Díval se na ni co dělá. A proč jde tak blízko a natahuje k jeho obličeji ty ruce. Po chvilce pochopil proč. S její pomocí se usmíval. Vážně mu pomáhala do úsměvu? "Měla bys vědět, že se usmívám jen výjimečně." Protočil panenky a podíval se s úšklebkem na ni co potom řekla? To vážně? Jenom za takový přiblblý úsměv? Když se nad tím zamyslí, možná to bude důvod proč je takovou dobu single. Bohužel se neusmívá na požádání. "Slibuji, že pojedu pomalu." Ušklíbl se a šel za ní k autu. Právě dal slib, který je pro něho pomalu nesplnitelný. Nedokáže se představit, že by jel bezpečně. Bohužel je čestný člověk, takže se bude muset snažit. Ale byl rád, že souhlasila s jezerem. Je to klidné místo, je tam hezky a je tam krásný výhled na měsíc. Sice jen okolní lesy jsou trochu strašidelné a pár lidí se z nich nevrátilo zpátky, ale to je vedlejší. Nasedl chvilku po ní do auta. Přetáhl přes sebe pás, nastartoval, pustil rádio a rozjel se pryč od tohoto místa, které pravděpodobně skončí špatně. V autě mlčel. Užíval si píseň, která právě hrála v rádiu. Začal hrát Stromae. Moc ho nemusel, ale nebyl ten typ člověka, který by hned přepnul písničku, která se mu nelíbí. Ze silnice sjel na lesní cestu, která vedla až k jezeru. Opravdu to místo miloval. Bylo to jeho uklidňující místo. Občas tam šel jen tak, občas když se s někým pohádal nebo popral. Mezi stromy panovala černočerná tma, která sahala až několik kilometrů daleko. Je jen otázkou jestli se někdo v takové tmě pohybuje. Konečně byli na místě. Autem sjel trochu mimo cestu a vypnul motor. Odepnul pás a vystoupil. Předním se rýsovala vodní plocha o kterou se odrážel obrovský měsíc. Kdyby jeho koníčkem bylo focení, asi by tady byl pečený, vařený. Musel uznat, že tady bylo trochu chladněji než ve městě. Ve městě tedy bylo asi i pro někoho lépe. Zhluboka se nadechl a přerušovaně vydechl. Posadil se na zem do vyšší trávy, rukama se zapřel a nohy zkřížil přes sebe. "Co tě tedy přivedlo makat v knihovně?" Zeptal se stále hledíc na hladinu jezera. Hrozně ho lákalo tam skočit. Klidně v oblečení, ale pocítit tu ledovou vodu. Možná později se rozhodne a opravdu tam skočí.

Bylo jí jedno, jak na její gesto s úsměvem reagoval, chtěla ho prostě vidět, jak se zeširoka usmívá. A to se jí taky povedlo. ,,Což je škoda. Někdy můžeš někomu díky svému úsměvu zlepšit den," alespoň se to tak říkávalo. Jí by potěšil úsměv od kluka po kterém tajně touží, to by jí vážně udělalo radost, a tak na tom možná přeci jen byla nějaká ta pravda. ,,Doufám, že to dodržíš," řekla s vážným tónem hlasu. Obzvláště ona neměla ráda, když někdo něco slíbil a poté to nedodržel. To potom vážně zažili její hněv, a to nebylo nic moc hezkého.
Po cestě toho moc nenamluvili, alespoň to rádio vyplňovalo ticho mezi nimi. Lacey by ráda navrhla nějaké to téma na konverzaci, ale chtěla, aby se Blaine spíše soustředil na řízení auta, a ne na ni. Proto jen hleděla z okna, pozorovala krajinu kolem které projížděli a v rukou pevně svírala láhev, kterou si vzali sebou. Netrvalo dlouho a oni dorazili na místo. Lacey ihned vyskočila společně s láhví z auta a porozhlédla se kolem sebe. Sama by tu takhle v noci nešla, proto doufá, že se s Blainem nepohádá, byla by nerada, kdyby jí tu nechal. Byla tu trochu větší zima, ještě aby ne, když byli u vody, ale nebylo to nic, co se nedalo zvládnout. Snad. Byla tu snad poprvé ve svém životě, na takový místa moc nechodila. Zamířila za Blainem, načež se posadila vedle něj. Láhev položila mezi ně a začala si sundávat své boty na podpatku, které byly dost nepohodlné. Krátce se na něj podívala, když jí položil otázku ohledně knihovny, načež svou pozornost zase věnovala botkám. ,,Peníze," odpověděla stručně a ušklíbla se. Nepocházela zrovna z bohaté rodiny, ale nebyli úplně chudí, prostě takový průměr. A taky už nechtěla být tolik závislá na rodičích. ,,Proč si mě tam vůbec ignoroval? Teda, chápu, že asi nejsi moc komunikativní člověk, ale i tak.." položila si své sundané boty vedle sebe a podívala se na něj se svraštěným obočím.

