Jezero

Poèet pøíspìvkù : 122 Join date : 03. 07. 17

First topic message reminder :

Poèet pøíspìvkù : 121 Join date : 14. 12. 17

pixie girl
VIV

„Začínám se bát, že na tebe mám špatný vliv,“ zazubil se, když zmínila, že se v ní občas i to sebevědomí probudí a ona si odváží zavtipkovat. Ale upřímně, kdyby v ní dokázal probudit sebevědomí, to opravdické, byl by na sebe hrdý, jelikož Viv je nadaná zpěvačka s pěknýma očima, která kdyby si o trochu víc věřila, mohla by mít všechno, co by jen chtěla. A taky by s ní byla o něco větší sranda, jelikož flirtování se sebevědomýma holkama je vždycky výzva, ale to už je jen třešnička na dortu a hlavně pěkně sobecká poznámka. Nu což, zkrátka není perfektní. Během chvilky zjistil, že Viv ale není jen nadaná zpěvačka s pěknýma očima, ale i s pěkným tělem. Vykolejila ho, což věděl, že nebyl její zájem, kdyby ho chtěla provokovat, svléká se totiž úplně jinak. Šlo vidět, že se prostě jen převléká a asi trochu zapomněla na jeho přítomnost, přesto to bohatě stačilo k tomu, aby se jeho myšlenky rozutekly do temných koutů, které ještě podpořila ta červená rtěnka, kterou se rozhodla doplnit svůj outfit. Vykolejila ho natolik, že ze sebe dostal rozpačitý smích, jako pokus uklidnit svoje myšlenky a stočit téma konverzace daleko od toho, co právě viděl, jenže Viv ho měla prokouklého. Alespoň natolik, aby věděla, že rozpačitý smích není něco, co by k němu sedělo. „Červená rtěnka ti sluší,“ mrkl na ni, když nad jeho smíchem nakrčila obočí. Nehodlal jí vysvětlovat své myšlenky, a raději se pokusil naladit na svou tradiční vlnu, která by možná mohla pro změnu mírně vykolejit Viv a ona by tak neměla čas přemýšlet nad tím, co to mělo znamenat. No není on génius?
Fesťák byl na skvělém místě, ještě před vstupem na něj dýchla ta atmosféra a on se nemohl dočkat, až budou uvnitř – a z toho, co viděl, to měla Viv úplně stejně. Neztrácel čas a rovnou ji vytáhnul na bar, pousmál se nad její objednávkou a nehádal se, když se za sebe rozhodla zaplatit. Holt jí pozve na příští rundu, alespoň má dobrou výmluvu. Kdyby byli někde v baru, asi by se nenechal odbít, ale takhle na festivalu nechtěl u toho placení zbytečně zdržovat, byla za nimi fronta a on lidem nechtěl kazit den, a tak se s drinkem v jedné ruce a s Viv v druhé odebral bokem. Když už ji za tu ruku držel, společně se prodrali davem k hlavní stagi, kde bylo zrovna celkem narváno a tak se museli spokojit s místem trochu víc vzadu. Ťuknul si s jejím kelímkem a odsrknul si z koly s rumem, zatímco sledoval stage a pohupoval se do rytmu hudby, když v tom se před ně postavil nějaký vyšší týpek. Nespokojeně mlaskl, ale Viv se to rozhodla vzít dál a její poznámce se od srdce zasmál. „Chceš vzít na ramena?“ broukl hravě ke své malé kamarádce, nicméně týpek očividně nepochopil vibe a rozhodl se jim do toho vložit se zamračeným pohledem, který Viv ještě zhoršila. Úsměv mu ze rtů zmizel a zamračený výraz týpkovi oplatil stejnou měrou, sice nebyl žádný rváč, ale rozhodně nechtěl, aby se Viv něco stalo. Ta měla ovšem vlastní plán, který upřímně rozhodil i jeho a při jejích slovech mu pohled na pódium namířil, ale než se stihl zorientovat, už jej tahala pryč. Až když stáli o kus dál, došlo mu, co se stalo, a musel se zasmát. „Tomu říkám záchrana,“ uchechtl se a podíval se za rameno, zda je týpek následoval nebo je nechal být. Nikde ho neviděl, takže byli pravděpodobně v bezpečí, ale výhled měli bohužel pořád celkem na prd. „No tak na záchranářku Viv,“ mrkl na ni a ťukl si s jejím kelímkem, po tomhle zážitku totiž potřeboval osvěžení v podobě alkoholu. „Ale ta nabídka pořád platí,“ zavrněl po chvilkovém mlčení a nevinně se na ni uculil.

color #ff0000

Poèet pøíspìvkù : 75 Join date : 07. 03. 19

O N
(charles)

Ačkoliv věděla, že je potřeba to udělat, aby se konečně mohla pohnout dál (a třeba aby se konečně mohl pohnout dál i sám Charles, ačkoliv to byla spíš naivní prosba než něco, co by čekala, že dnešek přinese), bála se. Na jednu stranu bylo komfortní žít v tom stavu, v jakém to bylo teď, protože se té velké konfrontaci vyhýbala, ale na druhou stranu… to nebylo zdravé a sama na sobě viděla, že se právě kvůli tomu občas bála otevřít lidem. A že se občas cítila jako impostor, když jí chválili za to, jaká je hodná a milá a jak skvělé věci si zaslouží. A navíc se v jednom ovíněném večeru o své situaci zmínila a ten kámen, který jí spadl ze srdce, byl tak velký, že představa kamene, který jí ze srdce spadne, až se setká s Charlesem, jí konečně rozhoupala k akci. Byla Lacey neskutečně vděčná, že ji v tomto podpořila a pomohla jí setkání uskutečnit. Jinak by totiž neměla s Charlesem možnost se potkat, vzhledem k tomu, že už na univerzitě nebyl – respektive slyšela, že působil v basketbalovém klubu, ale proč by tam proboha chodila? Vypadalo by to divně, a tak potřebovala jinou příležitost, kterou jí nabídla Calichella… a ta měla ještě jedno plus. Kdyby to totiž náhodou nevyšlo (dobrá, šance, že se to zvrtne, byla opravdu velká) věděla, že tam budou holky a bude se s nimi moct odreagovat a spravit si náladu. První den festivalu si celkem užila, ačkoliv čas od času jí myšlenky utekly ke druhému dni, kdy na ni čekal sraz s Charlesem, no usínala v příjemné opilecké mlze… ráno už ovšem bylo těžší a celý zbytek dne byla jako na trní, až si toho všimly i holky, kterým jen vysvětlila, že se prostě špatně vyspala. Nakonec jí jejich přítomnost trochu uzemnila a pomohly jí užít si ten čas, než nadešel onen osudový sraz. Holkám se celkem bez vysvětlení důvodů omluvila, že musí zmizet, ale že je pak najde, a už si to pádila k DJ stagi, kde se měli sejít. Sice chtěla, aby se potkali na veřejném místě, aby měla takovou pojistku, že to nebude taková shitshow jako tehdy ve spolku, ale k hlavní stagi ho tahat nechtěla, nepotřebovala totiž, aby je potkal někdo známý, protože jak už mu jednou řekla, neměla potřebu mu ničit život a poukazovat na jeho minulost.
Šla sice na čas, ale stejně přišla jako druhá, a Charles už tam stál. Mírný úsměv se jí mihl na tváři a neubránila se možnosti si jej alespoň takhle zezadu prohlédnout. Dlouho ho neviděla, ale pořád by jej poznala kdekoliv by ho zahlédla… Nestála tam ale dlouho, nemohla si dopřát tohle vzpomínání, a tak sama nad sebou potřásla hlavou, na takové myšlenky neměla právo, sama se o to právo připravila, a teď už mohla jen zkusit napravit ty zbytky. Chladnost jeho odpovědi ji mrzela, byla ovšem zasloužená a ona to věděla. Za to rozhlížení mu ho ale bylo líto, protože pokud vyhlížel Lacey, bylo to marné… Měla by mu to rovnou říct, nebo nejdřív říct, co má na srdci? „Promluvit si,“ odvětila nakonec a informaci o Lacey odsunula na druhou kolej, no obávala se, že se jí to vymstí. „Slyšela jsem, že jsi úspěšně dostudoval, gratuluju,“ začala hodně neutrálně, dokonce mu věnovala jeden drobný úsměv. Vždycky věděla, že na to má, i proto ho motivovala, aby se na tu vysokou přihlásil… společně s ní. „A myslím, že už bys mohl uznat, že jsem se do Francisca vážně nevrátila, abych ti zničila život ve škole… a mimo ni,“ tiše si povzdechla a pohled stočila k zemi. „Vím, že mi to nikdy neodpustíš, kvůli tomu tady nejsem,“ pronesla tiše a zvedla pohled k němu, „ale oba jsme dospělý, máme v Kalifornii nějaký vazby a možná se ještě někdy potkáme… ale to neznamená, že ti tu chci házet klacky pod nohy. Možná mi to nebudeš věřit, ale nepřeju ti nic zlýho,“ vydechla a odhodlaně držela pohled v jeho očích. Je dospělá, přesně jak říkala, měla by být schopná staré křivdy vyřešit… ne?

