Hřiště

Vzhledem k tomu, že byl za chvíli konec léta, bylo načase začít trénovat trošku víc, než v průběhu prázdnin. To sice trénoval párkrát týdně, ale tak cca posledních čtrnáct dní před začátkem školy se přece jen snaží o něco víc, aby nenastoupil na tréninky jako naprostý nýmand, co už se ani netrefí do brány. To se sice v jeho případě nestává často vzhledem k tomu, jak moc lakrosem žije, ale jeden nikdy neví, i on má špatné dny a kdyby dlouho netrénoval, určitě by dopadl podobně jako momentálně Aksel, který se nějak nemůže trefit do brány. Sice tu nestojí jako stalker od začátku jeho pokusů trefit se, ale minimálně jeden zmařený pokus viděl. Proto si nedokáže odpustit nějakou tu přátelsko-rýpající poznámku na Akselovu adresu a to i přesto, že je spíš milý typ člověka a jen tak do někoho nešije ani v přátelských kruzích. Nerad by se totiž někoho dotknul. Ovšem u svého momentálního blond společníka ví, že si to může dovolit. Po jeho pozdravu zvedne ruku na znak pozdravu, který mu vrátí až teď a pozvedne i koutek rtů do menšího úsměvu, který doplní ještě pokývnutím hlavy. Hned na to mu ze rtů unikne i krátký smích. "Nevím, jestli by to tvrdili i trenéři, ale v tvojí strategii vidím potencionál." Prohodí pobaveně a pohled na moment přesune k bráně, ve které zatím žádný míček není. Zkusí si přitom představit Akselovu strategii, která by se teoreticky mohla vyplatit, páč by brankáře mohl zmást nenadálou trefou. "To bez debat. Já jsem jen regulérní hráč, co chce to co každý, ale ty.." Zavrtí hlavou a sjede si ho rádoby obdivným pohledem. "ty jsi prostě originál." Také mu věnuje pobavené ušklíbnutí, ale ve skutečnosti si nemyslí, že je Aksel až tak marný. Kdyby byl naprostá nula, do týmu by se ani nedostal, takže to tam někde uvnitř něj prostě musí být. "Chtěl jsem trénovat, ale klidně ti můžu dělat brankáře, jestli tě to víc namotivuje. Jeden vynechaný trénink mě nezabije." Prohodí s letmým úsměvem na rtech, ale zato upřímným. Asi by nedokázal říct ne na nic, ale tohle by mu doopravdy nevadilo. Konec konců, sám někdy může skončit v bráně, když je to potřeba, i když není brankář. Zatím se však opře pálkou o zem a o pálku se zapře rukou, mezitím co kouká na další pokus Aksela o trefu do brány. Když uslyší cinknutí míčku o tyčku, zvedne vítězně ruce nad hlavu a obdivně hvízdne, jako kdyby dal Aksel nejlepší branku v dějinách lakrosu. I přesto, že teď krapet přehrává, má z toho upřímnou radost. "Mám pozvat i zbytek lidí tu?" Šibalsky po něm koukne, přičemž se snaží zastavit koutky rtů cukajících do úsměvu. Je mu totiž jasné, že kdyby sem svolal všechny, co jsou momentálně na hřišti, vůbec by mu tím nepomohl. A fakt, že by ani neoslovil cizí lidi, radši ignoruje. "Ještě jeden hod a byl by v bráně." Mrkne na něj, ale určitě ho nepřemlouvá to vyzkoušet, i když on sám být na jeho místě by střílel, dokud by se netrefil. Ovšem teď na něj nijak netlačí a místo toho shodí batoh ze zad na zem a vytáhne z něj svoje míčky a vymění si tak místo s Akselem po tom, co si vzal pití z branky. Míčky položí kousek od sebe na zem a ještě před tím, než si jeden nabere do síťky, si s lakrosovou holí pootočí v ruce. "Vlastně ani ne. Myslím, že jsou tu mnohem talentovanější adepti." Pokrčí rameny a jelikož už má míček v pálce, trošku si s ním v ní pohodí těsně předtím, než se napřáhne a zamíří na branku, do které se trefí do horního pravého rohu. Pálku pak jednou rukou pustí a prohrábne si vlasy, než se zase pootočí směrem k Akselovi. Věnuje mu pobavený pohled, když slyší jeho vyprávění o jeho plánu s Arthurem. "Třeba byste všechny překvapili a objevil by se váš skrytý talent." Hlas má lehce podbarvený smíchem. Ne, že by ty dva podceňoval, ale všichni v týmu tak nějak ví, že tohle by asi nebylo nic pro ně. I tak to ale nic nemění na tom, že je skvělé mít tyhle dva v týmu. Nebo teď už spíš jen Aksela vzhledem k odchodu Arthura, na který popravdě tak trošku pozapomněl, dokud mu to teď Aksel nepřipomněl. "Arthur bude v týmu chybět." Řekne nakonec a nabere si do síťky další míček a opět zamíří na bránu, do které se trefí. Jen tentokrát mířil na dolní roh místo horního.

