Nad jeho slovami sa nemusela dlho zamýšľať. "Áno," mal totiž pravdu, naozaj mohla kedykoľvek skončiť, no zatiaľ niečo také rozhodne nemala v pláne. Samozrejme, keby školu popri svojej kariére vôbec nezvládala, zrejme by si dala od modelingu pauzu, no kým jej to ako-tak šlo, také niečo si ani nepripúšťala. Jej práca ju totiž bavila, hoci bola naozaj náročná, a hlavne vďaka nej mala dostatok financií na všetko, čo kedy chcela a ešte si dokázala po každom jobe aj niečo odložiť. Ako dieťa z rodiny prisťahovalcov, ktoré takmer celý život živila len matka veľmi dobre chápala, že peniaze dokážu život veľmi uľahčiť a keď ich človek nemá, potenciál bez problémov uživiť rodinu je nízky. Ona síce ešte nevedela, či niekedy bude svoju vlastnú rodinu chcieť, no nebránilo jej to v šetrení keďže vážne nevedela, čo má pre ňu budúcnosť pripravené. "Pravdepodobne sa ale budem modelingu venovať ešte pár rokov po škole, kým som mladá a žiadaná," prehodila so štipkou teatrálnosti v hlase, pričom rukou ukázala na svoju tvár a telo a krátko sa zasmiala. "No rozhodne sa chcem neskôr venovať trénovaniu gymnastiky. Chcela by som svoje vlastné menšie štúdio, kde by som sa mohla aktívne venovať aspoň štyrom, piatim dievčatám," prezradila mu svoj plán, ktorý sa jej črtal v hlave viac-menej odkedy nastúpila na univerzitu, hoci momentálne sa naozaj ešte primárne zameriavala na svoju kariéru modelky. Vo svojich predchádzajúcich slovách totiž možno bola tak trochu teatrálna, no naozaj to tak bolo. Veľmi dobre si uvedomovala, že má pred sebou ešte niekoľko dobrých rokov, možno tak do tridsiatky, a potom to postupne pôjde dolu vodou. Snažila sa teda zarobiť čo najviac už teraz, kým mala tých príležitostí fotiť a predvádzať čo najviac. Chlapi to mali trochu jednoduchšie, starnutie sa na nich totiž nepodpisovalo tak rýchlo, ako na ženách, a tak mohol mať Nia pomerne dlhú a úspešnú kariéru, keby sa pre ňu rozhodol. "Proti tomu by som určite nenamietala, s fajn spoločnosťou by tie cesty boli oveľa viac zvládnuteľné, a aspoň by si ma prinútil počas hodín v lietadle otvoriť nejaké tie školské knihy namiesto fľašky šampusu," zľahka sa na neho usmiala aj keď jej bolo jasné, že to nemyslel úplne vážne, nevyzeral totiž ako niekto, koho by modeling skutočne zaujímal a bol by ochotný ho vyskúšať. Keď mu ale povedala, že by mal v jej svete určite veľký úspech, myslela to vážne. Nemala dôvod mu klamať. Predsa len, modelingu sa venovala už skoro šesť rokov a veľmi dobre vedela, aké typy chlapcov s ňou fotia najčastejšie, a teda aké črty tváre a postavy sa momentálne pokladajú za najpríťažlivejšie a on do tejto kategórie určite spadal. Keďže však študoval to čo študoval a pôsobil ako naozaj zodpovedný študent, ktorý bral univerzitu veľmi vážne, rozhodne by pre neho nebolo ľahké skĺbiť s tým aj tak veľmi časovo náročnú kariéru, aj keby veľmi chcel. Samozrejme že škola dokázala vyjsť študentom v ústrety, no len do určitej miery. "Áno, presne tak. Inak by to ani nešlo. Keby som však nereprezentovala univerzitu v gymnastike, pochybujem, že by mi niečo také vôbec dovolili," skonštatovala veľmi úprimne, pretože celý školský systém bol postavený na tom, že študent sa má v prvom rade venovať vzdelávaniu a kariére má obetovať svoj čas až po jej úspešnom absolvovaní. Pravdou však zostávalo aj to, že študenti, ktorí školu reprezentovali na súťažiach, mali oproti tým ostatním nejaké výhody a ona rozhodne nebola výnimkou. Preto mohla cestovať koľko chcela a kedy potrebovala bez toho, aby musela priveľmi dbať na vymeškané prednášky či semináre, hoci si to mala vždy vo vlastnom záujme dobrať. Nad tým však teraz rozmýšľať nechcela, a tak mu radšej odpovedala na jeho ďalšie otázky. "Samozrejme. Chcela by som vidieť spoločnosť, ktorá by sa kvôli jednej odmietnutej kampani nepokúsila v tej ďalšej opäť získať modelky typu Naomi Campbell alebo Adriana Lima," zasmiala sa, no pre začínajúce dievčatá ktoré ešte nemali v bradži veľké meno to bolo ale rozhodne niečo, čo dokázalo ich kariéru skončiť ešte skôr, než poriadne začala. Nie každá agentúra dokázala totiž svojej modelke v tomto ohľade pomôcť, s čím ona našťastie problémy nemala. Jej agentúra totiž bola výborná a podporovala ju v každom jej rozhodnutí, podobne ako jej manažér, ktorý ju v sedemnástich objavil. "Ja osobne vždy odmietam ponuky od kozmetických značiek, ktoré testujú na zvieratách a nefotím ani kampane na kožuchy z pravej kožušiny. To sú veci ktoré nepodporujem a nikdy by som s nimi nespojila svoju tvár, ani keby mi ponúkali milióny. Našťastie ma moja agentúra do podobných kampaní netlačí, chápu môj postoj a plne ma v ňom podporujú," či už to bolo osobné alebo nie, nemala ani minimálny problém mu to priznať. Nikdy síce nebola vegetariánka alebo dokonca vegánka, no zabíjanie zvierat z ľudských rozmarov, pre módu či krémy na tvár jej pripadalo nesprávne.