color #ffcccc

Poèet pøíspìvkù : 128 Join date : 05. 07. 17

GABRIELLE

Jak moc neslušné by bylo, kdyby jen protočil panenky a zmizel by z její přítomnosti? Lacey by určitě nakonec někde zahlédl, našli by se, tím si byl jistý, ale on i přesto stál na místě jako přikovaný a pokoušel se ignorovat vůni, která k jeho nosu dolehla hned v té chvíli, kdy k němu Gab přistoupila. Pamatoval si, že tu vůni miloval. Mluvit o tom, jak je Gabrielle prostopášná v doprovodu hned několika urážek bylo jednoduché, stejně tak jako ji nesnášet, ale když byl přímo v její přítomnosti, cítil se zase jako ten mladý kluk, kterého pobláznila. Možná právě proto se na ni nemohl přímo podívat; bál se, že v oblasti hrudníku ucítí tu specifickou bolest, kterou se zařekl, že už nikdy neucítí. Hlavou mu vířilo hned několik myšlenek, otázek především, ovšem to se nijak neodráželo na jeho tváři, která zůstala pevná jako skála; nic se z ní nedalo vyčíst. V tomhle byl Oliver docela mistr – dokázal vás přesvědčit o tom, že je v pohodě, i když nebyl, o tom, že jste mu putna, i když to bylo daleko od pravdy nebo třeba o tom, že nikdy v životě nebrečel. Naučil se lidem říkat, že se má skvěle, i když to tak nebylo, protože málokdo vám přál jen to hezké; většina doufala ve váš pád. Možná právě proto se v jeho kamenné tváři něco málo povolilo, když mu Gab pogratulovala k získanému titulu. Bolelo ho to, protože moc dobře věděl, že to myslela upřímně. Ztěžka polknul a konečně ji věnoval přímý pohled do očí. Nebolelo to už tak moc jako před těmi několika lety, ovšem pořád tam nějaké zbytky cítil, a to rozhodně nebylo příjemné. Když s někým prožijete nejhezčí roky svého života, těžko se na to zapomíná. Přemýšlel, že by vážně zmizel, jenže určitá jeho část si ji přeci jen chtěla vyslechnout. A tak poslouchal. Pohledem už neuhýbal a stále se na něm nepodepisovala žádná emoce, ale uvnitř ho bolelo snad každé její slovo. Vím, že mi to nikdy neodpustíš. ,,Máš hodně černé svědomí, co?" prohodil po jejím monologu a lehce nadzvedl obočí. S těžkým povzdechnutím se narovnal a opět se letmo podíval okolo sebe, aby zjistil, jestli se už náhodou neobjevila Lacey; měla zpoždění. ,,Nedá ti spát to, co jsi provedla, hm?" pronesl do větru, než svá modrá očka zakotvil zase na ní. ,,Já se přes to už dávno přenesl a prosil jsem tě, abys mi dala pokoj. Je mi úplně jedno, že jsme ve stejném městě a že na sebe můžeme narazit, pro mě neexistuješ," začal poněkud klidně, avšak svá poslední slova na ni vyloženě vrčel, kvůli čemuž na ně upoutal pozornost lidí okolo. Vážně se pokoušel zůstat nad věcí, ale emoce ho začaly zaplavovat víc, než čekal, takže to bylo těžší než obvykle. Rychle do sebe dostal další lok Cuba libre a na oči si nasadil sluneční brýle, které mu až do teď spočívaly ve vlasech. ,,Běž pryč, na někoho tu čekám," zamumlal po chvíli a zahleděl se zase někam do dáli.

Jezero - Stránka 11 06bd5b7257be63719e26a6eddcc22eb5

#94d1ff

Poèet pøíspìvkù : 74 Join date : 14. 01. 18

s u n s h i n e E l l i e

Asi by se mu těžko snášelo, kdyby byl introvert. Samozřejmě nic proti nim, to rozhodně, ale mají to v některých ohledech těžké. On neměl žádné problémy se někde zapojit do party nebo do konverzace, snad nikdy v životě se mu nenaskytla nepříjemná situace se skupinou lidí. Jasně, nemusel třeba všechny, ale tak ti co mu nesedli, ty prostě neřešil a tečka. To že se lidem nelíbí mu sebevědomí taky nesrazilo, prostě to akceptoval a čus, ignorujte mě. Pokud ho neignorovali, to už je jejich problém a on se o to nemusí starat. No a právě ale díky jeho osobnosti má dost pravděpodobně i dnes štěstí právě na společnost. S nikým se nedomluvil, chtěl se různě přisrávat k okolí, ale nakonec to přeci jen dospělo k jednomu výsledku a i pozitivnímu ve smyslu, že je to nový člověk, kterého dnes poznal. Minimálně ji na univerzitě úplně nezahlédl, ale on je v tomhle občas pako a moc okolo se ne vždycky dívá, jelikož většinu času je s někým už dávno zakecaný a nemá čas se moc ohlížet. I když u žen je to občas menší výjimka, v tom si nebudeme lhát. Říkejme tomu osud, nebo kreténismus některých mužů, ale potkal tu Ellie, kterou jako chrabrý rytíř zachránil před obludou. No, haha, hehe, fakt z toho týpka nebyl nadšený a tak se ještě párkrát ohlédl, jestli si dal odchod. Ne na dlouho tomu věnoval pozornost, ona už byla v bezpečí a mohl se gentlemansky věnovat svojí společnosti, která očividně chtěla ještě před chvílí použít svojí muší pěst pro obranu. Nerad by jí podceňoval, ale přeci jen mužská fyzická síla je víc, než ta ženská ve většině případech. Tak tahle o dost menší slečna než je on, už se chtěla opíjet, což mu až tak nevadilo, v těch cenách měla recht. “Na opití bude si myslím dost času.” Broukne pobaveně a jen co si vezme svůj drink, vyrazil společně s ní do davů lidí. Tak už zjistil jméno oné krásné slečny, tedy Ellie. Vzhledem k její energii, se rozhodl ji prostě čapnou troufale za ruku a dotáhnout ji blíže k pódiu. Troufalý to on byl, ale v dobrém slova smyslu a slušném a i kdyby byla stydlivější, tak by to udělal. Něco mu ale momentálně říkalo, že ona má povahu plnou energie jako právě on. Nad její odpovědí si spokojeně přikyvoval a musel uznat, že si našel dobrou společnost. “Dneska si to asi užijeme, i když můj vkus je hodně jako různý, tak tomu Rocku neodolám, akorát si radši poslechnu ta kytarová sóla.” S úsměvem na ni koukne a pozvedne na moment obočí, když se napije poměrně dost svého drinku. “Akorát se přiznám že si radši poslechnu nějaký ten starší rock, než některé ty nové sračk..” To poslední slovo spíše zamumlá, než aby ho řekl nahlas, zase před ní nechce být úplně neslušný. Jemu nová hudba nevadí, to vůbec ne, ale některé výplody mu nedávají hlavu a patu a občas je něco prostě propadák, který se podle něj ani vydat neměl. Ale co už, on tomu zase až tak nerozumí. “Poslechnu si ale i rád nějaký ten rap, pop a mix všehomožného. Úplně si nemyslím že poslouchám primárně jednu a tu samou věc. Taky jde o to kde zrovna jsem. Na párty si asi rock úplně nevychutnám, při tréninku možná. Asi mě chápeš co tím myslím.” Zasmál se sám nad sebou, jak se jí tu snažil vysvětlit nějak svůj vkus ve zkratce, ale lehce se to zvrtlo do detailu. “Tohle zní zrovna celkem v pohodě.” Poukáže na pódium a porozhlédne se taky kolem na některé lidi, co si lezou vzájemně na ramena. Tak nějak počítá že kdyby Ellie chtěla něco extrémně vidět, že ho o to třeba poprosí. No kdyby ne, asi by poznal její nadšení a nabídne jí to sám. Přeci jen on něco unese a ona doopravdy nevypadá jako někdo, koho by neunesl.

