Lunapark

Po plese uběhlo pár dní a jemu se ozvala jeho dobrá kamarádka Lacey, a on očekával, že se mu chce pochlubit o tom, jaký ples vlastně byl. On na něj nešel, neměl s kým a navíc takové akce neměl rád, takže ho to nijak nemrzelo a necítil se špatně, vlastně se měl naopak dobře, protože tam nebyl a nemusel se s ničím stresovat. Lacey to ale přál, takové akce jsou přímo pro ni, a snad doopravdy šla s tím Blainem, o kterém poslední dobou dost mluvila, a pokud šla, určitě se o tom dnes dozví! Dohodli se totiž na schůzku, po poměrně dlouhém čase a Lincoln z toho měl radost, jelikož to blonďaté sluníčko už dlouho neviděl. Radost ze společnosti měl, ale úplně nadšený nebyl zrovna místem schůzky, nebyl totiž zrovna lunaparkovým typem, ale chtěl udělat Lacey radost, tak souhlasil. Navíc do kaváren chodili pořád, jedna změna asi neuškodí, že… Naštěstí se dohodli, že se sejdou u vstupu, protože kdyby se měli sejít u nějaké atrakce, byl by ztracen jako Kevin v New Yorku. Hodil na sebe obyčejné bílé tričko a džíny, do kapsy strčil potřebné věci jako peněženku, klíče a mobil. Do zadních kapes umístil staré známé cigarety a zapalovač, nedával je už snad ani nikam jinam, chtěl je totiž mít u sebe, ale ne moc na očích a protože skoro nikdo nesledoval jeho zadek, zadní kapsy byly tedy unikátním řešením. Vyrazil ze spolku a stejně jako vždy, i dnes šel postranními uličkami, aby si mohl v klidu zapálit a užít si cigaretu, takže i přestože vyrazil včas, nepřímá cesta mu trvala déle než přímá, proto dorazil o pár minutek později a vůbec by se nedivil, kdyby na něj paní knihovnice už netrpělivě vyčkávala. A taky se nepletl, samozřejmě, že už na něj čekala. Do pusy si ještě strčil žvýkačku a pak už zamířil za ní, nemohl tu blondýnku přehlédnout. „Dobré odpoledne, slečno,“ pousmál se na ni a jen doufal, že se ho nelekne, jelikož k ní přišel zezadu. Nerad by ji polekal, to nebyl ani jeho záměr, prostě mu jen přišlo zdlouhavé ji obcházet, proto pozdravil rovnou tak, jak přišel.

Naštěstí ji nepolekal, nebo pokud polekal, Lacey to na sobě statečně nedávala znát, takže se mu ulevilo. Při jejím pozdravu se mu na rtech rozlil široký úsměv a úsměv mu vydržel, když se mu vrhla do náručí. Na náhlá a častá objetí byl zvyklý už od Teddy a jelikož Lacey byla vážně dobrou kamarádkou, nebyl nijak zaskočen a ani nebyl nervózní, objetí tedy pohotově oplatil. Na objímání Lacey si už totiž taky zvykl, patřilo to už k takové rutině, stejně tak to měl i u Teddy, holt se mu tyhle dvě děvčata dostala pod kůži dostatečně, aby se nebál je objímat. „Jak bych mohl nesouhlasit, když jsme se tak dlouho neviděli?“ nemyslel to jako výtku, protože oba měli svůj podíl na tom, že se v poslední době skoro nevídali, holt moc práce do školy a pak také byl ten ples, takže Lincoln plně chápal, že času bylo doopravdy málo a nijak by se neodvážil to házet na Lacey. Možná to myslela, že je ráda, že souhlasil zrovna s lunaparkem, ale to ho ani nenapadlo, protože Lacey přeci nemůže znát jeho vztah k lunaparkům. Ovšem jakmile začala líčit, kam půjdou první, tak pochopil, že se bude muset účastnit všeho, všech atrakcí, na které Lacey bude chtít… Původně totiž myslel, že bude plnit funkci takového rodiče – čekáte dole a koukáte na vaše dítě, jak se baví na atrakcích. Lacey na dnešní odpoledne ale očividně měla jiné plány a on se s nimi začínal pomalu srovnávat. „Výšek se nebojím,“ ujistil ji a pohledem vyhledal ruské kolo. Točilo se pomalu, to se mu líbilo.. Tam se mu možná bude i chtít bez přemlouvání! „Jen nejsem moc lunaparkový typ, půjdu tam asi tak podruhé v životě,“ přiznal se a pohled přesunul z ruského kola zpět na blondýnku vedle něj. Vyčkával, jaká bude její reakce a jen doufal, že nebude moc zklamaná, to by byl opravdu nerad a musel by jí to nějak odčinit. Ovšem jak ji znal, mávne nad tím rukou a naopak bude nadšená, že ho bude moci zasvětit do kouzelného světa lunaparkových atrakcí. On sice nebude moct zaručit, do jaké míry se mu to zasvěcení bude líbit, ale určitě by tomu dal šanci, už jen kvůli Lacey a tomu, že se během toho určitě dozví plno novinek.

