Snažila sa ho pozorne sledovať a počúvať, no nebolo to úplne najjednoduchšia činnosť, akú by si v danej situácii dokázala predstaviť. Svoj pohľad teda mala uprený na neho, no príležitostne z odbáčala aj k navôkol stojacim či sediacim ľuďom, ktorí sa medzi sebou rozprávali, stavali stany, skúšali jedlo či popíjali pri stole s alkoholom. Ona na popíjanie nikdy moc nebola, no víno, čo si doniesla z Francúzska bolo naozaj výborné, a keďže jej nálada nebola najlepšia, tá sladká tekutina vyrábaná z hrozna ju aspoň trochu upokojovala a utlmovala, aby v nej tie emócie nebublali tak hlasno a zúrivo ako predtým. Práve preto si znovu odpila zo svojho pohárika, a keďže ho tým dúškom vyprázdnila, v ruke zľahka zovrela fľašku a znovu si do neho doliala. Hovorilo sa, že iba alkoholici nalievajú sami sebe, no ona rozhodne alkoholička nebola, to vedel každý, kto ju aspoň trochu poznal. "Hm?" Spýtavo nadvihla obočie, keď opäť začula Alvarove slová o nejakej praxi, ktorú si vraj budú vyberať sami a s jasným nezáujmom pokrčila ramenami. "Ak to aj je pravda, ešte neviem, aké oddelenie si vyberiem," skonštatovala, pričom pohár so sklenenou fľaškou opäť položila na zem vedľa seba a ruky si preložila na prsiach, snáď aby ohriala samú seba keďže sa ešte nikto nemal k tomu, aby zapálil oheň v ohnisku, blízko ktorého sedela. Nad školou sa vážne momentálne nemala chuť zamýšľať, prišli sa tam predsa "zabaviť", nie riešiť školské povinnosti. Tie riešila každý jeden deň svojho života a toto bola jedna z mála chvíľ, kedy ich proste riešiť nechcela. Navyše, povedala mu pravdu. Sama ešte nevedela, pre aké oddelenie by sa rozhodla, vždy chcela byť detská lekárka alebo lekárka na pôrodníckom oddelení, no bola rada, že jej zatiaľ škola a nemocnica poskytovali skúsenosti z viacerých oblastí. V budúcnosti sa totiž možno rozhodne zamerať sa na inú oblasť medicíny, a preto bolo dôležité mať skúsenosti vo všetkom, v čom sa dalo."Prečo sa zato ospravedlňuješ mne?" Na perách sa jej zjavil drobný, trochu nechápavý úškrn, pretože vážne nemala pocit, že by sa jej mal za niečo ospravedlňovať, a hlavne keď hovoril čosi o tom, že problémy za neho riešili len iní ľudia. To sa jej netýkalo, keďže ona žiadne jeho problémy neriešila a ani to nemala v pláne, chcela mu len poradiť keďže niektoré z nápadov, ktoré jej prezentoval by ho skôr či neskôr priniesli do jasnej a nevyhnutnej záhuby, a to by si nemohla zobrať na svedomie. "Chápem. Byť lekárom a samaritánom dobrej vôle sú však dve rozdielne veci, Alvaro. Pokiaľ chceš byť plnohodnotným lekárom, nikdy nebudeš mať čas robiť všetko to, čo si mi tu opísal. A ak chceš naozaj robiť to, čo si mi tu opísal, nikdy nebudeš mať čas byť plnohodnotným lekárom. Teda, plnohodnotným možno áno, no dobrým určite nie," povedala mu veľmi úprimne, pretože štúdium medicíny a práca lekára si vyžadovala množstvo obetí. Každý študent medicíny mal málo času sám pre seba, čo znamenalo málo priateľov, málo koníčkov, zanedbávanie rodiny, takmer žiadny čas na romantiku a vzťahy. Vyštudovaní lekári na tom boli ešte horšie, keďže v nemocnici trávili takmer všetok svoj čas, skoré rána aj neskoré večeri. Venovať sa pri tom ešte nejakej dobročinnosti jednoducho nebolo fyzicky možné. "Moje srdce nepatrí ničomu, okrem sna stať sa lekárkou," v jej hlase znie serióznosť, pretože to naozaj myslí vážne. Ona nie je človek so sentimentom, ona celý svoj život podriadila medicíne, odkedy bola malým dievčatkom ktoré ešte nemalo ani tušenie, čo všetko niečo také vyžaduje. "Ale áno, viem hrať na bicie. Bolo to pre mňa prvé odreagovanie popri kope učenia, ktoré som sama sebe naložila už na základnej škole kvôli túžbe zachraňovať ľudské životy," ramená jej opäť stúpli a klesli, a keď sledovala, ako Alvaro berie do rúk akúsi gitaru, radšej sa znovu natiahla za plastovým pohárikom, vdýchla jemnú vôňu vína a niekoľko dúškov si odpila, no potom ho nepoložila späť na zem, no naďalej ho držala v ruke. "Toto bude ešte dlhý večer," zamrmlala sama pre seba a zamiesila sa na drevenom polienku tak, aby na ňom sedela o niečo pohodlnejšie.

