Cocktail bar

Poèet pøíspìvkù : 122 Join date : 03. 07. 17

First topic message reminder :

Poèet pøíspìvkù : 75 Join date : 07. 03. 19

princ na bílém koni
M I Š Á K

Fakt, že pomaličku začínala stárnout, nenesla přirozeně velmi dobře, a to, že už oficiálně nebyla studentkou místní univerzity, jí to bolestně připomínal. Dobrá, to je přehnaně dramatické, Gab své stárnutí zase tak moc neprožívá a vlastně to bere jako přirozenou součást života, jinak by lidé byli zaseklí na jednom místě a inu... to by nebylo ono. Jsou samozřejmě momenty, ve kterých by dokázala žít už navěky, například když je šťastná, obklopená svými nejbližšími lidmi, ale nic netrvá věčně a posun je v životě potřebný, však bez toho by se vůbec nevyvíjel charakter. A k posunu patří i stárnutí, a tak jej i vnímá jako přirozený posun ve svém životě, jen je to zkrátka velká změna být poprvé mimo studentskou roli, a občas si po svých studentských letech zasteskne. Jako třeba teď, když jí bylo oznámeno, že jako ne-studentka musí platit jinou částku, než jakou si připravila do své ručky, a teď marně lovila svou peněženku, aby dorovnala to, co jí chybělo na vstup. Byla natolik zabrána do hledání správné částky, že nepostřehla čísi příchod a mírně sebou škubla, když se u ní ozval hlas někoho dalšího než pána u vstupu. V první vteřině se lekla, že na ní zavolal vyhazovače a teď bude dramaticky vykázána z fronty, ale když na nově příchozího přesunula pohled, a spojila si, co vlastně říkal, věděla, že si může oddechnout. Tedy samozřejmě měl na sobě mladík halloweenský kostým, který byl zakrvácený, takže na první dobrou asi nevypadal úplně jako osoba, které chcete na hned věřit, ale je Halloween, veškerá krev je umělá! Snad. „Ne, to nemus-” pokusila se ho Gab zastavit, ale jak přestala hrabat v peněžence, získal mladík náskok a bankovky našel rychleji než ona a už je podával pánovi u vstupu, a tak své poslední slovo ani nedořekla. „Díky,” broukla jeho směrem s vděčným úsměvem a viditelnou úlevou v obličeji, jelikož si od maníka mohla převzít pásek opravňující ji ke vstupu dovnitř a ven jak se jí zamane. Mlčky poslouchala, jak se mladík pustil do nastavených pravidel tohoto baru u vstupu, a nervózně si zkousla ret. Už tak tu dělali pozdvižení a ona byla ráda, že se vyřešilo, no on ještě přikládal pod kotel! „To je dobrý,” mávla ručkou na komentář o tom, že jiný absolvent prošel za studentskou cenu, aniž by musel ukazovat ID, zatímco ona neměla takové štěstí. Pán to naštěstí příliš k srdci nebral, a tak společně s mladíkem poklidně ustoupila stranou a nemuseli se obávat, že budou vyhozeni. „Jak jsi předtím říkal o tý útratě na baru, já ti to ráda vynahradím, třeba tím drinkem na baru,” vyhrkla spěšně, aby se nemusel cítit, že na ní tratil. S penězi problém neměla, jen je prostě nedokázala včas vyhrabat z peněženky! Nicméně to vypadalo, že to mladíka rozohnilo ještě víc než ji a že mu vlastně bylo jedno, co platil, ale spíše ten celkový princip, nad čímž se musela pousmát. Chvíli se totiž bála, že jí to bude vyčítat, zatímco on to tu vyčítal celému systému. Značně se v ten moment uvolnila a už na něj nekoukala s tak vykuleným pohledem. „Je to o štěstí a známostech, jako všechno v životě,” hlesla na jeho monolog a pokrčila nad tím rameny. Ne že by jí to dělalo radost nebo by s tím snad souhlasila, jen... to viděla kolem sebe tak často, že už se s tím naučila žít. „A v tom máš pravdu, ti budou nejvíc opilí, ale všichni si tím jednou prošli, no ne?” nostalgicky se usmála, když si vzpomněla na svou jednu z prvních vysokoškolských akcí. Nebylo to úplně legální, to asi ne, ale ten večer si užila, i když skončil zvracením kdesi v keři. „A úplně v pohodě, ještě jednou díky a myslela jsem to vážně, ráda se odvděčím drinkem na baru,” uculila se na něj a kývla směrem ke vstupu do baru, zda se dovnitř vydají spolu. Možná ji pošle do háje, že na někoho čeká, tak by si ho holt našla později během noci, aby se mu mohla revanšovat. „Mimochodem, jsem Gabrielle... a ty asi nebudeš freshman, když ses nad jejich pitím tak rozmluvil,” jméno si opravdu tipnout nedovolila, nicméně tento drobný fakt odhadnout zkusila.

color #ffcccc

Poèet pøíspìvkù : 41 Join date : 07. 03. 21

lady joker, Ellie

Další rok, další Halloween. Svátek, který mu nikdy příliš nepřirostl k srdci a který by klidně velmi ochotně přehlížel, zalezlý v posteli s knihou v ruce a čajem v té druhé. Jenže mu není přáno. Až na pár výjimek má až příliš aktivní kamarády, kteří se starají o to, aby nebyl věčně zalezlý v knihovně u knih a patří mezi ně i jedna malá blondýnka, která je tak paličatá a přesvědčivá, že se jí jen těžko na něco říká ne. A přesně z tohohle důvodu se ještě zhruba před patnácti minutami chystal na Halloweenskou party konající se v nějakém baru, kolem kterého za celý svůj pobyt v San Franciscu maximálně tak párkrát prošel. Nijak to s přípravami nepřeháněl. Nepatří mezi fanatiky, kteří ze sebe dělají přesné kopie svých předloh a protože ani nepotřebuje soutěžit o miss v halloweenských maskách, pojal to celé velmi jednoduše. Inspirací se pro něj stal černý panter z pohádky, kterou miloval v dětství a tak mu teď tělo zdobí celočerný outfit v podobě kalhot a košile z látky připomínající Bagheerovu srst. Nic, kvůli čemu by někomu padala brada dolů, stejně jako kvůli obyčejnému černému líčení, které na sebe napatlal tak, jak mu zrovna přišlo pod ruku- make-up artista z něj určitě nebude. Nic lepšího ze sebe ale vydat nedokázal a Ellie se tak bude muset uspokojit s tímhle minimem. A pokud náhodou spokojená nebude, stejně bude mít smůlu. Teď už je totiž na jakékoliv změny pozdě. Dveře jeho bytu se za ním dávno zavřely a jediný směr, kterým míří, je bar, před kterým se má s Ellie potkat.
Zpráva od jeho kamarádky mu nejprve utekla, jelikož vůbec nepostřehnul, že mu nějaká přišla, ale i přes lehké zpoždění si jí na telefonu všímá tak akorát včas. V okamžiku kdy ji čte už je totiž kousíček od baru a do klávesnice tak jen velmi rychle vyťukává zprávu, v níž jí oznamuje, že už tam za chvíli bude. A skutečně tomu tak je. Uběhne jen pár dalších minut a už má před očima záplavu lidí ve všemožných kostýmech, ať už kreativních nebo obyčejných jako je ten jeho. Bože. Jak tady Ellie najde? Jokerů je tu povícero, stejně jako lidí, kteří zvolili červenou barvu, jenž by na sobě dnes podle instrukcí měla mít i jeho kamarádka. Rozhodně mu to svou volbou neulehčila! Ale budiž jí odpuštěno, určitě jí to bude slušet tak moc, že bude nepřehlédnutelná. Bloudí tedy očima po svém okolí, aby ji našel a všímá si během toho i ostatních kostýmů. Víly, mořské panny, roztleskávačky, nějaká holka v červených kalhotách, saku a podprsence… počkat. Není to Ellie? Nemusí se sám sebe ptát dvakrát. Dřív, než se stihne ujistit, že vidí dobře, už si ho jeho kamarádka všímá taky a svým zvoláním i tím, jak se mu vrhne do náruče, mu potvrzuje, že se dívá na tu správnou Ellie. Tedy, v rámci možností. Takhle oblečenou ji totiž ještě nikdy neviděl a tak v něm přece jen drobné podezření, že si jeden druhého s někým spletli, ještě chvíli zůstává. A pak ho zase opouští, když k němu doléhá její narážka na fotku ve svetru, kterou nedávno přidal na své sociální sítě. "Fakt vtipný," podotkne s lehkým ušklíbnutím, které však jeho kamarádka díky tomu, že se ještě stále tiskne do jeho náruče, skoro jako by ho měsíc neviděla, nejspíš nemůže vidět. "Ne, nějak jsem to zvládnul sám. A taky to podle toho vypadá," prohodí, když už ji propouští z objetí na svobodu a stejně jako si sjede pohledem ona jeho, si tím svým sjede i on ji. Dává si však záležet na tom, aby to byl co nejrychlejší možný pohled, protože by nerad vypadal jako někdo, kdo ji očumuje. To totiž nedělá, pouze se snaží sám sebe přesvědčit, že vidí dobře a že se mu její dnešní odvážlivost doopravdy jenom nezdála. Nezdála. Ellie je vážně v podprsence a on raději zvedá pohled zpátky k jejím očím. "Nezapomněla sis doma tričko?" Nedokáže si to odpustit. Ani ona jeho hned ze začátku neochudila o pár dobíravých poznámek, tak v tom přece nemůže být sama. Nakonec se mu však na rtech přece jen nepatrný úsměv objeví, aby ještě nenabrala dojmu, že ji tady kritizuje. Může jít v čemkoliv jen bude chtít. Jen od ní asi bude muset celý večer odhánět všechny proutníky a oplzlé dědky, kteří by z ní rádi sundali i ten zbytek látky, co na ní je. "Vypadáš… dobře," není si úplně jistý svou volbou slov, protože jí nemůže říct nic, co by jí zřejmě řekly její holčičí kamarádky. A ani nechce. Věty v podobě „v tomhle tady dneska určitě někoho přefikneš“ a „zajímá mě, kdy s někým skončíš na záchodech“ totiž moc často nepoužívá a rozhodně to dnes nehodlá změnit. Ellie si tak bude muset vystačit s touhle drobnou, nejistou pochvalou. "Tak pojď, ještě nám tady venku umrzneš a to nemůžeme dopustit," nakonec kývne hlavou směrem ke vstupu do baru, kde už s ní hezky trpělivě čeká, než na ně dojde řada. A jen co se tak stane a oba mají zaplacené lístky, vrhá se společně s ní do jámy lvové, odmítajíc panáka, který je jim při vstupu nabízen.