Možná měla pravdu. Možná by se mohl usmívat více. A možná někomu dělat hezčí den. Být trochu víc komunikativní, trochu víc si užívat života. To ovšem zahrnuje totální změnu v chování, kterou by nerad podstoupil. Raději zůstane svůj. Ten tichý, mrzutý a vyhýbajíc se různým akcím. Nechce tu změnu podstoupit kvůli jednomu člověku. Možná to chce víc lidí, ale i tak. Dokud mu to všichni nedají najevo, bude klidně i nadále zlým, urážejícím a ignorujícím člověkem.
Jen pokýval hlavou. Mohl ho napadnout takový důvod. Aspoň nestála konverzace a neproudilo ticho. To je snad dobře, ne? Jakmile padla otázka, proč ji ignoroval, chvilku se zamyslel než odpověděl. Měl více důvodů, ale jaký byl zrovna ten ideální? "Byl jsem unavený a šéf mi hodil na krk něco, co mohl hodit někomu jinýmu. A hlavně jsem měl hlad." Zasmál se a pohlédl na ni. "Mimochodem, máš celkem ránu." Ušklíbl se a přejel si rukou po rameni do kterého ho minule praštila. Dlouho nezažil někoho s takovou ránou. Hlavně, aby to byla holka. Je vidět, že zdání klame. Asi by jí nechtěl zažít nebo potkat nasranou, protože to by možná pro Blainea nedopadlo nejlépe. Třeba by ho zbila víc, než když se pere s nějakým klukem. Bylo by to asi hodně zvláštní. "Jinak.. Kdyby ti byla zima, v autě mám mikinu." Uchechtl se a zase svůj pohled přesunul na třpytící se hladinu. Popadl Danielse a napil se z něho. Fakt je lepší ho pít v přírodě a rovnou z flašky.

První důvod byl docela nepříjemný, to by asi na své okolí taky nebyla zrovna nejpříjemnější, ovšem jeho druhý důvod jí rozesmál. ,,Hádám, že jsi velkým milovníkem jídla," přimhouřila na něj své oči, jako by se to snažila pouhým pohlédnutím na něj uhodnout. Když si vzpomněla na tu rychlost auta, kterou jel, když na to jídlo mířili, tak to bylo docela dost možné. ,,A co vlastně ty děláš za brigádu? Máš taky nepříjemného šéfa?" musela se nad tím ušklíbnout, svou šéfovou přímo nesnášela, nemohl se jí divit, sám byl u toho, když ji nadala za něco za co nemohla. Pohled přesunula na jeho rameno do kterého ho údajně praštila až moc. Asi to v té zlosti trochu přehnala, ale omlouvat se mu rozhodně nebude. ,,Nemáš mě štvát," se vší nevinností se na něj uculila a pokrčila nad tím rameny, jako by za to ona vlastně vůbec nemohla. Bylo od něj milé, že jí nabídl mikinu, rozhodně si to zapamatuje, protože tak milá gesta se jen tak nevidí. Obzvláště u něj jsou poněkud neobvyklá. ,,Beru na vědomí," přikývla a prohrábla si své vlasy. ,,Takže Blaine.." jakýmsi záhadným způsobem se otočila čelem k němu a posadila se do tureckého sedu, aby se jí sedělo pohodlněji. ,,Říkal jsi, že tě neznám, tak tě chci poznat. Tady a teď." řekla s vážným výrazem, ovšem po chvíli ji koutky přeci jen začaly cukat. Byla to vtipná situace, jak se tu s ním sbližovala. ,,Povíš mi o sobě něco, co nikdo neví?" zeptala se tentokrát s lišáckým úsměvem ve tváři a zakousla se do spodní rtu.

