Noční klub

Prechádzať sa len tak mestom bolo pre Daniela vždy veľmi príjemné. Doslova ho to nabíjalo energiou. Sledovať ľudí ako len tak postavajú, zabávajú sa alebo diskutujú ho bavilo. Pozorovať ich emócie či mimiku ho posúvalo vpred v spoznávaní človeka. Sem tam si vypočul rozhovor nad ktorým sa len pousmial alebo sa z chuti zasmial. Tak tomu bolo aj teraz. Kráčal pred zamilovaným párom ktorý bez hanby rozoberal svoj milostný život. Dievča sa vyzná. Pomyslel si. Daniel naschvál kráčal pomáli za nimi aby počul každé slovo. Pre iných by to bolo divné, no on naberal slovnú zásobu, príhody či len zaujímavú spomienku. Keď sa párik vzdialil sledoval všetko na okolo. Napadlo mu, že si zájde niekam sadnúť. V myšlienkach  ho prerušil silný náraz do jeho ľavého ramena. „Prepáčte.“ Ozvalo sa už za ním. Dan sa obzrel, no nestihol odpovedať. Muž sa očividne ponáhľal. Veď času je dosť... Pokračoval ďalej. Popravil si košeľu a siahol do vrecka pre balíček cigariet. Jednu si vytiahol a zapálil si ju. Vlasy si vzadu zastrčil pod tmavú modrú šiltovku.
Pred ním sa pomáli vynáral nočný bar do ktorého sem tam zájde. Znamenie? Pomáli si pobafkával a každým krokom sa približoval. Pred barom už bola skupinka ľudí. Bola už vysoká nočná hodina a bar pomáli sa zapĺňal. Začal trochu pochybovať, no napokon aj tak vstúpil.
Svetlá mu rozšírili zreničky a hudba mu udrela do uší. Nad ničím neuvažoval a hneď si sadol za bar, no na moment sa obzrel cez chrbát na ostatných. Pozrel sa na okolo  či niekoho nespozná, no tváre boli ponorené v tme a farebné svetlá tomu nepomáhali.
Prešiel pohľadom po bare a nápojoch. Snažil sa získať očný kontakt s barmanom, no neúspešne. Pred očami sa mu mihla známa tvár zo školy. Už len prísť na jej meno... Snažil sa ju osloviť, no ľudí na bare bolo hojne. Popravil si šilt a konečne ju oslovil. „Hej... Ahoj!“ Mierne zvýšil hlas. Trochu sa nahol na bar aby ho zaregistrovala. Usmial sa na ňu a tajne dúfal, že mu príde na rozum jej meno. „Môžem ťa poprosiť... o pohárik Whisky?“ Nadvihol jeden kútik a zapozeral sa na ňu. Vedel, že ju pozná zo školskej chodby a vedel, že chodí na žurnalistiku tak isto ako on. Ale  nemal ani poňatia o tom či ho spozná tiež. S nižšími ročníkmi nie je až tak v kontakte akoby chcel.