"No, to možno áno, pre niekoho, no pre iných je úspech oveľa viac ako zbieranie kamarátov," aj ona si udržovala len úzky kruh blízkych, lebo na množstvo známych proste nemala čas a pravda bola taká, že hoci bola spoločenská až až, jej srdce bolo stále pomerne chladné. Úplne teda chápala, prečo dievčatá, ktoré celý život poznali len prísnu tréningovú drezúru a žiadne skutočné kamarátstvo nedbali na nikoho iného, len na seba. A hlavne keď robili individuálny šport, akým bola gymnastika. V tej sa totiž človek spoliehal len sám na seba a svoje schopnosti. Samozrejme sa ale nestotožňovala s tým, čo všetko dokázali dané dievčatá urobiť len preto, aby sa dostali do olympijskeho tímu, pretože násilie ako také nikdy neschvaľovala. Aj to bol jeden z dôvodov, prečo na strednej škole nepatrila k tej populárnej skupinke tvorenej prevažne z roztlieskavačiek a hráčov amerického futbalu. Ich šikana takzvaných nerdov totiž často nebola len psychologického charakteru a nech bola chladná ako chcela a láske sa vyhýbala veľkým oblúkom, zároveň sa ani nedokázala pozerať na to, ako niekto trpí. Bola totiž viac empatická, ako si to pripúšťala, a vedela to o nej pravdepodobne len Dee, keďže ich vzájomná empatia k podobnému problému tej druhej pevne spojila. "To je síce pravda, no netreba zabúdať ani na to, že aj v dnešnej dobe sa nájde množstvo učiteľov, ktorí si vyberajú svojich obľúbencov spomedzi študentov a voči tým ostatním sa správajú veľmi nespravodlivo. Každá minca má dve strany," pokrčila ramenami, pretože hoci šikna študentov voči učiteľom bola naozaj hrozná, tento problém, ktorý spomenula ona rozhodne nebol žiadna novinka a dial sa už desiatky rokov. Samozrejme, nerobil to každý učiteľ, no aj tak ich bolo stále dosť a na každej väčšej škole sa určite dal nájsť aspoň jeden, ktorý bol viac subjektívny ako objektívny. Bola to však téma na dlhšie polemizovanie. "Tak, pokiaľ sa bavíme o pádoch, tým som sa nevyhla ani ja, tie ku gymnastike patria. Našťastie tie pády nikdy neznamenali nejaké vážne zranenie," pousmiala sa, pretože pri kladine a bradlách človek s pádmi proste musí rátať a práve tréningy slúžia na to, aby bolo tých pádov čo najmenej. Bez nich sa však človek nedokáže naučiť to, ako robiť gymnastické prvky správne, a hlavne keď s gymnastikou začína. "Predpokladám, že ten zápas teda neskončil výhrou," skonštatovala zo zubatým úsmevom, pretože to naozaj znelo komicky a z jeho rozprávania mala pocit, že to pre neho nie je nejaké bolestivé miestečko a keď si do neho trochu podrypne, tak sa určite neurazí. "Uf, tak to znie naozaj veľmi bolestivo, to musí byť poriadne nepríjemné, hlavne keď sa musíš do pár minút znovu postaviť na nohy a behať," tvár zvraštila v grimase, pretože s týmto súcitiť dokázala, keďže si taktiež niekoľkokrát poriadne narazila píšťalu na hranu kladiny a vedela, že tá bolesť je naozaj hrozná.

"Popravde, nie sú to požiadavky agentúr, sú to požiadavky klientov," pousmiala sa, no páčilo sa jej, ako premýšľal. Áno, všetko čo vymenoval bola pravda. Nízke dievčatá, staršie dievčatá, potetované dievčatá či dievčatá s väčšou konfekčnou veľkosťou sa v modelingovom svete uplatnili ťažšie, no nesúviselo to s agentúrami, ale s klientmi. To oni si predsa vyberali do kampaní tváre a prevládal medzi nimi konsenzus, že chcú mladé, pekné, chudé dievčatá ktoré nemajú pokožku poškodenú tetovaniami na viditeľných miestach. "Predstav si totiž, že si zakladáš modelingovú agentúru. Z televízie, bilboardov, magazínov či reklám na youtube vieš, že väčšina dievčat v nich spadá do istej kategórie. Väčšinou majú do tridsať rokov, pokiaľ to nie sú hviezdy typu Kate Moss, sú vysoké, majú vyšportované postavy, pekné tváre. Samozrejme že existujú aj kampane, ktoré si vo fotografických reklamách nepotrpia na výšku lebo na fotke proste nie je dôležitá, alebo existujú značky špeciálne pre plus size modelky. Ten pomer je však stále možno sedem ku jednej. Je teda logické, že do svojej agentúry prijmeš viac tých dievčať, ktoré majú väčšiu šancu bookovať nové a nové kampane. Jasné že vezmeš aj dve či tri krásne dievčatá ktoré sú o niečo nižšie, dve či tri dievčatá ktoré majú väčšiu konfekčnú veľkosť alebo dievča, ktoré síce tetovania má, no nie rovno na čele či na celých predlaktiach. Tie však pre agentúru nezarábajú toľko ako tie ostatné, pretože sú žiadané len v určitých sférach tejto práce," ukončila svoj dlhý monológ, no vážne chcela, aby pochopil ako to v jej svete funguje. Agentúry boli predsa taktiež založené na biznise, danú modelku reprezentovali a hľadali pre ňu prácu, no keby na nejakom dievčati prerábali peniaze, prečo by si ju držali? Prečo by ju vôbec zobrali pod svoje krídla, keby nemala potenciál zamestnať sa? Tak to nefungovalo v žiadnom kariérnom odvetví.
