Cocktail bar

Nejaký ten výber mužov sa v bare nachádzal, o tom potom, no ona sa rozhodla ešte nejakú chvíľu počkať. Predsa len, s každou pribúdajúcou minútou pribúdalo čoraz viac a viac ľudí a ona sa nechcela okamžite upísať niekomu na celý večer keď existovala šanca, že jej do oka padne niekto lepší. To by teda bola trochu dilema, aj keď Cleo nerobilo problém poslať chlapca kade ľahšie len preto, aby sa mohla začať baviť s iným. Aj napriek tomu sa ale aj tak rozhodla počkať a radšej si na bare odsrkávala zo svojho cosmopolitanu, ktorý jej zanechával pery príjemne sladké z brusnicového džúsu, ktorý sa v ňom nachádzal. Pomaly dopíjala svoj prvý pohár, keď neonové svetlá zrazu zatienil niekto, kto sa postavil priamo vedľa nej. Bolo jej úplne jasné, že tak blízko by nestál, keby nemal záujem sa s ňou baviť, a tak mierne podvihla hlavu a očami vyhľadala jeho tvár, aby zistila to, či jej vôbec za rozhovor stojí. Bohužiaľ, stávalo sa aj to, že zvykla prilákať aj takých mužov, s ktorými by nikdy v živote nič nemala aj keby jej zato zaplatili. Nechápala, kde vôbec brali odvahu prihovoriť sa jej, no toto ten prípad našťastie nebol. Chlapec, ktorý stál po jej boku vyzeral viac než dobre, a navyše jej bol aj pomerne známy. V duchu začala listovať katalógom mužov, s ktorými niečo mala, no aj keď musela priznať, že si všetkých úplne presne nepamätala, nemala pocit, že toto bol jeden z nich. Chvíľu jej trvalo, kým si ho zaradila, no nakoniec jej akoby nad hlavou zasvietila pomyslená žiarovka a ona si spomenula na to, kde ho stretávala - no predsa v chlapčenskom spolku. Áno, bezpochyby sa videli na niekoľkých párty, no nikdy sa spolu nerozprávali, nie to ešte niečo viac. Aj preto ju trochu prekvapilo, že sa jej tentokrát prihovoril.  "Myslím, že na to sme tu prišili asi všetci," zhodnotila na jeho otázku s miernym pokrčením ramien a prstom zľahka prešla po hrane svojho pohára očakávajúc, kam sa bude konverzácia vyvíjať. Nad jeho ďalšími slovami sa ale musela pobavene uškrnúť. Sebavedomie mu očividne vôbec nechýbalo. "Tak to je od teba síce veľmi pekné, no ja som sa ešte nerozhodla, či ti dovolím robiť mi spoločnosť," vyzývavo naklonila hlavu na stranu a pohľadom si ho premerala od hlavy až k pätám. "Ale dám ti možnosť presvedčiť ma, že iba ty si dnes večer zaslúžiš môj záujem," dodala, taktiež smerom k nemu mierne nadvihla svoj pohár s posledným zbytkom cosmopolitanu a bez ďalších slov ho dopila. "Pre začiatok mi môžeš objednať ďalší drink a povedať, v čom si dobrý. Ak je aspoň jedna z tých vecí sex, získaš plusový bod."