#ff3300 • outfit

Poèet pøíspìvkù : 34 Join date : 08. 09. 21

ginger NATHAN

Někde v hloubi své zářivé dušičky se chvíli obávala toho, že bude muset se někomu vnucovat a popřípadě zažít nějaké to trapné odmítnutí: nestojím o cizí společnost, na někoho tu čekám. Samozřejmě se toho obávala docela zbytečně, sem tam chodila na podobné festivaly a vždycky tu byla příjemná atmosféra! Samozřejmě na pár vyjímek, kterou samozřejmě chytila. Sice byla drobná, docela dost drobná pokud to opravdu vezmeme v potaz ale hromada bratrů ji naučila nějaké té houževnatosti a tak byla připravená si při nejhorším zranit i ručku aby tomu chlápkovi mohla dát pěstí! Naštěstí to nebylo potřeba, i když stále chvíli vypadala že by po něm klidně skočila, kdyby se něco stalo ale na druhou stranu byla opravdu ráda za záchranu od vysokého a dost stavěného zrzka. Ano všimla si, inu kdo by si nevšiml? Myslela si, že tím to skončilo avšak během momentu stále vedli nějakou tu konverzaci. "To je pravda," zasměje se jenom s lehkým pokrčením ramen. Vzala do ruky rychle svůj drink neboť během chvíle byla táhnuta blíže k pódiu. Jakmile zjistila jeho jméno chvíli na něj jenom pravděpodobně stupidně koukala, přemýšlela totiž jestli se k němu jeho jméno hodí a jop. Usoudila že jo. Chvílemi měla pocit, že ho už někde zahlédla, ona jeho barva vlasů se jen tak nepřehlédne avšak její život byl tak moc aktivní, že si ho třeba pletla s někým jiným. Sledovala ho při jeho odpovědi, hlatala každé jeho slovo a pak se dokonce přistihla jak horlivě pokyvuje hlavou v souhlasu. "Kytarová sóla jsou rozhodně taky dobrá! Obdivuju je, hrát na struny? By mi upadly prsty," zamávala svými prsty ve vzduchu. Jistě ono držet paličky a jet s nimi opravdu rychle po povrchu bicího nebylo tak nejjednodušší. Ellie si pamatovala moc dobře puchýře, které z toho měla a sem tam je měla dokonce i teď. Její obočí během toho co se napila drinku vyletělo vzhůru a jen ukázala jeden z větších úsměvů, když ono poslední slovo skoro ani neřekl. Bylo to vtipné... Roztomilé."Jo, taky ti přijde, že některé nové nedávají smysl? Kam se hrabe dokonalá tvorba Beatles, nebo... AC/DC," tiše si nad tím povzdechla. Chvíli přemýšlela jestli nezní jako až moc velký fanatyk do rockové hudby, ale nemohla si pomoci. Bylo to něco, co k ní prostě patřilo. A vlastně, ji to bylo i jedno. Nikdy se nezajímala o to, co si o ní lidi mysleli. Mohli si myslet cokoliv, ona přeci měla svoji hlavu. Znovu jej bedlivě poslouchala, aby se o tomto člověkovi, teda Nathanovi dozvěděla co nejvíce. Byla to jedna z jejích oblíbených činností. Naklonila hlavu na stranu. "Jasný, místo je taky důležité," souhlasí hned. Bylo pro ni zajímavé jak měl rád rock, podobné věci jako ona. To se ji moc často nestávalo. Její nejlepší kamarád? Měl rád klasiku. Ano, i ona ke klasice našla lásku - dobře se u ní usínalo. "Trénink?" toto slovo upoutalo většinu její pozornosti. Možná ho viděla někdy tam. Přeci jen, byla dost často na všelijakých zápasech jakožto roztleskávačka a proto by se nedivila, kdyby to byla pravda. Pak svoji pozornost přesunula zpět k hudbě, která zrovna hrála. Chvíli poslouchala a pak jen pokývala hlavou a začla se houpat do rytmu hudby. "Jo, není to nejhorší!" zaculí se na Nathana. Natahovala trochu krk, aby lépe viděla, ale zatím měli dobré místa. Upíjela ze svého pití, v hlavě ji šrotovalo tolik otázek, avšak zuby nehty se snažila ovládat, aby nové společnosti nepřišla dotěrná, nebo otravná. "Hm," ťukne prstem do Nathana, aby upoutala jeho pozornost, bylo ji možná trochu jedno jestli mu lezla do prožitku hudby. Její zvědavost ji ovládla. "Co studuješ? Pokud studuješ. Mám pocit, že jsem tvoje vlasy někde viděla!" zavolá na něj trochu hlasitě, možná až moc hlasitě, vzhledem k tomu že písnička končila a tak by se dalo říci, že křičela zbytečně, inu moc dobře to nevypočítala. Trochu zapadla do sebe v menším ztrapnění, ale i tak nebylo proč. Tohle se na festivalech stává!

color: #89cff0

Poèet pøíspìvkù : 108 Join date : 05. 08. 17

l o v e l y C H A R L I E

Možná že má na ní špatný vliv, nebo někdo by to řekl, ale ve výsledku jí to pomáhá, aby byla více drzá a oprsklá, ale pořád to není extrém, jako u některých slečen. Sebevědomí je v pořádku, ale když se to skloní až do egoismu, něco je špatně. Ale to u Vivian určitě nehrozí. I když možná má Charlie pravdu, že by mohla mít všechno co si umane těma svýma modrýma očima, jenže na to nemá hlavu. Neuměla by využívat lidi ve špatném slova smyslu, ale třeba si tu cestu nějak ke kariéře najde a Charliemu někdy v budoucnu poděkuje. Co se týče toho flirtování, tak Vivian flirtovat umí, když se trochu napije a možná pokud má k tomu člověku už potom doopravdy blízko. Ona totiž občas prostě nedokáže poznat, jestli to ten člověk s ní myslí vážně, a doopravdy s ní flirtuje a tak dále. Nerada by setkání zkazila provokativní poznámkou, která ve výsledku bude nevhodná. Nestojí o trapas před klukem jako je právě Charlie, kterému by slečny padaly na kolena, jen aby si jich všiml. Očividně moc Charlie k oslnění nepotřebuje, i když jako oči super, ale oslnění tělem mu zní taky dobře, což si Vivian vůbec neuvědomila, protože kvůli němu spěchala. Jaká škoda, že spěchala, hm? Pro někoho to není nic, jen tak se převléknout vědomě před klukem, jenže pro Vivian to je celkem big deal. Minimálně by si asi na to dala víc pozor při všech smyslech a nevystresovaná, že nestíhá. Nu, pozdě. Jediné na co se chudák zmohl při pohledu na polonahou Vivi, byl komentář na rtěnku. I to jí udělalo radost, přičemž vykouzlila svůj krásný úsměv a poděkovala. Samozřejmě si všimla jeho rozpačitosti, slovně se však nevyjadřovala a přešla to bez komentáře.
Kupodivu jak ji Charlie popohnal, dostali se na festival vážně rychle. Asi by jí to chvilku ještě trvalo, kdyby nepřišel, její tempo by teda bylo určitě pomalejší. Člověk zkrátka cítí trochu tlaku, když už svou společnost má připravenou ve dveřích. Společně si objednali něco na baru, kde za sebe zaplatila vzhledem k tomu, že není zvyklá aby za ní někdo platil. Po tom drinku jí to bude už asi jedno a i mu platbu klidně přenechá. Její alkoholová tolerance, vzhledem k tomu že nepije ve velkém množství a už vůbec ne často, je nízká. Nejde o to že by nechtěla pít, ani jí to moc nevadí. Ale na párty prostě sama nepřijde a šla by leda s nějakou kamarádkou nebo kamarádem u kterého ví, že jí tam nikde nenechá samotnou a ona neskončí schovaná v něčím pokojíku, kde ještě vyruší líbající se pár. Od líbajících párů ale pryč, nebo? Ano, pryč. Dostali se nakonec ke stagi, kam chtěli, upili si oba z drinků a pak přišlo něco, na co nebyla připravena a překvapeně zamrkala. “No.. Já.. Já..” Neví. Nestihla to ani říct z důvodu vyrušení jejich konverzace nějakým týpkem, který se necítil dneska asi nejlépe, nebo už měl pár drinků v sobě. Všichni asi známe lidi ze kterých se po alkoholu stanou agresoři, co chtějí dát všem do nosu. Naštěstí si s tím poradila, aby nebyl z toho velký problém. Srdce v tu chvíli měla až v krku, i když teda Charliemu věří, že by se o ni postaral a nedovolil by, aby se jí něco stalo. Poradila si, nechtěla tu kazit náladu, kdyby se náhodou rozhodl ten týpek o nepříjemný fyzický kontakt způsobující zranění. Odlákání se povedlo! Nešel za nimi a už byli zase jenom oni dva v davu lidí. Nad jeho poznámkou se trochu zasmála a ulevilo se jí, Charlie umí odlehčit atmosféru. I tak po tom co se napila ji zase odzbrojil jeho poznámkou, že ji klidně na ramena vezme a ona se nejistě zavrtala rukou do svých vlasů a prohrábla si je. “Ale vždyť budeš pak akorát unavenej rychle.” Poznamená trochu starostlivě, jak kdyby si neuvědomila, že nejen proti všem ale i němu je celkem tintítko.