Bola rada, keď sa ale od modelingu opäť na chvíľu presunuli k niečomu inému pretože naozaj mala pocit, že rozpráva veľmi veľa a hoci bola pomerne komunikatívna a spoločenská osoba, takto intenzívnu a dá sa povedať že aj dosť súkromnú konverzáciu nemala už veľmi dlho, ak teda nerátala Dee, no to bolo iné, keďže bola jej najlepšia priateľka. Nia bol predsa len človek, ktorého poriadne videla prvýkrát v živote a už mu o sebe prezradila toľko, že sa sama nestíhala čudovať. Kládol jej však veľmi dobré otázky a mala pocit, že ho naozaj zaujímajú jej odpovede, a tak sa vôbec necítila nepríjemne, keď mu o sebe prezrádzala toľko intímnych vecí, o ktorých vedel naozaj málokto. "Áno, niečo také, no založené hlavne na pozitívnych vzťahoch medzi dievčatami, pretože by som sa chcela vyvarovať tomu lámaniu nôh pred olympiádou," mierne sa na neho uškrnula, aj keď to nebolo úplne na smiech, no keďže sa v tejto sfére pohybovala naozaj už od malička, dokázala to brať s určitou nadsázkou. Svoje slová však myslela vážne, pretože naozaj chcela, aby si jej dievčatá medzi sebou vybudovali sesterské puto, preto ich nechcela trénovať veľa. Vo veľkej skupine sa totiž vytvorí viacero menších skupiniek a to v jej očiach bolo to, čo vyvolávalo najväčšie konflikty medzi gymnastkami. Keď sa ale konverzácia vrátila späť k modelingu a k jej návrhu, že by mohol letieť s ňou pretože by sa v jeho spoločnosti prinútila aj do učenia a neužívala by si len pôžitky toho, že v škole nemusí byť, úsmev sa jej ešte o niečo rozšíril. "Tak sme teda dohodnutí. Pri mojej najbližšej kampani niekde v USA ti napíšem a ak budeš mať voľno, môžeš ísť so mnou," natiahla sa ku svojim veciam na lavičke a v ruke zovrela svoj mobil, ktorý rýchlim potiahnutím prsta odomkla a podala ho Niovi pričom očakávala, že do neho naťuká svoje telefónne číslo. Bolo by naozaj fajn mať po svojom boku parťáka, s ktorým sa cítila fajn, s ktorým sa jej rozprávalo veľmi jednoducho a ktorému by mohla ukázať zákulisie toho, ako to v jej kariérnom živote vlastne prebiehalo. Nebol by samozrejme prvý, ktorého by takto zobrala, jej staršia sestra s ňou bola už niekoľkokrát, raz zobrala Dee a raz aj Judea, no Dee mala v pláne zobrať so sebou aj do zahraničia, no to si vyžadovalo viac vybavovačiek a samozrejme aj finančných prostriedkov, takže to neschvaľoval každý klient. Mala už však vytypovaných tých, s ktorými by sa dokázala dohodnúť takže len čakala na to, kým jej ponúknu nejakú prácu, aby s nimi dokázala vyjednať aj svoj doprovod. Z vlastných myšlienok ju však vyrušil jeho hlas, teda konkrétne filozofická otázka, ktorú jej položil, a nad ktorou sa na chvíľu odmlčala. Nebolo totiž úplne jednoduché na ňu odpovedať. "Ťažko povedať, všetko to závisí od doby. V čase Marilyn Monroe sa preferovali ženské krivky a pekné tváre a neuškodilo, keď modelka zabŕdala aj do herectva, čím bola známa aj medzi širším obyvateľstvom. V osemdesiatych a deväťdesiatych rokoch sa začali prvýkrát využívať modelky, ktoré neboli úplne stereotypne krásne, boli niečím špecifické a zaujímavé, ako napríklad Linda Evangelista svojim krátkym, chlapčenským účesom. V súčasnosti by som povedala, že sa mnoho odvíja od toho, aký má modelka dosah na sociálnych sieťach. Ak ju totiž sleduje milión ľudí, je pravedpodobnejšie, že bude mať kampaň, v ktorej je, väčší úspech, pretože si daný produkt jej fanúšikovia kúpia. Túto garanciu modelka s desaťtisíc sledovateľmi nemá. Čo však platí pre modelky v každej dobe, musia byť prispôsobivé no zároveň jedinečné buď svojim výzorom či osobnosťou, musia tvrdo pracovať a nesťažovať sa, že sú unavené, hladné či smädné a musia sa správať reprezentatívne, aby nepoškodili dobré meno svojej agentúry a jej klientov," mierne nakrčila ramenami, opäť mierne vyčerpaná svojim dlhým monológom. Tieto veci sa však v krátkosti vysvetliť nedali, pýtal sa jej totiž práve tie druhy otázok, pri ktorých sa proste musela rozrozprávať, či sa jej to páčilo, alebo nie. Našťastie jej dal trochu vydýchnuť, keď sa následne trochu rozrozprával on, konkrétne o kožušinových kampaniach. Nad jeho slovami niekoľkokrát súhlasne kývla hlavou, pretože to vnímala úplne rovnako, ako hovoril. "Máš pravdu, preto všetky podobné ponuky odmietam," dodala ešte na záver, pričom sa krátko usmiala. Tešilo ju, že to ľudia v jej okolí chápali, pretože množstvo z jej kolegýň s niečím takým nemali žiadny problém, pokiaľ im za to poriadne zaplatili.
"O prioritách samozrejme áno, ale z časti je to aj o osobnosti daného človeka. Nie každý sa potrebuje obklopovať veľkým množstvom ľudí, aby sa cítil milovaný. Niekomu stačí jeho rodina a dvaja, traja blízky kamaráti," to, že hovorí o sebe nezdôrazňovala, no bolo to tak. Jasné že by sa dalo povedať že má veľa kamarátov, no ona ich ako kamarátov nevnímala. Boli to skôr známosti, či už z brandže, alebo zo školy či zo spolku. Za svojich reálnych priateľov pokladala len Dee, Judea a možno dve dievčatá z agentúry, a zatiaľ jej to bohate stačilo. Nikdy totiž nebola človekom, ktorý by dokázal prejavovať lásku jednoducho, vždy bola pomerne chladná a k srdcu si pripustila naozaj len málokoho. Navyše, naozaj bola časovo zaneprázdnená a akonáhle začal niekto z jej známich kritizovať jej prácu a životný štýl, kontakty s daným človekom bez problémov prerušila. Aj to bol jeden z dôvodov, prečo jej bol blízky len tak malý počet ľudí. Boli to proste tí najtolerantnejší z tolerantních, ktorí to s ňou vydržali aj napriek tomu, že sa s nimi niekedy nevidela aj dva mesiace a nikdy jej to nevyčítali. V konverzácii sa však hneď potom presunula ďalej, aby sa dlho nezdržiavali len pri jednej veci. "To áno, decká v dnešnej dobe naozaj nevedia, čo od dobroty," prikývla, a aj keď bola pravda, že veľa detí v školskom veku nepoznala, sem tam si prečítala noviny alebo si zapla telku a teda videla, čo sa v ich krajine deje. Ako inak sa totiž dali vysvetliť všetky tie streľby v školách.
