Cass nepatřila k lidem, kteří by žili dramatem a neustále by potřebovali probírat životy ostatních, aby se zabavili a asi se cítili líp, kdo ví proč to vlastně dělají. Zaprvé ji to nebavilo a zadruhé si pak připadala jako klasická pipina z holčičího spolku, která nemá na práci nic lepšího, než chodit na manikůrku a během toho pomlouvat, ne-li snad vymýšlet nové lži a rozšiřovat je, ostatní. Cass vážně nechápala, co z toho ti lidi mají - pocit moci, pocit, že jsou lepší? Niv jí nedávalo smysl, prostě jí to přišlo ubohé a to by nikdo nezměnil. Z toho důvodu si tohle téma moc neužívala, i když Tonkinovi to přála, neskutečně, vážně si to zasloužil. Po tom všem, co dělá, co všechno mu prochází, po všech těch jeho citových hrách, aby dostal jsem o, co chce, se karty obrátily. Očividně i jakási karma funguje, sice jí to trvá, ale funguje. Cass na to sice nevěří, lepší je vzít věci do vlastních rukou, než čekat až to karma vrátí, ale jednou si snad takovou myšlenku dovolit může. „Hm, já taky nejsem přeborník, na televizi moc nekoukám, ale znáš to, když ta televize doma běžela, něco jsem z toho zachytila,“ vysvětlila mu s jemným pokrčením ramen, ale to ani zdaleka neznamenalo, že ho v tom nechá, nene. Samozřejmě mu poskytne odpovědi na to, co to vlastně je, i když mu to bude úplně k ničemu, jelikož ona sama toho moc neví, a navíc ho to asi tolik nezajímá. Ale což, snaha se cení! „Prostě v tom seriálu je takovej týpek, pořád nosí saka, ale to asi není podstatný, a je to.. Hm, asi takovej Tonkin a založil takovej bro kód, prostě věci, který dobrej bro neudělá, nevim, co tam patří, jen vím, že to existuje,“ stručně shrnula informace, která ona sama z těch několika epizod byla schopná zjistit a jen doufala, že teď už se Noah zasměje. Když ne, tak to asi byl špatný vtip. „Možná kdyby takoví lidi nebyli, nepotřeboval by svět zachránit,“ tahle myšlenka by potřebovala asi hodiny a hodiny filozofování, ale to by Cass a Noah nedali, oni by se začali smát a dělat si legrácky. Každopádně i tyhle filozofické vsuvky byly zajímavé, hlavně tím, jak bezproblémově na ně přešli a že očividně ani jednomu nevadili. Kdo by to byl čekal, Noah má více stránek, které skrývá, a Cass se musela pousmát, protože s ní dobrovolně některé z těch částí sdílel a odhalil jí je. Rozhodně teď nebude běhat po univerzitě a hlásit to všude, spíš se jen bude víc těšit na další jejich setkání, protože má pocit že čím déle se baví, tím víc jejich hovory začínají být osobní. Už dávno přešli od řešení sportu k vzájemnému pošťuchování a dneska překonali další milník jejich přátelství. Aby pak nakonec ještě nepředběhla Adama, no to by bylo. Ten by to určitě nesl špatně, chudák malý, už teď určitě špatně nese, jak se Noah začíná víc upínat na Lyd, vždyť ti dva byli na univerzitě takoví osmaělí vlci a Noah se to najednou bude chystat porušit. No, kdyby jste se ptali na názor Cass, ta v tom Noaha jen podporovala, protože vedle zrzky prostě.. Zářil takovým specifickým štěstím, které ona měla pocit, že ještě nepoznala. Možná by to mohla Noahovi i závidět, ale to si nepřipouští.
„Mě přehlédnout nejde, minimálně ne můj charakter,“ pochválila sama sebe, no pak se zasmála. Ona sama sebe měla ráda, netrápilo jí, jak se chová a že by ji někdo mohl vidět jako moc drzou, prostořekou a vyhledávající problémy. No a co, ona byla ráda, že se za sebe umí postavit a nebojí se říct, co má zrovna na srdci. Hlavní přeci je, abyste byli spokojeni vy sami se sebou, zbytek světa vám může vlézt na hrb. Ale koneckonců si už zvykla na to věcné žertování o své výšce, ačkoliv se to občas i snažila obrátit ve svůj prospěch, jako právě teď, no nikdy si to nebrala osobně. Od Noaha to už brala jen jako přátelské pošťuchování, ostatní třeba potěšila zlověstným pohledem. Přeci se říká, že malí lidé jsou samo zlo, protože mají blíže k peklu, možná na tom přeci jen něco je... Hlavně se pekelně snaží ve sportu, aby všem těm velikánům dokázala, že na to prostě má. Že si nespletla oboro. Že k nim vážně patří a třeba je i lepší než oni. Naštěstí se z její výšky zaměřili na Adama, to se v poslední době stalo oblíbeným tématem. Možná si Noah dělal legraci z představy jejich vztahu, protože sám přemýšlel nad vztahem se zrzkou a jen potřeboval své myšlenky přefiltrovat jinam, tak si vytvořil legrační představu Adama a Cass! Tak to je, to je jasné. Sice když se ohradila pěstí, tak se jen zasmál, ale naštěstí nic neříkal, takže Cass si to tak osobně nebrala, prozatím. „Jo, jací? Žádné nevidím,“ schválně se začala rozhlížet kolem, jest si dala nad oči ruku, aby je bránila před sluníčkem a tím si zlepšila výhled, a jen se vesele křenila. Vážně si to užívala, tenhle moment patřil k jedním z nejlepších v posledních dnech. Ne že by teď měla nějaké špatné období, měla takové průměrné, ale tenhle den byl prostě lepší než ten zbytek dní, převyšuje průměr. Všechno hezké ale končí, stejně tak jako se ke konci blížilo jejich posezení, protože se Noahovi rozvibroval mobil. Třeba ho sháněla zrzka, ale to by se tolik nemračil, tak nechala být myšlenku o tom, kdo mu to volá a tak zoufale ho shání. „Chápu,“ přikývla, zatímco si balil všechny věci, u čehož ho pozorovala. Vypadal, že má vážně naspěch, skoro jako by něco prošvihl. „Nápodobně, ale promiň, jestli jsem tě moc zdržrla,“ pousmála se tentokrát ona a chvíli po jeho odchodu ještě seděla na lavičce. I ona si posbírala své věci a zamířila na kolej, aby si dala ochlazující sprchu po tom běhání. A pak? Vzhůru do fitka, navečer má směnu.
