Altánek

Ten kluk, který seděl právě kousek od Bethany byl Walter Jay Collins, kluk zabořen do knihy a absolutně nevnímající okolí kolem sebe. Ani mu nedošlo, že tu ještě někdo je a že vlastně v okolí altánku není sám. Skupinky lidí byly tiché a on byl tak ponořený do knihy, že to ani nestihl zaregistrovat. V ruce právě držel Hamleta, na kterého už měl delší dobu náladu a nečetl ho poprvé, ale upřímně řečeno dlouho hledal něco ke čtení, nebylo kde chytit inspiraci a on byl spíše kluk, co se spolehl na knihovnu než knihkupectví. Měl klid.. Vedle sebe černou termosku s kávou, na které byl nalepený růžový motýlek, který už byl teda ošoupaný, ale furt šlo poznat, že je to motýlek. Ehem.. Proč motýlek? Je to doopravdy termoska jeho mámy, která ji nepoužívá a bůh ví proč, má tam motýlka. Snažil se ho dát dolů, ale prostě to nešlo a přebarvovat to nechtěl, co kdyby ji máma chtěla zpátky? Co by jí potom jako řekl? Ten flek to je.. Hokus pokus. Jojo, to by zaručeně sežrala. Měl tu klídek, tak jako.. Normálka, dokud najednou někdo nepřišel. On by to ani nezaregistroval, kdyby si nesedl dotyčný na stejnou lavičku a nezačal se vrtět jak na bále. Jemu to nevadí, to hýbání. Čte i za chůze, takže na jakékoliv pohyby s knihou je zkrátka zvyklý a problém mu to nedělá a špatně mu taky není, jako některým lidem. Jeho máma číst třeba v autě nemohla, ne jednou se tak trošku.. Pozvracela z okýnka. Táta byl nadšený, samozřejmě že se člověk netrefí mimo auto v takovém stavu. Takže výlet začal vždy skvěle a oni ještě před ním museli mýt auto, přitom většinou se myje až po něm. U Collinsů je to prostě trochu na jiné úrovni. Nechal slečnu “vrzat”, samozřejmě s tou lavičkou.. Teda na ní! Ehem, ehem.. Což taky přestalo protože jí uvelebování se přišlo zbytečné a nebo našla správnou polohu pro sezení či ležení. On jen čekal, držel si oči na řádku kde skončil a vyčkal až ten rušící zvuk skončí, byl celkem intenzivní. Jenže bylo až moc dlouho ticho a jeho tak trochu zajímalo ze zvědavosti, jestli už je třeba trochu sám a tak dal knížku níže, aby mu bylo vidět do obličeje a byly vidět jen jeho oči, které se střetly s těmi jejími. Vykulil ty své, protože.. Sakra, tohle bylo divný a tak knížku rychle vrátil, což bylo ještě možná trapnější, tudíž za deskami knížkou pěkně zrudnul. Co se ale uklidnil, založil knížku vylisovaným listem ze stromu a složil si ruce do klína. Polkne, tikne pohledem k zemi a poté k dívce co před chvílí rušila jeho přítomnost. “No.. Ehem, mohu ti nějak pomoct? Já..” Podrbe se nervózně na zátylku a zahledí se na ni opět s otazníčky v očích, samozřejmě jde jen o imaginární představu.

Hodně lidí mělo na střední nebo vysoké problém s tím že byli skoro jak neviditelní. Jejich ročenku nikdo nechtěl podepisovat, nebo je nikdo nezval na párty. Nebo si jich prostě ani nevšimli na chodbách. Co by za tohle Bethany dala, aby byla aspoň jednou neviditelná… Nebylo to tak že by byla nějak oblíbená. To zase ne. Spíš na sebe kolikrát i nechtěně dokázala stáhnout veškerou pozornost. Nebylo to nic na co by byla pyšná , vlastně ani sama neví jak to vždycky dokáže. Udělat nějakou blbost v tu nejhorší možnou dobu. Její bratr jí nazýval neřízenou střelou a možná měl tak trochu pravdu. Bethany vážně taková trochu byla. Byl to živel který bořil vše kolem sebe. Sice byla trochu nešikovná, ale její povaha to dokázala přebít. Byla milá a ráda se přátelila s každým. Lidé kolem jí měli často rádi. Dokázala lidem pomoc s čímkoliv a pokud to nesvedla snažila se proto udělat aspoň maximum. Byla prostě ráda když lidé kolem ní jsou spokojení a šťastní. Nerada se obklopovala bručouny, ale i ty měli podle ní něco do sebe. I Beth měla občas špatnou náladu, nemohla to před lidma ale moc ukazovat. Všichni jí měli za tu šílenou holku na skejtu co má na očích růžové brýle. Ano možná měla růžové brýle, nedokázala rozeznat pořádně dobrého člověka od toho špatného. Na každém se snažila najít jen to dobré. Byla ráda sama sebou a to bylo hlavní. Možná by se vzhledem mohla hodit mezi roztleskávačky, protože občas si taky na sebe vzala nějakou tu sukýnku a na pusu si nanesla rtěnku. Když chtěla mohla vypadat jak rozmazlená tatínkova holčička, ale její otec byl v base a ona byla všechno jen ne rozmazlená.. Když si konečně našla vhodnou polohu na sezení, byla mega ráda. Protože i když kluk s termoskou na který byl růžový motýlek nic nenamítal, tak i tak mu to mohlo vadit. Třeba si ve své hlavě pořád opakoval. Už s tím přestaň nebo tě vezmu něčím po hlavě. Nebylo by to poprvé co by tohle slyšela.. No ona svou pozornost prvně věnovala termosce, zajímalo proč ho tam má. No on ho tam má prostě třeba jen tak, ale Bethany měla v těhle věcech potřebu hledat něco víc. Třeba nějaký skrytý význam. Bylo divné že na něj zatím nezačala mluvit a neměla dotěrné otázky.. Hned co přestala věnovat pozornost termosce její pohled se zaměřil na jeho knihu. Málem naskočila radostí když viděla co čt. Už chtěla vstát a tu knížku mu vytrhnout a říct.. //Sakra to je skvělá kniha, Miluju jí. Miluju Shakespeara..// No nakonec jí dojde že tohle není vhodný způsob na seznámení. Mohla by ho vylekat. Protože ne jednou se jí to stalo. Vážně se jí to stalo už tak dvakrát možná třikrát.. Vlastně si teď připadala jako němá, což bylo ještě divnější. Měla nechat jeho udělat první krok? Ale co když se stydí nebo tak něco a ani na ní nepromluví.? No Bethany místo toho aby se šla seznámit přemýšlela nad věcmi který nejsou úplně tak podstatný.. Samozřejmě ho celou dobu sledovala, proto když svou knihu dá trochu dolů a jejich oči se střetnou usměje se.. On to nejspíš nečekal zase svůj pohled schoval za knížku. Měla začít tím Žít, nebo nežít - To je oč tu běží. Ne citovat Hamleta nebyla zrovna ta nejlepší volba nejspíš. Znala hodně těhle textů, protože v Anglii od malička navštěvuje dramaťák. Tady se bohužel ještě nestačila přihlásit, vlastně ani si nezjistila jestli tu nějaký je. Proto hned vytáhne ten svůj barevný diář a zapíše tam že se musí zeptat na dramatický kroužek, Chtěla hrát v divadle, ale je dost možné že tady k tomu nebude mít možnost.. Nakonec to byl on kdo z nich jako první promluví. Pomoc.? Vypadala zase jako ztracené štěně nebo.? No možná to jak tady sedí a civí na něj mu naznačilo že po něm něco chce. Ona si chtěla jen pokecat a tak jen trochu nadšeně přikyvuje.. ,,No první věc.. Nevíš jestli je tady na univerzitě nějaký dramaťák nebo prostě jestli se můžu zapsat někam kde se dá hrát v divadle rozumíš.?” Samozřejmě že jí určitě rozumí, ona to jen podala jako naprostý idiot. Mluvila normálně pomalu, žádné vysoké tóny ani nedměrně rychlé mluvení. ,,Pak dobrá volba. Hamlet je skvělej.” to už řekne možná trochu nadšeně. On nevypadal jako někdo kdo toho hodně namluví, ale třeba to byl jen pocit. Třeba je ukecaný hodně, jen nemluví hned s cizími lidmi na potkání jako Bethany.. ,,Jo a jsem Bethany..” Usměje se a přejde k němu aby mu mohla podat ruku.. Pak si své věci položí na lavičku kde seděl on a taky se posadila.. No normálně se k němu vetřela. Jako snažila se mu co nejméně narušovat osobní prostor a to se jí snad také dařilo.. ,, Promiň jestli tě otravuju. Ale já tu pořád pořádně nikoho neznám a jsem totálně znuděná jak jsem pořád na koleji..” řekne se smíchem. Doufá že si bude chtít aspoň chvilku povídat..

On byl v podstatě jeden z těch, co byli neviditelní. Jak se to vzalo, občas byl samozřejmě viditelný pro lidi, co rádi šikanují ostatní. I na univerzitě takováhle stupidní věc stále funguje a najdou se nedospělí jedinci, jenž mají potřebu využívat své “alfa síly” proti jiným. On byl občas obětí. Naučil se to už docela ignorovat, vzhledem k tomu že to zažíval od mala a v mnohem horších podobách. Nicméně to byly většinou způsoby, jakými se mu dostala pozornost, jinak byl absolutně mimo děj a na párty někde u někoho doma se jen tak nedostal. Nepřipadalo to absolutně v úvahu. Jediné kam se občas vydal, pokud bylo s kým bylo do kavárny nebo na nějakou školní akci, i tak tam seděl radši mimo dav jako nějaká myška. Občas teda zapůsobila jeho malá nešikovnost, ale ta nešikovnost nebyla tak extrémní aby strhla pozornost jako třeba u Bethany. Rozhodně se Bethany vůbec nepodobal, nebylo to ani možné, i když ji ani nestihl zatím poznat, cosi jiného z ní vyzařovalo. Bylo to jiné než to “jeho”. Co se týče těch jejích trapasů aka upoutání pozornosti, teď se jí to povedlo. Nebral to jako trapas, ale pozornost to rozhodně zaujme, i když ne tak úplně dobrovolně. Na lavičce se vrtěla tak, že vrzala na celé kolo a jeho to trochu vyrušilo. Nezlobí se nic, nepatří mezi ty agresory, co hned vyjedou. Jak by taky mohl. To by si pak na něj nikdo netroufl a neměl by nikdo potřebu brát ho jako slabšího jedince. Jakékoliv projevení agrese v lidech probudí určitý respekt. Uměl být agresivní, ale to už mu muselo vážně rupnout v jeho bedně. Děje se to často, jen se to neprojevuje agresí. To se mu stalo už dlouho nazpátek. Kdy bránil dívku, která se mu líbila. Na které mu záleželo.. Avšak to už je pryč. Zmizela mu ze života a on zapomněl. Občas mu ji něco připomnělo, ale už to neřešil, je pryč a tím to haslo. Pro tu se mohl ztrhat a možná to byla chyba, chyba, které však nelitoval. Je to chyba co ho posunula kupředu. Ne samozřejmě ve společnosti lidí, ale u něj samotného. V očích lidí, těch známějších, je prostě jen podivín, který je jejich boxovací pytel. Ale teď se přesuňme k Beth a nějakému prvnímu dojmu, co z ní vyzařoval. Hyperaktivita. To je slovo, co ho hned napadlo u ní. Vážně.. Úplně skenovala všechno co měl kolem sebe, jeho a tak a docela ho to znervozňovalo. Jak to viděl? Ehem.. Máme tu takové menší přiznání. Jakmile se přestala vrtět, periferně na ní koukal a jen dělal že si čte. Viděl každý její pohled a vyvádělo ho to lehce z míry. Nevěděl moc co od ní čekat, on lidi nesoudil, protože on byl ten, co byl nejčastěji souzen. Působila jako nějaká typická holka, ale uvnitř sebe tomu nevěřil. Byla krásná, to určitě ano, ale to mu nedávalo právo ho zařadit do kasty s názvem “pipiny univerzity”. Ještě si není jistý, kam ji zařadí, ale první dojem ji ani tak k těm pipinám neřadí. Krása není všechno. Navíc krása neznamená že je pipina. Plno holek na škole jsou absolutně okouzlující, ale normální. No stejně absolutně mimo něj.. On je mimo jejich výhled a dost si to uvědomuje. Kluci jako on.. To holky zrovna dvakrát nepřitahuje a on si to uvědomuje. Až moc dobře a bolí to? Někdy to bolí, ale může si za to sám. Jenže on zkrátka nedokáže být jiný, nebyl by to přeci ten Walter. Nešlo si nevšimnout jak se jí zajiskřilo v očích, když pohlédla na knihu kterou držel v ruce před sebou, vypadalo to, že beze slov a všeho našli společnou věc, co je baví a to bylo čtení. Přišlo od něj maličké ztrapnění, když se jejich pohledy střetly. To není ono, to bylo krásné a ještě víc hezké bylo, když mu věnovala úsměv. No a on se blázen schoval za knížku. Plno kluků už by si s ní povídalo, zkoušelo jí balit a on se schovává jako malý kluk. Hned co to udělal mu došlo, jaká kravina to vlastně byla a jak trapně ale i vtipně to muselo působit. Uvědomil si to díky úsměvu, ten mu totiž navnadil pocit klidu a bezpečí. Vnuklo mu to do hlavy, že není jen nějaká další hloupá holka, co si z něj chce vystřelit. Zhluboka se nadechl, knížku založit lístečkem a odložil vedle sebe. Walter zahájil konverzaci, jak zvláštní a nečekané a možná poprvé za rok! Její otázka ho malinko zaskočila, nechápal jak se dostala k divadlu ale.. Hodlal jí odpovědět, není to žádný nezdvořák. “Ano, je tu jeden dramaťák.. Myslím že přihlášku seženeš u jejich tabule, ta je hned vedle knihovny.” Věděl kde se to nachází, měl přehled o škole ale je to hlavně z důvodu, že v knihovně je mnoho času a občas čekal na její otevření a tak koukal všude kolem a naskytla se mu možnost si prohlédnout tabule kolem vchodu. Člověk z nudy dělá hodně věcí a tohle byla jedna z nich a urychlil si tak čekání, co by se jinak mohlo zdát nekonečné. Její pochvala ho dohnala k drobnému pousmátí, co měl být znak vděku, ale více jí toho neřekl, protože vážně moc ukecaný není, ale to neznamená, že by ho nezajímalo co říká. Je dobrý posluchač a je taky raději posluchačem. Její přechod byl velice rychlý a překvapeně zamrkal očima, přičemž zachytil její ruku, kterou lehce stiskl. “Walter, těší mě.” Kývne s menším úsměvem, věci co mu leží na lavičce dá na druhou stranu, aby se mohla uvelebit nějak u něj, ale ne moc blízko, na to asi nebyl připravený. I když kdo ví, zdála se být jako příjemnou společností. Sice trochu aktivní, ale příjemnou. “Neotravuješ, chápu to.” Pohlédne jí do tváře a pozvedne koutek rtů do vzduchu. On byl na koleji rád, byl taky rád často sám, což neznamenalo že by společnost neměl rád, šlo jen o to jakou a tady se to vyvíjelo dobře.

