On má taky city; teď například pociťuje frustraci z toho, že ho od sebe Pat opět odstrkuje. Nechápe to, má o něj zájem, prakticky to svými slovy potvrzuje i teď, přesto má neustálou potřebu ho odhánět. To on by se jí měl ptát, o co jí jde. Jsou přeci na akci, měli by se bavit. Co na tom potřebuje vysvětlovat? Určitě už na nějaké party byla, měla by tedy vědět, jak se chovat. Mělo to tu s ní být snadnější; nepracují jako minule, takže nemají žádnou výmluvu, nemusí nikoho obsluhovat, měli se prostě jen opít, uvolnit a.. bavit, ale to by chtěl asi moc. Proč mu tohle dělá? Dělá to schválně? Proč má při každém setkání s ní pocit, že musí nejdřív složit slib věrnosti, než mu na sebe dovolí sáhnout? Takhle se chová s každým, nebo speciálně jen s ním? Tuhle specialitu by si totiž klidně nechal ujít. Kašle na to. Jasně, slíbil si, že ji dostane, ale za tohle dohadování mu to nestojí. Má se jí snad prosit o normální konverzaci? Tak to by nešlo, medíčku. Zvedne ruce, jako by se vzdával, zavrtí přitom hlavou a o pár kroků couvne. Na výraz ve tváři si už vůbec nedává pozor; jasně k Pat vyšle signál, že je nemožná. Klidně si tu nakráčí takhle sexy a myslí si co? Že se tu s ní budou lidé modlit a povídat si o svých pocitech? "Netušil jsem, že tě berou telenovely," vypustí z pusy, tak aby ho slyšela přes randál v klubu. Rád by si myslel, že to řekl naprosto lhostejně, bez dalších emocí, do hlasu se mu však bohužel vkrade i špetka nelibosti. Hrůza. Chtěl znít tak nanejvýš povýšeně a nad věcí - nějaká víla ho přece nerozhodí. No, ale stalo se, upozorňovat na to ovšem nehodlá, radši to rychle zakecá. "Když myslíš, že tu najdeš někoho lepšího, prosím.." dodá s ušklíbnutím a rukou ji pobídne, aby si mezi těmi blbečky vybrala. Nikdo podle něj ale lepší nebude, takže good luck. Pak se otočí k odchodu a ztratí se v davu, protože na její odpověď čekat nehodlá. Štve ho! Prodere se až k baru, kde mávne na jednoho z barmanů a objedná si dvojitého panáka čehosi silného. A jak čeká na svou objednávku, otočí se zády k barovému pultu a rozhlédne se. Přistihne se při tom, že hledá Pat v davu. Samozřejmě si nepřizná, že to dělá proto, aby zjistil, jestli si našla někoho, kdo jí vyhovuje víc. Nene, namluví si, že chce jen vidět, jakého blba si našla, aby se jí mohl smát. Nezapomene si k tomu vzít pití, které mu barman mezitím přichystal. A tak upíjí a čučí, dokud se z jakéhokoliv důvodu nerozhodne, že mu to stačilo, pak zamíří hledat jinou zábavu.

Nehoda, které se blonďatá baletka dopustila, není zas tak hrozná, aby se mu díky ní musela omlouvat po zbytek večera. Nohu zlomenou nemá a rentgen ono nepatrné přišlápnutí určitě vyžadovat nebude, takže k celé situaci přistupuje s klidnou hlavou a veselým přístupem, jak je u něj téměř vždycky zvykem. Nejspíš by se na ni nedokázal mračit ani kdyby mu nohu přišlápla dvaceticentimetrovým podpatkem, natož baletními piškoty. Na rtech se mu tedy místo nafučeného výrazu tvoří úsměv a dřív, než si vůbec stihne rozmyslet, jaký dopad by na ni jeho vtípky mohly mít, jeden z nich bez okolků vyslovuje. „A nebo pravdu vůbec nemám a je to celý moje chyba,“ aby se necítila tolik provinile, nadhazuje scénář, ve kterém by za zkřížení jejich cest mohl on a nikoliv její nešikovnost. „Do cesty jsem se totiž klidně mohl připlést já tobě,“ dodá a na rtech vykouzlí nepatrný úsměv, jenom chvíli předtím, než její další omluvu ledabyle odmávne rukou. Co se stalo, stalo se. Na přišlápnutou nohu vážně neumře, alespoň v to doufá, a další omluvy tak nejsou vůbec potřeba. Nicméně, od paličaté baletky je vážně milé, že se stále omlouvá. Někdo jiný by ho klidně mohl seřvat se záminkou, že stál na špatném místě. A někoho takového by v žádném případě nezval na drink, jako na něj zve v tuhle chvíli ji. Žádné postranní úmysly ale nemá a ani na ně nemyslí, jelikož má už delší dobu hlavu plnou jedné drobné, roztomilé a neskutečně soutěživé brunetky a tak na svou novou společnici u baru nehodlá zkoušet nic, kvůli čemu by mu tentokrát mohla nohu přišlápnout schválně. Její souhlas ho potěší, protože to znamená, že si alespoň prozatím nebude muset hledat žádnou další společnost, když mu kamarád, se kterým sem přišel zmizel z dohledu, a jelikož není důvod s výletem k baru otálet, společně s neznámou černou labutí vyráží vstříc baru. Po cestě dokonce stíhá dopít i svůj rozpitý drink, takže si společně s ní může objednat i něco pro sebe. Už ale nesahá po ničem ze speciální nabídky a volí obyčejné Cuba libre, starou dobrou klasiku, která nikdy nezklame. Baletce, jejíž jméno je mu stále záhadou, stejně jako jí to jeho, objedná cokoliv, co zase padlo do oka jí a na nějakou chvíli se s ní u baru zdrží. Povídá si s ní o čemkoliv, co ho zrovna napadne, ale přestože se konverzaci snaží udržet při životě co nejdéle, má stejně celou dobu pocit, že jí se tady zase tolik nelíbí. Není tedy divu, že se v jeho přítomnosti příliš dlouho nezdrží a že mu z dohledu zmizí dřív, než vůbec stihne zjistit, jak se vlastně jmenuje. Nijak ho to ale netrápí. Určitě si zvládne najít jinou společnost, nejlépe Daniela, se kterým sem přišel a kterého po odchodu Crystal začne znovu hledat. Místo něj ale po chvilkovém brouzdání po baru najde někoho úplně jiného. Kovbojku, na níž si v průběhu večera nejednou vzpomněl a ke které se na parketu docela dost tiskne někdo, koho by od ní nejradši okamžitě odstrčil a nahradil jeho místo sebou. Pane. Bože. Nechápe, co ho to napadá ani proč mu tenhle výhled vadí. Nebo možná chápe, ale nechce si to připustit. Pohled z tančícího párečku proto radši co nejrychleji odvrací pryč a dřív, než ho napadne svůj prvotní impulzivní nápad doopravdy uskutečnit, znovu hledá jakoukoliv jinou známou tvář. A světe div se, daří se mu to. Ztraceného kamaráda nachází v hloučku spolužáků z oboru a tak zbytek večera stráví v jejich společnost, až dokud není čas jít domů. Bůh je mu ale svědkem, že většinu času myslí na něco a někoho úplně jiného, než na zábavu, za kterou sem přišel.