Leonna obdivovala podobných ľudí. Aj ked ona nemala žiadneho súrodenca tak jej to bolo ľúto. Pretože sa niekedy cítila sama. Tým pádom, že nemala súrodenca tak sa takmer celý svoj život nachádzala v spoločnosti dospelých ľudí a to sa niekedy na nej podpísalo. Pretože chcela niečo viac. Chcela sa smiať, chcela niekoho rozosmievať. A počas toho, ako bola dieťa tak sa chcela hlavne hrať. A to dospelí ľudia niekedy nevedeli. Nemali už rovnakú predstavivosť ako malé dieťa, ktoré by najradšej objavovalo celý ten svet okolo seba. Hovorí sa, že dieťa má iný pohľad na svet. Úprimný, kedy ho vníma takým, akým je. Ale bolo to tak? Dieťa ho možno videlo tak, no neuvedomovalo si všetky tie veci ako bola napríklad bolesť srdca spôsobená zlomením od takzvanej pravej lásky. „Ja neviem aké to je mať súrodenca.“ povedala Leonna a potom sa usadila opäť nejako inak. Bolo vidieť, že toto malé dievča nevedelo doslova obsedieť na jednom mieste. Potrebovalo niečo robiť. Ale mnohokrát napríklad potrebovala rozprávať a rozprávať a spoznávať všetko naokolo. A to sa jej teraz darilo, pretože sa dostávala naozaj do príjemnej konverzácie s človekom, ako bola práve Teddy. „Toto si musíte naozaj vážiť. Pretože to sa nestáva často.“ Leonna vedela, ako to v niektorých rodinách chodí. Stačilo len to, že boli súrodenci od seba napríklad o viac rokov a už niektoré tie výmeny názorov prichádzali aj samé. „Takže tým pádom, že študujete na rovnakej  škole ak som to dobre pochopila.“ nepoznala jej brata, to musela uznať. Nevedela ani to, či sa nachádza na tejto škole alebo dokonca v tom istom spolku. No možno sa to čoskoro dozvie a povie jej to. „Je to naozaj niečo krásne, ked máš možnosť vyrastať so súrodencom, nemám pravdu? A ešte je krajšie, ked máte k sebe takto blízko. Pretože sa to nestáva často, aby sa súrodenci nehádali.“ povedala Leonna, pričom cítila menšiu závisť. No nie takú zlú ba naopak, závidela jej, že nemala možnosť pociťovať niečo podobné. A ako by ona nejakého súrodenca uvítala a milovala ho celým svojim srdcom! Leonna sa potom sústredila na to, čo povedala predtým.
„Nemyslím si, že by prišiel ten okamih, kedy by sme sa tu stratili. Ale tiež som sa toho bála naspäť napríklad môžeme ísť spoločne.“ povedala Leonna a potom sa pozrela okolo seba. Tá atmosféra bola naozaj dokonalá. „Pretože toto miesto by si aj tak našla hned. Išla by si za hudbou a smiechom a rozhovormi a hlukom.“ Leonna sa potom musela zasmiať, pretože jej prišlo naozaj milé, že v tomto boli rozdielne osobnosti. A to malo svoje osobité čaro. „Nemusíš sa báť Teddy aj keby to neprišlo.“ povedala Leonna a musela sa zahrať s jej menom na jazyku. Bola to naozaj veľmi krásna prezývka a vždy sa jej vyčaril úsmev na tvári, keď to meno mohla spomenúť. Vždy, to bolo ešte slabé slovo, keďže dievčatá sa ešte len teraz mali možnosť zoznámiť no už teraz Leonna vedela, že aj keby mala prejsť celým mestom, aj keby to malo byť o niekoľko mesiacov, tak sa ešte s týmto dievčaťom stretne. A všetko to hralo v jej prospech, pretože bolo viac ako len jasné, že to nebude také ťažké. Pretože sa nachádzali v rovnakom spolku. A aj keď to nemuselo znamenať, že by sa mali vidieť, ved predsa len ešte len teraz mali možnosť sa spoznať aj keď sa nachádzali v rovnakom spolku, tak si ju nájde. Mohlo to vyzerať, ako keby bola doslova nejakým malým psychopatom, ktorý by si chcel hľadať ľudí. No takto to určite nebolo. „Pretože vidíš. Ja som si ťa našla a viem, že toto nie je naším posledným rozhovorom. To ti môžem doslova garantovať!“ povedala Leonna opäť so smiechom. Ale nie nejakým nepríjemným ba naopak.  „Nemusíš sa meniť. Nemusíš byť človekom, ktorý sa bude ako prvý zoznamovať.“ chcela ju Leonna týmto mierne ubezpečiť. Pretože to nemusel každý jeden človek robiť rovnako, ako to robila napríklad Leo.