Bethany byla ráda že se šikaně vyhýbala obloukem, protože neměla náturu na to aby něco takového zvládla vydržet. Beth byla tak lehce zmanipulovatelná, že jí bylo lehčí zmanipulovat než šikanovat. Také za zadkem měla pořád svého staršího bratra který dohlížel aby se nic takového nedělo. Nikdo si nedovolil na mladší sestru hvězdy školy. Je pravda že tady v Kalifornii to může být jiné, protože tady její bratr možná nebude ten nejoblíbenější kluk. Bude tady jen ten novej co se zrovna přistěhoval. I tak z toho asi neměla strach. Dostala pár ošklivých dopisů, nebo smsek, ale nikdy to nebylo nic z čeho by si lámala hlavu.. Jednou dostala dopis se slovy že by mohla zmizet a nikdo by si toho nevšiml. Tyhle věci ona neřeší. Samozřejmě kdyby někoho v její blízkosti šikanovali nenechala by to jen tak být. Možná by to znamenalo že se pak také stane terčem, ale bylo by jí to jedno. Kdyby jen věděla co chudák Walter před ní zažil. Kdo ví, třeba by na něj byla i trochu pomalejší. Je pravda že tady na něj slova chrlí jako blázen. Už od pohledu jí přišel jako super kluk. Měl v ruce Shakespeara, bylo jasné že si budou rozumět aspoň v něčem. možná to občas vypadalo že se Bethany snaží na sebe strhnout veškerou pozornost, ale většinou to jsou nehody. Třeba nedávno v jídelně zakopla a vyklopila celý oběd na zem. Všechny oči samozřejmě sledujou jí. Bylo jí trapně. Ještě trapnější bylo že to musela všechno uklidit, protože každý na ní upíral svůj zrak. Zase nadruhou stranu byla aspoň tak slušná a po sobě si uklidila.. Dala by se popsat jedním slovem a to je.. Nešika.. Bethany rozhodně Walter nepřišel jako podivín, možná to bylo tím že je Beth taky trochu podivín. Rozhodně by byla naštvaná a smutná kdyby věděla že si z něj někdo dělá boxovací pytel. Je pravda že možná malinko hyperaktivní byla. Když byla mladší její rodiče jí kvůli tomu pořád tahali k doktoru, ale k ničemu to stejně nebylo. Bethany byla prostě šťastný člověk a snažila se lidi kolem sebe nakazit pozitivním myšlením a dobrou náladou. občas se jí to dařilo, ale bylo pár bručounů se kterými to prostě nešlo. Ale bylo jasné že Walter se umí bavit, jinak než ostatní ale umí. O Beth se povídalo že je hodně upjatá, ale to nebyla pravda. To že každý víkend někde nepije neznamená že je upjatá a neumí se bavit. Prý je to největší kazič zábavy, ale to byla jen sprostá lež.. Přišlo jí hrozně jí hrozně roztomilé jak předstíral že čte. Věděla že jí pozoroval, nachytala ho u toho. Ale bylo to hrozně hezký. Libí se jí kluci jako on. To neznamená že by hned myslela na něco co by mělo postranní úmysly to vůbec ne, jen se jí prostě líbil. Kluci co čtou jsou to nejlepší co bůh mohl stvořit. Její bratr byl třeba sportovec a viděla jaký styl života vede. Nedovede si představit že by s někým měla třeba takový vztah. Je pravda že její ex přítel byl sportovec, ale taky studuje práva na Harvardu. Takže to byl takový zlatý střet. Ale s tím už je konec. Bethany tady rozhodně nebyla proto aby si z něj vystřelila. Sledovala každý jeho pohyb, možná to bylo trochu divné, ale ona tohle prostě dělá. Když jí řekne to co chce slyšet nemůže dělat nic jiného než mu věnovat další zářivý úsměv.. ,,Tak to je super, to moc ráda slyším. Musím si hned jednu přihlášku sehnat..” řekne nadšeně. Bylo vidět že je fakt ráda. Měla ráda divadlo. Ano ani ho nezná, ale na nic nečeká a hned se pouští do něčeho co jí nemusí vyjít.. ,,Znáš tu nějaký super divadlo.? Máš rád divadlo.? Mohli by jsme tam třeba někdy zajít..” No tohle bylo možná moc, ale Bethany se prostě moc nestydí. Je pravda že tohle si mohla nechat na později, ale nemohla to v sobě udržet.. Když lehce stiskl její ruku a věnoval jí menší pousmání musela se taky usmát.. ,,Hezké jméno těší mě..” zaculí se. Sedla si vedle něj, ale ne moc blízko. Taky neměla ráda když jí někdo narušoval její osobní prostor.. ,,To jsem ráda.. Víš umím být hrozně otravná. A no klidně mě zastav když budu mluvit moc.. “ zasměje se.. Nevěděla jestli už tohle náhodou neříkala, ale to bylo vedlejší.. Nechtěla hned mluvit dál a tak zůstala chvilku potichu.. ,,Máš krásnou termosku.. Vážně se mi líbí..” řekne s úsměvem. Bethany uměla tyhle maličkosti ocenit. Rozhodla se ho tady trochu vyzpovídat, ale ne že by se do něj pustila jak u výslechu.. ,,Dovolím si tvrdit že asi rád čteš. Jaký je tvůj nejoblíbenější žánr.? A nějaké nejoblíbenější knihy.? Třeba se inspiruju..” řekne s úsměvem. Byla nadšená že si má konečně s kým pokecat..

On by se jí taky rád vyhýbal obloukem, ale nebylo to úplně možné očividně, protože to spíše vypadalo, že šel přímo skrze ní část svého života. No úmyslně si to fakt nezvolil, tyhle věci nechce zažít vůbec nikdo, i on si kolikrát přál je nezažít. Nebylo to jen u dopisů a smsek, to byl začátek teprve toho kdy byl malý, ale později to došlo i na strkání, později ležel na zemi a pamatoval si každý druhý kopanec. Věděl jak vypadají záchody v téhle školní budově, pořád se totiž při jeho příchodu našli tací, co to měli zapotřebí. Teď už to ale v rámci možností ustalo a nic se mu špatného vyloženě neděje. Je těžké však zapomenout na to všechno, na každou bolest, každý kopanec a potopení do záchodu. Moc dobře si vybavuje tváře těch, jenž páchali tyhle činy a do teď má oskenované ty, kteří to způsobují jiným tady na škole. Občas měl chuť.. On ani neví co. Hrozně lidí ví kteří jsou ty jedinci ale děje se něco? Ne, nikdy se nic nedělo protože se lidé bojí a to se tyranům jak jinak než líbí. Navíc plno holek tady ta “alfa” skupina kluků rajcuje a oběti jsou pro ně přímo odpadky. Nedokáže si ani představit kolik lidí by od něj odtrhlo pohled kdyby věděli co mu dělali a čeho byl obětí. Je to docela humorné co se pod kůží lidí skrývá a ani to není vidět. Bethany tu teď sedí jako kdyby se bavila s nějakým klukem ze školy, neví absolutně nic a je to celé normální a ona se s ním baví bez problémů. Možná tyhle věci nikdo neví protože má strach, že ani už ta menšina by se s ním nebavila. Beth ale vypadá jako jedna z těch normálních, spíše přenormálních. Byla hrozně komunikativní a i přes to jak on vůbec nebyl, se mu to na ní prostě líbilo. Určitě ji nebral jako dívku co si vyžaduje pozornost ba naopak, to byla jedna z posledních kategorií co ho napadla, takhle se takové holky totiž nechovají, to má dost nastudované jelikož pozorování lidí je jaksi jeho. Co se týče té jeho pozornosti.. Ani neví kdy pozornost od lidí má a co je dokáže na něm zaujmout. Asi možná když čte, to se mu stává často ale jinak je mimo děj a zorné pole skupinek ve škole. Chodí z učebny do učebny, hledí si svého a zásadně nenavštěvuje toalety, to je sebevražda pro něj. Možná už by to bylo jiné ale.. Má z části strach. On se bránit umí, dost se v něm změnilo a měl občasné návaly vzteku ve kterých ničil sám sebe. Bouchal do věcí a nezvládal situaci a uměl takhle vybouchnout i proti někomu? Ano, ale jakou to má cenu proti čtyřem sportovcům? Nulovou, proti dvěma by to možná šlo.. Jenže on prostě nemůže. Má v sobě stále strach, že by ho někdo mohl z nich najednou poznat a zaměnit oběti. Nikomu to nepřeje ale už nechce být tou obětí. S Bethany mají společného doktora, ale on tam určitě nechodil kvůli hyperaktivitě. Už od mala byl tichý a takový spíše typ, že si vezme knížku místo hraní fotbalu venku. Museli s ním ale někam chodit kvůli jeho problémům, prostě nechcete aby vaše každý večer brečelo že nechce do školy a potom vám už o tom ani celé vyklepané neříkalo s myšlenkou vás zatěžovat. Její rodiče nechápe.. Vlastně žádné rodiče co kvůli veselosti a pohyblivosti dítěte ho tahají k doktorovi jestli náhodou není ad/hd a neví co. Ať jsou rádi za to jak veselí a blázniví jsou, je to to nejlepší co si rodič může přát. On byl podle některých rodičů zaručeně blázen jiným způsobem.
Na společnost co teď má si nemůže vůbec stěžovat, Beth je prostě přátelská dívka co i když je na něj “hrrr”, tak s tím nemá problém. Má jakési oživení do jeho nudného a stereotypního života na který si už zvykl. Dozvěděl se o ní i pár věcí a to, že je asi nějakým způsobem zainteresovaná do divadla, což se o něm říct nedalo. Jakékoliv vstupování před lidmi bylo dost riskantní a on byl hodně uzavřený do sebe, aby něco takového dělal. Už vyprávět svému psychiatrovi pro něj bylo složité. “Ehm ano.. Jo jedno tu ve městě je a.. Asi můžeme zajít? Myslím?” Trochu ho tím zaskočila, možná víc než si myslela. Jeho hlava začala šrotovat a přemýšlet nad její otázkou, jak to měl totiž brát? Zvala ho na rande nebo? Jen nevinná pozvánka. Nechce hned říkat jakej je to hezounek a ona ho tu nabaluje, avšak on už dlouho s nikým nerandil, tudíž je to docela složité. Na to že mu pochválila kméno moc nereagoval a z toho vytržení a přemýšlením jestli je to rande jí nechtěl moc opětovat něco podobného. Je maličko mimo.. Dlouho mlčel dokud si neuvědomil že něco říkala a tak rychle zavrtěl hlavou a odkašlal si. “Nene.. To.. To nic.. Já jsem spíše rád.” Upřímně se pousmál a zahleděl se na ní. Hezká termoska? Cože? Joooo! Aha, jeho termoska s motýlem co není ni jeho no sakra.. To je trapas. “Jo.. Heleď ta je mojí mámy. Přišlo mi zbytečný si kupovat novou když ji dávno nenosí, tudíž jsem jí to lehce ukradl z domova.” Ne že by byl nějaký hrozný zero-waste, avšak na co mít novou když můžete používat tu co máte doma ne? Uchechtne se, vezme si ji do ruky a letmo si ji prohlédne. maličko se musel usmát, když mu motýlek přivedl jakousi vzpomínku na jeho mámu. No poté termosku odložil a opět věnoval pozornost jí. “Asi.. Mám rád hodně Shakespeara, tím člověk nic určitě nezkazí a.. Zřejmě poezie? Patří mezi ty oblíbené žánry a druhá světová válka. A co ty?” No heleme se, Walter se rozpovídal, Beth asi našlápla na správné místo.

