,,Co ty? Já umíral. Ten den byla záchodová mísa můj nejlepší kámoš, ale jsem rád, že jsem si neušpinil oblek,” konstatoval na vzpomínku z plesu, opravdu to tam přehnal. Pak i volal prarodičům, protože chtěli vědět, jaký byl ples, ale třeštila ho akorát hlava z toho, jak nahlas v tom telefonu zněli. Dyť nebyl ani schopen hrát nějakou hru nebo koukat na nějaký film, protože všechno bylo hrozně hlasité. Zavřel se v pokoji a nevylezl z něj celý den, protože ho věnoval spánku, ale druhý den už byl v pohodě, jako kdyby se nic nestalo. Musel se z té kocoviny jednoduše vyspat. Obrátil se na Aksela a hraně se na něj uraženě zamračil. ,,Něco mi tím naznačuješ, kamaráde?” broukl stále naoko uraženě, ale bylo jasné, že si dělá srandu i to, že si z něj Aksel taky dělá šoufky. Ale jak bylo řečeno, on si dá jen jedno pivko a bude v klídku. ,,No, počkej, ale to ho právě nic nepřiláká, i když možná, že jo. Tak možná bychom měly rozsypat odpadky a pak bychom ho slyšeli, jak se s nimi láduje a mohli utéct!” v jeho hlavě to zní jako absolutně geniální nápad. Vůbec ho netrápilo, že by s tím nezčišťoval okolní přírodu a takové ty menší detaily. Hlavně, že by měl unikový plán před medvěděm. Akselovi a Alexovi věnoval další milé protočení očima, ale smál se jejich rýpání. Nedělal si vůbec z toho těžkou hlavu. ,,To je fakt, věřím tomu, že by mě Alex zabil dříve než ten medvěd,” ušklíbl se pobaveně a zasmál se. Ale je pravda, že by si dokázal představit, jak by mu Alex nandal, pokud by ho naštval, tak to radši nebude vůbec riskovat. ,,To je super nápad! Můžeme si pustit soundtracky! Máš tam něco, že jo?” optal se Akselova a věnoval mu i tázavé povytáhnutí obočím. Hned se do toho kousl do té sušenky s marshamellows, zatímco vedl rozhovor s Alexem na téma toho, že pracuje v komisárně. ,,Jo, tu jsem taky nikde neviděl, oni tyhle věcí jsou hrozně těžké najít i na internetu, když to všechno rychlostí blesku vykoupí a tak studentský život se rovná málo peněz,” ušklíbl se, protože si musel samozřejmě i postěžovat, že je velmi těžké být studentem. Už teď věděl, jak bude tuhle vejšku splácet další roky, ale doufal v tu práci v NASA výzkumném středisku nebo u Elona Maska s tím, že si pak vydělá spoustu peněz. Pak je bude moci utrácet za komiksy a hry. To byl jednoduše jeho sen. ,,Děkuji!” popadl vodu, které sundal víčko a napil se z ní. Následně ji pak zase vrátil zpátky na svoje místo. Je dobře, že tu vodu už vypil, protože by se asi zakuckal, když přišlo téma. Souhlasně pokyvoval na to, že si užívají svobody i to, že bude evidentně celý život. Ale to vytáhl ten dobrý argument, že Alex je tady s nimi taky. ,,To by bylo hodně divné,” přitakal souhlasně, když Aksel zmínil, že jak moc divné by bylo, kdyby dal přednost jim před nějakou slečnou. ,,Tak to brzdi, kamaráde, Natasha je má, tys měl určitě Padmé,” koutky rtů mu ale cukají velmi pobaveně, protože věděl, že ani jednu bohužel nebudou mít. Radši se natáhl po marshamellows a hodil si ho do pusy.
Dny se krátily a on si pobyt se svými kamarády opravdu užíval. Vyváděli všelijaké kraviny. Koupali se v jezeže. Když byla noc, tak jim Arthur určitě vyprávěl o hvězdách a vysvětloval, proč je zrovna tohle souhvězdí na nebi. Vyslechl si určitě historky od Alexe i Aksela. Jejich výlet byl zkrátka naplněn smíchem a dobrou náladou. Bohužel, ale nemůže být nic věčné, tak nastal čas ukončit výlet. Museli si pobalit a uklidit místo, kde stanovali. Arthurovi se domu nechtělo, protože to byla hrozná zábava a pohoda. Bylo jasné, že na to nikdy nezapomene.
Arthur se po stanování vrátil do Irska, když Aksel strávil nějaký čas v Kanadě. Byl tam s prarodiči, kde s nimii strávil spoustu času a vyprávěl jim o školním životě. Určitě si po večerech volal s Akselem, přičemž hráli nějaké hry a nebo koukali i na nějaký film přes teamspeak. Bylo to super léto. Přijel k němu i na pár dní do Kanady, odkud se vrátili do Kalifornie, započít nový školní rok.