Hřiště -> pokoj na koleji

*Toto počasie je ako keby dokonalo stvorené na dnešný basketbalový zápas. Slnko na oblohe jasno svieti, fúka príjemný teplý vánok a Sofia si dopadanie slnečných lúčov na pleť nesmierne užíva. Tieto slnečné dni ju vždy naplnia pozitívnou energiou, preto ich pochopiteľne tak veľmi zbožňuje. Na dnešný zápas sa teší a má nato hneď niekoľko dôvodov. Zbožňuje šport a na škole sa takáto udalosť už dlhšiu dobu nediala, čiže konečne niečo zábavné. Od učenia si už naozaj potrebuje dať pauzu. Od začiatku sa usilovne snaží udržať si čo najlepšie známky, ale musí uznať, že je to celkom makačka. Sofia je múdra, nikdy nemala vyslovene zlé známky, ale tento rok sa snaží ešte viac, ako hocikedy predtým. A keď sa presunieme na ďalší dôvod prečo sa na dnes teší, je to vlastne jedným chlapcom, o ktorého sa v poslednej dobe začala viac zaujímať. Patrí do basketbalového tímu, čiže ho na ihrisku istotne uvidí. A tajne dúfa, že on taktiež pohľadom zablúdi na tribúnu, aby si ju všimol. Možno práve preto sa dnes aj takto vymódila, čo pre ňu nie je celkom zvyčajné. Chápte to tak, že ona sa rada oblieka štýlovo a žensky, ale do školy to až tak nepreháňa, skôr to vytiahne, keď sa chystá niekam večer von alebo na párty. Na sebe má čipkované body, prúžkované kraťase s opaskom a cez to prehodený ľahký sveter, keby náhodou na večer príde chladnejšie počasie. Všetko doplnila zlatými šperkami, a to retiazkami, náušnicami a hodinkami. Obuté má čierne tenisky, pretože opätky by už boli naozaj na takýto zápas priveľa. Outfit. Vlasy si nechá rozpustené padať na plecia, podľa nej to pôsobí naozaj sexy. Do malej kabelky si nahádže všetky potrebné veci, ako mobil, peňaženku a kľúče a odchádza z domu, jej kroky smerujú k škole. S nikým si nedohodla stretnutie na zápase, ale sedieť samej jej vôbec neprekáža. Spoločnosti sa samozrejme brániť nebude, ale ani sa nikomu nechystá vnucovať, taká ona naozaj nie je. Po pár minútach už kráča po ihrisku, kde sa má zápas odohrávať a zastaví sa až pri tribúne. Ľudí je tu naozaj mnoho, málokto si takúto udalosť nechá ujsť a ona rozhodne nie je jednou z nich. Kráča hore schodmi tribúny, až kým sa nedostane k nejakým voľným miestam, našťastie to tu ešte celé zaplnené nie je. Usadí sa v strede, kde má perfektný výhľad na ihrisko a nedočkavo vykúka, kedy to už celé začne. Hľadá tu v dave nejakú známu tvár, ale zatiaľ sa tu nenachádza nikto, s kým by rada toto popoludnie strávila.*

Jemné lúče slnka dopadali na jeho pokožku a úsmev na tvári bol o čosi jasnejší ako obvykle. Dnešný deň netrávil v ateliéry, nepotreboval hľadať múzu vôkol seba a dúfať, že ho niekoľko dní neopustí. V tento deň mal chuť pozrieť sa na zápas, aj napriek tomu, že vedel, že mu nebude ani len na malý okamih rozumieť. Nevedel pravidlá, nevedel ani to či sa to hrá s pukom alebo loptou. No dobre! Vedel, že sa to hrá s loptou nie pukom. S pukom sa hrali iné hry, ktorým aj tak nerozumel. Vlastne, čomu Kendrick v skutočnosti rozumel? Možno dievčatám, hoci po toľkých sklamaniach a zlomeniach jeho srdiečka, ktoré skrývalo mnoho lásky, ktorú chcel niekomu darovať by sa dalo povedať, že tiež to nie je najideálnejšie. No ale čo sa jedná umenia, rozhodne v tom bol triedou. Vedel dávať do svojich výtvorov toľko emócie, toľko nehy a niekedy aj hnevu o ktorom ani len nevedel, že sa niekde v ňom vlastne skrýva.
No neodpustil si so sebou zobrať nejaký ten náčrtník a uhlík z toho dôvodu, ak by našiel na tom mieste niekoho pre inšpiráciu. Mal rád, ak zastihol ľudí v rôznych situáciách. Aj napriek tomu, že posledná situácia do ktorej sa Ken dostal v skutočnosti dopadla horšie ako by si niekto mohol predstavovať. Predsa len, snažil sa namaľovať rozhádaný manželský pár, ktorý vyzeral v jeho očiach ako krásny prototyp klasických vzťahov, ktoré si musia prechádzať rôznymi štádiami. No kto by napokon čakal, že obaja sa v jednom momente pozrú jeho smerom a budú ho naháňať po celom parku? V tom momente si mohol Ken potľapkať pekne po pleci a zagratulovať, že jedným nevinným gestom dal opätovne do poriadku ich vzťah.

