Welcome
Jelly-o pudding wafer oat cake liquorice gummi bears tart chocolate pie. Caramels bonbon apple pie biscuit danish chupa chups cookie sweet roll danish. Sweet cupcake croissant wafer wafer tootsie roll cake cookie. Jelly-o pudding wafer oat cake liquorice gummi bears tart chocolate pie.Caramels bonbon apple pie biscuit danish chupa chups cookie sweet roll danish. Sweet cupcake croissant wafer wafer tootsie roll cake cookie.
The construction crew
caliversity
Aci
Blanche
Libra
Školní zahrada
Strana 3 z 4 • 1, 2, 3, 4
Admin
Poèet pøíspìvkù : 123
Join date : 03. 07. 17
Stejně tak i Elliot neočekával že jeho kroky ho dovedou do školní zahrady, byl tu vůbec někdy.? Pochybuju... Ona to možná ani nebyla taková zkratka jak zprvu myslel. No aspoň nevysedává někde po baru a je na čerstvém vzduchu.. Jo tím se mohl uklidňovat. Vlastně se flákal tak či tak, takže je to asi jedno kde se právě nacházel..Potřeboval poslední dobou trochu vypnout. Normálně se dokázal uklidnit a přemýšlet v tělocvičně při tréninku, ale to teď nebylo možné. Od posledního tréninku má ještě naražená žebra a musí se šetřit než bude zase nějaký velký zápas.. Nebyl to žádný uplakánek, ale věděl že když je zraněnej je lepší vydržet a chvilku odpočívat. Ne jednou se mu to vymstilo když šel a cvičil dál. Prostě tenhle sport už dělal vážně dlouho a věděl co si ke svému tělu může dovolit.. Možná by si mohl dát nějaký kratší běh, ale to se mu zase nechtělo, lenost a tak, určitě to znáte.. To nemluvím o tom kolik toho měl do školy.. Ale škola pro něj prostě nebyla priorita číslo jedna.. No i když nemohl říct co je pro něj přednější., Měl rád oboje.. I když se tomu těžko věřilo školu měl taky celkem rád. Ten kdo ho opravdu znal, jako byla třeba Sienna nebo Jaxton tak to věděl, jiní tomu jen těžko mohli věřit.. Ano šlápl pěkně vedle když se vydal cestou drog a alkoholu, ale tomu se teď snažil trochu vyhýbat. Elliot byl takový ten týpek co má ego vysoko v nebi a i když dělá něco špatně nenechá si to vymluvit. Přece neexistuje aby dělal něco zle.. Jeho potyčky se zákonem nebudu ani zmiňovat. Byl to prostě bohatý fracek. Byl zvyklí že ho jeho tatínek ze všeho vykecá a také měl spoustu vlivných přátel. Pravda byla že si dokázal na své živobytí vyděla i sám, také si to musel jednou zkusit, ale teď když dostal možnost že ho bude otec dotovat a dá mu cokoliv bude chtít jen hlavně aby dokončil školu.. Byl by debil kdyby to nepřijal. Vlastně co mu chybělo.? Občas zajde na nějakou přednášku jinak má úplně free život. Párty, holky, alkohol. No drogy teď už moc ne, to záleží na společnosti. Sám měl v plánu školu dokončit, protože věda ho bavila. Bohužel tu byl jeden háček, jeho průsery se s ním potáhnout nejspíš do konce života. To že má zápis v rejstříku nebude asi pro budoucího vědce nejlepší. Sám je zvědavý jak tohle všechno dopadne, ale teď bylo důležité že se chtěl hlavně učit a školu úspěšně dokončit. Zbytkem se bude zabývat až pak.. Ale zpět k zrzavé holce před ním. Nějakou chvilku už tam nejspíš byla, to usoudil z malé hromádky plevelu co ležel kousek od ní.. Po jejích slovech se jen tiše zasměje.. Ona mu pak už také věnuje pohled. Přesně kdo by si pěknou holku neprohlídl že.? Občas se holkám nedivil že říkají že na ně kluci čumí jako na kus hadru. Pořád říkají jak je to obtěžuje, ale nebyla to pravda. On i oni vědí že to tak není. Že jsou za ty pohledy rádi.. ,,V pohodě, tohle je lepší než pupkatý zahradník.” jen pokrčí rameny.. Občas i on sám bral holky jen jako něco s čím se zabaví a nazdar. Měl by se za to stydět.? Ne.. Byl mladý, bylo potřeba si užívat dokud to jde.. Ne Elliot jsem zamířil s cílem se trochu pobavit.. Nemyslel teď