Bethany by se těžko s něčím takovým zvládla vypořádat a vlastně je ráda že nemusí. Chudák Walter. Chudák jestli se s tímhle problémem musí například potýkat úplně sám. Byla pravda že některé holky mají slabost pro tyrany. Tohle ona nikdy moc nechápala. Jako nechápala ty bláznivé romány kdy se hlavní hrdinka zamiluje do největšíhi grázla ze školy a pak z toho bude mega láska na celý život. Tak to podle ní opravdu nefunguje. Kdo ví. Bethany tomu prostě nemohla uvěřit. Vidí co se ve škole děje. Vidí jak tyhle frajírci střídají holky jak ponožky. Nikdy jí tyhle kluci moc nepřitahovali, nenašla v nich zalíbení. Nechápala jak někoho může přitahovat někdo kdo si vybíjí zlost na slabších lidech. Vlastně se jí to úplně hnusilo. Normálně se nachytala u toho jak se pomalu začíná naštvávat. Ano ještě chvilku kdyby nad tím přemýšlela by se nejspíš pěkně rozčílila. Místo toho Walterovi věnuje milý úsměv. Ona narozdíl od něj byla vážně hodně komunikativní a vlastně jí ani moc nevadilo když někdo tolik nemluvil jako ona. To ne, že by chtěla mluvit jen o sobě. To určitě ne. Bethany byla hrozně zvědavá a toužila o všech vědět všechno. Často si o lidech pamatuje zvláštní maličkosti. Například že jeden kluk se kterým má pár hodin nikdy nejí ve škole školním příborem, raději si nosí svůj vlastní. Ano možná by to stálo za zvážení, protože někdo tohle prostě nesnese. Bethany si příbor prostě jednoduše vždy otře.. Nebo si pamatuje že jedna dívka z její třídy při pití  naklání láhev trochu do strany, ano prostě takových blbosti si Bethany všímá..  Ona věděla že nebude mít problém si s Walterem dál povídat, určitě i on se brzo trochu rozmluví, Bethany ho nenechá jen mlčet. Jen doufá že kdyby ho to nějak obtěžovalo že se ozve, protože se jí stávalo občas že jí každý i přes to že nechtěl poslouchal a pak jí za rohem pomluvil, že neumí držet chvilku pusu. No jeho by neodhadovala na někoho kdo půjde hned pak někam pomlouvat její maličkost. I když se to nezdálo Bethany úplně v pohodě dokázala vydržet hodiny sedět bez jediného slova. Tohle ticho většinou způsobila dobrá kniha, malování obrazů nebo navlíkání korálků, nebo jak to ráda nazývá výroba šperků. Má rády tyhle věcičky u kterých se může odreagovat. Zajímalo jí jestli ho už někdy potkala ve škole. Bethany se ve škole věnovala hlavně učení. No dalo by se říct že ve škole byla zabraná jen do učení. Walter nevypadal jako někdo kdo by někde budil velkou pozornost a tím si získával její pozornost. Aby to zase nevyznělo špatně, že si Beth nevšímá svého okolí a věnuje pozornost jen neandrtálcům co naschvál strhnou veškerou pozornost na sebe. To zase ne, prostě zatím na sebe ve škole asi neměli štěstí, to se ale jistě brzo změní. Kdyby jen chudák věděl že mu teď Beth nedá nejspíš nějakou chvilku pokoj a bude ho pronásledovat všude. Bude s ním chtít trávit možná víc času. Snaží se ve škole najít nové přátele a tak nehodlá propásnout šanci mít za kamaráda někoho jako je on. Bethany se na něj aspoň pokusí přenést nějakou svou energii, jen to nesmí přehnat aby tady za chvilku neskákali oba po stropě.. Dobře to je zase možná přehnané, ale ne nemožné.. Všimla si že když mluví tak ne že by vyloženě koktal, ale byl takový.. No jak kdyby se styděl.? No Beth neznala pravý důvod proč je takový zaražený a rozhodla se to zatím nechat být, protože se mu nehodlá šťourat v soukromí. Je to dost neslušné. Když řekne že jedno divadlo zná s radostí ho obdaří dalším úsměvem. Její úsměv se ještě o něco rozšíří když řekne že by možná mohli jít spolu. Souhlasil, to je přece jen na dobré cestě ne.? ,,Jo..? To je super.. Určitě by jsme si to užili.. Pak můžeme klidně podniknout něco co máš rád ty.. Klidně můžeme no já nevím.. Máš rád kino.? Nebo.. Hm… Mám to.. Klidně můžeme jít do knihovny a jen si číst..” Ano ukazovala mu tím hodně že s ním počítá i do budoucnosti, tohle ona dělá často. Lidé kolikrát o její společnost ani nestojí a ona si stejně myslí že bude s někým best friend. ,,Jo a neboj.. Přísahám že umím být i potichu a v knihovně ti neudělám ostudu..” Zvedne ruku a udělá takové to gesto že přísahá, neubrání se smíchu když tohle všechno udělá.. Bylo to spíš pozvání na nějaké přátelské povyražení. Bethany neměla teď v plánu randit. Její vztah skončil a ne zrovna za dobrých podmínek. Bylo vidět že ho zaskočila, ale stejně byla ráda že souhlasil. Zpět k super termosce, on se za to snad chudák cítil trochu trapně, ale Bethany tyhle maličkosti miluje a myslela to zcela vážně když mu jí pochválila.. ,,Je to hezký. Na co si kupovat něco nového když v klidu můžeš použít to co máš doma..” usměje se na něj. Byla to pravda. Lidé neustále s něčím plýtvají a Bethany se snažila být aspoň trochu šetřivá. I když je její rodina momentálně při penězích diký otci, vždy tomu tak nebylo a tak byla Beth zvyklá se dělit o věci s ostatními členy domácnosti.. ,,Na víc máš sebou vždy kus domova to je ještě lepší ne?” zeptá se s úsměvem a podívá se na něj. I on se trochu pousmál na svou termosku. Vlastně teď si ho poprvé pořádně prohlédla.. Pak přijde na její oblibené téma a to jsou knížky.. ,,Jo Shakespearem člověk nikdy asi nic nezkazí.. Mě se líbí hodně detektivky, nebo detektivní romány. Vlastně romány asi tak celkově. Poezie je jasná.. No je toho hodně.” zasměje se. Vlastně nikdy nepřemýšlela nad její neoblíbenějším názvem.. ,,Vlastně možná bys mi mohl s něčím poradit. Dostala jsem typ na jednu knihu..” Vytáhla z batohu svůj diář a začala v něm něco hledat. Bylo vidět že si vše pečlivě zapisuje a ještě označuje barvami.. ,,Mám jí. Myslím že je to světová literatura 18. století. Jmenuje se to Torquato Tasso . Myslím. Hledala jsem co to je a je to nějaká Italská kniha o osvobození Jeruzalému nebo co. Nevím no.. Nečetl si to třeba náhodou.?” No moc nevěřila že by to četl, ale kdo ví, třeba čte taky všechno možné.. ,,Mě to doporučil jeden můj profesor, že to bude jistě fajn čtení pro mě..” Beth knihu neznala proto se jí snažila neodsoudit hned na začátku.. ,,Co ještě rád děláš kromě čtení.? Studuješ Literaturu?” začne být zase klasicky zvědavá a vyzvídá co to jen jde..