Po tom ako Ken vošiel na dané miesto, prehrabol si končekmi prstov vlasy a pozrel sa okolo seba dúfal, že skôr alebo neskôr tam nájde osobu, ktorej dnes sľúbil účasť a dokonca aj podporovanie počas výkonu. Predsa len kto by odolal pohľad práve na krásne roztlieskavačky, ktoré taktiež svojimi tancami dokázali tvoriť umenie. Nemohol to robiť každý jeden človek. Ken využil možno tú situáciu, kedy sa na mieste ešte nenachádzalo mnoho ľudí, vytiahol si mobil a napísal niekoľko krátkych slov o tom, že sa nachádza na mieste. Ešte sa nič ani len nezačalo, ešte nemal ani len ten najmenší dôvod sa s nejakým dievčaťom rozprávať, už pociťoval ako sa mu v hrdle objavovala obrovská hrča. Jeden krok vpred, jeden krok vzad, rozmýšľal či to vôbec zvládne alebo nie. Ale chcel ju vidieť, podporiť svoju najlepšiu kamarátku v tom, čo ju vlastne baví.

​Už dost dlouho ví, že se zápas bude konat a je to převážně tím, že je momentálně kapitánka roztleskávaček které se mají před basketem ukázat na "jevišti". Přípravy byly v plném proudu i pro ty, kteří se na tu akci nedostaví, nikdy nikoho nenechala žádným způsobem polevit, pokud to nebylo vážné. Prostě když se někdo takovýmhle věcem věnuje, měl by dřít, dřít a zase dřít. Samo se to neudělá a zatím se jí to dost ověřilo v praxi. Celý tento týden dřela nejen s holkama venku, ale i v posilovně a doma. Sestavu už mají danou dlouho a trénují, jenže teď bylo na čase dopilovat všechny ty detaily, co dosud chyběly. Do toho musela ještě sepisovat stránky do hodin žurnalistiky. Takže týden plný starostí, takže každý večer se na spánek velmi těšila a i bez společnosti se po večerech obešla. Budík ráno začal vyzvánět po pokoji a ona se vyhrabala s pod peřiny, kde se schovávala před sluníčkem, které si záhadným způsobem našlo cestu skrze záclony a žaluzie. Protáhne se celá svěží, protože přeci jen šla spát z důvodu zápasu poměrně brzo. Pozdní příchody jsou pro ni dost neomluvitelné a co teprve její? No hrůza děs. Navíc chtěla stihnout ještě plno ranních procedur. Poté co chvíli koukala v posteli na sociální sítě se vyhrabala z postele aby dala nažrat jejímu miláčkovi Sassy, až poté se tedy vrhne do koupelny, kde si dá dlouhou sprchu, co ji dostatečně probudí a připraví na vystoupení s týmem. Poté přišlo na řadu vyfoukání vlasů a péče o ně samotné. Vlasy si lehce natočila kulmou, ale způsobem, aby to vypadalo přirozeně. Nějaký starý barokní účes opravdu nemá zrovna v lásce. Poté si vlasy sváže do vysoce postaveného culíku s tím, že kolem omotá černou stuhu bez jakékoliv mašle. Jen ji prostě kolem gumičky, kterou je culík upevněn, obmotá. Její cesty vedou ke skříni, kde na sebe vezme khaki krajkové prádlo, ve kterém si vykračuje po domě a poté v kuchyni, kde si udělá něco dobrého k snídani. Tím je myšlen ovocný salát. K pojídání její snídaně psala jeden z článků, protože měla hodně času a byla by škoda ho nevyužít. Nicméně snídani nejí hodinu, takže se poté zvedne a odebere se ke své obrovské skříni, ve které se nacházejí její obrovské poklady a to je oblečení. Miluje módu, modeling a sama se v téhle branži dost nachází a vyzná. Přeci jen má v tomhle kariéru docela vysoko, nepopírá že jí k tomu trochu nepomohli její zazobaní rodiče, ale nejvíc na tom má podíl její krásná tvářička a tělo. Oblečení si tak nějak už rozmyslela večer, tak vytáhne potřebné na sebe a oblékne se do síťovaného topu a vysokých látkových kalhot. Skvělá volba kdyby bylo vážně vedro, což ke v Kalifornii častý děj. Přes to si vezme ještě šedý kardigen a v předsíní si nazuje adidas tenisky. Outfit je hotov a proto popadne tašku, kde jsou věci pro vystoupení. Rozloučí se s láskou Sassy a už pádí k taxíku, co na ní na čas mel před domem čekat a taky že čekal. Ví jaké služby jsou dobré a kdyby přijel pozdě, měla další únikové cesty ale slíznout by mu to dala vážně hodně. Náloží si tašku do auta a usadí se, samozřejmě nezapomene na pozdrav a za moment její cesta pokračuje. Pokračuje až ke škole kde taxikáři zaplatí určitou sumu a taxík s rozloučením a věcmi opustí. Její kroky následují až do tělocvičny, kde ještě okoukne jak probíhají menší přípravy, které jsou už samozřejmě u konce jak se očekává. Hudba by měla být v pořádku, tribuny a nějaké to občerstvení. Zaleze si do dívčích šaten, cestou se pozdravila s pár lidmi, jenž pouze pozdravila a nevykecávala