vážně nic sprostého, prostě se trochu odreagovat a pokecat s někým trochu normálním. Chtěl se bavit taky o něčem jiném než o kozách a prdelích roztleskávaček.. Trefa. Možná to tak vážně vyznělo že by se hezké holky neměli hrabat v hlíně.. ,,To jsem neřekl. Jen se to tak často nevidí. Je to jako bys viděla holku v našem věku která by neměla k ruce přirostej iphone nebo uměla dokonale vařit a uklízet..” věděl že nějaký holky to umějí. Šlo vždy spíš o výchovu doma, ale prostě se to zase tak často nevidí. ,,Je to skoro vzácnost.” Každá druhá holka co zní rve svoje kohy na flickr a sbírá hvězdičky.. Jaká milá zábava na neděli s rodiči u televize.. Všiml si jak ohrnula nos nad tím když si vytáhl cigarety. No přestat kouřit kvůli ní nepřestane. A když jí to bude nějak obtěžovat.? No asi ani pak s tím nic neudělá. Byl to hrozný zlozvyk.. Jo odnaučení kuřáci jsou nejhorší.. Sám kouří i něco jiného a světe div se pánské přirození to také není.. Bylo fajn že když jí oslovil jako pěkná holka že se nic nestalo. Věděl že tady bude moc konverzace ještě pokračovat, protože neměl moc rád když se holka styděla a všechno z ní musel páčit.. Jaká otrava.. Měl rád sebevědomé ženy které ví co chtějí a nemusí chtít zrovna jeho. Tím je to ještě lepší. Ale tak stejně Elliot věděl že je pohledný a skoro každá holka o něj pohledem zavadí.. Když se k němu vyhoupla na nohy hned to bylo příjemnější.. Ne že by neměl rád holky na kolenou u jeho nohou, ale to si můžou nechat na někdy jindy..Když k němu dívka natáhne ruku tak aby se nikoho nedotkl udělá to samé.. ,,Elliot..” On na své slušné vychování občas zapomene.. No na tohle představování nikdy nebyl takže mu to ani necvakne že se měl možná představit jako první.. No jako když už za ním nějaká holka jde dveře jí podrží, ale asi není úplně ten kdo by vám odsouval židli a tak.. ,,Takže.. Co tady pěstuješ za poklady.?” Musel se zeptat. Ano tohle nebyl nejlepší tah na branku, ale někde ta konverzace musí začít..
Elliot Archer Dwight
Poèet pøíspìvkù : 92
Join date : 25. 05. 19
Pro ni byla práce na záhonku uklidňující činností, což u ní bylo celkem až s podivem, že byla ochotná se něčemu takovému věnovat. No ale minimálně ta jedna rostlinka jí za to stála a ten zbytek? Ten se dal využívat pro všechno možné. Víte, jak je dobrý čaj z čerstvé máty, s medem a s citronem? Nebo klidně i ten meduňkový. A co teprve salát z dobrých rajčat, mozzarelou, olivovým olejem a čerstvou bazalkou bez všech těch umělých postřiků. Nebyla žádnou sluníčkářkou, to vůbec, neměla potřebu lidi kolem sebe nutit používat méně plastů, extrémně šetřit energiemi a vodou a nejíst maso. Maso milovala. Ale když mohla a měla možnost vybrat si bio produkty z domácích farem, vybrala si je. Ne vyloženě proto, aby byla eko a zelená, ale prostě i kvůli té chuti, která byla jednoduše jiná než ta u všech těch velkofarmářsky vyrobených produktech. Nehledě na to, jak ta zvířata kolikrát trpěla. Týrání zvířat by nestrpěla, nenáviděla lidi z hloubi srdce, kteří byli schopní se takhle chovat ke zvířatům. Ano, nenáviděla. Byla by schopná jim rozkopnout úsměv, kdyby na to přišlo. Ale jinak byla úplné zlatíčko, samozřejmě. A podobně se se zatvářila, když k ní přišel ten neznámý kluk a promluvil na ni. Tedy, až po tom, co se k němu uráčila vůbec vzhlédnout. Tak pupkatý zahradník? Do obojího měla naštěstí daleko. Pupkatost jí rozhodně nehrozila a zahradnice taky kdovíjaká nebyla. Pamatovala jen na to, aby své rostlinky chodila pravidelně zalévat, aby vytrhávala plevel kolem, a kontrolovala, jestli jim nic není a jsou v pohodě. To bylo asi tak všechno, co o tom tak zhruba věděla. „To bych si prosila, aby to bylo lepší,“ ušklíbla