Když jejich přivítací objetí skončilo, i na jeho tváři sídlil úsměv, ovšem poněkud mírnější než ten na tváři Lacey, holt na její sluníčkové úsměvy neměl, v usmívání by ji vážně nikdy neporazil. Na to si ale nikdy nestěžoval, poměrně s radostí jí přenechával post lepšího usmívače. „Dobře, ta škola je celkem pravděpodobná, ale teď mám naštěstí klid,“ ach, ta ho zná tak dobře! Na rtech se mu usadil pobavený úsměv, vážně ho znala velice dobře a měla ho prokouklého… Očividně nebyl tak tajemný, jak si myslel. No alespoň pořád neprokoukla jeho největší tajemství, a to je důležité! Je dosti možné, že Lacey tohle napadlo hlavně z toho důvodu, že v tom byli stejní – oba dávali na první místo školu, oba byli stejně cílevědomí, což je fajn, aspoň se chápou navzájem a nikdy by se na druhého nezlobili při zrušení schůzky ze školních důvodů. Spokojený úsměv, kterým se na něj zubila Lacey, značil… že je určitě ráda, že se nebojí výšek a že ho teď provede po všemožných atrakcích a on si užije lunapark tak na deset let dopředu. Jen přikývl a vydal se za ní do lunaparku, kde bylo lidí poměrně dost, ale rozhodně to nebyla hlava na hlavě. Prostě nečekali je žádné velké fronty, ale že by to bylo klidné jako nějaká zapadlá kavárna v boční uličce, to se říct nedá, a Lincoln je přeci jen ten typ na víc klidné akce. Když tak prudce zastavili a Lacey na něj šokem valila očka, zatvářil se trochu polekaně, no naštěstí se její výraz hned uklidnil a oni poklidně pokračovali dál. „Toho si vážím,“ pousmál se na ni a poslouchal, jak zní jejich dnešní program, u kterého přikyvoval. „Ruské kolo vypadá fajn,“ přikývl na její návrh, k cukrové vatě se moc nevyjadřoval, jelikož to byla taková hlavně lunaparková záležitost, tak ji tolikrát za život neměl a vata zkrátka nebyla něco, po čem by se mohl utlouct a bez čeho by se nedokázal obejít… Když už tam ale půjdou, dá si určitě taky. „Nechám to na tobě, kdybych tady měl něco organizovat já, tak se akorát ztratíme,“ pronesl s jistou hořkostí nad svými schopnostmi, ale doplnil to slabým úsměvem. Rozhlédl se kolem, ale většinu atrakcí neznal, takže vážně netušil, na co by chtěl jít, a proto jednoduše našel ruské kolo a jeho směrem vyrazil, pomaličku, aby Lacey nikam neutekl. „Ale zkusím něco vymyslet, co bych chtěl zkusit. Až budeme na tom kole, budu se pořádně rozhlížet, abych něco vybral,“ slíbil jí, hlavně protože nechtěl chodit jen jako pitomeček za ní, jako její ocásek, tak by asi bylo vhodné, aby taky něco vymyslel.