se. Přípravy se musí dokončit společně s ostatními, co tu taktéž byly. Vyndala si oblečení z tašky a začala se do něj převlékat. Tedy do jejich dresu, který je na každou sezónu jiný a ona vybrala tento. Po převlečení přišlo nějaké to lehké malování a to nechtěla nějak moc přehnat, tudíž vybrala jen nějakou řasenku, linky a třpytky. Nanesla samozřejmě trochu makeupu, tento týden byl náročný a pod jejíma očima se objevily trochu fialové kruhy, co chtěla pro dokonalost schovat. Jinak by to zrovna neřešila. Poté si pomáhaly ještě tak jako navzájem s dívkami v šatně a ona si v hlavě přehrávala jejich tanec. Věří jim, že se to celé povede a zvládnou to. Povedlo se jim to perfektně, i když jim to neřekla. Nebyla člověk co chválil, spíše na ně byla hodně přísná ale ocenit práci umí hodně dobře. Určitě jim to po vystoupení nějak naznačí. Stoupne si na lavičku. "Tak.. Jsem ráda, že jsme tu v tak hojném počtu. Pár z nás tu není, ale ty jsou ve výsledku omluvené a nemusí nás vůbec zajímat.. Nesmíme to zkazit, vkládám do nás velkou naději. Není to jen souboj mezi basketbalisty, avšak i mezi roztleskávačky. Takže jim nakopeme zadky.. Zároveň však musíme motivovat basketbalisty.." Odmlčí se s menším ušklíbnutí, je to pravda. Snad každý basketbalista tu měl něco s nějakou z roztleskávaček a mohlo by to být pro ně docela zpestření. Co ona ví, na co občas jsou kluci schopní myslet. Navíc kdo by si z kluků nechal ujít pohled na krásný holky v dresech, co Evelyn vymyslela. Přímo pohled pro kochání. “Takže nečekejme a do práce, za chvíli se přesuneme.” Chvíli se všechny ještě v upravují, dokončují na sobě sebemenší detaily a poslední věc co, tak si nazuje bílé tenisky a tím to v podstatě hasne. Byla připravená a doufala že i všechny okolo jsou připravené, jinak by byl docela problém. Rozhlédne se na všechny okolo, hlavou kývne na náznak že se vyráží a ony společně vyrazí jako skupina na hřiště v dresech. Stejně tak vyšly roztleskávačky na půlku jejich hráčů a upřímně? Byla si naprosto jistá, že jim nakopou zadek. Byla schopna do toho dát cokoliv a samozřejmě přesvědčit nejen je o tom, že jsou lepší ale i publikum a všechny okolo. Komentátor už začal se svojí řečí a ona na něm po očku mrkla, je jasné tedy, že se znají až moc dobře. Nicméně nezačaly právě ony, protože to nejlepší je přeci nakonec a tak vyčkávaly trpělivě na sestavu protivníků. Hudba se spustila, rozezněla halou a ona pozorovala jejich pohyby. Umí ocenit i práci protivníka, i když je těžké si třeba přiznat, kdy je někdo vážně lepší. Ale ne dnes, dnes vážně lepší nebudou. Odhrne si pramen neposedných vlasů z obličeje a na moment se zahledí na všechny svoje členky týmu, aby jim dodala tu stejnou povýšenost jako má ona. Chce vědět, že jsou si dostatečně jisté sami sebou, protože tohle mají v podstatě “vyhraný”. I když třeba není moc co vyhrávat. Ze slušnosti dávala teda pozor na vystoupení roztleskávaček hostů a poté už byly na řadě ony. Proto společně nastoupily doprostřed tělocvičny a už teď se ozval hlasitý potlesk a pískot ze všech stran. Předstoupila tak nějak doprostřed a ukázala na jednoho nerdíka, který stál u DJ pultu a nějak to celé řídil. A tanec se rozjel společně s písničkou, v plném proudu se těla roztleskávaček pohybovala po plovoučkách hřiště. Všechno to bylo ladné a fascinující. Možná některé kousky, které se objevily mohly někoho připravit a docela i vystrašit. Někdy to bezpečně a jen tak nevypadalo. No však je za tím i hodně dřiny. Vypadalo to profesionálně, samozřejmě chtěly zapůsobit někdy i jiným dojmem a to byla ta sexy stránka a ta se taky povedla. Jako malá tancovala, tak pár zkušeností už získala a ví, co na lidi platí. Často byla ve středu pozornosti ona, ale neudělala to rozhodně celé na sebe. Jako kapitánka to bere tak, že by měla, ale není to nic extrémního. Tvrdě dřely všechny a chce, aby na tom měly velký podíl. Plno přemetů a bůh ví jaký gymnastických kravin a tance. A samozřejmě dojde i ke konci. Hrudník se jí divoce zvedal a ona jen příjemně přivřela oči při vyslechnutí hlasitého potlesku publika, ale i třeba basketbalistů. Přímo se v tom vyžívala, jako kdyby to byl.. No.. Menší orgasmus. No a tím to haslo, konec.. Zvládly to perfektně a tak nějak poděkovaly a šly se na moment usadit na lavičku, kde se napily a celkově si povídaly o jejich výkonu.