Poèet pøíspìvkù : 47 Join date : 07. 02. 21

the sweetest Gabcake

S tím pozdvižením už to tak holt bylo. Když se Michael rozkecal, tak už ho nešlo zastavit. Chlapec musel vyjádřit to co mu leželo na srdci, vzhledem k tomu ještě když se jednalo o základních pravidlech etiky. Nikdy se neptej na věk ženy, kolik vydělává muž a už vůbec nevyvolávej debatu na téma který Chris je nejlepší, protože Chris Pratt to rozhodně nebude. Kapiš? Když se slečna ozvala s tím ať už tím svým slovíčkařením nechá, pomalu ale jistě se jeho žár v tom zničit pánovi kariéru vyhasl jako by se nechumelilo. A možná to bylo i dobře… Někdy si fakt nemůže své komentáře odpustit, a to je možná jedním z důvodu, proč by o něm nikdo na první dobrou neřekl že je neurodivergentní. Mike pobaveně zavrtěl hlavou nad tím, když zmínila, že mu koupí, zato drink – ne že by o tom pochyboval, ale něco mu říkalo, že to spíše myslela jako srandu. Jak by to popsal… V daný moment to pochopil jako takovou tu věc, kterou si lidé říkají mezi sebou, aby je navnadili na to, že se jim ten dobročinný skutek skutečně vrátí. No moc se k tomu nevyjádřil, a to bylo nejspíš způsobené tím, že kladné signály mu vždycky dělaly problém. „Tak to, aby bylo na čase, aby sis tady nějaké našla, třeba tě pak příště pustí i bez placení,“ vyhrkl pobaveně, když zmínila, že v životě jde výhradně o známosti. Třeba si byl moc dobře jistý tím, že kdyby jeho tatík nebyl býval dědicem a momentálním vydavatelské společnosti, tak by Míšovi ani nebyla udělena možnost si nechat vydat vlastní knížku, z čehož měl rozhodně radost… Ještě aby ne! Zase na druhou stranu moc dobře věděl, že takovou šanci nedostávají ani ti nejtalentovanější autoři a pak tu byl někdo jako Míša… Tu možnost dostal téměř okamžitě, protože si to prostě usmyslil. No to jo… Škoda že jeho fotřík jen věděl, že psát absolutně neumí, to by pak čučel. Michael byl obětí nepotismu jako vyšitý a na rozdíl od nějakých světoznámých celebritek neměl potřebu to popírat. Kdyby nebylo jeho famílie (která vydávala knížky už cca sto let), tak by v podstatě nebyl nikdo, a to on i víceméně preferoval. Tudíž mu říkalo, že světlovláska v hledání známostech rozhodně problém mít nebude. S největší pravděpodobností už tu nějaké měla a on jí do toho vstoupil. „No nevím jak ty, ale já jsem se vždycky držel s pravidly. Jsem měl pocit, že sotva co si srknu tak už mě budou brát policajti,“ pokrčil nad tím rameny se smíchem, „no ale pak když už jsem mohl legálně, tak to šlo se mnou z kopce, o tom žádná. Ale většinou si to nepamatuju… podobně jako můj výlet do Vegas. Vím, že jsem tam slavil narozky, ale co bylo dál? To fakt netuším.“ Sotva co to dořekl, tak si ani jeho vlastní hlava nebyla jistá tím, zda se do Las Vegas vůbec podíval. No… V daný moment by se už ptal Petera, aby mu to odsouhlasil nebo ho, popřípadě opravil, ale s tím, jak mu zmizel mu nezbývalo nic jiného než spoléhat na svou vlastní paměť. Prostě ať už se stalo cokoliv, navždy to zůstane ve Vegas. Musel trochu přibrzdit, protože zas říkal cizím věci, co se prostě na prvním setkání neříká. Když však přišlo potvrzení toho, že to s tím zakoupením drinku myslí vskutku vážně tak trochu zrudnul (rozhodně byl míň rudý než jeho svetr potřísněný falešnou krví). „Ale no ták,“ mumlal Míša trochu v rozpacích, „teď mi ale bereš job, víš o tom?“ pronesl krapet naštvaně ale ne úplně, spíš se nad tím smál – rozhodně nečekal, že to myslí až tak vážně. „Takže Gabrielle, a ne dívka v nesnázích? To už mi dává větší smysl,“ zazubil se, „to mě ale velice – spíš převelice těší, mademoiselle.“ Mademoiselle jako Chanel Coco Mademoiselle… Protože Gabrielle je rodné jméno Coco Chanel. No to by nebyl Michael, aby si trochu nezarefencoval. To je tak když si kvůli nákupu dárku pro mámu, uděláte parfémový deep dive a pak nemyslíte na nic jiného. „Tak víš, jak se říká… Pít se chodí jenom s Míšou,“ trochu se nad svým vtípkem ušklíbl, protože se mu opravdu mega moc povedl, „takže máš štěstí, žes na jednoho právě narazila.“ Úsměv z jeho rtů mu nemizel, ba naopak – hlavně se rozšiřoval. „A víš, na co je teď ten správný čas?“ optal se řečnicky. „Čas na to abychom těm prvákům šli ukázat zač je toho loket, Gabs,“ pobídl ji, zatímco se konečně rozešel do víru samotného baru, kde už bylo vidět, že se lidé baví. Ač si to mířil konečně k baru, tak očkem kontroloval, jestli ho roztleskávačka následuje, protože byl by pěkně nerad, kdyby se mu ztratila podobně jako Peťa. To už by si fakt myslel, že je problém v jeho maličkosti, ale prozatím bude hezky žít v nevědomosti, hezky s drinčíkem v ruce – tedy až se dostane přes ten dav.