Musel se krátce zasmát nad výrazem, který Lacey nasadila a kterým ho zkoumala až do morku kosti, jen na oko, samozřejmě. „S kým by sis pak dělala studijní výlety do kaváren?“ tentokrát na ni přimhouřil oči on, ale ani se nesnažil zakrývat, že ji jen mile pošťuchuje, protože se celou dobu jednoduše usmíval. Oba byli blázni do školy a občas bývá až moc psychicky náročné sedět celý den ve svém pokoji a šrotit se látku dokola, dokola a dokola, navíc pátý hrnek obyčejného kafe ze spolku už vám taky leze na nervy, proto spolu občas v těchto krajních situací někam vyrazili, aby si dali kvalitnější pití, než jakého se dočkáte ve spolku, a taky aby z toho učení nezešíleli. Ano, i v těch kavárnách se učili, ale když si o dané problematice můžete s někým popovídat, hned se to učí lépe. Jemu tohle vlastně naprosto vyhovovalo, protože občas toho prostě měl tolik, že tyhle studijní vycházky byly jednou z mála sociálních interakcí, kterou si mohl časově dovolit. Ale to se stává jen v krizových týdnech ve škole, není to každý druhý týden.. Naštěstí. Společně prošli do lunaparku, Lacey nadšeně plánovala a skládala plány, kam vlastně půjdou a do čeho ho zasvětí, zatímco on se jen se zájmem rozhlížel kolem sebe a přemýšlel, co všechno ho tady čeká. Neměl nic proti ruskému kolu, takže to tedy byla i jejich první zastávka. „Tebe by odsud nakonec museli vyhnat, protože by potřebovali zavřít, co?“ optal se zvědavě, chtěl vědět, do jaké míry má Lacey lunaparky ráda. Přikývl na její žádost o tom, aby si něco vyhlédl. Když došli k jejich prvnímu cíli, Lacey se ujala nákupu lístků dříve, než stihl zakročit. Chtěl to zaplatit, protože je to její oblíbená atrakce, tak by jí tím mohl udělat radost, ale ona ho předběhla, takže holt ji bude muset potěšit jindy, proto ani nic nenamítal. Vzal si svou vstupenku a společně čekali, až se ruské kolo konečně dotočí, v mezičase ho skenoval pohledem. Nejistě se podíval na Lacey, on sám si totiž nebyl moc jistý odpovědí. Nebyl plesový typ? Nemusel velké akce? Nebo se mu prostě jen nechtělo? On sám nevěděl, prostě jen.. nešel. „Já ani nevím, prostě, asi nebyla chuť a nebylo s kým,“ vysoukal ze sebe nakonec a pokrčil rameny. Naštěstí v ten moment u nich zastavilo ruské kolo, a oni mohli nastupovat, což mu nahnalo nějaký ten čas na oddálení tohoto tématu. Spokojeně se usadil do kabinky naproti Lacey, i když se raději díval ven. Ruské kolo se posunulo, aby mohli nastoupit i další lidé, ale oni už byli ve vzduchu – sice jen kousek nad zemí, ale pořád nad zemí. Sice se díval všude kolem, ovšem jakmile padlo téma o Teddy, Lacey si upoutala jeho plnou pozornost, i když v ne moc dobrém smyslu. Vykulil na ni překvapeně oči, kdy to Teddy slušelo? Na plese? Vždyť když se naposledy bavili, tak říkala, že tam nepůjde. A kluk? Pořád ho ta potvůrka malá zpovídá z toho, jestli si už někoho našel, ale ona by se nepodělila? Blbost, určitě blbost… „Nemá kluka, o tom bych věděl, určitě to byl jen nějaký spolužák,“ dostal ze sebe nakonec, spíš aby uklidnil sám sebe, než aby se snažil něco vysvětlovat Lacey, protože jak mohl vysvětlovat, když byl sám zmatený? Na tváři mu panoval zamyšlený výraz, to protože přemýšlel, jak z Lacey dostat, kdo to byl, nebo aspoň jak vypadal, aby u toho nezněl jako agent FBI.