*Slovami sa ani nedokáže popísať nadšenie a zároveň obrovská nervozita, ktorú dnes Betty prežívala. K roztlieskavačkám sa pridala len tento rok a zatiaľ sa nezúčastnila žiadneho spoločného vystúpenia. A práve dnes, v tento výnimočný deň, sa chystá jej premiéra. Dnes sa koná v škole basketbalový zápas, o ktorom ľudia na chodbách hovoria už celé mesiace. Basketbalisti sú v podstate hviezdami tejto školy, ale vlastne, každý jeden športovec je tu obdivovaný. Na športových chlapcov z nejakého neznámeho dôvodu dievčatá proste letia. Je Betty jednou z nich? Ťažko povedať, so žiadnym sa pravdepodobne ešte ani nebavila, ale to, že sú celkom sexy jej samozrejme neušlo. Avšak Betty vo vzťahu hľadá niečo viac, ako len to, že niekto dobre vyzerá. O športovcoch sa hovorí, že sú nafúkaní a mnoho dievčat len využívajú. Betty ich síce nepozná, ako spomínala, ale verí tomu, že tieto reči môžu byť aj pravdou. Ona si od takých radšej bude držať odstup, keďže je citovo veľmi krehká a takéto využitie by vôbec nezvládla. Radšej si nájde niekoho, kto sa k nej bude správať ako k princeznej a znesie jej aj modré z neba. Chce toho naozaj tak veľa? Avšak teraz nemôže riešiť týchto chlapcov, musí sa sústrediť na jej dnešný výkon. Od rána nervózne pobehuje po dome, snaží sa precvičovať si choreografiu dookola, aby náhodou nespravila nejakú chybičku. Možno v tom dave dievčat zanikne, ale to Betty predsa nemôže riskovať. Má pocit, že vystúpenie roztlieskavačiek bude na zápase sledovať takmer každý. Dohodla si stretnutie s Kenom, ktorý sľúbil, že ju bude z tribúny silno povzbudzovať a následne sa na mieste stretnú. Betty má celkom rada šport, ale nemôže o sebe tvrdiť, že je nejaká zarytá fanynka basketbalu. Vlastne ani nepozná pravidlá, ale celkom si vie domyslieť, o čo vlastne v tejto hre ide. Budú to s Kenom spolu sledovať, ale pravdepodobne budú z toho obaja mimo. Pomaly sa blížil čas vystúpenia, ale to už dávno Betty stepovala v šatni nachystaná, aby náhodou nič nepremeškala. Po motivačnej reči, ktorú Evelyn venovala všetkým dievčatám v týme, sa rozhodne cítila oveľa lepšie a istejšie. Ona je v takýchto veciach naprosto úžasná. Dokáže vás poriadne vyhecovať, ale milými slovami aj dostatočne povzbudiť. Betty je teraz odhodlaná vyjsť na to ihrisko a ukázať im, že si toto miesto zaslúži. Nikto jej nikdy vlastne nepovedal, že by si ho nezaslúžila, ale ona to potrebuje dokázať hlavne sama sebe. Potrebuje nejakú odmenu za všetku tú drinu, ktorú venuje tréningom, pretože napriek tomu, že tanec miluje, ju to aj niečo stojí. Niektorí by si povedali, že je to úplná blbosť, ale Betty bola už odmalička vedená k učeniu a dobrým známkam. Keďže si často doma precvičuje choreografiu a veľa času trávi na tréningoch, jej známky v poslednej dobe vôbec nie sú výborné. Stále v triede exceluje, ale musí sa priznať, že to nie sú samé áčka. Áno, kvôli tomuto sa jej naozaj ťažko spáva. Keď spolu s dievčatami vyjde na ihrisko a nastane čas na ich vystúpenie, na pár sekúnd ako keby celá zamrzne. Wau, je tu naozaj obrovské množstvo ľudí. Či už sú to žiaci z ich školy alebo pár jedincov, ktorí prišli podporiť ich protivníkov. Pohľadom sa v publiku snaží vyhľadať Kena, aby sa dokázala aspoň trochu upokojiť, ale v tomto dave je to nemožné. Výdych, nádych a ide sa nato! Našťastie sa pri tanci uvoľní natoľko, že z nej všetok stres opadne a ona si celé toto vystúpenie nesmierne užíva. Ladne sa hýbe v rytme, v očiach jej žiaria iskry šťastia, pretože si v tejto chvíli plní svoj sen. Svet sa náhle zdá byť dokonalým. S posledným tanečným prvkom skončí aj hudba a roztlieskavačky sa presunú preč z ihriska, teraz je už priestor pre basketbalistov. Pri dievčatách sa ale nezdrží dlho, na tribúne ju predsa čaká niekto veľmi dôležitý, nechce ho chudáčika nechať samého, medzi všetkými tými neznámymi ľuďmi. Preto sa ani nejde prezliecť, rovno svoje kroky smeruje k obrovskej tribúne. Prediera sa svojim drobným telom pomedzi všetkých tých ľudí, ktorí sa ešte len usádzajú a snaží sa hľadať Kena. Našťastie to netrvá dlho, pokým ho zbadá a tak mu už z diaľky máva, aby si ju taktiež všimol.*Ahoj, Ken!*Pristúpi k nemu, pričom ho stiahne bližšie k sebe a zovrie ho v pevnom objatí. Už je to pár dní, čo spolu nekomunikovali, a to sa im naozaj nepodobá. Väčšinou na telefóne strávia aj celé hodiny, keďže toho vždy majú na preberanie neskutočne veľa. Avšak tieto dni boli naozaj hektické, skúšky, tréningy, proste mala problém to všetko postíhať. Konečne sa blíži koniec školského roka a Betty si môže aspoň nachvíľku vydýchnuť.*Bola som dobrá? Mám pocit, že som tam úplne zahviezdila!*Vydýchne si, pretože z toho všetkého nadšenia a tanca sa ešte poriadne nestihla ani spamätať. Dúfa, že Ken si toto špeciálne vystúpenie nenechal ujsť, to by ju naozaj veľmi nahnevalo. Avšak pozná ho dosť dobre, takéto niečo by jej naozaj nespravil, keďže vie, ako veľa to pre ňu znamená.*

Len sa snažil nájsť čo najvhodnejšie miesto na to, aby sa tam mohol posadiť a následne si vychutnať ten pohľad. Nebol tam z toho dôvodu, že by mal v pláne pozerať sa na telá roztlieskavačiek, ako to zjavne prišlo robiť mnoho chlapcov v jeho veku. Naopak, on ako možno málo z nich videl každý jeden krok, každý jeden úsmev na ich perách z toho, aké boli v tom momente z vystúpenia nadšene. On sám si nevedel predstaviť ten moment. Natiahnuť si na seba sukničku, pekný topik a následne sa premiestniť pred publikom. Šup, šup jedna noha hore druhá noha dole, sem tam nejaká otočka a krik naokolo. Bolo by to zvláštne ak by si to on sám vôbec niekedy predstavil samého seba v takejto situácii? Ak je na tribúne človek, ktorý je pre zábavu takmer stvorený tak to je práve Kendrick.