"Dělám ve zverimexu. Šéf je tam takový.. divný. Já nemám rád jeho, on nemá rád mě." Pokrčil rameny. Opravdu nemá rád svého šéfa. Nejraději by ho utopil v nějakém z akvárek. Co se tak dozvěděl, většina zaměstnanců ho nemělo rádo. Je to prostě idiot. Tlustý a plešatý idiot. Zasmál se, když řekla, že ji nemá štvát. Kazí mu zábavu a možná i plány. "Budu se snažit." Ušklíbl se. Malinko ho vyvedlo z míry když ho takhle oslovila. Připadal si jakoby něco provedl a nevěděl o tom. Sledoval se k němu otáčí. Teď čekal, že vstane a uškrtí ho na místě. Nadzvedl obočí, protože byl překvapený. Čekal něco v tom stylu, že se ho bude stále na něco vyptávat, ale tímhle ho opravdu překvapila. "Takže mladá dáma by ráda odhalila tajemství, které zná jen pár vyvolených?" Ušklíbl se a zkřížil ruce na prsou. Začal přemýšlet, že za to něco bude chtít. Ovšem co, to ještě nevymyslel. Vymyslí to během toho jejich seznamování. "Co bys tak chtěla vědět z mého soukromého a nezajímavého života?" Zasmál se a zase odpověděl na otázku otázkou. Je to nejlepší způsob komunikování.  "Ale počítej, že za to budu něco chtít." Podíval se jí do očí a na tváři se mu rýsoval úsměv, který říkal, že to nebude zrovna nic dobrého.

On že dělal ve zverimexu? To by teda do něj v životě neřekla. Tipovala ho například jako pomocníka na stavbě nebo něco podobného, jeho tělo na to bylo dobře uzpůsobeno. Tedy.. ne, že by si ho nějak zvláště prohlížela, heh, to určitě nedělala. ,,Zverimex? Máš kladný vztah ke zvířatům?" zeptala se jej se zájmem. Měla ráda kluky, kteří měli k zvířatům cit, za to by nejradši zabila takové ty tyrany, kteří zvířata brali jako něco, co nemá city a klidně si do nich kopou. Nebo jim dělají horší věci.. ,,To bych ti radila," řekla s vážnou tváří, no nakonec se svým slovům i zasmála, ačkoliv to nemyslela jako vtip. Jen jí přišlo vtipné, jak mu tu vyhrožuje, a přitom sama nevěděla, co by mu udělala, kdyby ji znovu naštval. ,,Ano, přesně tak," pokývala hlavou a navlhčila si své vyschlé rty. ,,Sama jsem vyvoleným člověkem, takže máš za povinnost mi to říct," dodala ještě a dloubla mu do hrudi prstem, aby na svá slova ještě více upozornila. ,,Chci vědět všechno, co ty pokládáš za podstatné," odpověděla mu s důležitým výrazem, jelikož chtěla, aby tohle bral vážně. Tvář se jí však změnila v pobavenou, když řekl, že za to něco bude chtít. Koutky úst jí nekontrolovaně cukaly, když si představila určité věci, které by za to mohl chtít. ,,Koupím ti za to moc dobré jídlo," zazubila se na něj a popadla flašku Danielse ze které si následně trochu upila.