Na krátký moment se mu na rtech objevil spokojený úsměv z výhry, to totiž potěší každého, ale zase nebyl takový, že by potřeboval vyhrávat ve všech diskuzích a že by musel mít poslední slovo, to vůbec nebyl on, jen.. Je hezké od někoho slyšet, že máte pravdu. Samozřejmě si všiml zklamané Lacey, proto jí přátelsky položil ruku na rameno a zatvářil se velice vážně, jakoby se chystal pronést moudro století. A on se na to vlastně chystal. „Víš, musíš se smířit s tím,“ dramatická odmlka, „že nemůžeš mít vždycky pravdu,“ ruku z jejího ramene stáhl a krátce se zasmál. Možná měl použít nějakou citaci spisovatele, ale žádná ho zrovna nenapadla, takže musel improvizovat. Nebyl na to zrovna dvakrát hrdý, ale co, stačilo to.
Octli se konečně uvnitř lunaparku a Lincoln se začal rozhlížet kolem. Tolik světel, hluku a atrakcí, páni. Bylo tady toho tolik, co mohl pozorovat, až mu z toho šla hlava kolem. Hlavně kvůli tomu byl rád, když se Lacey chopila vedení a zamířila k ruskému kolu, které bylo poměrně veliké, takže i Lincoln viděl, kam míří. I když on se na cestu moc nesoustředil, vlastně pozoroval jen kudy jde Lacey a to mu stačilo. „Tušil jsem, že by se ti něco takového líbilo,“ pousmál se a když se zatvářila tak pěkně dětsky, byla vážně roztomilá. Ten výraz dětského nadšení mu na chviličku připomněl Teddy, nad čímž se pěkně usmál, a sice tušil, že dospělá Lacey si uvědomuje, že to možné není, protože tady určitě jsou hlídači a tak, nekazil jí ty dětské představy, nechtěl jí je kazit, protože to by bylo ošklivé, proč by něco takového dělal? Lacey se u ruského kola hned nahrnula k placení a on si od ní s trochu káravým pohledem, že on je ten muž a má platit, lístky převzal. Poposunuli se v řadě čekající na ruské kolo a Lacey hned začala s tématem, které bude pravděpodobně jejich hlavním tématem celý den. „Ty jsi zlatá, děkuju,“ s úsměvem nad ní pokroutil hlavou, jakou lepší kamarádku by si člověk mohl přát, že? Ani si vlastně nestěžoval na absenci partnerek, ale Lacey se hned chopila lichocení, snad aby se necítil špatně. „Na ples většinou bereš svůj… no, někoho, s kým bys třeba chtěl být nebo tak, jenže na tohle jsem, nevím, moc vybíravý?“ nadhodil, sám vlastně nevěděl. „A navíc mám pořád málo času, takže na hledání spřízněné duše a pak na věnování se té nebohé dušičce, moc času nezbývá,“ dokončil své úvahy a jemně nad tím pokrčil rameny. Možná by i svou potencionální přítelkyni litoval, protože je až moc zalezlý v knihách, až moc introvert, takže by s ní asi moc ven nechodil, raději by byl doma než na nějaké party… No, kde někoho takového najít, zrovna v Californii, kde většina mládeže žije právě různými party. Kolo u nich zastavilo a oni se konečně nalodili, ovšem přesun ze země do vzduchu vůbec nepoznamenal jejich téma, pořád se věnovali plesu. Akorát by se tisíckrát raději věnoval sám sobě a své problematice se vztahy, pokud se to tak dá nazvat, když ještě nikdy žádný neměl, než představě Teddy, že šla s někým na rande a zrovna na ples! A že o tom on neví! Taková Teddy není, ona by mu to hned řekla, určitě. Navíc když se spolu bavili naposledy, ještě mu říkala, jak zůstane ve spolku. Lhala mu? Nechtěla mu přiznat, že tam s někým jde? Ne, ne, neměl by takhle přemýšlet, tohle by měl ze své hlavy vyhnat a prostě si jen počkat, až se s