#993300

Poèet pøíspìvkù : 70 Join date : 25. 01. 18

Christopher

Halloween. Sofia sa tento rok rozhodla pre sexy kostým, v ktorom môže ukázať svoje dlhé nohy. Povedala by, že je celkom zručná, a preto si zvládla tento kostým dať dokopy úplne sama. Trošku sa pri tom potrápila pri šijacom stroji, ale napokon to zvládla a s výsledkom je nadmieru spokojná. Kostým pozostáva zo zlatých šiat, ktoré siahajú tesne pod zadok, ale stále tak, aby sa v nich mohla pohodlne hýbať a tancovať bez toho, aby všetkým ukázala niečo, čo nechce. Samozrejme, že víle nemôžu chýbať krídla, bez toho by tento kostým asi ani nebol tak úplne jasný. Len nedávno si vlasy zafarbila na červeno, keďže už naozaj potrebovala nejakú zmenu, a čo je jednoduchšie, ako spraviť si niečo s vlasmi? Je to však zmena, ktorá nie je tak úplne permanentná, a teda keď ju to o týždeň či dva prestane baviť, tak sa, jednoducho, môže vrátiť k svojej pôvodnej farbe. Tmavej by sa nikdy nadobro nevzdala, už to k nej proste patrí, ale raz za čas to treba trošku okoreniť. Z týchto nových vláskov vyčarovala úplne jemné vlnky, aby to tomu kostýmu dodalo ešte lepší efekt. A keďže všetko ladila do zlatistej farby, tak k tomu prispôsobila aj úplne nenápadné trblietavé tiene s tenkou čiernou linkou. Všetko sa snažila robiť úplne jemné a žiarivé, aby to malo tie správne víla vibes. Na dnešnú halloweensku akciu sa vydala so skupinkou priateľov, ale veľmi dobre vedela, už to po tých rokoch pozná, že sa každý aj tak rozpŕchne iným smerom. Sofia sa krátko po vstupe do cocktail baru, kde sa dnešná akcia odohráva, zastavila, aby si poriadne prehliadla výzdobu a porozhliadla sa, či náhodou nezahliadne niekoho známeho. Už od vstupu je tu cítiť dobrý vibe, a hoci je ešte celkom skoro, je to tu už naplno rozbehnuté. Zopár ľudí už aj ukazuje svoje tanečné kreácie na maličkom parkete, ktorý sa nachádza len neďaleko baru. Tento podnik je menší a útulnejší, ako napríklad nočný klub, ale má to všetko svoje čaro. Hneď pri vchode jej bol ponúknutý zelený panák, ktorému sa, samozrejme, nebránila a jednoducho ho do seba kopla. Dlho však sama nezostala, keďže sa ešte ani nedostala k baru, aby si niečo objednala a tento večer tak poriadne odštartovala, keď sa k nej prihovoril známy hlas. Je dosť možné, že nebyť jeho prenikavých modrých očí, tak by ho vôbec pod touto maskou nespoznala. Takmer každá časť jeho tela je ukrytá, bohužiaľ, a preto jej to možno nejakú tu sekundu trvá, kým si ho dokáže priradiť. „Christopher,“ sladko sa usmeje, pričom ho rýchlo zíde pohľadom, od hlavy až po päty. Batman. „Toto je halloween, takže som tú pekelnicu musela skryť za niečo nevinnejšie,“ spraví jednu rýchlu otočku, aby mu lepšie ukázala svoj kostým a zasmeje sa. Sofia je ale sladké dievča, beda tomu, kto by s tým nesúhlasil. Avšak hoci Christophera až tak dobre nepozná, sarkazmus, rozhodne, rozoznať vie, a preto sa nad jeho poznámkou musí pousmiať. „Škoda tvojej tváričky pod tou maskou,“ zavrtí nesúhlasnou hlavou do strán, pričom sa jej na perách stále pohráva pobavený úškrn. Sofia veľmi dobre vie, že Christopher je sexy, hoci sa až tak dobre nepoznajú a stretli sa iba zopár krát. Videla ho v športovom oblečení, čo je podľa nej to najpríťažlivejšie, čo môže na sebe muž mať. Spotené tričko a kraťase? Mňam. No čo, každý má nejaké chúťky a Sofia nie je výnimkou. Sama nad sebou sa v hlave musí zasmiať, pretože naozaj ani len netuší, prečo tu premýšľa nad sexy spotenými mužmi, keď má takéhoto fešného zrovna pred sebou. Krátko sa porozhliadne, či náhodou nezahliadne jedného z jej priateľov, ale vyzerá to tak, že už sú všetci dávno rozlezení, a tak sa môže naplno venovať Christopherovi. „Vyzerá to tak, že som pre dnešný večer tvoja,“ venuje mu jeden sladký úsmev, pričom ho zľahka potľapká po hrudi a už aj si to razí k baru, u ktorého sa zrovna uvoľnilo voľné miestečko. Aj keď na Christophera vôbec nečakala, je si takmer úplne istá, že ju sem nasledoval. Po krátkom nahliadnutí do špeciálneho halloweenskeho menu je voľba jasná, keďže Martini je už niekoľko rokov jej obľúbený drink, a preto Mad Hatter Martini proste musí byť. Posadí sa na jednu z vysokých barových stoličiek a obráti sa opäť smerom k Christopherovi. „Ale no tak, je Halloween, takže žiadna mrzutá nálada,“ zavrtí hlavou nad jeho poznámkou, že si musí dať nejaký drink, aby to tu vydržal. Sofia zbožňuje halloween, čo možno vidieť aj na jej vyškerenom výraze, ktorý jej dnes z tváre len tak ľahko nezmizne. „Hádam, že ti tento večer dokážem aspoň trošku spríjemniť,“ zľahka pokrčí ramenami, pričom sa zadíva do Christopherových nádherných modrých očí, v ktorých by sa veľmi jednoducho stratila.

Poèet pøíspìvkù : 33 Join date : 06. 12. 20

jeho známá Alesia

Tyto kroky, které podstupoval by se pro někoho daly nazývat jako velké kroky, ovšem ono.. Nathaniel nebyl až takový introvert a pokud se sešel s dobrými lidmi tak s nimi dokázal dokonce i mluvit. Ano jeho mluva se hodně často týkala knih, ale to už bylo vedlejší. Nějaký jeho spoluobčan knihomol to ocenní! Jednou snad. Každopádně už i minulý rok se nacházel na párty která se týkal halloweenu a tak moc nedělal velkou vědu ohledně toho, že by to nezvládl. Alespoň během té doby co se nacházel doma a hleděl na svůj už docela dost populární kostým, který by i lidi mohli rozeznat. Bral spíše to jako úspěch, že nakonec nešel za něco co se netýkalo úplně knih, i když teda stále přemýšlel o tom, že by se převlékl do kostýma Aragorna z Pána Prstenů, ale ten nebyl kompletní. Nesehnal všechno podle svých představ a ano chtěl aby to bylo perfetkní, neboť kdyby nebylo.. no jednoduše by se cítil jako kdyby zrazoval celou osobnost Tolkiena a to bylo už něco co by pravděpodobně nepřežil a to myslel opravdu vážně. Nakonec proto zvolil tento jednoduchá kostým, který pro jeho potěšení měl dostatek vrstev na jeho těle a taky když se sledoval si dokázal přiznat to, že mu to docela sekne, ne že by mu to k něčemu bylo.
Nakonec se teda jen s hlubokým nádechem vydal až k tomu baru, moc do nich nechodil, neměl s kým a neměl ani pořádný důvod. Alkohol mu nikdy moc nechutnal, ale občas si něco dal. K tomu všemu mu bylo stejně připomínáno to, aby to nikdy nepřehnal, neboť by mohl někde spadnout a sám by necítil, jestli si něco udělal. Proto nakonec jenom lehce odmítl uvítacího panáka, s myšlenkou že si raději něco objedná později sám, když bude mít chuť a už se prakticky vydal v té hromadné vlně lidí dovnitř. Byl z toho trochu nervózní už jen kvůli přebytečným dotekům, které nutily jeho kůži nepravidelně ucukávat a v tom se mu spletly dokonce jeho nohy, což už pro něj byla taky docela klasika. Jakmile se narovnal zahlédl známé vlasy, které už párkrát viděl a nakonec i tvář, kterou měla pomalovaný make-up. Než si to stihl pořádně uvědomit jeho ústa už po ní zavolala a tak se jen narovnal v zádech a čekal až si ho všimne. Jakmile si ho Alesia všimla, lehce se usmál a pak mu přes úsměv unikl lehký smích ohledně jejího vtipu. "Možná jako Neo dneska i vypadám," chytil prsty kožený kabát a jen s ním lehce zacukal. Pak si ale na chvíli sundal sluneční brýle aby na ni lépe viděl a během toho cítil jak mu spadl kámen ze srdce, když potvrdila, že ví kdo je. Asi by bylo pro něj docela dost trapné, kdyby nevěděla. "Možná je už i čas, kdy vystrčím nos z knih, překvapivě jsem si žádnou sebou nevzal," přizná ji. Chodili spolu na terapie, tak nějak ví čím si ona prošla a ona to ví o něm a tak mu ani nevadilo toto říct před ní nahlas a navíc to pro něj bylo něco jako pokus o vtip o jeho o sobě, takové vtipy dělá docela často. Pak ji chvíli pozoroval a nakonec se jenom nadechl, brýle trochu pevněji stiskl, nabíral odvahu, což u něj bylo docela obtížné. "Nemám v plánu utíkat, tím pádem bys neměla taky," uculí se přátelsky, teda alespoň se o to snažil nakonec k ní udělal lehce krok. "Nedáš si.. drink? nebo vodu pokud nepiješ samozřejmě, a taky nechci znít jako že tě chci opít.. ale víš jak to myslím. Že ja-ko by to pomohlo. Od..odlehčit naší situaci, jo tak to myslím," trochu se do toho všeho celý zamotal a cítil jak mu rudnou dokonce i uši! Chtěl ji pomoci, přeci jen ji znal a taky.. už jen protože ji znal by ji rád dělal společnost, jak kvůli sobě, protože by si jiného kamaráda očividně dneska neudělal ale taky kvůli ní protože vypadala trochu nesvá. "A taky.. ti to sluší. Ten kostým ti jde k.. vlasům?" měl chuť si zacpat pusu něčím, aby na chvíli přestal blábolit. "Ta modrá a mořské šaty, hezky jsi to vystihla," dodal jenom aby pochopila, že to byl pokus o kompliment, který se sluší a patří samozřejmě a taky to myslel upřímně, přeci jen si dokázal všimnout té dobré kombinace a taky toho, že ji to slušelo.

if my book is open, your mouth should be closed.