Keď ju opäť zavalil niekoľkými otázkami, pobavene sa na neho usmiala a zhlboka sa nadýchla, pripravená odpovedať. "Mne osobne sa vážne nič hrozné nestalo, pár modrín, rozbitých kolien a lakťov či hŕč na hlave, úplne bežné veci. Najnebezpečenejšie sú však v mojich očiach určite bradlá, pretože pri páde z nich si človek môže vážne zraniť chrbticu a už nikdy sa ku gymnastike nemusí vrátiť, dokonca môže skončiť na vozíku. Ani kladina však nie je úplne bezpečná, na nej si človek môže v pohode rozbiť hlavu alebo si niečo zlomiť," nakrčila nos, pretože to boli všetko veľmi nepríjemné veci, o ktorých sa jej nerozprávalo ľahko, pretože neraz bola svedkom niečoho podobného, aj keď jej sa našťastie všetky tieto vážne veci vyhýbali. On na tom bol so zraneniami o niečo horšie ako ona, no očividne ich nebral až tak seriózne, keďže taktiež nemal nič natoľko vážne, že by ho to od lakrosu na určitú dobu odstavilo. "Tak to teda musela byť naozaj poriadna rana keď si ani nepamätáš, ako to dopadlo," uškrnula sa, no len kvôli tomu, že sa smial aj ona a teda sa nebála, že by ho tým nejako urazila. Väčšinou jej bolo jedno, či niekoho svojimi slovami urazí alebo nie, vedela o sebe, že dokáže byť poriadne drzá, no táto konverzácia bola až príliš príjemná na to, aby sa dostala na povrch tá jej negatívnejšia stránka osobnosti. "Myslíš, že muži vnímajú tú bolesť inak, ako ženy?" Zamyslela sa s otázkou v hlase, keď si zaspomínala na to, aké pocity pociťovala ona, keď si udrela píšťalu o kladinu, pretože ona rozhodne žiadny adrenalín nepociťovala, práve naopak. Mala skôr pocit, že sa chce zvaliť na bok a ležať tam dovtedy, dokým to neprejde.

Nebola prekvapená z toho, že Nia biznis, ktorým modeling rozhodne bol, po jej vysvetlení automaticky pochopil, a tak sa len pousmiala a kývla hlavou. Možno to bolo smutné, možno to nebolo správne, no proste to tak fungovalo. Svet sa točil okolo peňazí a kto tvrdil že nie, bol proste naivný. Ona sa ale na podmienky príjmania do agentúr sťažovať nemohla, keďže očividne patrila do kategórie tých modeliek, ktoré boli pomerne často využívané, čo si mohol vyvodiť z jej rozprávania o častom cestovaní. "Tak to funguje v podstate v každom kariérnom odvetví, keď sa nad tým zamyslíš hlbšie. Máš doktorov špecialistov a bežných lekárov, máš serióznych novinárov ktorý sa venujú spravodajstvu, no niekto sa musí venovať aj bulváru, dokonca aj v tvojom odvetví, nie každý vedec dokáže počas kariéry prísť s nejakým prelomovým nápadom, niektorí musia pracovať na projektoch tých, ktorí s tým nápadom prišli. V modelingu je rozdiel len v tom, čo sa v danom období všeobecne považuje za trendy a za pekné, no tak ako svet potrebuje všeobecných lekárov, bulvárnych novininárov a pomocných výskumníkov, tak potrebuje aj netypické modelky na netypické kampane," dobre, možno to prirovnanie nebolo úplne perfektné, no v jej hlave dávalo celkom zmysel a ona dúfala, že Nia chápal, ako to myslela.
"Ťažko povedať," mierne nakrčila ramenami, keď sa vrátili k jej potencionálnej budúcej kariére v oblasti trénovania gymnastiky a na malú chvíľu sa zamyslela. "Je to súčasť tej súťaživosti, ktorá poháňa dievčatá vpred, pokiaľ sa teda bavíme o tej najvyššej úrovni. Samozrejme to nie je správne, ale je to zakódované niekde hlboko v základných princípoch a v histórii tohto športu, keďže je to predsa len šport individuálny a každý v ňom je sám za seba," vydýchla, a hoci naozaj nepodporovala to, aby si dievčatá dokázali medzi sebou "náhodou" ublížiť kvôli miestu v reprezentácii, zároveň veľmi dobre vedela aj to, že to nebude jednoduché zmeniť. Súťaživosť a dravosť gymnastiku poháňali, práve chuť prekonať svoje kolegyne hnala dievčatá vpred. Modeling bol teda pre ňu celkom príjemná zmena, pretože tam sa s niečím podobným nestretla aj keď si bola istá, že podobná dravosť a súťaživosť môže byť aj medzi modelkami. Ona si však s dievčatami, ktoré s ňou boli v agentúre rozumela dobre aj keď sa s nimi nestretávala zas až tak často, preto si na jednotlivé kampane brala so sebou svojich blízkych, aby nebola sama a aby jej čas ubehol rýchlejšie. "Tak to ma teší," zazubila sa, keď Nia súhlasil s tým, že na ďalšiu kampaň vycestuje s ňou a spokojne si od neho opäť zobrala svoj telefón, ktorý hodila na tašku s vecami. Keď niekoho zobrala so sebou prvýkrát, vždy si to veľmi užívala, pretože ju vážne bavilo danej osobe vysvetľovať a ukazovať ako čo funguje a ako celé fotenie či natáčanie kampane prebieha. Navyše, voľné večeri nemusela tráviť sama, čo bolo taktiež veľké plus. Naozaj sa teda tešila, pretože ona žiadne pochybnosti o tom, že sa spolu určite dobre zabavia, nemala.