Vážně si to náramně užili. Alex vlastně ani nečekal že to bude taková bomba. Alex si nejvíc užil vyprávění u ohně. Miloval horory, hlavně když to pak mohl vyprávět někomu dalšímu. Takže si vyprávění náramně užíval a vlastně ty dva docela dos děsil. Aksel se taky pokusil o nějakou tu historku, párkrát se do toho zamotal ale rozhodně měl talent. Alex se teda v noci nekrčil někde v koutě, ale zapůsobilo to na něj. Alex vlastně trochu čekal že se k němu v noci oba nakýblujou. Opak byl ale pravdou, nějak to zvládli ve dvou. Měl v plánu je trochu v noci postrašit, že jim jako ze srandy půjde zabouchat na stan. No nakonec ale usnul, takže z toho plánu bohužel nic nebylo. Drobek že nahání strach.? Tak to byl dobrý vtip. Alexovo jizva možná, ale Drobeček rozhodně ne. Vlastně to byl takovej největší posera z nich. Další noc horory nahradí téma holky. To Alexe rozhodně zajímalo víc. Arthur se moc nezapojoval a dokonce byl snad i z Alexova střídání holek pohoršen. No tak do něj nakonec společně s Akselem lejou aspoň alkohol. Kdo ví jak moc se jim ho podařilo opít, ale rozhodně nebyl stříázlivej. Možná bude tvrdit opak, ale Alex má video který vám to vyvrátí. Koupali se v jezeře u kterého stanovali, dlší den vyšli někam na výšlap. Jasně neseděli jen na zadku. hodně toho prošli a Alex byl překvapený kolik toho tady v okolí je… Jednou až bude mít holku rozhdoně na ty místa musí zajít. Haha. Alex a holku, tak to utčitě. Nakonec to uteklo jako voda a bylo načase se vrátit domů. Alex jim každému na památku po večerech nakreslil obrázek. Byli to oni v komiksové podobě jak stanují v lese. Nejdřív se mu domů nechtělo, ale když došel padl do postele a hodlal to všechno hezky dospat.
KONEC HRY

Běhání. Složitá a zároveň jednoduchá věc, která ho dneska čekala a taky hodlala podrobit jeho kondičku zkoušce. Sice se během prázdnin snažil běhat alespoň dvakrát, nejlépe třikrát týdně, ale pravdou je, že to ne každý týden splnil. Neměl u sebe Cass, svou běhající parťačku, která by ho motivovala, takže ho vlastně nikdo nemůže vinit, že? Alespoň takhle lhal sám sobě pokaždé, kdy něco upřednostnil před během. A že těch věcí bylo docela dost, ať už to byla práce nebo poflakování se s kamarády. Občas si ale i zasurfoval, což sice nebyl nějaký jeho velký koníček, ale i tak se to dá považovat za sport, ke kterému se čas od času uchýlí. To je teď ale jedno, protože se konečně odhodlal, že je načase napsat Cass a vytáhnout ji a hlavně sebe na běh. To taky včera udělal a domluva byla rychlejší, než čekal, protože dnes už se u sebe doma soukal do svého běžeckého outfitu, který musel hodnou chvíli hledat. Naštěstí se mu své běžecké oblečení podařilo po deseti minutách najít, takže když se oblékl, vzal si ještě flašku s vodou a základní věci jako jsou klíče od bytu a telefon, za jehož kryt si zastrčil nějaké peníze pro případ, že by náhodou potřebovali s Cass nějaké osvěžení až se budou vracet z běhu. Prostě klasika, myslel až moc dopředu, ale to někdy nebylo na škodu. Jen když se to smíchá s jeho zbrklostí, někdy z toho vyjdou dost zvláštní situace. To se snad dneska nestane a jemu se nepovede nějaký ‚vydařený‘ kousek, za který by se propadnul hanbou do země.
Jakmile se nachystal, vyrazil nejdřív na autobusovou zastávku, jelikož dnes musel využít veřejnou dopravu, aby se dostal na místo určení. Tím byl les, kde už pěkně dlouho nebyl. Když chodil běhat, volil většinou parky nebo nějaké méně zalidněné ulice, ale les mu popravdě připadal jako to nejlepší místo pro běh- když vynecháme věci, jako jsou klacky a balvany, o které si běžec nejspíš zlomí nohu, ale to je vedlejší. Nad tím totiž vůbec nepřemýšlel, když místo vybíral. Navíc jsou v lese určitě i nějaké stezky pro lidi, co mají divný způsob myšlení stejně jako on. Tak či tak, když vystoupil z autobusu, ještě ho čekala krátká cesta právě k jedné z lesních stezek, po kterých se dá běhat. Zkontroluje proto čas na telefonu, aby se ujistil, že ho má ještě dost. Má totiž občas ve zvyku chodit všude pozdě, ale to naštěstí dnešní případ nebyl a on při pohledu na čas zjistil, že je tu spíš s předstihem. To mu však vůbec nevadilo, protože pobýt chvíli na čerstvém vzduchu, není na škodu. Kort když se mu zase brzy začne zavářet mozek nad hromadou učení a úkolů, které začátek školy přináší. A tak, když dorazí na místo určení, sedne si na tu chvíli, co bude čekat na svou společnici, do trávy a jen si užívá klid a ticho lesa.

Volba lesa jako běžecká trať, ho popravdě potěšila. Byla to příjemná změna oproti parku, kde s Cass obvykle běhali a pokud si vyberou dobrou trasu a nepoběží nějakými křáchy, zřejmě by mohli tenhle běžecký výlet přežít i ve zdraví. Když teda vynecháme pravděpodobnost infarktu, který zřejmě po tréninku s Cass, která ho určitě nebude šetřit, dostane. Jo, měl o prázdninách víc trénovat a míň pracovat, to by si teď nemusel lámat hlavu s tím, jestli vůbec uběhne trasu, kterou Cass naplánovala. Nezbývá mu však nic jiného, než doufat, že ano, protože už neexistovaly žádné výmluvy, kterými by se z dnešního běhu vyvlíknul. A popravdě ani nechtěl. Mimo to, že to prospěje jeho zdraví a kondici, se s Cass už docela dlouho neviděl, takže bude příjemná změna se s ní zase potkat a nechat si trošku nakopat zadnici od holky ve sportu.