Teddy uvidí, aby ji mohl řádně vyzpovídat. Ona mu určitě nelhala, šla tam na poslední chvíli a ten chlapec… s tím se potkala až tam, tak to bylo, jo. „Vzhledem k tomu, že ona po mně chce to samé, aby byla první, kdo to bude vědět, tak by od ní bylo pěkně pokrytecké, kdyby to ona neudělala,“ zamrmlal nespokojeně a raději se díval ven, aby se tím hezkým výhledem trochu uklidnil. Potřeboval by si zapálit, teď se mu v hlavě motá až moc otázek, které by nikotin dokázal účinně zahnat. Ale nemohl si zapálit, hned z několika důvodu. Za prvé, Lacey to o něm neví, a nechtěl by si u ní pokazit ten hezký obrázek, co o něm snad má. Za druhé, na atrakcích a vlastně v celém lunaparku se nesmí kouřit. Takže měl prostě smůlu a musel se rozptýlit sám. Další slova Lacey ho trochu uklidnily, aspoň se na ni vděčně pousmál, že se to snažila zamluvit, ale to pořád nestačilo. Museli se v hovoru posunout dál! „No, co tvůj ples vlastně? Byla jsi s tím, hm, Blainem?“ chviličku musel v paměti pátrat po jméně, přeci jen Lacey se začátku dělala drahoty, že mu jméno neřekne, ale jednou se prokecla, šikulka jedna, ale jemu občas ještě dělá problém si to jméno vybavit. Upřímně doufal, že si ten večer užila a že neměla žádné problémy, to si totiž někdo jako Lacey vůbec nezaslouží.

Při jeho falešné vážnosti vypadala chudinka Lacey trochu polekaně, až mu bylo i líto, že něco takového zkoušel, ale nakonec se spolu s ním zasmála, takže se mu ulevilo – pochopila jeho vtip. Tedy, s Lacey měli podobný smysl pro humor, asi se jim nestalo, že by se ještě nepochopili, ale stát se to může vždycky a Lincoln prostě nemá rád komunikační nepochopení, protože neumí ladně bruslit v konverzacích a když se objeví zádrhel, většinou ho tohle ťululum udělá ještě horší. „Nemohu odporovat,“ zdvihl ruce do vzduchu na znamení, že se vzdává, a na rtech mu pohrával jemný úsměv vyvolaný převážně tím vyplazeným jazykem. Tuhle dětinskost na Lacey obdivoval, líbilo se mu, že si dokázala uchovat takové to pomyslné vnitřní dítě, zatímco on… On tomu svému zamával poměrně brzy, protože pak si místo hraní venku začal číst. Možná jeho vnitřní dítě zůstalo, ale jen u knih, protože jen u nich se dokáže skoro až dětinsky nadchnout a radovat, i když v knihách často hledá hlubší smysl, který spousta starší literatury má. Kdo tedy ví, zda si to dítě uchoval nebo ne, on sám to poznat neumí a ptát se na takovou malichernost ostatních? Ne, to nad tím raději mávne rukou a nebude to řešit.
„Za to bys ale měla být ráda,“ nahodil jemný úcul, který zmizel stejně rychle, jako se objevil, a už jen ťapkal společně s Lacey skrz lunapark k jejich určenému místu, a v duchu přemýšlel, kam si půjdou dál. Z jeho základních vědomostí o lunaparcích věděl, že tady budou určitě nějaké horské dráhy, ale na ty se mu moc nechtělo, protože co když by mi nedejbože v té rychlosti vypadly cigarety!, určitě tady bude i autodrom, ale upřímně netušil, jestli chce jít s Lacey bourat do ostatních aut, ještě by se jim něco stalo a Lincoln by to měl na triku, a v poslední řadě věděl o řetízkáčích, které mu přišly jako asi nejlepší možnost, minimálně z toho, co on sám věděl. Třeba na tom ruském kole objeví něco dalšího, lepšího. Vlastně věděl, že tady bude i plno střelnic a obecně míst, kde člověk něco musí vyhrát, a že každý kluk tam holku