#0047ab

Poèet pøíspìvkù : 34 Join date : 08. 09. 21

Bestie Toby as Bagheera

Dalo by se říci, že prakticky počítala dny a minuty do toho než na sebe bude moci napatlat hromady make-upu a obléct se tak odvážně. Taky počítala samozřejmě minuty pro to, než se sejde se svým nejlepším kamarádem, kterého nakonec přemluvila, aby s ní teda šel. Bylo ji jasné, že zrovna Toby si tam nebude kdo ví jak užívat, protože byl podle ní takový zaprdnutý a ani nepil alkohol, což ona naprosto respektovala a tak plánovala se s ním bavit co nejlépe, aby si to užil i jako ten střízlivý a pít i dávky alkoholu za něj! Jak tak kráčela k tomu baru, možná trochu litovala toho, že si k outfitu pořídila červené boty na podpatku. Moc často takové boty nenosila a tak měla trochu obtížnost v nich chodit a rozhodně si to v moment, kdy je platila nepředstavovala, že by v nich něco ušla až bude pěkně pod obraz, což plánovala. Nakonec jak na ně koukala chvílemi během kroků jen pokrčila rameny a řekla si, že to bude řešit až v ten moment co na to dojde. Měla energie na rozdávání už jen kvůli tomu, že společnost plná lidí bylo přesně něco pro ni a navíc další trávený čas s kamarádem, který pro ni znamenal opravdu hodně byl ten druh činnosti, která ji dobíjela snad ještě více než i jídlo a to už zrovna u Ellie bylo co říct! Nakonec se jenom s úsměvem raději dívala na cestu, aby ještě do někoho nenabourala, koupila si svůj vysněný hot dog, který rozhodně byl potřeba a byla to opravdu důležitá zastávka.
Nakonec došla až k baru, kde i spolu s ní byla už tak hromada lidí! To že měla podpatky nakonec nebyla žádná sláva, přeci jen osůbka jako byla ona se svými 165 centimetry moc nepochodí ani s podpatky a tak trochu zvedat hlavu a hledat Tobyho bylo obtížné. Nakonec ho ale našla! Už se k němu rychle vydala, div si takto brzo nevykloubila kotník a jen na sebe upozorňovala ještě tak deset lidí když volala na Tobyho. Jakmile k němu došla, hned se mu vrhla do náruče, možná to bylo z části kvůli tomu, aby na chvíli ještě svůj vzhled schovala. Jakmile se odtáhla od toho hladkého oblečení, které měl na sobě už jen stála a komentovala jeho outfit. Hezky se zazublila když pochopil její komentář ohledně svetru a pak už mžourala oči na jeho make-up. "Náhodou! Musím říct, že to je docela dobré. Až mě i děsí, že to máš i docela rovnoměrně," poví ještě a lehce nakloní hlavu. Fakt, že jo! Toby ten make-up měl docela symetricky! Ellie byla ráda, že se ji to povedlo na té hromadě co měla ona na obličeji a pak už jenom stála před ním v té své nové odvážné kráse. Kousek její mysli se trochu scvrkl když mu dala možnost si její osobu prohlédnout. Přeci jen, byl to Toby, docela často ji záleželo na jeho názoru a zrovna teď měla dost odvážné kousky, které stoprocentně viděl poprvé. Ellie cítila lehkou nervozitu, ohledně toho co si o ní jen pomyslí? Ona na takové věci nebyla, ano občas si oblékla šaty, ale to bylo stejně že se v nich většinu času vrtěla, protože se cítila docela nepohodlně. "Nepřišel v balení, tak jsem to musela vyřešit," vrátí mu jeho poznámku ohledně trička a podívá se na sebe. "Myslím, že jsem to vyřešila dobře," uculí se hravě jenom, viděla moc dobře tu jeho reakci. Ano jistá část byla nervózní ale ta druhá se smála tomu jak.. byl v šoku? Ano dalo by se to tak říct. "Vypadám sakra dobře, ani nevím že vypadám tak dobře," jeho nejistý kompliment pochopila. Ano, asi to bude trochu těžké odhánět kluky a další podobné bytosti, ale což nebylo to nic s čím by si Ellie neporadila! Nakonec jenom zavrtěla lehce hlavou, bylo ji jasné, že nic lepšího nedostane a taky ji to ani trochu nevadilo. Hlavní stejně pro ni bylo to, že tu Toby byl a nějaké komplimenty pro ni nebyly důležité. Nakonec se jenom zasmála. "Jestli dostanu rýmu aspoň mi to budeš moct dát sežrat, což pravděpodobně dáš," uchechtne se nakonec jenom a pak už jen pokývá hlavou a vydá se po jeho boku ke vstupu. Během chvíle byla řada na nich, jakmile viděla panáka hned se zazubila. "Uuu, díky!" pronese a hned ho do sebe kopne, trochu se zašklebí a pak už dožene Tobyho dovnitř. V tom si ale vzpomene jakmile ji ohluší hudba. "Počkej!" Zavolá na Tobyho a zastaví ho rukou. Stoupne si před něj a hnedka začne šmátrat po kapsách. "Já si říkala, že ti něco chybí," zaculí se škodolibě a během momentu z kapsy vytáhne kočičí ouška. V tento moment byla ráda, že měla podpatky i když oproti němu to nebyl zázrak, protože její čelo tak pomalu dosahovalo k jeho ramenům. "Fuh, taky by ses mohl trochu sehnout, ale dobrý mám to!" řekne hned, protože si uvědomila, že by měl možnost odmítnout, což rozhodně nechtěla, proto se pořádně natáhla a během okamžiku posadila na hlavu kočičí ouška. Ruce dala pryč v dramatickém momentu a pak si spokojeně poskočila. "Teď, dokonalost," řekla a prsty si dala k ústům aby udělala takový ten perfecto polibek. Na tváři ji hrál úsměv, moc dobře věděla, že on by si nic takového nepořídil a taky nemohla promarnit takovou šanci mu dát něco na hlavu!

color: #89cff0

Poèet pøíspìvkù : 10 Join date : 04. 06. 23

nová známá Lizzie

Chvilku byl u baru sám (pokud tedy nepřipočteme Ti, které neznají Louise) než je nepřímo osloven drobným hláskem nedaleké dámy. Slušně jí odpoví, když si opatrně bere svůj drink. „Zajímavý tip, ale nesprávný.“ Řekne svým přízvukem podívá se na ní. Musí se pousmát nad jejím kostýmem, který spíše tvoří auru oblečku. Projede ji od hlavy k pate. Blondýnka s ostrými rysy a tmavě modrými očima ho zaujme. Napije se trochu svého drinku, ale hned ho pokládá, aby se očividně mohl věnovat návštěvnici blízkosti. Nad řečmi dam si to, co on se musí pousmát a pokroutit hlavou. Čeká, co jí vlastně má říct, ale ona ho předběhne.
„Přišel jsem sám a nečekám, že mne někdo zabaví. Spíše tady zabavím někoho…“ Nedořekne větu a pořád s ní drží oční kontakt. „To takhle oslovuješ každého kluka?“ Pousměje se a popíchne jí tím. Chce vědět, co vlastně tu hledá. „Nevypadáš totiž na jeptišku, princezno.“ Řekne a pomalu se znovu trochu napije. „Proč zrovna princezna Leia ?“ Zeptá se a zašklebí se. Poznal ze si měla kostým v podobě princezny Leia. Star Wars znal, nejraději měl sice období klonových válek, ale i tak. „Jinak jsem Aldrick Louis, ale říkej mi jen Louis.“ Pousměje se. Měl rád své jméno, ale zrovna Aldrick je takový divný anglicismus, co mu moc nevyhovuje. Podá jí přitom volnou ruku, pokud jí přijme tak jí jemně natočí, aby ji mohl symbolicky políbit. Samozřejmě by si mohli popřát rukama, to ale on vnímal až moc stereotypní.
Jakmile se jak či tak seznámí tak se rozhlédne. /Už se to tu začíná plnit. / Řekne si pro sebe. Je to tu fajn, ale nechce se nechat utlačit. „Jinak pěkný kostýmek.“ Pousměje se na ní. /Netají se svým tělem. Super. / Pomyslí si. Musí si přiznat, že se mu určitým způsobem líbí. Po pochvale jí nechá volné pole v konverzaci, měl pocit že by jí mohl unudit, kdyby jí nepustil ke slovu.

Poèet pøíspìvkù : 108 Join date : 05. 07. 17

Alone

← Holčičí spolek

Ačkoliv to mohlo znít nevěřícně, Lacey letos plánovala strávit Halloween sama; na pokoji, s knížkou, dobrým jídlem, a především diplomkou, která ji svou přítomností děsila každé ráno. Byla na univerzitě již v posledním ročníku a jelikož zatoužila po červeném diplomu, chtěla do toho dát své nejvyšší maximum. To však taky znamenalo omezení sociálního života. Moc se jí to nelíbilo, ale namlouvala si, že si vše vynahradí další roky, kdy už žádnou školu řešit nebude; nebo v to minimálně doufala. Většinu času teď tedy trávila především na pokoji, v knihovně, nebo taky v kavárně, kde si za doprovodu lahodného flat white zpříjemňovala nevyhnutelné psaní své diplomové práce. Jejím přátelům se to pochopitelně vůbec nezamlouvalo, snad jen Lincoln její nápad podpořil, zatímco Sof nad ní vrtěla hlavou. Nebylo tedy divu, že jakmile zmínila, že se na halloweenskou párty, kam měla namířena snad polovina holčičího spolku, nechystá, setkala se s hlasitým a naštvaným nesouhlasem. Jsi v posledním ročníku a vynecháš takovou legendární párty? Zbláznila ses?! Už tak s námi skoro vůbec nejsi, jednou by ses snad mohla utrhnout. To byly řeči, které Lacey musela po svém oznámení poslouchat a nejistě se nad tím vším usmívat. Co jim taky měla říct? Věděla totiž, že mají pravdu. Jeden večer jí přeci nezabije, ne?
,,Určitě ne," zamumlala si pod nosem zrovna když si prohlížela halloweenskou výzdobu v cocktail baru, která se opravdu vydařila. Uběhlo pár dní a Lacey se argumenty holek rozležely v hlavě. Zasloužila si odpočinek a chvilkové vypnutí od školy, což byl taky důvod, proč se nakonec rozhodla jít. Takže teď byla tady; v kostýmu inspirovaném známou japonskou mangou, a sice Zápisníkem smrti. Ten měla dokonce i fyzicky v ruce, aby si mohla případně z někoho utahovat s tím, že jej do deníčku zapíše. ,,Dáme si nějaký drink, ne?“ prohodila Clementine, která už nedočkavě koukala na bar a poukazovala na fakt, že tam je nyní minimum lidí. To se během večera určitě změní, bar je vždy, přeci jen, nejžádanějším místem. ,,Takjo," pronesla s úsměvem Lacey a po boku svých kamarádek zamířila směrem k baru. Tam si nadiktovala limitovaný koktejl s názvem Vampire kiss, za čímž se mohlo skrývat cokoliv; to se jí pochopitelně zamlouvalo, protože měla ráda překvapení. Během čekání na své objednávky mezi sebou děvčata horlivě diskutovala o kostýmech ostatních, a jelikož se do toho všechny natolik ponořily, ani jedna si nevšimla, že už jsou jejich koktejly hotové. Nebylo tedy divu, že si Lacey nevšimla ani kluka, který se k jejímu koktejlu přikradl a bez jejího povšimnutí ji začal do skleničky sypat jakýsi bílý prášek a následně koktejl rychle míchat.