Byla pravda, že nevěděl, kam s očima. Jeho gentlemanství mu velelo je zakotvit v jejích očích a tam setrvat co nejdéle, ovšem jeho charakter mu naopak šeptal, aby nimi prozkoumal každičkou část jejího těla. Heh, zajímalo ho, co by mu na jeho momentální počínání pověděl Carter - zřejmě by se mu smál a celé to doplnil slovy, co to proboha vyvádí. ,,Bez toho bych nebyl tak úspěšný," lehce pokrčil rameny a pohledem chvíli visel na jejích ručkách, které stále zkoumaly kvalitu jeho obleku. Málokdo se v nich vyznal, on sám si při koupi každého jednotlivého obleku vymezoval kritéria, která musel splňovat. Samozřejmě měl i obleky šité na míru jako například ten, který měl na sobě nyní, ale ty byly značně dražší, tudíž jich měl minimum a byly určené jen ke speciálním příležitostem. Tady sice byla větší pravděpodobnost, že mu jej někdo polije, ale na druhou stranu u něj byla vzácnost, že se objevil na nějaké akci, takže se to řadilo mezi speciální příležitosti. A taky tu na něj hodlal dávat pozor.
Byl vlastně rád, když brunetka obrátila svou pozornost jiným směrem, protože už začínal být dost nesvůj. Nebyl si jistý, jestli to, co dělal a říkal dávalo smysl, takže vlastně ani nebylo divu, že jeho herecké sebevědomí bylo momentálně na bodu mrazu. Jedna těžší role a už se tu z toho hroutí? Problém byl, že věděl, že brunetka tu je sama za sebe, a že jen on si tu hraje na něco, co není. Takže nešlo vlastně ani tak o roli jako spíše o prostředí. Měl chuť vzít nohy na ramena, když rázem zjistil, kolik lidí tu vlastně je, avšak když se k němu brunetka otočila zpátky a vnutila mu načervenalý drink, rozhodl se, že to ještě zkusí. Protože nebyl žádná bačkora. A taky na to jednou bude vzpomínat jako na skvělou zkušenost. Po přípitku, u kterého své společnici jako správný James Bond nezapomněl zalichotit, si upil ze svého drinku, který byl lepší, než čekal. Třeba mu právě alkohol dopomůže k tomu, aby se do své role více vžil, protože co si budeme, uvolnění teď potřeboval. James Bond rozhodně neměl v charakteru upjatost a hrůzu z žen. ,,Těší mě, Chloe," pousmál se na ni a chvíli váhal nad otázkou, kterou mu položila ona. Představí se jí jako Samuel? Ne, nesmí, po téhle noci nechce mít s žádnou Chloe nic společného. A teď už vlastně ani s Jamesem Bondem. ,,Ty mi můžeš říkat Jamesi," pronesl s jistou hravostí a pokusil se na ni svůdně mrknout; opět však vskutku nespěšně. Mrkat vážně neměl, takže to spíše vypadalo jako by měl tik v oku. ,,No, svět je potřeba zachránit každou chvíli, takže volný čas úplně nemám"“ pokračoval dál ve své roli, během čehož do sebe dostal celý drink, který mu začal stoupat do hlavy rychleji, než předpokládal. Asi tu měli vysokoprocentní vodku nebo on měl malou výdrž. Nebo obojí. ,,Na parket? Fuuu," dostal ze sebe pobaveně, ačkoliv na tom nic vtipného nebylo a odložil prázdnou skleničku, která měla naspod zbytky prášku, který se v koktejlu nerozpustil. ,,Taaak jo, jdeme!" prohlásil o něco víc sebevědomě a po boku Chloe zamířil na taneční parket.
Tam se chvíli zdráhal, ale nakonec ze sebe začal potit ty nejlepší taneční kreace, které mu jeho tělo dovolilo a div neovládl celý parket. V hlavě mu seděla opička, která svým hraním na činely otupovala jeho mysl a zabránila mu tak určit, kde má hranice. Dobré na tom bylo, že si to zřejmě nebude pamatovat. A jako by toho už tak nebylo málo, tak začal v těsné blízkosti tancovat s Chloe, na kterou se tentokrát nebál sáhnout. Nejdříve ji držel za boky, pak své ruce dokonce přesunul na její zadek, který se svůdným výrazem zmáčkl. Všechno působilo tak přirozeně, smál se a bavil se, avšak největší vzrušení přišlo ve chvíli, kdy ho Chloe políbila. Nebyl to jeho první polibek, ale ženské rty na těch svých necítil už sakra dlouho. Těžko říct, jak by reagoval Sammy bez drogy, která mu nyní otupovala všechny mozkové buňky, ale zřejmě by bez ní už dávno vzal nohy na ramena. Nyní však bez ostychu, a dokonce i s jistou touhou, pokračoval v líbačce s Chloe, do níž dával to nejlepší, co uměl – takže vlastně nic moc, protože byl téměř bez zkušeností. Celé to působilo dokonale, dokud se mu jeho tělo nezačalo vzpírat způsobem, který doposud nezažil. Tohle byla ta slavná kocovina? A nepřišla náhodou až příliš brzy? Něco každopádně bylo hodně špatně. Musel se Chloe omluvit a odběhnout na záchod, kde ze sebe dostal snad celý obsah svého žaludku a teprve až když se mu udělalo lépe, se za svou společnicí vrátil. Chtěl dál tancovat, byl zase plný energie, a dokonce navrhl ochutnávku dalších drinků; Chloe však vše zamítla. Když viděla, v jakém byl stavu (očividně vypadal vážně hrozně), tak mu prý zavolala taxík, který na něj už nyní čekal před barem. Doporučila mu, aby šel domů s tím, že třeba můžou pokračovat jindy. To jej dostatečně ukolébalo k tomu, aby se od ní k taxíku nechal doprovodit a následně nechal zavézt do nerdského spolku. Teprve až tam si všiml, že má pozvracený oblek, což bylo hrozné, ale on se tomu bůh ví proč především smál. Během noci ještě několikrát zvracel a ve chvílích, kdy mu bylo neskutečně fajn, volal svým známým a říkal jim, jak moc je má rád. Teprve až nad ránem vytuhl ve své posteli a konečně se tak ponořil do říše snů.