​On se s tím bohužel nějak musel vypořádat sám, nebylo jiné cesty protože to nehodlal nikomu říct. Obával by se totiž zhoršení, což se dělo u šikany dost často. Bylo mu líto lidí kteří tohle museli prožít nebo právě prožívají a hrozně by si přál aby to tak nebylo. Jenže co on s tím může udělat? Založit kampaň proti šikaně, to by byl absolutní výsměch a není na to dostatečně komunikativní, aby něco takového dělal. Lidé jsou různí, někteří jsou právě tyrani a některé holky na škole jsou jejich husičky. Jak je to myšleno? Všechny jim skočí na to samé. Sladký úsměv, pár lichotek a už jsou nahé v jejich pokoji a to se považují za největší stydlivky. Naopak to je hnusné od tech kluků ale je to chyba i těch holek. Musí trochu přemýšlet a to je asi bod úrazu. Zaslepí je naivita a mozek nefunguje jak by měl. I on má sladký úsměv, jen ho moc často nevidíte, pokud ho neznáte dlouhodobě a on se vyloženě nebaví s nikým dlouhodobě když se nad tím zamýšlí. Asi by měl začít, je totiž docela trapné když se vaši starostliví rodiče zeptají na přátelé a on jim kecá a vymýšlí si. Je mu už nějakých velkých let a měl by s tímhle přestat. Tak jako oni by se měli přestat ptát na dětské otázky jako co ve škole. Myslí to dobře. Jenže u něj je to furt stejné, je rád sám i když ho to umí i zničit. Ale co se týče jeho lidi jako celku a ne jen těch tyranů. Má rád lidi co mluví, většinou totiž plno lidí nemá rádo ticho a bere ho jako trapné a s takovými lidmi není ticho a většinou mysli hodně na sebe a tak furt mluví a mluví a on poslouchá. Neignoruje, poslouchá! Nemyslí si to však tady o Beth, protože ta se furt vyptává a on je rád a odpoví na její občasnou ale přirozenou zvědavost. Na lidi věčně času hlavně koukal a pozoroval je, jen ne tak aby je to vyrušilo a ucítili nějaký pohled a jejich pohledy se trapně střetly. Z toho by ještě mohl mít malér protože si vybral nějakého špatného člověka, kterého nezná tak dobře a neměl s nim ještě čest, teda tyran.On si ale díky tomu tichému pozorování pamatuje vážně mnoho lidí, je to taková jeho zábava když nemá co dělat. Pozoruje jak vypadají když jsou nervózní, co u toho dělají a plno dalších detailů asi jako Beth. Čas na to má vždycky, nemá často společnost. Tedy teď ano a je za to i rád, nemá tedy problém tady říct třeba Beth kdyby to už bylo moc. Jenže ono nebude, na něj to není moc, pokud ho nebude nutit nějak vybízet aby mluvil víc a bude ji tohle stačit. Ono to s ním hold není úplně jednoduché no. Může s nim byt ale v klidu, pomluvy od něj určitě očekávat nemůže. Za prvé není idiot, co by takový kraviny měl zapotřebí a za druhé, to už je trochu smutný asi, nemá ji před kým moc pomluvit. Seznam přátel je dost na nule. Toho si všimla.. Nebo, došlo ji to jelikož jak zjistila tak není úplně známým sportovcem na škole. On byl často sám neustále zabořen v knihách či se soustředil na studium. Ale asi bude příjemné mít nějakou kamarádku i když spolu budou často. Vypadá to, že je blázen do knížek tak co mohou zkazit nějakým kamarádstvím? Navíc mu to asi prospěje a nebude tak sám, mohou spolu i třeba něco podniknout. Třeba divadlo, jenž navrhla ona sama. To už ale předbíhá a je trochu zasněn to určitě iluze co se ani nemusí odehrát. Stále je tu možné jisté odrazení co by mohl Walter způsobit. Možná proto se občas zarazil nebo koktal a proč to dělal? Je to jen nějaký začáteční syndrom u seznámení ale on se z toho dostane. Netrpí tím jen moc asi přemýšlí nad tím co má říct aby si to nezkazil. Hold se mu ta její umluvenost zalíbila a asi i to, že o něj projevuje jistý zájem a on se snaží ho projevit k ní, jen na to není asi takový profesionál no. "To zní celkem Dobře.. Akorát to kino po divadle.. Mám rád oboje ale asi bych se.. Hodně přeseděl." Má skvěle nápady, ale divadlo a hned potom kino? Asi by to rozdělil na víc dní nikoliv na jeden. Jednak je to v podstatě podobná věc jen trochu rozdíl v tom jak se performuje. Nějaké ty nápady v hlavě měl, nicméně nechtěl její upovídanou povahu nějak utlačovat a proto nehodlal jen sedět v knihovně a mlčky si číst. To může dělat sám, ne když má společnost a tak mu mozek chvíli šrotoval dokud se imaginární žárovka nerozsvítila. "Nebojím se že bys udělala ostudu.. Vlastně by to mohla byt sranda ale.. Asi je škoda s tebou mlčet, tak co třeba zachraňovat knížky z antikvariátu?" Myslel to vážně. Kdyby ji asi popadaly nějaké knížky, udělal by taky něco vtipného a podobného, aby v tom byli spolu. Klidně by udělal uprostřed knihovny kotrmelec. On si sice říká, jak si ho nikdo nepamatuje ale po tomhle by asi o sobě něco zanechal. Je mu to vskutku ukradené pokud se jedná o něco, když má společnost. A ta záchrana knížek. Podle něj je škoda chodit jen do knihovny, rád navštívil pár antikvariátů ze kterých vykupoval za levno plno knížek. Většinu z nich vždy přečetl, některé skončily u něj na koleji v menší knihovně pod postelí a ty co třeba už nechtěl rozhodně nevyhodil, ba naopak se je rozhodl věnovat jako hodný hoch do školní knihovny. A je si jist že by se to třeba Beth líbilo a pokud ne, vymyslí něco jiného. Rozhodne to nebere jako rande, ale jako začátek dobrého přátelství.. Je sice sám, nadšen že se s nim někdo baví ale není tak naivní. Je to přátelství a tečka. Snad. Musí hold přestat myslet na to jak to zkazí a ono to půjde. S termoskou měla pravdu, má u sebe aspoň domov který miluje. Tam ho všichni mají rádi a on se mezi nimi cítí komfortně a dokonce i vtipkuje a působí jako normální kluk co pusu občas nezavře. Dobře, tak přehnané to není ale nerozeznali byste ho tak jako nějaký novy člověk v jeho životě. "Ano, je fajn mít sebou domov, člověk ví že není sám i když to tak může vypadat někdy. Tyhle maličkosti stačí. Jen si toho vážit, to je ta druha část co nejde z jakéhosi seznamu vyřadit." Od tohohle se to dva opět odvrátili a bylo to nečekaně k literatuře jenž v jejich srdcích má zřejmě místo. Její vkus rozhodně není špatný, ačkoliv on třeba těm detektivkám bůh ví proč nikdy neholdoval a to není o tom, že by se třeba bál. Ani o tom jak si to nechce přiznat o tom strachu. Pár takových a dosti dobře hodnocených přečetl, nicméně zjistil že je to skvěle napsané, příběh dobrý ale nikoliv jeho šálek čaje. Romány to je věc, jenž si rád přečte i přes to že je muž. Jen si trochu mysli, že je to takové vymytí mozku občas. Vytvoří vám to naivní představy například o lásce a vztahu a přesně to třeba dělá i porno řekl by. Proste je tam často i násilí a takhle to ne vždy funguje v klasických vztazích. Jenže ta iluze u knih je asi přeci jen hezká pro mladší děti. Asi je fajn žít v myšlence že si pro vás přijede princ na bílém koni. Poměrně ho ale zaujme její typ na knihu, který teda ona sama dostala ale zároveň je to i lehce tipem pro něj no ne? Naklonil se k ní, aby si to jméno i pečlivě prohlédl napsané a zabádal hluboko v paměti. Bohužel, musel ji trochu zklamat svou odpovědí na otázku. “Tahle kniha mi nic moc neříká, italská literatura ještě nebyla extra v mém čtecím poli, možná ji ale mohu zkusit taky.” I jeho profesor mu často doporučil plno knih, rád se mu věnoval protože viděl to tiché zapálení a líbilo se mu to a tak mu často dával seznamy a půjčoval nějaké dobré knihy o které by mohl projevit zájem. “Ano, studuji literaturu..” Musel se zamyslet, co on vlastně dělá tak jako mimo. Co ho vlastně baví jiného a existuje něco jiného? Ano.. Mozek fungoval rychle. “Miluju procházení se.. Klidně i nějakou tu turistiku kdy člověk někde leze mezi horami a v lesích. Ty studuješ.. Literaturu?”

Kdyby jen Bethany věděla co jsou skutečné problémy se šikanou. ona často brečela jen kvůli tomu že si myslela že pro lidi kolem není dost dobrá. Prostě taková ta klasická deprese při dospívání.. Byla pravda jestli se vůbec dá bojovat nějak proti šikaně. Je pravda že by to mohlo být pak ještě horší. Často zrovna oběť šikany v sobě sbírá hrozně dlouho nějakou odvahu postavit se svým nočním můrám a i když si myslí že je na to připravený, že je připravený se jim postavit a všechno to skončit je během pár sekund poslán zase k zemi. Někdo říká že je moc fajn když spadnete na zem, že se budete mít zase od čeho odrazit, ale Beth tomuhle nikdy moc nerozuměla. Bylo spoustu lidí v jejím okolí, kteří padli až na samotné dno a tam také zůstali. Protože prostě neměli odvahu se odrazit od země. Bethany rozhodně se šikanou nemohla nic udělat, ale když už někoho takového znala tak se ho nsažila co nejvíce podpořit. Také se snaží lidem kolem sebe dodávat potřebnou energii. Snaží se být prostě dobře naladěná ať se děje co se děje, ale je jasné že kdyby si prožívala něco jako Walter tak to rozhodně vzdá hned na začátku a už by to nikdy nebyla Beth jako je teď.. Na Bethany rozhodně neplatí jen sladká slova a pár lichotek. Jednou jedinkrát se nechala zlákat, ale nebylo to na sladké slůvka. Bylo to protože to prostě udělat chtěla. Nějak neví jestli by se za to měla stydět. Její kamarádka z Londýna jí řekla že by jí hanba fackovala. Potřebovala by si tady najít nějakou kamarádku se kterou by to mohla celé probrat. Někoho kdo by jíj hned neodsoudil. Vlastně udělala něco na co není hrdá, ale bylo to její rozhodnutí a vůbec ho nelituje. Naštěstí teď už zase začala používat mozek a takové věci se jí stávat nebudou. Není holka jen na jednu noc. Bethany spíš hledala pravou lásku, ne nějaký románek na jednu noc.. Bethany rozhodně neměla problém s tím že se občas Walter zakoktá. Nepřijde jí to ani směšný ani nic takového.
Když řekne že divadlo a kino by bylo fajn ale bylo by to pro něj dlouhé tak Beth dojde že je to vlastně blbost.. ,,Jo to máš pravdu. Vůbec mi to nějak nedošlo, teda jako došlo, ale nedošlo mi to hned.. Prostě se občas nadchnu pro nějakou věc a vůbec nepřemýšlím..” Altánkem se zase rozezní její smích. Přišlo ji vtipná představa jak jdou nejdřív do divadla a pak do kina, ona by takhle dlouho asi taky nevydržela sedět, je hrozně aktivní člověk.. ,,Budeme si to muset nějak pěkně naplánovat a rozvrhnout. Nebo třeba můžeme naplánovat kino pátky..” řekne s úsměvem. Možná bylo od ní hodně troufalé plánovat společné plány, ale ona přátelé hledá a nikdy neměla problém se seznámit. Možná se občas snažila až moc a lidi kolem ní to odradí. No už to vypadalo že se zase na chvilku uklidní a bude mlčet. Ale jak sakra měla mlčet když podal tak skvělý návrh co by mohli dělat. Úplně z ní to nadšení sálalo.. ,,To je super nápad.. Rozhodně musíme zachránit pár knih.” řekne s nadšením. Měla knížky ráda a neviděla jediný důvod proč si nekoupit nějakou právě z antikvariátu. V Londýně měla jednu oblíbenou kavárnu která byla právě spojená s antikvariátem. Chodila tam snad denně měla to kousek od domova a milovala to tam. Dokonce tam chodila pomáhat a knihy rovnala, prodávala, prostě dělala co bylo třeba. ,,Jen to bude horší doma, nevím kam tty knihy budu dávat.. Na koleji mám málo místa, ale brácha tu má byt takže snad se nějaké místo najde..” řekne se smíchem. Touhle odpovědí mu taky odhalí další kousek jejího života, neměla problém s někým sdílet informace o její rodině. Teda to že je její otec ve vězení tím e zrovna nechlubí a nechlubí se ani tím že její matka musí pravidelně docházet na terapie.. Zatím to vypadalo že by si tyhle dva mohli celkem rozumět. Třeba to bude začátek nového velkého přátelství. Bethany byla z Waltera prostě nadšená. Zatím na ní působil jako někdo s kým by mohla trávit hodně času. Ano on toho zatím zase tolik nenamluvil, ale každý není ze začátku tak upovídaný jako Beth. Řekla si že to prostě přijde časem a on bude možná mluvit víc jak ona.. S romány měl jistě pravdu, třeba se někdy na toto téma pořádně rozmluví, protože by to mohla být vášnivá konverzace..Beth díky románům pořád tak trochu věřila že si pro ní přijede princ na bílém koni a budou žít šťastně až do smrti, teď už to tak  růžově nevidí. Má za sebou první rozchod a bylo to pro ní docela těžký, ale chtěla to tak. Bylo lepší se s ním rozejít než zůstávat ve vztahu který neklape.
BYlo to hlavně tím že tady je pořád sama, její bratr už měl ale taky každou chvilku dorazit a bude hned všechno lepší. Ona svého bratra měla hrozně ráda. Navzájem se bránili a dala by za něj klidně život. Přestane se rozplývat na bratrem a vrátí se zpět k italské literatuře, to pro ní byla docela španělská vesnice.. Jeho odpověď jí nějak nezklame. Možná by bylo fajn kdyby jí znal, ale třeba mu tímto dala tip na knihu která ho třeba zaujme.. ,,Taky jsem neměla ještě tu čest, ale věřím že by mi profesor nedoporučil něco co by stálo za prd a navíc žádný kniha nestojí za prd. Každá má něco do sebe.. Znáš ten pocit když se zamiluješ do knihy a musíš jí číst pořád a pořád dokola.? Tak třeba to bude jedna z těch knih..” Spíš se teď snaží povzbudit sama sebe. Tak či tak si jí přečte.. Nepřekvapilo jí když řekne že studuje literaturu, myslela si to. Jen s úsměvem přikývne. Ona nad tím oborem taky přemýšlela, ale nakonec od toho nějak upustila.. Procházky měla Beth taky ráda. Měla velkého psa  a tak musel chodit na procházky.. ,,Můžeme jít někdy na nějakou tůru, vezmu Drobka a bude sranda..” usměje se na něj mile. Určitě by to bylo fajn, jen by chudák musel poslouchat její kňučení že jí bolí nohy.. ,,Já studuju focení. Studovala jsem umění v Londýně. Taky jsem přemýšlela nad literaturou. No pak táta chtěl abych šla na práva.. No bylo toho hodně, chtěla jsem studovat snad všechno, ale nakonec vyhrálo to focení.” zkusí mu trochu objasnit svou situaci.. Focení si vybrala hlavně kvůli urbexu, to milovala. Byl to její největší koníček. I skejt byl asi až na druhém místě.. Bethany měla tolik koníčků, jen všechno dělat nemohla, také jí všechno nešlo, nebo u ničeho ani nevydržela moc dlouho, ale zkrátka chtěla zkusit všechno..