Po nějaké době se společně s partou rozhodl jít někam do klubu, i když na to zrovna ten den nebyl úplně ready, hlavně po docela náročném tréninku na hřišti. Dneska to možná s "dáváním si do těla" přehnal. Hold ze sebe vydá vždy všechno, dneska doslova. Ale ví, že se brzy dá do pohody a bude připraven se dobře bavit. Respektive v to doufá, nemá náladu na nějaké problémy, jež je s radostí často doprovázejí jako rodiče své děti do školy. Zvedl se od svého stolu, kde se snažil ještě vyřešit něco do školy. Bylo toho občas moc, ale snaží se soustředit na oboje. Jak na svojí kariéru ve sportu, tak na vzdělání. Vzdělání však není všechno, je toho názoru. Respektive to, že se člověk dobře učí nevypovídá nic o jeho moudrosti a užitečnosti v životě. Ve škole mu to docela jde, občas v něčem pokulhává, ale vždy si najde nějaké doučování. Slečny. Někdy to skončí doopravdy doučování a někdy nějakým tím provokování, tudíž se ve výsledku nenaučí nic. Momentálně seděl už delší dobou nad algebrou. Ne na dlouho, rozhodl se vyrazit si po těžkém dni za zábavou a s někým to zítra probrat ve škole. Zvedl se, vzal si na sebe džíny, obyčejné tričko bílé barvy. Přes něj zvolil ještě černou mikinu a džísku s kožichem. Nějaká ta klasika, zrovna nemá náladu si něco vymýšlet. Nikdy to nebyla jeho parketa. Uměl se oblékat, ale nehrotil to například tak jako dívky, což je dosti logické. Hleděl na sebe do zrcadla, kapucu si vytáhl z pod bundy a svojí zrzavou kštici lehce prohrábl rukou. Sebou si nebere nic velkého. Klasický balíček věcí. To, co každý nosí. Peněženka, klíče a mobil. Věci, bez kterých se neobejde. Klíče si bere, vzhledem k nedůvěřivosti ke klukům. Respektive na ně ne vždy je spolehnutí. Pokud se vážně hodlají opít jak vyprávějí, nedojdou domů, natož aby si odemkli a je velkou pravděpodobností, že klíče ztratí. Vydali se společně pěšky rozsvíceným městem plného života. Bylo tu snad více živo než přes den, ale to asi dělá ta práce a škola u lidí. Mají plno práce a čas je až k večeru, asi to chápe. Občas mu to stejně však neleze do hlavy. Dorazili ale až ke klubu, kde už z venku můžete slyšet hlasitou hudbu, kterou uvnitř hrají. Vešli dovnitř se smíchem a společně, snad každému musí být víc než jasné o jakou skupinu kluků se jedná. Spolek pozná snad každý. Někteří z nich se rovnou rozešli k nějakým holkám, které tu na ně v podstatě skoro čekaly. Za to on se vydal k baru, kde si objednal vodku s džusem. Rozhlížel se kolem sebe zaujatým pohledem. Zrovna v tuhle chvíli žádnou slečnu, jež je mu známá, neviděl, tudíž si s poděkováním převzal drink a rovnou upil.

Seděl tu sám, což mělo i docela pádný důvod, za který ve výsledku mohl on. Poslední dobou dřel, vážně hodně. Je člověk často workoholický, jdoucí za svým snem a tím je právě sport. Pro někoho se to zdá být přehnané. Ráno trénink, popřípadě pokud má i nějaké hodiny, spojí to s tím, odpoledne trénink nebo posilovna. Proč tolik práce? Tolik dřiny? Jednoduše se chce tomuhle věnovat, mít to jako profesi a kariéru v životě a je mu jedno, komu to zní například nereálně. Zná takových sportovců hodně, jenže on nechce skončit někde v Kanadě či New Yorku v nejvyšším mrakodrapu a kanceláři s absolutním zaměřením na papíry a papíry. Utopen v papírech, chodící pozdě domů, neustálé hovory domů a co děti? Ano, na tohle myslí. Ne na teď, to rozhodně ne, ježiši, zdá se to být jako noční můra ale.. Ať je kdokoliv jakýkoliv, většina lidí jednou mít rodinu bude a on nechce tohle období zanedbat. Ty děti si to nezaslouží, nikomu nic neudělali a pozornost potřebují. Se sportem to bude jednoduší, může se tomu věnovat s nimi. Zase kolikrát přemýšlel, jestli by se neměl trochu soustředit na sebe a své potřeby, třeba taky na holky