Nakonec ji Aiden ubezpečil, že leč by koncertoval rád, nebude to lámat přes koleno, a přesvědčil ji, že hodnoty jejich kapely pochytila správně – a že se snažila zachytávat ty správné emoce ve svých fotkách. „Ale koneckonců všeho moc škodí, alespoň se to tak říká,” oponovala mu s jemným úsměvem na rtech, „na druhou stranu, nedokážu si představit, že by mi třeba moc cestování mohlo škodit,” možná tak jejím financím, ale jí osobně? To by byl její osobní ráj, kdyby mohla jen cestovat se svým foťáčkem zavěšeným kolem krku. Extra kořeny v Kalifornii stejně zapuštěné neměla, proč by tedy necestovala všudemožně? Samozřejmě by jí její přátelé chyběli, ale aspoň by se měla za kým vracet a vždy by se při svých návratech měla na co těšit, jinak tu ale neměla nic, co by jí k tomuto místu vázalo, alespoň co se cítů týče. V současné chvíli totiž byla vázaná na Kalifornii minimálně kvůli stále probíhajícímu studiu... Raději zaměřila pozornost na současnost a kostýmy, které se kolem nich nacházely, a ačkoliv nebyla člověkem, co by své okolí kritizoval za jejich zády, stejně neudržela komentář o jednoduchosti (a primitivnosti) Twister kostýmu, Aiden se ale nijak pohoršen nezdál. Hledání tichých míst v San Franciscu by mohla být debata na hodiny, přesto by se nedobrali nijak velkého happy endu, jelikož takových míst bylo žalostně málo, ale když už tu nějaká člověk našel, rozhodně stála za to – no mluvit o nich bylo pod rizikem toho, že se o nich rozkřikne a vy ztratíte to své místečko a oázu klidu. „Svatý klid by jistě čas od času ocenil každý,” chápala tedy odkud jeho přání pramenilo, ačkoliv to většinu času bylo spíše nedosažitelným přáním. „Máš místa, kam rád jezdíš?” zajímala se, když zmínil své výlety do hor. Ona osobně nikdy nepřišla řízení na chuť, a preferovala vlastně jakýkoliv jiný způsob dopravdy, no ráda se něco nového dozví – o cestování vždy.  
Než se přesunuli k baru, aby si dali drink, v davu si povšimla jakýchsi neshod, kterým se mermomocí chtěla vyhnout. Řešení sporů (a vlastně čehokoliv) násilím totiž nikdy nebyl její šálek čaje, natož na takto stísněných místech a veřejných akcích. Bohužel se však z jednoho účastníka vyklubal člověk, kterého oba dva znali. Zahlédnout v takové situaci Dominica ji zaskočilo a příliš nepotěšilo, ale rozhodně se k situaci nehodlala hrnout, zatímco Aiden působil trochu odhodlaněji se za něj jít postavit, přesto se jej pokusila přesvědčit, že to nebude nejlepší nápad, a když se jí to podařilo, věnovala mu jeden jemný úsměv a následovala jej k baru, aby si tedy mohli vychutnat onen drink. Nabídku ocenila, líbila se jí ta kreativita, kterou do dnešního menu kdosi musel dát, a společně s Aidenem debatovala o tom, co si vlastně dají. „Máš pravdu, říše divů to vážně tak trochu je,” odkývala mu s pobaveným výrazem v obličeji, no byla ráda, že například mluvící kočky se tu z ničehonic uprostřed ničeho neobjevovaly, to by asi nerozdýchala. Poznámku o upírech už dále nerozváděla, jelikož na románek s druhým Edwardem Cullenem doopravdy nečekala, hodnotila čistě ten drink, který vypadal i chutnal naprosto výborně – zážitek i bez třpytivého muže. Ani ona nebyla s pochvalou drinku pozadu, stejně tak oplatila Aidenovi přípitek na dnešní večer, který jim uplynul příjemným tempem. Společný čas vyplnili primárně povídáním, hlavně o cestování, ve kterém našli společnou řeč, dali si ještě pár drinků (ale to Meg nijak nepřeháněla, dva až tři drinky jí bohatě stačily), a dokonce se nechala vytáhnout i na taneční parket, kde se jí sukýnka vlnila do rytmu hudby. Všechno hezké ale jednou musí skončit, Meg navíc nikdy nepatřila k party animals, a tak nastal čas to zabalit. Aiden se gentlemansky nabídl jako doprovod, a ačkoliv by si určitě mohl ještě nějakou zábavu užít, neodmítala ho a nechala se doprovodit k noční zastávce spoje, který mířil k univerzitnímu kampusu. Při čekání se s ním rozloučila a popřála mu šťastnou cestu domů, než se nalodila na svou cestu do své postele.  