Cleo musela priznať, že bola úprimne zvedavá, čo sa z jej spoločníka vykľuje. Tieto náhodné stretnutia, keď sa jej nejaký muž v bare alebo na párty prihovoril, boli vždy hop alebo trop, aj keď väčšinou skôr trop. Ona bola na výber spoločnosti náročná a bolo ťažké ju niečím ohúriť - pekná tvárička proste nestačila. Chlap musel mať v sebe proste niečo viac, musel ju priťahovať aj niečím iným, ako len svojim vzhľadom. Či už to bolo sebavedomie, to, ako s ňou jednal, energia, ktorá z neho vyžarovala, proste to vždy muselo byť aj o niečom inom ako len obyčajnom výzore. Nebola až taká zúfalá aby klesla na úroveň strácania svojho času s úbožiakmi, ktorí síce vyzerali dobre, no človek im musel zalepiť ústa, aby ich vôbec vystával. Vážne teda bola zvedavá, ako v jej očiach obstojí známy-neznámy chlapec z chlapčenského spolku. Slovami o sexe s kamarátovou matkou ju neohúril, ale ani neurazil. "Stavil? A s kým? Predpokladám že nie s tým kamarátom, o ktorého matku sa jedná," poznamenala a mierne nad tým pokrútila hlavou. "Možno by si mal tú stávku prehodnotiť. Neviem ako ty, ale keby moja kamarátka mala niečo s mojim otcom, už by to viac nebola moja kamarátka," povedala veľmi úprimne, aj keď to nebola vec, ktorej by sa musela obávať. Na jednej strane vedela, že jej otec by nikdy nič také neurobil pretože jej matku miloval, a na strane druhej zomrel už veľmi dávno. Jej slová teda boli teoretické, no to z nich nerobilo niečo nepravdivé. Zbytočne ale nad tým nepolemizovala, radšej sa sústredila na jeho slová a prstom krúžila po hrane svojho pohára, viac-menej úplne spontánne, tak že si to takmer vôbec neuvedomovala. "Vidím, že sebavedomie ti nechýba. To je celkom plus. Nemám čas ani energiu ubezpečovať neistých chlapcov o tom, že sú dosť dobrí a že na nich niekde čaká ich spiaca princezná," zhodnotila s miernym pokrčením ramien. Áno, aj to bol jeden z dôvodov, prečo ju ľudia vnímali ako ľadovú kráľovnú. Poznámky tohto charakteru väčšine ľudí nevoňali, no jej to bolo popravde úplne jedno, pretože to bola pravda. Existovalo iba pár chlapcov, s ktorými mala dobrý kamarátsky vzťah a ktorý vedeli, že v skutočnosti má srdce a nie je až taká neprístupná a odmeraná, ako sa môže na prvý pohľad javiť, no naozaj ich bolo málo a rozhodne medzi nich nepatril žiadny z týpkov, ktorí sa ju snažili zbaliť v bare alebo niekde inde. Tieto známosti pre ňu končili tak rýchlo ako začali a preto nerada strácala čas s prehnane romantickými typmi, ktorý trebárs o sexe hovorili ako o milovaní. Fuj. Aj od týchto myšlienok sa ale odpútala a nechala Elliota, nech jej objedná ďalší drink. To ako sa správal k barmanovi neriešila, dá sa povedať že to ani poriadne nepostrehla, pretože takéto veci ju naozaj nezaujímalo. Dôležité pre ňu bolo, že pred ňou pristál ďalší pohár s drinkom, ktorý si so spokojným výrazom vložila medzi plné pery a pár dúškov si odpila. "Nikto nie je dobrý vo všetkom," jej slová boli vecné, faktické, bez emócii. "Ale máš priestor presvedčiť ma o opaku, ak si na to trúfaš," na perách sa jej zjavil akýsi vyzývavý úsmev, no hneď potom sa pozorne započúvala do jeho ďalších slov, takže sa k nemu taktiež priklonila o niečo bližšie. Áno, z časti to bolo hlasnou hudbou ale z časti to bolo aj tým, že proste rada provokovala. Mala to v krvi, bola to jedna z jej najobľúbenejších zábavok. "Hmmm," uznanlivo kývla hlavou keď jej opísal starého chlapa, ktorý posedával neďaleko od nich. Hneď potom sa natiahla k Elliotovým perám, vytiahla mu z úst cigaretu a potiahla si z nej. "To nie je zlý cirkusový trik," priznala popri vydychovaní dymu, vo voľnej ruke zobrela svoj pohár a opäť si z neho kúsok odpila. "A čo ja? Ako si odhadol mňa?" Obočie jej zvedavo stúplo, ešte raz si potiahla z cigarety a podala mu ju naspäť.