že jo. Mládí má jen jednou, je zajímavý, hlavně kvůli své barvě vlasů, postava nebyla rozhodně zahození a byl pohledný. No moc na tom teď nelpěl, i když by měl, chybělo mu to, avšak to asi nepoznal. Nějaké to odreagování z hřiště, na jednu noc, nebo na pár nocí, to je fuk. Je to potřeba no, co si budeme povídat. Jenže on se nechtěl zbavit chuti věnovat se sportu do budoucna. Vybral si to z toho důvodu, ne aby se ulejval. Neví, jestli jsou tu tací, co předpokládali ve sportu nějakou úlevu, učit se musí algebru tak jako tak. Často s ní dost bojuje no, ale aspoň pak získá nějaké to doučování od holek a často to nekončí jen doučováním matematiky a algebry. Je to však fér? On získá dvě věci, doučování a ještě odreagování v podobě sexu. Holka získá jen sex, ale většině by to vadit nemělo, zatím si žádná nestěžovala no. Seděl na baru, mezi lidmi bez střízlivosti, což nikomu nelze vyčítat. Přeci jen je to klub, sem chodí lidé kvůli zábavě, alkoholu. No on tu byl dnes jako taková menší chůva, táhnoucí opilé kluky a možná jejich holky domů. Hah, byl tak zodpovědný, ale beztak, kdyby tu sám nebyl, přešlo by to jako když mizí pára nad hrncem. Je to všechno jen o společnosti. Společnost stahuje, ovlivňuje jak k lepšímu, tak k horšímu, je to přirozené. Nad levným drinkem, co snad neopije ani začátečníka tu Nathan posedává a musí vypadat sakra lacině. Světla se mu odrážela ve tváři, prohlížel si poloprázdnou skleničku, až najednou se jeho samota změnila v dámskou společnost, i když rýpavou, ale to mu rozhodně nevadilo, přeci jen byl raději za sebevědomé holky, než opak. Sjel si pohledem zrzku, dost dobře oblečenou, což by si nechal líbit a uměl si ji představit samozřejmě i neoblečenou, jak jinak. Asi potřebuje vážně nějaké dámské odreagování. Odněkud ji znal, jedná se však spíše o letmý pohled a zapamatování tváře z chodeb školy, ale ona působila víc známá, jenže pro něj jen co se týče vzhledu. Na jména byl lempl, nebudeme si tu lhát. Navíc ona se dobře pamatuje. Zrzka, krásná zrzka dokonalé postavy, on by věděl co s ní, to asi každému došlo že jo. On se stýkal hlavně v tomto období leda s holkama ze sportu či s roztleskávačkami, protože nějak extra do dívčí společnosti nechodil. Ale mohla by být příjemná změna mít i jinou společnost, než z hřiště. Naklonil hlavu s pobaveným výrazem ke straně tak, jako udělala ona. „Dobrý postřeh, ještě vidíš.“ Ušklíbne se pobaveně a pak lehce přikývne, sjel jipohledem od hlavy až k patě. Byla drzá, proč by nemohl být taktéž? Ačkoliv by to nenechal asi zajít někam daleko, aby jí ublížil. Jasně, je sebevědomá, rozrušit se jen tak nenechá, ale není kretén. Dokud by mu holka vyloženě nějak neublížila vážným způsobem, co se týče psychické bolesti, nedovolil by si na ni. Teď se to nemyslí v ohledu vztáhnutí ruky na holku, to by nikdy neudělal. Nemyslí to v ohledu.. Že by se jako snížil na nějakou debilní úroveň. Nešlo mu o úrovně.. Jenže on by nemohl vztáhnout ruku na něco tak jemného, o co je třeba se starat. Jo, holky jsou mrchy, ale jednou se třeba změní, až je někdo, okouzlí, co on ví. Zas takovej znalec z něj nebude. „Není proč se bát, jen jsem nějak nepředpokládal, že budu mít společnost, se kterou si budu dát něco lepšího.“ Dopije skleničku vodky s džusem, přičemž se stále pohledem věnoval společnosti dívky, co k němu ani ne před minutou dorazila. „Proč pít dobrý alkohol sám, když si ho někdo pod mým pozváním může užít taky?“ Pozvedne obočí, rozhodně se zábavy nebál a proti alkoholu taky nic neměl. Jen má plnou hlavu jeho oboru. Jeho poslední větou naznačil, že by ji klidně rád pozval na nějaký ten drink. Je mu jedno, jak to skončí, ale je zajímavá a on má rád zajímavé věci. Je v nich jistá tajemnost a tu rád odhaluje.