"V tom máš úplnú pravdu," opäť kývla hlavou, pretože jej naozaj imponovalo, ako rýchlo si dokáže spájať súvislosti a nájsť za jej slovami to, čo sa nimi snaží povedať. Bol naozaj veľmi inteligentný, čo bolo možno ešte príťažlivejšie ako to, že naozaj vyzeral veľmi dobre aj po fyzickej stránke. Dokonca chápal aj to, že modeling naozaj nie je úplne jednoduchý, čo sa jej taktiež veľmi páčilo, keďže množstvo ľudí sa na tento druh práce ešte stále pozeralo cez prsty a ani si nechceli nechať vysvetliť, že ich predstava je skreslená. Naozaj však už mala pocit, že o modelingu rozpráva veľa,  a tak bola vďačná, keď opäť na chvíľu zmenili tému. "To áno, no osobne si myslím, že za to v mnohých prípadoch môže aj výchova," ona osobne sa taktiež dokázala baviť s každým, bola predsa len pomerne spoločenským tvorom, no k srdcu si skutočne pripustila len málokoho, dokázala by ich zrátať na prstoch jednej ruky. Poznala však ale aj množstvo ľudí, ktorý dokázali byť naozaj veľmi nepríjemní a na ostatních pozerali zhora pretože mali pocit že sú niečo viac, ako tí ostatní. Taká ona nikdy nebola, mama ju vychovala tak, aby si vážila každého rovnako a nikoho neodsudzovala, čo nerobila ani teraz, keď sa jej životný štandard zvýšil, a bola za to naozaj veľmi rada.
Nad jeho slovami sa krátko zasmiala, pričom sa opäť neubránila letmému pokývaniu hlavou. Gymnastické zranenia neboli pekné, preto bola rada, že sa jej zatiaľ vyhýbali a ona vážne dúfala, že sa jej aj vyhýbať budú. "Presne tak, pri každom športe existuje možnosť zranenia, no pokiaľ sa človek rozhodne zamerať na strach a na to, čo by bolo keby sa zranil, nikdy v tom športe nebude dobrý. Samozrejme ale netreba zbytočne riskovať," skonštatovala, pretože skúšať niečo vyslovene nebezpečné a niečo, čo k danej športovej disciplíne nepatrí jej pripadalo hlúpe a ľudia, ktorí niečo také robili jej rozhodne neboli po chuti. Hazardovať so svojim zdravím jej totiž neprišlo správne pretože práve zdravie je jedna z najdôležitejších vecí ktoré človek potrebuje na to, aby dokázal viesť plnohodnotný život. Preto ju zaujímal aj jeho názor na otázku bolesti, pričom sa s jeho odpoveďou určite stotožňovala, vysvetlil to veľmi pekne a ona opäť musela súhlasiť so všetkým, čo povedal. "Skrášľovacie techniky, to je téma na ďalšiu rozsiahlu debatu," pobavene sa uškrnula, pretože by si rada vypočula aj jeho názory na túto oblasť ľudského života, no hneď potom mu zazvonil telefón a ona o krok ustúpila, aby mu dala pomyslený priestor a súkromie na rozhovor. To, že musel odísť ju samozrejme tak trochu zamrzelo, pretože to bolo naozaj príjemné stretnutie a nerada ho ukončovala, no nedalo sa nič robiť. "Určite, rada som ťa spoznala," ešte raz sa na neho usmiala, krátko mu mávla a ešte chvíľu sledovala, ako uteká z ihriska preč, no potom sa vrátila späť na dráhu, kde si ešte pár koliečok odbehla a potom sa aj ona pobrala späť do spolku.
>>>

Některé by mohlo napadnout, že svou laskavost předstírá, a že popírá váhu jeho viny, aby se on sám mohl cítit lépe, jen aby si ho získala na svoji stranu. A i když se pravda nemusí od té představy příliš lišit, předstírat laskavost by bylo v tomhle případě nesmírně surové, a přestože Zara čas od času, zejména za rozumných okolností, může jednat iracionálně až krutě, nevěřte, že by někdy mohla udělat něco tak bezcitného. Nemluvě o tom, že se to celé odehrává v jakési slabé chvilce – její hlava se stále lehce točí z důsledku konzumace silného alkoholu – a právě proto je nyní mnohem zranitelnější, křehčí, citlivější. Takže ne, neomlouvá jeho minulé chování, aby to vypadalo, že jeho činy nic neznamenaly, což není pravda. Nikdo se správným rozumem by neřekl, že byly jeho činy přijatelné a akceptovatelné. Právě naopak, je to všechno, jen ne akceptovatelné. V co ona ale doufá, je v uklidnění jeho nervů. Jaksi se v ní probudila potřeba ho ujistit, že každý má právo ve svém životě udělat pár chyb, a že na čem doopravdy záleží ze všeho nejvíce je, když se z toho člověk poučí a odnese si drahocennou lekci. Skutečně se jí splnilo přání slyšet tato slova, jenže i přesto se soustřeďuje na jeho maličkost a snaží se ho co nejvíce ušetřit trapné a nepříjemné konverzace, která by nastala v případě, kdyby se sobecky zaměřovala jen na sebe a začala mu všechno vyčítat. Navíc by tím stejně nic nezměnila. Je to od ní až přespříliš laskavé a nepochopitelně milosrdné? To už budou muset posoudit ostatní, protože aktuálně není zrovna ve střízlivém stavu, aby to zvládla definovat ona sama.
Onen nevyslovený slib, že se uvidí v blízké budoucnosti, ji zahřeje u srdce; rozhodně nechce, aby spolu po dnešním večeru neprohodili další slovo. Ráda by ho poznala, zjistila, co má rád, co naopak nesnáší, jaké jsou jeho cíle a nejtajnější přání. Ačkoli jejich historie sahá do dávné minulosti, nikdy neměla příležitost ho pořádně poznat. Zatím měla tu čest se seznámit pouze s jakýmsi sociálním obrazem a reputací Noaha Andersona a jeho rodiny. Takže ho vlastně nezná. A to vůbec. Neví ani tu nejméně podstatnou věc, přesto základní informaci jako je jeho oblíbená barva. Na druhou stranu to ale zase můžete brát jako důkaz jak bezproblémové a jednoduché to měl a pravděpodobně stále i má Noah s dívkami, a jak moc zaslepená ona byla. Doba je ale jiná, stali se z nich odlišní lidé, dokonce by se i dalo říct lepší verzí sebe sama, a současná Zara by se ráda něco dozvěděla o současném Noahovi. A další setkání je skvělým začátkem.