Aksel už byl v “plném živlu” na hřišti, kde se všelijakým způsobem snažil skórovat do nejbližší branky, když se u něho objevil Cass. Nad jeho slovy ohledně strategie se musí pobaveně usmát a přikývnout, ,,počítám s tvojí podporou, až to předložím trenérovi a kapitánovi,” zakření se na něho a lehce k němu kývne hlavou. ,,Jo, já jsem prostě originál, to s tebou souhlasím,” řekne a přikývne se na svá slova. Že je originál, to už slyšel víckrát, ale nikdo to asi nikdy nemyslel v takovým docela hezkým kontextu, jako tady Cass. ,,Nene, radši ne. Nechci mít na svědomí tvojí kariéru po vynechání jednoho tréninku,” zakření se na něho pobaveně, ale samozřejmě pokud by opravdu chtěl jít do brány, tak může. Aspoň by se pak měl na co Aksel vymlouvat. Hned na to ale Aksel sáhne po dalším míčku, který si dá do síťky a po chvilkovém rozmyslu, kam teda bude mířit, míček hodí. A tentokrát úspěšně aspoň do tyčky! Hbitě se otočí na Casse a nad jeho vítězoslavnou reakcí se musí zasmát. ,,Samozřejmě, čím víc, tím líp!” řekne rázně, ale nakonec mu to nedá a pobavený úsměv se mu stejně na tváři objeví. Jo, asi by mu to s obecenstvem o moc líp nešlo. Ohledně řeči o kapitánech přikývne na Cassovi slova, ,,to chápu,” přikývne s úsměvem, ale hned na to dodá, ,,ale bylo by fajn mít na svý straně kapitána týmu. Jeden můj kamarád to zkoušel, ale myslím si, že kdyby ten post dostal, že by mě spíš šikanoval,” řekne a musí se zasmát. Jo, Alex by mu asi dal do těla, kdyby na to měl tu příležitost. To už se ale Aksel usadí na zemi a Cass se chopí míčku, který si nejdřív tak pohodí v síťce a pak zamíří do brány, kterou samozřejmě trefí. Aksel samozřejmě neváhá a hned se dá do potlesku, ,,nevytahuj se ale,” řekne hned na to s pobaveným ušklíbnutím a smíchem. Ohledně jeho plánu s Arthurem musí pobaveně přikývnout, ,,jo, taky si myslím, že byste ještě všichni koukali,” zakření se jeho směrem a pozoruje, co zrovna dělá. Nad jeho dalšími slovy se ale musí zasmát. ,,Cassi, lhát bys neměl,” odvětí pohotově na jeho slova se smíchem, ,,mám pocit, že si nikdo nevšimne, že tam není,” dodá teď už jen pobaveným tónem hlasu. Jo, oni nebyli moc co k čemu, co se týče týmu, ale oni to prostě dělali jen tak pro zábavu, a aby měli aspoň nějaký malinkatý pohyb - k tý jejich stravě, co vedou. Takže si z toho nic nedělali. ,,Jak dlouho už vlastně hraješ?” zeptá se zvědavě a napije se znovu ze své flašky. Co se týče Aksela, tak to bude asi rok, co se dal k týmu a předtím asi nikdy nehrál. Možná pro zábavu někdy, když byl menší, ale to už si ani nepamatuje. Ale rozhodně to bylo překvapení pro všechny, když se přidal do sportovního týmu. Většinou byl součástí jen těch vědeckých a jim podobných. Tohle odpoledne docela utíkalo, protože se pak kluci prostřídali a chvíli zase střílel na bránu Aksel, což se mu pořád moc nedařilo, ale nakonec se i párkrát trefil. Byla to asi spíš dost velká náhoda, ale to už nemusí nikdo řešit přeci. Možná byl teda i Cass chvíli v bráně, a jestli jo, tak to už se Aksel určitě netrefil vůbec...Když už ale Akselovi pomalu docházeli síly, tak se pomalu připravoval k odchodu, ,,hele, už asi půjdu. Nerad bych se moc přetrénoval, na to moje tělo není zvyklý. Tolik pohybu,” zakření se směrem ke Casoovi a natáhne se pro svoje pití, kde už měl pár posledních loků. ,,Uvidíme se na tréninku?” zeptá se přitom, co si do batohu balí zpátky všechny svoje věci a batoh si nakonec hodí přes jedno rameno na záda. ,,Tak čau, čau,” pronese se smíchem a už se opravdu odebere do spolku, nebo spíš do pokoje - kde si to hned zamíří do sprchy a hned na to sebou plácne do postele. Náročný den…
--> Nerdský spolek / Konec hry