Dalšia vec, ktorá ju zaujala a vedela, že to bude tiež téma, ktorej sa bude venovať. Kvety, oh ako ona milovala kvety! Ako ju vedelo vždy potešiť, ked si mohla niekde nejaké kvety kúpiť. Dokonca aj ona na izbe mala niekoľko kvetov, rastlín, ktoré jej vždy vedeli spôsobiť naladenie na celý deň. Samozrejme, že tým príjemným spôsobom. „Kvetinárstvo?! Ved to je výborné. Ako si sa k tomu dostala? Len tak si prišla do kvetinárstva sa spýtať, či nehľadajú náhodou miesto? Oh, rozhodne to je miesto, kde sa človek aj zasmeje ale aj vyčarí mu tam na tvári úsmev. Ked príde nejaký muž s tým, že chce prekvapiť ženu s kvetmi“ Leonna bola romantička aj ked nemala takmer žiadne skúsenosti s mužmi. Ale to možno tak celkom nebola jej vina. Možno aj áno, pretože sa toho bála čo i len niekomu o tom povedať, že tie skúsenosti nemá. Určite by sa niekto na nu pozeral divne a hľadal by nejaké významné chyby práve u nej. „Mala si tam už aj také okamihy, kedy si nevedela ako zareagovať na požiadavky ľudí? Musí to byť aj pomerne namáhavá práca no nie? No to asi každá jedna práca s ľudmi. To je tá najhoršia ale aj svojim spôsobom tá najkrajšia práca.“ ona vedela o čom hovorí, pretože aj byť lekárom malo svoje plusy aj mínusy. A to sa nejednalo napríklad len smrti. Ale niekedy sa ľudia správali doslova bezohľadne, ako keby vôbec nepremýšľali o tom, že by mohli svojimi slovami a skutkami ublížiť. „Ja som si tiež chcela nájsť nejakú prácu len napokon som pochopila, že nemám dostatok času na to, aby som niečo robila. Čo je smutné len tá škola je niekedy naozaj ťažká aj keď som len na začiatku“ povedala pomerne sklamaným hlasom no napokon si uvedomila, že je lepšie, že sa venuje tomu, čo ju baví na plnej čiare ako keby robila niekoľko vecí a nedokončila z toho ani len jednu poriadne. A to by ju naozaj mrzelo. „to je naozaj výborné.! Ukážeš mi niekedy ten foťák?“ povedala takmer okamžite Leonna. „A ja ti za odmenu alebo protislužbu niečo zahrám hoci v tom nie som žiaden profesionál. Ale je to niečo môjmu srdcu blízke.“ hned si spomenula na to, ked videla niekoho hrať na gitare takým štýlom, kedy sa dokonca aj ona sama zahanbila, ako môže ona tvrdiť, že hrá na gitare, ked to neznie ani len z polovice tak dokonalo. Ale to jej neprekážalo, lebo to bolo niečo, čo ju skutočne bavilo. „Fotiť ziveratá musí byť fascinujúce. Pretože vyjadriť to, nedokáže každý jeden človek. O tom nie je pochýb. Dokonca si myslím, že to je ťažšie ako fotiť ľudí. Pretože predsa len človek pochopí, čo mu rozprávame, vie sa tak aj ukázať. Vie spolupracovať, ak potrebujeme určitý uhol.“ Leonna hovorila v tejto chvíli trocha inak, lebo tá spomienka na starú mamu v nej stále zohrávala rolu ale bolo to už lepšie. Bola to minulosť a ona sama vedela, že aj jej stará mama by chcela, aby na ňu spomínala s úsmevom a nie so slzami v očiach. Takže sa snažila usmievať rovnako, ako pred malou chvíľkou a v spoločnosti Teddy sa jej to naozaj darilo priam bravúrne.

Tábornice roku, to jsou až moc silná slova ale dobrou tábornicí určitě je, ale avšak co je, tak je nerdík! Zní to vážně nerdsky, ale je to tak, oficiálně patří do spolku, kde je dalších plno jejích přátel a tou hlavní je převážně Megí. Byl to hezký plán, ji takhle dostat do rozpaků. Ono i kdyby teda Meg své věci měla, nebylo na škodu je vzít tak jako tak. Mohla něco někomu půjčit nebo by to byla jistota. Jenže Meg na tohle připravená nebyla a sama by tu nespala, to Vivian bylo jasné, ani ona by tu nechtěla spát sama, zřejmě by se bála sama, tudíž tohle se zdálo být jako skvělý nápad. Předpověď byla správná, její kamarádka tu sebou měla jen pár drobností, co se budou určitě ale hodit a nejsou na škodu!‌ Dala jí tedy za pravdu, ale jen v tom, že se budou ty věci hodit, o tom že je totiž skvělá neustále pochybuje. I když za to, co zde vymyslela je ráda, vidí totiž, jakou radost to její kamarádce udělalo a o to jí šlo, je si i jistá že ta kreativní dušička jednoho dne vymyslí něco taky, i když to neočekává nebo teda nevyžaduje. Když však na to dojde, ocení to! Ta jako ocenila i důvěru v hudbě kterou taky dostávala od Meg, jen na ní už nereaguje ale je více než jasné, že ji k tomu dokope. Dobře se to ale zamluvilo, musely totiž postavit přeci stan a je lepší to udělat teď, než potom pod vlivem alkoholu. Dobře, zrovna u těhle dvou nehrozilo, že by se opily do němoty, to Vivian vlastně nikdy neudělala a poslední větší alkohol co měla, bylo na vystoupení s Charlesem, aby se uklidnila. Není hold zastánce alkoholu. U nich je spíše pravděpodobné, že potom budou unavené a už se jim ten stan nebude chtít stavět a tak hurá do toho. “Hodněkrát jsme s rodiči stanovali či někde takhle kempovali, je to sranda a člověk si to po pár zkouškách zapamatuje.” Uculila se nevinně, pro ní byl vždy předností stan než chatka, bylo to takové víc spjaté s tou přírodou a nedělalo jí to sebemenší problém, i když by to asi do ní plno z lidí neřeklo. Vypadala jako