#ff9900 • outfit na ples

Poèet pøíspìvkù : 81 Join date : 31. 08. 18

bestie PÉŤA

Od srdce se zasmál Peterově reakci, a u toho si představil, jak by asi křičel, kdyby se to doopravdy stalo a nepříčetně by mu vlítl do stanu se stížností, že ho někdo pozvracel… No, vlastně měl i sobecký důvod, proč pomáhal Peterovi stavit ten stan – pro svůj klid, aby mu někde v jednu ráno nemusel pomáhat prát triko v jezeru. „Co na to říct, jsem jednička,“ zatvářil se jako sebevědomý blbeček a poplácal sám sebe po ramenou, načež se na toho Bořka stavitele vedle sebe zakřenil. No a teď už konečně mohli vyrazit do víru festivalu!
Ačkoliv bitkám nefandil, musel uznat, že onen příběh byl úsměvný, ale zároveň měl chuť ty dva blbečky proplesknout. Tyhle machýrky totiž neměl příliš v lásce, nikomu to vůbec neprospívá, vypadají akorát směšně a obtěžují okolí. „To jen okoukali na internetu a hned se tvářili jako bohové, co?“ ušklíbl se a byl rád, že ani jeden z nich bitkám neholduje – znamenalo to totiž, že ani jeden toho druhého nebudou muset zachraňovat před rozzuřeným davem. Snad. Ta bitka, které skoro byli svědky, se nakonec obrátila v jejich prospěch, jelikož jim přihrála do cesty skupinku slečen, kterým se příliš opil kamarád, a ještě k tomu tu rvačku vyvolal. Vůl. Nicméně zatímco se dva perou, třetí se směje, a přesně proto by se slečen rád po zbytek večera ujal, alespoň pokud by s tím Peter souhlasil. „To máš pravdu,“ usmál se na Petera a obrátil pozornost ke slečnám, „a snad v tom s námi slečny budou souhlasit,“ mrkl na skupinku a následoval kamaráda v dopití drinku. Když měli dopito, nic nebránilo v přesunu k DJ stagi, která je už z dálky vítala nabušeným hudebním mixem. Už se chystal vrhnout se do víru tance, jelikož mu v krvi alkohol už pulzoval, no dalším drinkem nikdy nepohrdne, a tak s Peterem vyslechl objednávky, pod vousy si je zopakoval a mrkl na slečny, aby jim neutekly. Ve frontě se opřel o bar, v hlavě si znovu zopakoval objednávky, a koukl na Petera. „Tak co, favoritky?“ ušklíbl se a postupně se posouval ve frontě kupředu, než se dostali na řadu. S pomocí Petera dali dohromady snad všechny objednávky, zaplatili, a s plnýma rukama se vraceli zpět k děvčatům, které na ně naštěstí stále čekaly… a stále samy. „Doufám, že jste tu neumíraly žízní,“ uculil se na ně a nechal je, aby si rozebraly objednávky od něj a Petera, načež si s nimi přiťukl se slovy: „Tak na skvělý večer!“ a pořádně se napil. Žízeň sice nemá, ale s plným pohárem by se špatně tančilo, je to chytrolín. Když už měl upito a byl zpět v centru hudby, začal rovnou přešlapovat do rytmu právě hrajícího setu a přitočil se k jedné ze slečen.

color #3399ff

Poèet pøíspìvkù : 75 Join date : 07. 03. 19

O N
(charles)

Nechtěl se jí ani podívat do očí, až tak moc jí pohrdal… a ona to chápala, i když to bolelo. A přesto se svého odhodlání říct to, co má na srdíčku, nevzdávala. Přesně těmto divnosetkáním by se totiž v budoucnu chtěla vyhnout, a doufá, že tohle je ta správná cesta. Ví, že nikdy nebudou kamarádi, takové ideály ani nikdy neměla, jen by ráda chodila například do restaurací, aniž by se obávala, že jí celý večer bude někdo házet dýky do zad. Takového kompromisu by mohli dojít, no ne?
Z jeho obličeje nedokázala nic vyčíst, koutky měl strnulé a toho drobného povolení si nestačila všimnut, jelikož byla zaneprázdněná vzpomínáním na období, kdy se na ni jeho rty usmívaly a vyprávěly jí vlídná slůvka. Teď ji čekalo cokoliv jen ne vlídná slova. „Hm,“ povzdechla si a zatěkala pohledem po jeho obličeji, „samozřejmě, to k tomu patří,“ pokrčila nakonec rameny. Nebyl důvod mu lhát, proč by to dělala? Však na tom, že ji to mrzí, není nic špatného. Špatné je to, co provedla, ale ne její postoj k tomu. Navíc černé svědomí má i za ty, kterým pak Charles ublížil ve svém procesu vyrovnávání se s tím, co mu provedla ona. Když jeho oči těkaly kolem, na moment si říkala, že by mu měla říct, že Lacey nedorazí, ale… ne, ještě ne. Věděla ale, že dříve či později mu to bude muset říct. Při jeho krátkém, ale ostrém monologu, na ní bylo vidět, jak se každé slovo trefuje přímo do černého, a v očích se jí promítala bolest, kterou s každým slůvkem cítila. Stejná bolest, jako v jejích očích byla ten den, kdy se rozešli. „Posledně ses tvářil, jak kdybych se sem vrátila jen abych ti mohla kazit život… a tomu bych se ráda vyhnula, nepotřebuju se procházet po Kalifornii a způsobovat ti problémy,“ špitla s mnohem menším sebevědomí, než když na něj dnes poprvé promluvila. Pohledem koukla po okolí, jehož pozornost upoutal Charlesův tón, a vrhla jejich směrem drobný, omluvný úsměv, skoro jako se za něj úsměvy omlouvala na střední, když byl její přítel a na nějakého nebohého človíčka trousil uštipačné poznámky. A pak to přišlo. Na někoho tu čeká. Nervózně si zkousla ret a přešlápla na místě. „Já… vím,“ začala opatrně a pohled obrátila do dáli tentokrát ona, jako kdyby se tam Lacey mohla objevit a celou tuhle situaci vyřešit za ni. Bohužel nemohla, a ona tak musela obrátit oči zpět k Charlesovi. „Ale Lacey nedorazí, čekal jsi tu… no, na mě,“ odvážila se podívat se mu do očí, respektive tam, kde by měly být oči schované za slunečními brýlemi, a snažila se z jeho tváře vyčíst… cokoliv, co by naznačovalo jeho myšlenky.

