O osazenstvu klučičího spolku měla poměrně přehled, ačkoliv někteří se jí vyhýbali jak čert kříži kvůli její aférce s Oliverem, a i když jí to vždy pobuřovalo, ve výsledku si řekla, že by stejně o takové patolízaly neměla zájem. O to víc si pak cenila mužů, kteří ji i přesto oslovili, ke kterým patřil i muž na dnešní večer – Jonathan. Pěkná tvářička a dobré tělo, tím si její pozornost vysloužíte snadno, ale fakt, že neměl Flickr? Inu, i toto stačilo k vytvoření jakési tajemné aury, ačkoliv v tom rozhodně nepřekonává Jaxtona, ale ten drzoun je kapitola sama o sobě, dnes se zaměřila na někoho jiného, a to na Jonathana. Mile ji potěšil, když ji pozval na drink, ale koneckonců, pozvání od pěkné tvářičky vás potěší vždy, alespoň tedy Chloe. Už ji totiž trochu unavovalo, že si jen občas povídají, ona není žádná husička, co by si mohl namotat a pak jí zlomit srdíčko, popřípadě nehledá pánské kamarády, mužskou společnost vyhledává jen k jednomu účelu, nicméně není jejím stylem zvát chlapy ven, maximálně je pozve přes práh svého bytu, více se od ní čekat nedá, proto to celé leželo na Jonathanovi. Klasika, tohle dobývání prostě musí dělat chlap, protože ona opravdu není někdo, kdo by musel dobývat... Někomu, jako je ona, by mělo stačit zamrkat, a ostatní by jí leželi u nohou. No, zrovna v případě Jonathana to asi nebylo tak daleko od pravdy, šlo na něm totiž vidět, že si její krásu s oblibou užívá, a tak to má být! I proto se ho rozhodla potěšit a když se oblékala na jejich společný večer, sáhla po jednom odvážnějším kousku - uplé černé šaty s hlubokým výstřihem, které doplnila o stříbrné lodičky ladící se stříbrným psaníčkem. Co se týče účesu, vlasy nechala podél svého obličeje splývat ve volnějších vlnách, přičemž na jednom boku byly trochu sepnuté, aby jí příliš nelezly do obličeje – to víte, dala si práci s kouřovým líčením a rty přetřela rudou rtěnkou, to vlasy nesmí zastínit.
Jako obvykle byla lehce pozadu, když se ozval zvonek hlásící, že je Jonathan u dveří. „Ugh, na kvalitu se čeká,” zabrblala si sama pro sebe, načež naťukala rychlou zprávu do mobilu a vrátila se k obtahování rtů rtěnkou. Jen co bylo hotovo, sevřela do ručky své psaníčko, poslala vzdušnou pusu Nancy a zamířila dolů, za Jonathanem. „Ahoj, fešáku,” mrkla na něj sebevědomě, jen co se ocitla u něj. „Jak se mám?” zopakovala po něm, nicméně do toho vložila trochu hravého tónu, „jsem zvědavá, jaké to dneska bude,” pronesla pak s nevinným úsměvem, zatímco se mu jemně otřela ručkou o rameno. No jo, onen nevinný úsměv byla jen přetvářka, protože ona měla od nevinnosti opravdu daleko, což Jonathan pravděpodobně věděl. A nebo nevěděl? Tak v tom případě se to během večera jistě dozví. „Co ty?” oplatila mu otázku, která zrovna dvakrát zájmem nepřetékala. Neviděla to totiž jako nic zajímavého, pouze zdvořilostní frázi, kterou tedy s menší neochotou oplatila. „Děkuji, jde vidět, že máš dobrý vkus,” lichotkou si ji opět získal a ona se na něj jen provokativně ušklíbla. Byla si vědoma (nebo v to alespoň doufala), že se také připravoval, ale že by mu tu lichotku oplatila? Kdepak, to se k její hře nehodí. „To taxi zní líp,” prosebně na něj zamrkala, herečka jedna, a věnovala mu děkovné kývnutí, když jim taxi zařídil. Neberte to tak, že by se nerada hýbala, kdepak, s oblibou dře na své božské postavě ve fitku, ale přeci se nebude unavovat před takovým večerem.. A navíc chodit v lodičkách? Nemožné. Taxi je brzy vyhodilo před coctail barem. „Tak mě veď,” pobídla ho a nechala se odvést dovnitř.