Svojim pohľadom sa snažil nájsť Betty, ktorú prišiel povzbudzovať a dodať jej odvahu aj napriek tomu, že možno by si nikto nevšimol kriciaceho chlapca so širokým úsmevom na tvári tešiaceho sa z vystúpenia, ktoré sa nachádzalo pred ním. Ken povzbudzoval od začiatku, od samotného začiatku, kedy prišli na trávnik až do poslednej minúty vystúpenia.
" Bolo to výborné! Výborne! " Kričal Ken okolo seba a snažil sa vidieť to, či sa Betty rozhodla ho vyhľadať alebo napokon nie. Sklamalo v ho to, ak by sa rozhodla venovať sa v tejto chvíli niekomu inému.No ale v momente, kedy mal možnosť vidieť, ako sa k nemu krásna blondína, ktorá bola jeho najlepšou kamarátkou blížila a následne si ho vtiahla do svojho náručia, musel sa zasmiať. Vychutnal si ten krátky moment a uvedomil si, že v skutočnosti vec, ktorú mal pripravenú napokon nechal aj tak na izbe. " Možno mi neuveríš! Ale kúpil som ti krásnu kyticu ruží, ktorú som samozrejme nechal na izbe. Ale poznáš ma Betty, zabudnem mnohokrát aj to, čo vlastne nemám." Posadil sa opäť na svoje miesto a ruky si dal do tmavej bundy, ktorú mal na sebe. Ken ju chcel potešiť kvetmi, chcel vidieť jej radosť po tom ako by jej ich daroval no zhoda náhod to aj tak nejako inak zariadila. A možno to napokon bolo aj lepšie. Čo by si ľudia okolo neho pomysleli? Mohol by si niekto myslieť, že balí nejakú roztlieskavačku? On a baliť dievčatá, to bola kapitola sama o sebe samozrejme.
" Bola si vynikajúca! Bravúrne ti to dnes išlo! Však to je niečo, čo ti prirástlo k srdcu? Bolo to, ako keby si sa tomu venocala celé roky." Ken si nevedel spomenúť na prvý moment, kedy sa v skutočnosti ich silné priateľstvo vôbec začalo. Nevedel si spomenúť na ten moment, kedy si po prvý krát pomocou malička sľúbili nekonečné kamarátstvo. Bola pre neho ako sestra, ktorú nemal.

Prečo by mal tento pekný deň, kedy sa slnko nachádzalo uprostred oblohy. Nechcel tento deň stráviť ako človek nachádzajúci sa niekde v tmavej miestnosti pozerať sa do rohu a dúfať, že sa nejako svet zmení. Načo? Tento deň sa rozhodol zúčastniť sa pomerne obľúbeného podujatia, pozrieť si basketbal a trocha vypnúť. Nie sa stále nachádzať len na tých rovnakých miestach s rovnakými myšlienkami a rovnakými pocitmi. Obliekol si čierne, roztrhané rifle, čierno červenú mikinu s kapucňou a červené tenisky. Upravil si vlasy prehrabnutím vlasov z jednej strany na druhú a rozhodol sa tam vyraziť. Nebola to dlhá cesta. V ušiach mal slúchadlá a počúval hudbu blízku jeho srdcu. Keď prišiel na miesto, mnoho miesto už bolo obsadených. Prišiel zjavne neskoro.
Našiel si miesto takmer na tom najhoršom úseku, ktorý sa vôbec na tribúne v ten moment mohlo nachádzať. Sedieť pri dievčatách, ktoré od prvého momentu, kedy sa ako tak vyštverali na tú tribúnu v tých obtiahnutých šatách, ktoré rozhodne boli tými pravými na túto udalosť. Len nad tým prevrátil očami, dal si kapucňu na hlavu a následne sa sústredil radšej na predstavenie pred sebou.
„ Ale mojaaaa, sama vieš, že som dnes tie nákupy zrušila len z toho dôvodu aby som sa prišla pozrieť na tie ich telíčka..“ Patrick sa v jeden moment musel zasmiať, tak hlasno, že to rozhodne museli počuť aj dané dievčatá aj napriek tomu, že im to možno ani len nedochádzalo. Patrick vedel tento prízvuk napodobniť v každej jednej situácii. Nevidel to dievča z ktoré rozprávalo no aj tak si ju vedel dokonalo predstaviť. Vedel by napodobniť to gesto jednej ruky mávajúc okolo očí len aby sa tie mihalničky nepolepili a nepripomínali obrovské, lacné vejáre. Patrick im následne nevenoval pozornosť, ani len jeden jediný náznak pohľadu. Ruku, ktorú mal odlišnú takmer od každého jedného človeka na tomto mieste si skrýval v prepojením vrecku na bruchu a s mierne nepritomnym pohľadom sa díval pred seba. V momente, kedy sa na ihrisko dostavili roztlieskavačky, konečne to bolo niečo, čo by ho vedelo potešiť.

