen o Tonkinovi se baví tolik holek, a najednou patřila k nim. Hrozná představa! Pravdou pořád zůstává, že ona na rozdíl od těch holek nad nimi neslintá, neopěvuje ho… Dělá přesný opak, ale přeci jen o něm mluví a to se jí protiví dostatečně na to, aby téma vděčně přijala za uzavřené. „Takový ten pomyslný Bro-code, co byl v HIMYM?“ zakřenila se nad vlastním vtipem, i ona ovládala znalosti v seriálech, i když nepatřila k lidem, který by musel vidět všechny díly několikrát. Mnohdy se jí stalo, že některé díly neviděla ani jednou, třeba tak to má i u HIMYM. Prostě to někdy běželo v televizi, ona měla volnou chvilku, a koukala se. Jo, líbilo se jí to, ale nikdy tomu naprosto nepropadla, nikdy vlastně nepropadla žádnému seriálu, to prostě nebyl její styl. Ale i přes existenci seriálového bro-kódu si byla jistá, že ti dva se zase bavit začnou. Tonkinovi totiž vždycky všechno projde, vždyť podívejte, nějak se dostal na vysokou a nějakým kouzlem se na ní i drží, přestože se tomu asi moc nevěnuje, no holkám se věnuje rozhodně více. „Bylo by fajn spasit svět, ale některý lidi jsou hovada, možná proto to nejde,“ pokrčila rameny a tvářila se až moc ledabyle vzhledem k tomu, do jakých filozofických témat se tady začali pouštět, ale to byla celá Cass, každý rozhovor byl pro ní stejně zajímavý, ať už se bavila o filozofii či jen správném postupu při tréninku. Bylo zvláštní se takhle bavit o hlubokomyslných věcech, ale přitom se vůbec nebavit o ničem osobním, jejich citech k někomu nebo tak. Svěřují se, ale zároveň nesvěřují.
Filozofické debaty skončily a opět je přebilo žertování, Cass tyhle rychlé změny nikterak netrápily, ani nad tím, že mění témata rychle, vůbec nepřemýšlela, prostě to takhle šlo samo, tak do toho nebude zasahovat. Byla ráda, když se smál, když se upřímně smál, protože to jí vždy jen utvrzovalo v tom, že doopravdy jsou přátelé, že pro něj není jen liliput, kterého toleruje. Pousmála se při jeho slovech, ty totiž značily, že v jeho očích teď nějakou úroveň má, a to ji potěšilo. „Vždyť už teď mě.. vidíš nízko,“ zakřenila se na něj, občas si ze své výšky umí udělat legraci i ona sama, a protože se nechtěla pouštět do nějakých rozhovorů, rozhodla se to stočit zpět k humoru, který jim je tak blízký. „Ha-Ha,“ pronesla se silnou ironií po tom šťouchnutí, a jen se na něj šklebila. Snažil se říct, že není přátelský člověk? Pffff! Vtipkování o ní jako princezně a Adamovi jako jejím zachránci, ji naštěstí pobavilo natolik, až se ani nesnažila tvářit se z předchozí věty uraženě. Samotná Cass jako princezna byla vtipná představa, ale Adam to prostě dorazil, takže se spolu smáli jako blázni, ale co je komu po tom? Hlavně, že se baví. „Hej,“ uchechtla se a vrazila mu pěstí do ramene. Nesnažila se dát úplně ránu, ale chtěla aby to cítil. To si dala složitý úkol, protože rameno mu obalovaly svaly, takže se musela snažit, aby ho to aspoň trochu zabolelo. „Ti chlapi,“ odfrkla si nespokojeně a zavrtěla nad ním hlavou, celou dobu se tvářila děsně vážně a jakoby ho soudila, jakoby ho házela do jednoho pytle s ostatními. „Já vím, dostala bych za to i titul –Cassidy, ta nejstatečnější!“ pronesla hrdě a rukama zamávala ve vzduchu, jakoby vzdávala hold svému neexistujícímu publiku, které si právě vymyslela. Bavilo ji to, takhle by mohla blbnout klidně každý den, i když ono to asi každý den nejde, to by člověka brzy omrzelo. Možná by to člověku už ani nedělalo takovou radost, jako když je to jednou za čas.