"No to počítej. Hned co přijdu domů, začnu vytvářet plakáty na tvou podporu." Prohodí pobaveně jako správný kamarád, který by při něm stál za každou cenu. Dokonce i v případě, že by byl jeho plán naprosto mizerný. Není totiž někdo, kdo by to řekl a pokusil se druhého shodit. Spíše se ostatní snaží podpořit, i když to není zrovna ideální. To je asi trochu nevýhodné pro jeho přátele, ale na jeho obranu je prostě nechce zradit! Co se týče Akselovi originálnosti, jistě originální je a to docela dost. Alespoň on se ještě s nikým takovým nesetkal a možná i proto si docela rozumí a přátelí se- jistě, na tom má podíl i to, že jsou ve stejném týmu na lakros, jinak by se asi vůbec neznali. Jeho další slova ledabyle odmávne a pobaveně se nad tím pousměje. "Prosím tě, moje kariéra jedno vynechání vynechá. Navíc i trénink v bráně je trénink." Určitě si pro něj do brány později stoupne. Konec konců, v lakrosu do ní může jít kdykoli, protože spousta hráčů je v něm trénována jako univerzál, kdyby se náhodou brankáři něco stalo. A i když je sice radši v poli a míří na bránu, místo toho aby v ní stál, občas si do ní prostě taky musí stoupnout. Tak proč ne jako brankář pro Aksela, že? Řeč se přesune na téma kapitánů týmu. Na ten post se nehlásil, protože nechtěl. V lakrose sice není špatný, ale post kapitána mu bohatě stačil na střední. Není rád středem pozornosti a nerad někoho buzeruje, což kapitán dělat musí a to včetně pronášení různých motivačních řečí, které nemá rád. Jak má mluvit před spoustu lidí, je z toho akorát tak nervózní a plácá nesmysly. Tak či tak, nad slovy Aksela se musí smát a pohled z brány, do jejíž tyčky se jeho kamarád trefil, přesune na něj. "A kdo je ten šikanátor?" Mluví se stejnou nadsázkou jako on, protože si zatím nevšiml, že by byl v týmu nějaký idiot, co by někoho šikanoval. Je jich tam ale dost a nepřátelí se se všemi, takže kdyby tam náhodou někdo takový byl, tak by to dost možná ani nevěděl, ale dle slov Aksela je mu jasné, že to myslel s humorem a nadsázkou.
Po chvilce toho, co na bránu míří jeho společník, se vystřídají a lakrosovou pálku společně s míčky převezme on- tu vlastní samozřejmě, nekrade ji Akselovi. Do brány se trefí, bylo by špatné, kdyby ne, když na tenhle sport dostal univerzitní stipendium. "Já a vytahovat se? To nehrozí." Odmávne jeho slova rukou a ačkoli mluví schválně sarkasticky, jeho slova jsou vlastně pravdivá. Spíš by na svém hodu na bránu našel milion chyb, než že by se za něj pochválil. Mohl klidně mířit ještě trochu víc do rohu, protože s tím kam mířil teď, by brankář jeho střelu s přehledem chytil, kdyby tam nějaký byl. Pohled z lakrosového míčku v bráně přesune na moment zase na Aksela a v očích je mu znát pobavení. "Víš, milosrdné lži se dají odpustit, takže teoreticky.. lhát můžu." Namítne, načež se zasměje a zavrtí nad ním hlavou a už raději nic nedodá. Arthur byl nedílnou součástí týmu stejně jako Aksel, takže určitě chybět bude, i když je asi trenér na hřiště příliš často nepouštěl. Při jeho otázce trošku vydechne při tom, jak se musí zamyslet. Jak dlouho vlastně hraje? "Někdy od střední. Potřeboval jsem stýpko na výšku, tak jsem si vybral nějaký sport a řekl si, že se prostě budu snažit." Přizná, ačkoli to není celá pravda. Na střední s lakrosem začal hlavně kvůli šikaně, čímž se ale logicky jen tak chlubit nechce. Nejsou to pro něj příjemné vzpomínky a mnohem raději je z hlavy vytěsňuje, než aby si je oživoval. "Takže to pár let bude." Shrne to nakonec a uvědomí si, že ani on o něm neví, jak dlouho hraje lakros, takže mu otázku vrátí. "Co ty? Začal si až tady?" V tomhle ohledu toho o Akselovi příliš nevěděl, protože nestudovali stejný obor, takže se vídali primárně na trénincích a občas i někde mimo. O lakrosu spolu ale nikdy nějak víc nemluvili. Spíše o tom, jak marný byl jejich milostný život. Ten však dnes nerozebírají a zbytek odpoledne se střídají v míření na bránu. On byl i chvíli v bráně, jak slíbil na začátku jejich tréninku. Ještě není úplně vyčerpaný, když Aksel naznačí, že už má pro dnešek dost. Nad tím se musí zasmát a to hlavně nad jeho slovy. "Jasný, já ještě chvíli zůstanu." Zmíní, aby naznačil, že ho z hřiště nevyprovodí. Konec konců, cestu z něj jistě zvládne sám a společnost u toho nepotřebuje. "Určitě, měj se." Rozloučí se s ním, a když odejde, tak se napije vody a ještě tu tak další půl hodinu zůstane a trénuje, než se vrátí zpátky do klučičího spolku.

