Jezero

Poèet pøíspìvkù : 122 Join date : 03. 07. 17

First topic message reminder :

Poèet pøíspìvkù : 108 Join date : 05. 07. 17

CASSIAN, letmo Gabrielle

← Holčičí spolek

Konečně začalo léto a Lacey za sebou měla všechny potřebné zkoušky, což znamenalo jediné – mohla si dopřát zasloužené volno. Nu a jak lépe ho zahájit než účastí jednoho z největších festivalů v Californii?! O Calichelle se u nich ve spolku mluvilo snad půl roku předem. Téměř všechny holky se domlouvaly na přespávání ve stanech a Lacey pochopitelně nemohla chybět, protože tohle byla akce roku. Rozmanitost interpretů byla tak velká, že si musela udělat časový harmonogram, aby stihla všechno, co chtěla. Věděla, že všechny tři dny budou náročné a ona pak prospí celé pondělí, ale věřila, že to bude stát za to. Do stanu se nasáčkovala se třemi dalšími holkami, přičemž jedna z nich byla Gab, která se řadila mezi její nejbližší kamarádky. Sice si s ostatními holkami neslíbily, že spolu budou po celou dobu trvání festivalu [už jen kvůli tomu, že každá chtěla vidět jiného interpreta], ovšem Lacey spoléhala na to, že právě s nimi bude trávit nejvíce času; teď už tedy jen musela doufat, že si s nimi moc nepoleze na nervy.
První den festivalu, tedy v pátek, holčiny vyrazily už v brzkých ranních hodinách, aby si mohly najít to nejlepší místo na stan a taky aby se nemusely moc dlouho tlačit ve frontě, která bývala na festivalech kolikrát neúnosná. Letos však díky jejich dochvilnosti vše proběhlo hladce a oni tak už o pár hodin později stavěly stan u jednoho ze stromů, který jim měl poskytovat potřebný stín před sluníčkem – nebylo příjemné spát v rozpáleném stanu, a ještě k tomu s kocovinou. Po celou tu dobu se spolu všechny čtyři smály nejrůznějším vtipkům a historkám, zašly si spolu na oběd v podobě hot-dogů a rovnou se i posilnily prvním drinkem. Teprve až odpoledne se jejich cesty rozešly, jelikož Lacey mířila na Main stage, kde měla být za hodinu Hailee Steinfeld, zatímco holky říkaly, že ji pak buď doženou nebo půjdou na jinou stage. ,,Jasný, tak kdyžtak pak, buďte hlavně na mobilu!" něžně poklepala ukazováčkem na displej svého plně nabitého telefonu a s malým černým batůžkem na zádech se vydala do víru všech těch lidí. [outfit]
Někteří už byli zdrogovaní a chodili jako zombie, jiní naopak vesele skákali všude okolo a bylo jim úplně jedno, že u toho vráží do lidí okolo sebe. Taky mohla přísahat, že v určitých částech cítila známou vůni trávy – nikoho však nesoudila. S úsměvem na tváři koukala všude okolo a tiše přemítala nad tím, co by si mohla před výstupem Hailee ještě dát; stánky totiž byly snad na každém kroku, a směsice vůní všech těch kuchyní taky nešla úplně ignorovat. Nakonec se rozhodla pro obyčejnou kukuřici, protože tu v kombinaci s máslem a solí zbožňovala, a tak byla blbost si ji odpírat, když ji tu měla přímo pod nosem. Už se chystala ke stánku vykročit, když v tu ránu do ní vrazil jeden z až příliš velkých nadšenců, který proběhl kolem a svou neopatrností ji odstrčil kamsi bokem. Sama Lacey pořádně nevnímala, co se to právě děje, jediné, co si pamatovala, bylo to, že se zachytila o něčí paže a pak dotyčnému s rudými tvářemi koukala do očí, přičemž se neustále omlouvala. ,,Pardón, pardón, moc se omlouvám," dostávala ze sebe trochu vyděšeně a rychle se dotyčného bruneta pustila. Bože, to byl trapas! ,,Už teď je to tu pěkně divoké!" prohlásila s vykulenýma očima a nevěřícně vrtěla hlavou. Ještě, že u sebe měla pepřák. S hlasitým povzdechnutím se letmo koukla kolem sebe, než opět koukla na kluka před sebou. Přišel ji něčím povědomý, zřejmě těmi očky, ale netušila odkud – byla malá pravděpodobnost, že se znali, ale i tak na něj chvíli zůstala civět.
Krize s klučíkem naštěstí byla brzy zažehnána, uklidňoval jí, že se nic nestalo, a že tohle je na festivalech úplně normální, s čímž musela souhlasit. Se širokým úsměvem na rtech se s ním tedy rozloučila a rychle si cupitala pro již zmíněnou kukuřici. Ta byla vskutku výborná, a ačkoliv se to někomu nemuselo zdát, posilnila ji natolik, že Lacey protancovala celé odpoledne a celou noc. Někdy sama, někdy po boku holek. Stejně probíhaly i následující dny, které si užila naplno, a to jen s minimum alkoholu v krvi. Už teď se nemohla dočkat dalšího ročníku!

-> Holčičí spolek

Jezero - Stránka 10 48500d464be6dd3c075a8393fc0e1438

Jezero - Stránka 10 608c22144495285cddf5ae8bb43d8cf0

Jezero - Stránka 10 A814fce4f754dd960362b079dd5f2d41

Jezero - Stránka 10 A3941da8e181fd1ffeca30516b404191

#d40f21

Poèet pøíspìvkù : 121 Join date : 14. 12. 17

pixie girl
VIV

Na Calichellu se automaticky těšil od prvního momentu, co se o tom fesťáku dozvěděl. Hudba, alkohol, hromada lidí, nekonečný večírek? No co by mohlo být v létě lepšího než právě toto! Své nadšení sdílel všude kudy chodil, a to ještě ani pořádně nebyl vyhlášený line-up. Skoro by ho za to promo měli platit, nebo mu alespoň nabídnout slevu na lístky, jelikož se o svém nadšení několikrát zmiňoval i ve škole. Kde jinde by totiž mohli jeho nadšení opětovat, než v kolektivu plném umělců, ale jednou jej překvapilo, že i tichá Viv projevila zájem, že by si tam některé interprety ráda poslechla. To jej zaujalo, protože ačkoliv věděl, že je velmi nadaná zpěvačka, no netipnul by ji na festivalový typ. Možná i proto nevypadala stoprocentně přesvědčená, že tam chce jít, zdálo se, že je to spíše zbožné přání než plán, a tak se rozhodl ji v tom podpořit. Možná byl v té podpoře až otravný, když do ni neustále rýpal, ať si ty lístky koupí, ať udělá konečně něco sama pro sebe a udělá si radost, ale nakonec to zabralo a Viv se mu pochlubila, že si tedy lístky koupila. Tak ji pochválil, byl spokojen sám se sebou, jak se mu to pěkně povedlo, a pak to vlastně přestal řešit… až do pátečního dne, kdy měl festival začínat. Ráno si skočil do sprchy, aby se hodil do parády, vyfoukal si vlasy správným směrem a natáhl na sebe džínové kraťasy, pohodlné tmavé boty a košili s divokým potiskem. Do kapes zastrčil peněženku, mobil a podobné potřebné věci, na obličej strčil sluneční brýle a vyrazil ze spolku – ale ne k jezeru. Místo toho jeho kroky mířily do nerdského spolku (málem zašel nejdřív do dívčího, než si vzpomněl, že Viv změnila obydlí). Po paměti (a pomoci rychlého hledání v jejich společném chatu) našel její pokoj, na který zaťukal a sebevědomě se opřel o rám dveří, načež si sluneční brýle zvedl do svých kudrlin. Když mu drobná blondýnka otevřela, široce se na ni usmál a neztrácel čas chozením kolem horké kaše: „Tak chystáš se na ten fesťák nebo ne?“ Byl to risk, ani ji oficiálně nepozvat a pak se tu v den festivalu objevit jak blesk z čistého nebe a očekávat, že na něj bude mít čas, ale risk je zisk, no ne? Navíc věděl, že jdou kluci ze spolku, a že by je tam někde odchytl, kdyby nedej bože dostal košem tady od Viv. Ale upřímně? Celkem si věřil, že odmítnutý nebude. „Ti zpěváci na tebe nepočkají,“ rýpl si ještě a úsměv se mu rozšířil. Ze zadní kapsy vytáhl harmonogram, kterým jí zamával před obličejem: „Hm, tak koho bys chtěla dnes vidět?“