Těžko říct, proč se vlastně něčeho takového dobrovolně účastnil. Nebyl nikdy typ člověka, který by se dobrovolně přidával mezi davy jásajících fanoušků, především, pokud to byli jeho vrstevníci. Lidi ze školky obecně moc rád neměl, natož pak z té své. Nebo vlastně celkově lidi. Tudíž bylo podivné ho tu vidět, nicméně mělo to hned několik důvodů. Bez podivu ani jedním z nich nebyla snaha socializace a adaptace mezi své spolužáky a jiné studenty univerzity, z nichž většinu nikdy neviděl a ani ho jejich existence nezajímá. Prvním důvodem byla Aileen, která vlastně stála skoro za vším. Ne, že by jí slíbil, že přijde, ale při příležitosti druhého důvodu si řekl, že vidět ji bude fajn a třeba ji svou přítomností může podpořit při tom natřásání se s třásněmi. Roztleskávání. Jasně. Pro ni to bylo důležité a tak si vlastně slíbil, že to nebude hanit. Prý se podpora říká i tomu, že někdo přijde, aby viděl vaše případné selhání, nicméně Aileen neselhala a vlastně jí to asi šlo. On se v tom nevyznal. Basketbalu rozuměl víc, i když je zase pravda, že některé zápasy sledoval. Profesionální. V televizi. V pohodlý svého bytečku. V bezpečí své komfortní zóny. Co se druhého důvodu týče, pocítil nutkání objevit se někde, kde bude dívka, kvůli níž už pěkně dlouho neustále přemýšlel a všechno si srovnával. A sebe. Sebe především. Ne, že by byla jediným důvodem, ale byla jedním z hlavních. Zoey. Někde by tu měla být Zoey. Tedy alespoň to předpokládal. Na takové akce chodila, alespoň měl ten pocit. Teprve došel a tak se zatím ani nijak neusazoval, jen zůstal stát u tribun a sledoval vystoupení roztleskávaček, aby svůj první důvod naplnil. Vlastně se sám pro sebe i nepatrně usmál, protože Aileen mu vždycky mezi těmi děvčaty bila do očí. Narozdíl od nich ho totiž alespoň v jeho mezích obvyklé nezaujatosti jakýmsi způsobem zajímala. A potom už jen přemístil, opět se svým nicneříkajícím výrazem, svůj pohled na tribuny a prohlížel davy, snad jako by hledal místo, i když spíše toužil zahlédnout tu jednu známou tvář.

Annys není zrovna osobou, u které byste čekali, že se objeví na nějaké školní akci, natož že se objeví na školním zápase. Tohle skutečně není pro ni, nikdy se necítila být součástí školní komunity, necítí potřebu fandit jejich týmu a ve výsledku je jí úplně jedno, kdo vyhraje. Takže až bude celá škola vzhůru nohama kvůli výhře, ona bude pořád stejná a bude si dál hledět svého. Když bude celá škola truchlit za prohru, jí to bude úplně fuk a bude si řešit svoje problémy a trápit se svými problémy, ne problémem nějakého stupidního sportovního týmu, který nezvládnul udělat to, na co trénuje vlastně celé studium. Ale i přes tohle všechno se z nějakého magického důvodu rozhodla na zápase objevit. Chcete pochopit proč? Odpověď je vlastně jednoduchá. Jako většinu svého času, i dnes byla na koleji a i dnes pátrala po něčem k pití, ale bohužel lednička byla prázdná, ani jedno pivo. Jaké zklamání. Už se chystala vydat se na výlet do krámu, koupit si pár piv a pak si zalézt do pokoje, ale z toho jí vyrušily hlasy, které se bavily právě o dnešním zápase. Automaticky protočila oči, každá zmínka o tom zápase jí lezla na nervy, ale ještě než stačila jejich slova vytěsnit, zaslechla zmínku, že se před vstupem prodává občerstvení, Annys teda hlavně zaujalo to, že se tam prodává pivo a hlavně že za levno, protože se jedná o nějakou studentskou snahu nebo co, to už pak zase přestala poslouchat, jednalo se o zbytečné info, co už slyšet nepotřebovala a ani nechtěla. A tak i když na zápas nechtěla, vidina levného piva jí nalákala. Skočila si do pokoje, kde přes své obyčejné bílé tričko přehodila šedivý cardigan a obula si černé tenisky, do kapsy džínových třčitvrťáků strčila mobil, klíče a peněženku, no a hned vyrazila na cestu. Dorazila tam rychle, přeci jen je hřiště blízko ke kolejím a to pivo jí hnalo vpřed. Hned, jak uviděla stánek, zamířila k němu, a když už to pivo dostala, tak přemýšlela, jestli se radši nevrátí na kolej, nebo jestli se přeci jen půjde podívat na ten zápas. Vyhrála druhá možnost, takže zamířila na tribuny, ale snažila se najít co nejhorší místo, aby byla co nejméně vidět, jenže očividně nebyla jediná, kdo měl takový plán, ale to ještě neznamenalo, že se dají do řeči. Posadila se kus od něj a spokojeně odpila ze svého piva, ale ono spokojení zmizelo, když se na hřišti objevily roztleskávačky, které byly… no, nedokázala se na ně dívat, takže se jen otočila na tu společnost v rohu tribuny, který těm roztleskávačkám pohled věnoval. „Zdá se to jenom mně, nebo na sobě nemají skoro žádný oblečení?“ pronesla jen tak do vzduchu a pohled přesunula zpět na hřiště. „Skoro si přijdu jak ve stripklubu,“ dodala ještě s úšklebkem a radši se znovu napila.

Patrik nebol ten typ chlapca, ktorý by sa rozplýval v jednom okamihu nad krásnymi dievčatami. Kedy by si musel utierať slinky z úst, pretože to inak nejde. Patrick sa díval na to, ako poskakujú a robia veci, ktorým veľmi nerozumie pričom si uvedomil, že niekde sa ozývajú tie typické zvuky mužov, ktorý sa v jednom momente správajú ako zveri. Nedokážu sa varí aspoň na malý moment ovládať natoľko, aby sa správali ako ľudia? Patrick by klamal, ak by povedal, že hlas dievčaťa ho nezaujal. Dokonca sa na jeho tvári objavil aj malý náznak úsmevu, ktorý zmizol v okamihu, kedy hlavu dal k zemi a rukou prešiel po kapucni. Nevidel ju prichádzať, nevedel či tam je od začiatku alebo prišla pred nejakou chvíľkou. V tomto nebol veľmi perfekcionista. Ľudia stále prichádzali a odchádzali a on sa nesústreďoval na to, kto si sadá kde. Bol by bláznom, ak by to robil. Špehoval príchody a odchody.