Proč by si ji neprohlížel, neměl se ani za co stydět, navíc fakt, že to dělal okatě, jí muselo lichotit. Kdo by nechtěl, aby se člověk na něj díval se zájmem jaký on momentálně projevoval. Bylo se na co dívat, jen hlupák by to popřel, protože ne každá má takové ženské tělo. On neodsuzuje holky, co jsou třeba při těle, každý je nějaký. Co mu vadí je naopak, když si takové holky stěžují a nic s tím nedělají. Jsou lidé, jež to mají například kvůli nemoci a není jiné východisko a hubnout nemohou, protože jejich vztah zhoršilo. Zatím se s takovým případem nesetkal. Našla si určitě dobrou a pozornou společnost, ostatně on by si asi k nikomu nedovolil, pokud by ho neotravoval, nevěnovat mu ji. Občas se jedná o slušnost, u ní je to samozřejmě pravý zájem, není slepý idiot, co by nevyužil společnosti nádherné ženy. Projevila se jeho první vlastnost, nazývající se provokace, co jiného? Rád provokuje, když je u koho a pozná, že si to může dovolit. Její odpověď a ten dokonalý šibalský úsměv mu dostatečně vypověděl, jak se chovat v její přítomnosti. Vždyť musí být pro holky nuda, když je kluk neprovokuje. Ne vážně, co je tak fajn na tom, když kluk skoro ani nepromluví? To extrovertní holka ani.. Nemůže ocenit ne? Asi je rozdíl mezi extrovertní a hodně oblíbenou. “Já rád..” Nerad by ji zklamal, hezky jim to začalo, ukončíme to i hezky ne? Zbytečně tvořit tady nedorozumění a drama. Hold jen může doufat, že nějaké ty jeho vtípky přežije a neurazí se. Nezná ji, tudíž neví. Je vděčný za její společnost, podle toho se hodlá i chovat. Nedokáže ani moc určit, zda-li by tu byla lepší. Podle ní asi Chloe, ta je stejná respektive. Tuhle dvojici znal, často se tato jména vyskytovala ve spolku ale.. I ne v dobrém světle. Což ho rozhodně netrápí. Udělá si obrázek sám a nazdar bazar. I kdyby si měl pak vyslechnout něco ve stylu: “Jako by se o tom někdy nemluvilo.”. Má to na háku. O tom že by mu za to ostatní nestály… To je složité říct. On sem neměl v plánu jít za holkama, ne dnes po únavném dni, no když tak přemýšlíme, bude se to hodit. Naštěstí ona sama přišla, respektive na sebe narazili přirozenou cestou a nevrazila do něj nějaká zlitá holka. Na to nemá náladu. Chce někoho, kdo bude poslouchat, odpovídat a reagovat inteligentně. Ne alkoholovou nádrž. Nakloní hlavu ke straně s pobaveným úsměvem. “Přece bych to nenechal platit slečny sám. Ještě takovéhle.” Uculil se pobaveně, opět si ji projel pohledem. Holku by asi nechal zaplatit jen v případě, že by mu to bez důvodně vychrstla do obličeje, už to by ho usvědčilo o tom, jaká ona je. On je hodný kluk, nezasloužil by si to, k dívce by si špatná slova nedovolil. Byl rád, že Nancy odsunula svůj drink, na který se zajisté těšila, kvůli jeho pozvání. Upřímně řečeno netušil, co by si se slečnou dal. Nerad by ji urazil, už protože i slečny mají rádi tvrdý alkohol, ale na pivo by ji asi nepozval, jak kterou. Zaslouží si víc než pivo za pár šuntů. A i když to platí, nechá ji vybrat, třeba ochutná něco nového. “Rád bych to nechal na tobě. Přeci jen bych zrovna tebe nechtěl urazit něčím, jako je obyčejná whiskey.” Na ni byla whiskey až moc obyčejná, ona potřebovala něco výjimečného, přímo to z ní vyzařovalo. Očima putoval po lahvích, jež byly osvětleny barevnými světly. Barmani měli přímo frmol a i tak byli schopni si s lahvemi házet jako s míčem a tvořit pro zákazníky show, i když on o tohle moc zájem neměl, možná kdyby byl holka nebo tak, asi by to byla zajímavá balící technika, to on už se nedozví, protože zrovna práce za barem, to není nic pro něj. To by raději dělal někde venku na farmě, či nějakou tvrdší práci, jeho by tohle nebavilo. Shazovat to určitě nechce, někdo to dělat musí. Provokace mezi nimi fungovala i nadále, jeho to spíše přitahovalo než odpuzovalo, je to příjemné oživení situace než nějaké kecy typu: “Jak se dnes máš?”