color #ff0000

Poèet pøíspìvkù : 81 Join date : 31. 08. 18

bestie PETER

Léto. Chvilkový oddych při jeho studiu, ačkoliv si nabral praxi – kam by se bez ní jakožto budoucí doktor dostal, že? Nicméně nemusel být od rána do večera ponořen v knihách, ani nemusel dobíhat na lakrosové tréninky, takže toho volného času měl přeci jen více než dost na všemožné letní radovánky, které si plánoval naplno užít, jelikož tohle léto bude jeho posledním studentským létem. Sám nechápe, jak se to stalo, že se ocitl v posledním ročníku svého studia, ale už tomu tak bude, a on při příštím létě bude hrdým absolventem California Univerzity. Nyní je ale ještě studentem a vrhá se do víru studentských akcí, jak jen mu to jeho rozpis služeb dovoluje. Na tento víkend si ovšem volno zarezervoval poctivě a s předstihem, jen co se o festivalu dozvěděl, a ještě že tak udělal, jelikož brzy na to se domluvil s Peterem, že vyrazí společně. Lepšího parťáka si snad ani nemohl přát, Peter byl vždy veselá kopa, a byl pro každou špatnost. Navíc jej během letošního léta vcelku často potkával i na jiných akcích, bylo tedy vcelku přirozené pokračovat v těchto setkáních, tentokrát ovšem koordinovaně – dokonce bylo rozděleno, kdo co zařídí, až tak se kluci snažili.
Po kontrole, zda mají skutečně všechno, co by mohli potřebovat, začali skládat všechny věci do auta, protože se s tím k jezeru přeci nepotáhnou pěšky. Ze síly zvyku to Eric ještě překontroloval, pečlivost přeci jen je něco, co bude již za rok doopravdy potřebovat a některých návyků se i mimo školu a práci těžko zbavuje – profesní deformace. Jakmile se ujistil, že mají všechno, naskočil do auta a s rádiovou hudbou dunící skrz celé auto se nechal dovést až na místo činu. „Shit, no jo,“ zasmál se a hodil pohled na jejich zásoby. V očích mu problesklo a on se s vítězoslavným výrazem podíval zpět na Petera. „Co když to narvem ke stanu? Batohy by kontrolovat mohli, ale koho by napadlo kontrolovat stany, hm?“ významně si poklepal na pravý spánek, načež se na svého parťáka zeširoka zazubil a pokusil se alespoň některé lahve přicpat už k tak naducaným vakům se stany. Byl to vcelku nadlidský výkon, až se u toho zapotil, ale naštěstí měl vcelku pohodlný outfit, který jen v této námaze nijak neomezoval, a neomezoval ho ani při následujícím tahání věcí z auta k potenciálnímu místu ubytování. Při výběru vhodného místa dal ruce v bok a důležitě se rozhlédl kolem – přemýšlel totiž nad nejlepším místě, kde budou schopní ten stan najít i ve velmi pozdních hodinách… a kde si ho lidi nespletou se záchodem. Nakonec ukázal kamsi doprostřed – „Co tam?“ navrhl a pokud Peter souhlasil, chopil se vybalování stanu. Nejraději by se vrhnul do víru dění, ale tušil, že jakmile jednou zamíří ke stagím, vrátí se až nad ránem a to opravdu nebudou schopní nic postavit. „Ale myslím, že bychom se u té práce měli hydratovat… víš jak, dodržovat pitný režim by se mělo,“ zakřenil se, když při vybalování stanu vytáhl i lahev, kterou rovnou bez většího zdržování otevřel, aby si z ní cucnul, a podal ji Peterovi. Je dost možné, že tímto stylem ten stan nikdy nepostaví, a nebo jim to naopak půjde lépe od ruky!
Po chvilkovém boji, který konzumace alkoholu nakonec přeci jen o něco prodloužila, si mohli hrdě prohlédnout výsledek jejich dřiny. Už jen stačilo dovnitř naházet jejich věci, a mohli vyrazit. „Tak kam zamíříme?“ broukl zamyšleně a vytáhl z kapsy zmuchlaný harmonogram, který chňapnul při vstupu do areálu. „Dneska mě tu nic extra neláká, tak možná obhlídnem okolí a omrkneme DJe?“ navrhnul, ale pokud by po něčem Peter vysloveně toužil, nechal by se vést tím jeho směrem.

color #3399ff

Poèet pøíspìvkù : 74 Join date : 14. 01. 18

<<< chlapecký spolek

s u n s h i n e E l l i e

Delší dobu o Calichelle věděl a plánoval se tam stavit, jelikož takovou akci si nemůže nechat ujít. Hudbu má rád a festivaly jako jsou Calichella mají skvělou atmosféru a člověk si tak užije většinou plno zábavy, pozná nové lidi a odnese si spoustu nových zážitků. Otázka je, s kým vlastně půjde. Je hodně skupinek a lidí, se kterými by stálo za to jít, ale upřímně nevěděl, koho upřednostnit a vybrat si, protože rád trávil čas se všemi. Tudíž se nakonec rozhodl že nejlepší bude jít sám a pokud tam na někoho narazí, bude s ním trávit čas a třeba společnosti prostřídá, i když kdo ví, třeba se prostě někoho chytne a zůstane u něj. Zatím je to záhadou. Jakmile tedy nadešel ten den, a byl to pátek, kdy začala akce, byl čas se tam vydat. Tak nějak věděl, co na sebe si vezme, nebylo to nic extravagantního, i když ví že lidé se na festivaly oblíkají různě a extravagantně a líbilo se mu to, ale nebylo to úplně pro něj. Respektive asi to je i tím, že nešel s nějakou skupinkou, jinak by byl schopný všeho a jít i v dámském prádle nebo převleku pokojské. Klasika vtipálek Nathan, je pro každou srandu a blbost a nedělá mu problém samozřejmě v extrému zesměšnit i sebe. Dnes teda ne, aspoň ne ve směru týkajícího se oblečení. Na sebe si vezme pruhované bílo tmavě modré kalhoty a jako vršek bílé tílko. A protože není až takový lempl, chápe že pokud na sobě už má jeden vzor, což jsou v tomto případě proužkované kalhoty, nemůže mít další vzorovanou věc. A tak přes bílé tílko přehodí černou over-sized košili s krátkým rukávem. Vlasy si nechá jen tak volně rozcuchané, jako to ostatně dělal vždycky a tam to tak nějak končilo. Před tímhle procesem oblečení si samozřejmě hodil dlouhou příjemnou sprchu, kterou teda ví že bude po festivale pravděpodobně opakovat, protože na sobě máte nejen svůj pot, ale i pot lidí kolem vás, když jste v davech. Najedl se, navoněl se a všechny tyhle procedury. No určitě jich není tolik jako u slečen, což není špatně, on je za to naopak dost obdivuje, protože ví že jako ženská by byl strašně nemožnej. Na nohy si nazuje starší conversky, ještě se na sebe koukne do zrcadla a nezapomene poslat svému nejlepšímu kamarádovi Mattymu nějakou selfie v zrcadle, kde se tváří jako totální idiot. Sám se ještě nad tou fotkou spokojeně ušklíbne a pošle mu ji pro hezký den se slovy „Krásný den, miláčku<33“. No jo, den může skvěle začít a Nathan si pobere pár věcí, zandá je do kapes a vydá se ze spolku rovnou na festival, kam míří plno lidí a on se do těch různých davů tak trochu zařadí. No co, je to velká akce, kam se chystají všichni a jde to i poznat často kdo tam jde a kdo ne. Cesta byla docela i rychlá a příjemná, využil i nějakou tu hromadnou dopravu a se sluchátky v uších, už s hudbou haha, dorazí na festival, kde teda sluchátka sundá, protože tu hudby je dosti. Za tu cestu v tom horku mu ale trochu vyschlo v krku, což je maličko i výmluva, ale hned se vydá proto ke stánku s pitím a občerstvením a už si prohlíží, jaký drink by si asi tak mohl dát.