Jonathan úplně nepatřil k jejím top cílům, hlavně protože neměl sociální sítě, ale při setkání na chodbách musela i ona říct, že patřil k pohledným mužům této univerzity a navíc patřil i do klučičího spolku, takže i bez flickru si o něm nějaký ten obrázek udělat mohla, zkrátka měla ráda přehled. Někdo by se mohl bát, že přehled mají rádi i ostatní a zjistí tak o ní pár nepěkných věcí, ale pro ni to, že má ráda sex, opravdu nebylo něčím špatným. Koneckonců nespala s každým, měla svou úroveň, a nechala všechny dobývat ji, nikoho se o pozornost nedoprošovala, ale copak by tak pěkná tvářička a sexy tělo něco takového potřebovalo? Kdepak. Nápadníci se hrnuli sami a ona si ráda hrála, což platilo i pro dnešní večer a to menší rande, co pro ně Jonathan naplánoval. Ačkoliv to znělo možná kapánek romanticky, nešli na žádnou večeři ani do divadla, ale do baru, tam se romantika lehce ztrácela, ale i kdyby se o ni její společník pokoušel, s radostí by ji smetla ze stolu. Na to stavěná není, ale i přesto se na tuto událost řádně oblékla. Dojem musí udělat vždy, i kdyby tím měla někomu dávat plané naděje. „V tom případě tě čeká skvělý večer,” sebevědomí měla opravdu na rozdávání a tyto lichotky, které jí Jonathan skládal, jen krmily její už tak namyšlenou dušičku. Některé holky by se po takových slovech možná začervenaly, ale nad tím by jen protáčela oči, protože moc dobře znala svou hodnotu a naprosto chápala, že se má po jejím boku skvěle. Jak jinak by se měl mít, že? Trochu ji překvapil polibkem na hřbet ruky, jsou snad v černobílém filmu? Řekla si ale, že se jen snaží udělat dojem, tak mu to žádnou poznámkou kazit nebude, a jen na něj upřela pohled plný jiskřiček, který sliboval bůh ví co všechno, ale hlavně zábavu.  
Taxi je dovezlo až na místo určení a její gentleman, který ji do auta tak mile usadil, jí dopřál stejný servis i při vystupování. Dobrá, přístup měl špičkový, ačkoliv se trochu obával, že bude snílkem, jehož srdce rozdupne podpatkem, ale což, jeho boj. Tedy, nemyslete si, že by jí dělalo problém někomu zlomit srdce, jen někdy umí být odmítnutí lidé poměrně plačtiví a na to nemá nervy (štěstí, že lze kontakty blokovat). Jeho gentlemanských služeb využila i nadále a v rámě se nechala dovést až na ono místo pro dnešní večer. Sice trochu prudčeji zamrkala nad tím slůvkem moje, nerada se nechávala přivlastňovat – asi byla zpruzelá z toho, jak někteří kluci ze spolku zmiňovali, že je Oliverova kamarádka, ale jinak svou mimiku ovládla. Navíc pohled na ten pěkný obličejík ji obměkčil. Rezervovaný stůl, no nádhera, tenhle chlap to vážně umí a není amatér. Navíc to bylo tak rozkošně bokem, ideální na provokace, protože těch není nikdy dost a sice provokuje už svým výstřihem, ale... vždy se najdou další způsoby. Chvíli potom, co se usadili, před nimi stály drinky, ani nestihla pronést žádnou poznámku, ať už provokující či lichotící. Překvapeně se podívala na drink a pak pochvalně na Jonathana, a věnovala mu nadmíru spokojený úsměv. Ano, potěšil ji, ale nemusel vědět, jak moc ji překvapil. „Neuvěřitelný, tady si někdo dal záležet,” pochválila ho nakonec a trochu pohledem sjela i jeho outfit. Když už lichotí, rovnou to vztáhne i na jeho vzhled, jednou za čas si její společnost takovou lichotku zaslouží. „Co jsi nám to objednal?” zajímala se, ale než jí stihl odpovědět, už obmotala své rty kolem brčka, a upila ze svého pití ve snaze zjistit, o co přesně se jedná. Většinou pila to svoje, takže zase tak zběhlá v drincích nebyla, ale chutnalo to povědomě.