prozatím bez Lizzie

Spolek →

Halloween aneb ten nejzábavnější den roku. Peter nějak tak tuší, že se jedná o svátek s historií sahající do dávné minulosti, jenže v dnešní době se podstata tohoto dne natolik zdeformovala, že v něm každý vidí už jen večer, kdy se lidé totálně ožerou, zatímco jsou převlečení za tu nejvíc obskurní věc typickou pro daný rok. Ani on se neřadí mezi výjimky z normy a pokaždé se na tuto legendární party těší. Jen se nad tím zamyslete – spoustu alkoholu a dobrého jídla, jedinečná možnost se opět shledat se všemi přáteli na jednom místě… a to vše v kombinaci s tím, že jsou všichni více než ochotní se dnes pořádně odvázat. Snad jako kdyby existovalo jakési nevyslovené pravidlo, že se během Halloweenského večera odpouští všechna nemorální rozhodnutí a čím šílenější přístup zaujmete, tím lepší. Takový mindset měl Peter ještě týden zpátky. Dokonce se se svým kamarádem Mikem dohodli i na last minute společném kostýmu, který zabere minimálně přípravy a práce. Nebo spíše se jednalo o jeho návrh, Peter by mu pravděpodobně kývl na každou hloupost. Opravdu se na to těšil, bral to jako skvělou příležitost se uvolnit a jednoduše nepřemýšlet. Jenže pak přišla ta hádka na náměstí. Od onoho incidentu uběhlo teprve pár dní, takže všechny ty provinilé pocity a konfliktní myšlenky jsou ještě stále čerstvé. Nejen to, ale ono neproběhlo ani žádné vyřešení toho problému, žádné usmíření, nic. Obě strany se chovají jako kdyby se nic nestalo, ale nepochyboval by, kdyby nejedno všímavé oko postřehlo ty vyhýbavé pohledy. Kamenem úrazu pro Petera je ale skutečnost, že ostatní o tom incidentu nedokážou přestat mluvit. Aktuálně se stal tím novým žhavým drbem týdne, který se rozkřikl mezi studenty rychlostí blesku. Jestli chcete radu do života, nikdy si nevyřizujte své neshody na rušném místě.
Kdyby tu měl alespoň po boku svého parťáka, tak by se možná necítil tak mizerně. Jenže ten se mu ztratil už hned při příchodu. Prý chtěl někoho pozdravit nebo co… no a nakonec to skončilo tak, že se mu týpek ztratil kdo ví kde. A Peter opravdu není v náladě, aby obcházel všechny chodbičky, aby ho našel. Docela ironické, protože většinu času je tomu přesně naopak.
Bezcílnými kroky se zastaví na chvíli u baru, aby si objednal jeden z těch tematických drinků. „Eeh- tak tu Black widow?“ Rozhodne se nakonec pro koktejl, pro který se rozhodl jen kvůli jeho zájmu ke stejnojmenné superhrdince. Děkovně kývne na barmana, který mu pití připraví v mžiku vteřiny. Déle se ale u baru nemá v plánu zdržet, vlastně k tomu ani nedostane příležitost, protože v dalším momentu je obklopen partou kluků ze spolku, která si ho odtáhne kousek stranou. „Hele slyšel jsem, že jsi té smažce vrazil pěstí… ty se nezdáš, kámo!“ Následuje hromadný smích a nějaké to poplácání po zádech. Jenže Peterovi jejich zvrácené uznání není nijak příjemné, ani mu to nepřinese pocit úlevy, že jsou jeho činy do jisté míry ospravedlněny. Spíše má pocit, jako kdyby ho ten incident udělal více paranoidním. Jako kdyby na něj neustále všichni koukali. Že každá konverzace kolem které projde, řeší jeho situaci, i když tomu třeba tak ani není. Jelikož v jeho hlavě je absolutně reálné, že by se všichni bavili nad momentem, kdy to absolutně posral. „A ty jsi jako převlečený za co prosím tě?“ Jeho zoufalý pokus o změnu tématu debaty přijde absolutně vniveč, jelikož se mu nedostane žádné odpovědi. Nespokojeně se zamračí jak si začne pomalu uvědomovat, že je nyní uvězněn uprostřed kruhu, který má zájem řešit jen tu jednu věc, na kterou se snaží beznadějně zapomenout. Upije si ze svého drinku více než jen jeden lok, zatímco jeho pohled zkoumavě skenuje své okolí, aby si našel dostatečně uvěřitelnou záminku k odchodu.