bere, aby jí vystřelil růži či medvěda, ale nevěděl, jestli by to pro svou kamarádku měl udělat, protože co kdyby ji dostal do problému, že by si toho Blaine všiml a žárlil by? Nene, to ne, nic se střílet nebude, navíc se neřadí úplně ke zručným lidem. Pak už se začali bavit o plese a o jejich milostných životech, téma, na které Lincoln asi nikdy nebude připravený. S drobným úsměvem poslouchal, jak blondýnka vedle něj básní a on věděl, že to neříká jen tak, jak to bývá, ale že teď mluví ze své vlastní zkušenosti a ta jedna osoba je Blaine. Těšilo ho to, byl za ni vážně rád, protože si zaslouží být šťastná, a tahle opojná radost se mu u ní neskutečně líbila. „Jenže všechny tyhle pocity vznikají většinou až ve chvíli, kdy se s tím člověkem aspoň trochu bavíš, ale občas je problém s tím začít, takže tobě zůstane jen hezká myšlenka jedné osoby, ale ve tvých očích bude spíš něco jako mýtus, něco, co možná ani neexistuje,“ nerad to dělal, nechtěl Lacey prasknout tu její růžovoučkou bublinu, ve které si teď plula, ale Lincoln s tímhle prostě neměl dobré zkušenosti. Vztah sice nikdy neměl, ale samozřejmě se mu už někdo párkrát líbil. Vždy to bylo takové nepodstatné, že si řekl, že je ta dívka hezká, a šel dál, ale s příchodem na univerzitu poznal opravdovou bohyni, no minimálně v očích prváka se ta čtvrťačka jevila jako bohyně, největším plusem bylo, že také studovala literaturu a jemu připadala neskutečně sečtená, a to ji dělalo krásnou. Byla jako jeho osobní Athéna. Ale samozřejmě, jak by si mohla nějaká čtvrťačka všimnout ušmudlaného prváka? Býval by ji pozoroval celý rok, ale pak si našla kluka a Lincoln se raději stáhl, nevyhledával její obličej na chodbách a značně zvýšil spotřebu cigaret. Toť jeho jediná zkušenost, tak se nedivte, že se do toho nechce pouštět znovu. „Nee, to je dobrý,“ ujistil ji a dokonce se i usmál, ačkoliv se na to necítil, ale rozhodně nechtěl, aby jeho sluníčková kamarádka byla smutná, a ještě kvůli němu. „Jen mě to prostě zaskočilo, ono je to hlavně tím, že my se teď úplně nevídáme, každý máme moc práce do školy, takže jsi ji vlastně viděla dřív, než já,“ odvětil jen a jemně pokrčil rameny, snažil se to zahrát do outu, aby to nebylo blbé. Vážně si nepřál, aby se kvůli němu cítila jakkoli špatně, to by si nepřipadal jako úplně dobrý kamarád. Naštěstí se téma posunulo dál a na řadu přišel ples s Blainem, díky čemuž se celičká zase rozzářila, předešlý nešvar byl ten tam. I jemu se na tvář vloudil drobný úsměv, když viděl, jaké nadšení Lacey musela prožívat. „Kamarád?“ tázavě nadzdvihl obočí a jen nad ní pokroutil hlavou. „Páni, to se v dnešní době vážně cení,“ přikývl na její slova a myslel to vážně, dneska každej kluk byl na všechno hrr hrr, a chudinka holka neměla moc na výběr. Blaine takový očividně není, což ho těšilo za Lacey, protože nějakého fajn kluka by jí přál. Snad bude dostatečně fajn i v ohledu žárlení, nerad by totiž o svou kamarádku přišel. „No vidíš, já tušil, proč nechodit,“ prohodil jen ve snaze trochu nadlehčit atmosféru, ale o nadlehčení se postaralo samo ruské kolo, protože se s nimi zastavilo na úplném vrcholku, a i on se začal s nadšením rozhlížet kolem. „Chápu tě,“ z jeho slov čišilo nadšení, to protože se pořád rozhlížel kolem a užíval si to. Musel uznat, že na tom něco doopravdy je.