Svou hodnotu opravdu znala moc dobře, což bylo vidět jak na jejím chování, tak na tom, jakými lidmi (respektive muži) se obklopovala. Nevěnovala svou pozornost kdejakému blbečkovi, ti jí totiž nedokázali dát to, co chtěla – a to zcela královské zacházení, protože nic menšího si nezasloužila a nedělalo jí problém kvůli tomu někoho odmítnout. Nu což, její čas je vzácný, a ne každému je ochotná jej věnovat, ale Jonathan se zatím jevil jako někdo, s kým ráda stráví pár chvílí. Jevil se jako gentleman, co ji bude rozmazlovat, a takové večery má ráda. Jediné, čeho se pořád trochu obávala bylo, že by si snad mohl dělat větší, hlavně tedy dlouhodobější iluze, ale přeci nebude hned skákat do závěrů, co ještě nemá ověřené. Kdyby si dělal dlouhodobější iluze, holt by skončil se zlomeným srdíčkem, nebyl by první a asi ani poslední, s tím nejde nic dělat. „Jonathane, ty přesně víš, co říct,” zamrkala na něj a pěkně si pohrála s jeho jménem na jazyku. Její ego spokojeně předlo, ačkoliv mohlo jít jen o prázdná slova pochvaly, i tak ji to potěšilo. Neznamenalo to, že mu plánuje skočit do postele a celá se mu oddat, tak naivní není, ale hladit si ego nechá ráda. „A ještě jsi bystrý,” pobaveně se ušklíbla nad jeho poznámkou o tom, že si s přípravou na dnešní večer dala práci. Upřímně, práci si dává vždy, protože při každé příležitosti musí v každé místnosti zářit jako diamant, ale moc dobře chápala jeho poznámku a dokázala ji ocenit.  
Hlavní překvapení večera byl ten komfort, co jim Jonathan zařídil. Nejenomže jim zarezervoval místo, pěkně skryté a ideální k všemožným věcem, on navíc předobjednal drink. Její ego se tetelilo asi stejnou mírou, jako když ji Darren vzal na soukromou jachtu, protože přesně takovou péči si totiž zasloužila a byla ráda, že někteří muži to zkrátka vidí. Kéž by takoví mohli být všichni, to by byl sen. Bohužel to tak není, a tak se raději plně soustředila na dnešní zážitek, protože už teď věděla, že na to jen tak nezapomene. Jemně kývla na servírku, což mělo být nějaké poděkování, no Jonathan v tom byl lepší. No jo, Chloe na děkování úplně zvyklá nebyla, natož servírkám, protože s těmi se nedá flirtovat, nuda. Se zájmem si prohlížela drink zbarvený do fialova, který se objevil na stolku před nimi, a ani nečekala na přípitek a musela trochu ochutnat. Umírala zvědavostí! Cítila tam něco známého, ale nedokázala to určit, proto se spokojeně usmála, jakmile se Jonathan chopil vysvětlení. „Vybral jsi královsky,” pochválila jeho výběr a naklonila sklenku k němu, aby si tentokrát už přiťukli. „Tak na tvůj božský vkus,” provokativně si zkousla