Cass nepatří k lidem, kteří by vymetali každou party, tak co dělá u vstupu do cocktail baru s panákem v ruce? Inu... to je dobrá otázka. Vůbec neplánovala dorazit, podle toho taky vypadá její outfit, který dávala dohromady na poslední chvíli víceméně z věcí, které měla doma. Kostkovaná košile, kterou si zavázala nad břichem na uzel, bílé tričko a pohodlné hnědé kalhoty byly věci, co měla doma. Kovbojský klobouk a bílé kozačky si koupila, a když včera procházela kolem hračkárny, přikoupila k tomu ještě dětskou pistolku – správní kovbojové přeci měli pistole, no ne? Nicméně její na koleni připravený kostým vůbec neodpovídá na otázku, jak se na tuhle akci dostala. Původně totiž chtěla tento večer zůstat doma, jako každý jiný, nicméně ve škole její spolužáci začali plánovat, jak tu party vymetou a zboří celou Californii. Cass jim to nijak nerozporovala, no necítila potřebu se toho účastnit, ale... nechala se zkrátka přemluvit, a tak do sebe právě teď obracela panáka čehosi, v čem plavaly kyselé žížalky. Znechuceně se zaksichtila, panáky a obecně tvrdý alkohol moc nepila, spíše se držela piva, ale zbytek skupiny si to zdá se velmi užil, a už ji tahali dovnitř. První destinací byl samozřejmě bar, kde pro všechny objednali jakýsi drink – Voodoo punch. Neznělo to příliš lákavě a ani to lákavě nevypadalo, ale nastal hromadný přípitek, takže nebyl čas proti drinku protestovat. Ten první drink ale vlastně vůbec nechutnal špatně, proto se nebránila, když se před ní objevila sklenička, se kterou se snažila být opatrnější a pít pomalu, ale v tom drinku bylo něco sladkého, díky čemuž se to pilo skoro samo... a tak se před ní objevila třetí sklenička. Tohle bude náročná noc.
„Moment, odskočím si,” oznámila skupině a zmizela na záchody, které byly také tématicky vyzdobené, nad čímž se pobaveně zakřenila. Někdo si dal skutečně práci s tou výzdobou. Na záchodech si opláchla obličej, jelikož jí začínalo být trochu horko, a když vyšla ven, nebyla si přesně jistá, kde zůstala její původní skupinka. Chvíli se rozhlížela kolem, ale pak usoudila, že se jí bude lépe hledat s drinkem v ruce, proto zamířila k baru, ale ještě než tam došla, zahlédla známou tvář. Konečně! Sice to nebyla tvář nikoho, s kým sem přišla, ale náhle se necítila ztracená od své původní skupiny. „Peteře!” zvolala víc nahlas, než čekala, a vrhla se do hloučku kolem Petera, aby se dostala přímo k němu a celkem ignorovala, že dost možná někomu skočila do řeči. Na tváři se jí rozlil široký úsměv a očka jí vesele zářila, když se dostala k němu. „Nevěděla jsem, že jsi tu taky,” spustila na něj, „šlo totiž pár lidí z oboru, jako skupinka, ale koukám, že jsi šel po vlastní ose,” pokračovala ve svém monologu, a konečně se rozhlédla kolem sebe. „Ups, ruším vám nějakou debatu?” dala si ruku před pusu a omluvně se koukla na všechny kolem sebe, načež se obrátila zpět na Petera. „Já teda stejně byla na cestě k baru, tak jestli ruším...” větu nechala vyznít do ztracena a prsty ukázala šipky, aby naznačila, že pokud ruší, odebere se na bar a pak bude pravděpodobně hledat skupinku, se kterou přišla.