On se k šikaně moc nevyjadřuje, co se vlastně něj týká. Občas ho napadají hodně špatné myšlenky a možná i to, že si to zaslouží. To je ale absolutní blbost, nikdy nic neudělal, nikomu. Možná proto je dobrou obětí pro ty tyrany. Přijde jim neškodný, jenže to zas takové není.. Uměl ublížit, jen se musel hodně naštvat. Nicméně on nemá ty dospívající deprese. On má depresi. Bohužel už dlouho a je pro něj složité s tím bojovat, nicméně to skrývá asi dobře, lidé to nevidí a řeknou si, že je jen nějaký ťulpas co se stydí. Asi je to tak lepší, nemluví se o tom kolikrát dobře a tady se vše šíří jako brouci. Brouci, co přežijí každý výbuch a povstání obětí. Často když se lidé chtějí postavit v šikaně svým protivníkům, nevyjde to a lidé se bojí to dotáhnout až k policii. Protože.. V jejich hlavě se to najednou zjeví jako maličkost co přejdou. Každý pád má nějaké zvednutí, jenže u tohohle se jen pokoušíte a v tu chvíli jste na zemi čím dál víc odření a zničení nejen navenek ale hlavně uvnitř. Nemáte chuť se už ani snažit. Chuť někomu to říct, chuť žít. I to se mu stalo. Chtěl to skončit a myslel na to, jakým způsobem by to udělal. Vlastně si uvědomil že vše by bylo méně bolestivější než co mu deprese způsobovala.
Co se týče jeho a lásky. Moc jich nezažil. Vlastně asi jen jednu a ta ho opustila. Odešla pryč a nechala jeho srdce otevřené dokořán a všechno špatné se do něj nasálo a i s tím se opět uzamklo. Vážně ho bolel její odchod v podstatě bez vysvětlení. Neuvěřitelně mu to ublížilo, byl totiž pro ní schopen obětovat cokoliv. Pro Angelu.. Angee. Občas si na ní vzpomněl, no už to pomalu ale jistě odcházelo a on se zase začal uzavírat. Jako plno zlomených duší co ve světě je, on totiž ví, že není sám. Jenže po tomhle? Po tomhle si bude dávat hodně dobrý pozor. Byla takový anděl, takové zlatíčko a stejně byla schopna odchodu. Plakala? Mrzelo jí to? On neví. Nechce ji už vidět, podlehl by, pokud by už neměl jiné zájmy než byla ona. Což třeba přijde. Možná najde někoho s kým se bude chtít bavit, kdo ho zaujme. Spíše tu panuje problém, koho by on mohl zaujmout? Prostě.. Je to s ním složitý. Plno holek není zrovna zainteresováno do tichých typů. Líbí se jim sportovci a tak a dalším kamenem úrazu je jeho zdravotní problém, čímž je deprese.
Nad jejím malým nepřemýšlením mávne jen rukou, neřeší to, on ji naopak chápe protože je do toho očividně hodně zapálená a nedokáže se soustředit a přemýšlet do hloubky. To je docela časté a tak je velice chápavým v tuhle chvíli. On by prostě furt musel sedět jinak a vrtět se. Mít nohy na přední sedačce, vedlejší, zabořit se do sedačky, stát a to by se nelíbilo asi lidem okolo. Neustále by je totiž obtěžoval kopáním do sedaček, někomu by určitě rozlil pití a.. Ne, nechce zažít když na něj je upřeno mnoho očí. V jeho těle se najednou objeví neskutečně velká úzkost a on by se tam klidně složil na zem. Chudinka Beth by si zažila ještě. “To možná můžeme.. Ale asi ne předem, spíše třeba jako.. Jen den před.” Nemůže jí říct, že mu někdy zkrátka není dobře. Kvůli společnosti, co má o něj zájem by byl schopen i se sebevětší úzkostí sedět mezi lidmi v kině. Jenže co kdyby se neudržel a musel fakt odejít na záchod? Bylo by to trapné a on nechce, aby si ho zrovna takhle někdo pamatoval a obzvlášť někdo takhle veselý a milý jako je tady ona! S Walterem to asi není až tak špatné, jeho nápad se jí zalíbil, z někoho pohledu asi až moc, no jemu to nevadí, aspoň to někdo ocení. Budou si připadat jako zachránci životů, což dává smysl. Životů, jenž se schovali v knihách, co stáli za tou knihou a podíleli se na ní. Četli ji a čichali k její vůni když jim je jejich táta přinesl jako malým domů. A šly dál a dál a nakonec i k němu. Má to kouzlo a historii, možná i plno životů.  “Je to jednoduché, můžeš je darovat do školní knihovny, kde získají místo a budou se nadále číst.” Zakřenil se nad tím maličko pobaveně. Do hlavy se mu dostala představa drobné Bethany, jak nese kopu knížek a snaží se jim najít místo. Rve je do poliček, ze kterých to akorát pak všechno vypadá a ona je maličko zoufalé. Byla to roztomilá představa, co si budeme a asi je rád, že mu do hlavy teď nevidí. Ona našla ale nějaký řešení, udělá bordel jinde a ne u sebe doma. Má na to bráchu, to se taky hodí no. Pousmál se nad tím, zvedne palec nahoru a kývne hlavou na souhlas. O jeho rodině nikdo moc neví, není tam rozhodně ale nic tak výrazného jako u jeho společnice. On vyrůstal klidně.. Nebo.. Jeho rodina ho miluje nade vše a vždy mu byla oporou. Miluje ji nade vše a vždy by měla přednost úplně před vším. Ve výsledku své dětství miluje i nenávidí. Jen ta nenávist není jejich chyba, naopak.
Dílo co mu představila mu vůbec nic neříkalo, v tom se nevyznal, ale asi to bude fajn. Jemu učitel doporučoval jiné věci, no nicméně tohle by asi taky nestálo za škodu. On je otevřen ve výsledku všemu a nedává moc na recenze. Dělá si svoje vlastní. “Tak třeba ho zajímá něco jiného než tebe. Nemůže do tebe vidět a můžete mít jiný vkus.” Pokrčil rameny, věří i svému profesorovi ale každý má vkus jiný a na každé knize něco je, no neznamená to však, že jsou všechny pro něj čtivé. Něco opravdu nesnese a nelíbí se mu to. Avšak komu se to líbí, tomu by určitě neřekl, že co to čte za kraviny. Nejen protože by si netroufl, ale není takový. Pocit to, kdy čte knihu pořád dokola zná, a přišlo mu vtipné jak se ptá. Přišla mu naivní, ale ne ve špatném slova smyslu. Nedokázala přemýšlet tak rychle jako mluvila, tudíž se ptala pak na takovýhle zvláštní otázky. Jasně že každý kdo čte tohle třeba zná.. Ona je takové trdlo, jen je to pěkný. Asi každý ji musí mít rád, co by za to občas dal, jelikož všeho moc škodí, to je všude a všemi známo. Nicméně se najdou lidi, co ji třeba nemusí, to je u každého, nelze být za dobře s každým. Lidi ji někteří musí buď nenávidět a někdy prostě milovat protože jim dojde, jak moc roztomilá je. “To zní skvěle.. Akorát, kdo je Drobek?” Drobek.. No člověk si nepředstaví člověka. Asi nemá dítě, teda asi doufal. Nenapadlo ho to jako první a co vzal první v potaz je pes. Nějakej malej pudlíček co má i tak rád přírodu, to zní dobře. Jen je malinko naivní, jelikož Drobek je jaksi pravý opak. Kňučení by mu ani tak nevadilo, naopak by se nad tím zasmál, podal by jí ruku a rozchodil by ji opět a ještě dál za nějaký její rekord, co v chůzi má. I jeho občas bolí nohy, jen se dostatečně překoná. V tom zase začala nové téma a to je taková.. Trochu by to nazval nerozhodností. On takový nikdy nebyl a lidé jako ona asi mají těžký život. Buď jí každý z rodiny tlačil do něčeho trochu, ona se z toho pomátla a nevěděla kam dřív skočit. Začalo ji bavit všechno, pohltilo ji to a už nevěděla. Zvolila si však určitě dobře. Hlavně, že má obor. Není úplně dobré umět jen od každého něco a nic neumět tak nějak na plno. “Ty jsi asi hodně talentovaná a šikovná. To já jsem poměrně lempl. Jen píšu a čtu.” Uchechtne se, jako kdyby to v podstatě bylo nic, jenže on měl doopravdy talent. Má strach se projevit a prosadit.