ret, samozřejmě tím myslela i sebe, nejenom tento drink, ale bylo jen na něm, zda mu to dojde. Jakmile si cinkli, přiblížila ke svým rtům sklenku a znovu trochu odpila. Čistá whiskey byla samozřejmě nepřekonatelná, tedy pokud máte kvalitní whiskey, ale tohle bylo moc dobré. Pořád se tam vyjímala chuť whiskey, ale zároveň to mělo sladkou tečku. Tázavě nadzdvihla obočí při jeho otázce, těžko říct, zda se podivovala faktu, že je pouze jedna z nejhezčích, ne ta nejhezčí, nebo tomu, že ji chce hlouběji poznat. Srdíčko, tohle Chloe nevede. „Ambice,” pronesla nakonec a odložila sklenku, aby si mohla podepřít bradu, zatímco na něj upírala zkoumající pohled, jakoby se snažila proniknout do jeho samotného nitra. „Chci něco znamenat, ne jenom proplout životem,” tak jako to udělá většina lidí, pomyslela si sama pro sebe a raději pokračovala dál, „a zanechat tady nějaký odkaz, aby všichni věděli, kdo Chloe Starling byla,” rty zformovaly sebevědomý úsměv a pohled její ambice věrohodně odrážel. Těžko říct, zda se o tom dá říct, že je to pod jejím povrchem, ale co víc mu má říct? Na velké odhalování životních příběhů se doopravdy necítí. „Co ty?” oplatila mu otázku a byla upřímně zvědavá, co se dozví. To víte, nesetkala se s ním na žádné sociální sítí, přeci jen pro ni byl trochu záhadou a ráda by se něco málo dozvěděla. Možná to po tomto večeru zapomene, možná ne, teď ji to ale zajímá. Za hodinu už ji to možná zajímat nebude, ale to je jiný příběh.
Překvapivě dobře se jí s Jonathanem mluvilo, přišlo jí, že ji skutečně poslouchá a to jí neskutečně lichotilo, protože je nejenom hrdá na své tělo, které by měl každý obdivovat, ale i na své názory, které už tolik mužů nezajímá... stejně tak jako jí potom nezajímají jejich zlomená srdíčka a ega, jak dojemné. Nicméně pořád to všechno mohla být jedna velká přetvářka a ona se rozhodla, že to Jonathanovi nedá jen tak levně, ačkoliv ho celý večer provokovala a dvojsmyslné doteky byly na místě, když se loučili, záměr měla jiný. Nechala se doprovodit ke dveřím, od kterých na něj upínala zrak jako nějaká zraněná laňka, než se mu chtivě přisála na rty. V rámci okamžiku ej strhla do divokého polibku, během kterého se na něj nezapomněla pořádně přitisknout, aby se děly divy v rozkroku, a když začala cítit rostoucí vzrušení, spokojeně se ušklíbla a během vteřiny se od něj odtáhla. Přejela si prstem kolem rtu na znak urovnávání rtěnky, ačkoliv používá velmi kvalitní a rozmazání nepřipadá v úvahu, a smyslně si zkousla ret. „Tak zase někdy, Jonathane," zavrněla a než mohl něco říct, vklouzla do baráku a během chvilky byla ve svém bytě.