(outfit)

#ff3300 • outfit

Poèet pøíspìvkù : 98 Join date : 27. 12. 18

Eríček

Počasí se zdá více než ideální na festivalovou sezónu; slunce příjemně pálí a vítr ve vlasech je díky staženým oknům dostatečně ochlazuje. A Peter se cítí naprosto senzačně. Pravačkou drží volant, zatímco má druhou opřenou o rám okna, prsty ťuká do rytmu písničky a široký úsměv na tváři. To, že vyjádřil starost ohledně jejich zásoby alkoholu, zmínil vlastně spíše, aby byl Eric připraven na možnost, že jejich pečlivě vybranou selekci uvidí nějakého namakaného sekuriťáka vyhazovat do kontejneru. Jeho to ale tolik netíží, vždycky se budou moct opít z nabídky dostupných barů v areálu, jen je to vyjde na nějakou tu částku. No ještě, že o finance se Peter tolik starat nemusí…
“Kámo, ty jsi génius!” Zvolá, co uslyší Ericův nápad se schováním lahví do stanů. “Dokonce na to mají dobrý tvar,” rukama se snaží napodobit onen oblý tvar, ale stejně rychle to i vzdá a raději se opět chopí volantu, ”no co bychom bez tebe dělali,” poplácá ho radostně po rameni, než konečně zastaví na parkovišti a zatáhne za ruční brzdu. Společně se chopí všeho, co byli schopni ráno narvat do kufru vozidla, než se trochu krkolomně vydají do centra dění. U kontroly nakonec přišli jen o jednu maličkou lahvičku, kterou on nešikovně strčil do batohu tak, že z něj vyčnívalo celé její hrdlo. Ani zakecat to tím, že se jedná o čistou vodu nepomohlo. No zkusit to musel. Nakonec s hlasitým oddychem všechny tašky a batohy prudce pustí na zem, když dojdou na místo, kde se po dohodě rozhodli utábořit, a z čela si utře první kapičky potu. “Hydratovat?” Zopakuje po něm a pobaveně se na něj otočí. “Ty jsi fakt doktor, když tu do mě už hučíš, že mám pít-“ pohled mu pomaličku spadne dolů na lahev v Ericových rukách a Peter se na něj zašklebí. “Jo takhle…” uchechtne se a milerád si to od něj převezme. Na nic dalšího nečeká a taky si ihned lokne. “Tomu říkám povzbuzení,” poznamená ještě, než se taky přidá do stavění stanu. No i když stavění tomu možná může říkat spíše jeho kamarád, pod Peterovama rukama to spíše vypadá jako hromada smetí. A jak při tom konzumují alkohol, tak místo toho, aby se nad tím vztekal, tak se celé situaci dost směje. “Víš co, já se klidně vyspím normálně na zemi… budu koukat na hvězdy a tak,” zachechtá se, “alespoň to bude pořádný autentický zážitek.” Poraženě odhodí nějakou kovovou tyč, která asi někde zapadá do toho hlavolamu nazývaný stavba stanu, a obdivuhodně sleduje Erica při práci. Hnedka se natáhne po lahvi, tentokrát s vodou, a žíznivě se z ní napije. Tohle zdlouhavé stání na přímém slunci dokáže člověka dost vyčerpat.
Proti všemu očekávání a velké asistenci od jeho parťáka to vše nakonec zdolají a po nějaké té dlouhé chvíli pyšně koukají na jejich dílo. “Skvělá práce.” Ohodnotí to celé a oslavně si s Ericem přiťukne už více méně prázdnými lahvemi. Ještě do sebe kopne zbytek, než ji odhodí stranou a začne mu přes rameno koukat do programu festivalu. “Hm dneska nic moc… ale docela by mi nevadilo někde u baru narazit třeba na Hailee Steinfeld,” poznamená, než si jde odhodit všechno nepotřebné do stanu. “Tak jdeme?” Ujistí se, že jsou oba ready než se rozhodnout vnořit do davu.
Ze všech stran na ně duní všelijaká hudba a chvíli tak bezcílně trajdají po areálu, než se Peter navrhne se zastavit v nedaleké zóně, kam se najednou začalo hrnout více lidí. “Pojď se podívat co se děje…” řekne zaujatě a bez váhání přidá se k davu. Do středu dění ale moc nevidí, proto se zastaví u baru a oběma jim objedná pití. Pohodlně se zády opře o bar a začne se rozhlížet kolem. “Co myslíš,” kývne lehce hlavou směrem do středu davu, “bitka nebo celebrita?”

Poèet pøíspìvkù : 75 Join date : 07. 03. 19

O N
(charles)

Její první léto v dospělém životě, kdy už o sobě nemohla prohlašovat, že studuje na vysoké. Že je členkou holčičího spolku – a dokonce i královnou! To vše byla uzavřená kapitola, kterou v posledním půl roce dotahovala k dokonalosti, aby měla na co vzpomínat. Samozřejmě jen když měla čas mezi přípravou na závěrečné zkoušky, které nakonec zvládla poměrně s přehledem (taky tomu věnovala hromadu času, takové kruhy pod očima neměla snad od dob, co se na vysokou hlásila!) a ke svému velkému nadšení zjistila, že tato kapitola jejího života přeci jen není tak ukončená, jak se zprvu obávala. Už během semestru se totiž s holkama ze spolku dohodly, že společně vyrazí na Calichellu! Během toho stresu ze zkoušek na to málem zapomněla, ale naštěstí jí to Lacey včas připomněla, a dokonce se domluvily, že budou ve stanu spolu. Jen jejich plány, co chtějí slyšet, se trochu rozcházely, a navíc… Gab měla v plánu na festivalu promluvit s Charlesem. Proč? Inu, oficiálně opouštěla svá studentská léta a asi chtěla opustit i toto břímě, které v sobě neustále nesla, a ve veřejném prostranství, kde i kdyby na ni zvýšil hlas, tak se to ztratí, se jevilo jako bezpečná varianta. Upřímně jej chtěla konfrontovat a promluvit si dříve, ale bylo nemožné jej odchytit (hlavně protože už dostudoval). Neměla ani nikoho, kdo by jí s tím pomohl, jelikož o celé této situaci nikdo nevěděl… až do jednoho osudného večera, kdy po pár skleničkách svůj příběh odvyprávěla Lacey. Bála se reakce, bála se, že se to provalí a Charles s ní už nikdy nepromluví, ale ukázalo se, že to bylo zbytečné. Jednak to bylo vcelku terapeutické, přestat to alespoň před jedním člověkem dusit v sobě, a naopak získala na svou stranu cenného spojence, a právě díky Lacey si mohla s Charlesem promluvit. Lacey totiž vylákala Charlese na schůzku u DJ stage během Calichelly.
Ještě než nastala schůzka, trávila celý den s holkama. Vyrazily na fesťák brzy ráno, aby se ubytovaly, což je jistě příběh sám o sobě, prošly si celý areál a Gab velmi lákala možnost smočit se v jezeru, no a zakončily to příjemným festivalovým obědem v podobě hot-dogů. Ačkoliv to bylo moc příjemné, stejně v ní po celý den hryzala nervozita, kterou Lacey a možná i ostatní děvčata čas od času vycítily, takže nebylo divu, že už u oběda padl první drink. Den se přehoupl přes poledne a nastalo první rozdělení jejích tlupy, jelikož Lacey mířila na main stage. Některé se k ní později plánovaly připojit, jiné měly jiné plány a Gab se s holkama potloukala po areálu, padl další drink, a vlastně až večer se všechny setkaly u Billie Eilish. Některé holky ještě plánovaly pokračovat k DJ stagi, ale Gab byla po celém dni velmi utahaná a navíc ji druhý den čekalo setkání s Charlesem…
Druhý den byla celý den myšlenkami mimo, naštěstí holky byly ze včera příliš unavené a nikdo si toho příliš nevšímal, jelikož měly všechny příliš starostí samy se sebou. „Já se na chvíli odpojím,“ omluvila se zničehonic a výmluvně koukla na holky, „dáme si vědět!“ slíbila jim a poklepala na telefon, aby jim naznačila, že bude na příjmu, ačkoliv tušila, že s Charlesem nebude mít čas sledovat jejich skupinový chat. Plná nejistoty zamířila k DJ stagi, konkrétně k jednomu stánku s alkoholem, kde se údajně měl sejít Charles s Lacey. Asi nebude mile potěšen, že místo milé brunetky před ním stojí jeho ex. Lehce se pousmála, jelikož už tam stál, alespoň to ji přineslo pocit, že to nebude úplné fiasko. Opatrně zamířila ke stolku, o který se opíral, a doufala, že se nezačne rozhlížet, to by dost zkazilo moment překvapení, kdy se ocitne u jeho stolku. „Ahoj,“ pozdravila zpoza jeho zad, „Charlesi,“ dodala ještě a o něco tišeji a pokud se na ni otočil, očkama zabloudila do jeho modrých očí.