holka, která by se lekla i mravence, což není pravda. A teď přichází poslední třešnička a tou je jídlo! Chutné jídlo, na které se těší, jelikož už když přišla to tu lehce zavonělo a lákalo ji to, její kamarádka ale měla přednost před jídlem. “Nějak se to pokusím vymyslet.. Třeba mi to vyjde na nějaké akci.” Pokrčí lehce rameny, rukou si projede husté blond vlasy a to už se dostanou k tomu pozvání na rande a ona se maličko začervená. “Nevím, třeba to nakonec byl.. Nějaký vtip, kdo ví.” Pokrčila nejistě rameny, sama totiž nevěděla a od té doby si nestačili říct skoro ani půl slova, jen nějaké ahoj na chodbě. I tak to v ní stále udržovalo myšlenku, že ona není úplně děvče, které kluci jako on, tedy třeba ti populárnější, vyhledávají. Nebudeme je ale házet do jednoho pytle. “Já nevím, Meg. Přeci jen jsem takový.. Trdlo a to se těmhle klukům nelíbí.. Nebo já nevím, nevyznám se v tom a taky by je mohlo odradit, že již nepatřím do holčičího spolku.” Pokrčí rameny, stále je to pro ní téma u kterého sebevědomí vyšší zrovna nemá. Jenže v čem ona ho má? To je další složitost. Uvidíme, jak se vše vyvine. Opět se přesunou na další téma a to je Meg! Ohlédne se směrem kam kývla a s uculením kývne taktéž hlavou. “Znám jí od pohledu, byla určitě další nápadník, kterého bych volila. Působí hrozně mile a.. To jídlo je od ní ne?” Optá se spíše tak do vzduchu, jelikož si sama myslí že má pravdu. To už držela tácek papírový v ruce taktéž a očima šmejdila kolem, co by si jako nabrala. “To ráda slyším! Francie je nádherná.” Uculí se spokojeně a v hlavě se jí promítne pár vzpomínek na její výlet do Francie v minulosti. Je tam vážně krásně. Za moment ale už má opět plnou hlavu jídla a které si dá. Už začala i v nandavání a měla všelijaké divné kombinace, jenže prahla ochutnat vše, což není reálné, je toho tu hodně. “Chtěla bych ochutnat všechno! Vypadá to úžasně.” Brzdila trochu, aby snědla nejdříve to co má a proto si k tomu do jednoho z hrníčků nalila i teplé kakao, aby se zahřála a poté se mohly vydat si sednout, až když si to nandala i Meg samozřejmě.

Stavba stanu byla zábava a možná by byla ještě větší, nebo taky ne že jo, kdyby to Vivian neuměla jako nějaký profík. Zkrátka s rodiči měla velice dobrý vztah a vždycky ji někam takhle do přírody braly, nejen ji, i Sama a další. Má z toho plno nádherných vzpomínek a ty si hodlá navždy zafixovat do paměti a nechat je tam. Navíc díky tomu, mohla předávat tahle dobrodružství dál jako třeba teď její kamarádce Meg, co tohle s rodiči asi zažít úplně nemohla, o čemž dvakrát neví. Člověk tedy nemůže říct, že to dělá záměrně ale protože má dobré a nápadité srdíčko. "Možná." Odpoví s menším úsměvem, možná by sólo zvládla, asi ne úplně stát sama na pódiu, avšak kdo ví, třeba se jí to někdy povede a zaválí se svou novou hudbou, co se jen a jen množí v jejím sešitě a hlavě. Nicméně Meg, její kamarádka, je neuvěřitelnou podporou a zřejmě by bohaté stačilo pro její klid, kdyby se objevila v hledišti aby na ni měla příjemný výhled. Srdíčko by se jí uklidnilo co by dup. "Nechci mu křivdit, ne zrovna jemu. Jen člověk někdy vážně neví co od lidí čekat, abychom se nakonec nedivily." Uchechtla se nad tím pobaveně. Zrovna Darren ji nepřišel samozřejmě jako kluk, co by si s holkama tímhle způsobem zahrával. Najdou se tací, jeho by si té skupiny ale nezařadila a pokud by zjistila opak, jisté zklamání by určitě prožila, ale nebudeme to dramatizovat a dělat si domněnky. "Hele, buďme k sobě upřímné," zastaví se a ukáže na sebe. "Vidět mě, ve své kůži, tipneš si že jsem spíše holčičí spolek nebo nerdík. Moc dobře znáš odpověď, proto jsem přešla ale jsem moc ráda. Člověk co mě pozná to pozná taky.. a máš pravdu. Líbit se mu to bude nebo ne." Zamyšleně kývne hlavou nad celým tímto výstupem a ještě chvíli si tak chápavě pokyvuje. Dávalo jí to smysl, převážně díky její kamarádce, co jí pomáhá se dát dohromady neuvěřitelným způsobem a už dlouho. Ještě že s ní má trpělivost, co by si bez ní počala. "Zachránila bys mě, kdybych byla slepá a zakoukaná do někoho takovýho? Že jo?" Nejistě se optá, sama o sobě tušila jak naivní někdy dokáže být a rozhodně by to nedělalo dobrotu. Takže se pomoc možná někdy bude hodit, kdyby došlo na nějaké hajzlíky v jejím životě. Ji už však zaujme jídlo a to právě od Nadine, vypadalo to naprosto skvostně a tak se i zajímala dost. "Páni, ani nevíš jak tohle ocením, pokud to teda bude i ve spolku. Další důvod proč jsem udělala dobře." Pokrčila rameny, vybrala pár věcí a už se soustředila pohledem směrem k ohni a kam by si mohly společně sednout. "Ano, pojďme, támhle se určitě někde najde místo." Rozešla se tím směrem celá nadšená, kdy ten oheň vzplane a ona bude mít možnost se u něj příjemné zahrát a samozřejmě u něj jíst to skvostné jídlo. Bude to jako koukat na živou televizi, co člověka uklidní. Oheň neskutečné uklidňoval pohledem ale i praskáním dřeva. Jen dotykem tak úplně ne, pokud byl moc blízko.