Nechávat holky vybírat místo na randíčka není úplně nejlepší nápad. Což díky dnešnímu večeru pochopil i Connie. S Julií se seznámili na minulém koncertu ACK, ale protože tam na ni logicky neměl moc času, dohodli se, že se potkají někde jinde a někdy jindy, kdy se jí bude moct věnovat naplno. Asi by nesouhlasil, kdyby neměl popito, ale teď už se z toho úplně vykroutit nemohl. Dal jí na sebe číslo, dohodli se na datu a čase s tím, že jim zarezervuje stůl a pošle mu název toho podniku, kde se potkají. Nevěděl proč, nechápal ji, ale neptal se a nedivil se, už zažil i divnější věci, tohle bylo ještě na hranici normálnosti. Trochu zaváhal, když mu došlo, že to je koktejlový bar, jehož hosté budou spíš ženského pohlaví, nicméně takhle pozdě už bylo blbý vycouvat. Navíc mu to bylo vlastně celkem jedno. Šel dovnitř, sedl ke stolku, kde měli rezervaci, a čekal. Uplynulo deset minut, pak dalších deset a to už musel podruhé odehnat obsluhu, že ještě čeká na svou společnost, bylo mu hloupý objednat si bez ní. Nechápal, kde je. Že by ho poprvé holka nechala ještě před tím, než stačilo k čemukoliv dojít? To by musel tomu svému syndromu věčné friendzone přidat další symptom. A konečně mu cinkl mobil a na jeho displeji se objevila příchozí zpráva – půl hodiny po tom, co se měli sejít. Že prý její pes sežral lepidlo a musela s ním okamžitě jet na veterinární pohotovost nebo tak cosi. Jak to vůbec funguje u mazlíčků? Ti se přece nevozí na pohotovost do nemocnice nebo jo? Ale veterináři nemají pohotovosti, tak… Hmm, asi by bylo fajn odepsat a nepřemýšlet tu nad tím. Toho psiska mu samozřejmě bylo líto, takže odepsal, že doufá, že bude všechno v pohodě, že se nic neděje, že si to vynahradí jindy (a snad jinde než v baru, kde se po něm ženské začnou po nějaké době divně dívat) a ať se mu pak ozve, jak to dopadlo. Odeslat, zamknout mobil. No nic, mohl by si teda něco objednat, když už tu je. S menším povzdychem se zvedl a sedl si k baru, čím blíž k alkoholu, tím momentálně líp. Objednal si mojito, byl to první drink, který ho napadl a který nezněl přehnaně složitě na přípravu ani konzumaci. Některý ty názvy na těch tabulích zněly fakt děsivě a on měl rád jednoduché pití. Brzy dostal, co si objednal, takže se chytil své skleničky jako utopenec (možná už brzo) záchranného kruhu a trochu si lokl z brčka. Tak si spokojeně srkal, když se vedle něho na židli objevil další… kluk. To bylo přinejmenším nečekaný. Koukl po něm, ale hleděl si svého, dokud nepromluvil. „Hele, ne že bych ti do toho úplně chtěl kecat, ale ono je fajn ten drink i trochu specifikovat,“ upozornil ho, než se do toho stihla vložit barmanka, a obočí mu pobaveně zacukalo. Poupravil si límeček své tmavě modré košile, který ho lechtal na zátylku, a znova chtěl zahoupat nohama, což vyústilo akorát zašoupáním chodidel o zem, protože měl ty nohy prostě až moc dlouhý i přes to, že seděl na barové židličce.

Bylo mu jasné, že příště se do žádného takového baru nalákat nenechá. A i kdyby se mělo rande konat tam, prostě na svou společnost počká někde venku a určitě ne uvnitř. Trapné chvilky mu nevadily, však tvořily většinu jeho života a popravdě už je ani za trapné nepovažoval, nicméně tohle se mu ani trochu nezamlouvalo. Cítil se tu jak na nepřátelském území za války a nebyl to pěkný pocit. Čas vytáhnout svůj ‚I don’t give a fuck‘ postoj. Tak. Napil se a řekl si, že fajn, tohle půjde, prostě dopije, sebere se a odejde. Což by byl perfektní plán, kdyby se vedle něj na stoličce neocitl cizí kluk, jehož styl objednávání byl… mírně řečeno dost svérázný. Connie si neodpustil menší povytažení obočí a taky jednu malou radu. „Proto pod nima máš popisky, co v nich je,“ broukl až trochu pobaveně. Pravda, ne u všech to bylo, ale minimálně v lístku ano a kromě tabule s denní top nabídkou tam pod každým názvem menším písmem byl popisek. „Kdo by pojmenoval drink Pink Eye? Kdo, probůh?“ zpozorněl, když to zaslechl, a musel zvednout hlavu, aby si ověřil, že mu nekecá. „No vážně, ew,“ vydechl nevěřícně. Nešlo o to, že by měl podobně jako kluk vedle obavy, že by v něm plavalo oko (i tak by bylo maximálně cukrové), ale pink eye se přezdívalo oční infekci, a to by nebyla moc mňamka. Každopádně k jeho konečnému výběru neměl co říct, takže jen pokrčil rameny, že to je na něm, a znovu se napil ze svého koktejlu.