se a otřela si hřbetem zápěstí svědící spánek. Málem by si chytla do obličeje tou špinavou rukou, ale zarazila se včas. Neodpustila si menší provokaci, což byla ostatně celá ona. „Jo, to máš pravdu, takových moc není,“ uznala s úsměvem a ne, nevzala si to nijak osobně, protože to byla pravda a souhlasila s tím. „Ale to je jejich problém, že jsou v reálným životě nepoužitelný. Asi doufají, že si najdou nějakýho pracháče, co je zabezpečí, a nebudou muset hnout prstem,“ pokrčila ledabyle rameny. Nechtěla je tím vyloženě shazovat, ne každý měl talent třeba na to vaření, nicméně tyhle nány nejen, že neumí vařit, ale neumí nic, jen se fotit, blbě usmívat a plácat hlouposti. Ne že by sama občas nehodila na flickr nějakou tu poněkud víc odhalenou fotku, ale nepotřebovala tam dávat nějakou každý den a akorát pochtívat od kluků komentáře o tom, jak vypadá hrozně dobře a jak nad ní v překladu slintají. Jo, bylo to fajn, které holce by se to nelíbilo, ale jí šlo i o to, aby podpořila další holky v tom, že i ony můžou vypadat podobně, že jsou silné a že hlavní je vypadat dobře pro sebe sama, ne pro to, aby jim kluci neustále lichotili a prali se o ně. Jo, Tempa měla to štěstí, že měla na své straně geny, ale ani ty jí s pěknou postavou zase tolik nepomohly. Musela na ní makat a i když to byl i její koníček, kolikrát měla chuť to vzdát a vykašlat se na veškeré posilování a cvičení, poněvadž už byla na konci svých sil. Ale neudělala to, vydržela. A k tomu chtěla motivovat i další lidi. To, že začal kouřit, se jí moc nepozdávalo, ale nahlas se neohrazovala, zatím jí to necpal ještě vyloženě pod nos, takže byla v pohodě. Kdyby ale vytáhl něco jiného na kouření, nestěžovala by si vůbec. A ne, teď tím nemám na mysli, aby rozepnul poklopec, pche. Rovnou se mu i představila, protože proč by ne, když už to vypadalo, že tu spolu nějakou chvilku stráví. Čemuž se ani moc nebránila. Koukalo se na něj pěkně a zatím se zdálo, že v hlavě nemá jenom slámu, i když působil trochu jako takový ten frajírek. Potřásli si rukama, ona kývla na jeho jméno a uložila si ho do paměti a tím měli tyhle zdvořilosti pěkně za sebou. „Všechno možný – mátu, bazalku, meduňku, trochu té pažitky, česnek a tak. Na čaje, do salátů a prostě k jídlu,“ vyjmenovala se zazubením se všechno možné, co se na tom jejím záhonku mohlo objevit – občas to totiž bylo trochu překvapení s tím, jak tam prostě naházela nějaká semínka a cibulky a děj se vůle přírody. Pak už jen chodila zalévat a trhat plevel, případně vybírat to, co se tam už urodilo, a čekala, co z toho vznikne. Moc ani neřešila nějaké řádkování a úhlednost, měla záhon rozdělený jen na dvě půlky – na té jedné byly ty „keříky“ jako třeba máta, bazalka a podobně a na té druhé pažitka, česnek a cibule, aby to mělo alespoň nějaký malý řád, když už teda. Jinak to byl prostě a jednoduše chaos, který pěkně vystihoval i ji samotnou. „Ne že bych to nutně potřebovala, ale je to uklidňující a navíc to chutná daleko líp než to, co koupíš v obchodech, i když je s tím víc práce.“ Sice se neptal na vysvětlení, proč to tu vůbec pěstuje, ale když už u toho byla, proč by se o to nepodělila i nahlas. „Ty si tady ale nic nepěstuješ, hmm? Takže co tě přimělo sem zabloudit?“ zajímala se a mezitím se posadila na ten kus hadru, který měla původně položený na zemi, aby si měla na co kleknout, přičemž se zády opřela o zídku ohraničující záhony. Poklepala dlaní vedle sebe na volné místo, kam si mohl sednout i Elliot, pokud chtěl, aby tam nemusel jen tak postávat. V podstatě jí bylo fuk, i kdyby se trochu zaprášila a zašpinila hlínou, s tím se stejně počítalo a nebyla to žádná katastrofa – od čeho taky byly pračky, že.