Dokáže si představit, jak úžasně by cvakala na nějakém jejím představení a využila síly momentu v tu chvíli. Byly by to dost dobré fotky, možná že se jí to přeci jen jednou splní a třeba se Vivian kopne a rozjede nějakou větší kariéru a dostane se do nějakých výšin. Posune se a Meg bude moci jako fotografka sdílet radost s ní. Už nepůjde jen o radostné fotky do jejích alb, prostě nějakých, kdy Meg potřebovala zapózovat třeba s avokádem, což bylo taky super. Ale fotila by ji úplně ve svém prostředí. Nicméně Meg i když ji fotila jako modela, dokázala ji do svého prostředí dostat a aby se cítila co nejvíc komfortně a nebyla z ničeho nervózní. Ona je velice kvalitní fotograf nejen kvůli fotkám, ale jaký přístup k těm lidem měla, na jakou vlnu je naladila. Určitě nebyla jediná, kdo se s ní tak cítil. Je to prostě sluníčko na nebi. V podstatě by ale obě započaly jakousi cestu. Vivi svou kariéru, její kamarádka by si rozjela něco dalšího, navzájem by spolu fungovaly a mohly se podpořit. Krom toho, by ze vstupenek, pokud by se to dostalo k nim, dostala Meg značný výdělek, za fotografie a další. Měly by menší bussiness, jenž by skvěle mohl fungovat hlavně díky tomu, že se dokáží domluvit bez jakýchkoliv hádek a jsou takové, že by jim sláva či peníze do hlavy nevlezly. Obě jsou takové, že z toho obě nechtějí jen výdělek, ale i značnou radost. Tohle nejsou věci jediné, které jejich srdce chtějí, i když.. No ona vyloženě netlačí na to, aby vztah měla. To nemá ráda, není to až tak přirozené, avšak když se něco naskytne, upne se na to její naivní duše možná i moc. U Darrena to zatím tak nebylo, ale bylo příjemné cítit něčí zájem? Zřejmě? “Potkali jsme se sice jednou ale.. Bylo to fajn. Sice jsem si udělala menší trapas ale.. Tak co.” Uchechtne se nad tím, shodila mu jeho oblíbené jídlo na zem, ale nebyla to naštěstí jen její chyba, ale i chyba dětí, se kterými si jí lehce díky její velikosti spletl. Nakonec mu ale došlo, že k nim nepatří a je to studentka univerzity a že není až tak ustrašené kvítko. Ne vždycky. No určitě ji za tu chvíli nestihl poznat úplně a úplný obrázek mu bude trvat, což sám určitě ví. Nad menší lichotku Meg se uculila, jemně do ní drkla loktem. “Jestli správný existuje.” Kývne hlavou s dalším uchechtnutím. Občas totiž vážně nevěřila, že se pro ní někdo pravý na téhle univerzitě najde. No byla docela smířená, že si koupí zlatého retrívra a klidně jako plno holek, dle plánu, umře se psem nebo kočkou. Ti vás neodsoudí ať jste vzhledem příšery, nebo ať jste blázínci jako ona. I pro ní je velice důležitá ta psychičnost, než fyzika. Chtěla, aby to tou psychikou celé začalo a aby dotyčný nehleděl jen na její vzhled. Ano, každý se dívá, musí vás druhá polovina přitahovat i ze stránky vzhledu a k tomu máme oči. Koukáme, pozorujeme, ale mozek to celé ovládá a tak musíme vědět, že nestačí jen koukat, musíme cítit, co je správné. Jen je to někdy složité. Její otázka jí ale donutila se úplně zadrhnout a vykulit oči, skoro se až zakuckala. “Já.. Já nevím jestli zakoukaná. Asi se nejde zakoukat na poprvé ne? Já.. Já nevím.” Polkne, zhluboka se pak nadechne a vydechne. O nic přeci nejde, je to pouhá otázka a ona na ní normálně odpoví. “Není to tak daleko. Je pohledný, líbí se mi, ale neznám ho ještě tak dobře.” Odpoví jednoduše, to je v pohodě odpověď, ona totiž stále kouká na povahu a ano, Darren je strašně fajn, ale kdo ví, ještě ho nezná tak do hloubky. Tak nějak tuto debatu asi ukončí, poté se soustředí na její lásku a to je jídlo. “To je skvělý, to se musí hodit po dlouhém dni učení.” Dokázala si to představit, avšak upřímně nechápala a zároveň obdivovala Nadine, jak to stíhala a ještě studovala. Vybraly si společně místo u táboráku, který už hořel a ony se mohly hezky ohřát a naplnit své prázdné žaludky. Aspoň ten Viv byl hodně prázdný, jelikož se zabývala snad celé odpoledne pečlivou přípravou a aby na nic nezapomněla, snad na jediný detail, který by jejich stanování mohl trochu narušit a vypadá to, že se to fakt vyplatilo. Už si dávala celá rozzářená jídlo k ústům, když v tom zaslechla cvaknutí foťáku a s otevřenou pusou se zadrhla. “Meg! Vypadám tam jak nenažranej čuník.” Začala se tomu smát, ale pak nad tím mávla rukou a vážně se pustila do nebe. Spokojeně zamručela, byl to naprostý skvost. “Nejlepší jídlo!” Zvolala hlasitě, snad každý to musel slyšet a dát jí za pravdu. Být ve spolku s dívkami, takhle by se neodvázala a určitě by nenarušila některé diety svých spolubydlících. Tady to neřešila. Byla svá. Baštila a zapíjela teplým čajem, co ukradla nenápadně občas Meg. Bylo jím krásně, bylo jim teplo a nakonec vzala papírový talířek, zmáčkla ho a hodila do ohniště. Zamyšlena a unášena pohledem na uklidňující plameny ohně, co hřejí celé její tělo.

