Ona taky vyloženě neumírá, nicméně jsou věci, co by mnohdy dělala radši. Tak to mají podle ní skoro všichni. Jenže kdo si studium vybral? Ona, a taky se tak chová a plní plně vše, jak má. Možná by mohla využít někdy svého těla a úsměvu k tomu, aby jí cosi prošlo, ale to není její styl. Je to dříč, co se jen tak nevzdá a ostatně mělo by pak cenu sem vůbec chodit, kdyby na to kašlala. Odpočinek je ale někdy třeba, i když toho člověk má moc, nejde pracovat pořád, a proto si ty přestávky mezi učením rozvrhuje, aby například jídlem dostala energii. Samozřejmě je tu ještě jakási sociální energie, kterou získáte z druhé osoby a měla by to být nějaká osoba, kterou má člověk rád a dokáže s ní být uvolněný. S muži uměla být taky uvolněná, to je pravda, avšak její kamarádka Zara je úplně jiný level a oni jí nesahají ani po kotníky. Obě byly vytížené a už je to nějakou dobu co se viděly, je tedy čas to změnit a pořádně si u něčeho dobrého popovídat, jelikož hovor a pár zpráv jí taktéž úplně nestačí. Na to je Zaruška moc výjimečná.
A protože je hezké počasí, podle čehož se i oblékla, rozhodnou se jejich setkání uskutečnit právě venku na nějakém hezkém místě. Tím hezkým místem byl prosím pěkně altánek na pozemcích univerzity, na které obě studovaly. Upřímně se malinko bála, aby nebylo v altánku až moc živo, jelikož je to poměrně oblíbené místo pro studenty a není divu, je to dobré místo, kde se učit či jen s někým potkat právě na nějaký ten oběd, jako to teď mají v plánu tyhle dvě. Nikdo jí vyloženě vadit nebude, ale nějaké nevyspělé jedince mužského pohlaví by asi dneska úplně nesnesla. Kvůli tomu, že si šla ještě pro něco dobrého a taky se rozhodla myslet na svoji společnost, tak se maličko zdržela, nicméně asi ne tak extrémně, jelikož už když jí Zara volala, bylo slyšet zvonění jejího telefonu až u ní. Společně s tím telefonem, co ani nezvadá, se objeví před tou kráskou, se kterou dnes tráví určitě příjemné odpoledne. „To bych si nemohla nechat ujít.“ A už vůbec by neodmítla takhle právě Zaru. Nějakého otravu by tak určitě potrestala, avšak ji? To by si tu hlavu na špalek dala rovnou sama. „Ceasar salát.“ Otevře si rovnou krabičku, hneed co se usadí, jelikož se na salát těšila. Nad jejím komplimentem si jen přitiskne si ruku hrudníku s vděčným úsměvem. „A viděla jsi dneska v zrcadle sebe? Větší krásy nenajdeš.“ Uculí se rozkošně a na její další slova přikývne. Dlouho se neviděly a nějaké novinky se určitě najdou, ale že by jich bylo nějak přehnaně se zase říct určitě nedá. „No i ty povídej a přeháněj.“ Taky o ní chtěla vědět všechno. Co se týče toho freshe, byla to jen maličko a prostě chtěla o svoji kamarádku co nejlépe pečovat, dělala taková gesta i ona pro ni. „Maličkost, za to mi nemusíš ani děkovat.“ Mrkne na ni a už se zamýšlí, co je vlastně nového. „Hmm, nic extra. Měly jsme s týmem roztleskávaček vystoupení, pár flirtíku jsem zase klasicky měla.“ Uchechtne se, ale až takovou váhu tomu nedává, ačkoliv ten večer si s Ericem užila, nicméně zrovna v přítomnosti Zarušky je radši, pokud si může poslechnout všechno o ní, než mluvit o sobě. Jinak o sobě mluvila ráda ale bůh ví proč, u téhle berušky dokáže být i velmi skromná, jelikož jí doopravdy věří a zbožňuje ji.