Jeho objednávání poslouchal tak na půl ucha, dokud nepromluvil přímo na něj. „Connie,“ představil se na oplátku. Osobně sice neměl ve zvyku chodit do barů a seznamovat se s náhodnými lidmi (natožpak s kluky), ale když už se to dělo, asi se neměl proč bránit. „No, vzhledem k tomu, že společnost, na kterou jsem čekal původně, mi před chvílí psala, že jí pes blije lepidlo, řekl bych, že ta stolička je volná,“ dodal ještě, co se týkalo toho, jestli čeká na někoho konkrétního, a pobaveně mu zacukalo obočí. „Taky jsem tady poprvý a normálně bych sem ani nešel, tenhle podnik je asi pro trochu jiný druh návštěvníků, než jsme my dva,“ sjel koutkem oka osazenstvo nejbližších stolů, které sestávalo prakticky bez výjimek jen z žen různého věku. Jestli to nesvědčilo o tom, že ta holka, se kterou sem měl Connie původně jít, je tak mírně praštěná, tak už nevěděl, co jiného. Proč by ho na rande zvala právě sem? Eh, to je fuk, ani se to nesnažil pochopit. „A,“ zvedl důležitě prst, „určitě by ti neutrhli hlavu, kdyby sis objednal něco, co znáš. Křídla, jägerbomb, Cosmo nebo i to mojito,“ pozvedl svou skleničku a demonstrativně se z ní napil. Taky si nevybíral z té přehnaně složité nabídky koktejlů, na tohle nikdy nebyl. Ale taky mu to bylo celkem jedno, vypil v podstatě všechno. Pročísl si kudrny a když už se tedy zdálo, že spolu budou komunikovat víc, trochu se na něj natočil. Změřil si ten jeho drink hrající všemi barvami a že by ho úplně lákal, to by tvrdit nemohl. A ani to ochutnání ho moc nelákalo, ale tak když se Kendrick tvářil tak nadšeně, vzal svoje brčko z mojita a skrz něj se napil od svého souseda. Zamlaskal, napřímil se zase zpátky a pokrčil rameny. „Nooo, špatný to není, ale asi zůstanu u toho mojita,“ ušklíbl se – nebo si později dá křídla. Nebo radši už nic dalšího, tady nějak víc pít by nebylo moc dobrý nápad.