color #ffcccc

Poèet pøíspìvkù : 121 Join date : 14. 12. 17

pixie girl
VIV

Festival začal dobře – u baru, nicméně rychle se to obrátilo o 180 stupňů. Viv se očividně díky alkoholu uvolňuje velmi rychle, jelikož se odvážila utrousit rýpavou poznámku na velikána před nimi, co blokoval výhled. Jeho osobně to velmi pobavilo, ta poznámka sama o sobě i to, že se Viv k něčemu takovému rozhoupala, nicméně týpkovi to den úplně nezlepšilo a vypadalo to, že se chystá den nezlepšit i jim. Ačkoliv nebyl úplně rváč, s fyzickými potyčkami nějaké zkušenosti díky basketbalu měl… a možná mu to párkrát ujelo i v baru, ale! Rozhodně se do potyček nepouštěl dobrovolně, a už vůbec ne s lidmi, co ho převyšovali, ale kdyby nebylo zbytí… Naštěstí to Viv vyřešila velmi kreativně, čímž mu opět vyčarovala pobavený úšklebek na rtech. Dnešní Viv je celkem rozjívená, a jeho to velmi baví. Kdo ví, co se stane, když jí do ruky strčí ještě jeden kelímek alkoholu… Prozatím musí ale dopít to, co mají nalito, a tak si na její záchranný manévr přiťukl a pořádně se napil. Přeci tu nebude na suchu, no ne? Jelikož už byli v bezpečí, rozhodl se vrátit zpět k tématu, které nakousl předtím, než je tak nezdvořile vyrušil ten dlouhán. Jednak to myslel upřímně, jednak chtěl vidět Viv opět v rozpacích, díky čemuž měl na rtech kulišácký úsměv a v očích hravé jiskřičky. Tohle byla ta Viv, kterou tak dobře znal a kterou tak rád…no, zlobil. Nahlas by jí to ale nepřiznal, však je to jasný andílek, no ne? Při jejích slovech se mu úsměv rozšířil a on si jemně navlhčil rty, načež naklonil Viv k uchu. „Cením si tu starostlivost, ale,“ pro dramatický efekt se odmlčel, zatímco mu ze rtů nemizel onen úsměv, „ale já se tak snadno neunavím,“ dokončil svou myšlenku a odtáhl se, u čehož nezapomněl té drobné blondýnce vedle sebe věnovat lišácké mrknutí. Samozřejmě, že nenarážel na nošení lidí na ramenou, ale na něco mnohem víc nevhodného, k čemuž se už dnes jeho mysl jednou uchýlila, když se před ním vysvlékla do toho černého spodního prádla… ach, k tomu by se neměl vracet, raději se zaměřil na svou již oblečenou kamarádku a přemýšlel, jak to Viv pochopí. Mohla si to totiž vyložit spoustou způsobů, například to mohla vztáhnout k tomu, že hraje basket, nebo to naopak mohla pochopit přesně tak, jak zamýšlel. Byl na to velmi zvědavý, i proto z ní nespouštěl pohled, zatímco čekal na její reakci, a u toho si ještě ucucnul ze svého drinku. Brzy si bude muset pro nový…

color #ff0000

Poèet pøíspìvkù : 128 Join date : 05. 07. 17

GABRIELLE

Štvalo ho, ne, ono ho přímo sralo, že na akci, na níž se přišel po tak dlouhé době odreagovat, narazil na osobu, na kterou nechtěl narazit už nikdy v životě, a ještě k tomu musel poslouchat všechny ty kecy, kvůli kterým si očividně Gabrielle myslela, že se bude cítit lépe. Nehodlal ji to ulehčovat, musela vědět, jak moc to posrala, nepřešlo ho to ani po těch letech a dost možná nikdy nepřejde. Totálně ho rozbila, snad nikdy nezapomene na tu bolest, kterou nedokázal ničím uhasit, když se dozvěděl o tom, co provedla. Připadal si tehdy tak bezmocně… A hlavně nedokázal přestat brečet. Teď už věděl, že byl slaboch a pokud ho láska dělala slabým, tak ji nechce už nikdy prožít. ,,Pokud mi nechceš způsobovat problémy, tak mi kurva nelez na oči," zavrčel s poměrně nepřátelským tónem hlasu a propíjel ji pohledem, ze kterého by teď klidně mohly šlehat blesky. Bylo to tak prosté - co na tom nedokázala pochopit, že nejlépe udělá, když ho prostě a jednoduše bude ignorovat? Nedokázal se v její přítomnosti chovat klidně, nedokázal se s ní normálně bavit, vždycky mu akorát přivolala všechny ty vzpomínky, které už dávno pohřbil. Čelist stiskl pevně k sobě, aby ze sebe nevydal další nával nadávek, kterými by jí mohl ublížit a zorničkami kmital po její tváři, kterou měla momentálně natočenou na hlouček lidí, kteří byli jejich rozhovorem očividně pohoršení. Tak trochu deja vu.
Nehodlal se v její přítomnosti už nadále zdržovat, navíc očekával, že se u něj každou chvíli objeví Lacey, kterou rozhodně nechtěl odradit mračením, které Gab věnoval. Měla už docela zpoždění, ve hře klidně mohlo být to, že se na něj vykašlala, ovšem tomu odmítal uvěřit, protože měl stále za to, že byl pro ženy neskutečně neodolatelným. Leda by za tím bylo něco jiného… A taky že bylo. Ve tváři se mu během té chvíle promítlo poměrně dost emocí – od překvapení až po uvědomění, že to celé byla jen léčka na něj. Jasně, Gabrielle se s Lacey moc dobře zná, přeci jen se svým přátelstvím třeba na takových sociálních sítích vůbec netají. Proč mu to nedošlo hned? Cítil se jako největší idiot. Podvedený. Opět. A od té samé osoby. Jazykem si přejel po vrchní řadě zubů a ztěžka vydechl. Měl chuť do něčeho, nebo nejlépe někoho, praštit a bylo pro něj poměrně těžké se ovládat. Proč mu tak komplikovala život? Co jí provedl, že mu pořád tak musela ubližovat? Nedokázal to pochopit. ,,Ty jsi prostě nemožná," zamumlal už spíše vyčerpaně s lehkým nádechem jistého zklamání. Vrtěl hlavou ze strany na stranu jako by odmítal věřit, že tohle opravdu udělala a na malý moment si z očí strhl brýle. Přešel do její těsné blízkosti a zakázal si vdechovat její vůni, kterou dříve tolik miloval. Chvíli ji civěl s veškerou důležitostí do očí než se naklonil blíže k jejímu uchu, do kterého zašeptal: ,,Lituju, že jsem si s tebou vůbec začínal." Nebyla to pravda, sám to moc dobře věděl, ale stejně tak i věděl, že ji tahle slova tak moc ublíží, že už na něj nikdy v životě nepromluví. Vlastně na to spoléhal. Ignoroval píchnutí u srdíčka, které měla za vinu ona slova a rychle se od ní zase odtáhl. Jelikož už věděl, že se Lacey nedostaví, nic ho tu nedrželo, proto si zase rychle nasadil brýle a spěchal od své ex pryč.

#94d1ff

Poèet pøíspìvkù : 75 Join date : 07. 03. 19

O N
(charles)