dJe pravda že by Bethany asi na první pohled nepoznala že Walter je šikanovaný, vážně by nejspíš řekla že se jen trošku stydí. Znala spoustu lidí kteří jsou samotáři, proto jí to nějak moc nepřekvapuje. Vlastně šikana často nevyjde ani na povrch a lidé se s tím musí vyrovnat tak jak to jde. Na jednu stranu je to škoda, existuje spousta způsobů jak to řešit, ale to by se Beth povídalo když nikdy nic takového nezažila. Vlastně kdyby se to stalo jí, rozhodně by to doma taky neřekla, bránil by jí v tom strach, že by to mohlo být ještě horší.. Kdyby s takovým problém za ním přišel někdo z jejich přátel byla by v šoku. Chtěla by jim hrozně moc pomoc, ale jak se v téhle situaci pomáhá.? Samozřejmě by mohla zkusit šikaně zabránit sama, ale to by rozhodně nedopadlo dobře. Bethany je na jednu stranu ustrašené kuře, kdžy na ní někdo křičí, nebo jí staví do nějaké špatné situace zasekne se, kolikrát se i rozbrečí, často naštěstí zvládá tuhle svou stránku schovat za své pozitivní myšlení. S láskou to mají asi podovně, Bethany také měla jen jednu, ale věděla že to byla opravdová láska, byla to taková ta první dokonalá láska. Ale ne vždy vše dopadne tak jak si přejeme, její láska po letech skončila a ponechala jen krásné vzpomínky. Je špatné když ve vás pocit zklamání vyvolá někdo koho nesmírně milujete, komu věříte. V téhle situaci byla Bethany tou špatnou, ona byla ta která celý její krásný milostný život poslala do kytek. Občas přichází výčitky svědomí, nebo otázky proč to udělala, nebo co jí k tomu vedlo. Sama na to odpovědi znala velmi dobře, ale nikdy by to nemohla vyslovit nahlas. Možná se trošku styděla za to, že provedla něco takového, nebyl to zrovna její styl. No… Teď se mohla z téhle zkušenosti jen poučit a nechat to být. Jak sama říká není dobré se vracet do minulosti, důležitá je budoucnost.. Teď se hodlá soustředit na kluka před ní. Třeba právě teď před ní sedí její novej kamarád, se kterým bude trávit každou volnou chvilku, kdo ví. Walter jí zatím jen v dobrém slova smyslu překvapuje. Ano sportovci jsou fajn, taky nějaké zná, ale nic nemá na kluka co sedí potichu v rohu knihovny. Možná jsou to jen její představy co zkreslují nějaké její životní rozhodnutí, ale u Waltera si byla jistá že je to hodný kluk. Vždy měla slabost spíš pro přátele jako je Walter než nějaké sportovce co vymetají jeden večírek za druhým. To je jako s holkama. Nějaké princezny školy. To nebylo nic pro ní. Nebylo nic pro ní s nima celé dny nakupovat nebo se bavit o no.. Možná o hloupostech.. Samozřejmě potřebovala nějakou kamarádku se kterou by právě mohla probrat svůj milostná život, ale nepotřebovala jich moc. Raději měla přátele se kterými může občas zajít do kina, divadla nebo klidně jen tak někde sedět nad knihou. Ano možná to není zábava podle každého, ale Bethany tohle úplně vyhovuje.. Bethany nad představou že něco plánuje den předem trochu cukne oko.. To je pro ní skoro nemožný. Ne že by měla celé dny tak narvané že by se to někam nevešlo, ale co když ji napíše den předem že do kina půjdou zítra a ona zrovna bude něco mít.. Teď trochu panikařila a dostávala se do stresové situace. prostě plánování je její život, ale chápala  že né každý to tak má. No každopádně to bude muset nějak zvládnout.. Věnuje mu miloučký úsměv a trochu se ošije.. ,, Jo možná to den před tím bude stačit, bude to pro mě možná sice náročnější vzhledem k mé posedlosti plánováním, ale nic s čím se nedokážu poprat.. Protože vzdát to bez boje, to není můj styl..” řekne odhodlaně jako kdyby snad šlo o něco vážného. Pro něj možná banalita, pro ní je to vážně celkem důležité.. Ale Walter vypadá jako někdo kdo za to stojí..Po jeho slovech se zase usměje. Dva zachránci knih.. Bethany nápad s tím darovnat knihy do školní knihovny překvapí, vlastně proč jí to vůbec ještě nenapadlo.. ,,Nápad je to vážně dobrý, nevím že mě to třeba ještě někdy nenapadlo.. Jen když občas vidím studenty jak tam snima zachází.. Možná mám i trochu strach, ale je pravda že školní knihovna by pár nových titulů rozhodně ocenila.” řekne s úsměvem. Ano nějací studenti knihy používají různě. Někdo dokonce i jako podložku pod pití, to by Beth nikdy ani nenapadlo. Ke knihám se chová s úctou a pokud má nějaké knihy tak ještě daleko líp.. No vlastně jeho myšlenky nejsou zase tak daleko od pravdy. Ne jednou se jí stalo že se vláčela a v rukou měla x knížek a sotva je nesla. Byl to vážně vtipný pohled. Bethany má taky milující rodinu, jen to teď zrovna nevycházelo podle jejich rodinného plánu. Ano její profesor měl často rozdílný vkus na knihy než Bethany, ale nemůže říct že by jí doporučil někdy nějak špatně. Možná to je taky tím že Bethany nikdy žádnou knihu neodsoudila. Jak se říká nesuď knihu podle obalu. Ano říká se to často ve spojení s lidmi, ale pořád je to přece o knihách no ne.? Vlastně bylo pár knih jteré BEthany za žádnou cenu nemohla dočíst, byla pro ní třeba nezajímavá nebo tak. Pár takových už měla čst číst, no spíš nečíst. Ano byla pravda že Bethany často první mluvila než myslela, jednou jí ta její nevymáhaná pusa dostane do potíží, ale to s Walterem snad nehrozí, přece jen vypadá jako milej kluk. Měla by si začít počítat kolikrát pomyslela na to ž vypadá jako milej kluk.. Je pravda že Beth se snaží vycházet s každým, ale opravdu je hodně lidí co jí nemůžou prostě vystát.. Ano všeho moc škodí a Beth řeči či smích lidem začnou občas lézt na nervy. Dokonce o ní někdo tvrdí i že  je otravná.. Dobrek je vážně pravý opak malého pejska.. ,,Drobek je můj bernardýn. Doufám že ti nevadí trocha slin..” řekne se smíchem a vyšle jeho směrem malé mrknutí.. Samozřejmě Beth nemá v plánu poslat svého psa slintat na svého možná nového kamaráda, ale trošku pozlobit ho možná chtěla.. Drobek je andělíček, nikdy by nikomu neublížil, takže i když ho škádlila věděla že její pes je neškodný.. Když se dostanou k tomu oboru Beth musí uznat že je vážně nerozhodná. Možná to je trochu tím že od ní lidé chtěli to a to a ona si zkrátka nemohla vybrat. Teď už naštěstí svou vášeň našla a mohla se jí věnovat naplno.. Zkoušela tolik věcí, protože prostě chtěla. Doufala že se v něčem najde a taky našla. Například jízda na skejtu je něco co miluje, ale například balet.? No to byla katastrofa sama o sobě.. Bethany hned přestane mluvit a začne mu věnovat veškerou svou pozornost.. ,,Píšeš? A co.? Nějaký básničky.? Nebo zamilované příběhy.? Wow.. To si dobrý fakt.. Chtěla bych si někdy něco od tebe přečíst, je to možný.? Ukážeš mi někdy něco.? Ale zase na tebe nechci nějak naléhat.. Jen pokud budeš někdy chtít..” řekne s milým úsměvem.. Ano hrozně chtěla vidět něco co sám napsal, ale pak jí hned došlo že ho nemůže do něčeho nutit, že třeba není zrovna kluk co by chtěl tohle sdílet se všema.. Ale rozhodla se to aspoň zkusit, kdo ví. Jednou budou například přáteli a on jí něco přečíst dá… ,,Jo a rozhodne lempl nejsi.. Řekl bys snad o někom kdo píše všechny ty knihy, všichni ty autoři že by byli lemplové.? Jako zatím jsem nic nečetla, ale rozhodně to bude super.. Neměl by ses tolik podceňovat..” usměje se na něj. Neměla ráda když se někdo podceňuje, proto doufala že ho to aspoň trochu podpoří.. ,,Kdybys s čímkoliv někdy potřeboval pomoc ráda ti pomůžu.. Aspoň tím že až ti vyjde první kniha budu úplně první kdo bude stát frontu na autogram, klidně tam budu stát dva dny předem abych byla první..” řekne se smíchem, snad si uvědomuje že by toho byla vážně schpná..

Ono to ani moc poznat nejde, on je zkrátka od mala docela nemluvný a ta šikana tomu akorát ještě víc přidala a napomohla. Nikdy to u něj v podstatě nevyšlo na povrch, pokud jste tomu vy sami nebyli úplným svědkem. Plno lidí to vidělo, vidělo jak byl natisknutý na skřínce a zoufalý, že už se ani nesnažil druhé straně ublížit. Viděli to, stejně to neřešili, či se možná báli? On sám neví, našli se i ti, co byli schopní jako ovečky ty šikanátory podporovat. Je to jedna velká zapeklitá situace, co se řeší vážně těžko, i když by to řešil rád, není mnohdy cesty vidno. Sám to neřekl, jako když byl malý, doma to zjistili díky učitelům ale když se děje nějaký incident třeba teď, že se s někým nepříjemně porve, tak to prostě nikdo nezjistí, jen oči studentů ve škole a ty mlčí. Vždycky mlčely a budou a když se někdo zajímal, prostě mu řekl ať to neřeší, že je to v pohodě, i když třeba zkrátka nebylo. Když ale na něj třeba začne křičet někde mimo, je už dost odolný, takže i když je dost špatný to říct, ve výsledku ta šikana má blbý pozitivum. Nic ho jen tak nerozhodí, pokud na něj někdo ječí, nemá ani důvod uronit slzu či si toho všímat. Ztraceni jeho lásky v minulosti ho však dost zničilo a k jeho stavům které měl to dvakrát nepomohlo. Dnes už na to však kouká jinak, jako na další horší a těžší zkoušku od jeho života a osudu a s ní se nějak vypořádal. Mělo to tak být a stalo se, více to nemusel rozebírat. Teď by nad tím asi smutný nebyl ale těch pár let zpátky mu i slza ukápla. Horší bylo že to neměl s kým probrat a do teď vlastně ani nemá moc, s kým by věci probral. Není zrovna profík na to mít vůbec nějaké přátelé. Asi to není tak těžké, což je dost složité si připustit, ale nemá na to dostatečně síly a odvahy a další problém je, že plno lidem přijde jako absolutní podivín a takové pohledy na něj vrhají a tak je to demotivující okolnost. On co se týče plánování, tak to má lehký. Plány žádný v podstatě nemá a nemá kam s kým chodit, u něj se tedy nějaké změny nemusela bát, to by musel vážně onemocnět aby nešli a to se nestane, imunita je silná. Nad její vystrašenou reakci překvapeně zamrkal. "Já heleď.. se mnou se nemusí bát že něco nevyjde. Mám čas kdykoliv, řekni den a prostě se tam sejdeme. Je to na tobě, nemám s tím problém." Pousměje se, mluvil vážně pravdu a nebylo to jen, že jí chtěl uklidnit. Není někdo, kdo nedokáže respektovat potřeby ostatní a proto to vymyslel nějak takhle, ona bude mít aspoň klid, pro něj to ve výsledku bude docela stejné. Využili i jeho nápadu, nebo teda v budoucí době třeba využijí, buď někomu udělají ve čtení, to je ta lepší možnost a nebo například vytvoří někomu podložku pod všelijaké krámy a pití, kdo ví že? Nicméně tím se teď nehodlal zabývat, byl by raději pro první možnost, ale jeho věc to není a radši nad tím nehodlá přemýšlet, akorát by ho to mrzelo nebo štvalo. A jak jsme se dostali k nesuď knihu podle obalu, dostali jsme se i k jejímu Drobkovi. Nebudeme si lhát, nedošlo mu o jaký paradox se jedná. Jakmile zaslechl slovo bernardýn, neubránil se menšímu smíchu. Ne že by se jí či jemu vysmíval, přišlo mu to však úžasné. "Ne nevadí, je to normální." Tím není myšleno, že by na něj lidí jako slintali, ale zrovna z tohohle plemene to je dost časté a klasické a on s tím neměl problém ani kdyby měl to nejdražší oblečení. Neodpustil by si, kdyby ho třeba nepomazlil nebo tak, jsou to zlatíčka a vzhledem k tomu jak milá je Beth, její mazel bude stejně kouzelný jelikož jaký pán takový pes. "Píšu.. těžko se to vysvětluje. Ale o psychice a psychickém zdraví ale ne úplně.. Klasickou formou. Je to spíše asi pro mě. Takový můj příběh ale asi bych to jednou chtěl někomu ukázat. Nevím jestli by tě to ale bavilo." I když měl v životě velké překážky, nemyslel si že by to někoho mohlo zajímat ale asi by chtěl, aby někdo tak milý právě četl jeho knihu která ještě nebyla dopsaná doposud. Ani nevěděl kdy by mohl přijít úplný konec. Možná až opustí vysokou a některá utrpení skončí? Uzavře se další etapa jeho života? Věřil ji. Věří že na něj nebude jen hodná a řekne co si o tom myslí, pokud ji jednou věnuje pár výtisků. Byla vážně hodná a on si její podpory vážil jak nejlépe mohl a nad tím, že by čekala dny by se smála a mávl nad tím rukou. "Ráda by buď byla malá a navíc bych tě hrozné rád pustil a chtěl bych abys byla první kdo by ten podpis měl. Ale já bych asi nedokázal být.. Autor. Jako Autor chápeš. Ten co má nějaké tyhle autogramiády. Ne, chtěl bych mít klid a ne tahat za sebou fanoušky." Pousměje se nad tou myšlenkou, to je zkrátka celý on.