outfit

color #ffcccc

Poèet pøíspìvkù : 34 Join date : 08. 09. 21

ginger NATHAN

Nastal čas, na který se Ellie kupodivu docela dost těšila. Samozřejmě hlavně kvůli tomu, že už je konečně léto a Ellie konečně mohla běhat ve volném oblečení a ne v nějakém termo, aby během zimy nenastydla. Milovala léto, věčné paprsky, které slunce ukazovalo každý den ji dodávalo extrémní množství energie, tedy pokud to bude vůbec možné, neboť už tak ji měla zrovna tato drobná dívka dostatek. Další důvod k její natěšeností byl ten festival, na který se zrovna chystala takovým způsobem, že ze své skříně vyhrabovala hned několik outfitů a během toho se zvládla rozčilovat, protože si nedokázala vybrat. Nakonec si vybrala naprosto něco primitivního, bílé džíny, černé tílko a velkou červenou košili s menším vzorem. Po tom co pečlivě studovala program festivalu, tak tam nebylo něco, co poslouchá, ovšem ona kolikrát poslouchá všechno když se ji to zalíbí a tak se tím nenechala zdržovat. Proto nakonec zvala potřebné věci, na nos si dala brýle, bez kterých je občas poněkud docela slepá a vlasy nechala docela dost divoké. Když nakonec byla spokojená s tím jak vypadá a podívala se na čas, který ukazoval, že už je nejvyšší čas odejít, odešla.
Cesta ji netrvala moc dlouho, navíc si to pěkně užívala, měla ráda přírodu, dokázala si ji užívat plnými doušky. Jak kráčela k jezeru, kde bylo centrum dění, už slyšela nějakou tu hudbu, což ji vykouzlilo úsměv na tváři. Jak procházela okolo lidí, sledovala jejich styly a další podobné věci. Jistě trochu se cítila nesvá z toho, že tu byla sama, ovšem moc dobře o sobě věděla to, že kdyby chtěla, najde si společnost opravdu rychle. Zamrkala nad tím, když si uvědomila, nad čím to vlastně přemýšlela a pak si sama pro sebe mlaskla, že to není úplně špatný nápad, najít si někoho, komu by mohla ukázat opravdu velké množství energie. Vyhýbala se lidem, snažila se taky vyhýbat kraji jezera, aby do něj nezahučela, což by asi zvládla a nebylo by to moc dobré. Nakonec došla k nějakému stánku s pitím a začala hned přemýšlet o tom co si dá. V tom do toho někdo do ní strčil, což nečekala, ztratila rovnováhu a strčila do dalšího človška "Sakra dávejte pozor, nedočkavci!" zabručí trochu nepříjemně a trochu začala žmourat očima, neboť na menší chvíli se ji povedlo ztratit brýle z nosu. Když je dala zpět zjistila, že byla nalepená na jakého si zrzka, který byl o dost vyšší než ona. Proto jen zaklonila hlavu a pokrčila rameny. "On do mě strčil," řekla najednou jako malé dítě a ještě ke všemu zvedla prst a ano opravdu ukázala na člověka vedle ní, který pro ni hodil nepříjemným pohledem, což ona naprosto ignorovala. Sledovala toho, na kterého se nalepila, i když samozřejmě už zase stála normálně. "Koukám, že taky vládne nerozhodnost. Hrůza co? Vždycky když je tolik k výběru, jsem ztracená," našpulí rty a jenom pokýve hlavou, jako kdyby tohle bylo kdo ví jak vážné téma. Zase to udělala, zapojila se do konverzace, teda spíše začala konverzaci úplně náhodně, ani nepřemýšlela nad tím, že by neměl zájem prohodit pár slov, jednoduše to byla taková její klasika, kterou se hold asi už nikdy neodnaučí.

(outfit)

color: #89cff0

Poèet pøíspìvkù : 108 Join date : 05. 08. 17

l o v e l y C H A R L I E

Na calichellu se těšila hned jak o ní slyšela a to i přes fakt, že není vždycky nejvíc ten extrovertní člověk a spíše se dokáže držet vzadu. Za další to nené úplně party girl, ale tohle je přeci jiné! Je to festival a s hudbou! Úplně si neplánovala, s kým a jak půjde, i když by ráda šla s přáteli ale všichni už působili jaksi busy? A Vivian z nějakého důvodu nechtěla nikoho otravovat svojí existencí, i když to zní hloupě, a nebo se někam cpát, i když jí většina lidí měla ráda a nebyl s ní nikdy žádný problém. Pár lidí z oborru o tom mluvilo no a nejvíc snad slyšela mluvit Charlieho, který to měl jako druhé (možná i první) Vánoce. Ona sama se hodlala na festival vydat, což mohlo znít od ní nečekaně, ale se společností půjde velmi ráda i když ji zatím neměla, ale to se třeba změní. Na skoro až každodenní rýpání od Charlieho, co jí nedal pokoj dokud lístky nekoupila, zareagovala samozřejmě nákupem lístků a pak už jí dal i pokoj. No, nebudeme dělat že jeho společnost jí vadila, ale když stojíte někde a jste zamyšlení a najednou se za vámi objeví Charlie, leknete se, protože ten návál energie nečekáte. Bohužel se jí nepodařilo s nikým jít a tak se odvážila že do světa festivalu plného hudby, lidí a alkoholu se vydá sama. Znělo to pro ni dost jako sebevražda, nebudeme si lhát. Jakmile nastal den začátku festivalu, nebylo na co čekat. Vzbudila se, aby se osprchovala a umyla si svoje poměrně dlouhé blond vlasy, no a vše co se týče hygieny. Nakonec nechala svoje vlasy volně uschnout a nechala je vlnité a divoké. Občas si někde udělal malinký copánek. Namalovala se, protože na festival se to skvěle hodí, avšak nevymýšlela nic jako kreslení po obličeji i když ví, že plno lidí to dělá a ona je za to neuvěřitelně obdivuje. Poslouchala u toho klasicky nějakou hudbu, ale zaslechla jiný zvuk, když se domalovala. Ten zvuk rozhodně nepatřil do té písničky a pravděpodobně jí nezačalo šplouchat na maják, i když kdo ví, třeba po tom otravování od Charlieho je paranoidní a všude někoho hledá. Zvedla se, aby na sebe hodila aspoň velkou mikinu, jelikož seděla jen v prádle u svého stolu a otevřela dveře. Byla překvapená, že ho vidí a to i přes to jak často se viděli, když ji přesvědčoval o koupi lístku. Spokojeně se zakřenila nad jeho slovy a zakroutila nad ním hlavou. Košem mu určitě nedá, to by nebyla Vivian, pro všechny by si čas udělala, i kdyby tam společnost měla. “Třeba na mě počkají, kdo ví.” Andělsky se uculí, div by se zmrzlina z ní v mrazácích neroztekla a capkala rychle do pokoje, aby je už nezdržovala moc dlouho. Ani v tu chvíli jak spěchala vlastně neřešila, že mikina musí před Charliem dolu a v tom spěchu ji hnedka ze sebe sundala a začala se oblékat. No nějakou podívanou aspoň na chvilku asi měl. Jako outfit nezvolila nic složitého a taky nic v čem by vyloženě zemřela na horko. Bylo to dlouhé triko, které nemělo rukávy, ty pravděpodobně ustřihla, a stáhla ve svém pasu koženým černým páskem. Když se tak na sebe dívala do zrcadla, něco tomu zkrátka chybělo a hned věděla co. Červenou rtěnkou momentálně nemohla nic zkazit a taky že ne. Moc jí to slušelo. Teď už nazula jen vyšší Dr. Martens boty na tkaničky, vzala k tomu nějakou kabelku do které hodila klíče, mobil a peněženku, samozřejmě i nějakou tu voňavku a tu rtěnku. Je ženská, co má vždy radši vše sebou a i když je kabelka malá, je tam plno užitečných věcí. Polijete se? Vivian má kapesník. Zraníte se? Vivian má náplast. Hermionina/Vivianina kabelka vždy k službám. Voňavka jako završení toho všeho a už si to capkala k Charliemu, kterému přidrzle s nadšením vytrhla harmonogram. “Já nevím, asi všechno ne?” Oči jí zářily jako dítěti. Nervozita z ní úplně odpadla, jelikož už tam nešla sama, má totiž safe place společnost v podobě Charlieho a ten ví rozhodně víc jak tohle celé chodí, takže se jí už dobrovolně ujal a ona je schopná přijmout všechno, co se toho týká. Že by dneska Vivian okusila před Charliem i více alkoholu, než je zvykem? Kdo ví, uvidíme. Zavřela dveře do svého spolku a pomalu se rozešla s ním ven, aby docestovali až na místo samotné.