Halloween zkrátka m-i-l-u-j-e! Už jako malá holčička zbožňovala, když se mohla převlékat za všemožné princezny, víly, čarodějnice nebo zvířátka, a i letos plánovala nějakou párty navštívit. Už je to pár měsíců, co není studentkou místní univerzity, nicméně o plánované akci v cocktail baru se stejně dozvěděla – dost jejích kamarádek stále ještě studuje a ona má tak snadný přístup k informacím o tom, co za novinky se na univerzitě děje. Ozvala se i holkám ze spolku, zda tam míří, jelikož je vždy ráda uvidí, nemusela se tedy bát, že by se tam ten večer neměla s kým bavit. Chvíli přemýšlela, že by se ozvala Chrisovi, jelikož na posledním halloweenu byli také společně, ale bála se, že by jej nechávala příliš často o samotě, jelikož Gab chtěla pozdravit co nejvíce lidí, a tak si řekla, že s Chrisem si naplánuje jinou aktivitu.  
Na tu party se velmi těšila a veškeré volné chvíle v práci trávila přemýšlením, za co by mohla jít. Když doma po několikáté prolézala svůj šatník, pohled jí padl na starou uniformu roztleskávaček, kterou na sobě měla všeho všudy dvakrát, jelikož s tím velmi rychle skončila... ale teď by ji mohla zužitkovat! V obchodě s halloweenskými potřebami nakoupila falešnou krev a pompony pro roztleskávání a kostým byl připraven. S přípravami začala včas, vlasy si sepla do dvou vysokých culíků, na obličej nanesla lehký make-up a pak přišla ta náročnější část – nanášení umělé krve na krk, jako kdyby tam měla řeznou ránu. Několikrát se jí to nepovedlo a musela to hodně rovnat, umazala si u toho trochu i tu uniformu, ale to se vlastně ve výsledku hodilo, a až po dobré půl hodině s tím byla spokojená. Dala si trochu krve i na obličej, do rukou popadla pompony a byla připravená vyrazit! Ještě přes sebe přehodila bundu, aby venku nezmrzla – přeci jen už není léto, a vzala si taxík přímo ke cocktail baru, před kterým to vypadalo už značně živě a její nadšení jí pumpovalo v žilách. Ke vchodu šla s připravenými bankovkami za vstup, jehož částku jí děvčata ohlásila a už brala do ruky telefon, aby jim napsala, že je skoro za dveřmi a ráda je uvidí. Jenže když na ni přišla řada, setkala se s nárazem s realitou. „Ještě studujete, slečno?” optal se prodejce lístků a natahoval ruku, pravděpodobně aby mu mohla ukázat nějaký identifikátor toho, že je stále studentkou. „Uh, no už... ne, proč?” vysoukala ze sebe, mírně zmatená z toho, proč se na to ptá, to vypadá tak staře? Nebo o co tu šlo? Odpovědi se jí hned dostalo. Pro studenty byla cena jiná, levnější, a tak jí bankovka, kterou si připravila přesně na cenu lístku, nestačila. Ach jak by byla ráda zpátky na univerzitě, ale utíkat do studentských let už nemohla, a tak musela cenou přitlačit. Že už není studentkou jí bylo poslední dobou připomínáno ze všech stran, a ačkoliv svou práci měla ráda, stále byla v takovém mírně nejistém rozpoložení z toho, že tato část jejího života definitivně skončila. „Pardon, dejte mi chvilku,” hlesla, zatímco lovila v kapse peněženku, aby si tedy připlatila plnou cenu vstupenky.