Cocktail bar - Stránka 3 48500d464be6dd3c075a8393fc0e1438

Cocktail bar - Stránka 3 608c22144495285cddf5ae8bb43d8cf0

Cocktail bar - Stránka 3 A814fce4f754dd960362b079dd5f2d41

Cocktail bar - Stránka 3 A3941da8e181fd1ffeca30516b404191

#d40f21

Poèet pøíspìvkù : 27 Join date : 21. 09. 23

Lacey

Dominic si nebyl moc jistý svým výběrem lokací, protože se bar vždycky stal hlavním terčem všech setkání a také se zde pozastavovali, ti, kteří nutně potřebovali dobít energii, anebo vyzkoušet něco úplně nového. Každičkou vteřinu se prostranství baru stallo středem pozornosti každého, kdo jen žadonil o trochu osvěžení. No… někteří vypadali jako hladovějící supi, když tam kolem začali kroužit a uháněli barmany, aby něco připravily zrovna jim. Takže když se dav zničehonic rozpustil, tak si trochu i oddychl. Přece jenom pokoušet se přečíst zprávu, zatímco do něj někdo bouchá loktem nebo se o něj otírá, jen proto aby se natáhli pro připravený nápoj, nebylo zrovna příjemné, ale tak co se dalo dělat. Číst si zprávy uprostřed probíhající party nebylo také nejlepším rozhodnutím. Nebo spíš se mu potvrdila teorie, že na všechno bude muset být zase sám. Jako vždycky… Ale tak co se dalo dělat, Dominic byl takový, že neměl důvod předpokládat, že by si kvůli němu někdo měnil plány (vzhledem k tomu, že ani on sám toho není schopný). Nebo spíš... Marně v to doufal, že by se mohlo něco změnit, jelikož byl až nezdravě smířený s faktem, že pro všechny, a ještě k tomu navždy bude tou druhou volbou. V mnoha případech si za to mohl sám, ale teďka se cítil jako ten největší hlupák, že se tu vůbec ukázal. Displej, který mu doteď modrým světlem iluminoval obličej, se jako na povel zhasnul a on automaticky sáhnul po svém shotu vodky a kopl jej na truc do sebe. Rozhodně byl lepší než ten, který rozdávali při vstupu – trocha čistého mu neuškodí ba naopak. Grimasa v Dominicově tváři se i přesto krapet proměnila, ale i přesto prohodil směrem k barmanovi, že by si přál další. „Díky.“ Jednalo se o vodku, takže shot byl zas plný a on se rozhlížel kolem, doufajíc že ho něco přiměje k tomu, aby toho pití alespoň na malý moment nechal. No a taky že se stalo… Koutkem oka se mu totiž povedlo zachytit něco, o čem by se mu v podstatě ani nesnilo. Spíš nerozuměl tomu, že byl někdo schopný se snížit na takovou úroveň a nasypat někomu něco do pití. Chlápka bedlivě pozoroval z povzdáli, jak se snažil bez jakéhokoliv povšimnutí zamíchat vsypaný obsah do drinku jedné ze slečen užívajíc si mezi sebou přátelskou konverzaci. Neřekl by, že ostatní tuhle situaci schválně ignorovali – šlo spíše o to, že měl na toho chlápka až moc dobrý výhled a viděl, co dělal nebo spíš o co se snažil. Jemu stačilo jenom pomyšlení na to, že by se něco takového mohlo stát jeho sestře a byl z toho nesvůj. Naštěstí Dominic nepatřil mezi ty, kteří se nutně potřebovali poradit sami se sebou vnitřním monologu, než se rozhodli někomu v něčem zabránit – on jednal vždycky hned. Pokud se mu něco nelíbilo, tak to šel řešit hned. Ještě s tou špetkou alkoholu v jeho těle to nešlo ani jinak. Čerstvě dolitý shot do sebe opět nalil (samozřejmě na kuráž) jako by se jednalo o vodu. Dominic se vydal tedy na druhou stranu baru, aby ujal situace. Sem tam se mu někdo do cesty připletl, takže s hloupým ‚pardon‘ se jim vyhnul. S jeho štěstím se místo hned za cápkem uvolnilo, takže stačilo se o bar jenom opřít a odkašlat si, aby si získal jeho pozornost. Ať už to byl kdokoliv, tak neměl moc čisté svědomí, protože se nad náhlým rozkašláním (k získání jeho pozornosti) vylekal. „Okay no, zas tak hrozně nevypadám,“ zamumlal nespokojen s jeho reakcí, a hlavně si to zamumlal sám pro sebe, protože jeho výraz opravdu stál za vše. Cápek už chtěl zmizet s nepořízenou, ale Dominic ho zarazil. „Ten drink si rovnou vezmi s sebou, když se ti tak moc líbil. Třeba se nějaká chytne,“ pověděl mu snažíc se mu nevysmát do obličeje za jeho zoufalost. Sjel ho pohrdavým pohledem. „Ale v tvým případě bych řekl že spíš ne, a to i kdyby ses snažil sebevíc,“ pokrčil nad tím rameny a úsměvem na rtech. To byla nejspíš poslední kapka, protože si týpek cosi zamumlal pod nosem, a i tak si ten drink vzal – nejspíš aby se vyvaroval dalšímu problému, jehož jméno bylo právě Dominic D’Angelo. Ohlédl se za ním, aby se ujistil, že vzduch je vskutku čistý a pak se otočil zpátky. „Můžu poprosit jeden Vampire Kiss tady pro slečnu?“ prohodil směrem k barmanovi. „Propříště by to chtělo míň povídání a víc opatrnosti—“ zamumlal, ale úplně se nad tím zasekl, protože se mu vyskytl pohled na brunetku v černém korzetu, na kterou se pořádně podíval. Díky tomu si vlastně i uvědomil, proč si ten týpek vybral zrovna ji, protože momentálně by na ni oči mohl nechat.

Cocktail bar - Stránka 3 Dgad8d8-d92fae70-9ef0-47cd-80db-1caea433f231.gif?token=eyJ0eXAiOiJKV1QiLCJhbGciOiJIUzI1NiJ9.eyJzdWIiOiJ1cm46YXBwOjdlMGQxODg5ODIyNjQzNzNhNWYwZDQxNWVhMGQyNmUwIiwiaXNzIjoidXJuOmFwcDo3ZTBkMTg4OTgyMjY0MzczYTVmMGQ0MTVlYTBkMjZlMCIsIm9iaiI6W1t7InBhdGgiOiJcL2ZcL2UzN2NhZmY4LWEyNDktNDU3Zi05ZmIyLWYzODc3N2Y4ZjQ5OVwvZGdhZDhkOC1kOTJmYWU3MC05ZWYwLTQ3Y2QtODBkYi0xY2FlYTQzM2YyMzEuZ2lmIn1dXSwiYXVkIjpbInVybjpzZXJ2aWNlOmZpbGUuZG93bmxvYWQiXX0

#734f96

Poèet pøíspìvkù : 108 Join date : 05. 07. 17

Dominic, the hero

Bylo pokaždé fascinující vidět, jak kreativní dokázali být se svými kostýmy ostatní. S holkami nadšeně debatovaly o všech, kteří se kolem nich mihli, přičemž nezapomněly zkritizovat kluka, který se rozhodl jít za Borata. Ano, vážně na sobě měl jeho legendární plavky a nic dalšího! Chtělo to velkou odvahu, za což by si zasloužil minimálně trochu jejich obdivu, avšak ony to spíše pokládaly za nechutné, protože na tohle se prostě nechcete celý večer koukat, takže za doprovodu nepatrného červenání nad celým kostýmem především krčily nos. Kluk jim na to reagoval jen šibalským mrknutím a raději věnoval svou plnou pozornost kamarádovi, který se převlékl za Gandalfa. ,,Myslíte, že na to někoho sbalí?" prohodila Lacey ke svým kamarádkám, se kterými se rázem začala této poznámce tiše chichotat. O malou chvíli později si všimla, nebo respektive zaslechla, že se hned vedle ní odehrává drama, tudíž ji smích hodně rychle přešel; neměla ráda, když byla poblíž nějakého konfliktu. Zprvu měla pocit, že se jí to netýká, a tak chtěla holkám navrhnout, ať se přesunou jinam, protože hádka dvou kluků nikdy nedopadala dobře, a v barech obzvláště. Po otočení, se kterým chtěla danou situaci zkontrolovat, však zjistila, že se jí jejich hádka týká dost, protože středem zájmu těch dvou kluků byl její drink, u kterého ani nepostřehla, že už je hotový. Se špetkou vyděšení celou scénu pozorovala a po chvíli ze sebe i vykoktala jakousi reakci: ,,Ale… to je můj koktejl!" Pokusila se zarazit onoho kluka, který její drink odnášel kamsi do pryč, ovšem ten jí nevěnoval jediný pohled a rychle se ztratil v davu lidí. Zůstala stát s otevřenou pusou a se zmatenou tváří se otočila čelem k tomu druhému klukovi, který ji právě objednával ten samý drink znovu. Co se to teď stalo? Holky vypadaly více než zaneprázdněné komentováním kostýmů ostatních, takže si pravděpodobně celé scény ani nevšimly, což bylo na nic, protože Lacey tak nějak netušila, co má dělat. ,,To bylo MOJE pití," zdůraznila mírně dotčeně a svraštila obočí na hnědovlasého klučinu před sebou. Ten se sám jaksi divně zasekl, ovšem ještě předtím mumlal cosi o opatrnosti, což ji na celé situaci zmátlo ještě víc. Bůh ví proč ji zatím nedošlo, před čím ji vlastně tento kluk zachránil. ,,Uhm, cože?" nakrčila čelo, které se však v tu ránu zase hezky vyhladilo, protože ji zaujala jeho věrohodná modřina pod okem. ,,Wow, ta vypadá jak pravá," natáhla ruku k jeho obličeji, aby se mohla modřiny lehce dotknout, protože mu takto věrohodný makeup nechtěla rozmazat. ,,To ti muselo dát hodně práce, že?" zamumlala fascinovaně a pokud neucukl, tak se modřiny opravdu lehce dotkla. ,,Hodně dobrý," na rtech vykouzlila široký úsměv a nebýt barmana, který k ní právě přisouval hotový drink, úplně by zapomněla na to, co se tu vlastně stalo. ,,Tenhle už si můžu vzít nebo ho dáš zase nějakému svému kamarádovi?" poukázala na sklenici s rudou tekutinou a po tváři se jí rozlil nepatrný úšklebek. Svým způsobem to vlastně bylo i vybídnutí k tomu, aby ji vysvětlil, co se tu vlastně odehrálo, protože ji to stále, bohužel, nedocházelo. Možná by pomohlo, kdyby zaslechla celou jejich konverzaci, ale bohužel, vzhledem k hlasitosti hudby zaslechla jen poslední ústřižky a z těch nic nevyvodila; stejně tak ani ze zad, které ji chlapec na útěku věnoval.