Na místo setkání dorazil kupodivu včas a dokonce dřív, než ona, což mohl považovat za úspěch. Možná taky jediný, který ho dneska potká, ale nebude se přece podceňovat. Dobře, možná bude, ale rozhodně to nehodlá přiznat nahlas před Cass, která tu ale zatím ještě není. Rozhodl se tedy, že si čekání na ni zkrátí vysedáváním na zemi a prohlížením si krás přírody, které tohle místo nabízí. To mu bohužel moc dlouho nevydrželo a po zjištění, že všechny stromy jsou stejné a ani jeden z nich není výjimečný například duhovým zbarvením, si vytáhnul z kapsy telefon, na kterém si začal prohlížet pracovní maily. Vypadá to, že z něj začíná být docela workoholik, když už se práci věnuje i teď, což je to poslední, čím by se chtěl stát. Naštěstí ho ze spárů případného budoucího workoholismu vytrhne Cass s její vtipnou poznámkou na místo pozdravu. To ho donutí k ní zvednout hlavu a zasmát se. "Že se vůbec ptáš, za prázdniny se ze mě stal Flash, jak jsem pečlivě trénoval." Mrkne na ni přátelským způsobem a vůbec se netrápí tím, že právě řekl asi největší lež, co mohl, což určitě dojde i Cass, protože jeho sportovní morálku už přece jen zná. Důležité ale je, že přišel, ne? A když už tu je, postaví se na nohy, které si samozřejmě neprotáhl. Vjede si rukou do vlasů, které si prohrábne a pokýve během toho hlavou ze strany na stranu. "Noo.. jestli se dá za protažení považovat masáž zadku přírodní zeminou, tak jo, protahoval." Nevinně se na ni usměje, což se dá považovat za náznak omluvy za zanedbávání protahovacích povinností. Na nějaké protahování totiž vůbec nemyslel, ale od toho má Cass, která mu to připomněla. Do protahování se pustí tedy až teď, společně s ní a nechává se inspirovat jejími cviky, které napodobuje. "A beru. Máš vymyšlenou nějakou trasu nebo si dneska zahrajeme na orientační běžce?" Zvědavě na ni koukne a čeká, co z ní vypadne. Orientační běh by vlastně vůbec nemusel být špatný. Otázkou však je, jestli by pak z lesa vyběhli ještě dneska, a nebo by si museli ustlat v nějakém krmelci. "Skvěle, práce, cestování, pes.. prostě typické léto. Samozřejmě doplněné spoustou sportovních aktivit." Poslední poznámku si nemohl odpustit, ačkoli zřejmě oba ví, že to tak úplně není pravda. "Co ty? Podniklas něco zajímavého?" Podívá se na ni, přičemž ho to doopravdy zajímá a neptá se jen ze slušnosti. Také si během svého dotazu začal protahovat druhou nohu, což se snaží dělat důkladně, aby mu potom při běhu nepraskla šlacha a oni nemuseli zavítat do špitálu.

I přesto, že tu byl dnes s předstihem, nebyl až tak velký, aby tu na Cass čekal třeba hodinu- to by popravdě možná odešel. A nebo by jí inteligentně napsal, kde je. Ano, to by nejspíš udělal, přičemž by doufal, že si nešla zaběhat na chvíli bez něj a nesežral ji někde v lese medvěd. Nerad by strávil zbytek dne hledáním její mrtvoly po lese, to by bylo dost nepříjemné! A co teprve kdyby ji doopravdy někde našel rozervanou na kusy. Fuj, hnusná představa. Je prostě rád, že se tu Cass ukázala živá a zdravá bez nějakých viditelných šrámů od medvěda, kterého snad nepotkají během společného běhu. Kurz na to, jak se chovat v divočině bohužel nemá, takže by musel doufat, že medvěd, na kterého by narazili, by byl spíš medvěd bobulkář a nikoliv medvěd lidožrout. Vždyť on sebou nemá ani sprej proti medvědům! Nebo jak se tomu říká. No, to je jedno. Teď má mnohem více páce s popisem svých běžeckých schopností, které přirovnává ke Flashovi, což.. je velice daleko od pravdy. Onen Flash by se za něj spíš styděl, ale nebudeme ho přece podceňovat. On to rozhodně nedělá, takže se na Cass ušklíbne, když v jejích slovech pozná mírnou nedůvěru. Ačkoliv je oprávněná, nahlas to přece přiznat nemůže. "Měla bys být. S mým běžeckým talentem najmou na trenéra ve fitku dřív mě, než tebe." Uculí se na ni a přátelsky ji popíchne. O jejích trenérských zkušenostech žádné pochyby nemá, protože jemu dost pomohla ve zlepšení kondičky a teď už se na jeho těle rýsují i nějaké ty svaly. Sice přes léto trochu lajdal, protože se věnoval hlavně práci a na jeho konci vyrazil i do jiného státu USA, než do Californie, ale doufá, že přírodní turistika ho udržela aspoň trochu v kondici. Jestli ne, bude se za sebe docela stydět. A taky nechce Cass zklamat, protože by si pak možná nepřipadala jako dobrá trenérka, když by ho nedokázala dostatečně namotivovat ke zlepšování se v jeho volném čase. A pravdou je, že sem tam si zaběhat šel, i když to nebylo tak pravidelné jako přes školní rok, kdy běhal hlavně s ní. Ovšem, výlet za během s ním se neobejde bez jeho přihlouplých vtípků, které zrovna teď zahrnují masáž zadku přírodní zeminou. "To bys měla. Jestli se uchytí, můžu tě přizvat do byznysu a uděláme si masérský kurz. Jen říkám předem, že máš jen třicet procent zisku." Mrkne na ni a koutky rtů mu během toho zacukají do veselého úsměvu. Má dnes dobrou náladu, což zapříčiňuje určitě i ten čerstvý vzduch. Sem do lesa totiž moc často nechodí, takže je to příjemná změna. Parky jsou sice krásné a klidné, ale i přesto je na nich cosi městského. Možná ten obrovský počet lidí v nich.