Leonna ju počúvala. Ona mala rada podobné typy ľudí ako bola ona. Boli to ako kvetiny, ktoré by sa nemali nikdy dožiť toho, aby im niekto nejakým spôsobom ublížil. Počúvala jej hlas, ktorý bol naozaj príjemným. Leonna si ani len nemyslela, že by tento večer alebo celkovo popoludnie mohlo dopadnúť podobne. Leonna dokonca nebola ani len ten typ človeka, ktorý by mal nejaké nutkanie k tomu, aby vyhľadával vo svojej spoločnosti alkohol. Z toho dôvodu sa uspokojila len s nealkoholickým drinkom, ktorý jej aj tak náramne chutil. Leonna si nevedela ani len predstaviť to, že by napríklad musela pod vplyvom alkoholu ísť pešo niekde cez les. Podobné situácie ju dokonca až desili. „Určite to dopadne dobre a vrátime sa domov v poriadku.“ Domov. Zvláštne ako to povedala no ona spolok už brala ako druhý domov. Pretože to bolo miesto, kde trávila v tomto čase oveľa viac času ako vo svojom právom domove. Hoci aj jej domov jej chýbal no v spolku sa cítila naozaj výborne. „Ja nikdy som nemala problém s tým, aby som sa k niekomu prihovorila. Asi to beriem aj tak, že ak ukončím štúdium a budem doktorka tak budem mať povinnosť k tomu, aby som pomohla ľuďom, ktorí to potrebujú.“ Leonna si to veľmi dobre uvedomovala, že nebude môcť v prípade nejakej nehody alebo odpadnutia neposkytnuť odbornú pomoc. Jej samotnej to príde ako podrazenie toho, čo sa rozhodla študovať. „Ale niekedy to je náhodou milé! Mne sa páči, keď si človek napríklad drží odstup alebo keď sa jemne zacervená pri nejakej otázke. Lebo viem, že to postupne sa bude človek otvárať ako krásny kvet.“ Hovorila Leonna so zaujatím a dokonca v jej očkách sa objavili aj malé iskričky, ktoré sa nedali len tak niekým prehliadnuť. „Napríklad pri tebe! Dozvedela som sa toľko vecí pri ktorých viem, že toto rozhodne nebude náš posledný rozhovor.“ Zasmiala sa Leonna. Nebude jej robiť problém ju nájsť v spolku aj keby mala chodiť od jedných dverí k tým druhým. Leonna v tomto ohľade bola naozaj pomerne svedomitým človekom. A to, čo povedala, tak to mienila aj naplniť.
„Tak to mi niekedy budeš musieť ukázať! Pretože ma naozaj zaujíma ako by si sa zahrala s predstavami. Vlastne keď tak premýšľam aj tam človek musí mať určitý cit alebo niečo, čím by sa riadil.“ Leonna by sa určite cv podobných veciach doslova využívala. Kedy by tvorila srdcom a odmena by nebola len v podobe peňazí, tých mala dostatok až natoľko, že nemala v obľube o tom hovoriť. Nechcela, aby sa na ňu ľudia pozerali inak. To bolo jedno z tých pár tajomstiev, ktoré sa skrývali v jej srdci. A ona nechcela aby o tom mnoho ľudí vedelo. Ako napríklad aj to, že nemala žiadne skúsenosti s chlapcami. Dokonxa nepocítila ani to, kedy si ju niekto vzal do svojho náručia a pobozkal ju. Videla to len vo filmoch a vedela, že ak to niekedy príde, tak to bude jeden z tých okamihov na ktoré nebude chcieť zabudnúť. „Je to určite svojim spôsobom umenie. Tak, aby jeden kvietok nevytrčal a tým pádom nejaký kvietok napríklad nebol tým, ktorý by bol prvotným a tienil krásu tým druhým.“ Leonna sa zasmiala, pretože tieto jej vysvetľovanie bolo naozaj komické.