(outfit)

Poèet pøíspìvkù : 81 Join date : 31. 08. 18

bestie PÉŤA

Pobaveně se zasmál, když Peter začal napodobovat tvar lahví, které budou strkat do stanů, a pokroutil nad svým kamarádem hlavou. „Asi bychom o všechno přišli,“ rýpl si a ušklíbl se, ale rozhodně to nemyslel zle. Třeba by si nějak poradili a tou kontrolou aspoň něco málo pronesli – ti bodyguardi jistě nemají čas kontrolovat všechno do posledního centimetru. Po umístění lahví a rozdělení toho, kdo ponese co, aby se nemuseli vracet (to by byla totiž naprostá hrůza!) se vydali do areálu festivalu, kam se skrz kontrolu dostali jen s jedním malým zádrhelem. Na chvíli v něm hrklo, že by kvůli té jedné lahvi možná mohli ti bodyguardi chtít prohledat i další věci, ale pravděpodobně za to nebyli dostatečně placení, aby se snažili lámat hranice, takže lahve ukryté ve stanech byly v naprostém bezpečí. Alespoň do doby, než se do nich nepustí oni, což nijak neodkládal a hned, co našli místo utáboření, se po jedné lahvi natáhl. Rozhodl se do svého plánu zapojit i kamaráda, přeci není sobec, co se nepodělí, že, nicméně Peter si jeho slova vyložil po svém, nad čímž se Eric nahlas zasmál. Na jednu stranu ho těšilo, že k němu byla doktořina na dobro přišitá, na druhou stranu… come on, i on se umí bavit! To dokazoval během celé stavby stanu, kdy v něm obsah lahve vesele mizí, zatímco se pod jeho rukama rodí stan… na rozdíl od Petera, u kterého to vypadá dost katastrofálně. „Jo, pořádný autentický zážitek, až půjde kolem ožrala a celýho tě ohodí,“ znechuceně se zaksichtil, zatímco se vrátil k dokončení vlastního stanu, aby pak mohl pomoct i Peterovi – přeci ho nenechá spát pod širákem na festivalu. Výsledek jejich práce možná nebyl perfektní, ale na přespání na festivalu zcela postačující, a tak si s Peterem vítězoslavně přiťuknul a dopil zbytek lahve. Bydlení i náladu by měli, teď už jen vymyslet, kam se půjdou podívat – bohužel pro ně dnešní program nezněl příliš lákavě. „Pozvat jí na drink by nemuselo být zlý,“ souhlasil s kamarádem a nijak hlouběji nedumal nad tím, jak zvaní na drink Hailee Steinfeld souvisí s tou celou situací s Lilyou – tušil totiž, že by se nedobral k ničemu kloudnému a hlavně tušil, že tohle není něco, co by právě teď potřeboval Peter řešit. Raději bude dobrým kamarádem, který si s ním užije zábavu na fesťáku a pokud bude potřeba hodit řeč, udělají to v nějakém nudnějším prostředí. „Jdem,“ přikývl a všechny myšlenky hodil za hlavu, jak se vnořovali do davu.
Průzkum areálu byl vcelku náročný, vzhledem k tomu, že začalo být poměrně narváno, hlavně u jedné zóny, do které se Peter celkem bez zaváhání vrhnul. Eric jej s tichým uchechtnutím následoval a opřel se o bar vedle něj. „Upřímně doufám, že celebrita, na rvačku nejsem zvědavej,“ pokroutil hlavou a snažil se zjistit, co se uprostřed děje. Pravděpodobně by se dokázal porvat, kdyby vážně o něco šlo, ale nikdy mu nepřišlo, že by mělo smysl se rvát jako magoři bez mozku – ačkoliv pod vlivem alkoholu se mu to už párkrát zdálo jako ne až tak špatný nápad, no teď ještě nebyl tolik pod parou, aby jej to zajímalo, a naštěstí už byl dostatečně pod parou, aby neměl špatný pocit, že by jim měl jako budoucí doktor přispěchat na pomoc. S tichým „díky“ si převzal drink z baru, ťuknul si s Peterem a nakukoval, co se to děje. Až hlasitý výkřik spojený s vodopádem urážek rozhodnul o tom, že se nejedná o celebritu, ale o rvačku. „Tak to je velký zklamání,“ zhodnotil Eric a napil se. „To mi povídej,“ povzdechla si blondýnka, která se zničehonic objevila vedle něj společně se dvěma dalšími kamarádkami. Po krátkém popovídání z ní vypadlo, že tu rvačku vyvolal jeden jejich kamarád, se kterým tu měly být, ale že se tak moc opil už po cestě sem, až s ním už nechtěly trávit čas… no, vzal si to osobně a dopadlo to právě takto. „Ale abychom vás tu nenudily, nechcete jít s náma k DJ stagi? Zaaa… deset minut tam bude hrát jeden náš oblíbenej místní DJ,“ navrhla jedna z kamarádek s veselým úsměvem na rtech – rozhodně měla upito. Eric byl ale na stejné vlně, proto na ni mrkl a odvětil: „Jedině, když nám to ten váš kamarád nebude vyčítat,“ a zasmál se, no po očku kouknul na Petera, aby mu nechal prostor se vyjádřit a hlavně aby viděl, co na to vůbec říká.

color #3399ff

Poèet pøíspìvkù : 121 Join date : 14. 12. 17

pixie girl
VIV

Jeho plán na dnešek byl možná hrozná blbost, ale upřímně? Blbost byla jeho druhé jméno, takže se tím příliš netrápil. Možná by občas své činnosti měl lépe promýšlet, třeba by pak nemusel opakovat svůj poslední ročník na univerzitě, ale co už. Jeho to opakování ročníku nijak zvlášť netrápí, možná je i podprahově rád, že se ještě nemusí vzdávat svého studentského života – může si dál užívat s klukama ze spolku, hrát basket za univerzitu a neřešit ty dospělé věci, třeba jako to, kde bude po dostudování bydlet. A navíc aspoň může pořád otravovat Benjiho, který se teprve teď dostal do posledního ročníku! Zkrátka samé plusy, a doma mu to taky nijak extra nevyčítali (ačkoliv mu kladli na srdce, aby tentokrát už začal nad svou budoucností trochu více přemýšlet – to vše ale může řešit až skončí léto!). Dnes se chtěl bavit a chtěl, aby se bavila i jeho dobrá kamarádka Viv, za kterou právě mířil. Zaklepal na dveře a zeširoka se na ni uculil, když mu pixie girl otevřela v oversized mikině, díky které vypadala roztomileji než obvykle, ale tomu možná napomáhaly i drobné copánky, které místy zahlédl v jejích vlasech. „Tady si slečinka nějak moc věří,“ ušklíbl se a založil si ruce na hrudi, připraven, že na ni bude chvíli čekat, jelikož nepředpokládal, že by šla v té oversized mikině. Opřel se o rám dveří a čekal, až se připraví, ale Viv jej vcelku vykolejila, když absolutně beze studu ze sebe sundala mikinu a začala se převlékat. Samozřejmě, že věděl, že je Viv hezká, nebyl slepý, ale ve spodním prádle o ní úplně nepřemýšlel… teď se mu ale myšlenky rozutekly do různých směrů a nedokázal z ní spustit oči, ačkoliv asi měl. Naštěstí pro něj na sebe rychle natáhla oblečení a on své neukázněné myšlenky tichým odkašláním zahnal. Raději z kapsy vytáhnul harmonogram a zkoumal, co všechno je vlastně čeká. Nedejbože aby se Viv rozhodla outfit změnit a znovu by se svlékala, jedna show mu bohatě stačila. Cukl sebou, když mu Viv vytrhla z rukou harmonogram, a překvapeně na ni zamrkal. Ta červená rtěnka by k tomu spodnímu prádlu perfektně seděla… Sám sebe v duchu okřikl a rozpačitě se zasmál. „Ehm, no tak to abychom vyrazili, jinak to nestihneme,“ pobídl ji a jakmile zavřela dveře, vyrazil společně s ní směrem na festival, kam se svezli speciálním busem – město pro festival posílilo dopravu.
Cestou zkoumali program a povídali si, koho by nejraději viděli, případně kdo je vůbec neláká, Charlie určitě vyprávěl, že jednou na tom harmonogramu bude určitě i on a že si na Viv vzpomene a pošle jí VIP vstupenku. Konverzace příjemně plynula a ani se nenadáli a už byli na poslední zastávce, ze které je ještě čekal kousek cesty pěšky, ale i to měli brzy za sebou, bez problémů prošli vstupem a už byli v areálu festivalu. „Páni, je to tu obří,“ hvízdnul obdivně a čapnul Viv za ručku, aby se mu v tom davu neztratila. Na nic nečekal a rovnou mířil k prvnímu baru, který spatřil. „Viděl bych to na drink a pak zamíříme rovnou na hlavní stage?“ optal se, ale stejně už tam se svou společnicí mířil. U baru si objednal obyčejný rum s kolou a obrátil se na Viv, aby si vybrala, na co bude mít chuť, a pak za oba, případně jen za sebe, zaplatil, a jen co měli své objednávky v rukou, bylo na čase se prodrat k hlavní stagi. „Hlavně se mi neztrať,“ mrkl na ni a putoval davem k jejich cíli. Vlastně se jim to povedlo bez větší újmy na zdraví, ale u stage bylo tolik narváno, že se spokojil s místem vzadu a procpat se k pódiu se nepokoušel.