Teď už jsou konečně daleko od davu, daleko od všech těch zvědavých očí. Už tu jsou jen on a ona, na fotbalovém hřišti, sedící na špinavých tribunách. Možná se nejedná o ten nejskvělejší nápad, když jsou zrovna oděni do drahého oblečení, ale její šaty jsou už stejně zničené od začátku plesu tím nešikem a jeho drinkem, a i kdyby jí na tom natolik záleželo, její mysl je stejně díky bohu příliš zaneprázdněna naprosto odlišnými věcmi, aby si tu mohla stěžovat nad nečistými tribunami. Její pohled setrvá na jeho tváři o moment déle, než plánovala, ale zavčas se nachytá, než by si toho mohl všimnout. Naštěstí je i jeho mysl příliš zaměstnaná přemýšlením na to, aby zaregistroval její okouzlený pohled. Z uvědomění svého chování jí na tváři vyroste nepatrný, přesto zřetelný úsměv, a o to více se rozhodne si informaci ohledně toho, co se zrovna stalo, raději nechat pro sebe. To, co by ale měla nazvat vrcholem večera, je chvíle, kdy se jí upřímně omluvil. Okamžik, kdy si uvědomila, že konečně může do jisté míry říci, že může celou tu záležitost uzavřít. A je to právě jeho úsměv, který donutí i její koutky povyskočit nahoru. Jeho štěstí jí přinese hřejivý pocit uvnitř. Možná se jedná o zkroucený způsob myšlení, ale bohužel pro něj bude mít v hluboko v srdci vždycky slabost.
Nepatrně nakloní hlavu na stranu, když jí odpoví na její pokus o uklidnění jeho nervů. Oči mírně přimhouří, stále se na něj ale usmívá. Vypadá to jako šťastný konec jejich jinak tragického příběhu, ne? Komfortní ticho, měsíční svit, třpytící se hvězdy. Ani studený vítr, který jí čas od času mírně rozcuchá účes, zakrývajíc jí část obličeje na opravdu kraťoučkou vteřinu, nedokáže přerušit jejich momentku. Nebo možná ano? Protože je to právě onen studený vzduch, který jí připomene, že je její dlaň stále položená na té jeho. Její tělo převálcuje jakýsi pocit nejistoty, až opět začne pochybovat. Možná by měla svoji ruku rychle stáhnout zpět, ale co když tím vznikne trapný moment? Tahle myšlenka spolu s těmi, které se teprve začaly rodit v hloubi její mysli, ale rychle vyšumí, protože v dalším momentě se k ní Noah nakloní pro jeho vytoužený polibek. Co v ní tato akce vyvolala? Zmatek? Strach? Nebo snad nadšení? První dvě sekundy sama netuší. Ale pak to přijde. Ten neodolatelný pocit jeho rtů na těch jejích spustí nával vzpomínek, které se jí začnou v hlavě přehrávat jako film. A to stačilo, aby mu podlehla. Napodobí jeho postoj, čímž mu dá znamení, že se jí líbí jeho blízkost, a kdyby to náhodou nestačilo, dlaň, která dříve odpočívala na té jeho, přesune rychlým pohybem nahoru na jeho zátylek, jemně ho hladíc svými prsty. Její prudký pohyb způsobí, že měkký materiál jeho saka sklouzne z jejích ramen dolů na dřevěnou lavici, vystavujíc ji studenému chladu noci. Ona je ale příliš zaměstnaná něčím – nebo spíš někým – na to, aby si toho ale vůbec všimla. Ze rtů jí uteče tichý sten z onoho pevného stisku jejího stehna. Velmi rychle se z toho stalo něco víc než jen sladký polibek pod hvězdami.
Ať už se jí to líbí sebevíce, náhlá dávka adrenalinu ji nevysvětlitelně pomůže vystřízlivět. Ne úplně, ale i tato nejmenší změna povolí otěže jejím myšlenkám a pochybnostem natolik, aby opět zaplnily její mysl.
Chce mu být nablízku. Původně doufala, že by z nich mohli být přátelé. Jenže nyní, když ví, že i po tolika letech se mu stále asi líbí a chtít něco více se nezdá tak nemožné jako dřív, se v ní vyklube špetka naděje. Bohužel tu je ono nevítané ale. Čas od času dokáže být naivní a chovat se hloupě, ale už asi nikdy nebude tak důvěřivá, jako dříve. Není to jen kvůli němu, existuje mnoho dalších důvodů, proč přestala být tou poslušnou dívkou a odstěhovala se na druhou stranu země. Přesto se jedná o stěžejní bod v jejím životě, který změnil běh jejího života. Stačí se podívat na její minulost. S každým, s kým si kdy vyšla, to pokaždé skončilo žalostně. A teď je tady, s jedním z kluků – vlastně vůbec prvním, kdo jí kdy ublížil. Až se zdá, že se své pohádky nikdy nedočká. Může se chovat se samostatně a lehkomyslně jak chce, ale na konci dne chce to, co chtějí všichni. A bohužel pro ně, s největší pravděpodobností tohle nebude ono. Takže je to právě tehdy a tam, když se rozhodne to ukončit. Historie se nemůže opakovat. Je čas jít.
Její ruka sklouzne dolů na jeho rameno, než ho od sebe zlehka odstrčí, odtahujíc se od něj. Zhluboka se nadechne v přesvědčení, že jí to pomůže očistit mysl od chaotických myšlenek, které jí zaplavily vnitřek hlavy. Plaše si skousne spodní ret, snažíc se nelitovat svého rozhodnutí. Jejich tváře jsou stále jen pár centimetrů od sebe. Tak blízko, ale zároveň tak daleko. „Měla bych jít.“ Poprvé za dnešní večer má konečně pocit, že dělá tu správnou věc. Nesouhlasí s tím každá část jejího těla, jenže je to pravděpodobně to nejmoudřejší, co teď může udělat. Ruce jí spadnou do klína a během několika vteřin, bez dalších slov, je pryč. A pouze jedna jediná otázka visí ve vzduchu… byla tohle jedna z těch kouzelných nezapomenutelných nocí?