>>> konec (nerdský spolek)

Měl vlastně vůbec někdy to štěstí kalit s Cassidy? Na nic takového si nedokáže teď vzpomenout (z části kvůli jeho rozlítané pozornosti). Nicméně o to více si váží, že si dnešní nocí může takovou zkušenost odškrtnout. „Kdybych věděl, že jsi taková frajerka, tak tě zvu na spolkový party pořád!“ Nedivil by se, že by už měla to potěšení k nim zavítat, holky jsou u nich přeci jenom více než vítané. Jen si spíš není moc jistý, zda je primitivní humor určitých členů zrovna její šálek kávy. Ale s takovým odhodláním polykat čistý alkohol – tím samotným by si bez námahy získala přízeň nejednoho z kluků. Ani Cass následující potřebu zapít tu hořkost něčím sladkým, ho nedonutí přehodnotit své uznání vůči její maličkosti.
„Hele, hele, nevytahuj zase ty drinky z baru… ty mému mistrovskému dílu nesahají ani po paty!“ Zvolá více než sebevědomě. A aby toho nebylo málo, tak se na ni ještě škádlivě zazubí. Holt by za svůj recept dal i ruku do ohně. Ani se neobává, že by svými slovy jen podporoval nerealistická očekávání. Až tak si věří! S hrdým úsměvem hotové výtvory předá svým zákazníkům, a když už nápoj má i on – ten má o trochu více alkoholu než ty předešlé – tak Cassidy napodobí v pozvednutí sklenky, než zvolá: „Šťastný Halloween, lidi!“ Poprvé za večer to do sebe nehodí na ex, tentokrát si jen trochu usrkne – jeho pohled je totiž přilepený na Cassidy obličeji, zatímco ona opatrně ochutnává The Southey Drink. Nejprve si neodpustí krátké uchechtnutí nad jejím skepticismem. Roztomilé. „Vážně?“ Přimhouří nad jejím hodnocením oči. Potřebuje se ujistit, že jsou její slova upřímná. Opravdu nechce, aby mu jeho pití chválila jen ze slušnosti, a pak se trápila se zbytkem do konce večera. Rty se mu v následující vteřině rozlijí do širokého úsměvu, když její chvála nepřestává. Navíc jsou její slova potvrzena dalším lokem, což v jeho hlavě jen utvrdí jeho spokojenost. Na její další slova jen souhlasně pokývá hlavou. Očividně ho zná moc dobře, protože má pravdu. On tu pro ni vždycky bude. I kdyby mu v další minutě pozvracela boty, tak by jí jako správný kamarád utřel ústa a bez jakékoliv poznámky objednal čistou vodu spolu s nabídkou odvozu zpátky na kolej.
Nic tak tragického se naštěstí ale nestane. Alkohol v nich dále mizí nebezpečnou rychlostí, avšak se zdá, že to ani jednoho z nich nedokáže skolit. Peter brzy nato hlasitě zahlásí, že má dnes v plánu najít svůj nový limit. Perfektnější příležitost k tomu snad už nemůže mít, ne? Nikdo se mu v jeho okolí jeho stupidní plán ani nepokouší rozmluvit – i Cassidy mu na to radostně kývá hlavou, což bere jako ultimátní potvrzení. Takovéhle pařby, to je jeho. Zase se cítí ve svém živlu. Hlasitá hudba, spoustu alkoholu a nadupaná atmosféra – to vše v kombinaci s prvotřídní společností. Přesně tohle potřeboval, i když byl na začátku večera více než pochybovačný, že by se k nějaké uvolněné náladě dokázal alespoň přiblížit. Svírající pochybnosti a kolísavost jeho nálady posledních několik měsíců s ním udělaly své. Z toho důvodu je nesmírně vděčný, když si dokáže užít večer na plné pecky se svými kamarády spolu s možností kompletně, přestože jen dočasně, zapomenout na své trápení.
„Tančit?“ Zopakuje s jasnou nepřítomností v očích. Kolik toho už v sobě doopravdy má, opravdu netuší. Stíhat vnímat vše, co se kolem něj děje, vzdal už tak dvě hodiny zpátky. Cassidy pobídky se ale chytne okamžitě. „Na parkeeet!“ zvolá hlasitě, zatímco jeho kroky následují ty její. Peter má v repertoáru celkem čtyři dost sick moves; přeci jen nechce, aby jeho představení působilo tak suše. Proto pokaždé, když je DJ obdaruje luxusním dropem, tak to bere jako signál ukázat, co v něm je. Možná tam proběhne i nějaká mini dance battle, kdo ví. Z jeho bubliny ho dostane až Cassidy a její zoufalá prosba o odchod. „Crush? Co se stalo?“ Začne se zajímat, zatímco se starostlivé zamračení postupně formuluje na jeho obličeji. Vysvětlení z ní ale tahat taky nechce, jemu stačí, když ho ujistí, že jí nikdo nic neudělal. Že jí samotné nic není. Bez dalšího otálení jí pomůže sesbírat veškeré věci, v další chvíli už stojí venku na čerstvém vzduchu. Peter na krátký moment zastaví, zavře oči a párkrát se zhluboka nadechne, zatímco mu noční vzduch ochlazuje hořící tváře. Oči ale prudce otevře, když ucítí cizí váhu na sobě. „Mám tě,“ zamumlá a rukou blíže k ní jí nabídne vytouženou oporu. Tou druhou už přivolává potřebný taxík. „Nezapomeň mi napsat, až dorazíš k sobě,“ připomene jí ještě přes stažené okénko, než svižným poklepáním kapoty dá signál řidičovi, že může jet. „Dobrou noc, Cassidy. Díky za dnešek,“ usměje se na ni ještě, než mu zmizí z dohledu. Venku se ještě na krátký moment zdrží, Peterovy kroky ale nakonec zamíří zpět do centra dění. V kolik se teda nakonec vrátil do spolku? Snad se tam vůbec vrátil…

→ spolek

Celá hra na Jamese Bonda ji bavila, přidávalo to koketování s celkem pohledným brunetem jakési tajemno a vzrušení navíc, o čemž koneckonců svědčil i ten hravý úsměv na rtech a jiskřičky v očích. Nejvíc ji bavilo, že ačkoliv se tady Bond tvářil sebevědomě, čas od času narazila na drobné skulinky v jeho sebevědomí, které ji velmi bavilo prozkoumávat – bylo tedy otázkou, kdo v této hře na kočku a myš byl právě tou myší, nicméně Chloe byla připravená vytáhnout svá největší esa (jedním je tedy samozřejmě její vzhled, který mu díky svému kostýmku servírovala na zlatém podnose a zdálo se, že si chlapec užíval, co měl před sebou – jak jinak). „No, dostal jste mě,” připustila a dopřála mu drobný pocit výhry, nemůže ho přeci pořád jen trápit. Dokonce na chvíli přesunula svůj pronikavý pohled na kohosi jiného, ale jelikož se s místním agentem stále ještě bavila, neměla důvod jej opouštět, o čemž velmi rázně informovala i narušitele tohoto večera, a očka vrátila zpět na Bonda společně s drinkem pro něj – když něco chtěla, vždy to dostala. „Nápodobně, Jamesi,” zavrněla jeho jméno, a ani jí netrápilo, že jí své pravé jméno neprozradil. Dobrá, stále existovala šance, že se známým agentem sdílel křestní jméno, ale spíše si myslela, že se rozhodl udržovat tuto tajemnou hru a upřímně? Fungovalo to. Roleplay nebylo něco, co by vysloveně ve svém sexuálním repertoáru měla na denní bázi, ale očividně to na ni mělo svoje kouzlo, které se lehce narušilo jen tím tikem v oku, kdy James vypadal, jako kdyby mu do oka něco spadlo – stane se to každému z nás, ale příliš dojem neudělal. Hezky to ale vynahradil, když se nechal odvést na taneční parket. „Tak se mi líbíš, Jamesi,” pochválila jej a věnovala mu laškovní mrknutí, které se oproti tomu jeho vyvedlo, jelikož to nebylo poprvé, co na někoho takto mrkala.  