Mohlo být rovnou jasné, že má opravdu rád zvířata. Jinak by v tom zverimexu nemakal. Sice je pravda, že tam jsou i lidi, co nedávají moc pozornosti těm zvířatům co tam jsou. Někteří se tam prostě nehodí. To je pak nemá rád a nemluví s nimi. Oni mluví jen na něho. Proto pak byl v té knihovně a půjčoval si knihu o rybičkách a akvaristice, protože nikdo jiný schopný nebyl. A tam právě potkal Lacey. Možná ten den měl i pozitivní chvilku. Ale opravdu jen chvilku. Začal se smát. Takhle mu tady vyhrožuje, ale kdyby chtěl, tak by ji určitě přepral. Ovšem kdyby mu dala důvod proč se ptát. Přeci by ji jen tak nepraštil. Přeci není žádný agresor nebo násilník. Určitě není. "Opravdu? Možná na tom něco bude. Nevíš co by to mohlo být?" Naoko se nad tím zamyslel. Padla mu nabídka, že dostane jídlo. Nechce, aby mu něco kupovala a hlavně to není to co by chtěl. "Jídlo nechci. Budu chtít něco mnohem lepšího." Lišácky se usmál. Začal přemýšlet co by tak mohlo být podstatné. Zrovna z jeho stránky. "Takže.. Co by tě tak mohlo zajímat. Jsem milovník zvířat. Většinou ve svém volném čase zajedu na nějakou akci nebo i do útulku jim tam něco dát. Miluji tvorbu Kinga. Nesnáším den 1. 5., protože je to ten divný den zamilovaných. Jenom tě o něco požádám. Nikomu neříkej, co ti tady právě o sobě vykládám. Prosím." Podíval se na ni, že to myslí smrtelně vážně. Všichni nemusí vědět, co dělá, co má rád, co nemá rád. Stačí, že o něm lidi ví těch pár věcí.

No jo, mohlo jí to být jasné, ale taky v tom zverimexu mohl pracovat z donucení. Vlastně tu bylo hned několik důvodů, proč tam pracoval, nejen láska ke zvířatům. ,,Netuším," pokrčila rameny a tvářila se, jako by neměla sebemenší ponětí. Překvapeně nadzvedla obočí, když jí řekl, že jídlo nechce. To bylo vážně divné od něj slyšet právě tyto slova. ,,A co když to 'něco lepšího' nedokážu splnit?" udělala ve vzduchu uvozovky zhruba někde ve středu své věty, nečekala totiž, že má v úmyslu něco hezkého. Určitě jí řekne ať vleze do té ledové vody, i když to se nezdálo být zas tak těžké. Poslouchala jej a pokyvovala hlavou nad tím, co říkal. Plno věcí ji překvapilo, tedy vlastně úplně všechno. Nečekala od něj, že má a nemá rád zrovna takové věci. ,,Nikomu to neřeknu, neboj," zasmála se a zavrtěla nad tím hlavou. ,,Ty znáš Kinga?" zeptala se s takovým pohledem, který říkal, že mu to moc nevěří. ,,Navíc, svátek zamilovaných je fajn. Ale to jenom v případě, pokud někoho máš, jinak je to vážně svátek na nic," nakrčila nos, když si vzpomněla, jak ho jednou celý probrečela, protože se s ní právě v ten den rozešel jeden kluk. Měla ho fakt ráda, ale on s ní nebyl spokojenej. S těmi zvířaty ji potěšil, byla ráda, že je má rád, takových kluků se totiž v poslední době moc nevidělo.

Uchechtl se.  "Já si myslím, že to zvládneš. Obzvlášť, když do toho půjdu s tebou." Ušklíbl se. Napadlo ho plno věcí, které by mohl chtít. Ať už byly pěkné nebo fakt blbé a ošklivé. Ovšem to podstoupí taky, protože se mu do toho nechce samotnému. Aspoň by pak mohl využít situace na něco co by jí sice mohlo naštvat, pak by ho možná i utopila v té vodě, ale aspoň by se Blaine pobavil. Usmál se, zase. Je opravdu rád, že to neřekne. Pokud to ovšem myslela vážně. Pak by nerad přišel domů a všichni by se ho začali ptát na otázky ohledně různých věcí. Bylo by mu to nejen nepříjemné, ale bylo by to nepříjemné i pro ostatní a jejich nosy, které by dostaly pořádnou ránu za to. "Samozřejmě. Je to můj jediný oblíbený spisovat od kterého jsem ochoten si něco přečíst." Odpověděl s obrovským zájmem na tváři. Jenom on a jeho tvorba ho donutila vzít do rukou nějakou jeho knihu. Četl knihy od něho, protože zbožňuje hororové filmy a věci. A číst horor? To je celkem záživnější než na něj koukat. "Jo, je super do té doby, když vylezeš z postele, koukneš z okna a první co vidíš jsou samé páry jak někde stojí a můžou se tak hodinu vykousávat. Je to naprosto otřesný pohled. Ale ten den nemám rád ve více ohledech." Protočil panenky a ze sedu se položil do trávy. Sedět už ho tolik nebavilo. "Řekni mi, co sis poprvé o mně pomyslela, když jsem se v té knihovně objevil a pak se k tobě choval jako naprostý nepřítel?" Podíval se na ni se zvědavostí v očích.