Nad tím prohlášením, že ty názvy má určitě na svědomí nějaká ženská, nakrčil nos a mírně se na něho zamračil. „Tyhle drinky se dělají už x let a vzhledem k tomu, že ženy dřív neměly úplně fajn postavení, dovolím si nesouhlasit. Nechápu jenom ten jeden název Pink Eye, ale ten stejně dobře mohl vymyslet i chlap.” Connie, feminista? Možná trochu, ale to proto, že se mu ta poznámka ani trochu nelíbila. Možná nebyla myšlená zle, ale to toho na ní moc neměnilo. Takže po ní opravdu neměl chuť vymýšlet něco jiného, proto ani žádný náhradní název nevymýšlel a nenavrhoval. Místo toho zamíchal brčkem ve svém mojitu a napil se, aby na ta slova rychle zapomněl. Ten kluk ale zjevně měl chuť se s ním dál bavit, takže se k němu ze slušnosti trochu natočil a vysvětlil mu, jak se to má s jeho dnešním rande, které se nakonec nekonalo, poněvadž jeho společnice nemohla přijít. Jo, mohla mu napsat dřív, ale jestli ho naháněla, páčila z něj to lepidlo a zachraňovala ho, asi chápal, proč to stihla až později. Sice neměl mazlíčka, ovšem stačilo si v té pozici představit třeba Davieho - ne v tom, že by sežral lepidlo! Jenom by ho taky hned vezl na pohotovost, kdyby mu bylo zle, a až pak by se omlouval, že nepřišel na schůzku. Proto s pohledem ptajícím se „myslíš to vážně?” povytáhl obočí. „Je mi fakt líto, kámo, jestli ti tohle holky dělají, ale tohle nebude ten případ - chce se sejít jindy,” zatvářil se tak věrohodně lítostivě, že by za to získal i Oscara. Začínal mít dojem, že má tenhle kluk fakt vážnej problém se sebevědomím. Ten ovšem Connie neměl, jelikož se jednoduše nestaral, co si o něm kdo myslí, a byl prostě svůj, takže ne, vážně nepochyboval o tom, jestli mu řekla pravdu a jenom se nevymlouvá. A i kdyby, no a co? Holek je kolem pořád dost a srdíčko by mu to vážně nezlomilo. Nebyl si úplně jistý, jestli chce slyšet tu jeho zábavnou věc, která se mu stala, ale zabránit mu v tom úplně nemohl, že. Takže se vnitřně dopředu obrnil proti tomu, co mělo přijít. A mezitím kývl na barmanku, že si dá ještě jedno mojito. Na tohle ho bude potřebovat. Upřímně moc nechápal, proč mu to vlastně vypráví. Aby ho přesvědčil, že se ta holka na něj určitě taky vykašlala? Nebo mu to přišlo vtipný? Connie neměl ponětí, vážně ne. Možná za to mohl nedostatek jeho sociálních schopností, možná za to mohl sám Kendrick. Tak či tak se na něj díval, v očích zmatek a na rtech trochu bolestivý pokus o úsměv. „Nevím, kdo z vás dvou byl hloupější. Jestli ona, protože si myslela, že jí na to skočíš, anebo ty, protože jsi jí na to fakt skočil,” zakroutil trochu hlavou a uchechtl se. Nebyla to urážka, jenom závěr z toho, co si vyslechl. Ale pak nakrčil obočí ještě zmateněji než doteď. „To mi došlo, že myslíš psa, fenky jsou psi nebo… mi něco uniklo v biologii?” promnul si bradu a prohrábl si vlasy, načež s poděkováním od barmanky převzal druhou skleničku a rovnou se z ní i pořádně napil. Na tohle střízlivý opravdu neměl. Na tu ukecanost i na to, s čím se mu tady svěřuje, ačkoliv je pro něj Connie absolutně random člověk, kterého potkal před pěti minutami. „Já mám problém tak leda s friendzone, ale to až po rozchodu, kdy to chápu, takže,” pokrčil rameny a víc to nerozváděl, byla to jeho věc. Že občas praktikoval kamarád taky rád, nezmínil, prostě mu ještě nebylo souzeno najít tu pravou. Na to, že by se o něj holky nezajímaly, si stěžovat nemohl. A i kdyby nezajímaly, nestěžoval by si na to, protože v tom neviděl smysl života. Napil se ještě jednou, podíval se na toho kluka, pak zpátky na skleničku a povzdechl si. Ne, na tohle mu nebude stačit ani další drink. Rychle ho proto dopil a omluvil se, že musí na záchod. Kde zůstal podezřele dlouhou dobu. Vykoukl, našel bar a... skvěle, fungovalo to. Mohl se tak vrátit zpátky na své místo a v klidu si objednat nové pití - tentokrát o samotě.