Po společném protažení, na které by nebýt ní zapomněl, se už konečně zeptá taky na něco, co doopravdy souvisí s jejich během- konkrétně na trasu, kterou Cass naplánovala. Do tohohle jí nijak nezasahoval a nechal ji vybrat to, co sama uzná za vhodné, takže pro něj bude vše, kudy dnes poběží, překvapením. "To rád slyším. Ve čtení v mapě jsem sice geniální, ale bohužel jsem si sebou žádnou nevzal. Dala sis do záchytných bodů i nějaké krmelce? Já jen tak, kdyby náhodou tvé orientační schopnosti selhaly." Opět ji nevinným způsobem popíchne. Zřejmě bez toho nedokáže existovat, což vzhledem k jeho dosti energické povaze není nijak překvapivé. Je však rád, že je extrovert a vede takový život, protože si sám sebe jako introverta nedovede představit. Kdyby ním však byl, určitě by si to zase nedokázal přestavit naopak. Konverzačně se dostanou i k tomu, co vlastně dělali celé léto, protože se přes něj ani jednou neviděli. Oba měli nabité programy, jak se zdálo. Nedostatek volného času je bohužel vedlejším účinkem workoholismu, kterým zřejmě oba trpí. Asi by to měli začít léčit, je to určitě nebezpečná nemoc. "Myslím, že bychom to měli oba příští léto napravit a někam vyrazit. Třeba do alp, tam se do těch kopců určitě běhá skvěle." Trochu se zasměje, ačkoli do alp by se klidně podíval. Ještě tam nikdy nebyl, protože obvykle navštěvuje spíš tropické destinace, ale proč se někdy nepodívat i na krásy zimy? "Jdeme na to." Potvrdí její slova, na která i lehce kývne na znak souhlasu. Stejně jako ona se rozběhne volnějším tempem, aby se neuhnal hned na začátku. To by nebylo dobré pro jeho plíce, které čas od času trápí kouřením, které se však v poslední době snaží hodně omezit. Není to nic zdravého ani pro jeho ledviny. Nebo spíše tu jednu, která mu po autonehodě pár let dozadu zůstala. Během běhu zatím nemluví, i když zřejmě za chvíli možná přijde i to. Zatím je však vzorný student a bere si k srdci rady Cass, která mu už určitě někdy řekla, že aspoň u běhání by mohl držet klapačku.

Jako vždy je už od svého příchodu nabitý energií, která ho málokdy opouští. Dobrá, dnes to tak možná bude vzhledem k tomu, že ho čeká běh s Cass, která ho určitě šetřit nebude. Možná si z ní utahuje, tak jako ze všech, ale považuje ji za skvělou trenérku, která ho donutila dělat něco sportovního i v jeho volném čase. Občas sice chodil do fitka už předtím, než se vůbec znali a čas od času si šel i zaběhat, ale rozhodně se sportu nevěnoval pravidelně. Mnohem radši procestovával svět s foťákem v ruce nebo zvěcňoval všelijaké kresby na těla osob, které za ním chodily se záměrem nechat se potetovat. Vždycky měl spíš kreativního ducha, než toho sportovního, což taky vysvětluje, proč se při hlášení na univerzitu kdysi rozhodoval mezi focením a uměním. Nakonec to vyhrálo focení, i když to se poslední rok přehouplo spíš v jeho koníček a kreslení se naopak stalo jeho obživou. Docela ironické, ale toho že studuje fotografii nelituje. Alespoň se v tom může neustále zdokonalovat, čímž se pak odlišuje od obyčejných rádoby fotografů, kteří si koupí nejdražší foťák co najdou a tváří se, že jsou profesionálové. Teď se však na své případné pochybení v oboru nesoustředí, protože se místo toho protahuje s Cass a během toho s ní udržuje i konverzaci, aby tu nestáli v tichu. "Nechtěl jsem ti kazit radost. Však mě znáš, jsem velkorysost sama." Mrkne na ni a po rtech mu přelétne hravý úsměv. Jejího krátkého zaváhání si naštěstí nevšiml, protože kdyby ano, určitě by okamžitě začal uvažovat nad tím, co řekl špatně. A až by mu to došlo, užíral by se tím, že dřív mluví, než myslí. Je to jeho obrovský nezvyk, kterého se není schopný zbavit. Neustálé vtipkování a popichování je sice úsměvné, ale v některých situacích by mohl dospět a nebýt až přespříliš dětinský. Tahle životní a fatální změna jeho povahy zřejmě dnes nenastane, protože jak se zdá, není ani nadále schopný zavést do jejich konverzace nějaké normální téma. Místo toho s ní probírá naprostý nesmysl a nezapomíná se u toho tvářit jako drsný podnikatel, co nehodlá ustoupit. Fakt, že o podnikání a smlouvání neví vůbec nic, nezmiňuje. Místo toho ji sjede lehce podezřívavým a krapet nesouhlasným pohledem, když zmíní, že by jí měl kurz platit a ještě by jí to bylo málo. "Viděl bych to spíš na první rok, když do tebe musím ještě investovat. Nechceš mě přece zruinovat." Mrkne na ni s nevinným úsměvem na rtech, ale je si dost jistý tím, že úsměv se na drsného podnikatele nehodí. Ještě že se tomu doopravdy nevěnuje. Kdyby ano, nejspíš by už žil dávno pod mostem, protože by ho obrali i o poslední cent.