Ty hluboké modré oči, ve kterých se kdysi utápěla, které se na ni kdysi usmívaly, by jí dnes nejraději utopily doslovně… a to velmi nepříjemným způsobem. Možná nebylo moudrým nápadem se s ním potkávat tak blízko vodní plochy, ačkoliv tu stále kolem bylo dost lidí, které by překvapilo, kdyby zmizela. Stejně tak je jistě překvapoval tón konverzace, který tato dvojice měla, hlavně tedy Charles. Omluvným výrazem obdarovala jejich nejbližší okolí a kdyby mohla udělat cokoliv, co by ho trochu zklidnilo, udělala by to – tedy samozřejmě, mohla odejít, ale to by nic nevyřešilo a podobně dramatické setkání by se konalo znovu, kdyby na sebe narazili třeba při návštěvě stejného klubu. Samozřejmě, v SF bylo tolik klubů, jaká byla šance, že by se tam někdy potkali? Ale znáte to, když si přesně tohle řeknete, tak se to většinou stane, i když to je naprosto proti veškeré pravděpodobnosti. „O to přesně mi ale jde,“ sykla, když vrátila pohled zpátky k němu, „tohle město je sice velký a díky tomu, že už nestudujeme spolu na univerzitě, se ty šance na potkání snižujou, ale… nemůžu ti slíbit, že ti nebudu lézt na oči,“ promnula si spánek, nadechla se a pokračovala, „ale nedělám to schválně,“ až na dnešek, k tomu se ale dostanou později, „to je všechno, co jsem chtěla říct,“ vydechla a unaveně svěsila ramena níž podél těla. To ale netušila, že to nejhorší teprve přijde. Tedy, tušila to, jelikož předpokládala, jak moc jej naštve, když se dozví, že schůzka s Lacey byla smyšlená, nicméně asi naivně doufala, že se jejich debata bude vyvíjet o něco lépe a v moment, kdy mu prozradí, že tu dnes čekal vlastně zbytečně, se nebude cítit jako nejhorší člověk na světě. Inu, byla skutečně naivní, když si něco takového malovala ve své hlavě. Po jeho slovech na něj na chvíli upřela svůj průzračný pohled, než jej sklopila bokem k zemi, jako školák, kterého v první třídě kárá učitelka o tom, proč není dobré běhat na chodbě. Jenže na rozdíl od toho školáka, Gab si nemůže jít domů pobrečet k mamince a tím všechno spravit. Kéž by. Vzhledem k tomu, že se na něj nedívala, jeho blízkost postřehla až v moment, kdy si nad sebou všimla stínu a do nosu se jí dostala jeho voňavka. Zdvihla rozpačitě pohled vzhůru a zadívala se mu do očí netušíc, co by měla v tuto chvíli čekat. Z jeho blízkosti jí přecházel mráz po zádech, bylo to něco tak intimního, a přesto tak vzdáleného veškeré intimitě, kterou kdy sdíleli, že byla sama ze sebe zmatená, a nedokázala se hnout. Pohyb jí znemožňovalo i každé další jeho slovo, jelikož měla pocit, že s každou souhláskou jí dopadala na ramena větší a větší tíha, které nelze uniknout a která ji jednou rozdrtí, aniž by před ní mohla utéct. Bylo neskutečně těžké něco takového slyšet, srdce se jí po všem tom slepování znovu lámalo na tisíc malých kousků a ona se cítila jako před těmi lety… jako někdo, kdo nemá nárok na štěstí, na přátele, na lásku… Prudkým mrkáním musela z očí zahnat slzy a prázdným pohledem ho pozorovala odcházet. Takže takhle to skončí? Znovu? Chvíli stála nehnutě na místě, než podvědomě udělala krok jeho směrem… a pak další. A další. Přidala na rychlosti, aby jej došla, a natáhla ruku k jeho zápěstí. „Char…“ polkla to jméno, „Olivere,“ řekla nakonec a když jej došla, obmotala své úzké prsty kolem jeho zápěstí ve snaze získat si jeho pozornost, ačkoliv si dobře uvědomovala, že by se jí mohl snadno vytrhnout a pokračovat ve své cestě. Doufala, že jej alespoň na pár vteřin zbrzdí, aby ji slyšel. „Dobře,“ hlesla tiše a pokývala několikrát hlavou. „Máš-máš pravdu, byla to chyba, nebyla jsem… pro tebe ta správná,“ ta slova ze sebe soukala s veškerou obtíží, hlas ji zrazoval, ale zároveň spěchala, věděla totiž, že příliš dlouho ho neudrží, „ale neházej všechny do jednoho pytle, jen protože,“ kousla se do rtu a ztěžka si povzdechla, „jen protože jsem já byla kráva,“ vydechla a přivřela oči. V ten moment, pokud se jí dávno nevymanil, uvolnila své prsty z jeho zápěstí, a ještě téměř neslyšně dodala: „I přes to všechno, ty z nás dvou si zasloužíš být šťastný.“

color #ffcccc

Poèet pøíspìvkù : 74 Join date : 14. 01. 18

s u n s h i n e E l l i e

Nathan se odmítnutí úplně nebál, jelikož je oblíben u dost lidí a navíc má dobré přátele, co by ho neodmítli, pokud by vyloženě nešlo o důležité situace. Ani on by nikoho neodmítl, to by musel mít speciální sraz s někým, s kým chce být o samotě. Jinak by všechny přátele seznámil s novým příchozím a všichni by se bavili společně. Má hezký kruh přátel, i když se najdou i ti, co nejsou úplně to pravé ořechové, ale ty už nepovažuje za přátele ale za známé. Zrovna toho týpka, co měl potřebu si tu asi honit ego. K tomu se ale už vracet nemusíme, protože už mají oba dva drink a on ji mohl táhnout davy lidí až někam trochu blíž k pódiu, aby se naladili na vlnu festivalu a nepostávali daleko. Je toho názoru, že je lepší být v davu pro lepší požitek. Člověk si to pak víc užije, tedy pokud netrp sociálními úzkostmi vedoucími k panickému záchvatu. To ho v tu chvíli úplně nenapadlo, tudíž ji tam táhl dost nevědomky věřící, že si to užije. Proč by někdo se sociální fobií chodil na festival jako je tenhle, no ne? Kdo ví, asi by si s ní nějak zvládl poradit, ale doufejme v hladký průběh. Clara se zapojila normálně do nějakého jeho breptání, které mířil směrem k ní, aby ho slyšela a tak to asi znamená, že jí je dobře. Na její slova občasně s úsměvem přikyvuje a samozřejmě by to nebyl on, aby se do konverzace nezapojil taky. “Já jako věřím, že by to moje prsty nějak zvládly,” ušklíbne se nad tím pobaveně. Achjo, Nathane, ty kulišáku jeden. “ale nevím, na kytaru jsem hrát chtěl. Nicméně si myslím že jsem na tohle lempl a nebo nemám trpělivost.” Zakření se a sám nad sebou zakroutí hlavou když si upije ze svého drinku. On se vážně chtěl naučit hrát, protože nechtěl asi skončit jen u sportu, aby pak působil jako typický blbec sportovec. Ve sportu však vynikal, takže se tím snažil uklidnit, protože přeci jen, záleží co si o něm ostatní myslí? Nikoli. “Asi je dneska lehký se dostat do toho prostředí hudby… Jako třeba si každá věc najde svoje posluchače, ale stejně. Chápu že je těžký se vyrovnat třeba Beatles, protože je málo nápadů, ale.. Nah.” Dal jí za pravdu. On ocení i jinou hudbu než rock, ale i rock byl moc fajn. Nápadů je asi méně než bylo v minulosti, ale zase je víc možností a tak by řekl že balíček nápadů se z části rozrostl. Pořád je co tvořit a tvorbě konec podle něj není. Jen je pro některé lidi až moc lehké prorazit chytlavou blbostí, co nedává smysl. Pojďme se ale pozastavit, že si s ní fakt zatím rozuměl, což se vůbec stát nemuselo! Přikyvuje trochu do rytmu hudby, když v tom se ho zeptá jaký trénink měl na mysli. Oh no, jeho téma. Nathane, hlavně se brzdi a moc se nerozvášni. Jeho sport je z části jeho život, což občas až moc v konverzacích projevoval. “Hraju americký fotbal.. Věnuju se tomu už v podstatě od mala, ale pořádnou chuť jsem k tomu chytil na střední a na vysoké.” Páni, on se zastavil a nepokračoval dál, nerozvášnil se jak by pomalu pro ten pitomej míč umřel. Mezitím co měl v hlavě trochu fotbal, se ale i tak zvládal soustředit pořád na hudbu a kupodivu i z části na jeho společnost. Zajímavé, jak to ten muž dělá, oni to moc neumí tohle. Nebudeme si nic nalhávat, to že do něj drklo mu asi pomohlo držet pozornost hlavně na ní. Stylem kterým se ho zeptala, co studuje, tedy zmíněním vlasů, ho pobavila a znělo to hezky. Jop, jeho vlasy prostě většinou lidi nepřehlédnou, pak je to většinou úsměv a jeho pozitivní a společenská naladěnost. “No, takhle, co studuju, to už nic v podstatě. Dostudoval jsem poslední rok californské univerzity.” Poslední rok, sám se nad tím trochu zarazil, ale spokojeně pousmál, protože tam prožil krásnou část svého života, na kterou bude vzpomínat jedině v dobrém. “Takže jsi mě pravděpodobně viděla tam.” Zakřenil se a kdo ví, asi se zakřenil i nad tím, jak byla nahlas když skončila hudba a upil si ze svého drinku. Nebude se tu teď zrovna utápět v tom, že mu svým způsobem bude univerzita chybět. Jasně, bude, ale nedá se nic dělat, život je dál. To znělo šíleně nechutně dospěle, jak kdyby mu umřela už celá rodina a on měl jít do důchodu. No občas si po tréninku tak přijde, když ho bolí celé tělo. “No ale počkej, studuješ ty? Pokud studuješ, logicky.” Protočí sám nad sebou pobaveně očima, občas si říkal že dokázal plácnout nějakou dokonalou blbost. On si není jist, jestli ji už někdy viděl. Ano, na roztleskávačky se koukal rád, ale občas to až moc odvádělo jeho pozornost a to on nechtěl. Navíc by se nejvíc asi koukal na Amelii, což nemá být rozhodně urážka pro jeho společnost, jen se do Amelie trochu zakoukal. Poslouchá dalšího interpreta, nebo spíše jeho příchod, který je doprovázen hlasitým křikem fanynek, až si skoro musel zacpat uši. “Ježišmarja, co se děje?” Poohlédne se kolem a nechá všechny ty slečny se tam pravděpodobně natlačit a on se radši drží zpět. Kvůli Ellie by to přežil, proto jí i hodí pohled ve stylu, jestli se chce ke slečnám přidat a zúčastnit se jejich crazy tlačenice.