Prázdniny sa pomaly ale isto blížili ku koncu a s nimi postupne začala opadať aj jej dobrá nálada. Vedela totiž, že opäť padne do toho neustáleho kolotoču nestíhania, ktorý bol s kariérou modelky a študentky zároveň úplne prirodzený. Cez leto to bolo iné, predsa len, nemusela sa stresovať kvôli vymeškaným seminárom, nestihnutým zadaniam, testom a gymnastickým súťažiam, no tieto zlaté časy končili. Rozhodla sa teda užiť si posledné predsemestrové dni tak, ako to mala najradšej - pitím, tancovaním a kopou zábavy. O akcie v meste nebola na konci leta žiadna núdza a navyše, mesto už bolo plné študentov čo znamenalo kopu dobrého kvalitného mužského mäska na zahryznutie. A ona ich hrýzla rada. Obrazne aj doslova.  Doslova ale iba v posteli, keď vedeli, čo robia, a ona sa zvŕtala vo vlnách extáze. Aj v tento deň, kedy sa rozhodla vyraziť na jednu párty v kokteilovom bare dúfala, že sa jej podarí uloviť nejakého sexy zajačika, s ktorým by si mohla užiť bujarú noc. To však bolo ešte celkom ďaleko a ona sa musela sústrediť na dôležitejšiu vec, ktorou bolo zvolenie vhodného outfitu. Asi dvadsať minút sa prehrabávala v skrini a primeriavala si k svojej postavy tie najrôznejšie šaty, no nakoniec si vybrala jedny z tých najnovších, ktoré dostala od jedného módneho návrhára za nafotenie jeho modelov. Boli zo smotanového saténu, mali nazberkané rukávy a krásne obopínali jej vyšportovanú postavu. Keď bol výber šiat úplne jasný, zvažovala, čo urobiť s vlasmi. Momentálne mala svoje vlastné vlasy zapletené do drobných copíkov a skryté pod parochňou z dlhých, čiernych vlasov, no mať ich rozpustené jej neprišlo správne. Našťastie boli dievčatá v spolku pomerne zručné a jedna z nich jej na hlave pripravila pomerne zložitý zapletaný účes, ktorý bol popretkávaný tenkou zlatou stuhou. Potom už len nasledoval jemný makeup – zlatisté očné tiene, mačacia očná linka, špirála a tmavočervený rúž na pery. Cleo bola s celkovým lookom mimoriadne spokojná a nejakú dobu sa s uznanlivým výrazom obzerala v zrkadle, kým si nezavolal Uber, svoje veci nezbalila do malej listovej kabelky a nevyrazila zo spolku do známeho kokteilového baru. Áno, bola pravda, že doň zvyčajne veľmi veľa mužov nechodilo, no bola si viac než istá, že dnešný deň bude výnimka. Predsa len, bola tam veľká párty s tematikou rozlúčky s letom takže bolo jasné, že sa to tam bude hemžiť ženami čo predpokladalo, že tam bude zároveň kopa mužov, ktorí sa dané ženy budú snažiť baliť. Aspoň sa na to spoliehala a zrejme urobila dobre, pretože keď jej Uber zastal pred podnikom a ona vstúpila dnu, hemžilo sa to tam jedincami oboch pohlaví. Sama pre seba sa spokojne usmiala a zamierila k baru, od ktorého veľmi jemne odsotila dievčatá, ktoré jej stáli v ceste a zoširoka sa usmiala na fešného barmana. „Jeden cosmopolitan, vďaka,“ vydýchla zo seba a kým čakala na svoj drink, pozorne sa rozhliadla okolo seba, či jej do oka nepadne niekto známy, respektíve nejaký hriešne vyzerajúci muž, s ktorým by sa mohla v tento večer trochu pohrať.