Nezapomene zmínit i svůj neexistující talent ze čtení z mapy. Ve skutečnosti v rukou mapu už nějaký ten pátek nedržel, protože přece žijí v moderní době, a tak mu stačí u případného zabloudění otevřít GPSku v telefonu. "To víš, snažím se neustále zdokonalovat. Doufám, že u tebe se přes prázdniny objevil taky nějaký skrytý talent?" Povytáhne na ni tázavě obočí, načež přikývne při zmínce, že jsou po cestě i nějaké rozcestníky. Možná se tváří, že jejímu orientačnímu smyslu nedůvěřuje, ale ve skutečnosti to tak není a vůbec o něm nepochybuje. Přece jen, dobrý běžec se musí vyznat v naplánovaných trasách a on Cass za dobrou běžkyni považuje. Téma jejich hovoru se na okamžik přesune zase někam jinam a to konkrétně ke vzájemnému sdělování zážitků z prázdnin. Jak se zdá, ani jeden z nich letos neměl nejzáživnější prázdniny, což je zrovna u něj vcelku překvapivé. Většinou minimálně měsíc procestuje, ale tentokrát se to nestalo. Ačkoliv na to možná nevypadá, nějaká dávka zodpovědnosti se v něm přece jen ukrývá, a tak se letos rozhodl pro navýšení částky na svém kontu. Díky tomu pro něj byly tyhle prázdniny pracovní, stejně jako pro Cass. Nic to však nemění na tom, aby navrhl, že by příští rok mohli společně vyrazit do alp. On nikdy nevysedává na pláži a nenechává sluníčko barvit jeho kůži do snědých odstínů. Miluje aktivní dovolenou, takže plážový povaleč by na dovolené s ním nejspíš trpěl. Cass ale jako plážového povalovače nevnímá, takže výšlap do Alp mu v jejím případě připadá ideální. "Tak si to koukej zapsat do kalendáře, protože Alpy už čekají a já ne neberu jako odpověď." Přátelsky na ni mrkne, přičemž se na jeho rtech na moment usadí úsměv, který ho nejspíš každou chvilkou přejde. Po dokončení protažení se totiž přestali vykecávat a konečně vyrazili na jejich běžeckou trať. Prozatím ctí i její pravidlo žádného mluvení během běhu, protože by ho vcelku potěšilo, kdyby nevypustil duši po prvním kilometru. To by asi příliš velký dojem neudělal. Běží stejným tempem jako ona, což je část trasy jen poklus na rozehřátí. Ten se však postupně zvyšuje, což ho vůbec nepřekvapuje. Nikdy by ho ani nenapadlo, že by ho Cass chtěla šetřit. A ačkoliv je jeho fyzička bez debat horší, než ta její, zatím se docela drží a dokonce zvládá běžet vedle ní. Prozatím. I přesto však nemůže popřít, že měl zřejmě o prázdninách běhat víc, protože jeho tělo mu sem tam dá najevo, že měl fyzičku víc trénovat. "Dokud dýchám, je to dobrý." Odpoví jí a letmo se podívá na rozcestník, který zrovna míjí. "Kdybych měl náhodou po cestě infarkt, ujisti se že mi na hrob napíšou, že za to můžeš ty." A přece jen si neodpustí své typické žvanění, ačkoliv se určitě nemůže rovnat jeho obvyklé ukecanosti. Infarkt by totiž dostal nerad, takže se v mluvení během běhu krotí.

I přesto, že je z nich dvou on ten, který je věčně nabitý pozitivní energií a občas působí, jako kdyby na něčem jel, s ním Cass umí držet tempo. Neví, zda jí energií nabíjí jeho nikdy nezavřená pusa, z které vypouští naprosté nesmysly, ale rozhodně ví, že by mu už jejich trénování chybělo. Sice je jeho hlavním cílem posílení kondičky, ale pokud by tvrdil, že čas strávený s Cass není bonusem, lhal by. Nemůže jí ale přece zvedat ego, takže jí samozřejmě nic takového nevykládá, ačkoliv fakt, že s ní čas dobrovolně tráví, asi napovídá, že před každým jejich setkáním neleží v depresích a slzách v posteli a nevysílá modlitby k všemohoucím bohům, aby už to měl za sebou. Ovšem trénink v jeho režii by byl jistě nezapomenutelným zážitkem, takže když ho zmíní, koutky rtů mu zacukají do úsměvu. Přiloží si dlaň na hrudník a naznačí drobnou úklonu. "Bude mi velikou ctí naučit tě, jak co nejrychleji sníst pizzu." Nikdy nespecifikovala, jaký trénink bude v jeho režii, takže její slova překroutí v něco, z čeho bude mít podobné potěšení jako z běhu, ne-li větší. A tak, než stihne Cass namítat, zvedne varovně prst a podobně varovným výrazem se na ni i podívá. "A žádné námitky, měla si podmínky stanovit rovnou." Oznámí jí, že v případě protestů si za to vlastně může sama a už není cesty zpět. Podobně už není cesty zpět ani z byznysu spočívajícím v masáží zadku, protože už tu společně uzavírají dohody jako praví mafiáni. Jen s rozdílem, že by se jejich byznys nejspíš potopil tak rychle, jako se vynořil. To ho ale nijak netrápí, zejména kvůli tomu, že žádný masážní salon určitě zakládat nebudou. Povytáhne na ni dotčeně obočí, když se dozví, že by jí nevadilo ho po roce zruinovat. Nespokojeně nad ní zavrtí hlavou a vkládá opravdu velkou snahu do svého hereckého výkonu, během kterého se snaží nesmát. "Cože?" Vyhrkne nevěřícně a nezapomene předvést grimasu naprostého psychického zničení. "Ty bys mě klidně po roce obětovala? Nevím, nevím, jestli jsem ochotný s tebou uzavřít tuhle satanskou dohodu." Nevěřícně se podívá na její ruku, kterou natáhne jeho směrem a vůbec pro něj není těžké představit si, že Cass z hlavy trčí pomyslné čertovské růžky namísto přátelské svatozáře. Bohužel už svůj herecký výkon na uzdě neudrží a s cukajícími koutky k ní nakonec svou ruku natáhne a jejich dohodu tak stvrdí. "Až na mě zaklepe exekutor, víme, kdo za to může." Mrkne na ni s uličnickými jiskřičkami v očích a v hlavě si vytvoří poznámku, že by s ní pro své bezpečí nikdy neměl začít podnikat.