. Klišé. Od žen mu její oslovení nevadilo, ale od kluků docela jo, většinou to poslouchal na hřišti, tudíž mu to lezlo na nervy. Jenže on si občas uvědomil, jak výjimečný díky tomu může být. Ne všichni byli přírodní zrzci, tudíž byli v mínusu, za to on ne. “Jsem Nathan.. Tebe znám, ale bohužel jen z doslechu.” Uculil se pobaveně, i přes to, že ne občas dobré věci se o ní říkají, což ho rozhodně neomezuje v debatě a zábavě dnešní večer. “A já nejsem moc profesionál na jména z doslechu, naštěstí mám to štěstí k tvojí společnosti. Osvěž mi paměť, prosím.” Šibalsky se ušklíbne. Je dost možné, že si plete jméno její a Chloe. I když je dokáže rozeznat. Obě jsou nádherné, jen ty jména, to je pro něj guláš, když se s nimi ještě nedostal do kontaktu, tedy až do teď aspoň s jednou z nich.

Slečnu vnímal, jak nejlépe mohl, kdo by totiž tak nádhernou dívku nechtěl vnímat? Blázen by to byl, to on ale občas i je a ta chvíle z části i přichází. Jeho mobil zapípal, což ukazuje na jakousi zprávu, vzhledem k tomu jak krátký zvuk to udělalo. Věnuje společnosti, se kterou plánoval strávit večer, omluvný pohled a z kapsy vytáhne to elektronické zařízení. Je velice překvapen, nebudeme si lhát. Přišla mu náhlá zpráva od jisté slečny, velice osamocené, která nehodlá vyndat paty z domu. Při posledním setkání si rozuměli víc než dost, zdá se to být jako velice dobrá situace, jenž by nerad propásl. Neodepisuje, rád ji bude napínat, aby si počkala. Na super věci se hold čeká dlouho, navíc ji rád provokoval, tak jako všechny. Uklidil telefon, slezl z barové židle a naklonil hlavu ke straně. “Jsem absolutně nezdvořilej.. Ale něco mi do našeho setkání vlezlo. Naštěstí ti nezdrhám a nezůstane po mně střevíček.” Zašklebí se velmi pobaveným způsobem, hold má ze všeho srandu. No, ne ze všeho, to ho musí člověk znát, umí být i vážný a snažit se s lidmi všemožná témata probrat. “Tento drink ti zaplatím..” Vyvalí na bar nějaké ty peníze, nenechá ji to pít za své proboha! “Nevidíme se naposledy, já si tě milerád najdu..” Chytne ji lehce pod bradou, palcem ji něžně přejel po tváři a uculil se. “Sice mě štve, že neznám tvoje jméno, ale nebude těžké si to zjistit.. Pletu si vás.. Vy dvě. Buď jsi Nancy, či Chloe.. Pro mě zatím krásná zrzka, však on si pod tímhle názvem na tebe každý vzpomene.” Zasmál se, dost okecávání, má jinou práci. Sám je na sebe naštvaný, že musí od takové společnosti odejít, ale přišlo mu neobvyklé, aby se Amelie po tak dlouhé době ozvala, možná se něco stalo, tak se chce vykecat, co on ví. Za další tu dnes nebyl úplně s tím, že by se rád opil nebo tak, hlídal kluky, na které dneska z vysoka nakonec kadí. Je fakt strašnej no, ale i kdyby to Nancy naštvalo, on jí to vynahradí dvakrát. Jeho nelze zapomenout, je to zrzek přece, jak sama řekla! Posbíral pár věcí a opitým davem se sápal pryč. Za sebou slyšel ještě své jméno od kluků, ale sotva zabouchl dveře, nic nevnímal. Do tmavých ulic se světly všech barev se vydal, na cestu dlouhou za nějakou holkou jménem Amelie.