--> Klučičí spolek

SO WHO'S GONNA WIN? LET'S CHECK!

Na tento den čekali úplně všichni. No dobře, nejvíce samozřejmě asi hráči lakrosu, jejich trenéři a všichni, kdo se podíleli na jakékoliv organizaci tohoto velkolepého zápasu. Proč velkolepého? Půjde o poslední zápas rozhodující o tom, kdo vyhraje cenu California Uni v lakrossu. Jedná se tedy o dost velkou akci a hřiště bude zaručeně plné! Nejen hráči, ale i diváky jak z naší univerzity, tak i univerzity protivníků. Zkrátka by se to dalo nazvat pro někoho i velmi nekomfortním místem, kde je až moc lidí. Co teprve moc lidí! Moc druhů lidí. Na jedné lavičce můžete zahlédnout klidně nervujícího se trenéra, který má chuť vyskočit z lavičky na své kluky pokaždé, co udělají úplnou blbost. Na další lavičce už můžeme vidět rodiče křičící na jiné a za každou cenu se snaží uhádat, který syn je lepší mezitím co se nějaké další dítě z jiné rodiny vedle nich dloube v nose a cpe popcornem (barevným popcornem mimochodem, takže si ho běžte koupit). Dobře, určitě tu jsou i normální lidi, a nejen rodiny s jejich usmrkanci. Svoje publikum tu nemají určitě jen lakrosoví hráči, ale i naše nádherné a talentované roztleskávačky, které se zde určitě objeví s nádherným vystoupením. Což nás dovádí k tomu, že i právě toto vystoupení má své diváky. Bohužel to může být i Váš táta, který není spokojen se svojí manželkou, protože se jí už nelíbí jeho lifestyle „sednu si po práci s pivem na gauč a ty mi udělej večeři“. Rodiny jsou tak krásná věc, že? Určitě je tu ale i publikum plné hezounků, co nadšeně přišli okoukávat. Samozřejmě i nádherné slečny! Ale dost k lidem, těch je všude až moc, ne?