Je smutné když se někdo musí s něčím takovým vypořádat sám.. JE to hrozně náročné psychicky.. Bethany by si nemohla ani jen představit jak by tohle měla sama zvládat.. Když jsme u toho, že by se Bethany stala svědkem toho že jejího kamaráda někdo šikanuje, rozhodně by neváhala. Ano byl by to nejspíš problém pro ně oba, ale bethany by nikdy nenechala svého kamaráda přitisknutého na skříňce.. Ještě smutnější je že se vážně najdou nějaké ovečky co partu šikanátorů podporujou. JE to hnus, bohužel to tak na škole chodí, ale proč.? Je to přece úplně zbytečné.. Nikdy nepochopí co se lidem co šikanují mladší, slabší, či s brýlemi, nebo prostě jen tak honí hlavou.. Co je vede k tomu jí a nějakého jiného člověka topit v záchodu… Mělo by se s tím něco dělat, pravda je že Beth není zrovna člověk co by mohl sám bojovat proti šikaně, ale kdyby jí někdy někdo požádal aby mu pomohla šla by do toho.. Ona je Bethany hrozně upovídaná, ale nemohla by nějakou velkou myšlenku přednést před více lidmi.. Byla by z toho jistě katastrofa. Má problémy obhájit svůj projekt před celou třídou no kdo by to do ní řekl že.. Bethany by se rozhodně od Waltera nenechala odbít tím že je to v pohodě a že to má nechat být.. No nejspíš by jí mohl říct.. Jo..? a copak ty s tím jako uděláš.. Možná by to bylo zbabělé, ale nejdřív by se poradila se svým bratrem a snažila se co nejvíce času být s Walterem a podpořit ho v těžkých dnech.. Měl by pravdu, Bethany by se nemohla jít dejme tomu s někým prát.. Ale rozhodně by ho mohla aspoň podpořit v tom aby s tím něco mohli udělat společně.. Učitelé s tím většinou ic neudělají, často šikanují sportovně založení žáci a to jsou miláčci profesorů.. Možná ho v jistým věcech šikana posílila, ale to neznamená že je to správně.. BEthany by na jednu stranu řekla../,,týjo zavidím ti že se nerozbrečíš pokaždé co na tebe někdo zvýší hlad,”/ Ale možná ho to uvnitř trhá úplně na kusy.. Tohle dokáže člověka opravdu zničit a někdo jako Walter si to nezasloužil… Nezná ho, ale určitě je bezva, určitě je to věrný přítel a kamarád, někdo s kým se máte pokaždé o čem bavit.. Chudák právě teď na něj Beth musela trochu působit jako blázen, ale což.. Alespoň její osobnost pozná hezky od začátku.. Bethany měla často problém že se chtěla někomu zalíbit a tak si hrála na něco co není, ale ona tu svou veselou a divokou stránku v sobě prostě nedokáže potlačit na moc dlouho.. ,,Určitě se domluvíme.. Vlastně.. Nemám tu skoro žádné přátele, pár jo, ale no.. Nejsou zrovna moc na sezení v knihovně nebo chození do kina.. “ Jsou spíš na divoké večírky.. To už ale neřekne nahlas… ,,Takže to nějak spolu zvládneme.. Mohli by jsme se klidně hned domluvit na příští týden.. Ten mám skoro celej volnej až na pár přednášek..” usměje se na něj.. Ano zmínila slovo spolu, prostě možná z nich budou opravdu skvělý přátele a taky by měli dělat věci jako je plánování času spolu. Nemusel se bát že by ho snad nutila sedět nad diářem dvě hodiny, to rozhodně ne. Bylo to tady s nim Čím dal tím lepší. Dostali se od jejího drobečka bernardýna až k jeho psaní. Nastraží uši když ji řekne o čem píše.. Teď to toužila číst ještě víc, ne kvůli tomu aby se mohla vrtat v jeho životě, ani netušila co kluk vedle ni má všechno už za sebou. Ale protože on sám jí tak zaujal a ta kniha musí být super. Pokud by v ni popisoval všechny své pocity někdo jako Beth by to nedokázala přečíst najednou. Často by knihu se slzami musela položit a dát si chvilku aby to vstřebala.. Rozhodně pro něj nemůže být snadné všechno tohle přenášet na papír či do počítače. Beth také neuměla své pocity, teda kromě radosti samozřejmě, dávat moc znát. Neuměla se se světem podělit o své pocity, to v dnešní době zvládal málo kdo.. Bethany zajímala trochu jedna věc, ale zase se bála na přímo zeptat, nakonec to však udělá.. Bojí se však aby si nemyslel že by se mu nějak posmívala to rozhodně ne.. ,,Takže je to nějaký forma tvého deníku.? “ zeptá se s opravdovým zájmem.. Sama tohle párkrát zkoušela, psát si deníček do kterého by si vše zaznamenávala, ale strach z toho že stránky zůstanou nepopsané byl větší. Často nevěděla co psát a to jí nepřišlo že má nějak nudný život.. ,,Chápu chápu… I když se to nezdá taky neumím moc před lidma.. no.. Vystupovat.. Ale mohla bych být tvůj jediný ´tichý fanoušek..” jak dořekne slovo tichý nešikovně mávne rukou a vysype celý obsah svého batohu.. ,,Teda pokud já vůbec dokážu být tichá..” řekne se smíchem a začne své věci sbírat.. ,,Víš nevím jestli ti to k něčemu bude.. Ale měla jsem hrozný strach se svým “uměním” vyjít na povrch… Jako Že víš každý si řekne.. Jasný malá Beth. Tak mě přezdívali bráchovo kámoši. Dala na net nějaký fotky. To budou jistě fotky plné lásky a jednorožců..” řekne se smíchem. Zatím se vlastně vůbec nedostala k tomu co mu chce říct, ale snad bude trpělý ona se k tomu dostane.. ,,No a místo toho tam byl můj první urbex.. Víš měla jsem v tu dobu hrozný strach a věř mělo to hodně negativních reakcí.. Protože tohle nikdo nečekal, že zrovna já dám na net pro někoho něco tak deprimujícího, ale byla to zkušenost kterou už mi nikdo nevezme. Taky jsem si nejdřív řekla buď to vyjde nebo ne a dokonce jsem v tom našla něco víc.. Teď fotím většinou jen něco takového jako je urbex. Teď už vím že ve strachu se žít nedá, ten tě ve skutečnosti neochrání od toho čeho se bojíš. Proto až se rozhodneš s tím jít ven tak se mnou můžeš počítat.. Ať už jako tichý fanoušek nebo hoooodně, ale opravdu hodně hlasitá kamarádka..” řekne se smíchem.. Vlastně něco mu v tom proslovu sdělila. Jen to řekla jinak než původně chtěla, ale to je celá Beth.. ,,Teď zrovna půjdu fotit jednu starou opuštěnou fabriku.. Jestli chceš můžeš se někdy přidat.. Za prvé bys hezky vypadal na fotkách a za druhé větší dobrodružství z toho že tě chytnou už nezažiješ..” mrkne na něj se smíchem…

Celkově vlastně psychické problémy jsou všechny těžké, ať už se jedná i o horší nemoci, než jsou deprese. I šikana je něco, co je pro některé nepředstavitelné, od toho už však by šel raději pryč, jelikož ho to pronásleduje až dost. Ti šikanátoři mají třeba taky nějaký problém a tímhle, i když je to docela drastické, volají o pomoc. Doma mohou být pod nátlakem rodičů a co i hůř, pod rukou rodičů. Tyhle věci můžete mít i v genech, jste zaslepeni a nevíte, jak špatné to je. Je to pro vás něco jako rutina. V těhle případech jste buď stejní, na takové podmínky si zvyknete, nebo naopak bojujete proti tomu. U většinu případů je, že si ti lidé zvyknou a je to pro ně cosi normálního. Nicméně on a referáty, to není až tak složité, i když by mohlo být. V jeho třídě není plno lidí šikanujících tupounů, ba naopak nikdo, tudíž s tou komunitou problém ani nemá. Většinou je ve stresu, přednese to a lidem se to ještě ke všemu líbí a dokáží mu to říct. To je asi ta největší problémová část. Bojí se, že to není ani opravdové a nechce to mnohdy ani věřit, vlastně někdy ani neví co na lichotky říct, s čímž už se setkala možná v téhle konverzaci, kdo ví. Sám si mnohdy říkal proč zrovna on, vážně nikdy nikomu nic neudělal a nebyl nikdy zlobivé dítě. Slabý taky nebyl, někdy se dokonce s nimi i popral a skončil v ředitelně i on. Nikdo si neuvědomoval, jakou sílu měl když ji použil, ale proti čtyřem klukům je to mnohdy zbytečné. Ale ano, posílilo ho to, i když je to špatné. Pokud na něj někdo křičí, tak je pravda, že se nerozsype, ale to, co na něj křičí, co jsou schopni mu říct, to ho dokáže sesypat. Ne navenek, ale uvnitř. Uvnitř něj, kdy se mu stáhne celý hrudník úzkostí a bolestí. Teď ale k jejich setkání, které už teď vypadá, že se vážně vydaří a on je za to neskutečně vděčný. I když by to mohlo vyznít ošklivě, asi je z části rád že nemá zatím kamarády, kteří by byli na posezení v kině nebo v knihovně, může toto místo třeba v budoucnu zabrat a mohou se z nich stát přátelé, jelikož co si budeme, ona byla příjemná společnost a dobře se mu s ní povídalo, doufal tedy že i jí s ním. Ale to by přece nenavrhli, ať někam jdou, no ne? “Dobře, já se budu těšit, domluvíme to předem ať máš klid.” Lehce jeho koutky rtů cuknou do pobaveného úsměvu. Nerad by nějak narušoval její program v týdnu a aby byla nervózní, aby to stihla, to by vážně nechtěl, jelikož to má být program klidný a mají si to užít, zrelaxovat u toho, pokud se to tak dá říct. Dostali se přes plno témat a to i k jejímu miláčkovi, který se jmenoval paradoxně na jeho vzhled Drobek. Zároveň ale i k jeho dílu, které i když mu to tak nepřišlo, tak pokud ho jednou někdo bude číst, bude vážně silné a lidem to zřejmě přinese slzy do očí, jako by to byla drastická kniha o tom, jak přežil koncentrační tábor. Pokud jeho život na univerzitě se šikanou takhle někdy bude pokračovat, bude to tomu zřejmě podobné. Jednoho dne se možná lidi co to nevěděli dozví, jaká byla jeho cesta tady na univerzitě a co prožil. Možná že když se dostane vysoko, nakope tím všem těm sportovcům prdel, protože mu nepřijde pravděpodobné, aby se ze všech z nich stali špičkoví sportovci. Většinou skončí někde jako jejich zazobaní rodiče ve firmě, kterou po nich podědí a bůh ví co. Nechce házet všechny do jednoho pytle, někteří na to mají a přeje jim to. Zahleděl se zamyšleně do země nad její otázkou a kývne a zároveň tak zvláštně i nesouhlasně tou hlavou zakroutí. Udělal jakési pomyslné kolečko. “Píšu tam věci, které se mi vryly od mala do paměti. Jak se staly, jak jsem se třeba cítil, nebo jak se mohlo cítit okolí.” Kývne lehce hlavou. On měl dost stereotypní život, až na některá ošklivá oživení v násilí ve škole už od mala. Ale má plno i nádherných vzpomínek a rád si je připomíná. Není člověk, co vše vidí černě a nic si pak neužije. Vyslechne svého budoucího tichého čtenáře a jakmile rozsype celý obsah jejího batůžku, začne jí to všechno pomáhat sbírat a u toho ji poslouchat. Hltal každé její slovo a chápal je, bylo mu docela jedno, jak to prodlužovala, už tak nějak mu došlo, že to k ní patří a nepřišlo mu to na obtíž, to rozhodně ne. “Jasně že dokážeš, pokud nemluvíš i ze spaní.” Malinko se opět zakřenil, sbíral věci a neprohlížel si je, jelikož se soustředil až moc na její slova, navíc to není slušné. Je si však jistý že kamarádi jejího bratra to třeba nemysleli špatně a byli to takoví ti ochranáři, že kdyby se jí něco stalo a bratr u toho nebyl, pomohli by jí. Prostě malá Beth, to by jen tak neřekli ne? To aby si dával pozor a najednou neměl někoho v patách, protože by si ho chtěli proklepnout. Poslední věc zvedne ze země, zaposlouchán do jakého si příběhu a s menším úsměvem přikývne. “Rozpadlé budovy zní lépe než jednorožci.. I když bys tam mohla nějakého najít kdo ví.” Pokrčil pobaveně rameny a rozhlédne se po krajině kolem altánku. Rozhodně si nemyslí, že by na fotkách mohl vypadat dobře, jelikož on a fotky? To by musela hodně žadonit a nějak ho k tomu kopat, aby se vůbec objevil před tím fotoaparátem, takže rovnou zavrtí hlavou. “Rád někam s tebou podniknu výlet.. Ale spíše se tam budu hrabat ve starých věcech..” Jo, staré věci, ty měly nějakou tu duši a občas člověk může najít plno věcí, mohl by najít třeba i knížky. Ostatně teda co se týče toho chycení, toho by se moc nebál. Poprvé by byl jakýsi “rebel”, tak by se ještě nechal možná chytit, aby viděl jak to vypadá na stanici. Prý někdy mladým dělají kakao. Fajn, nezkusil by to a raději by si ho udělal doma a snažil se co nejvíce pomoci utéct Beth.