color #ff0000

Poèet pøíspìvkù : 74 Join date : 14. 01. 18

s u n s h i n e E l l i e

Těšil se na celý tenhle víkend, i přes to že nijak neplánoval žádnou společnost, věděl že tam fakt sám nebude. Nathan je ve společnosti jako ryba ve vodě a nikdy mu nedělalo díky jeho humoru si přátele najít. Vždycky byl nekonfliktní a přátelský vůči všem, i když naštvat se samozřejmě umí taky, ale málokdy ho potkáte úplně bez nálady. Když už náladu nemá, tak mezi lidi neleze, jelikož nemá potřebu jim to cpát do obličeje nebo jakkoliv ovlivnit jejich náladu. Co si budeme, není moc dobrý že se moc nesvěřuje, co se týče jeho struggles, ale z nějakého důvodu na to hold není zvyklý. Teď jak je ale teplo, málokdy má špatnou náladu! Sluníčko svítí, paprsky lechtají v obličeji a navíc je ten dokonalý festival! Nahodil na sebe nějaké hadry a nakonec se vydal s davy lidí směr festival. Někteří lidé se pořádně ohákli, dali si záležet i třeba na nějakém tom makeupu, ale to on dneska neměl úplně zapotřebí, neměl na to čas a ani neměl s kým to podniknout a sám na to byl moc líný a nešikovný, s tím by mu musely pomoct kamarádky. Za chvíli ani ne si krráčel na festivalu a občas pozdravil nějakou známou tvář a prohodil s nimi pár slov. Znal opravdu hodně lidí a byl s každým za dobře. Nezná snad nikoho, kdo by s ním měl nějaký problém. Pokud ho někdo má, minimálně o tom zatím neví, tudíž ho to nemusí zajímat. Není to ale takový ten člověk, co MUSÍ být za dobře se všema. Když to prostě nejde, tak to nejde. Nemůže ho mít rád každý a on nemůže mít rád každého. Jediné co mu stačí je vzájemná tolerance, lásku u každýho nepotřebuje. Když se zbavil všech těch lidí, v dobrém slova smyslu, rozešel se k nějakému stánku s drinky a už vybíral, co si vezme, jelikož neměl absolutně šajna. Čas ale ještě měl, jelikož řada byla dlouhá. Bude tedy jeho rozhodování rychlejší? Kdo ví. Když už se pomalu blížil, cítil nějaký dotek, nebo žďuchnutí. Nathan není žádný drobek, za to Ellie v porovnání s ním je a i když ji ten člověk strčil asi dost, s ním to ani nehlo, ale aspoň ho to donutilo se otočit. No co, je na festivale a tady do vás žďuchne kde kdo, ještě když se pak někde mačkáte v davech před pódiem. Otočí se na Ellie, která je na něj v podstatě skoro nalepená a pozvedne obočí když zaslechne to její roztomilé “on do mě strčil”. Vlastně by se tomu zasmál, kdyby ten dotyčný celou situaci ignoroval a nezatvářil se tak, jako kdyby měl potřebu Ellie ještě zakopat do země. Jemně ji chytil za paži a postavil před sebe, přičemž si toho týpka nepříjemně sjel pohledem a jen zakroutil hlavou. Fajn, pochopil by kdyby řekl aspoň ‘sorry’, ale že na ní kouká jak kdyby s ní plánoval rvačku, se mu nelíbilo. Nicméně to samozřejmě chlapík nechal být, jakmile mu ten drobek zmizel z dohledu. V tu chvíli kdy na něj ale promluvila jeho vážný výraz zmizel a tvář měl doslova jako sluníčko a zakřenil se. “No, jo, je tady toho hodně a dělám, jak kdybych sem nemohl zajít vícekrát.” A taky že tak učiní, i když zničit se za každou cenu nepotřebuje, ale osvěžit se je fajn. Jakmile dojdou na řadu, nechá zřejmě Ellie objednat si první, když už ji ochranářsky pustil před sebe a rozhodl se tak celkem dělat štít pro její tělo, jelikož ti za nimi do něj strčili ještě x krát. On to ale neřešil, rozhodně to taky logicky ustál lépe než ona a nešlo ani poznat, že by se za ním něco dělo. Objedná si prozatím jen obyčejné mojito a pokud i ona má svvůj drink, odeberou se od stánku dál, aby měli místo i další. “Musím se přiznat, že jsem nečekal až tolik lidí. Jako jasně, akce je to velká, ale fíha.” Kývne kolem, i celkem zaujatě když uvidí v dálce nějaké ty stany a karavany. “Jinak já jsem Nathan, těší mě.” S zářivým úsměvem k ní natáhne svojí velkou pracku a pokud mu jí podala, tak ji rovnou táhne do davu lidí blíž k pódiu za hudbou, která bude za chvíli určitě lepší a lepší. Program úplně moc nezkoumala, nebo určitě ne tak moc do detailů a holky podle stupidních stereotypů jsou v tomhle větší koumalky, než muži. “Tak tedy, co tady podle tebe stojí za čumendu na stopro?” Prohodí směrem k ní a aby ho dobře slyšela, tak se k ní malinko nakloní.