Na parketu byla jako doma a do rytmu hudby se začala vlnit velmi přirozeně a téměř okamžitě. Při smyslnějších pohybech měla očka fixovaná na Jamese a byla zvědavá, co předvede... Čekalo na ni milé překvapení, jelikož ji brzy následoval a hýbal se do rytmu snad odhodlaněji než ona. Spokojeně se usmála, když překonal vzdálenost mezi nimi a jejich tanečky spojil k sobě. Srovnala s ním rytmus, ruce si omotala kolem jeho krku a užívala si jeho blízkost a dunivou hudbu. Natiskla se k němu blíž, když přesunul ruce na její zadek, a v očích jasně mohl vyčíst, že se jí to líbí. Měla ráda muže, kteří uměli vést a iniciovat, ale zároveň nebyli vlezlí, a tak si intimní taneček s Jamesem Bondem přirozeně užívala. Nechala své tělo reagovat na jeho dotyky, nechala se unášet hudbou a celkem ignorovala, že nejsou na parketu jediní – stejně ji v tuto chvíli nezajímal nikdo jiný než tento muž v obleku. V jeden okamžik při správné hudbě se mu vpíjela do očí, ze kterých postupně popojela k jeho rtům, které se tak vesele smály, ale zároveň vypadaly tak osamoceně... a s tím by se něco mělo udělat, no ne? Čas od času ráda vezme věci do rukou i ona sama, proto ve vhodný moment využila svých rukou, které měla za jeho zátylkem, za který si přisunula jeho obličej blíž k tomu svému, a bez většího váhání ho políbila. Bylo totiž zcela očividné, že našli pochopení ve vzájemném tanečku o tom, co jeden od druhého chtějí, a ruce, které jí bloudily po těle, už jí zkrátka nestačily – musela si tedy přivlastnit jeho rty. Její energii perfektně oplácel, ačkoliv to možná nebyl nejlepší polibek v jejím životě, v žáru okamžiku byla spokojená. O tom svědčilo i to, že mu jednou ručkou zajela do vlasů, a natiskla se k němu tak, že mezi nimi nezbýval snad ani centimetr místa. Už už to začalo být moc na taneční parket, kde nebyli sami, jenže než se na cokoliv zmohla, James se s jakousi omluvou a zeleným obličejem odtahoval. Nechápavě svraštila obočí, jelikož takovou prudkou změnu nečekala a nutno říct, že z ní ani neměla radost, o čemž svědčila i její solo přesun na bar. Dokonce jí ani nezlepšilo náladu, když jí jakýsi mladík objednal drink a zcela okatě s ní koketoval (dobrá, slyšet lichotky jí náladu zlepšilo vždy, ale chápeme se, stejně jako jí do ouška cvrlikal tento muž, tak měl cvrlikat James Bond, který se vytratil bůh ví kam!).  
Nakonec zjistila, kam se vypařil – na záchody. A jak se to dozvěděla? No, možná to na ni blekotal už předtím na parketu, kde ale zrovna takovým slovům nevěnovala příliš pozornosti, jelikož čekala něco naprosto jiného, ale hlavním indikátorem byl pozvracený oblek, nad čímž nespokojeně nakrčila nosík. „Jeď domů,” instruovala ho, ačkoliv James vypadal připraven pokořit celý svět. Nechtěla s ním v tomto stavu mít nic společného, ale byl neoblomný. Ugh, tak to dopadá, když si pořádně nezjistíte, komu vlastně dáváte šanci. Hrát si na chůvu člověku, se kterým se ještě před chvílí líbala, ji opravdu nelákalo, ale jeho euforický stav nešel nijak zmírnit a jelikož ho nechtěla mít v patách po zbytek večera, uzavřela s ním jakousi dohodu – večer si užijí jindy, ale teď ji nechá být. Aby si to pojistila, zavolala mu taxík, a ke dveřím podniku jej dovedla. Celá rozladěná sledovala, jak se soukal do dveří taxíku, zatímco s otráveným povzdechem zmizela zpět do baru, kde si dala ještě několik drinků, ale její nálada byla velmi rozpačitá. Jeho chování totiž bylo velmi zvláštní, a ačkoliv nechtěla myslet na to, že se musela starat o jakéhosi opilce, něčím ji celá ta interakce znepokojovala. Ani další drink její mysl nedokázal rozjasnit, a tak se nakonec sebrala a i ona sama se přesunula domů doufajíc, že Nancy si tento večer užila lépe – ale zároveň že si ho neužívá u nich na bytě. Obvykle své kamarádce přála, ale dnes byla zkrátka rozladěná a chtěla svůj klid!