#d40f21

Poèet pøíspìvkù : 27 Join date : 21. 09. 23

Laceybug

Chviličku Dominicovi trvalo, než se jeho mysl zotavila a nabrala zpátky všechny smysly. Mezitím sám sobě gratuloval za chrabrost svého činu a nutnost postavit se tomu chlápkovi tváří v tvář. Bůh ví, co by se dělo, kdyby ho pár shotů vodky nepopohnalo k tomu mu přátelsky domluvit, že takové věci se moc do baru nehodí. Teďka se už ale mohl koukat do tváře dívky, kterou úspěšně zachránil. Očekával trochu úcty a chvály, proto se zhluboka nadechl, aby za svou statečnost mohl sklidit pořádnou řádku komplimentů, ale nic takového se nekonalo – nejspíš to bylo kvůli tomu, že chudák nevěděla, která bije. „Říkal jsem, že by sis příště měla dávat pozor—“ chtěl jí to vysvětlit a uklidnit tak její rozčertění, ale slova mu jaksi nešla přes jazyk. Dominic se trochu rozmrkal. Jedním z důvodů, proč byl jako u vytržení byl fakt, že zničehonic začala poukazovat na něco na jeho obličeji místo toho, aby se soustředila právě na to, že ji zachránil život. „Huh?“ Dominic vydal ze sebe podobně zmateně jako ona před chvílí, když se jí nějaký cizák rozhodl okrást o drink. To že šlo o jeho vyhlášenou modřinu mu došlo až posléze, co se k němu natáhla její ručka. „Taky že je,“ odpověděl nakonec zcela nerušeně, protože něco mu říkalo, že v tomhle případě by se za to neměl cítit trapně. „No, jak se to vezme… Vyvolat rvačku, aniž bys chtěl, není úplně jednoduchý, takže práce bylo až až, o tom žádná,“ pobaveně se nad tím pousmál, zatímco ji nechal ať si na ni sáhne, aby se přesvědčila o tom, že je skutečně reálná a nejedná se o hloupou spleť odstínů co si napatlal na obličej. „Nebudu kecat, už jsem si myslel, že mi chceš udělat další.“ Bolestivého syknutí však nedocílila, to bylo tím, že bolest pomalu ale jistě odeznívala, tudíž mu bylo jedno, že mu na tváři tvořila nějaké obrazce. Jeho hlava se ho snažila za každou cenu přesvědčit o tom, že ta modřina vypadala vskutku drsně, když se jako první ptala právě na ni. Snad to nebyla jenom jedna věc, co jí na něm zaujala. A pokud ano tak se musel snažit každým coulem, aby ji zaujal i jinak než svou šlechetností vytrhnuté jako z pohádkového příběhu. Koutky rtů se mu trochu zacukaly, na důkaz toho, že byl jako mysli zbavený. Barman bohudík na pult postavil nově připravený ukradený koktejl. „Co?“ vyhrkl – teď už fakt zmateně, protože nebyl moc zvyklý na to, že se tak rychle měnila témata, proto taky houkl zpátky na barmana, aby přinesl něco i jemu tzv. na probuzení (jako by to ho už nebylo málo). „Ten je jenom tvůj. Teda… pokud výhradně nevyhledáváš drinky s příměsí GHB nebo amfetaminu.“ Opět si ji prohlédl. Nevypadala jako někdo, kdo by bral drogy, anebo by se v nich alespoň trochu vyznal. On taky ne, ale tak každý si to mohl převzít podle svého. „To doufám že ne, to by pak moje záchrana přišla nazmar,“ povzdechl si. Doufal, že se momentálně nestal součástí nějakého hloupého sociálního experimentu. Proto nebylo překvapující, že se v tom i on sám zamotal. Ještě k tomu, když jej usvědčovala z toho, že to byl nějaký jeho kamarád. „Zaprvé na to nevypadáš a zadruhé bych byl opravdu nerad, kdyby to byla pravda, protože bych toho kluka musel zavolat zpátky a omluvit se mu a na to fakt nejsem,“ pokračoval ve svém řečnění, dokud v jeho blízkosti nepřistál i drink pro něj. „Takže mě k tomu ani nenuť. Minule jsem se ztrapnil,“ protočil očima sám nad sebou, že měl vůbec tu potřebu něco takového říct nahlas. Ale tak co se dalo dělat. Měl pocit, že kdokoliv se na něj, byť jen podívá, tak už přemýšlí nad tím, jestli skutečně do toho ksichtu na náměstí dostal on, anebo to byl někdo jiný. „Kdyžtak jsem Dominic.“ Podíval se na ni při představování. „To ti samozřejmě říkám, jenom kvůli tomu, kdyby se třeba policie zajímala o to, kdo ti tehdy zachránil život po střetu s tím debilem, ze kterého se nakonec vyklubal sériový vrah, ne proto že bych tě chtěl víc poznat,“ uchechtal se. „Ale ani tomu bych se nebránil,“ prohlásil jemněji než měl v plánu a poté to zapil. No v jeho hlavě to znělo o něco lépe, ale co se dalo dělat. Pozornost ženy si alespoň mohl získat mluvením nebo o to se spíš v daný moment pokoušel (a ne odvážným činem alá hodím ti něco do pití).

#734f96

Poèet pøíspìvkù : 83 Join date : 10. 11. 17

Alone

← Byt Nancy a Chloe

Halloween pro ni byl každoročně posvátným dnem. Kdy jindy v roce se totiž můžete vyšvihnout do sexy oblečku bez toho, aniž by vás soudily všechny oči v okolí? Ne, že by ji na tom bůh ví jak záleželo, ale bylo zkrátka fajn dumat nad tím, v jakém oblečku půjde tento rok s tím, že nemusí držet zpátečku. Pokaždé se snažila být co nejvíce originální; rozhodně nepatřila k lidem, kteří podléhali trendům, vždyť to pak celé bylo bez špetky kreativity. Dalo to sice více práce a větší úsilí, ale stálo jí to za to, protože výsledek byl pokaždé famózní. Letos se rozhodla pro Červenou karkulku, avšak nikterak v nevinném smyslu malé holčičky. Pro svůj kostým totiž zvolila sexy obleček s výstřihem, na který dnešní noc padne víc pohledů než na její tvář, a ona si to bude náramně užívat. Protože o tom to celé bylo, ne? Pochopitelně na sobě i měla Karkulčin typický plášť s kapucí a kdyby chtěla být opravdu přesná, byla by si s sebou vzala i košík s naaranžovaným plastovým jídlem; s tím se jí však v baru nechtělo tahat a beztak by to během noci ztratila. Pochopitelně jejímu kostýmu nechyběly doplňky, které tomu položily třešničku na dortu, a ona tak byla připravená vyrazit ven a nechat se obdivovat.
Obdiv zaznamenala již při vstupu do baru, kde si vyzvedla welcome drink a s tím chvíli poletovala po baru. Zkoumala okolí, zdravila se se všemi, které znala a odmítala opilce, kteří se na ni kolikrát nechutně nalepili s tím, jestli s nimi nechce strávit dnešní noc. Jeden ji dokonce rozesmál tím, že jí nabídl, že jí za to i zaplatí. To, že byla oblečená jak hoe přeci neznamenalo, že ní skutečně byla. Na druhou stranu však tohle všechno brala lichotivě, byl to jen důkaz, že její letošní kostým splnil svůj účel a ona si mohla spokojeně povzdechnout nad tím, že po ní touží hodně mužů. No nebyl život nádherný? K dokonalosti chyběl už jen drink, který si vyzvedla u moc hezkého barmana, který však byl očividně gay, protože na její flirtování neodpovídal tak, jak měl. Fakt, že by se mu nelíbila, vyloučila, protože to zkrátka nebylo možné!! Od baru tedy odešla pouze s Black Widow drinkem a nespokojeným úšklebkem na tváři, který teď věnovala každému, koho v baru míjela. Neměla ráda neúspěch a vážně se dnešní noc nechtěla snížit k tomu, že se vyspí s někým, kdo je zcela očividně pod její ligou.