S úsměvem zavrtěl hlavou nad tím, jak ho nazvala, ale vlastně nebyl překvapen. On se řadil k těm hodným klukům, i Teddy mu to říkala. Možná právě proto tak usilovně nechce, aby se kdokoliv z jeho blízkých dozvěděl o tom, že kouří, nějak má pocit, že to by mu ubíralo na tom jeho „hodnoklukovství“ a jemu se ale líbí být ten hodný kluk. Ani v koutku mysli ho nenapadlo, že hodného kluka z něj dělá jeho chování, ne jeho záliby, tudíž kouření by nikdo pravděpodobně neřešil, ne-e, on to viděl jako takové hříšné pokušení, které si popřává, a které by měl držet v tajnosti před co nejvíce lidmi. A teď ignorujme, že existují i typy lidí, kteří se chlubí mnohem horšími věcmi, než je kouření, ale třeba se chlubí i fetováním… Inu, ale to je pro Lincolna úplně jiný svět a v tom jeho mu připadá chlubit se cigaretami špatné. Jen nad ní zakroutil hlavinkou a na rtech se mu objevil drobný úsměv. „Tak teď by mě zajímalo, jaké drama ti proběhlo hlavou,“ poznamenal pobaveně, navíc on na to měl zcela jiný názor. Možná to je tím, že má sestřičku, se kterou se dobře zná už od dětství, takže mu připadá naprosto přirozené někoho dobře znát, ale kdo ví, třeba je jen naivní a nevidí takové špatné věci. I když že by Lacey, takové sluníčko, někdy viděla špatné věci? Nee, to si nemyslel. „Nebezpečné by to bylo, pokud bych tě znal dobře jen já, ale ty mě ne. Zatímco když se známe dobře oba dva navzájem, oba na toho druhého víme určitě plno věcí, proč by to bylo nebezpečné?“ položil takovou řečnickou otázku a doufal, že to uklidní ty rozbouřené myšlenky, které Lacey asi právě teď má. On se na takové důkladné přátelství tedy rozhodně dívá jinak, možná přeci jen je na tom něco nebezpečného, protože ta druhá osoba zná vaše přání, obavy… prostě zná vás, ale zase je úžasný pocit mít někoho, kdo vám prostě rozumí, za každé situace a u koho najdete vždy pochopení. Prostě je to krásné, možná i krásnější než nějaký vztah, až tak si Lincoln cení přátelství. Upřímně se mu zdá nebezpečnější ten vztah než přátelství, protože častěji končí vztahy než přátelství, ale tím teď zaláskovanou Lacey zatěžovat úplně nechce.
Na ruském kolu vedli diskuzi ohledně lásky, partnerů a vánočního plesu, což by se mohlo zdát jako takové holčičí téma, ale Lincolnovi nijak nevadilo. Možná ho spíš mrzelo, že moc neměl jak přispět do tohoto tématu, sám totiž byl takové nezkušené štěně, a když už tu jednu zkušenost měl, tak smutnou. Ani to nepostřehl a vystřelil ze sebe negativní větičku, která Lacey úplně nepotěšila, dokonce pohasl její úsměv, ale její otázky to naopak podnítilo. Mohl tušit, že si tím naběhne a bude se už muset svěřit někomu jinému než Teddy, která to na něm tehdy samozřejmě poznala, taky je jeho dvojče, to by bylo divné, kdyby si toho nevšimla. „Nemá cenu tvrdit, že nemluvím,“ pousmál se na ni, ve snaze trochu nadlehčit atmosféru. Tázavě zdvihl obočí při tom jejím zahihňání a opravě, přemýšlel, zda má být rýpal a nebo to nechat být, ale nakonec se rozhodl, že to nechá být a bude hodný. Povzdechl si, ale to bylo dobré znamení, protože to se rozhodl, že tedy začne se svým příběhem. „To máš pravdu,“ odkýval jí, načež si povzdechl ještě jednou a zadíval se ven z ruského kola. Asi nechtěl vidět, až se na něj bude starostlivě koukat, protože on už se přes to dostal, nepotřeboval útěchu… A vlastně se bál, že kdyby nějaká útěcha přišla, mohl by z toho zase začít být smutný, což nechtěl. Bral to jako zkušenost, ze které se nějak poučil, a dobrý. „Když jsem nastoupil na univerzitu, potkal jsem jednu moc pěknou holku. Taky studovala literaturu, brunetka, krásně dlouhé vlasy, oříškové oči a někdy nosila brýle,“ pousmál se, po dlouhé době si ji zase vybavoval ve své paměti, ale když nad tím přemýšlel, měl pocit, že si ji možná i trochu přikrášlil, ale kdo ví, to on už teď nezjistí. „Každopádně byl to takový můj nedosažitelný cíl, chodila do posledního ročníku. Párkrát jsme spolu mluvili, ale to bylo spíš náhodou, než že bych se o něco pokusil anebo ona sama chtěla. To víš, že jsem o ní přemýšlel, jenže to bylo spíš takové bezcílné poblouznění, ona v posledním ročníku a prvák, pf,“ odfrkl si, ale hodlal svůj příběh dovést do konce. „Každopádně pak ukončila univerzitu a šla někam, ani nevím kam, takže asi takhle to skončilo,“ a pohádky byl konec, i když vlastně žádná ani nezačala. Pokrčil jen rameny a konečně se podíval zpátky na Lacey, celkem ho zajímalo, jak si takové sluníčko jako ona poradí s nemilým příběhem jako je tenhle.