#ff3300 • outfit

Poèet pøíspìvkù : 98 Join date : 27. 12. 18

frajer Eric

Velké stavění je již za nimi (spíše za Ericem než na Peterem), a nyní již hurá do centra dění. Nestihlo uběhnout ani pár minut a kolem nich se rychle seskupil dav lidí, všichni značně zaujatí nějakou situací před nimi. Samozřejmě, že ani jemu zvědavost nedala. Ale i taková nehezká vlastnost vám může přinést něco dobrého – v jejich případě to dobré má podobu skupinky osamělých mladých slečen. To je kam soustředí veškerou svoji pozornost. A že je na co.
Ani ho nenapadlo, že by si za nimi jejich předešlá odkopnutá společnost mohla přijít stěžovat – přeci jenom žádný kluk nemá rád, když vám někdo přebere hezké holky. Jeho mysl je ale dostatečně otupělá, aby nad těmito potencionálními hrozbami mávl rukou. A kdyby se náhodou něco semlelo, s tím ať si dělá starosti budoucí Peter. “Jsem si jistý, že souhlasí,” šibalsky se ušklíbne, než do sebe oba kopnou zbylý obsah jejich pití.
Ještě než se rozhodli se přesunout blíže ke stagei, tak už pocítil jak silně mu vlastně tluče srdce. Vše kolem se zdá být lehce mlhavé a takové zpomalené. Nepřišlo mu, že by toho už stihl vypít tolik, ale jaksi zapomněl, že se nachází na přímém slunci a alkohol zde působí relativně jinak. No jen dobře pro něj. Bylo by neslušné, kdyby byli v náladě jen oni; netuší kolik toho už vypily dámy, jestli vůbec něco, tak se samozřejmě nabídne, že všem zakoupí drink. Musel poprosit o zopakování objednávek víc než jednou, ale nakonec se spolu s Ericovou pomocí dotlačili k vedlejšímu baru, kde barmanovi odrecitovali rozsáhlou objednávku. Více než spokojený úsměv se usadí na jeho obličeji, musí se ale opřít o bar, protože dunění z reproduktorů v kombinaci s tančícím davem jaksi ovlivňuje jeho rovnováhu. “Ty víš, že mám slabost pro blondýnky…” řekne nakonec, zatímco se pohledem zastaví na velké LED obrazovce, na které pulzují abstraktní obrazce, dokonale tak doplňující hudební set. Jak hypnotické. “Co ty?” Odtrhne od vystoupení zrak zpátky na svého kamaráda, který ho už předběhl ve sbírání skleniček. Samozřejmě mu s nimi pomůže (co by to byl za kamaráda) a společně se nějak dostanou zpět k jejich novým společnicím. “Na skvělý večer!” Zopakuje Ericův přípitek, s holkou po jeho pravici si přiťukne, a stejně jako ostatní to do sebe kopne. Musí si ale ihned krátce odkašlat, přeci jenom toho do sebe za poměrně krátkou dobu nalil docela dost. DJ na kterého přišli již hrál na plné pecky, takže se všichni okamžitě začali vlnit do rytmu. Peterovi to sice celé v jeho podnapilém stavu znělo jako hlasité dunění a nic víc, ale stejnak tu není od toho, aby hodnotil hudební vystoupení. Pohledem na chvilku zavadí o Erica, který začal tancovat s jednou ze slečen. Letmo na něj kývne hlavou; jen aby věděl, že mu jeho volbu schvaluje. Peterovu plnou pozornost si ale následně získá ona blondýnka, která se bez jakéhokoliv ostychu kolem něj začne kroutit. Celou ji rychle sjede pohledem a musí uznat, že pěkná opravdu je. Také se tedy přidá do tance, stále si ale drží menší odstup, aby třeba neměla pocit, že na ni vytváří jakýsi nátlak.

Poèet pøíspìvkù : 34 Join date : 08. 09. 21

ginger NATHAN

Netušila čím to bylo, jestli jeho zrzavými vlasy, které neustále upotávaly její pozornost, anebo jeho příjemnou osobností, kterou Ellie přeci jen dlouho neviděla. Jistě, vždycky se motala okolo příjemných lidí, protože ty mohla otravovat svojí energií, ale byli to vždycky spíše takový klidnější lidi anebo lidi.. kteří byli spíše introverty. Netušila jak to dělala, že vždycky narazila na takový druh lidí, ale dnešek byl jiný! Rytíř zrzek ji zachránil od bručouna a pak už ji jen tak táhl lidmi blíže k pódiu a ona se ničemu nebránila. Proč by? Místo nějakého vyšilování se spíše snažila aby si svoje pití nevylila během toho co se snažila všem vyhnout, to by ji asi pěkně naštvalo a když byli na místě hned se zaposlouchala do hudby. Hudba byla něco co k ní patřilo. Avšak ne nic klidného a popového. Ono hodně málo lidí to do této drobné dívky řekně, ale rock a tvrdší hudba byla jednoduše její. Prozradila Nathanovi o tom, že by ji z těch strun asi upadly prsty. "Víš, že kytara je při tom jeden z těch lehčích nástrojů co se člověk může naučit používat?" pronese otázku, která byla taková spíše informační než aby očekávala nějakou odpověď. "Takže i kdybys byl lempl, tak se to naučit můžeš," pokrčí nevinně rameny. Možná to trochu znělo, že jej nazývá lemplem, ale rozhodně to nemyslela nijak špatně! Po jeho názoru jenom souhlasně pokývala hlavou. "Ono ty nápady dochází, to je pravda. Přeci jen.. nikdy není moc dobré, když někdo zopakuje nějaký nápad a jen upraví slova. Pak už to není pomalu ani jejich tvorba. Ale jo člověk se v dnešní době asi snadno dostane do tohoto oboru, ale aby se z něj stal někdo populární to už je těžší," přemýšlí nahlas - její slova unikala než si uvědomovala, že zase její pusa mele a mele. Proto se nakonec jenom lehce scvrkla do sebe a zacpala si pusu brčkem. Užívala si chvíli hudbu než zaslechla věc, která upoutala její pozornost. "Ah, teď už tohle dává smysl," poukáže na jeho celičkou osobnost prstem docela nestydatě pak ho zase schová. Přimhouří trochu očka, pořád měla pocit, že ho už někde viděla.
Nakonec zase věnovala pozornost hudbě, při které se zlehka houpala ze strany na stranu a bubnovala nohou do rytmu. Představovala si jako kdyby šlapala na paličku u bicího a hned byla o něco šťastnější. Ano, takové maličkosti ji stačí být šťastná. Nakonec ale její mozek spíše pracoval na tom, kde ho teda viděla a tak na něj prostě zaklepala, zmínila jeho rezavou hlavu a čekala na odpověď. Hned jak to řekla tak si mlaskla. "Ah už vím! Ano, viděla jsem tě tam," pokýve hlavou. Nezmiňovala zatím to, že byla roztleskávačkou na zápasech, hned jak si to vybavila, viděla mezi hráči rezavou hlavu, dokonce i obličej začínal trochu zapadat! Lehce se usmála když se zeptal na stejnou otázku. Trošku zvedla bradu, lehká hrdost ji stoupla do hlavy. "Ano stále studuji. Přesně tam kde jsi studoval ty. Californská univerzita, a až budu velká. Bude ze mě doktorka," pronesla svoji odpověď s klasickou dětinskou větou 'až budu velká' a jen nad tím zavrtěla hlavou. "Hráli jste vždycky dobře, teda pokud jsi hrál za školní tým. Ale asi jo. Viděla jsem tě tam," pokrčí nakonec jenom rameny s menším úsměvem a pak když už ji v hlavě šrotovalo dalších milion otázek se ozval křik holek a taky hrozná tlačenice. Mále ztratila balanc a pak jen protočila očima. "Tak tohle je hrůza," zabručí jenom a mračí se nad tím křikem. Dostalo se před ně několik lidí a tak jen si stoupla na špičky. "Jop, tak teď určitě nic neuvidím. Ale do toho tlačení fakt nejdu," oplatí mu pohled. Její malá osůbka v některých ohledech byla nevýhodná. Jistě, kdyby chtěla tak by se dokázala procpat až dopředu. Hodila po něm pohled a pak nasadila hravý úsměv. "Doufám, že až budu potřebovat kouknout jak hrají, nabídneš svá ramena," šťouchla do něj trochu a pak se narovnala. Doufala, že nebyla moc.. vlezlá, ale lidský a přátelský kontakt byl prostě něco pro ní. Navíc byl docela dlouhán, oproti ní a tak proč by toho nemohla využít? Samozřejmě kdyby řekl ne, tak už by se dopředu asi cpala. "A!" zvedla prst, aby dodala: "Nemusíš se bát, jsem lehká. Lidi se mnou dělají zvedačky v jednom kuse." Byla to pravda, docela často se dostávala na vrchol sestavy, protože byla lehounká a tak.. se Nathan nemusel bát, že by mu ještě zlomila záda. Ovšem zatím to stále nepotřebovala, místo toho si raději užije chvilkovou konverzaci i během hudby. Což nakonec udělala tak, že udělala namátkově krok blíže k Nathanovi, kvůli tomu, jak se to okolo nich trochu zaplnilo a taky kvůli tomu, že na něj pořád nechtěla křičet. Jistě, pořád bude, ale ne tolik! "Co vůbec ty plánuješ být až budeš velký? Profesionální hráč amerického fotbalu?" zeptá se nakonec nahlas, nedalo ji to. Opravdu nedokáže být potichu kdo ví jak dlouho a její pozornost je taky vždycky rychle roztěkaná hned na více věcí najednou.