Cocktail bar - Stránka 3 067a954cc9a4d9ae9e753cb19a5bb301

Cocktail bar - Stránka 3 A27bdbcdba3459bd7ae08e60893ca1deca68a3a6

Cocktail bar - Stránka 3 21e58ad5db1c0f152f36bd63cdeeb4a8

Cocktail bar - Stránka 3 685994f6cb4f8c2b89b9bd0a0e87d7398f2bced0

Cocktail bar - Stránka 3 Tumblr_os6q7k5ZoQ1wopfoyo2_400

Cocktail bar - Stránka 3 657a51bd4d9b424f78269fe431443e3c

Cocktail bar - Stránka 3 Fc51300d90dafcac2c02e771cc51b710

#FF6E00

Poèet pøíspìvkù : 30 Join date : 30. 09. 20

Pekelná víla Sof

Když se vydal na Halloweenskou party, měl jeden úkol a ten pořád má. Hodlá se ho zhostit zodpovědně. Gab je pro něj jako sestra, kterou nikdy neměl. Vždy ji měl rád, protože mu pomáhala a on by pro ni udělal cokoliv. Samozřejmě, že jí nechce bránit v zábavě, ale kdyby ji někdo obtěžoval a jí se to nelíbilo nebo jí chtěl nějaký čurák něco nasypat do pití, její bratránek bude po ruce, aby včas zasáhl. Nežene se sice do konfliktů a rvaček, ale pokud někdo zaslouží, tak tu ránu dostane a že ji tento kluk umí dát. Doufá ale, že nebude muset. Proto se vevnitř rozhlíží a sleduje, kdo se vedle Gab motá. Zatím nevidí nic podezřelého, tak se přesune dál do víru dění a nechá ji prozatím být. Bude ještě čas, aby se za ní stavil a pokecali nebo se uvidí u tety, až tam přijede. Nebude ji rušit.
Místo Gab se ale rozhodne rušit někoho jiného. Zahlédne Sofii a ihned se k ní vydá. No a jak je u něj zvykem, neodpustí si sarkastickou poznámku na její adresu, respektive na změnu barvy vlasů a neřekne jí to do očí, nýbrž mluví za jejími zády, skloněn k jejímu uchu. Nasaje přitom její vůni a musí uznat, že voní hezky. To ovšem nezmiňuje, ani to, že jako brunetě jí to slušelo víc. Protože pokud ho nepozná, chce zůstat v anonymitě. Ale jeho oči ho prozradí a jakmile Sof vysloví jeho jméno, lehce se ušklíbne a povzdechne si. "Myslel jsem, že mě hned nepoznáš. Co mě prozradilo?"" Zajímá se s lehce zvednutým obočím, jež mu pohne i s maskou. I když to moc dobře ví. Těma pronikavýma očima si ji následně změří od hlavy až k patě a promne si rty o sebe, když udělá otočku, aby se mu ukázala ze všech úhlů. Sluší jí to, o tom žádná. Je to pěkná ženská a to umí uznat i někdo jako je tento mladík. Ale komplimentu se od něj dočkáte zřídka. Místo toho se uchechtne a skloní se k ní. S pohledem upřeným do jejich oříškových očí se nadechne. "To ti nemůže nikdo sežrat.." Řekne tiššeji, ale tak, aby ho přes hudbu slyšela a zase se narovná, aby dokončil celou větu "Ale zase oceňuji, že nejsi oblečená jako lehká děva, narozdíl od některých tady.. Ne, to si opravdu nemohl odpustit, stejně jako pohrdavý a lehce znechucený pohled směřován dívkám takto málo oblečeným. Ten však trvá chvíli, než si jeho pozornost znovu převezme pekelná víla, hlavně tím, co řekla. Mladík v kostýmu Batmana svraští obočí a lehce přimhouří oči. "Mojí tvářičky? Zopakuje nechápavě..a znovu mu obočí vystřelí nahoru a tím pádem i trochu maska. "Zajímavé. Nikdy jsi se předtím nezmínila o mým ksichtu jako o tvářičce.. Tomu se musí zasmát a je lehce rozhozený z toho, co právě řekla. Takže se jí jeho "tvářička", jak zmínila, líbí? Nebo si jen rýpla? Kdo ví. Každopádně mu to vykouzlí poněkud šibalský úsměv, připomínající pekelný. "Pokud budeš hodná, tak si třeba tu masku na chvíli sundám. Abys viděla, že se za tu dobu, co jsme se neviděli nic nezměnilo." Tato slova doplní o mrknutí a následně se chce přesunout jinam. Vadí mu, jak kolem nich někdo chodí a hlavně pohledy těch, co jsou nedaleko. Předtím, než to udělá, se musí ujistit, zda půjde sám nebo s ní. Sof ho nejen ujistí , ale dokonce se dotkne i jeho vypracované hrudi. To v něm vzbudí jistou myšlenku na otázku a také ji vysloví. "Moje? Takže to znamená, že chceš poznat i doupě?" Zadívá se jí přitom do očí. Ale vůbec to nemyslí tak, jak to podal. Christopher není na sex na jednu noc a není ani žádný fuckboy..jen se to prostě nabízelo. "Ale batmobil je v garáži, budeme muset taxíkem." Dodá ještě, aniž by uhýbal pohledem. Ale aby pochopila, že to bylo myšleno ve srandě, tak mu cuknou koutky a raději se rozhlédne kolem sebe. "Takže žádný vílák nebo Peter Pan na obzoru?" Zeptá se pobaveně a chce jí nabídnout rámě. Jenomže Sof mu to překazí. Zavrtí nad ní hlavou a rozejde se za ní směrem k baru. Tam se postaví vedle ní. "Právě jsem ti chtěl ukázat svou druhou stránku.. gentlemana a nabídnout ti rámě, ale smůla." Pokrčí nad tím rameny a zvedne i obě ruce. "Promarnila jsi šanci, budu zase ten sarkastický zmrd." Uchechtne se, ruce si opře o barový pult a pohled sklopí na nápojový lístek. Výběr je velký, ale nic, co by pil. Takže si objedná, co má rád - whisky, poté, co zvedne pohled na barmana. Nechá objednat i Sof a pokud to bude chtít kluk za barem hned zaplatit, udělá to. Pokud ne, nechá to vše napsat na sebe. Nenechá dívku za sebe platit ani náhodou. Teprve až pak přesune pohled na svou společnici v kostýmu víly. Dokáže? Asi ano, protože když vidí, jak je zahleděná do jeho očí, udělá on to samé. Její oči připomínající rozpuštěnou čokoládu jsou opravdu krásné. Proč si toho nikdy předtím nevšiml? Z toho důvodu se v nich zasekne na nějakou dobu.
Probere ho až zvuk cinknutí skleničky o bar. Díky tomu se odtrhne od těch kukadel a zaměří svůj modrý pohled na drink. Sáhne po sklenici a ohlédne se na Sof. "Takže na dnesni večer a na to, jak mi ho zpříjemníš?" Přípitek vyřkne v otázce a zvedne ruku se sklenicí, ťukne do té její a ihned do sebe její obsah kopne. Objedná hned další, protože má pocit, že to v její přítomnosti potřebuje. Je z ní zmatený. Nemá ponětí, jestli to je dívka, která ráda flirtuje, anebo hned vleze s každým do postele, jak na univerzitě bývá zvykem? Christopher totiž tyto typy nesnáší. Nechtěl by se bavit s někým, kdo se pelešil s půlkou školy. To je vlastně i důvod, proč si na univerzitě nenašel holku. Buď jsou plaché anebo je to jak v autobazaru. Musíš hledat nejméně ojetý kus... Ale to ho trápit nemusí. Povídat si mohou i tak.. "Víš, co je zvláštní? Že se potkáváme nějaký ten pátek, ale nic moc o tobě nevím, kromě toho, že chodíš na stejnou školu a ráda běháš." Věnuje jí opět upřený pohled. "Jaká je Sofie? Prozradíš mi?" Otáže se s opravdovým zájmem a sáhne přitom po další nalité sklenici. Krouží s ní po baru, ale nespouští přitom pohled se Sofi a čeká, co mu o sobě poví..