Čas plynul doslova ako voda. A Leonna sa pozerala okolo seba. Bola rada, že tento okamih dopadol tak, že sa všetci zabávali. Jej sa to naozaj páčilo a za to bola neskutočne rada. Leonna sa pozrela na svoju spoločníčku a pomaly si skladala svoje veci, pretože bola pripravená na odchod. Leonna nevedela, či bude chcieť Teddy ostať aj na noc no Leonna chcela sa vrátiť do spolku aj z toho dôvodu, že sa bála toho okamihu, kedy by sa niekto náhodou opil a v noci, kedy by zaspala by sa nejako k nej pripojil. Na toto bola až príliš jemná a malá dušička. Leonna sa pozrela na Teddy a potom si prehodila cez rameno svoju tašku, presnejšie vak v ktorom mala mnoho vecí, ktoré ani len nepoužila ale to jej nebránilo v tom, aby si ich zobrala. Radšej ich mať pri sebe a nepoužiť ako ich nemať a napríklad mrznúť alebo zmoknúť. „Tak vydáme sa na cestu? Pretože je to predsa len kus cesty. A dokonca budeme mať možnosť zastihnúť aj východ slnka! Čo by bolo určite krásne následne aj zdokumentovať nejakou peknou fotografiou, nemyslíš?“ povedala Leonna a potom už vykročila do lesa a dokonca si sem tam cestu spríjemnila aj hmkaním nejakej melódie. Cesta do spolku nebola až taká dlhá a Leonna sa vyčerpane hodila do svojej postele.


- spolok

Trochu prekvapene si ho premerala pohľadom, no ponúkanú vestu si od neho aj tak zobrala. Bolo to milé gesto a ona zaň bola naozaj vďačná. Aj keď to tak možno úplne nevyzeralo. Naozaj si to však vážila. "Ďakujem, no nebude teraz zima tebe?" Spýtavo nadvihla obočie, keď pohár s vínom opatrne položila ku svojim nohám a jeho vestu si navliekla na svoj sveter, keďže sa naozaj pomaly ale isto ochladzovalo a aj keď ju sladké víno zvnútra celkom hrialo, stále to nebolo nič extra a chladný jesenný vzduch bol proste všadeprítomný a prenikal hlboko pod pokožku. Našťastie mala poriadne odolný spacák takže si bola istá, že v noci neumrzne a ani sa nepodchladí. "Jasné, choď," kývla hlavou nad jeho ďalšími slovami a pohárik, ktorý si pred chvíľou položila na zem opäť zovrela v ruke, snáď aby mala čo robiť, kým sa jej dnešný spoločník snažil zapáliť pripravený oheň. Z vína ale pomaly ale isto odbúdalo a keďže jej nálada stále nebola úplne najlepšia, bola si viac než istá, že hneď ako ju dopije zamieri do svojho stanu a nechá sa zhltnúť spánkom. Proste to nebol jej deň a nech sa snažila ako chcela, nedokázala hrať že je úplne v pohode. Navyše, bola ten typ človeka, na ktorom bolo vidieť, že sa necíti najlepšie. Vždy totiž bývala veselá, zhovorčivá a plná energie v spoločnosti svojich známych, no dnes sa sama na seba vôbec nepodobala a veľmi dobre to vedela. Už už sa chcela zberať preč, keď sa Alvaro vrátil, a tak sa rozhodla ešte niekoľko minút zostať a do plastového pohárika si doliala zvyšok svojho vína z Francúzska. "Ktovie, pre mňa je to len forma relaxu. Nikdy som sa tomu nechcela venovať profesionálnejšie," mierne pokrčila ramenami, a hoci naozaj bicie milovala, mala na ne čoraz menej a menej času. Keď si ho však našla, naozaj sa pri nich dokázala odreagovať tak ako pri ničom inom. Samozrejme, varenie bolo jej najobľúbenejšou činnosťou, no na rozdiel od bicích to nebol podľa nej oddych, ale akási forma práce navyše. Aj keď ju robila rada. Dlho sa však nad tým nezamýšľala, keďže Alvaro pokračoval v kladení otázok a ona nechcela byť úplne drzá a ignorovať ich. "Do útulku chodím celkom často, pomáham s venčením psíkov, no v zoo som ešte nebola, takže ti to neviem potvrdiť ani vyvrátiť," mierne sa pousmiala, pretože myšlienka na tie úžasné štvornohé stvorenia jej trochu tú nepríjemnú náladu predsa len zdvihla, za čo bola celkom vďačná. "Som stopercentný psíčkar. Z mačiek mám popravde panický strach," priznala, pričom si pohár s vínom priložila k perám a niekoľko dúškov si odpila. "A čo ty, mačky alebo psy?" Prinútila samú seba taktiež mu položiť nejakú otázku, keďže si uvedomovala, že väčšinu ich konverzácie niesol na pleciach on, no hneď ako jej odpovedal, dopila obsah plastového pohárika, vyzliekla si jeho vestu, podala mu ju naspäť a s drobným, trochu núteným úsmevom sa rozlúčila s každým, kto sa v ich blízkosti nachádzal, no potom už zamierila do svojho stanu na konci čistinky, pretože mala v pláne čo najskôr ráno vstať, pobaliť si svoje veci a vrátiť sa späť do spolku.