Možná se ptáte, kde ten kluk, co se dloube v nose a jí popcorn ten popcorn vzal? Vzhledem k vysoké kapacitě na hřišti není jen jeden stánek, ale rovnou dva, kde si můžete zakoupit nějaké to občerstvení. Můžete si dát něco lehkého na chuť, jako popcorn, ale i nějaké dobré burgery či hot dogy. Všechno občerstvení zařizuje zde univerzita a její dobrovolníci, co se rozhodli ve stánku pro dnešní den „otročit“. Pití je tu také spousta, a to od nealkoholického až po to alkoholické. No nehledejme v tom alkoholu žádnou vědu. Míchaných drinků se tu nedočkáte, leda tak piva. Ti chytří si přinesou něco svého a obslouží se alkoholem sami. Je tu ale ještě jeden stánek se suvenýry jako vlaječky obou univerzit, abyste mohli být pořádný fanda! Spoustu věcí si ale lidé donesou sami, aby byli originální.

Užijte si to! Fanděte, jezte, pijte…  Cokoliv! Hlavně neumírejte! A co říct k zápasu? No, ať vyhraje ten nejlepší!

Do zkouškového období sice bylo ještě docela daleko a studenti medicíny neměli volno v podstatě nikdy. Vždycky se našel předmět, do kterého bylo potřeba se učit v průběhu semestru. Měli spoustu prakticky zaměřených hodin, které trávili například na pitevně, kde však bylo nutné znát teorii, jinak to mohlo dopadnout velmi nepříjemným faux pas. Za pár let na univerzitě se však už relativně naučil mít rozumný balanc mezi časem stráveným školou a volným časem, kdy relaxoval. Na dnešek si právě po delší době naordinoval zasloužené volno od školy, které strávil sportem, aby si trochu narovnal záda od neustálého sezení nad učebnicemi, a nudnými, ale nutnými činnostmi,  jakými bylo třeba praní, nakupování anebo uklízení. Nebyl nijak zvlášť pořádný, ale už začínalo hrozit, že bude muset začít recyklovat spodní prádlo a ponožky, lednice zela prázdnotou a v jeho bytě už byl takový nepořádek, že to vadilo i jemu.
Navečer se pak vydal do univerzitního kampusu, aby se mohl podívat na zápas. Nebyl skalním fanouškem lakrosu, občas se ale na zápas podíval rád. Mohl si k tomu dát pivo, nějaké jídlo a úplně vypnout. Po zápase pak celkem často byla nějaká párty a to nehledě na výsledek. V případě vítězství se jednalo o bujaré oslavy, v případě prohry pak o zapíjení žalu. Navíc tomuto zápasu mělo předcházet vystoupení roztleskávaček, které si nemohl nechat ujít. Dorazil proto se značným předstihem, aby si stihl koupit občerstvení a zbylo na něj nějaké dobré místo, odkud bude mít dobrý výhled na dění na hřišti. Oblečen byl do černých riflí, šedých tenisek a mikiny s logem univerzity, aby aspoň nějak vyjádřil podporu univerzitnímu týmu. Rozhodnutí přijet dříve se ukázalo být správné, protože už tak byl stadion celkem naplněný a on si musel vystát frontu na občerstvení. S pivem a popcornem v ruce pak prokličkoval mezi lidmi a usedl na místo v šesté řadě, které se nacházelo přibližně nad lavičkou domácích. Ukázalo se, že zvolil dobře, protože výhled byl skutečně dobrý, a on mohl obdivovat vystoupení i roztleskávačky samotné, zejména jednu hnědovlásku, které po skončení vystoupení věnoval i úsměv, když měl pocit, že se zrovna podívala směrem na tribunu, na které seděl.