#ff3300 • outfit

Poèet pøíspìvkù : 108 Join date : 05. 08. 17

l o v e l y C H A R L I E

Až tak hrozná blbost to od Charlese nakonec nebyla, jelikož u něj doopravdy nic není blbost a považuje se to za normální. Za další mu Vivivan přeci jenom otevřela, takže to blbost ani nakonec být nemůže, jelikož s ním na festival jak to vypadá jde! O tom, že je Charles v posledním ročníku věděla, taky věděla že si ho ještě prodlouží a upřímně jí to vůbec nepřekvapilo. Ví, že si rád užívá toho studentského života a v jistém slova smyslu i určitého komfortu, který je tím doprovázen o proti dospělému životu venku, kdy člověk chodí do práce. Dokáže si ho samozřejmě normálně v životě představit, protože on si lumpačiny zajistí i jinak než na univerzitě, ale tak nějak s tím počítala, že ho ještě bude potkávat. No co si budeme, je ráda, jak by ne. Do Charlese je svým způsobem tajně zakoukaná už dlouho, to se ví. I když Charlie to možná tak jako sám úplně neví, ale tak co už, na to si Vivian u lidí asi už i zvykla. Nicméně se mu ani nediví, že chce ještě zůstat. Všechno to zařizování s bydlením a prací, no je to určitě náročné a sama by se tomu asi chtěla vyhnout, i když ví že jí to jednoho dne čeká taky a je to pro ní docela strašidelné. Jakmile někdo zaklepe, překvapeně vytryskne ke dveřím, protože jí vůbec nenapadlo, že by to mohl být zrovna Charles a tak ani moc nemyslela, co má na sobě. “No jo, někdy se to ve mně malinko probudí.” Pokrčila roztomile rameny, hold nikdy nebyla úplně extra sebevědomá, ale něco v sobě měla a navíc tohle byl spíše takový drobný vtip, který se jí i občas když má svůj den povede. Rozhodla se spěchat, i její mozek v tu chvíli spěchal a tak se ani Vivian nepozastavila nad tím, že se před Charliem objevila pouze v černém spodním prádle a asi mu nechtěně zahltila na kratičký moment hlavu neukázněnými myšlenkami. Nakonec to ale nemohlo trvat dlouho, i když mužská paměť je určitě dobrá s představivostí. Naštěstí se ani neplánovala nějak převlékat a celé to měla už naplánované dopředu, co si vezme na sebe, takže Charlie byl z části zachráněn. Ale fajn, to že se ta rtěnka k tomu prádlu hodila, to je pravda a aspoň má cit pro detail. Maličko ji ale zarazil tím svám rozpačitým smíchem, nad kterým nakrčila maličko obočí, jako jestli je vůbec Charlie v pořádku. No nakonec se spolu dostali autobusem až na festival do světa hudby a mezi další lidi. Řec samozřejmě ani na chvíli nestála. I přes to, jak je její kamarád žádaný a i určitě oblíbený mezi všemi, neměla s ním z nějakého důvodu problém mluvit. Ano, ze začátku asi byla víc stydlivá, když se v minulosti teprve poznávali, ale teď už to tak nemá díkyhobu. Představte si, že by se tu teď před ním ještě styděla. No proboha, jen to ne. To by pak přeci v budoucnu nemohla na jeho koncert, až bude slavný a být někde na VIP místě! Jakmile dorazili, očka se jí rozzářila jako malému dítěti a ani neměla slov. Už vůbec neměla slov, když jí čapnul za ručku a šli spolu davem, aby se neztratili. Kdyby tu byla Meg, asi by na ní z dálky ukazovala gesta stylem ‘Vidíš to?!?! Mě, MĚ někdo drží za ruku sfloůsoif’ a dostala by totální panic attack před ní. No jo, není divu že se přidala nakonec k nerdíkům, ona tak trochu nerdík je. U baru to asi náročné nebylo, jelikož ona až takový alkoholik zrovna nebyla a to myslím v dobrém. Spíš neměla občas šajna, ale dala si jahodové mojito a byla spokojená. Samozřejmě za sebe zaplatila, není úplně až tak zvyklá na to, že by za ní někdo platil. Na randíčku snad nikdy ani nebyla, tak jak by mohla vědět, jak to chodí? Jako možná byla, ale sto let zpátky a ještě to bylo faaakt divný. Chytla se ho, když na ni tak mrkl a pousmála se. Nehodlala se mu ztratit, trávila s ním čas ráda, tak proč by to dělala. Nicméně se spokojili s místem někde vzadu, nebo aspoň uprostřed, protože u stage se lidi mačkali až k smrti, nad čímž nespokojeně nakrčila nosík. Zrovna hezky viděla, když vtom se přímo před ně nacpal vysoký týpek, přes kterého neviděl snad nikdo. “Neměli by tihle lidí mít nějaký dražší vstupný, za to že kazí ostatním výhled?” Pozvedne hlavu k Charliemu s úšklebkem v obličeji, když v tom se týpek na ní zamračeně otočí a ona nahodí nervózní úsměv. “No co? Vypadám snad že vidím?” Nervózně si usrkne brčkem ze svého mojita a chvilku asi dělá, že neexistuje, protože si fakt nemyslela že by jí tam nahoře slyšel, hhh. Chlapec zrovna nevypadal nadšeně z toho, co řekla a tak vykuleně ukázala na pódium. “Hele vypadlo jí prso!” Pootevře pusu, ale pak hned čapne Charlieho, který možná reagoval taky, kdo ví a odtáhla ho davem o kousek dál. Vítejme ve světě “Zachraňmě se s Vivi”.

#ff9900 • outfit na ples

Poèet pøíspìvkù : 34 Join date : 08. 09. 21

ginger NATHAN

Ellie byla vlastně velmi často ráda, že ji nevadila nijak společnost lidí. Měla lidi ráda, neodsuzovala nikoho a pokaždé se snažila najít řeč s kýmkoliv. Dokud ji nějaký ten člověk, u kterého se právě snažila neposlal k šípku byla na tom dle ní stále dobře. Samozřejmě na druhou stranu potom teda záleželo na tom, jestli lidi mají rádi ji. Kolikrát měla na svou osobu dobré ozvy, což zvedalo docela její radostné ego, ovšem byly tu i tací, kteří ji ho hned velmi rychle a velmi snadno srazili dolů. Ano, ona Ellie věděla, že její osobnost někdy dokáže být moc, ale nemohla za to. Hold byla taková a najít nějaké lidi, kteří by ji rozumněli a neutekli? Ah to byl hned jeden velký oříšek.
Možná proto i doufala, že by na tento víkend nebo alespoň na dnešní den našla nějakou společnost! Měla tyhle festivaly ráda, neboť tu velmi často byli lidi, kteří byli v záhádném rekordním čase pod vlivem a chtěli se kamarádit se všemi. Inu, takový pro Ellie byli až poslední možností. Pokud se teda dřív pod obraz nedostane ona a nebude běhat od člověka k člověku, aby si našla kamarády. Ne, nebojte rozhodně to není myšleno, teda.. doufejme. No, její plán dostat se do mnohem lepší nálady než měla teď začal prakticky rychle, dostala se do řady u jednoho baru a jen se snažila svoji velikostí, která rozhodně nebyla kdo ví jak obdivuhodná přečíst menu. Moc se ji nedařilo, hlavně kvůli tomu, že nějaká hora svalů ji prakticky odhodila na druhého kluka, kterému se trochu dětinsky snažila vysvětlit, že to není její vina. Než stihla pořádně zamrkat, stihla si všimnout toho jak ji vysoký zrzek posunul před sebe. Nedokázala věřit vlastním očím! Páni takový lidé ještě existují? Ptala se sama sebe a pak se ještě chvíli snažila oplácet výhružný pohled muži - ano opravdu pochybovala o tom, že by svoji pěstí mohla udělat nějakou škodu, ale rozhodně se nebála ji použít, kdyby bylo potřeba samozřejmě -, který si nakonec jen znechuceně odfrkl, vzal si své pití a odešel. Prohodila menší otázku ještě před tím než si stihla svoji mysl, která ji běhala jak křeček na cracku v kolečku. "Chce to něco silnějšího, protože ty ceny? Člověk za chvíli zkrachuje. A navíc. Znovu by se mi v řadě čekat nechtělo, za což... děkuji," poví nakonec trochu chaoticky a lehce ustoupí stranou. Ovšem bylo to jen o pár centimetrů stále si dovolila z jeho těla udělat trochu štít, neboť očividně i stání v řadě bylo dost nebezpečné. Podívala se na barmana, protože se dostali na řadu. "Blue Lagoon prosím!" zavolala na něj jenom počkala až si objedná i on a pak když měli pití se posunuli dál. Nakonec se napila a hned začala souhlasně přikyvovat hlavou. "Přesně! Čekala jsem nával, ale neměla jsem tušení, že tu žije tolik lidí," uchechtne se nad svým vlastním komentářem jako kdyby byl kdo ví jak vtipný. "Já jsem Ellie, taky mě těší!" poví hned na oplátku a ani na vteřinu neváhá a ruku přijme. Měla ráda takový typ kontaktu, i když na druhou stranu nečekala to, že by ji během minutky táhl blíže k pódiu. Samozřejmě se nechala! Hned díky tomu poznala, že tenhle kluk bude mít asi podobnou energii jako ona a to se ji rozhodně líbilo! Dívala se okolo, podívala se na pódium a snažila si vzpomenout co bylo v programu. Napila se a během toho zaslechla jeho otázku. "Hm," vyplivla brčko a taky se k němu natáhla, nebo se o to pokusila. "Upřímně? Nemám nejmenší ponětí! Vím, že šálek mé hudby tu zrovna nebude a tak budu ráda za lehký rock, nebo pop," zašklebí se a pak hned zvedne prst. "A taky, tajně doufám v menší sóla bubeníků," pokýve hlavou. Asi zněla možná moc divně, ale opravdu v něco takového doufala, aspoň trošku, aby mohla pochytit taktiku, kterou by sama pak vyzkoušela na bicí. "Rock and Roll a Metal," odpoví prakticky předčasně na otázku, kterou už automaticky očekávala. "Co ty? Očekáváš tu svůj šálek hudby?" zvědavě nakloní hlavu. Nathan byl očividně skvělou společností a dokud ho nevyděsí svoji nevšední energií chce zjistit aspoň dostatek informací!