>>> Stan a potom spolok

Je si dost jistá, že by to nedělala jen pro zisk, nikdy nebyla zlomyslná mrcha, jako někteří jedinci umí. Vážně by jí ale v té svojí blízkosti v tomhle chtěla mít, jelikož Meg je prostě pro ní už.. Jakási součást života, kterou nechce opustit a nechce o ní přijít. Vážně v ní našla jakousi spřízněnou duši, ne ze strany vztahu jako takové, ale v přátelství. Věří jí na plno a věří i v to, že jí nikdy nebude zrazena a může to samozřejmě očekávat i od ní. I ona ji bude ve focení podporovat a jako hodná dušička, je schopna ji lidem doporučovat jako skvělou fotografku, je jednou tak udělala a všichni byli spokojení. Jak ti, jenž byli jakými si zákazníky, tak Meg z menší zakázky a tady Vivian byla ráda za všechny. A i by byla ráda, kdyby si její kamarádka našla i jiným směrem spřízněnou dušičku, jenže ani jedna není až tak uspěchaná, což je asi i dobře, a nevrhá se hnedka do nějakého vztahu úplně uspěchaně. Dělají krůček po krůčku, nehledají na seznamkách jako diví, prostě čekají a on nějaký záblesk přeci jenom někdy přijde, nebo snad ne? “Ano, menší trapas..” Pousměje se nad tou představou týkající se situace, jenž s Darrenem nastala. “Zřejmě. Nicméně jsme se dostali k tomu, že jsem v dívčím spolku, teda byla jsem.” Pokrčí lehce rameny, neznal jí, jelikož ona byla právě ta “zapadlá”, v tom dívčím spolku a nevyčnívala a rozhodně si nemyslela, že to bylo pouze klidnějším chování a stydlivostí, zřejmě i svým vzhledem, to jí asi dlouho jen tak někdo nevymluví. Nicméně z části nejhorší je, že ona Darrenovi určitě křivdit nechce, ale taky z části stále neví, co je to za typ kluka. Jestli zrovna ona může být ta, co by ho nadále mohla zajímat a mít v ní nějaký zájem, nenašla moc kluků, jenž by typ holek jako ona ocenili. Líbily se jim ty sebevědomé slečny, co mají co nabídnout a jsou divočejší převážně po sexuální stránce a mají hned, co chtějí. Tiše jim mohla z menší části závidět. Ona a sex.. To je na delší dobu. Věří, že je to asi krásná věc, nicméně v minulém vztahu to pro ní až tak krásná věc nebyla a ona bude opatrná, s kým takovou věc chce znovu zažít. “Možná ano.” Přikývne, není si tím úplně jistá, možná na tom něco bude, kdo ví. Otázka její přítelkyně jí, hodně vyvedla z míry, protože je to stydlivé trdlo, div se tedy neudávila čímsi, kývne jen hlavou na jakési ujištění o jejím stavu. Jak to má. Pro ní je dost těžké o tomhle se bavit, i když je její nejlepší kamarádka, jen na tady to teď nebyla asi úplně připravená a nedělala jí to dobře, tudíž není schopná na to odpovídat. Ne v tuhle chvilku, ne v úplném klidu jak by si přála a tak jen rozrušeně pokrčila rameny. “Uvidím jak se věci.. Budou mít. Nedokážu na to teď odpovědět.” I když se to zdálo být jako lehká normální otázka, pro ní rozhodně nebyla, nechala ty věci plynout tudíž ani neumí teď říct, jestli ho chce poznat víc. To přijde samo. Proto už tuhle debatu bere za lehce ukončenou a věnují se společně naprosto skvělému jídlu, co si hodlá teď užít jako nějaký nový zážitek, co nikdy neokusila, což je z části i pravda. Chtěla si vychutnat jídlo, sliny se jí div nezačnou tvořit u pusy, avšak oči jí nadšeností září a v tu nenažranou chvilku ji zrovna její kamarádka blejskne. “To doufám.” Zasměje se lehce nervózně, ani si nechce totiž představovat, jak idiotsky na té fotce mohla vypadat. Společně se teda najedly toho úžasného jídla, jenž Nadine připravila. Boží to pokrm. Nevydržel jim samozřejmě moc dlouho, jídlo se vždy dlouho dělá a nejrychleji sní a ještě když chutná tak skvěle a je určitě dělané s láskou. Nadine působila jako strašně láskyplné a milé děvče. Dojedly, zmačkaly tácky a jen hleděly, jak se utápí a hoří v ohni a mizí jim před očima. Povídaly si, seděly a hřáli se u ohně, u kterého nemusely mít ani bundu, no čaj se hodil. Nicméně byl čas na nějakou zábavu a to vytušila i její společnost Meg a proto, si pro tu kytaru došla a společně si tam zazpívali a ona u toho hrála jako doprovod. Nechtěla úplně vyloženě dnes zpívat sama, i když by to asi byla nádhera, avšak nechtěla se žádným způsobem předvádět, nebo na sebe upozorňovat. Což udělala například, ani když nechtěla, její hlas na sebe totiž, v dobrém slova smyslu, upozorňuje dostatečně. Časem se ale člověk z tohohle unaví, no nebylo to jen z toho, celkově z toho večera a odpoledne. Takže se společně po nějaké době odeberou do stanu, kde se převléknou a zachumlají do spacáků. Ještě než usínají, ozve se plno vtipných hlášek, jenž mají na starosti jedinci pod vlivem alkoholu a ony se tomu spolu zasmějí, dokud už se jim vážně nezačnou zavírat oči. “Dobrou.. Já jsem moc ráda, jak jsme si to užily..” Uculila se a za moment už každá spala.
Ráno bylo klidné, všichni skoro spali déle kvůli jejich menší kocovině a protože to se jich netýkalo, začaly spolu uklízet, což bylo mnohem rychlejší než stavba a rozdělání a taky to nemusela balit sama, to je věc druhá. Porozhlédly se po té krásné přírodě, co by s odpadky nebyla už tak krásná, tudíž jich pár seberou, ale nechají to i na dalších. No a jakmile se rozloučili s pár lidmi, odebraly se do spolku.

>>> konec hry - nerdský spolek