Dnes je ten deň, kedy sa koná dlho očakávaný univerzitný lakrosový zápas. Samozrejme, že na ňom majú vystúpenie aj roztlieskavačky, medzi ktoré Amelia patrí a tým pádom sa tam dnes objaví. Dala si záležať na tom, aby sa do šatne dostavila v dostatočnom predstihu a nemusela dobiehať na ihrisko na poslednú chvíľu, nebolo by to tak po prvýkrát. Do šatne vkročila už kompletne nachystaná, teda mala spravený jednoduchý makeup, ktorý zladila do farieb univerzity a na sebe mala roztlieskavačskú uniformu. Nepociťovala takmer žiadnu nervozitu pred vystúpením, hoci sa takto na ihrisku pred toľkými ľuďmi neukazovali často, v podstate sa na ne pripravovali počas celého roka, a preto si bola istá, že všetky kroky pozná a strápnenie nehrozí. Netrvalo to dlho, kým sa spolu s celým tímom roztlieskavačiek presunuli na ihrisko, kde už o malú chvíľku mal začať lakrosový zápas. Tribúny boli celkom dosť preplnené, väčšinu publika tvorili športoví fanatici, ktorí sa rozhodli povzbudzovať, a to ešte zápas ani nezačal. Amelia mala rada všetku tú pozornosť, ktorú vystúpenie roztlieskavačiek nepochybne prinášalo. Vystúpenie si teda naplno užila, pričom na tvári počas toho celého mala žiarivý úsmev, keď sa vrtela do rytmu hudby. Ihrisko prebrali hráči lakrosu, počas čoho sa Amelia, samozrejme, ako správna roztlieskavačka pridala do pokriku a skandovania. Jedným očkom ale zabehla k pohľadnému chlapcovi na tribúne, pretože sa jej zdalo, že sa im pohľady dnes už viackrát stretli. Možno si to iba nahovárala, no predsalen mu venovala jeden úsmev a on jej ho oplatil, a tým si vlastne potvrdila, že to nebola iba jej imaginácia. Preto sa rozhodla, že sa na chvíľku vytratí, veď roztlieskavačiek je v tíme dosť a jedna im určite chýbať nebude. Zamierila si to rovno k chlapcovi na tribúne, ktorý sa nachádzal iba pár rýchlych schodov nad ihriskom. „Hej, páčilo sa ti vystúpenie?“ sladko sa uškrnie, pričom k nemu pristúpi, aby teda vedel, že sa baví s ním, ktorého meno nepozná. Ale tak už z diaľky mu muselo byť jasné, že sa blíži práve k nemu. Veľmi nenápadne si ho lepšie prehliadne, keď sa už nachádza iba malý kúsok od neho a nemusí žmúriť z diaľky. Má pocit, že jeho tvár na univerzite ešte nikdy nevidela, to by si určite pamätala.

Při nástupu hráčů na hrací plochu se přidal ke všeobecnému skandování, ale je pravda, že roztleskávačky vítal s o něco větším nadšením. S bouřlivým potleskem, který jim věnoval po vystoupení se to nedalo už vůbec srovnat. Na úvod se nedělo nic moc zajímavého, hráči si museli podat ruce, rozestavit se a tak podobně, on tedy mohl po očku sledovat hnědovlasou roztleskávačku, která upoutala jeho pozornost při vystoupení. Měl pocit, že ona se na něj taky dívala a dokonce mu i věnovala úsměv, který jí pochopitelně oplatil. Samozřejmě tu stále existovala možnost, že se dívala a usmívala na někoho o pár řad výš. Nezíral na ni nepřetržitě, to by mohlo působit divně a nejspíš i trochu zoufale. Nemluvě o tom, že chtěl obhlédnout i ostatní roztleskávačky a pohledné fanynky, a samozřejmě sledovat i zápas, který konečně začal, i když se úplně nevyvíjel ve prospěch jeho týmu, protože se museli bránit. Na rozdíl od ostatních fanoušků, však zatím nijak nepokřikoval, radši se napil piva, dal si popcorn, a opět střelil pohledem směrem k roztleskávačkám. Zmateně nakrčil obočí, když mezi nimi nenašel hnědovlásku. Hned záhy ji ale postřehl, jak jde jeho směrem. Trochu se pro sebe pousmál, a odložil kelímek s pivem na zem, aby si mohl prohrábnout vlasy a ujistit se, že vypadal dobře. „Ahoj. Nechci podceňovat ani jeden z týmů, ale troufám si tvrdit, že vystoupení bylo zlatý hřeb večera.“ Usmál se na ni. „Přisedneš si?“ Ukázal na volné místo vedle sebe a doufal, že se neplánovala zase hned vrátit k ostatním roztleskávačkám. Fandit přece mohla i odsud z tribuny. „Jinak já jsem Matt,“ představil se jí a sjel ji pohledem od hlavy až k patě, dokud ještě stála, a on měl tak dobrý výhled. Nijak neskrýval, že si ji prohlížel. Byl si totiž jistý, že ona dělala to samé. Už se mu párkrát stalo, že se nějaká holka jevila z dálky jako velmi atraktivní, ale ve finále byl opak pravdou. Tohle však nebyl ten případ.