→ spolek

--> Nerdský spolek
Už byl skoro konec prázdnin, jak se to vůbec stalo? Možná tak, že to byli pro Aksela jedny z těch lepších prázdniny, kdy byl obklopen skvělou společností a užíval si plno zábavy. Jako například stanování s Alexem a Arthurem, což mu připomíná, že by se měl za Alexem stavit, protože od stanování ho neviděl. Pak taky léto strávil doma v Kanadě, kde se pravidelně a pečlivě věnoval hraní videoher a voláním s jeho nejlepším kamarádem. Arthur za ním dokonce i na chvíli do Kanady přiletěl a jelikož to bylo už ke konci prázdnin, tak se pak společně vydali zpět do Kalifornie, do svých spolků. Aksel se docela těšil, že už bude nový školní rok, protože to znamenalo, že bude mít svého nejlepšího kamaráda zase jenom přes chodbu a kdykoliv se bude nudit, ví kam vyrazí. Tyhle plány se pro něho ale rozpadly, když Arthur dostal nabídku na lepší školu, než co studoval doteď. Samozřejmě by byl blbec, kdyby tu nabídku nepřijal, což on není, takže mu Aksel pomohl s vystěhováním jeho pokoje ve spolku a řádně se rozloučili. Nejspíš hráli celou noc videohry, objednali si tak čtyři pizzy, k tomu nějaký sladký ňaminy a užili si takhle poslední společný den.
Teď už je to ale několik dní potom, co Arthur odjel a Aksel zůstal na Cali sám. Moc nějak netušil, jak tady byl na Arthurovi závislý, protože ani oni spolu nebyli každý den, i když to je možná lež, ale teď nějak nevěděl co by. Samozřejmě spolu volali, protože Aksel potřeboval vědět, jaký to tam je a jestli má nějaký pěkný spolužačky třeba. Což se samozřejmě od Arthura nedozvěděl, ale to nevadí, dostane to z něho příště. Dnešek zatím strávil tím, že vstal kolem oběda a zašel si pro něco dobrého do města a u jídla pak sledoval Stargate. Když si ale předtím ve skříni hledal nějaký oblečení, tak na něho vypadla i lakrosová pálka, kterou sice hodil pryč, ale teď jak tam tak seděl v tom pokoji, tak mu na ní zase padl pohled. ,,No super, teď se budou smát jenom mě,” to mu ani nedošlo, že když Arthur odešel, že ho tak nechal na pospas i v lakrosovém týmu. Nakonec mu to ale nedalo a pomalu se zvedl z postele. Celý léto na lakrosku ani nesáhl, takže si to musí aspoň trochu protrénovat, než bude nějaký společný trénink. Přešel tedy ke skříni a hodil na sebe nějaký černý teplákový kraťasy a černý triko s nápisem Horizon Zero Dawn. Vlasy si rukou stáhl dozadu a přimlask si na ně svou oblíbenou červenou kšiltovku. Popadl batoh na který si ze strany přidělal lakrosovou hůl a dovnitř si dal mobil, peněženku, klíče, sadu asi pěti lakrosových míčků a nějaký pití jelikož je venku pořád vedro. No a mohl vyrazit. Bude sice divný tam přijít sám, ale on to snad nějak zvládne.
Na hřiště to netrvalo moc dlouho, jelikož je kousek od univerzity, takže tam mohl dojít tak kolem 15 minut. Když tam došel, tak tam bylo pár lidí - pár lidí sedělo na tribunách, někdo běhal na dráze a pár lidí bylo rozházených po hřišti. Naštěstí tam byla připravená i lakrosová branka, takže Aksel bude bez práce. Batoh si hodil kousek od branky a vyndal si z něho lakrosku a míčky, který vysypal na zem v místě odkud bude střílet. Nakonec si přehodil kšiltovku kšiltem dozadu, aby mu nepřekážel a mohl začít. Do síťky na lakrosce si nabral míček, namířil, napřáhl se a hodil. A úplně mimo. Pobaveně se nad svým výkonem uchechtne, ,,koukám, žádná změna, ani pokrok bez trénování,” nakrční obočí s pobaveným úšklebkem a lakrosovou hůl si položí zezadu na krku a na druhém konci jí chytí druhou rukou. Chvilku se tak dívá po lidech okolo, no nakonec dá hůl zpátky k zemi a nabere další míček.

--> Klučičí spolek

Už se blížil konec léta a tím pádem i volna od školy a pravidelných lakrosových tréninků, což ho na jednu stranu mrzelo, ale na druhou to až tak špatné nebylo. Začátek školy pro něj sice znamenal o dost míň volného času ve spojitosti s jeho brigádami a vším okolo, ale svým způsobem měl tenhleten ruch rád. Jasně, někdy to bylo dost vyčerpávající, zejména když měl v jeden den školu, trénink i brigádu, ale stejně už to byl takový ten jeho stereotyp, který nerad opouštěl. Doma na něj sice koukali jako na blázna, protože jeho sestry se spíš vyžívaly v lenošení a pojídání věcí, které jim nosil ze své brigády v kině, ale ani tyhle pohledy ho od jeho režimu nedokázaly odradit. Nechtěl prostě nechávat všechnu finanční zátěž na rodičích, kort když věděl, jak na tom jsou s penězi. Nicméně poslední dny volna do začátku školy, si chtěl taky trochu užít, takže v obou brigádách si vybral volno, které mu z léta ještě zbývalo a teď tak trochu lenoší doma, nebo zkrátka dělá i něco, co se od mladého kluka na vysoké čeká. Včera byl v kině na filmu se svými sestrami, které ho vytáhly na nějakou romantickou komedii, která kupodivu nebyla až tak špatná- údajně mu chtěly pomoct s balícími taktikami, ale bohužel jako Brad Pitt nevypadá, takže mu byl na závěr film v tomhle ohledu k ničemu. Ne, že by to, co tam viděl, chtěl snad využít, kdyby jako Brad Pitt vážně vypadal. Dneska už ho naštěstí nikdo do kina netahal a jeho sestry mu daly pohov. Chvíli přemýšlel, co by tak mohl podniknout. Možností byla spousta. Mohl jít fotit, surfovat nebo se třeba potápět, ale po dlouhém zvažování se nakonec rozhodl, že by zase mohl oprášit lakrosku. On sice v létě trénoval několikrát týdně, protože si musí udržet i dál stýpko za lakros, ale tenhle týden se k tomu ještě nedokopal, protože i on má zkrátka někdy trošku línější období. A tak na sebe hodil první věci, co popadl ve skříni, vzal si batoh, do kterého naházel všechny důležité věci jako jsou peněženka a klíče, pak pár lakrosových míčků a samozřejmě i lakrosovou hůl, bez které by se mu trénovalo asi docela těžko, a vyrazil.