Následně v konverzaci zabloudí k tomu, co se dělo o jejich prázdninách, které on mívá většinou dost nabité. Ale bohužel musí čas od času některý rok taky obětovat k vydělávání, protože i přesto, jak roztěkaný a živelný člověk je, má rád, když má zálohu. Nikdy by nedokázal žít s vědomím, že na kontě nemá žádnou rezervu. Byl by z toho nervózní a nesvůj, takže ve srovnání s tím jsou pro něj jedny klidnější prázdniny malou ztrátou. I přesto už mu cestování chybělo, protože bylo jeho největší životní náplní, kterou by za nic na světě nevyměnil. A co se týče léta Cass, netroufá si říct, jak moc si ho užila, protože až tak dobře ji nezná. Jejich přátelství je spíše na počátku, než že by o sobě věděli úplně všechno. I přesto jejímu tvrzení o zdokonalení se v pěti jazycích nevěří ani na pouhou vteřinu a zasměje se nad ním. "Leda tak jazyk sarkasmu." Neodpustí si a dle jejího zakroucení hlavy usoudí, že se žádný světový jazyk nenaučila. Možná by ale společně měli zapracovat na němčině nebo italštině, pokud se za rok skutečně vydají do alp, protože jeden z těchto jazyků by se jim mohl hodit, až by potřebovali zavolat horskou službu v případě, že by nějaký medvěd dostal chuť na Američany. A sice se s Cass až tolik nezná a čas spolu tráví v podstatě jen při běhání a trénincích ve fitku, je doopravdy schopný ji na dovolenou do Alp vytáhnout. Ostatně, je to za dlouhou dobu, a tak se o ní do té doby možná dozví více věcí, než to, že je příšerná byznysmenka a neumí pět jazyků. Nijak tedy nenamítá, když zmíní, že kalendář nabitý nemá a on si to do toho svého určitě zapíše. A společně s tím by si do něj měl nejspíš připsat i více kondičních tréninků, které se mu na chození po horách budou hodit, pokud tam nechce vypustit duši. To se snad nestane ani dnes, protože i když se v letních měsících fitku a běhu tolik nevěnoval, nějakou kondičku z občasného zaběhání stále má. Nemohl ji přece zklamat tím, že by jejich trénování během dvou měsíců vyhodil z okna. Při běhu s ní drží tempo a to i v okamžiku, kdy Cass zrychlí. Ví, že ho testuje a doufá, že jejím testem zatím prochází alespoň na průměrnou známku a vyloženě nepropadá. Pak by se za sebe nejspíš styděl. Sice mu občas nějaká část jeho těla naznačí, že měl trénovat víc, ale zatím ho nikde nepíchá stylem, že by potřeboval zastavit, aby se vydýchal, což považuje za dobré znamení. Možná to však nebude mít dlouhého trvání, jestli hodlá u běhu mluvit a vtipkovat, což si bohužel nedokáže úplně odpustit, když se Cass jako správná trenérka zajímá o to, jak na tom je. "Hmm.. protože je to moje poslední přání před smrtí?" Za pokus nic nedá, ale dělá si jen legraci. Doufá, že nápis na náhrobek mu ještě nějaký ten pátek nikdo vymýšlet nebude, a kdyby náhodou ano, určitě by nechtěl, aby na něm bylo napsané, že za jeho smrt může ona. "V tom případě je škoda, že už bych to neviděl." Koutky mu cuknou do úsměvu a s jejím následným návrhem souhlasí. Neví sice jak dlouhá má ona kratší trať být, ale výběr nechá na ní, protože na rozdíl od ní zdejší trasy vůbec nastudované nemá a jako správný zástupce mužského pokolení, nechal všechno plánování na ní. "Na to si stěžovat nebudu." Řekne nakonec a aspoň na nějakou dobu si odpustí další komentáře. Díky ní už totiž ví, že práce s dechem je při běhu důležitá, pokud člověk nechce trpět kvůli nepříjemnému píchání v boku, takže konečně zmlkne a zase se soustředí na běh a na to, aby to vůbec udýchal.