Zara pro Evelyn zářila v podstatě vždycky. Evelyn tedy nikdy nenašla úplnou nějakou romantickou lásku k dívkám, ale uměla je samozřejmě dobře podpořit a dát jim dobré komplimenty, pokud jí za to stály a nebo si s nimi byla blízká. Což je asi ten největší problém, jelikož si blízká je nejvíce jen se Zarou, tudíž ty komplimenty dostává převážně jen ona. Co už, Evelyn ji ráda podpoří, byla pro ni totiž opravdu nádherná. Tak nějak si dokázala odvodit jistotu mrtvolnost její kamarádky, o které ví, jaký pracovitý student umí někdy být. Proto chtěla být jejím dalším sluníčkem, co jí sice nedodá vitamín D, ale potřebné složky pro život v podobě jídla, které je ještě ke všemu zdravé a dá jí všechny živiny, jenž tělo potřebuje. Přeci jen nějaký fast food sice působí, že nasytí a jste plní, nicméně to neobsahuje úplně zdravé složky a je to jen jakési placebo pro nasycení. Ona by to tak nazvala. To ale neznamená, že ani ona si někdy nedá cheat day a nedá si něco nezdravého. Je ale toho názoru, že když chce člověk hamburger, nemusí nutně do McDonaldu, ale může zajít někam úplně jinam, kde dělají kvalitnější jídlo. Sebrala tedy rychle salát, jelikož už tušila, jaké má zpoždění, a utíkala rovnou do altánku, který se nacházel na pozemcích univerzity, kterou obě navštěvovaly.  Kdyby se ještě nestavovala pro salát, už by zde dávno byla. Naštěstí její pozdní příchod nebyl otázka dlouhé doby, bylo to třeba jen pět až deset minutek a to člověku uteče poněkud rychle.
Ceasar salátem člověk doopravdy nemohl nic moc zkazit. Pro lidi, co se v salátech trochu vyznali tak ví, že je to taková klasika známá. Pak už jen hold vědět, zda-li to dotyčnému chutná, či ne. Ona by osobně tento pokrm neodmítla. “Já nežertuju!” Odpoví jí docela vážně, aby tomu dala důraz. Kamarádky si doopravdy dávaly komplimenty často, jenže pro ni je Zara tak jako největší a skoro jediná kamarádka. Bylo těžké se s Evelyn stát nějak blízkým přítelem, protože měla dost často až moc požadavků. Komplimenty nedávala jen tak někomu a vždy byly upřímné. Nečerpala drahými slovy, které by si někdo třeba nezasloužil. Je ohledně věcí upřímný, jelikož už nejsou děti, aby pomlouvali někoho za zády, protože nemá například to nejvkusnější oblečení. Pryč od tohohle tématu k její společnosti a plno novinkám.. Nebo jak se to vezme, ona sama jich ani moc nemá. A co poslouchá, tak právě ani její Zara ne. Co slyšela byla škola, škola, ale pak nějaký hezký výlet, čehož se i trochu chytne. “Nějaký románek na výletě?” Nadzvedne pobaveně obočí, poté se však pustí do debaty dál. “Někdy je fajn vypadnout do přírody, akorát to člověk s nadšením přepískne a pak se jako ty nemůže hýbat. Znám to.” Uchechtne se. Občas takhle s rodinou někam chodili a její nadšení nešlo zastavit. Rodiče chodí mnohdy víc než ona, což může znít vtipně, protože dost působí jako snobská rodina, což i trochu jsou. Ale tohle její rodiče mohou, dovolené a tam různé procházky a někdy delší a někdy kratší. Evelyn by většinu času ocenila ty kratší. Nebo aspoň její tělo. “Aa.. Ples. Ano. Myslíš ten jarní ne?” Ten byl nějakou dobu nazpět, ale i tak, je to pro ni téma. Přeci jen je to poslední ples, na kterém byla. Soustředila se poslední dobou více na studium, tak neví, jaké akce se zde na univerzitě dějí. “Určitě znáš Erica.. S ním se už bavím tak nějak dlouho, to víš. Ale bavíme se i teď a je to mnohdy docela zajímavé.” Pokrčí flirtovně a hezky rameny, přičemž si skousne jemně ret. Nechce znít jako nějaká zamilovaná puberťačka, to určitě není. Jen sděluje, že ji to baví, ale více v tom není. “Je otázka času, kdy mi skončí doma omylem..” Omylem trochu zdůrazní a zasměje se jako největší neviňátko pod sluncem což víme, že Evelyn určitě není. “No a  co ty a chlapci, povídej hm?” Celá zaujatá nakloní hlavu ke straně jako štěňátko a pustí se opět do salátu.