----
Edit postu:
Uplynulo několik hodin a samozřejmě několik drinků a hlasitých pokřiků a tancování na písničky, které byly odehrány. Stejně tak uplynulo ještě několik slov během konverzace a taky zářivých úsměvů od Ellie, které se zvětšovaly každou chvíli co vypila nový drink. Jistě neměla jich mnoho, ale i tak se dostala do ještě lepší nálady! Pokud to bylo u ní možné, což je otázka, na kterou asi nikdo nezjistí odpověď. Společnost Nathana si opravdu užila, bylo pro jednou dobré pro ní být ve společnosti energetického člověka, který byl ke všemu slušný a taky se s ním dalo povídat! Ellie to brala jako výhru, ovšem festival se blížil ke konci, nebo spíše její limit drinků se blížil ke konci, což bylo poznat, když mířili k východu, kde se ji krapet pletl jak jazyk tak i nohy, avšak nic hrozného! Nakonec se jen postavila přímo před Natnaha, zaklonila lehce hlavu - pořád byl přeci jen větší - a pak natáhla svoji ručku. "Ráda jsem tě poznala! A taky musím říct, že jsem si to užilaaaa," pokývá lehce opile hlavou a usměje se. Pak ale se zamračila na jeho vlasy. "Doufám, že tu tvoji rezatou hlavu ještě uvidím někdy hrát a třeba někdy i mezi davem?" pokrčí rameny. Ani netušila jestli se ho ptát na kontakt pravděpodobně to nechá osudu. Nakonec jenom dala dva prsty k čelu a zasalutovala mu. "Čas mého odchodu, křivého ale jo to půjde. Tak někdy. Nathane!" poví jenom a pak už se rozejde, teda, ještě se zastavila, aby se ujistila, že jde na správnou stranu a taky, že je už břeh jezera opravdu daleko, neboť tam nechtěla za žádnou cenu spadnout, když už její rovnováha balila kufry a pak se jenom vydala pryč s posledním zamáváním a netušíc, jestli ji vůbec viděl. Bylo ji to i jedno, hold byla taková.

---> domů (konec hry)

color: #89cff0

Poèet pøíspìvkù : 81 Join date : 31. 08. 18

bestie PÉŤA

Festival pro ně začal velmi slibně, jak společností, tak návštěvou DJ stage, která se pro dnešní odpoledne jevila jako nejlepší volba – nic jiného jej totiž na programu nezaujalo, ale na další dny měl v merku pár interpretů na rap stagei. Snad budou hrát až později odpoledne, dnešek totiž určitě nebude klidný, ale... to je problém budoucího Erica. Současný Eric se chce bavit a taky pomoct Peterovi postarat se o to, aby se bavili i všichni ostatní – hlavně tedy děvčata, když jim ten festival začal tou šarvátkou. Jelikož každý měl jiný preference drinku, bylo třeba si objednávku vyslechnout víckrát, přeci jen Eric s Peterem už něco popili, ale naštěstí děvčata nevymýšlela zase tak složité drinky, že to nakonec v hlavách udrželi a přesunuli se do fronty na bar. A jak jinak zkrátit čas než debatou o jejich nové společnosti, že? Slabost pro blondýnky mu odkýval, ta blond slečna byla velmi pěkně tvarovaná, takže tuto volbu více než chápal. Navíc na ně jako první promluvila, to bylo dobré znamení. Zároveň si však u této debaty na milisekundu vzpomněl na Peterovu přítelkyni, u které si v tuto chvíli nebyl úplně jist, jak to přesně mají, ale tyto myšlenky zahnala otázka na jeho preferenci, nad čímž se spokojeně zazubil. Osobně ho vždy nejvíc přitahovaly tmavovlásky, ale... „Ta zrzka mě baví.” Koneckonců to byla i právě ta zrzka, která je přizvala na DJ stage, její spontánnost oceňoval a vypadala, že se chce bavit. Co víc si od festivalového seznámení přát, no ne? S trochou námahy pobrali všechny drinky, ještěže šli oba dva, jinak by to snad nebylo možné donést až k trojici slečen, co na ně stále čekaly, ale už hopsaly do rytmu – DJ už začal hrát. Upřímně mu to znělo úplně stejně jako ten předchozí DJ, možná o trochu ostřejší? Kdo ví, v elektronické hudbě neslyšel tolik rozdílů, alespoň ne na té profi úrovni. Po přípitku se dal rovnou do tance a nezdráhal se připojit k zrzce, o které se zmiňoval u baru, a na krátký moment věnoval pohled Peterovi, aby se na něj pobaveně zazubil po tom kývnutí, a naopak mu gestem schválil blondýnku, která se k němu sama přitočila. Inu, sympatie u nich dvou byly, zdá se, oboustranné. Zrzka se jeho tanci taky nijak nebránila, ačkoliv tím bohužel třetí kamarádka mírně osiřela. Normálně by se možná cítil trochu blbě, jenže teď vůbec nebyl střízlivý, a navíc pohyby zrzky do rytmu dunivé hudby byly velmi podmanivé. Klidně by její vrtění mohlo být na těch LED obrazovkách místo geometrických obrazců a bylo by to stejně hypnotické... ale to by si zas nemohl užívat její tančení jako privátní show. Z těchto myšlenek jej vytrhla právě až zrzka, když se naklonila k jeho obličeji, konkrétně k uchu, aby se ho zeptala, jak si užívají jejich oblíbeného DJ. „Jsem rád, že jsme šli,” mrkl na ni, jelikož lepší rozbor jí doopravdy dát nemohl, na což se jen zakřenila a spokojeně tančila dál o něco blíže než předtím – pěkně využila toho, že se naklonila, aby mu něco pošeptala, a pak už se nevzdálila. DJ stage bude ještě lepší, než čekal. Hodil očkem po svém spolutanečníkovi, než se opět ponořil do rytmu hudby.

color #3399ff