■ cc0400 ■
Tempest Adler
Poèet pøíspìvkù : 29
Join date : 17. 03. 20
Nejednou se mu stalo, že si otevřel pusu na nesprávného člověka. Bylo to prokletí, potřeboval si prosadit to své, ale zároveň nechtěl nikoho urazit – leda tak ve své hlavě či slovy, která opačná strana nemohla pochopit. Ani tady hnědovlásku nechtěl urazit, přeci jen, byla blbost soudit člověka, kterého tu teprve potkal, že. ,,Jsem rád, že mě máš za chytrého," pronesl s vážnou tváří a poupravil si oblek, když si všiml, jak ho sjíždí s pobaveným pohledem. Nebylo to poprvé, ani naposledy, kdy si ho někdo takto prohlížel. Podivín, který má šatník plný obleků. A co jako? Byl jiný, už odmalička, jenže on se rád odlišoval od ostatních. Co bylo skvělého na tom být jako jeho vrstevníci? Možná taky proto neměl moc přátel. Měl si co říct s lidmi, kteří mu přišli zajímaví a výrazně se od ostatních odlišovali – ať už jen bláznivou barvou vlasů či svým chováním. Hnědovláska zas tak jiná nebyla, nebo minimálně tak na něj nepůsobila při prvním dojmu. Kdo ví, co se pod tou tvrdou skořápkou skrývalo, každopádně chováním mu připomínala celou řadu jiných holek. To byl taky hlavní důvod, proč tu s ní nehodlal ztrácet svůj drahocenný čas, přeci jen potřeboval cvičit svůj výstup na premiéru Hamleta, což by v její přítomnosti bylo… divné. Hodlal se přemístit do vedlejšího skleníku, kde snad nikým nebude rušen, jenže ta její poznámka o přísnosti mu vrtala hlavou a on potřeboval vědět víc. Její výtku si totiž vzal k srdci, a to ani když nevěděl, jak moc se v oboru herectví orientovala. Holt každá rada pro něj byla vzácná. A upřímně? Čekal další kritiku, nepovažoval své vystupování za dokonalé, tudíž byl připraven na vše. Hnědovláska ho však svou odpovědí příjemně překvapila. Je to fakt skvělý, nemáš se za co stydět. Pozor, na scénu přišla velice vzácná chvilka – Samuelův upřímný úsměv. Ne, že by mu moc lidí nelichotilo, ale v tomhle případě to bylo dost překvapující, jelikož od hnědovlásky takové uznání nečekal. Ne, že by ji podceňoval, ale čekal spíše něco jako 'ale jo, v poho‘ – to aby ho třeba náhodou nepřechválila nebo tak. Tohle ovšem bylo… wow. Jasně, nabízela se tu možnost, že lhala, ale co by z toho měla? Nevypadala jako někdo, kdo se potřeboval všem zavděčit. ,,Děkuji," řekl tentokrát upřímně i on a jako dodatek pokýval hlavou. Chtěl ji ukázat, že si toho váží a nebere to jen jako další pochvalu do své sbírky. Podíval se do textu, aby zjistil, kolik mu toho ještě zbývá a jestli to vůbec stihne před svou nadcházející přednáškou, přičemž ani nepostřehl, že už se hnědovláska chystá k odchodu. Upozornila ho na to až její slova, díky kterém na ni ještě naposledy upřel své čokoládově hnědé oči. ,,Tobě taky… v čemkoliv," nakrčil čelo a bez jakéhokoliv zájmu v pokračující konverzaci s ní sklopil pohled a nadále se už věnoval jen a pouze svému hraní. O hodinu později už byl čas jít, začínala mu totiž přednáška věnující se dějinám umění, což by si sice milerád nechal ujít, ale bohužel to byl zodpovědný student, který chodil i na nepovinné předměty.