Nedá Cass vůbec na výběr, když navrhne trénink v rychlostním jezení pizzy. Naběhla si sama a samozřejmě musel tuto příležitost využít ve svůj prospěch. Lépe řečeno, v prospěch svého nezdravého životního stylu, který se příliš s charakterem jejich dnešního sportovního dne neshoduje. Nicméně, Cass zatlačil do rohu, a tak se na ni spokojeně usměje, když sama uzná, že měla stanovit podmínky. Je to vlastně její vina! "Hmm.. nevím, možná tě jen nechám umřít na přecpání. To je dobrý nápad, nemyslíš?" Koukne na ni s přemýšlivým výrazem, ale po chvilce mu zacukají koutky rtů do úsměvu a nakonec si dlaň přiloží na místo na hrudníku, kde by se mělo ukrývat srdce. "Slibuju, že budu tvůj vrchní držič vlasů." Spiklenecky se na ni uculí a je rád, že jemu v případě přejezení nikdo vlasy držet nemusí. Navíc u něj nejspíš nehrozí, že by mu ze snězení velkého množství jídla bylo špatně. Je jako bezedný kontejner, do kterého se vejde obrovské množství jídla. Jen občasnému cvičení a rychlému metabolismu vděčí za to, že ještě projde dveřmi, aniž by se v nich zasekl. Následně naoko důvěřivě kývne hlavou, když ze sebe Cass udělá obětavého spolu-obchodníka. Nakonec v sobě nedokáže zadržet zasmání, když zmíní andělskou dohodu. "Nechápu, jak mě vůbec mohl napadnout opak." Tiše povzdechne, aby naznačil, jak zklamaný sám sebou je. Na okamžik dokonce zvedne pohled nad její hlavu, jakoby tam něco viděl. "Ta svatozář zářící na míle daleko mi měla hned napovědět." Zavrtí nad svou nevšímavostí nespokojeně hlavou, ale sarkasmus znějící v jeho hlase by jen horkotěžko maskoval, podobně jako cukající koutky. Vážně by měl zapracovat na své hereckém výkonu.
Při probírání jejích neexistujících prázdninových lekcí sarkasmu, se na okamžik zarazí. Podívá se na ni a krátce si ji prohlédne, jako kdyby mu snad tohle mohlo prozradit, jak moc dobrá v sarkasmu je. Neznají se až tak dlouho, aby o ní věděl i to, jaká je její oblíbená barva spodního prádla, ale zároveň už se znají natolik dobře, že mezi nimi obvykle nenastává žádné trapné ticho a dokáží být ve společnosti toho druhého uvolnění- alespoň on to tak má. Proto nakonec usoudí, že je její sarkasmus dostatečný. "Vlastně ne." Zasměje se a napadne ho, že by se jim nějaký jazyk, kterým se mluví v zemích, které mají Alpy, hodil. "Ale když už jsme u těch jazyků, možná bychom se mohli zapsat na italštinu. Nebo na němčinu." Navrhne opět spontánně bez nějakého rozmyslu. Je to obvyklé fungování jeho mozku, takže i když by někomu mohlo připadat zvláštní, že má v jeden okamžik volné prázdniny a v druhý míří do Alp, pro něj je to normální. Co se jazyků týče, kdyby si měl vybrat, nejspíš by to byla spíš italština. Připadá mu příjemnější a méně drsná, ačkoliv němčina je možná více užitečná. Těžko říct, někde slyšel, že když někdo umí jeden jižanský jazyk, snadno se mu učí ty zbylé. On ovšem umí jen anglicky, takže v tomhle žádné zkušenosti nemá. Zatím se vždycky domluvil, i když to někdy bylo náročné. Nicméně, aby mohl chodit po Alpách, potřebuje na to i dobrou kondici, takže mu trénink běhu, do kterého se s Cass následně pustí, neuškodí. Pociťuje během něj, že to během prázdnin trochu zanedbával, ale k jeho překvapení jejich dnešní trasu zvládá lépe, než čekal. Asi ještě tolik nezakrněl. Aspoň se před Cass neztrapní, snad. Snaží se s ní celou dobu držet tempo a stejně tak se snaží dodržet i to, že by neměl mluvit. Nějakou dobu mu to vydrží, ale bez pár vět se nakonec obejít nedokázal. "Já vím, že ne." Nevinně se na ni usměje, načež se i zasměje. Ovšemže doufá, že náhrobní kámen ještě chvíli potřebovat nebude, ale stejně mu to nezabrání ve vtipkování. A jak se zdá, jeho běžecké parťačce taky ne. "O tom nepochybuj. Musel bych zkontrolovat, jestli si vybrala správný font nápisu." S úsměvem na ni koukne a opět se začne více věnovat soustředění na správné dýchání a běh. Nakonec vyberou kratší trasu, aby onen náhrobek doopravdy nebyl potřeba a nejspíš ho to zachrání od kolapsu plic. Vážně by měl přestat s občasným kouřením. "Nevím na jak dlouho, ale jo." Vydechne a ve snaze svá slova potvrdit ji doběhne, protože běžel pár kroků za ní. Jakmile Cass navýší tempo, neubrání se malému zasmání. "Začínám si myslet, že mi chceš dát na konci umělé dýchání." Řekne hlasitěji jejím směrem, aby ho slyšela a v hlase mu zní veselý tón. Nezbyde mu však nic jiného, než přidat. Nemůže přece na konci zaostávat! A tak se snaží až do samotného konce tratě. Když se dostanou do cíle, zastaví se a vyčerpaně vydechne. Na okamžik se předkloní a zapře se rukama o stehna, aby trochu zklidnil svůj dech. "Máš u sebe propisku a papír? Rád bych rychle sepsal závěť." Zvedne k ní pohled a zacukají mu koutky. Musí se chvíli vydýchat, protože si na běh vážně odvykl. Na druhou stranu je rád, že doběhli bez zastavení.