Její prvotní myšlenka o tom, že by po ní mohl chtít právě to, aby se šla vykoupat do jezera ji připadala absurdní. Jenže teď, když řekl, že do toho půjde s ní, se jí to nezdálo být zas až tak nepravděpodobné. ,,Ty se chceš jít vykoupat, že jo?" zeptala se jej na rovinu, jelikož to chtěla vědět. Neměl by jí takhle napínat, někdy jí to dovádělo k šílenství. Musela se usmát, když na jeho tváři opět spatřila úsměv. Vážně mu slušel, ale nebude mu to znovu cpát, však on věděl, co si o jeho úsměvu myslí. S tím Kingem ji docela dost překvapil. Myslela si, že patří spíše mezi tu větší část lidí, kteří si řeknou, že je ztráta času číst knihu a že se raději podívají na film. A ono tomu tak nebylo. Alespoň tedy z části, ale to se taky počítá. Kinga měla taky ráda, ale neřadil se mezi její oblíbené spisovatele. ,,Nečekala bych, že bys četl. Tedy, sice jsou to jen knihy od něho, jak ty sám říkáš, ale i tak je to.. překvapující," řekla nahlas své myšlenky, jen ať ví, že jí to překvapilo. Ono taky jiná reakce se nedala očekávat, když se v knihovně sháněl jen po odborné knize. ,,Ve více ohledech?" nechápavě svraštila obočí. ,,Jaké ohledy máš na mysli?" zeptala se ho zájmem, protože když už jí tu tak ochotně na vše odpovídal, tak se musela ptát dál, byla nenasytná! Pozorovala ho, jak si lehá do trávy a tiše se uchechtla, když se jí zeptal na první dojmy z jeho osoby. Nejradši by si to nechala pro sebe, ale když to tak toužil vědět.. ,,Že jsi totální kretén, který mi nestojí za to, abych mu věnovala svou pozornost," odvrátila od něj pohled a místo toho se zahleděla na jezero. A podívej, kde jsi skončila.. Jak vtipné.

Jenom se ušklíbl. Přišla na to sama. Je to chytrá holka, která opravdu dokáže pokazit překvapení a napětí. "No jo. Ten Blaine, který by nejraději všechny někam zakopal, aby je nemusel vidět, taky ví co kniha znamená." Zasmál se. "Narozeniny." Řekl jí jednoduše jedním slovem. Nejen, že je neslaví, ale nesnáší je díky tomu dnu. A většinou říká, že se nenarodil, ale vyskytnul, protože nehodlá taky všem říkat svůj datum narození. Vlastně.. plno věcí jí ještě neřekl a pokud se na ně nebude ptát, tak zůstanou hezky hluboko v jeho nitru a nikdo je nevytáhne ven. Začal se nekontrolovatelně smát. Opravdu ho to pobavilo. Co mohl taky čekat? Popravdě čekal něco horšího, více nadávek a tak. Ale tohle v pohodě stačilo. "Já si zase myslel, že ty budeš jedna z těch holek co jsou zalezlé v knihách 24 hodin denně, většinou se nebaví s lidmi a nechodí na žádné akce. Že jsi prostě nerd. Je vidět, že jsem se opravdu spletl." Zasmál se. Vážně si to myslel. Nenapadlo ho nic jiného. Ale proč ne? Aspoň zjistil jaká je. Po chvilce mlčení se zvedl. Přešel trochu blíže k jezeru. Vyzul si boty, sundal ponožky a odsunul je kousek stranou. "Myslím, že je čas mi oplatit to, že jsem ti něco o sobě řekl." Ušklíbl se a sundal si tričko, které odhodil někam do trávy. Otočil se zpátky na ni s úšklebkem na tváři. "Tak šup šup, studená voda už čeká." Udělal pár kroků dopředu dokud nestál ve vodě. Opravdu byla studená, ale dalo se to vydržet.