→ Přednáškový sál
Samuel Owen Alvey
Poèet pøíspìvkù : 47
Join date : 06. 02. 18
Elliot znal podle něj mnohem lepší činnosti na uklidnění, ale to byla asi jen věc názoru. Každý člověk byl jiný, ale Elliot prostě věčně koukal jen sám na sebe a co dělá dobře hlavně jemu. Pak mu prostě asi ani nějak nedojde že to někdo může mít trochu jinak. Jestli to z něj dělalo povrchního blbce.? Vlastně ano. Někteří lidé jsou hnusný na své okolí, ale často si to moc dobře uvědomují, Elliot je jedním z těch co si to ani neuvědomí. Proto se často může stát něco co vás při rozhovoru s ním uráží, zraňuje nebo zesměšňuje.. Pokud od něj ještě čekáte nějakou omluvu.? No tak to čekáte zbytečně. Je to něco co nejspíš nepřijde. Občas si říkám zda si to aspoň trochu uvědomuje že se chová jako pitomec a občas odhání lidi co má kolem sebe. Je pár lidí ke kterým chová jistou úctu. I když úctou bych to možná úplně nenazývala.. Jeho nejlepší kamarád Jaxton je pro něj někdo za koho by dýchal. K němu se jako blbec nechoval a pokud ano Jaxton se s ním nepáral jako ostatní lidi.. Chápal by její vášeň pro zahradničení víc kdyby viděl co to před malou chvilkou schovala do skrýše.. Pořád to neměnilo na tom že to byla krásná holka. Elliot ale zase nebyl tak moc akční dneska aby si tu něco dokazoval. Chtěl si normálně chvilku pokecat. Uvidí zda dívka bude ochotná s ním nadále v konverzaci pokračovat nebo ho pošle rovnou k šípku. Elliot taktéž neměl rád když se ubližuje zvířatům. V tomhle směru to byla hodná duše. Sám vlastnil už starého psa o kterého měl poslední dny velkou starost. Nešlo tu samozřejmě jen o pse, ale i o jiné zvířata. Ale asi úplně nebrečel když se zakousne do pořádné flákoty. Možná to byla chyba, Elliot asi možná trochu byl takový ten co si neuvědomoval co se děje se zvířetem než se k němu dostane. Samozřejmě věděl že maso neroste v obchodech, ale nikdy se nad tím více nezastavoval. Pořád nějak netušil zda s ním dívka má v plánu mluvit, ale když nakonec zvedla hlavu věděl že tenhle rozhovor možná není ještě u konce.. Pupkatost u ní rozhodně nehrozila, postavu měla krásnou, prostě takovou za kterou se snad otočí každý chlap. Sama si to jistě moc dobře uvědomovala..
,,Je to mnohonásobně lepší buď v klidu..” prohodí i když na to asi ani nemusel nic říkat. Věděl že má pravdu. A ona s ním dokonce i souhlasí. Zatím mu to vyhovovalo tak jo to je. Protože neměl moc rád když musel z někoho něco páčit. Ano bylo fajn když narazil na mladou naivní holku, ale to ho už ani tolik nebralo. Když už hledal někoho s kým si může pokecat hledal někoho trochu ráznějšího. Někoho kdo má pusu prořízlou a nebojí se před ním něco říct. Nesnaží se ho dostat na okoukané fráze. Jistě i on sám občas používal ty otřepané fráze, ale třeba věděl že na tuhle holku by asi jen tak nezapůsobil. Aspoň ne těmi frázemi.. Už se úplně slyší. Nebolí tě hlava když si spadla z nebe.? No tak tohle už vážně neřekl dlouho a snad to už ani nikdy nepoužije. Bylo to trapné a otřepané.. S další její větou se úplně ztotožnil. Sám totiž patřil do velmi bohaté rodiny a lidi v jeho okolí moc dobře věděli že Elliot prachy má a že jich nemá zrovna málo. Také už si párkrát nějakou takovou slečnu našel, Elliot je hodně společenský když to řeknu slušně, tak není divu že to nevydrželo. ,,Jo to je pravda.. Myslel jsem že tohle je sen snad každé holky, zamilovat se do boháče, doufat že on se zamiluje do tebe a pak nic nemuset a mít krásný dům auto..” řekne se smíchem. Jako už z předchozí věty mu došlo že ona taková asi nebude, nebude zastánce názoru jako její vrstevnice.. Elliot taky nechtěl házet všechny do jednoho pytle ale dělal to. Každá holka si podle něj jednou za čas chce nahonit ego na Flickru, ale opravdu znal holky co se tam vystavují každý den. Musel to vědět byl jeden z těch co tam nad tím věčně slintají.. V tomhle jí Elliot možná taky trochu rozuměl, stejně jako ona měl rád cvičení a to hodně.. Často se při trénincích dostával na konec svých sil a už nevěděl jak to zvládne dál.. Elliot nikdy nebyl nějaký uplakánek když na něj něco takového přišlo, ale poslední dobou byl trochu demotivovaný. Kde jsou ty časy kdy on v tlocvičně dokázal dát soupeři za pár minut KO a šel k zemi. Teď už dvakrát za sebou dostal on div ho nevezla sanitka rovnou do hrobu. Byl rozladěný, bez nálady prostě klasický Elliot, ale přece jen mu chyběla jedna věc a to ta