Ano tyhle problémy jsou těžké a ne každý se s tím dokáže nějak vyrovnat. Dá se vůbec s něčím takovým vyrovnat.? To asi těžko. Možná se na to dá nějakým záhadným způsobem zvyknout, ale rozhodně to není dobře.. Nikdo by si na takové zacházení neměl zvykat.. Nikdo by neměl zažívat něco takového.. Ani tomu nejhoršímu nepříteli by tohle nepřála. Je smutné že ty co lidi šikanují mají často taky nějaký problém. Pořád jim to ale nedává pravomoce chovat se tak k ostatním. Bethany stejně jako Walter neumí pořádně přijímat komplimenty, u ní to možná nebude takové jako u něj, ale také s tím má menší problém.. Narozdíl od něj když na BEthany někdo zakřičí sesype se. Sesype se jak domeček karet. Neumí ovládat své emoce. Neumí udržet svůj pláč na uzdě, když to na ní přijde nejde to zastavit. Na jednu stranu by mohla říct že mu zavidí, že to dokáže tak hezky schovat a nedat na sobě nic znát. Na druhou stranu není dobré tohle utlačovat v sobě a pak se s tím nějak poprat sám.. Měl by mít někoho kdo mu pomůže. Kdo mu podá pomocnou ruku..Bethany tu už pár lidí znala a taky mohla říct že si s pár lidma padla do oka, ale Walter byl jiný. Mohla si s ním povídat trochu jinak. Vyzařovalo z něj něco výjimečného, takový najednu stranu klid, na druhou tajemnost která ho obklopovala. Byl to prostě fajn kluk a to mohla říct už teď. Možná byl o něco tišší než ona, ale to jí nějak nevadilo. Chápala že ne každý je jako ona. ,,Taky se budu těšit to si piš..” řekne s usměvem a nezapomene na něj jedním okem mrknout.. Pak se nad poznámkou že to domluví předem, aby měla klid zasměje.. ,,Děkuji.. Ale zvládla bych to i kdyby jsme se nedomluvili..” řekne s úsměvem.. Pak jí napadne že na sebe nemají ani žádný kontakt..,,Používíš flickr.? Nebo tak něco.? “ zeptá se se zájmem.. Už se úplně vidí jak přijde na kolej a začne mu projíždět flickr.. Taky se může stát že nebude na žádné sociální síti, v tom případě by ho poprosila o číslo. Nebude mu však říkat že ho pak nejspíš bude pořád otravovat, ale jen přiměřené míře.. Samozřejmě že mu nebude psát denně stokrát.. Snad.. ,,Taky mě napadlo.. Máš rád nějaké filmy co mají hodně dílů.? Jako je třeba Harry Potter.?” Toho Bethany úplně zbožňuje, ale nemusí mu to přece hned říkat. Nemusí se bavit pořád jen o ní.. ,,Pokud ano můžeme si udělat i nějaký filmový maraton.. Ve vší počestnosti tě zvu domů na filmový večer..” řekne se smíchem a zvedne ruku jako skaut co přísahá… Její bratr je stejně pořád skoro v Londýně, takže bejvák má často volný.. Doufala že jednou bude v jeho životě na takovém místě kdy jí nechá nahlédnout do jeho knihy.. Bethany umírá už teď zvědavostí.. Ona ho pořádně nezná, ale rozhodně kdyby znala, řekne mu že to jednou dotáhne daleko. Teď si to bude prozatím myslet.. Sledovala jak se zahleděl do země a bylo vidět že přemýšlí.. ,, Vážně.? To zní vážně dobře.. A prozradíš mi něco víc nebo je to zatím tajný.? “ zeptá se a úsměv jí na tváři samozřejmě nechybí..,,Přijde mi to vážně super, zaznamenávat si všechny věci. Jak se co v mém životě odehrálo. Jen je pár věcí které bych možná raději zapomněla..” řekne s malinkým úsměvem.. Kdyby jen věděla co se mu v životě stává mlčela by.. Bethany alias nešika a vysype celý batoh Walter jí začne pomáhat.. No nějak jí to nepřekvapí. Neudělal by to každý, ale jak si myslela on bude hodný kluk.. ,,Děkuju.” usměje se na něj když je všechno tam kde má být a pak se neubrání smíchu.. ,,No občas mluvím i ze spaní, ale není to tak hrozný jako když jsem vzhůru..” úsměv znovu zdobí její tvářičku.. ,,Vlastně divil by ses kolik věcí se dá v takových budovách najít, nechci bejt nechutná tak to říkat nebude, ale jednorožci to zrovna nejsou..” řekne se smíchem.. No vážně by koukal co se tam dá najít.. Bethany je přesvědčená že na fotkách bude vypadat super.. Nejlepší jsou stejně ty nečekané, rozhodně se ho pokusí někdy přemluvit.. ,,No mohla bych tě nalákat na hordu starých věcí.. Ale co ti budu povídat.. Hodně věcí už rozkradli bezdomovci a lidi co berou drogy..” Nerada používá slovo feťáci..  ,,Ale občas se tám nějaký poklad dá najít..” usměje se na něj.. Bylo by fajn kdyby jednou mohla vyrazit s někým a ne sama..

On se snažil s tím vyrovnat ale.. No snažil se, to že to nemělo moc výsledků byla věc druhá o které by se asi nahlas jen tak s někým nebavil. Jednou se svěřil se svými problémy. A ona ho opustila. Byl do ní zamilovaný, uvědomoval si to a očividně to neřekl jasně a nebo byl naivní a myslel si, že ona cítit to samé. Nikoliv, byla stejná jako ostatní, toužila mu očividně ublížit a nebudeme si lhát. Povedlo se jí to, udělala další díru v jeho nevinném srdíčku, co bylo potrhané jako kus hadru, co si vzal do parády váš pes když se doma nudil. Tudíž komplimenty prochází skrz a on neví co s nimi. Neví jestli ho zahřejí, nebo je neřeší a nebo ani nedokáže zpracovat. Je to hold složitý a nenašlo se moc lidí, kteří by ho dali dohromady, nebo se o to pokusili. Fajn, byla ta Angela, ale ta se přidala ke skupince, která mu není blízká. Těm kteří nemají zájem. Nicméně momentální společnost Bethany je.. Více než fajn, je to fakt fajn a rozuměl si s ní a i když to byla dívka přímo hyperaktivní, což podle něj asi ještě nepoznal, bylo mu s ní fajn. Dokázala totiž dělat jako by.. Nic, pokud se to tak dá říct. Byla prostě svá, veselá i když viděla že on na to není zvyklý. To ho oslovilo hodně a je za to rád, nepřetvařovala se podle něj, aby se snažila ho nějak dostat do komfortní zóny. Tím by ho z ní spíše dostala ven a tak je tohle jeden z nejlepších způsobů, co mohla “připravit”. Je rád, že se těší, i on se hodně těší a ta její poznámka další ho docela pobavila, tudíž se uchechtl. No nejraději by se uchechtl i na její otázku a musel lehce zavrtět hlavou. “Mám email, tož tak všechno. A telefonní číslo.” Pokrčil lehce rameny, sociální sítě jdou dost mimo něj. Možná anonymně nějak a vydávající se za někoho jiného by zvládl, ale to by mu nepřišlo zase správné. Jenže nepotřebuje nějakou šikanu i na těch sítích a že tam to letí vážně hodně a plno věcí jsou schopni použít proti vám a jemu to stačí v reálném životě. Takže bohužel, jakousi iluzi stalkingu a prohlížení jeho flickru zkazil, takže nene Beth, nic takového. Tudíž ten email, který slouží hlavně k věcem do školy, jí postačí a nebo pak číslo. Měla plno otázek a byla zvídavá a tak nějak tušil, že taková bude i co se týče smsek, i když ho to úplně jako neobtěžovalo, co si budeme. Nebyl si jist jestli něco takhle na díly zná, ale ona mu příjemnou klasiku připomněla. “Zní fajn, Harryho Pottera mám rád.” Nebyl nějaký zaujatý fanda. jelikož si nebudeme lhát, ale například první díl mu vážně přišel hodně jednoduše napsaný, ale ne že by se mu to nelíbilo, o to nešlo. Jen mu to přišlo někdy až moc lehce napsané a to není pro něj, on se nad knihami rád zamýšlí a myslí nad nimi do hloubky. Nicméně jí věří, že se jedná o film a o nic víc, zrovna ona působila jako nevinný andílek, takže se nebylo čeho bát a on ví že to bude jen přátelské a je za to moc rád. I když je Beth krásná, on není na nic takového připravený a delší dobu nebude. Možná že do této kapitoly Beth nahlédne a dozví se proč a co se s ním děje. Tohle není zrovna to nejzajímavější ale ano, třeba do toho Bethany bude moci jednoho dne nahlédnout a neopustí ho, jako už to plno lidí udělalo. Přečte ho a i když to půjde pomalu, budou z nich třeba dobří přátelé. Už teď se to dost k tomu blíží a on je za to neskutečně vděčný. “Asi bych to zatím nechal tak.” Nešlo o to že by jí nevěřil, ale on to jednoho dne dopíše a moc rád jí to třeba dá přečíst, zrovna jí moc rád. Byla totiž neuvěřitelně hodná a přátelská bytost, a taky zvědavá co zjišťuje. “Ty věci co chceme zapomenout mnohdy, jsou součástí nás a je na nás jestli je necháme nás ovládat nebo tam jen budou ležet.” On nechce nikdy na nic co se stalo zapomenout. I když trpěl sebevětší bolestí, chce si to pamatovat, chce si to pamatovat jelikož pro něj si nepamatovat je absolutní šílenost a nepříjemnost a šílí už když si nepamatuje, kam si dal termosku. Ani ne za momentík jí pomáhá sbírat věci, co jí vypadaly z batohu a při jejím poděkování jen kývl pohotově hlavou, je to totiž samozřejmost, aspoň u něj. “Náhodou, je to podle mě mnohem lepší když nespíš, protože pak tě lidi kolem vnímají, když chtějí a to je lepší ne?” Usmál se pobaveně a narovnal se. Byl docela zaujat těmi jejími urbexy a ne asi tak jako ona focením, ale spíše co se tam dá najít třeba i za knihy! To mu přišlo jako to největší dobrodružství a proto do toho rád půjde, i když ví že jednorožce bohužel, jak ona sama řekla, nenajde. Achjo, zklamání! Hned chce mu chce méně! “Dobře, tak to se určitě sejdeme i takhle a budu rád když mi něco ukážeš.” Usměje se nad tím mile, pomalu už se zvedl a vzal si své věci, pootočil se k ní. “Rád jsem tě poznal Beth, sejdeme se teda v kině, teď mi promiň, budu muset jít.” Mezitím co se jí omlouval už na drobný papírek psal jeho číslo a nechal jí ho na stolku. “Měj se, díky za příjemný pokec.” Mávne na ní s menším úsměvem ve tváři a už si to odcházel z altánku pryč.

>>> Kolej - jeho pokoj