Neodpověděl jí. Věnoval jí pouhý úšklebek, který ji nic nenapověděl. Že by se opravdu trefila do černého? Nevěděla, jestli se jí to té vody moc chce, ale zase na druhou stranu měla moc ráda výzvy. A tohle byla velká výzva. ,,Jo, ten Blaine je dnes samé překvapení," společně s ním se zasmála, přičemž si prohrábla své vlasy. Byla ráda, že se o něm dozvěděla něco víc, vždy pro ni byl záhadou. Byl to pro ni jen ten kluk, který chodil skoro všude po boku Olivera, ale to bylo tak vše. ,,Narozeniny?" zopakovala po něm, aby se ujistila, že správně slyšela, protože.. kdo by neměl rád své narozeniny? Sice se tím slavilo to, jak člověk zase o jeden rok zestárl a jak je blíže smrti, ale i tak to byl pro daného člověka vzácný den. ,,Proč nemáš rád své narozeniny?" zeptala se jej opatrně, přičemž nakrčila starostlivě čelo. Možná to bylo až moc osobní informace, ale ona se prostě zeptat musela. Byla ráda, že ho svými slovy rozesmála, no kéž by jen věděl, jak ho v té chvíli nenáviděla za to, jak ji ignoroval. Tenkrát ho měla chuť kopnout. ,,Spletli jsme se oba," ušklíbla se na něj, první dojmy nikdy nebyly zrovna spolehlivé, oni dva tím byli nádherným příkladem. Nedivila se, že si o ní něco takového myslel, zřejmě by uvažovala stejně, kdyby někoho jako ona zahlédla v knihovně. Zmateně se na něj podívala, když se zvedl a zamířil si to k jezeru. Poté to však pochopila, když si zul boty a následně i ponožky. Přišla ta část, které se obávala, protože jí se do té studené vody vážně moc nechtělo. Obzvláště když ji i teď byla zima. Nadzvedla obočí a jeden koutek úst ji vyjel nahoru, když si bez váhání vyslékl i tričko. No jasně, přeci se nebude koupat s tričkem! Měl lepší tělo než si pod tím oblečením dokázala představovat.. tedy.. to taky samozřejmě nikdy nedělala, né vůbec! Ono totiž ti šprti nikdy neměli nějaké cool tělo, a tak na to nebylo zrovna zvyklá. Probrala se z dumání nad všemožnými věcmi, když ji oznámil, že musí jít taky. Musela se mírně zamračit a nakrčit nos, protože se jí tam vážně nechtělo. Ale asi by to bylo vůči němu nefér. Proto tedy vstala a přešla za ním ke břehu. ,,Pokud umrznu, tak to bude jen tvá chyba, to si pamatuj," řekla s vážnou tváří a pomocí zipu si rozepla své červené šaty, které si následně vyslékla a hezky úhledně poskládané je položila do trávy. Měla je ráda, a tak by nepřežila, kdyby se jim něco stalo. Plavky na sobě opravdu neměla, nepočítala totiž, že skončí ve vodě, a tak to černé krajkové prádlo muselo postačit. Opatrně vstoupila do vody a ušklíbla se, když zjistila, jak moc ledová je. Trvalo, než si na tu teplotu zvykla, ovšem statečně pokračovala dál, až jí byla voda po pás. To už zase svou pozornost věnovala jemu. ,,Nestačí to po sem?" udělala na něj psí kukuč. Dál už se jí vážně jít nechtělo.