>>> domů

Dominic si její maximální sympatie získal už na baru, ale tak nějak tušila, že je tanec na parketě ještě víc sblíží, protože co by se mohlo pokazit? Naivní Lacey zapomněla, že se i tady potulují kluci, kteří mají neustálou potřebu vyvolávat konflikty a chudák Domča se přesně toho stal obětí. Cítila, jak začala vnitřně panikařit, a ačkoliv se pokoušela myslet pozitivně, nenapadalo jí, jak by tahle konverzace dopadnout dobře. A ona kupodivu dopadla více než dobře. Stačilo si jen zahrát na Domčovu přítelkyni, která má obzvláště ráda jeho blízkost a kluk ihned kamsi zmizel. Celé to divadélko vlastně nemuselo mít nějakou větší dohru, ale Dominic byl očividně opačného názoru, protože ji rázem políbil a ona se nebránila. Jenom tedy doufala, že se tu spolu nezačali muckat jen kvůli tomu klukovi, ale především protože po tom oba toužili; jasně, alkohol v tom také sehrál svou roli, ale Lacey spíše jen odboural hranice. Už dlouho nezažila něco podobného; tedy aby si s někým hned tak na první dobrou sedla, a ještě navíc s někým tak neskutečně pěkným. Dominic se zkrátka zdál být dokonalý. Užívala si jeho heboučké rty, blízkost a doteky, které mu dopřávala hned na několika místech, zatímco úplně zapomněla, že kolem nich poskakuje několik nadšených tanečníků. Holt se nechala až příliš vtáhnout do onoho kouzla okamžiku a taky se jí nikdo nemohl divit. Do reality se vrátila až v momentě, kdy oba potřebovali do plic dostat potřebný vzduch a Dominicovo konstatování o tom, že už si zase kvit nejsou. To bylo docel zákeřné, ale i přesto ji to přinutilo k úsměvu. ,,Asi to tak bude," pokývala hlavou na znamení souhlasu a hraně si povzdychla – skoro jako by ji taková věc hrozně trápila. Pochopitelně to bylo jinak, protože dokud mu bude něco dlužit, tak budou mít záminku spolu i nadále trávit tento večer; navíc visela ve vzduchu otázka, jak se s ním dorovná tentokrát, což bylo svým způsobem taky vzrušující. Na parketu už však být nechtěla, chuť tancovat ji přešla v momentě, kdy začala ona konfrontace s neznámým klukem, a pak tu taky byla Clementine, která jim očividně odmítala dát pokoj. Buď hrozně žárlila nebo byla na Lacey naštvaná za to, že se na ně vykašlala – její pronikavý pohled, který jim oběma věnovala z dálky nebyl zas tak čitelný, ale Lacey z něj běhal mráz po zádech. Naštěstí v tu chvíli zakročil Dominic, který přišel s návrhem odsud zmizet a nebýt tolik na očích. Zaměřila na něj své zorničky a vděčně se usmála, zatímco poslouchala pádné důvody jeho návrhu. ,,To jsou neprůstřelné argumenty," zamumlala a očkama poletovala po jeho tváři, přičemž se několikrát zasekla u jeho rtů, ke kterým se chtěla znovu přisát. V jednu chvíli snad i zatajila dech, protože Dominic ji svými slovy a pohyby tak očaroval, že měla pocit, že jsou na světě teď jen oni dva. Neměla ani prostor pro to, aby myslela na něco jiného. A jako by už toho tak nebylo málo, Dominic se rozhodl pro ještě větší blízkost, ze které si div samotnou chtivostí nerozkousala rty. Zčervenala, když ze sebe dostal slova, která si vložila úplně do jiného podtextu, než byl ten, který on sám zamýšlel, a mírně se pod jeho doteky zachvěla. Až ji začalo být nepříjemné, kolik pohledů tu na nich takhle mohlo viset, proto od sebe Dominica, ačkoliv velmi nerada, protože jeho polibky na jejím krku byly více než příjemné, odtáhla a popadla ho za ruku, pomocí níž jej začala táhnout zpátky k baru.
,,Dvakrát vodku, prosím," nadiktovala barmanovi své přání, když s Domčou dorazila na bar a pak pozornost obrátila zase na něj. Opřela se bokem o bar a čapla jeho tričko, pomocí něhož si ho k sobě blíže přitáhla. ,,Dlouho se tu nezdržíme, mám takový nápad," zavrněla mu do ucha a s vyzývavým pohledem se od něj zase odtáhla. Barman byl pohotový, přeci jen mu dala schválně objednávku, která bude snadná na přípravu, takže před nimi přistály dva panáky vodky a Lacey do sebe bez váhání hodila celý obsah. Když to samé udělal i Dominic, tak jej opět chytla za ruku a táhla jej směrem k dívčím záchodkům. Byl to odvážný nápad, na jehož realizaci potřebovala právě panáka vodky, který ji už nyní stoupal do hlavinky a ona se tak za chvíli nebude muset cítit trapně, že ji vůbec něco takového napadlo. Takový pocit se dostaví až zítra. Domča se ničemu nebránil, takže když dorazili na dívčí toalety, zalezla společně s ním do jedné volné kabinky a pokoušela se ignorovat pohledy holek, které si u zrcadla