Čas, kedy sa už mal pomaly začať dívať do kníh, predsa len, o chvílu zo školy odchádza, podľa neho mal ale ešte stále čas. Preto sa nechal prehovoriť na to, aby išiel na zápas lakrosu, aj keď niečo také nemal vôbec zapotrebné. Lakros nemal rád, nevedel ani kto to hrá, ale keď nemá nič iné na práci, tak prečo by niekde nešiel. Možno sa na to mal ale vykašlať, keďže bol minulú noc v bare a po dlhom čase vypil toho viac než by bolo dobré. Možno preto, keď už stoja pred ihriskom, drží v ruke kelímok s kávou aby sa aspoň nejak prebral. Ani nevnímal čo všetko rozprávajú ostatní, ako sa hovorí, jedným uchom to išlo dnu a tým druhým zase von. Pohľad mal uprený niekde pred seba, nedíval sa na nič určité. Prebral sa až, keď zacítil ruku na ramene s tým, že už idú dnu, preto len prikývne, napije sa kávy a zamieri za ostatnými. Pohľad mu tentoraz padne na všetkých tých ľudí, ktorí tam idú tiež, nehľadá nikoho konkrétneho, len ho to zaujíma. Tak trochu. Už sa chce otočiť na chalanov s ktorými prišiel, keď sa pohľadom vráti na miesto, kde zahliadol vlasy, ktoré mu boli povedomé. Iba jedny vlasy spoznal aj keď ich videl len na malú chvíľu a chce sa uistiť. Annys a ísť na zápas lakrosu? Išla s niekým? Mala nebodaj rande a chalan ju pozval sem? Tak to chudák on, veľmi si to asi neužije. Pohľadom sa snaží nájsť blonďaté vlasy aj po vkročení na ihrisko, čo je trochu ťažšie, keď je tu toľko ľudí. Prižmúri oči a pomaly ide za ostatnými si sadnúť na miesto, jeho oči sa ale nezastavajú a hľadajú tú osobu, ktorú videl. Nedá mu to, ak je to Annys, tak ju chce vidieť.

Amelia nie je zrovna ten typ človeka, ktorý by mal problém sa niekomu prihovoriť a spraviť prvý krok. Preto ani teraz tomu nebolo inak, a keď zahliadla medzi divákmi fešáka, ktorý pokukoval jej smerom, na nič nečakala a rozhodla sa k nemu vyraziť. Nad jeho prehrabnutím vlasov tesne pred tým, ako sa pri ňom zastavila sa musela uškrnúť. „Aw, ty si sladký,“ venuje mu jeden očarujúci úsmev, pričom si zľahka prehrabne navlnené vlasy. Rozhodne vie, čo povedať a že pohladkanie ega takto na úvod konverzácie rozhodne nezaškodí. „Amelia,“ sladko sa pousmeje, pričom sa snaží si jeho meno v duchu zapamätať, a tak sa vyhnúť trápnej situácií, kedy by jeho meno musela znovu nenápadne zisťovať. „Ako to, že som ťa tu nikdy nevidela? Si na zápase po prvýkrát?“ zľahka nadvihne jedno obočie, pričom sa na krátku chvíľu zadíva smerom k ihrisku, na ktorom sa už naplno začal zápas. To ju ale teraz až tak veľmi nezaujíma, keďže má pri sebe Matta, ktorý ju rozhodne už prvými slovami zaujal. „Som si istá, že by som si ťa pamätala,“ prehliadne si ho, rovnako nenápadne ako on ju, pričom sa zľahka pousmeje. Ďalej už ale na nič nečaká a prisadne si na voľné miesto po jeho boku. Samozrejme, že si nepamätá tvár každého jedného diváka, je ich tu predsa naozaj požehnane, ale len ťažko sa jej verí tomu, že by jej nikdy nepadol do oka, tak ako práve dnes. Amelia si po poriadnom prehliadnutí Matta z blízka, nie len z diaľky z ihriska, musí uznať, že je naozaj pohľadný. A tie jeho prenikavé tmavé oči, od tých Amelia momentálne nedokáže odtrhnúť pohľad. Možno práve preto teraz vyzerá ako slniečko na hnojí, keďže sa naňho iba zasnene díva, pričom sa jej na perách pohráva letmý úsmev.