Cesta na hřiště mu netrvala vůbec dlouho, protože už zase bydlel ve spolku právě kvůli blížícímu se začátku školy. Nijak ho nepřekvapilo, že tu dnes nějací lidi jsou, protože hřiště bylo takovým dobrým místem ke slézání studentů. Bylo obrovské, takže se tu studenti mohli rozskupinkovat, nemluvě o tribunách, kde pak mohli taky vysedávat. No a samozřejmě tu nemohlo chybět ani pár sportovních nadšenců, zřejmě hlavně z atletiky, ale vlastně i z čehokoli jiného- vždyť běhat kolečka může kdokoli, kdo má nohy. Co ho ovšem překvapilo je, že tu vidí i někoho u lakrosové branky. Nejdřív si kvůli vzdálenosti neuvědomí, že je to zrovna Aksel, ale naprosté minutí brány mu dá menší indicii k jeho rozeznání, a když se dostatečně přiblíží, tak už si je tím, že narazil právě na Aksela, jistý. Zastaví se kousek od něj a sundá si z batohu lakrosku, kterou opře o zem a následně se o hůl zapře, přičemž Aksela sleduje s možná lehce pobaveným úsměvem na rtech. Neberte ho špatně, smát se mu v žádném případě nechce, ale nemůže si prostě pomoct. "To byla skvělá trefa, možná měli jako kapitána letos nasadit tebe." Prohodí konečně namísto pozdravu a pootočí hlavu směrem k míčku, který skončil někde za brankou. "Já bych tě definitivně nasadil." Ještě jednou si do něj rýpne, ale jen tím přátelským způsobem, páč zrovna u Aksela nemusí být nervózní z toho, že by ho blbě pochopil.

Nabral si další míček a chystal se na další nápřah. Ještě si předtím lehce protáhnul krk, asi v domnění, že mu to snad pomůže s jeho lepším mířením. No byla to jen vteřinka a už se napřahoval a zamířil na branku. A k jeho velkému nepřekvapení to bylo opět úplně mimo. Být tady teď tak Arthur, tak by se mu nejspíš pořádně vysmál - a hned potom, co by šel na řadu on, tak by se jejich role obrátili. Ale ani teď se to pro Aksela neobešlo bez obecenstva, s čím teda tak nějak počítal, protože okolo bylo dost lidí - ale nějak předpokládal, že se mu jen smějí a popichují ho z dálky. No nechtěl otálet a už se síťkou natahoval pro další míček, ale jakmile uslyšel, vlastně docela povědomý hlas, který ho vyruší z jeho “pekelné koncentrace”, tak míček síťkou mine a radši se za hlasem otočí. ,,Cassi, čau,” vypadne z něho okamžitě a na tváři se mu objeví pobavený úsměv, který zapříčinily Cassovi slova. Ty se ho určitě nějak nedotkly, jelikož Casse znal a věděl, že tohle bude jen takový popichování ze srandy ke kterému se určitě rád připojí. ,,Taky si myslím. Moje strategie? Zmást protihráče takovýmahle přesně mířenýma trefama mimo bránu,” řekne s pobaveným ušklíbnutí a po jeho dalších slovech rázně přikývne, ,,počítám s tvojí podporou příští rok,” zasměje se a ukáže na něho krátce pálkou a hned dál spustí, ,,podle mě je to ale umění trefovat se mimo, do brány se chce trefit každej,” dodá ještě s pobaveným úsměvem. Samozřejmě si dělal srandu a jen se snažil svůj neúspěch trochu zkrášlit. Sjede si ho krátce pohledem a podle věcí, které má vedle sebe a podle pálky, kterou drží v ruce, tak nějak usoudí, že si asi přišel taky zatrénovat. ,,Přišel si trénovat? Nebo mi chceš dělat brankáře, abych se mohl začít snažit?” zvedne tázavě jedno obočí, ale to už se pomalu pohledem odtrhne od Casse a obrátí se zpět čelem k bráně. Podívá se po balónku, který předtím “kvůli vyrušení” minul, a tentokrát už ho do síťky nabere. ,,Pokus číslooo, tři? nebo čtyři?” zamumlá si napůl pro sebe a napůl pro Casse, kdyby ho náhodou pozoroval dýl. Napřáhne se a tak nějak zamíří na branku, a konečně, tentokrát se trefil do tyčky od branky a míček se tak odrazil zpět jeho směrem. Nadšeně se otočí na Casse, ,,s obecenstvem mi to jde líp, děkuji,” zakření se a odebere se z místa výhozu. ,,Myslím, že já si dám na chvíli pauzu,” zasměje se a ukáže volnou rukou před sebe, aby Cassovi naznačil, že může jít klidně střílet on. ,,Nebo ještě chvilku počkej, skočím si pro pití,” řekne a kývne hlavou směrem k brance, kde má položený batoh, ,,ne že bych tě chtěl podezřívat, že by ti to třeba náhodou zrovna letělo mimo branku,” ušklíbne se na něho vesele a doběhne si teda pro to pití. Když se pak vrátí zpět na místo, kde byl předtím tak hodí pálku na zem a sám se vedle ní posadí. Pohled přesune na Casse, ať je momentálně kdekoliv, ,,a ty si to na kapitána zkusit nechtěl?” zeptá se zvědavě a upije si ze svého pití. ,,My s Arthurem přemýšleli, že bysme se ze srandy přihlásili,” řekne a musí se nad tím zasmát, ,,dokážeš si mě nebo Arthura představit, že bys nás fakt nějakým způsobem vybrali? Co bysme asi dělali,” řekne se smíchem. Určitě by se to nějak vyřešilo, přeci jen takový paka by asi jako kapitány nenechali.