jeho naštvanost. Nebyl tak naštvaný jako vždy a nechápal proč.. Elliot v kapse samozřejmě nějakou trávu měl. Možná k tomu ještě dojde že si dají pokud se dají do řeči.. Ano takový ten frajírek to byl, ale nic co by brzo nepoznala sama, mluvit se sním celkem dalo… Dále si vyslechl co že to tu vůbec pěstuje. Elliot měl na koleji kdysi trávu než mu na to přišli. Musel se rychle zabvit důkazů než by ho vyhodili ze školy. ,,To zní zajímavě. Hlady asi neumřeš teda.. Seš vegetarián nebo tak něco.?” nevěděl ani proč ho to zajímá, prostě se zeptal.. ,,Jo tomu věřím že to chutná líp, já jsem líný prase já si to raději koupím. Ale vím že ségra si žije takový ten super předměstský život a má tam plno záhonů. Jemu to prostě nic neříkalo.. ,,Dobrý postřeh..” řekne se smíchem..,,Já si tu zkracuju cestu. Kam.? No to netuším, takže to vypadá že se tu možná chvilku zdržím a budu ti dělat společnost.” řekne a s úsměvem na ní mrkne.. Cigaretu típne o zem a nedopalek si položí vedle boty aby ho pak mohl vyhodit.. Jo divný, ale Elliot když nebyl totálně namol své nedopalky hází většinou do koše..
,,Je to mnohonásobně lepší buď v klidu..” prohodí i když na to asi ani nemusel nic říkat. Věděl že má pravdu. A ona s ním dokonce i souhlasí. Zatím mu to vyhovovalo tak jo to je. Protože neměl moc rád když musel z někoho něco páčit. Ano bylo fajn když narazil na mladou naivní holku, ale to ho už ani tolik nebralo. Když už hledal někoho s kým si může pokecat hledal někoho trochu ráznějšího. Někoho kdo má pusu prořízlou a nebojí se před ním něco říct. Nesnaží se ho dostat na okoukané fráze. Jistě i on sám občas používal ty otřepané fráze, ale třeba věděl že na tuhle holku by asi jen tak nezapůsobil. Aspoň ne těmi frázemi.. Už se úplně slyší. Nebolí tě hlava když si spadla z nebe.? No tak tohle už vážně neřekl dlouho a snad to už ani nikdy nepoužije. Bylo to trapné a otřepané.. S další její větou se úplně ztotožnil. Sám totiž patřil do velmi bohaté rodiny a lidi v jeho okolí moc dobře věděli že Elliot prachy má a že jich nemá zrovna málo. Také už si párkrát nějakou takovou slečnu našel, Elliot je hodně společenský když to řeknu slušně, tak není divu že to nevydrželo. ,,Jo to je pravda.. Myslel jsem že tohle je sen snad každé holky, zamilovat se do boháče, doufat že on se zamiluje do tebe a pak nic nemuset a mít krásný dům auto..” řekne se smíchem. Jako už z předchozí věty mu došlo že ona taková asi nebude, nebude zastánce názoru jako její vrstevnice.. Elliot taky nechtěl házet všechny do jednoho pytle ale dělal to. Každá holka si podle něj jednou za čas chce nahonit ego na Flickru, ale opravdu znal holky co se tam vystavují každý den. Musel to vědět byl jeden z těch co tam nad tím věčně slintají.. V tomhle jí Elliot možná taky trochu rozuměl, stejně jako ona měl rád cvičení a to hodně.. Často se při trénincích dostával na konec svých sil a už nevěděl jak to zvládne dál.. Elliot nikdy nebyl nějaký uplakánek když na něj něco takového přišlo, ale poslední dobou byl trochu demotivovaný. Kde jsou ty časy kdy on v tlocvičně dokázal dát soupeři za pár minut KO a šel k zemi. Teď už dvakrát za sebou dostal on div ho nevezla sanitka rovnou do hrobu. Byl rozladěný, bez nálady prostě klasický Elliot, ale přece jen mu chyběla jedna věc a to ta jeho naštvanost. Nebyl tak naštvaný jako vždy a nechápal proč.. Elliot v kapse samozřejmě nějakou trávu měl. Možná k tomu ještě dojde že si dají pokud se dají do řeči.. Ano takový ten frajírek to byl, ale nic co by brzo nepoznala sama, mluvit se sním celkem dalo… Dále si vyslechl co že to tu vůbec pěstuje. Elliot měl na koleji kdysi trávu než mu na to přišli. Musel se rychle zabvit důkazů než by ho vyhodili ze školy. ,,To zní zajímavě. Hlady asi neumřeš teda.. Seš vegetarián nebo tak něco.?” nevěděl ani proč ho to zajímá, prostě se zeptal.. ,,Jo tomu věřím že to chutná líp, já jsem líný prase já si to raději koupím. Ale vím že ségra si žije takový ten super předměstský život a má tam plno záhonů. Jemu to prostě nic neříkalo.. ,,Dobrý postřeh..” řekne se smíchem..,,Já si tu zkracuju cestu. Kam.? No to netuším, takže to vypadá že se tu možná chvilku zdržím a budu ti dělat společnost.” řekne a s úsměvem na ní mrkne.. Cigaretu típne o zem a nedopalek si položí vedle boty aby ho pak mohl vyhodit.. Jo divný, ale Elliot když nebyl totálně namol své nedopalky hází většinou do koše..