← Kolej

Začalo nebo končilo léto ? Těžko odpovědět. Na Louise určitě došlo. Měl přijít jeho první podzimní semestr na škole. Doufal ze snad se i příští léto znovu podívá do Provence. Nebýt krize, tak by tam zůstali a nestehovali se. To je ale jedno. Teď je zde, má začít studovat svojí lásku literaturu a najít si nové přátelé. Možná proto ho napadlo si vydat směr altánek. Je to místo, kde přeci dochází ke komunikaci. Jeho kožená bunda skrývající bíle tričko a modré džíny budou mást okolí o jeho podstatě. A to je to chce. Jakmile dorazí do altánku je překvapen. Nikde nikdo až na jednu slečnu co akorát krmí svojí dušičku. Pomalu k ní přijde a osloví jí. "Dobré ráno, nosíte stále tak dobrou náladu sebou ?" Pousměje se na ní. Připadala mu hezká, ale nebude jí tak brát dokud se nedozví více. "Asi budete odsud nebo ne ?" Otočí se směrem k budově univerzity, které stojí do oblak. "Jsem Aldrick." Povzdechne si když jí podává ruku. Pokud jí přijme, tak jí trochu otočí a symbolicky a elegantně zároveň ji jí políbí, hold to jsou Ti Francouzi. Pokud ne, tak jí nenuceně stáhne.

Chůze byla tichá, a tak si nevšimla, to jí asi trošku vyděsilo. Znervózněl, když měla zmatný výraz poté co jí oslovil. /Asi jsem jí vyrušil..sakra!/ „Tak ahoj ?“ Rozesmál se s ní. Snažil se očkem zachytit co četla, ale nepovedlo se. Snad příště. Vypadala otevřeně, proto zůstával s ní nesnažil se rychle utlumit diskuzi, aby odešel a nerušil. Kdyby ale chtěla, tak samozřejmě odejde. „Souhlas, spousty lidí se pořád mračí. A co se týká počasí. Až moc svítí, ale určitě je lepší teplo než zima.“ Podíval na ní a spíše to nechal vyznít jako otázku preference. Opáčil jí úsměv. Její těkání očima po něm bral trošku jinak. Musel si přiznat, že asi na ní udělal dojem.
„Super!“ Je tu nový, pokud tu najde někoho, kdo ho zasvětí, tak jenom dobře. Chtěl jí nabídnout pomoc, ale ona vstala rychle a bezpečně. Věnování se její ručičce ho zaměstnalo, ale stále si všiml jejího culení. /Co na tom pořád Ti holky vidí? / Nebral to jako něco extravagantního, žil ve Spojených státech, ale jeho rodina měla pořád kus své Francie zde. „Taky mě těší.“ Pousmál se nad jejím červenáním. Jejich ruce se stáhli ke svým tělům. „Ano. Ztratil jsem se tu.“ Tentokrát se na ní podívá trochu s poťouchlým úsměv. Přitom si ale sevře rét kousnutím.Tohle by mohla být zajímavá zkušenost.

Velmi rád se šel takto projít do parku, ale ne vždy měl nějakou tu odvahu někoho oslovit. Nejspíš byl introvertem, užíval si však společnost druhých, což by se dalo označit za miniaturní paradox. S holčinou udržuje slušný kontakt, občas se pousměje, ale nepřehání to. „Raději moře nebo hory?“ Zeptá se, rozhlédne se, protože ho napadlo, že až ho zaučí do místních zvyklostí, mohli by si vyjít na pláž. Kalifornské pláže jsou vyhlášené po celém světe a měl takový pocit, že možná proto se sem přestěhovali z Francie. Dívka se mu představila jako Lacey a nešlo si nevšimnout jejího překvapení. „Jo teď jsem tu na prvním semestru.“ Zasmál se. Připadalo mu vtipné, že první člověk, koho tu potká je zrovna Lacey. „Budu velmi rád.“ Pousmál se znovu. /Budu Ti to muset nějak splatit./ Řekl si pro sebe a v dušičce se usmál. „Nikdo ?“ Ušklíbali se společně. „Půjdeme ?“ Zeptal se a nabídl jí dlaň, aby se mohl pohodlně zvednout. „Jinak musím říct, že je to tu pěkně upravené.“ Očima zabloudí k jednotlivým částem k parku. V dáli asi tak sto metru vidí vysokou budovu s hodinami. „To je hlavní budova ?“ Zeptal se a ukázal na ní celou rukou.