upravovaly svůj make-up. ,,Tohle jsem udělala poprvé v životě," podotkla s přihlouplým úsměvem, když je v kabince zamknula. ,,Ale když ti to dlužím…," nevinně pokrčila ramínky a bez jakéhokoliv dalšího vysvětlení se vrhla na jeho rty, protože od chvíle, co se od ní Domča odtáhl, nedokázala myslet na nic jiného. Nyní to však z její strany bylo o něco vášnivější, protože když věděla, že na ně nikdo nekouká, nedělalo ji problém se trochu víc utrhnout ze řetězu. Jednou ručkou ho něžně hladila po tváři, zatímco tou druhou mu zajela pod tričko (ačkoliv by bylo lákavější mu zajet pod rukáv, ale bohužel). Jasně, že jí v hlavě vyskakovaly i myšlenky na to, že by se tu s ním vyspala, ale upřímně? Něco takového by asi nezvládla. Připadala by si pak jako prvotřídní hoe, která dá každému, kdo se na ni hezky podívá, což… určitě nebyla! Přeci jen ji spousta lidí mělo především za usměvavé sluníčko, které bylo ztělesním samotné nevinnosti. Možná by ten pohled přehodnotili, kdyby viděli, jak se teď po Domčovi sápala. Tedy až do té chvíle, dokud se jí z vodky, již vypila na ex, neudělalo hodně špatně. Musela se v tu chvíli odtáhnout a opřít se o protější stěnu z kabinky, aby se, alespoň v rámci možností, vzpamatovala. Hlava se jí točila neskutečným způsobem a ona cítila, že pokud se neposedí, tak sebou asi hodí o zem. Opřená o stěnu pomalu sjela dolů do dřepu a pravou rukou se chytl záchodu, aby udržela balanc. Ani raději nechtěla vidět, jak se na její momentální stav tváří Dominic, protože se mu určitě nelíbilo, že jim to teď takto překazila. ,,Promiň," zamumlala s pohledem zabořeným do země, přičemž bojovala s neúnosným bolehlavem. Domča ale naštěstí vše vzal do svých rukou a pomohl ji vstát s konstatováním, že by měla jet domů, protože nevypadá vůbec dobře. Bože, znechutila se mu teď? Dostal ji až k taxíku, který ji měl odvézt k holčičímu spolku, za což mu byla vděčná, ale i tak měla na jazyku ještě něco, co musela vyslovit. ,,Uvidíme se ještě?" zeptala se s nevinným kukučem plným očekávání. Uklidnilo jí, když ji Dominic ujistil, že ano a ona místo toho, aby mu na sebe dala svůj kontakt, jen sdělila, kde ji najde – a sice v holčičím spolku. Chtěla mu věnovat ještě poslední polibek, ale bylo ji tak špatně, že už se k ničemu dalšímu nezmohla. Proto se s ním rozloučila pouze za doprovodu zamávání a pak už se nechala odvézt do spolku. Následující den pak chudina trávila s kocovinou, ovšem na Dominica jen tak nezapomněla.

Bylo až uklidňující, jakým způsobem se Lacey dařilo (pomalu ale jistě) zbavovat jeho strastí. Dominicovo kritické myšlení bylo neúprosné včetně těchto chvil, kdy se každičkou vteřinu snažil nemyslet na nic jiného a žít v momentu. Jenže ať se snažil jakkoliv, vždycky byl vytrhnut a nucen se zaměřit na nové překážky a vyřešit je dřív, než bylo pozdě. Proto Laceyin nečekaný polibek na tvář dokázal jakoby kouzlem zalepit tu formující se lavinu, která by dřív nebo později zasypala jeho než nějakého idiota, co se rozhodl mu připomenout před čím to vlastně utíká. Naštěstí si jeho pozornost pro sebe kradla přitažlivá brunetka a následným propojením jejich rtů utvrdil svou pravdu, že ona byla tím jeho vytouženým únikem. To se potvrdilo i tím, že týpkovo zmizení zprvu ani nezaznamenal, jelikož Lacey jej přitahovala jako magnet až byl nesvůj z toho se od ní odtáhnout. Po nepatrném projevu vděku, se tiše pousmál nad jejím hraným přesto roztomilým povzdechnutím. Navzájem si hráli do karet, a to mu na tom přišlo nejatraktivnější. Pravděpodobně kvůli tomu volba jeho dalších slov byla tak přirozená a rozezněla se v nich dychtivost po její maličkosti. Poněkud nevšedním přesto dovádivým návrhem zahaleným do slovních obratů, a ještě intimnějším pohybům se jejich souhra prohloubila o něco více. Jakmile její krk začal zdobit polibky, cítil, jak mu poddávala. „Takže… co ty na to?“ optal se jí posléze dalším vydechnutím a očima sklouzl zpátky k těm jejím. I když by to pro něj bylo adekvátní reakcí, v její blízkosti nedokázal pomyslet na to, jak by na ně mohli ostatní pohlížet. Ukrást si ji na chvíli a vzít ji někam, kde by mohli být alespoň na chvíli spolu, by pro něj byla spíš třešnička na dortu. Iniciovat to však nehodlal, vše krásné potřebovalo totiž souhlas. Dychtivost mu semkla rty, sotva co se od něj odtrhla. Pochybnosti ohledně žádosti v něm přetrvaly jenom vteřinku, dokud ho nepopadla zničehonic za ruku a nezačala ho kamsi vést.