Proč tam vlastně Lesie jde a ještě v takovém kostýmu? Není jí to vůbec podobné a když stojí před zrcadlem a prohlíží se, říká si, jestli si to ještě nerozmyslí. Není si úplně jistá, zda je to dobrý nápad a vhodné pro vystoupení z její komfortní zóny. Ona sice chápe, že to s ní myslí její sousedka i terapeut dobře, ale nestačí zatím to, že kromě focení se i nechá fotit? A kdo ví, možná za to může událost, která se odehrála loni v Japonské zahradě. Ale když už si to na sebe oblékla a nalíčila se, asi by měla vyrazit. V šedých šatech s trochu větším výstřihem se však necítí komfortně. Ale líčení v podobě mořské panny se jí líbí. Ještě uvažovala, zda si nenastříká barvou vlasy, ale to jí její sousedka zakázala, protože má dle jejích slov nádherné zrzavé vlasy a je škoda je schovávat nebo přestříkávat nějakou barvou. Poslechla ji, ostatně jako vždy, když se od ní nechá k něčemu přemluvit. Ale mohla by odolat postarší a tak milé paní? Zkrátka nemohla. "Co myslíš Mio? Můžu tak jít?" Ohlédne se na kočku, ležící na její posteli. Jenomže místo odpovědi kočky, která může maximálně mňouknout na souhlas, se dočká odpovědi od někoho jiného. "Samozřejmě, drahoušku. Jsi krásná a teď už upaluj ven. Johny tě odveze jako vždy a když budeš chtít, tak tě i přiveze, ano? Stačí jen napsat. Ozve se za jejími zády a Lesie se lekne, jak sousedku neslyšela ani přicházet, zabrána do vlastních myšlenek. Chce protestovat, jak na to, že nikam nejspíš nepůjde, tak ohledně odvozu. Nemá však šanci, protože ji její sousedka dotáhne ke dveřím. Tam se dívenka nadechne, ale je opět zastavena palbou slov od postarší dámy. "Neboj se, kočičky nakrmím.. nedělej si starosti a dobře se bav. Moc ti to sluší, že Johny?" Zvolá na Lesie, když ji dostane ke dveřím, kde jí oblékne jen kabát. Zrzečka se stačí obout a už je téměř vystrčena ze dveří, za kterými ji čeká její odvoz v podobě vnuka oné dámy, která je teď dočasnou chůvou jejich kočiček. Vždyť se s nimi ani nestačila rozloučit. Ohlédne se tedy ještě ke dveřím, ale ty už jsou zavřené. Takže si povzdechne a vydá se k autu. Po cestě zaslechne, jak jí její odvoz řekne, že má babi pravdu a moc jí to sluší. Nevzmůže se na odpověď, i kdyby chtěla. Jen zčervená a raději sklopí pohled. Johny ji už trochu zná, takže jí otevře dveře a nechá ji nastoupit, než ji mlčky, jen za poslechu písniček z rádia, dopraví k univerzitě. Tam jí gentlemansky otevře a sdělí, že kdyby chtěla odvoz, ať dá vědět.
S tichým "díky" se s ním dívka loučí a pomalými krůčky vyrazí k budově. Před ní chvíli přešlapuje, než je davem, ani neví jak, vtlačena dovnitř. Tam odmítne welcome drink a vydá se dovnitř. Nikdo tam není v kabátě, takže si ho sundá a pověsí na věšák k ostatním v domnění, že ho tu snad i najde. Vlasy si přehodí dopředu, aby jí nešel vidět výstřih a tak nějak bloudí kolem. Kdyby měla aspoň ten foťák, tak mohla fotit..takto se snaží být neviditelná a stáhnout se někam do ústraní, kde může nečinně pozorovat ostatní. Aspoň si to myslí.
Ale ve chvíli, kdy se prodírá davem někam do klidu, kde nebude tolik na očích, zaslechne své jméno. "Že by to byl Cal?" napadne ji a ihned se za tím hlasem nebo spíš místem, odkud vycházel, otočí. Caleb jí ale takto neříká, takže to nejspíš nebude. Takže kdo? Zanedlouho dostane odpověď, když se před ní objeví tmavovlasý mladík v kostýmu Matrixu. Zná ho, samozřejmě, že ví, o koho jde. Takže se jí rty o něco málo rozšíří v náznaku úsměvu. "Já myslela, že jsi Neo.." Zavtipkuje a cuknou jí přitom koutky. Raději si promne rty o sebe a odkašle si. "Ehm, ale teď vážně. Jasně, že vím, kdo jsi." Poví mu nejprve a pak se k němu trochu nakloní a rukou si zakryje zboku ústa. "Takže vidím, že nejsem jediná, kdo se rozhodl vystoupit ze své komfortní zóny." Řekne trochu tiššeji, aby je nikdo neslyšel a ona tak nebyla za úplného blázna. Nechce ani, aby si to mysleli lidé o něm. Přece jen jsou na "stejné lodi". Ihned se však zase narovná, ruku stáhne k tělu a uchopí jí lem šatů. Mezi prsty ho začne žmoulat a uculí se. "Jsem zvědavá, kdo z nás dřív uteče." Dodá ještě, tentokrát bez naklonění, protože ani neví, proč to udělala a uhne pohledem do strany. Jím těká kolem a působí tak trochu ztraceně a možná i malinko vyděšeně? Měla si nejspíš vzít prášek. Pro jistotu ho má v kabelce, ale na ten nesmí vůbec pít alkohol a co když si bude chtít nějaký drink později dát? Nebo tu nejspíš nevydrží. Necítí se tady zrovna komfortně. Ale to Lesie nikde, kde je moc lidí...