Byla to dlouhá doba kterou strávil v Londýně u své matky. Ve škole se dlouho neukázal, měl domluvené s ředitelem, že si všechny testy a všechny látky, které oni probraly za tu dobu, co on byl pryč, napíše hned, jak se vrátí. Je doma teprve pár dní. Učí se, aby nepropadal. Vzhledem k tomu, že dbá na svůj vzhled, dobře se obléká a má rád dobrou reputaci o sobě, nemůže si dovolit i přesto, že jeho otec je podnikatel, aby propadal. Jediné co těch pár dní znal bylo učení, posilka. Svoji formu si přeci musí udržovat, no ne? Avšak dnes, po příchodu domů z posilovny se rozhodl, že by mohl na chvíli vypnout, odreagovat se a trochu se pobavit. Hodil si dlouhou sprchu, umyl si hlavu, najedl se, kdyby náhodou pil, aby mu nebylo špatně, a šel do skříně pro nějaké dobré oblečení. Hlavně těsné, které všem ukáže i přes oblečení jakou má dobrou formu. Po čem sáhl bylo černé tričko s límečkem a šedé džíny s dírami na kolenou. Nebyly moc volné, nemá to rád. Má rád těsnější oblečení. Jako doplněk vybral své drahé hodinky. Nezapomněl ani nastříkat na sebe voňavku Hugo Boss, která byla jeho oblíbená. Peněženku si hodil do zadní kapsy, mobil držel v ruce a šel do chodby, kde si vzal černou koženou bundu a boty. Než odešel z baráku, podíval se do zrcadla, poupravil si rukou trochu vlasy, prohlédl se a s úsměvem vyrazil ke svému autu. Nechtěl jet taxíkem, nemá to rád. Radši pojede svým autem, popřípadě že by pil, by ho někde nechal a nebo by řídil domu. Rozhodně ne taxík. Cestou přemýšlel o Londýně. Jak se tam měl skvěle, žádné povinnosti. Někdo jiný by se na to v jeho věku vykašlal, ale on to bere tak, že má jednu jedinou mámu, která mu dala život a nemůže ji jen tak nechat být, když ona sama s ním udržuje kontakt. Další důvodu proč tam jezdí je ten, že v Londýně jsou krásné holky. Vždy si tam nějaký úlovek najde, ale holkám v Californii se nemůžou nikdy rovnat. Po příjezdu si vzpomněl na jeho známost Zoey, jestlipak na ni bude mít štěstí. Bude v to doufat. Ta holka ho něčím přitahuje, ale pořád neví, čím. Je trochu jiná, nebojácná, pěkná, s ní se člověk nenudí. Cesta utekla díky přemýšlení rychle. Zaparkoval své auto blízko klubu a šel si tu zábavu užít. Od příjezdu nikde nebyl, což není u něho zvykem. Vstoupil dovnitř a všechny oči zamířeny na něho. Přišel si tam na svůj způsob jako king, kterému všechno patří. Proč by ne, tělo má dobrý, jako korba vypadá, vzhled je perfektní a když vezme v potaz kolik holek se na něho lepí? By bylo aby mu chybělo sebevědomí. „Tohle jsem potřeboval“ zamumlal si pod nosem a zamířil přímo k baru. Zatím se moc nerozhlížel nejdřív si totiž potřeboval objednat něco k pití. „Jeden bourbon chlape“ řekl číšníkovi, který se mu hned jako první věnoval. Jeho hlas byl příjemně hluboký, jako pořádného chlapa. „Díky“ vzal si skleničku bourbonu, opřel se lokty o bar a teprve teď se začínal rozhlížet kolem sebe. Samé krásné holky, kluci, kteří se snažili dostat nějaké frajerky, ale jejich vzhled jim akorát škodil. Moc lidí, moc chutí. Zavrtěl nad tím hlavou, trochu usrkl ze skleničky a podíval se po baru. Jeho pohled se zastavil na hubené, vysoké zrzce, která si sama seděla u baru a popíjela nějaký drink. Čekal jestli se jejich pohledy střetnou a poté odvrátil pohled od ni s lehkým úsměvem a začal si prohlížet lidi kolem baru z druhé strany než byla ona.