#6600ff

Cocktail bar - Stránka 3 9440583a0dae0ee1a28cef5898357155

Cocktail bar - Stránka 3 Nicholas%2Bhoult%2Bnaked%2Bshower%2B8

Cocktail bar - Stránka 3 E08c5e9a11c8b58a5ebb2964f90b20fd

Cocktail bar - Stránka 3 Ea3952c1707b6eb569cb8404a12ecd1f

Cocktail bar - Stránka 3 Tumblr_inline_nvrfh1W6Fi1qlt39u_250

Cocktail bar - Stránka 3 24f35c588411aeaa319b13e86afb8d1d

Poèet pøíspìvkù : 40 Join date : 29. 01. 21

zatím sám

Přestože nikdy nebyl typ, co by vymetal jednu party za druhou, topil se v litrech alkoholu nebo se ztrácel v peřinách náhodných holek, čas od času si nějaký ten volný večer pro typickou zábavu vysokoškoláků najde. Zejména když ho k tomu přemlouval jeden jeho kamarád, který si před nedávnem prošel poměrně bolestivým rozchodem a který naznal, že nejlepším způsobem, jak se z toho dostat, bude ulovení někoho v baru. Ani se mu to nesnažil vymluvit. Byl to totiž předem prohraný boj a protože nepatří mezi ty, co by se na své kamarády vykašlali, když je potřebují, stojí teď před barem v kostýmu splácaném na poslední chvíli z věcí, které našel doma. Černé rifle, černé triko, černé boty. Nic, co by neměl každý ve svém šatníku. Jedinou zvláštností, která z jeho kostýmu dělá kostým, jsou černé runy ze světa lovců stínů nakreslené na jeho pažích, klíčních kostech a krku. Stálo ho docela dost času je všechny ztvárnit, hlavně kvůli tomu, že nejdřív musel zakrýt nemalý počet opravdových tetování pokrývajících jeho kůži, ale nakonec to zvládnul a teď se může hrdě prohlašovat za lovce stínů, přestože prozatím téměř všechny malůvky tvořené jeho rukou zakrývá látka kožené bundy. Tu si později nejspíš sundá, protože v baru bude určitě vedro, ale prozatím si ji na sobě nechává. Pořád totiž stojí venku před barem a s cigaretou vloženou mezi prsty probírá s Danielem lidi kolem. Nebo spíš holky. Jeho kamarád už si totiž vyhlíží svou potencionální léčbu na zlomené srdce a samozřejmě se ho ptá na názor na skoro každou druhou, která projde kolem. Jindy by mu řekl, ať brzdí. Dneska ale ne. Nechce mu kazit večer ani pozitivní náladu, se kterou sem přišel a tak se mu jako správný přítel v nouzi snaží pomoct s výběrem, přestože se u toho cítí jako nevycválaný, idiotský puberťák. Naštěstí tohle nemusí podstupovat dlouho. Ještě předtím, než vůbec stihne dokouřit svou první cigaretu už mu Daniel oznamuje, že se mu líbí nějaká nohatá blondýna v kočičím kostýmu a že jde za ní dřív, než mu stihne zmizet v prostorech baru. Nebrání mu. Jednoduše se s ním dohodne, že se kdyžtak najdou uvnitř, pokud mu to s neznámou blondýnkou nevyjde a nechává ho, aby si šel alespoň prozatím po svých. Však on si ho uvnitř najde a zkontroluje, jak mu to jeho vyrovnávání se s rozchodem jde.
Až za několik dalších minut a po druhé cigaretě teprve zamíří ke vstupu, kde platí zvýhodněné vstupné pro studenty a kde si taky přebírá panáka vodky se sladkými žížalkami. Nemá sice v plánu se tu dneska večer nějak zbořit, ale jestliže má dělat wingmana tomu blbečkovi, troška toho alkoholu na posilněnou mu určitě neuškodí. A protože ho v jednom bonbóny obohaceném panáku nebylo dost, jen co ho vypije, míří rovnou hezky k baru, aby si tam objednal nějakou tu dnešní specialitu. Líbí se mu toho víc, ale první kolo nakonec vyhrává Black widow, které později bude následovat spíš nějaký panák. Nebo taky nic, to se ještě uvidí. Prozatím však zůstává u Halloweenských specialit, když už si dal v baru někdo tu práci se s tím vymýšlet a zatímco čeká, než před ním na baru drink přistane, využívá volné chvilky k porozhlédnutí se kolem, snažící se pohledem najít svého kamaráda, případně i kohokoliv jiného, koho třeba zná. Nebude tu přece v případě úspěchu Dannyho sedět sám! To by byl pak jeho Halloween možná ještě horší, než ten poslední a to nemůže riskovat.

Poèet pøíspìvkù : 28 Join date : 07. 04. 21

"zachránce od útěku" Nathaniel

Hned po zaplacení vstupného, následného odmítnutí welcome drinku a vstoupení dovnitř začne Alesia litovat, že sem šla. Polonahé slečny i chlapci, kteří se motají tak blízko kolem ní, že skoro cítí jejích kůži. To není krůček vystoupení z její komfortní zóny, ale krok jako kráva. Nestačí si ani prohlédnout výzdobu a už se prodírá, pokud možno bez toho, aniž by se jí někdo dotkl, někam do ústraní, klidu. Nechce se s nikým zastavovat ani bavit, rozhodně ne s nikým cizím. Měla si vzít prášek! To si opakuje pořád dokola a přemýšlí, zda si ho přece jen dá nebo prostě uteče. To by jí bylo podobné a pár měsíců zpět by to nejspíš i udělala. Nyní je ale jinde, o něco. Ale i tak je to posun. Hodlá to tedy překonat i bez prášku. Někde u zdi, kde se stane neviditelnou a nebude nebezpečí, že do ní někdo vrazí a rozhodí ji.
Už tam skoro je, v bezpečí úkrytu někde v rohu..v tom zaslechne své jméno. Nejdřív ji napadne, že je to Cal. Ale pak si uvědomí, že on jí říká jinak. I tak jí je ten hlas povědomý. Tudíž se tím směrem ohlédne a koho neuvidí. Kluka, s nímž chodí na terapie a mají něco společného, i když ani jeden o tom druhém moc neví, krom toho, že jsou oba knihomolové a mají nějaké trauma za sebou. Možná je na čase to změnit.. i když u Lesie těžko říct, není moc sdílná. Ale s lidmi , které aspoň trochu zná, se dokáže trochu uvolnit.. no, prostě nebýt úplně prkenná, s pohledem sklopeným věčně k zemi. Dokonce se pousměje odpovědi mladíka na její vtip. Vážně vtipkovala? Nejspíš ano. "A umíš i ty triky, jako ve filmu?" Zeptá se ještě zrzečka a uculí se. Vzápětí se zarazí, ve chvíli, kdy si klučina naproti ní sundá brýle a ona mu pohlédne do očí. Snaží se neuhnout a aspoň pár vteřin ten oční kontakt udržet. Ale ne, nezvládne to. Sotva mžik trvá, než sklopí pohled k zemi a přitom se zkontroluje pohledem, zda nedává na obdiv své přednosti. Pro jistotu si posune vlasy, aby spadaly do jejího výstřihu. Teprve po tomto upravení se rozhodne zvednout pohled do tváře mladého chlapce, s nímž má společnou lásku. Musí se tiše zasmát jeho větě. Měla být vtipná, že? Není nevhodné se tomu smát? Otázky, které jí kolují v hlavě a nejraději by je umlčela, nějak. Oči! Pomalu vyhledá jeho oči. Nevidí v nich žádné pohoršení, takže je to asi v pořádku. "Knihy jsou nejlepší společníci, tedy společně s mou smečkou." Neodpustí si zmínit i svoje kočičí lásky a odváží se rozhlédnout kolem. "Taky jsi byl přemluven nebo jsi sem chtěl jít?" Zajímá se a s touto otázkou vyhledá tvář svého společníka a možná i zachránce. Je ráda, že za ní přišel zrovna on. Nechtěla by se seznamovat s někým novým a ještě s takovým, který by se snažil dostat do jejích kalhotek. Nathaniel na to rozhodně nevypadá. Ještě, když si zrzečka uvědomí, co řekl. "Počkej, ty u sebe nosíš knihu? Všude?" Zarazí se u toho. I když, co se diví. Taky s sebou pořád tahá foťák a dnes ho nemá jen proto, že byla doslova vystrčena ze dveří bytu..je dost možné, že by se pro něj vrátila. Byl by to takový její záchranný bod, kdyby nevěděla, co tu dělat. Ale teď jím je Nathaniel, jak se zdá. Takže, proč taky nezmínit věc, kterou má téměř pořád u sebe. "Já jsem dnes taky bez foťáku.." Rozhodí opatrně rukami a zasměje se.
Neměla by utíkat? Nejspíš ne, když už se nechala přemluvit a je tady. Navíc s žádným úchylem, ale klukem, co je na tom podobně. Třeba si budou mít i o čem povídat. Sice mu na to neodpoví, ale na vteřinu, možná dvě udrží oční kontakt a malinko zvedne koutky vzhůru v náznaku souhlasného úsměvu. "Dobře, nebudu utíkat. Ale slib mi, že mě tu nenecháš samotnou." Prosba, vyslovená ve chvíli, kdy na ni kluk opodál nich, mrkne. Vykulí na něj očka a ihned uhne pohledem. Není jí to příjemné ani trochu. A protože se vydal směrem k ní, bez přemýšlení souhlasí. "Dám si drink, potřebuji ho." Téměř vypískne a následně se musí zasmát. "Vím.." Jediné, co řekne s lehkým kývnutím, než vykročí. Stačí však udělat pouhý krok a dočká se lichotky. Ty zrzečka neumí přijímat, to se pořád nezlepšilo. Její přirozená reakce je tedy, že její tváře naberou růž, sklopí pohled na zem a přitom jí spadne pramínek do obličeje. "Děkuji. Ty...jsi to taky dobře..vystihl." Špitne a se zvedající hlavou, zvedá i ruku, aby si mohla prsty neposedný pramínek zahrnout za ucho. Přitom po něm jen těkne pohledem. "Jdeme? Pokud možno někam, kde není moc lidí." Vysloví ještě prosbu a po ní se už s pohledem zabořeným do země, vydá společně s Nathanielem k baru. Najde nějaké místo, kde není moc lidí a popravdě neví, co si dá, protože nepije. Takže.. co teď? "Vyber mi prosím něco... sladkého a míchaného." Široký pojem, ale Lesie nezná drinky a nechce se ani moc bavit s barmanem, který se na ni usmál. Místo oplacení nazpět, se kluk za barem dočká uhnutí pohledem do strany a tichého výdechu. Byla by docela ráda, kdyby si vzali drinky a šli si někam sednout.. nechce tu být.. v největším shromaždišti lidí v clubu. Zaplňuje se to totiž rychle..a zrzečce to není příjemné. Hlavně se obává, že se na ni každou chvíli někdo nalepí nebo se přiblíží až moc, že ucítí něčí dotek a z toho má pocit, že zešílí.. proto, než jim připraví drink, zaměří se na něco jiného. Na výzdobu, která je opravdu precizní. Prohlíží si ji pozorně, aby nevnímala, že si vedle ní někdo stoupl a blíž, než by mu dovolila..

#ff6600