S nejistým pohledem na sebe civěla do zrcadla a mírně se na svůj odraz mračila. Stále si nebyla úplně jistá tím, jestli chce do klubu zavítat právě v tomto kostýmu a riskovat tak obtěžování z řad mužského osazenstva. Ne, že by toužila po kostýmu, který by ji celou zahalil, ovšem v kratičkých šatech se cítila poněkud nesvá. Na druhou stranu však mohla spoléhat na přítmí, které ji klub poskytne, a taky si byla více než jistá, že tam bude polovina holek v mnohem vyzývavějších kostýmech. Přeci jen, o Halloweenu jste se mohli převléct za největší hoe a svádět to na to, že chcete mít prostě a jednoduše skvělý kostým. Ona sice jako lehká děva působit nechtěla, ovšem doslechla se, že na Halloween zavítá Aiden, se kterým se rozešla za těch nejhorších možných podmínek. Chtěla mu ukázat, že byla chyba ji tenkrát zahnout, ačkoliv si uvědomovala, že ji za to už nestojí a že by se nad celou situací měla povznést. Možná by pomohlo, kdyby si konečně našla hodného kluka, který ji nebude takto lámat srdíčko a ona se pak nebude muset snižovat k nošení těchto kostýmků. Problém byl, že s hodnými kluky byla nuda, a jelikož žila jen jednou, nechtěla promarnit zbytek života v nudné bublině. Holt ji nebylo pomoci.
Za doprovodu hlasitého vydechnutí se naposledy prohlédla v zrcadle, načež si pak už jen do kabelky sbalila veškeré nezbytnosti, popadla kabátek, aby ji nebyla při přechodu do baru zima, a konečně vyrazila na akci, kde sama netušila, co bude pohledávat. Pochopitelně tam měla sraz se svými kamarádkami ze školy a taky si byla jistá, že tam narazí na plno dalších známých, takže o zábavu bude mít postaráno, ale pochybovala, že se domů bude vracet až těsně nad ránem. Prostě a jednoduše tam nešla s žádným konkrétním cílem, chtěla se jen po dlouhé době cítit hezká a na chvíli zapomenout všechny starosti, které její život momentálně provázely. Dnes byla skromná.
U vchodu na ni už čekal panák na uvítanou, kterého přijala s otevřenou náručí, protože čím víc alkoholu do sebe během noci dostane, tím víc ji bude jedno, že bude místní pohoršovat svou odhaleností. Panák kopla ihned do sebe a nezapomněla se zašklebit nad ostrostí, která ji pomalu putovala do hrdla. Prázdnou skleničku odložila zpátky na tác, ze kterého si uvítací drink uloupila, načež pomalu pokračovala dál do vnitra baru. Panovala tu skvělá atmosféra, Američani brali Halloween nanejvýš vážně, takže se tu nenašel snad nikdo, kdo by nepřišel v kostýmu. To bylo fajn. Ve Francii by tuhle událost naopak brali jako příležitost k vyšňoření se, takže by to vypadalo úplně jinak; zřejmě mnohem nudněji. S nepatrným úsměvem na rtech se rozhlížela všude okolo ve snaze zahlédnout jednu ze známých tváří, ačkoliv prozatím dost marně. Pokud ji někdo sledoval, musel se smát nad tím, jak ztraceně teď musela vypadat. Tyhle situace neměla ráda; připadala si pak jako looser bez přátel. Byla však blbost, že tu byla z holek úplně první, ne? Nebo se snad ještě chystaly? Zastavila se na malý moment kdesi kousek od tanečního parketu a z kabelky vylovila mobil, na kterém naťukala krátkou zprávu. Mobil pak zase schovala a poněkud netrpělivě čekala, až se jí někdo z jejích známých ozve.