Nad problematikou s Teddy a nějakým nápadníkem jen mávl rukou, Lacey už tak vypadala dost smutně, že to vůbec zmínila, tak jí nechtěl přitěžovat. Samozřejmě, že ho to vnitřně hlodalo a měl chuť s Teddy mluvit co nejdřív, aby si to vysvětlil a jeho to přestalo vnitřně ubíjet.. Snad ještě zítra si ji odchytne ve spolku, aby hodili nenápadný sourozenecký pokec. Naštěstí byl z tohoto tématu vysvobozen a to tím, že Lacey začala povídat o Blaineovi. Pousmál se, jak si hezky stála za svým, když tvrdila, že je to kamarád. „Tak teď teda nevím, když i on je kamarád a já taky, mám si brát osobně, že ti tak hezky svítí očička, kdykoliv se o něm bavíme, ale u mě ti už nesvítí?“ musel si do ní rýpnout, prostě chtěl slyšet, že se jí líbí, protože to na ní prostě viděl. Nechtěl jí tedy přímo vpálit do obličeje, že to na ní vidí, proto to vzal takhle oklikou, zatímco rty měl v drobném úsměvu. Ten úsměv mu ale opadl, když Lacey vypustila taková ošklivá slůvka z úst, to si musel povzdechnout. „Ale Lacey, tohle nechci slyšet,“ pokroutil nad ní hlavou. „Z toho, co jsi mi ho líčila, není moc… komunikativní, společenský, prostě… nedělá si kamarády, takže když ti něco svěří, myslím, že to už něco znamená, i kdyby to bylo jen to, že ti věří, ale to je taky super začátek,“ povzbudivě se na ni pousmál a položil ji ruku na rameno, po kterém ji jemně hladil, snažil se ji nějak rozptýlit. Tázavě nadzdvihl obočí a ruku stáhl k sobě. Vážně nevěřil tomu, co právě řekla. „Myslíš, že má holku, a ta by ho nechala jít na ples s nějakou jinou holkou? Vždyť by musel hrozně žárlit, navíc plesy jsou prostě výjimečný místa, ne? A správný kluk myslí na blaho svojí holky, takže i kdyby byla třeba nemocná, bude radši s ní než aby vzal někoho jiného, nemyslíš?“ optal se jí, teď na to šel logicky, protože tuhle myšlenku jí potřeboval vyvrátit, vážně si nechtěl, aby si něco takového myslela. „Tak… se uvidíme na příštím plesu, slibuju,“ tenhle slib padl hlavně protože jí chtěl udělat radost, ne že by se mu na nějaký budoucí ples chtělo, ale protože teď řešili nemilé téma, nějak ji rozveselit musel, jako správný kamarád.
„Já jsem pro, strašpytel nejsem,“ ujistil ji s drobným úsměvem, zatímco i on vyhlížel další atrakce, kam by mohli jít. Nechtěl to všechno nechávat na Lacey, taky chtěl přispět nějak do jejich společného odpoledne. „A co potom jít na řetízák? Vím, že jsem na něm jako malý byl a co si pamatuju, celkem se mi to líbilo,“ navrhl jí s úsměvem, když si ho všiml v tom prostoru pod nimi.