Dlouho nikde nebyl a když viděl kolik lidí dnes přišlo do klubu, nelitoval toho, že nezůstal doma. Přeci jen, když je víc lidí je lepší zábava a někdy více problémů. Někteří se opijou, potom se perou a myslí si jací jsou borci, přitom pak každý dostane na hubu od ochranky. Drake dostal taky nabídku, dělat někde security, ale zatím si říká, že tato práce není pro něho. Kdo by furt chtěl od sebe tahat nějaký ubožáky opilý. Na to by neměl nervy. Sice o tom přemýšlí, ale zatím odmítá. Takhle, když jde do klubu nebo do baru, může si užít, seznámit se, pokecat s lidmi a takhle? By pořád musel jen dávat pozor na smažky a rozčilovat se, co sem zas přišlo za ubožáky. Formu má na to dobrou. Drake se sice nerad pere, ale několikrát se do rvačky dostal a nikdy se snad nestalo, že by byl on ten, co by dopadl zmlácený. Dnes se prát nechce, chce si jen po dlouhé době užít. Jak tak pozoruje okolí, prohlíží si postupně člověka od člověka a myšlenkách komentuje jejich outfit, chování a tak dále. Musel se zasmát lidem, co jsou už na káry a nevědí o sobě, takhle sbalí hodně holek. Na chvíli se pohledem přesunul na barmany, jak kmitají, nalévají drinky a berou prachy. Opět se pohledem zastavil na jednom barmanovi, který diskutoval s Nancy. Tu holku si od hlavy až k patě prohlédl s lehkým úsměvem a poté zrak odvrátil. Prohlížel si zase lidi kolem a přitom upíjel ze skleničky. Jak on miloval tohle pití, mohl by to pít pořád. Skleničku opatrně položil na bar, narovnal se a trochu se protáhl. Nedělal to jen proto aby na sebe upoutal pozornost, trochu ho bolely záda, tak si je musel protáhnout. Přenesl poté váhu na druhou nohu a zase se lokty opřel o bar a popíjel. Dopil poslední kapky, když v tom se u něho objevil barman se skleničkou ve které byl bourbon. Chce ho snad zvát na pití barman? Jeho reakce byla pouze zvednutí jednoho obočí. Snad barman pochopí, co to. Následně mu oznámil, že skleničku mu posílá zrzka sedící kousek od něho. Uchopil skleničku palcem a prostředníčkem, přičichl k bourbonu a pohledem zakotvil na Nancy s úsměvem. Pozvedl stejně jako ona skleničkou, na přípitek a ochutnal. Nemohl si odpustit nějakou připomínku, a tak se odtál od baru se sklenou v ruce a přemístil se vedle Nancy. Veřil, že to ona chtěla. Proč ne. Když nepůjde ona, tak musí jít on. Hrozný ty ženský. „Myslel jsem, že kluci zvou.“ naklonil lehce hlavu na stranu, skleničku položil na bar a opřel se o bar jednou rukou. Byl k ní natočený čelem, aby ji viděl v celé své kráse, i ona jeho. „Pochopil jsem, že tu sedíš sama, společnost tě opustila, nebo nepřišel? Což já bych v jeho případě neudělal. Nechat tady takovou krásnou zrzku.“ Zavrtěl nad tím nepochopitelně hlavou a sklenku přendal do druhé ruky. Bokem se pořád opíral o bar. „Jinak další drink bude na mě.“ usmíval se a prohlížel si její obličej. Vypadala dobře, jde vidět, že je to holka která o sebe dbá, umí se dobře obléct i namalovat. Takové má rád.