Hraní na jeho city by pravděpodobně Cass vyšlo, kdyby se jednalo o nějakou závažnou věc, nikoliv o pojídání pizzy. Možná dokázal převádět téměř všechno do humorné stránky, ale některé věci dokázal brát vážně, i když nerad a většinou se tomu vyhýbal. Občas je dětinský, což krásně dokazuje i momentální situace, díky které nad ním Cass kroutí pohoršeně hlavou. Jemu však koutky zacukají do pobaveného úsměvu, který je doprovázen nevinným pokrčením ramen a rozhozením rukou ve znaku, že si za to vlastně může sama. Avšak není úplný necita, takže v případě přecpání, by jí aspoň podržel vlasy, kdyby náhodou potřebovala navštívit porcelánový trůn v koupelně, aby se neřeklo. "Trochu?" Vyhrkne a tentokrát nad ní pohoršeně zavrtí hlavou on. "Co víc bys chtěla? Rituální obřad na tvou počest?" Povytáhne na ni obočí, ale koutky mu přece jen zacukají do úsměvu, který prozradí, že ve skutečnosti není ani pohoršen a ani dotčen, jak se doteď snažil tvářit. Asi by na ni měl brát větší ohledy, je přece jen sportovkyní, takže velké množství pizzy by ji mohlo dopravit možná i na výplach žaludku, což samozřejmě nechce zapříčinit! Zasměje se, když Cass pochopí, co nad její hlavou hledal a se smíchem i zavrtí nesouhlasně hlavou při zmínce, že mu trvalo její svatozář postřehnout. "Hluboce se omlouvám, Vaše andělské Veličenstvo, bohužel jsem měl občas pocit, že patříte spíš tam dolů." Přiloží si dlaň na hrudník, aby naznačil mírnou úklonu, během které k sobě semkne rty, aby nepropukl v smích. Cukající koutky ale úplně potlačit nedokáže.
Její sarkastické schopnosti nakonec pochválí. Není v tom špatná, ačkoliv jí jde mnohem lépe rýpání, jak už mu několikrát předvedla. Žádné lekce sarkasmu jí tedy nedoporučí, protože je nepotřebuje. Místo toho nadhodí, že by nejspíš bylo potřeba naučit se něco z italštiny, případně z němčiny, ke které by se ale uchýlil velice nerad, protože se mu ten jazyk nelíbí. Proto by radši zavítal do italských Alp. "To ani já. Umím jen pár španělských frází." Přizná, jelikož rád jezdívá do zemí, kde se mluví španělsky. Jsou plné života a energie, takže se tam člověk nikdy nenudí. Cizí jazyk se ale nikdy neučil, protože díky tomu, že je jeho rodným jazykem angličtina, domluví se v podstatě všude. "Možná nám i v Italštině bude stačit jen pár frází. V lese stejně potkáme leda tak medvěda a ten si s námi asi nebude chtít přátelsky poklábosit." Vesele se ušklíbne a raději nijak detailně nepřemýšlí nad tím, co by se dělo, kdyby při horské turistice narazili na medvěda. Asi to bude muset zařadit k dalším věcem, o kterých si bude muset něco zjistit, ale momentálně ho to vůbec trápit nemusí, protože dnes snad na medvěda nenarazí a měl by se začít soustředit na běh, kvůli kterému tady jsou. A ačkoliv v létě sportoval méně, vzal si cenné rady Cass k srdci, takže s ní dokáže držet krok, i když tuší, že ho trochu šetří. Určitou část trasy je tedy vážně zticha a soustředí se hlavně na to, aby to uběhl, ale jak je u něj zvykem, dlouho mu to nevydrželo, což naznačuje to, že řeší font písma na náhrobku, který možná bude po dnešním běhu potřebovat. Představě, že by ji chodil ze záhrobí strašit, se zasměje, což mu sebere další dávku dechu, ale stejně jí nedokáže neodpovědět. "Do konce tvého života. Už by ses mě nezbavila." Prohodí pobaveným tónem, ale taky trochu ztěžka díky tomu, že porušuje základní pravidlo běhu týkající se toho, že se při něm nemluví, natož směje.
Za volbu zkrácené trasy je jí vděčný, protože i na jejím konci má co dělat, aby to vůbec uběhl bez pauzy. Cass je ale výborná trenérka a umí ho dobře hecnout, aby se překonával, což udělá i teď, když na samém konci zrychlí. To už přece nemůže zůstat pozadu! A ačkoliv si neodpustí poznámku skrz umělé dýchání, hned co ji řekne, zrychlí taky. Ještě se se zavrtěním hlavy zasměje její odpovědi, ale více se začne soustředit na zrychlené tempo a doběhnutí do cíle, kam se jim oběma podaří zdárně dostat. On se na místo vzorného protažení, které udělá Cass, musí nejdříve vydýchat, takže se zastaví, aby tak udělal. Samozřejmě si nezapomene opět postěžovat, ale jen tím humorným způsobem. "To si budu muset promyslet, určitě řekneš, že jsem všechno odkázal tobě." Ušklíbne se, načež se s vydechnutím zasměje a narovná. Konečně se dá i do vyklepávání nohou a udělá pár kroků, aby mu neztuhly svaly. To by druhý den nebylo nic příjemného. Napije se i vody, kterou sebou měl stejně jako Cass. Je základem, nemohl by ji zapomenout. Zrovna když pije, uslyší od ní překvapivý dotaz. "S tetováním?" Zeptá se, když polkne vodu. Nejdřív její dotaz nepochopil a nebyl si jistý, na co přesně se ptá, ale když mu to následně objasní, objeví se mu ve tváři pochopení. "No," začne a během toho zašroubuje láhev s vodou, "pokud se někomu líbí moje práce, může se mi ozvat a domluvíme se na termínu. Návrhy dělám sám nebo upravím to, co mi kdo pošle." Dost stručně jí vysvětlí, jak to u něj chodí a zvědavě na ni koukne. "Přemýšlíš nad tetováním?" Zeptá se a na rtech se mu objeví lehký úsměv. Tuší, že Cass žádné tetování ještě nemá, takže ho nadchne, když o tom promluví. "Jestli jo, na tebe si čas udělám kdykoliv." Spiklenecky na ni mrkne a svá slova myslí vážně. Občas je pro něj náročné to časově skloubit dohromady, ale na přátele si vždycky udělá čas.