Halloween v baru se spoustou lidí. To by nebylo nic pro Chrise, ale Christopher má na to poněkud jiný názor. Ne, že by stál o tento druh zábavy. Nýbrž zcela z jiného důvodu. Dostal za úkol dohlížet potají na Gab, která se prý rozhodla na večírek jít, i přes to, že už na univerzitě nestuduje. Její matka má totiž obavy, aby se jí něco nestalo. Když už nebydlí v domě, má o ni větří obavy, což je asi pochopitelné. Takže, jako vždy bude před Gabi předstírat, že jde na tento univerzitní večírek za účelem zábavy a když nejdou spolu jako tenkrát, bude aspoň poblíž, aby na ni dával z povzdálí pozor. A kdyby se ji někdo chystal zneužít nebo uvidí něco nepatřičného, je připraven okamžitě jednat. Ví sice, že je Gab svým způsobem už dospělá a ne ta malá holka, jež potřebuje ochranu od staršího příbuzného. I tak ji ale vidí jako zranitelnou a hlavně hrozně hodnou dívku, která si nezaslouží, aby jí někdo ublížil. Samozřejmě, že jí nebude bránit v seznamování se, ale při tom na ni nemusí nikdo sahat, že? Nebo aspoň na místa, jež nejsou pro společnost vhodná.
Kostým zvolil první, na který v půjčovně narazil a to sice Batmana a nechybí ani maska. V jeho obleku by mu však bylo horko, takže si nechal od matky udělat poněkud pohodlnější verzi, při které nemusí používat žádné vycpávky, protože je sám vysportovaný a má díky cvičení svaly. Sice to není žádný fitness boy, ale koukat se na to dá. I když kdo ví, jak dlouho se tam vlastně zdrží. Třeba bude doma dřív, než se naděje. Batmobil ale bohužel nevlastní a motorku také nechá v garáži. Aby se bavil, bude nejspíš potřebovat trochu alkoholu a s ním v krvi řídit nechce. 

Nechá se tedy odvézt jedním sousedem a zanedlouho už vstupuje dovnitř clubu. Drink na uvítanou si dá, protože už teď začíná litovat, že se nechal přemluvit, aby sem šel. Kopne ho tedy do sebe, odloží prázdnou sklenici na tác a vejde do víru dění. Téměř rentgenovým pohledem zkoumá okolí a hledá někoho známého, hlavně Gab. Tu po chvíli spatří, ale zatím se k ní nehlásí. V kostýmu je totiž inkognito a tak to může i zůstat. Koho ale spatří a zastaví se na ní pohledem, je dívka v kostýmu nějaké lesní víly. Je to jeho občasná společnice při běhání venku a nedávno se obarvila na rudo. Takže ji nelze přehlédnout. Sjede ji pohledem a pak se pousměje. Něco ho totiž napadne, a tak se vydá jejím směrem. Zastaví se těsně za ní a nadechne se. "Víla? Vážně? Tebe bych tipoval spíše na nějakou pekelnici, vzhledem k tvé změně barvy vlasů." Neodpustí si pronést s určitou dávkou sarkasmu, jež je pro něj typický a cuknou mu při tom koutky. Jakmile se na něj dívka otočí, nemusí zprvu poznat, kdo je. Ale jeho oči ho jistě prozradí, má je totiž modré jako nebe a vcelku uhrančivé, jež jsou momentálně upřené do tváře fejkové víly. Po chvíli ho ale odvrátí a rozhlédne se s úšklebkem kolem. "Já teda nevím jak tobě, ale mně uvítací drink nestačil, musím si ještě něco dát, abych tady vydržel. Objasní ji s jeho momentálním rozpoložením, i když to asi nebylo třeba a pohledem k ní opět zabloudí. "Jdeš se mnou nebo na někoho čekáš?" To se teda ptá brzo a Chris nad tím jistě protáčí očima. Jen chce vědět, jestli bude jeho obětí pro dnešní večer, anebo si bude muset najít nějakou jinou. Jako kdyby to měl s jeho přístupem jednoduché, že?