Patrick sa opäť vrátil pohľadom na ihrisko a vedel, že tie slová boli pravdivými. Pretože ak sa človek zameria v pravom momente na to pravé miesto, tak by možno pri malom šťastí aj niečo zahľadel. " Prečo mám pocit, že sa niekedy predbiehajú v tom, kto ukáže viac. Vtipné a tieto zvieratá sa nevedia odtrhnúť od pohľadu na nich.." nemusel ani prstom ukazovať na miesto, pretože tí chlapci zavijali v jednom momente ako psy odtrhnuté od reťaze. Možno ak by aj on bol iným, ak by ho zaujímali aj iné veci, možno by robil to isté. Ale pomyslenie na to mu doslova trhá srdce. Nie zo smútku ale naopak, z potešenia, že nikdy nebude ovcou, ktorá pôjde za davom iných oviec. " Berú to ako nejaké poslanie? ". Patrick premýšľal či sa na to ľudia pozerajú ako na nejakú vec, ktorá dokáže zmeniť čo i len jedného človeka. Zmeniť z pochmúrneho dňa práve na ten slnečný. Oprel sa o čosi viac a jednu nohu si preložil cez tú druhú.

Dneska se rozhodla jako skoro každý druhý se jít podívat na zápas. Není moc důvodů, proč by tam lidi chodili. Dělí je na pár skupin. Buď hrají, či jsou rozleskávačky a být tam musí. Nebo se zajímají o sport, což je absolutní menšina a pak jsou tam pipiny co chodí očumovat těla basketbalistů. Ona patří do skupiny, co se zajímá o sport, vzhledem k tomu, že ho taky studuje a dost tomu rozumí, čímž se nechlubí, to ať tak nikdo nebere, ale baví jí to. Celkově si i doma projížděla statistiky protivníků a tuto sezónu se jim moc nedaří, předpokládá tedy ve výhru její univerzity. Většinou se jen potichu ušklebuje, když někdo něco posere a nebo se tomu tlemí. Žádnými pokřiky na hráče se moc nevyjadřuje. Je tichý pozorovatel, co pozoruje pohyby a tím se i učí. Basket ráda dokonce i hraje, občas si s někým jde zahrát. To že je atletka jí neomezuje v jiných věcech a nedělá to z ní nějaké jelito. Navíc to fakt studuje, musí být trochu všestrannější a tohle je dobrá taktika, jak se něco nového naučit a okoukat nějaké triky. Dneska na sebe oblékla černé body tílko, které ze strany odhalovalo její strany těla, nebo jak to říct normálně. Samozřejmě aby nebylo vidět něco, co by asi podle některých být nemělo, udržují to šňůrky. Jako spodek má černé obyčejné šortky, obepínající její spodní část postavy. Vzala si sebou pro jistotu tenkou černobílou bundu se zajímavými vzory a černé Vans boty. Občerstvení si menší taky samozřejmě zařídila, pivo do kelímku sežene člověk lehce, nebude pít ten punch, nebo to co tady mají, na to neměla chuť a svým způsobem je toho přepitá. Ehem, ne že by to pila nějak extra často. Pozorovala hodiny nacházející se u hřiště, přičemž ještě potahovala poslední čoudy z cigarety a přemýšlela, kolik asi jejich tým vyhraje. Nevěděla, zda-li tam chce být dokonce, má asi i nějaké svoje plány. Chtěla si zajít ještě do posilovny. Kouř jí odcházel z úst a cigareta za moment byla fuč. Típla cigaretu o jeden z košů a nechala ji na jeho kraji. Hodlala se pro ní potom vrátit, nenechat ji samotnou a hodit ji mezi ostatní do koše, tedy k vykouřeným kamarádům. Upila piva a vydala se dovnitř na nějaké to vystoupení roztleskávaček. Už se to plnilo lidmi a tak se rozhodla mezi ně s nepříjemným pocitem nacpat a místo si nalezla někde nahoře. Ne na lavičce, ale na zábradlí, kde se opřela o zeď a čekala na dění. Bylo tu plno a ona měla skvělý výhled úplně na všechno a to se jí zamlouvalo. Doufejme, že jí tu nikdo nebude štvát a nebude se muset přesunout, či mu vylít pivo na hlavu. Zhluboka se nadechne, přejede si očima příchozí roztleskávačky a musí se pobaveně ušklíbnout. Ani neví jestli tohle bere jako sport. Ale co dokáže uznat je, že protější družstvo se nepřipravilo zrovna dvakrát dobře, tak se potleskem nevyjádřila poté ani ze slušnosti. Je to nudné, proč tleskat proboha? Upřímnost se hold hodí. Pozvedne nad nimi jen jedno obočí a zakroutí hlavou. Kousala se při vystoupení jejich roztleskávaček nevědomky do rtu a čekala, co předvedou ony. No.. Jak to říct, moc tomu nerozumí ale byla to trochu jiná show. Trochu hodně. Neřeší vůbec že jsou třeba polonahé, protože dresy na atletiku nejsou taky zrovna plné látky, ale to je i tím, že by v oblečení v tom horku a za běhu asi umřely. Ona nemá nic proti vyzývavému oblečení. Je to občas zábava a když se to někomu nelíbí, ať na to nečumí, tečka. Nicméně si to od ní zasloužilo menší potlesk, více se už nezajímala a nezaujatě čekala, až se začne dít zápas. Úplně vypne, neposlouchá komentátora a jen hledí do svých dlaní, ve kterých svírá kelímek s pivem a otáčí si ho znuděně a zároveň zamyšleně v ruce, u toho si něžně kousala ret. Nad čím asi dumala, hmm? Nad vším možným, především asi nad sebou a nebo má v hlavě opět sport. Ohlédne se na hodiny a na hřiště, protočí očima jedovatě. “Tak už hrajte..” Zamumlá si pro sebe. (outfit)