Odvrátil svůj pohled pryč, když se optala proč své narozeniny nesnáší. "Protože se na ně stalo plno věcí o kterých bych nerad mluvil. Ty si nechám jenom pro sebe. Promiň." Přerušovaně a dlouze vydechl. Snažil se na to moc nemyslet. Připadalo mu, že jeho narozeniny nosí smůlu a to doslova. Byl to hlavně den plný neštěstí pro jeho blízké. Už to ani nepočítal. Stalo se toho tolik, že to ani nestíhal. Snad celé jeho příbuzenstvo něco postihlo a to ani v tom nejhorším snu nevěděl, že se to může vůbec stát. Vždycky se bál co by se mohlo stát dalšímu člověku o jeho narozeniny. Vždycky to je jenom blbá náhoda, ale už dokonce i jeho babička mu dala za vinu, že za všechno může on. Uchechtl se. Opravdu se oba spletli. Aspoň si oba mysleli skoro to stejné. Oba si mysleli něco jiného o tom druhém. Ovšem když nad tím přemýšlí, tak bude chtít zjistit i něco o Lacey. Přeci nebude odhalovat svoje soukromí on sám. Možná se jí na něco zeptá potom až vylezou z vody. To by se pak mohli zakempovat v autě, kde je větší teplo než venku. Ovšem to všechno až potom. Teď si užijí menší zábavu. Bylo to tak uklidňující když si mohl sundat to tričko a namočit si nohy do vody. Ovšem cítil na sobě pohled. Sám pro sebe se nad tím ušklíbl. "Neumrzneš. Já ti to nedovoluji." Zasmál se a otočil se na ni. Musel přiznat, že tělo to bylo opravdu ukázkové. Dlouho žádné takové neviděl. Hlavně ne takové, které by šlo do takové vody jako je tohle. Možná o důvod více, proč si ji oblíbí. Získat si jeho oblibu je celkem těžká záležitost. Člověk by se musel opravdu snažit. Když už byla ve vodě po pás, zakroutil hlavou. Opravdu si myslí, že to stačí? Samozřejmě, že to nestačí. "Asi ti budu muset trochu pomoc." Pronesl vážným hlasem. Rozeběhl se a běžel k ní, kde ji chytl za ramena a doslova ji s sebou stáhl pod vodu. Ta voda byla božsky osvěžující po tak náročném dni. Když se vynořil, prohrábl si své vlasy a odplaval kousek dál od místa činu, kde právě stáhl jednu osobu, které už tak byla zima, do ledové vody. Aspoň bude mít náskok na únik. Teď ho určitě bude chtít zabít. Beztak jo a Blaine se nedožije zítřka. A zbaví se práce, kterou měl na krku. Bylo by to tak super, kdyby neměl žádnou práci. Jako práci kde by dělal, by musel mít - víme jak to myslím.

Nedokázala si představit, co tak strašného na jeho narozeninách muselo být, že o tom nechtěl ani mluvit. Ale respektovala to, proto jen kývla hlavou na znamení, že to chápe a dál se nevyptávala. Nepotřebovala vědět přeci všechno, a navíc by bylo asi dost divné, kdyby ji ochotně odpověděl na všechny otázky. To už by vážně začala pochybovat o tom, jestli to je opravdu ten samý Blaine, který byl v knihovně. Nad jeho dalšími slovy se musela zasmát tentokrát ona. ,,Myslím, že kdyby na to došlo, tak by mi v ten moment bylo úplně jedno, jestli mi to dovoluješ nebo ne, stejně bych tě s největší pravděpodobností neposlechla," dětinsky na něj vyplázla jazyk, načež se zazubila. Vypadalo to, že Blaine šel do té vody rád, což ona nechápala. Mohlo to být osvěžující, kdyby bylo nad 30 stupňů, ale teď v noci? Nedivila by se, kdyby se ráno probudila a zjistila, že je nachlazená. Jenže když ji o sobě ochotně řekl tolik věcí, tak ho nemohla zklamat a nejít s ním. Po pás ji to však stačilo, dál jít nehodlala, už tak měla pocit, že necítí dolní polovinu těla. Jenže on to viděl jinak a ten její psí kukuč na něho zrovna nezabral, jaká škoda. Nejdříve nepochopila, co svými slovy myslel, no když se k ní rozběhl, tak hned věděla, která pere. Už ani nestihla nic říct, jen se jí z úst vydral výkřik, načež spadla společně s ním do vody. Nelíbilo se jí to, měla dokonce pocit, že z té studené vody dostane šok. Co nejrychleji se vynořila a protřela si své oči, načež si prohrábla teď již mokré vlasy. ,,Už jsem zmiňovala, jak moc tě nenávidím?" zeptala se jeho směrem a ušklíbla se. Nic mu nehodlala dělat, alespoň tedy ne ve vodě, chtěla už jít ven, což taky vzápětí udělala. Klepala se zimou, to i vzduch byl teplejší, než ta voda! Když vylézala ven, tak se za ním ještě ohlédla, načež popadla jeho tričko do něhož se začala utírat. Jo, tohle byla její odplata!