Elliot Archer Dwight
Poèet pøíspìvkù : 92
Join date : 25. 05. 19
Bylo jí fakt fuk, co si o zahradničení myslí. I kdyby byl toho názoru, že je to naprosto zbytečná činnost, která jí jen zabírá čas, který by mohla využít nějak jinak, zábavněji a efektivněji, nebrala by mu ho. Každého věc, každý má své záliby a zájmy a ona nikdy nehodlala vnucovat ty své někomu dalšímu. Tedy, občas se pokoušela někoho přesvědčit, aby určitou činnost v podobě koníčku, sportu, čehokoliv vyzkoušel, nicméně to nikdy nepodávala tím stylem, že je to určitě musí začít bavit a že to určitě musí dělat a pokračovat v tom. Ani ji nebavila spousta jiných věcí. Nikdy třeba nebyla s to strávit nad knížkami bůhvíkolik času. Nic proti nim jako takhle neměla a sem tam měla ráda, když měla možnost si nějakou vzít a jen si v klidu číst, jenže to se zase tak často nestávalo. Mnohem raději se prostě sebrala a šla si zaplavat, klidně do moře a když byla zima, tak na bazén a měla vystaráno. Nebo si šla zaběhat nebo i zaposilovat. Její život byl převážně aktivní. A nechyběly ani ne tak výjimečné procházky nočním městem s nenápadným batůžkem s ještě nenápadnějším obsahem v podobě pár sprejů v plechovkách připravených k akci. Nebyla žádnou úžasnou umělkyní, ale jak si během let všimla, bylo to dost o cviku. Takže i když její první výtvory nestály vůbec za nic, teď už se na ně dalo i koukat. Ale největší zábava bylo to přistižení a následný útěk před strážci zákona v San Franciscu. Možná měli fyzické testy, ale ona na své straně měla mládí a neustálý trénink, nu a pak taky měla své cestičky, jimiž bylo těžké ji následovat a neztratit ji. Párkrát se sice stalo, že ji přistihli někde, kde neměla co dělat, ale krátký pokec na stanici a omluvy, že netušila, že se tam nesmí, že se ještě ve městě tolik nevyzná, spojené se sliby, že si dá příště pozor, fungovaly jako mávnutí kouzelného proutku. Prostě se o sebe uměla postarat. Na první pohled by ji asi nikdo netipoval na někoho, kdo po nocích sprejuje po stěnách, hulí trávu na lavičkách v parku a leze na střechy všelijakých budov a vůbec na všechno, co je trochu vyšší a vylezení umožňuje. Na pár takových místečkách měla uložených pár svých věcí – pro všechny případy. Takže ano, na první pohled se asi zdála být jednou z těch krasotinek, které zajímá především makeup, šaty a tyhle blbůstky. Což zase není úplně mimo, taky se ráda pěkně namalovala a oblékla, ale nebyly to věci, bez nichž by si nedovedla žití představit. V jejím případě dovedlo zdání hodně klamat, ale o to zajímavější pak bylo ji poznávat.