Slepě ale pln očekávání ji následoval, tentokrát zpátky k baru; přesně tam, kde se jejich cesty poprvé střetly a kde si získal brunetčinu pozornost. Nebo to bylo naopak? Kdo ví. Lacey si momentálně právoplatně osvojila tu jeho, a to nejen spontánní objednávkou, ale i přitáhnutím blíž za jeho košili. Očekával cokoliv, jenže zavrnění do ucha do přivedlo ho přivedlo do transu společně s chladivým záchvěvem rozlévající se mu po zátylku a ramenech. „To si nechám líbit…“ zalapal po dechu. Zatímco ona po něm vyzývavě pohlížela, on očima zavadil o její rty chtě znovu prolomit vzdálenost. Rychlé odtažení mu v tom zabránilo, při jeho štěstí před nimi přistáli slíbené panáky vodky. Sotva co mrknul, Lacey pohotově kopla celý obsah do sebe a po samolibém uchechtnutí udělal to samé i on. Z neutrální chuti vodky se vzpamatoval rychlostí blesku a z brunetčina opětovného chycení za ruku mu šla hlava kolem i poté, co si uvědomil kam jej vede. Takové nabídce by se bránil jenom hlupák, proto se nechal Lacey odvést až do kabinky, kde se za nimi zabouchly dveře. Pravdou bylo že byl natolik omámen svou společnicí, natož aby si všímal některých pohledů slečen u zrcadel. „Všechno je jednou poprvé,“ prohlásil něžně až nedočkavě při její poznámce, že k takovému troufalému kroku alias dotáhnutí na záchodky se ještě nikdy nezhostila. Svým způsobem ho to těšilo. Cvaknutí zámku v něm záhy probudil ten doposud potlačovaný chtíč. „Hodná holka,“ vydechl. Nesplacený dluh si zasloužil splatit a ani on nebyl proti. Ve čtení myšlenek přímo excelovala, a proto nemusela dál nic rozebírat. Po dlouhém odloučení se jejich rty zase spojily a ač se zdál sebevíc hladový; byl hladový pro ni, avšak mnohem více si užíval to, s jakou vášní se do toho ponořila hlavně ona. Z jejích elektrizujících až hřejivých doteků mu po těle tancoval příjemný mráz vyjma ho z reality. Samozřejmě ani Dom se dotekům nevyvaroval a nechal své ruce putovat samovolně po jejím těle. Navzájem se zahlcovaly naléhavými, vášnivými polibky jako by svět měl každou chvíli skončit. Zády se nepatrně opřel o stěnu kabinky přenechávaje jí kontrolu nad nynější situací, aby mu ukázala, jak moc ho chce. A to se jí podařilo až z toho byl štěstím bez sebe. Jenomže po vybídnutí dalších polibků, do jejíchž rtů se pokaždé usmál, se od něj ukvapeně odtáhla a ač to dělal silně nerad, nezbývalo nic jiného než ji pustit. Hruď se mu stále zvedala rychlým tempem (přesně tím co v něm Lacey dokázala vzbudit pouhým zájmem), nicméně tou podivnou reakcí se mu nepatrně stáhla. „V pohodě?“ otázal se starostlivě až ublíženě, zkoumaje nečitelný výraz v její tváři. Jako lusknutím prstu se mu jeho kritické myšlení navrátilo. Mohl za to on? Dominic se sebe samého raději už na nic neptal. Rukou se k ní automaticky natáhl poté co zády sjela do dřepu. Ač jí nic nehrozilo, Dominicova ostražitost mu bránila v opaku. Nakonec se rozhodl celé tohle nedorozumění svést na panáka vodky. Ne všem mohl sednout. On už v tom byl víceméně zběhlý, protože to bylo jediné na co jeho tělo dokázalo reagovat bez jakýchkoliv zábran. Pokud Lacey celou tu dobu pila sladké míchané nápoje, vodka ji byla schopna vykolejit raz dva. Celou tu dobu ji starostlivě pozoroval, připraven zakročit, kdyby se jí zhostila nevolnost nebo bůhví co ještě. Lacey se na něj však i po omluvě ani nepodívala, to však nebránilo v Dominicově pohotovosti. „To nic… Nic se nestalo,“ hlesl s úsměvem jako reakci na nemístnou omluvu. Lacey za nic nemohla. Hlazením po vlasech ji konejšil, dokud se mu brunetku povedlo přesvědčit, že by bylo nejspíše na místě odejít do bezpečí domova a na nějaké splacení dluhu se vykašlat. Po zajištění taxíku přímo z kabinky; dávaje jí najevo, že by se na ni jen tak nevykašlal, mu nezbývalo nic jiného, než ji vytáhnout jemně zpátky na nohy a doprovodit ji nejen ze záchodků ale i ven z baru, kde společně na taxík počkali. Dveře ji přidržel, mezitímco jí věnoval jeden ze svých úsměvů. Rty se mu rozhodně zacukaly po vyslovení toho nesmělého dotazu. „Nepochybně,“ odpověděl zcela neuváženě přestože svou mysl nerad k nikomu vázal, „musím ti to přece vynahradit…“ pokračoval opět v jejich hře. Ačkoliv z předání kontaktů sešlo, dívčí spolek ho dostatečně ujistil o realizace jejího přání. Do taxíku jí pomohl, ač se mohla zdát sebevíc v pořádku. Jeho ochranářské sklony se však musely za každou cenu podrobit jejímu bezpečí. Mávnutí jí oplatil a záhy byl taxík společně s jeho společnicí tentam. Rukou ihned zabrázdil ke krabičce cigaret načež si jednu z nic zapálil. Chvíli přemýšlel, zda se má vrátit dovnitř, anebo vzít roha a vrátit se domů. V tu chvíli přišel konečně jeho kámoš s nehorázným zpožděním a navrhl mu zábavu někde jinde. No a s tím že se jednalo o Dominica, nad odmítnutím ani nepřemýšlel, jelikož se potřeboval zbavit určitých myšlenek a změna prostředí by mu k tomu mohla víc než napomoct.

Mračila se a proklínala vesmír za to, že dovolil, aby na Setha tenkrát narazila. Do teď si pamatovala, jak kouzelný pro ni ten večer byl; hned si sedli a ona samu sebe přesvědčovala o tom, že tentokrát to bude jiné. Že je Seth jiný. Jenže takhle to bylo pokaždé a ani Seth nevyšel z předepsané rovnice, která byla jejím prokletím. Nesnášela ho, ale především nesnášela sebe. Neměla si ho pustit k tělu, její vnitřní hlásek ji přeci tenkrát napovídal, že to zase nedopadne dobře, ale ona si zkrátka nemohla nechat říct. A co na tom bylo nejhorší? Teď, když Seth pomocí zvednutých rukou naznačoval, že už se vzdává, ji píchlo u srdíčka a ona si uvědomila, že ho od sebe nadobro odehnala. Šlo ji o to? Ne. Ona jen chtěla, aby ji přesvědčil, že není jako ostatní. Že je lepší. ,,Co?" vyhrkla ze sebe a výraz ve tváři se jí malinko zjemnil. Byl na ni naštvaný, protože nedostal, co chtěl. Nechtěla se kvůli tomu cítit ublíženě, jenže Seth ji přesně tento pocit vnutil. Chtěl ji tím říct, že přehání. ,,Pro lepšího nemusím chodit daleko," dostala ze sebe ani ne tak naštvaně jako spíše zklamaně. To už však Seth zřejmě neslyšel, protože se vydal pryč a ona tak promlouvala k jeho zádům. Mrzelo ji to? Určitě. Myslela si, že vážně najde lepšího? Nepochybně. Chtěla? Ne. Vlastně už na nic z toho neměla náladu. Do skupinového chatu napsala, že už odmítá na ostatní čekat, načež s neutrálním výrazem odešla zpět domů. Svůj volný večer přeci nemusí strávit v baru, a taky teď chtěla být sama. Zatracenej Gardner.