Poťouchle se pousměje nad vlastně hodně nevhodnou otázkou, neb jí Lacey nečekala. Jen jí přikývne nad odpověď o moři. „Já jen…mohli bychom se jít projít na pláž. Na drink?“ Jemně jí odpoví s mírným začervenám uší. Nechce tlačit na pilu, ale tady by mohl najít v Lacey parťáka na roky učení. Byl si trochu nejistý, co dál. Přijel na vysokou do nového města, bez známých tu byl. Jaký to tu asi bude? To už se nechával provádět Lacey skrz kampus, kde plánky nepomohou.
„Stoprocentně…“ Nedokázal moc doříct větu, když se na ní díval. Na její úsměv. Pomohl jí tedy aspoň na nohy. Společně šli parkem a rozhlíželi se, co všechno tu je. Na její slova jí pokýval hlavou a otočil jí směrem kudy Lacey ukazovala. „Koleje, spolky…budu pamatovat. Zatím vůbec jsem neuvazoval nad tímhle.“ Pousměje se a popřemýšlel, zda klučičí nebo nerdský, spíše tedy klučičí. Potom ale začíná zaostávat v chůzi za průvodkyní, a tak jí musel rychle doběhnout. Lacey byla asi z těch spolků nadšená a určitě v nějakém je, říkal si Louis. „Zní to velmi dobře. Večírky…kdo je tu organizují?“ Zvědave se zeptá Lacey, která už na něj letmě podívá. „Třeba umím udělat tiché místo.“ A nejenom tiché místo, ozve se mu hlavou. Podívá se na Lacey jak si upravuje pramínek za ucho a pousměje se. Kéž by měl jí, co říct.

Cítil se okouzlený ochotou Lacey snášet jeho otázky. Možná přeci jenom neměl narušovat to stereotypně dlouhé ticho, které tichostí tvořilo hluk v hlavách... co říct.. co udělat... to byl ten hluk, jenž byl jen skrytý. Nejspíše jí pobavil, protože neodpověděla zamítavě na výlet na pláž s téměř neznámým člověkem. "Záleží na tobě... ale večer nebo ráno je to prý pěkné..." Pousměje a poškrabě se za uchem, aby dal najevo ze není žádný hráč co to zkousí na každou.

Cestou areálem mu bylo vyprávěno o spolcích, kolejích a celkovým místním životem. Trošku na něho upadli chmury, přeci jen tohle je na pár let. A co pak? Bude život s prací stejně zajímavý? To mu ukáže čas. "Uvidím, určitě to nenechám plavat." Řekne jí úsměvem. Možný by nebylo na škodu vyjít z konformní zóny samoty a angažovat se v životě na vysoké. Až když si on všiml jejího pohledu došlo mu teď, že se vleče za Lacey. Kývl na ní a pár kroky se vyrovnali. Hold areál byl opravdu pěkný. Podíval se na ní s přimhouřenýma očima, když zmínila krále a královny. Její opravený nakonec ho donutilo přeci jenom k tomu něco říct. "Vznešené to je... snad taky nejste královnou hlavou spolku. Nestihl jsem se uklonit, má lady." Řekne s vtipem a sleduje její uculení. /Achjo! Opravdu to není královna... spíše princezna./ Zamyslí se nad jejím uculením. Dotaz na tiché místo ho dostal, i když s ním začal sám.. nechá jí chvíli se topit ve vlastní zvídavosti. Nakloní se k ní a konspiračně jí pošeptá do ucha s úsměvem. "Dokážu několik hodin nepromluvit, ale nebaví mě to.." Pak se raději vrátí zpět a mrkne na ní s malým uculením taktéž. "Tak to přijde vhod, nastupuji na literaturu." Kyvně a snaží se zapamatovat polohu knihovny. Očima sleduje její ukazováček, který přejede doprava. "Klid na učení.." Řekne a kyvně na srozuměnou. Její rozšiřující úsměv ho zaujme. /Copak asi teď řekne?/ Zeptá ses pro sebe a otázka opravdu není špatná. "Hm.. spolky vím, knihovnu vím, co takhle něco k pití? Dal bych si velmi dobré kafe s pěnou... nevíš o něčem?" Zeptá se na zpět s úsměvem, zároveň to bere jako menší popíchnutí pro Lacey. Přeci jen kafe je kafe a hoši jsou hoši. Jakmile mu Lacey oukáže vše co uzná za důležité pro univerzitního novice, rozloučí se spolu jako nový známý, nový kámoši.