color: #89cff0

Poèet pøíspìvkù : 128 Join date : 05. 07. 17

GABRIELLE

← Byt

O Calichelle se nadšeně štěbetalo snad už několik měsíců dopředu. Samozřejmě se nebylo čemu divit, byla to událost roku a svým způsobem i taková oslava začátku prázdnin. On sám takové akce vyloženě miloval, mohl být 3 dny v lihu a u toho poslouchat své oblíbené interprety – no kdo by to nebral? S příchodem dospělosti (nebo spíše začátku jeho kariéry) se však musel držet určité zodpovědnosti, a tak moc nepřicházelo v úvahu, aby si Calichellu užil v plné své kráse. Byl sice svým vlastním pánem, ovšem jelikož se teď na práci zaměřoval více než bylo zdrávo, nedovolil sám sobě si brát celé tři dny volna. Říkejme tomu třeba vyspělost, ačkoliv je k nevíře, že se dostavila i k Oliverovi. Svým kámošům dal tedy vědět, že své vzácné já jim poskytne na celou sobotu, kdy se zdál program býti nejzajímavější a pak už jen natěšeně vyčkával, až onen den přijde. Během čekání se mu však ozvala ještě jedna osoba, která by se ráda obklopila jeho společností, a to právě na Calichelle. Jednalo se o Lacey Jensen, o které věděl jen to, že chodila s jeho tehdejším nejlepším kamarádem Blainem a že byla v dívčím spolku. Tvářila se jako neviňátko, ovšem z jejich zpráv sršela jakási divokost, kterou nemohl odmítnout; a jako příjemný bonus měla hezkou postavu, to si moc dobře pamatoval. Slíbil jí tedy schůzku u jednoho ze stánků a těšil se na to, co se z jejich setkání nakonec vyvrbí; on sám měl poměrně vysoká očekávání.
Festival potěšil svou maličkostí zhruba v poledne, kdy už byla většina přítomných nasáklá alkoholem či jinými omamnými látkami; většinou se to poznalo dle jejich chůze, vypadali totiž jako zombie ze seriálu The Walking Dead. Kdesi v davu našel svoje přátelé z klučičího spolku a prohodil s nimi pár slov, aby se neřeklo, že se na ně úplně vykašlal. V další chvíli si to už však natěšeně pelášil směrem k DJ stage, kde měl s Lacey sraz u stánku s alkoholem. Tam si rovnou zakoupil své oblíbené Cuba Libre a u jednoho ze stolečků trpělivě vyčkával, až se k němu brunetka připojí. Mezitím trávil čas na telefonu, kde vyřizoval zprávy z práce – to se to tam vážně bez něho neobejde ani jeden pitomý den? Musel zatnout zuby, aby tu nezačal řvát nebo přinejmenším nadávat na neschopnost jeho nedávno přijatého asistenta. Předchozí asistentka tedy nebyla o nic lepší, ale alespoň měl hezký výhled na její poprsí, které snad pokaždé zvýrazňovala poměrně velkým výstřihem. Dala výpověď kvůli jeho blbým narážkám a údajnému obtěžování – sám by to tak tedy nenazval, ale uvědomil si, že v tomhle směru je lepší najmout nějakého kluka. Přeci jen ho ta děvenka u práce docela rozptylovala, a to si teď nemohl zrovna dovolit. Svůj hněv zahnal několika doušky dobře smíchaného Cuba Libre a s těžkým vydechnutím mobil vypnul a uložil do kapsy. A právě v té chvíli za sebou zaslechl známý hlas doprovázený oslovením, které mu věnovala jen jediná osoba na světě. Gabrielle. K sakru, co ta tady dělala? Tělem mu projelo nespočet emoci – od smutku až po vztek, že si na něj dovoluje mluvit. A ještě k tomu tady. Co mu vůbec chce? Bože… zvládne se na ni vůbec podívat bez toho, aniž by nic necítil? Už je to tolik let, neměl by přeci cítit vůbec nic. A přesto ho dostává i jen její pouhý hlas. Nasadil na tváři neutrální výraz a otočil se k ní čelem, přičemž bradu pozvedl o něco výše, aby si ukotvil pozici, že je zcela nad věcí. Pochopitelně nebyl. Vidět ji takhle zblízka bolelo. Neskutečně. ,,Co chceš?" pronesl s jistou ledabylostí v hlase a netrpělivě se rozhlédl okolo, přičemž doufal, že se někde objeví Lacey a on s ní bude moci zmizet co nejdále od Gabrielle. Samozřejmě mu ještě vůbec nedošlo to, že to celé byla jen finta a že se Lacey dneska vůbec nedočká.

[outfit]

Jezero - Stránka 10 06bd5b7257be63719e26a6eddcc22eb5

#94d1ff

Poèet pøíspìvkù : 98 Join date : 27. 12. 18

stavitel Eric

Už se pomalu a jistě začínal srovnávat s pravděpodobností, že jeho komentář ohledně spaní pod širákem se každou minutou více a více stává skutečností. Dokonce se i kolem sebe začal rozhlížet a zkoumat kvalitu země (moc tvrdá/moc mokrá), analyzovat level vystavení hmyzu a jak by si zajistil dostatečný stín, aby ihned nedostal úpal. Proto se ihned rozhodl začít pořádně hydratovat, aby tu neomdlel už na samotném začátku. Eric mu ale srazí jeho návrh kompletně; ihned si danou situaci představí, až mu z toho přejede mráz po zádech. Ew. „Tak to teda ne!“ Tento poznatek ho okamžitě postaví zpět na nohy a poraženě se snad po páté opět natáhne po návodu, který je nyní už částečně pokrytý špínou. Ani po získání nové motivace se ve stavbě bohužel moc dál neposune, ale s velkou pomocí od jeho velmi laskavého kamaráda to nakonec společně dotáhnou do konce. „Ty jsi prostě nejlepší.“ Teď už oba dva můžou začít pořádně pařit s vědomím, že až na ně dopadne únava, tak oba mají kde v klidu spát.
Jelikož program na první dny festivalu zrovna nenadchl ani jednoho z nich, tak se po rychlém přípitku rozhodnou slepě následovat ostatní a doufat, že narazí na něco zajímavého. A taky že ano. Zničehonic se kolem jednoho areálu začne kupit opravdu velké množství osob a v Peterovi se přirozeně probudí zvědavost. I přes jeho výšku se ale nedopátrá, o co vlastně jde, tak se nakonec rozhodne lehce odbočit a zamířit si to rovnou k baru. 2 drinky před nimi a hlasité dunění kolem. Party může začít.
„Souhlasím,“ pokývne lehce hlavou, „ale nedávno jsem viděl nějakou partičku před školou, která se do sebe vrhla… zrovna to bylo extrémně vtipný, protože bylo vidět, že ani jeden z nic neví, co dělá.“ Už jen při té vzpomínce si neodpustí krátké uchechtnutí. Ne, že by byl nějaký velký advokát pro fyzické vyřizování sporů, ale přijde mu neskutečně k smíchu, když ze sebe někteří jedinci dělají absolutní machry, a nakonec když je někdo vyzve, tak to vypadá jako parta předškoláků, kteří po sobě hází lokty. „Na ten nejlepší víkend vůbec!“ Přiťukne si a kopne do sebe značnou část skleničky. Jeho hlava se ale automaticky stočí ke zdroji hlasu, konkrétně tedy hlasu nějaké blondýnky, která je obklopená svojí partou. Nepatrně nad tím pozvedne obočí a věnuje svému kamarádovi krátký pohled, zatímco poslouchá její monolog. Kamarád, kterého odkoply, protože na ně byl až moc opilý? Nad celým příběhem se musí Peter dost zasmát, protože přesně nad tímto chováním polemizoval před malou chvílí. „E-eeh,“ ihned Erica zarazí v jeho připomínce, „o to se vůbec nemusíš obávat. On pochopí, že my jsme nakonec mnohem lepší společnost,“ uculí se a kopne do sebe zbytek svého pití. Možná už jde pomaličku vidět, že na něj začíná doléhat vliv zkonzumovaného alkoholu. Ale zatím jen trošku. Holky na něj souhlasně kývnou, což bere jako absolutní výhru. Potutelně se na Erica ušklíbne a hravě ho plácne po zádech, než se rozhodnou dámy následovat k onomu stagi. Už pár metrů od pódia k nim začal doléhat energetický hudební mix, který ho rychle dostane do té správné nálady a dřív, než se nadá, tak už stojí v centru dění. „Tak co si všichni dáme k pití?“ Zvolá poměrně hlasitě, aby ho všichni slyšeli i přes tu dunivou hudbu, a každému věnuje krátký pohled. Ať už jsou všichni v náladě či ne, to neznamená, že se přestává pít… na to je noc ještě dost mladá. A Peter rozhodně nemá v plánu přestat pít. Od každého si vyslechne jejich objednávku, než holky opustí s krátkým: „Hned jsme zpátky“, Ericovi dá jasné znamení, že má jít s ním, a už si to trajdá k baru kousek od nich.