„To si piš, že je,“ potvrdila a hodila po něm rozverným pohledem. Nebyla v tom ovšem ani špetka nadutosti ani pýchy. Prostě věděla, že její přítomnost je pro toho kluka daleko lepší než přítomnost nějakého pupkatého děduly s pleškou a šedinami. Neztrácela čas s nějakými formalitami a přehnanou zdvořilostí – nu a ani s falešnou skromností. Tu neměla zapotřebí nikdy, byla si dost dobře vědoma svých schopností i vzhledu a ačkoliv obojího mohla využívat, až i zneužívat, nedělala to. Většinou. Nebo alespoň ne tak, jako to dělaly všechny ty rádoby „bad bitches“. Těm se musela smát, poněvadž nebyly ani jedno z toho, byly leda tak k smíchu a politování. A přesně tyhle holky obvykle očekávaly, že si seženou boháče, co za ně bude platit a zařizovat úplně všechno, pak zemře a hodí jim všechny své peníze. Asi si myslely, že je okouzlí svou líbeznou osobností. Jenže ti chlapi byli často tak slepí a pitomí, že si nevšimly toho, jak jsou prohnilé až do morku kostí, a byli rádi, že mají módní doplněk v podobě manželky, co se s postupem let promění v plastovou figurínu po všech těch operacích a malůvkách. Nic pro Tempu. Jestli jim to tak vyhovuje, fajn, co by jim do toho kecala. Ale smát se jim bude, ne že ne. „To asi moc holek neznáš,“ rýpla si do něj s pokřiveným úsměvem, který jasně říkal, že jí je jasné, že právě on holek zná možná až moc. I kdyby to nechtěl, s jeho vzhledem na něj musely jít jak můry na světlo. „Upřímně, komu by se nelíbilo mít prachy, moct dělat jen to, co tě fakt baví, a nemít žádný starosti? Ale osobně mám ty priority asi trochu jinde, i s minimem peněz je spousta zábavy, když víš jak na ni,“ pokrčila jednoduše rameny a s výmluvně našpulenými rtíky si ho prohlédla. Nenarážela jen na sex a tyhle tělesné hrátky, narážela na mnohem víc. Třeba na cestování. Není nutné bydlet v pětihvězdičkových hotelech, jíst jen to nejvybranější jídlo a dostat se na všechny atrakce. Ne, ona preferovala cestování na vlastní pěst. Bylo to sice nejisté a občas šílené, ale přesně to na tom milovala. Člověk pak danou zemi a daná místa poznal daleko lépe – stejně jako lidi, kteří tam žili. Vyjmenovala mu všechno možné, co tu vlastně pěstuje a proč, a mezitím se usadila na zem, kde to pro ni bylo pohodlnější. „Ne, proboha, masa bych se nevzdala ani za nic,“ zasmála se krátce a nevěřícně nad tou představou, že by byla vegetarián. Nebo dokonce vegan. „Jenom se snažím brát maso z farem a jiných spolehlivých zdrojů, kde vím, že s těmi zvířaty nezacházeli jako s neživými věcmi,“ vysvětlila svůj postoj a jednání ohledně shánění masa. Občas nebylo zbytí a musela se uchýlit k masu ze supermarketu, ale jinak se pokoušela brát domácí produkty. A ještě tím ty farmáře podporovala. „To chápu,“ ušklíbla se, „taky celej rok nemůžu žít jenom z toho, co tady vyroste, nebylo by toho ani zdaleka dost,“ podotkla a kývla směrem k záhonu. Plus taky zelenina nerostla celý rok, to akorát ty bylinky měla celou dobu. Zajímalo ji, odkud se tady vzal on a co tu vlastně pohledával. Jelikož dle jeho vlastních slov tu nic nepěstoval. „Ztracený chlapec hledá svůj cíl… Rozkošný,“ neodpustila si poznámečku a zvlnila rty do úšklebku. „Pokud teda nehodláš vypadnout a dál mě budeš otravovat svou přítomností, asi bys mi o sobě mohl ještě něco říct. Předpokládám, že tu studuješ. Takže moje otázka zní – jaký obor?“ Z jejího pohledu s čertovskými jiskřičkami a cukajícími rty potlačujícími další úsměvy bylo jasné, že to tak nemyslí – ve výsledku byla i ráda za něčí společnost, která ji rozptylovala. Rozhodně z něj měla dojem frajírka, ale to, že byl evidentně vcelku uvědomělý, co se jeho osoby týkalo, byla schopná ho bez problémů snést.
■ cc0400 ■
Tempest Adler
Poèet pøíspìvkù : 29
Join date : 17. 03. 20
On se zase tak moc nezajímá co kdo dělá. Nehodlá jít u nějak poučovat o tom že by svůj volný čas mohla trávit nějak líp. On sám dokáže dva dny prosedět u ps4 a nehnout ani prstem. Takže on není ten pravý , aby někomu říkal co kdy má dělat.. Hlavně když se v té hlíně nemusel hrabat on. Ne že by byl nějaká fajnovka. To rozhodně ne, ale neměl v plánu si tu svoje ručičky špinit.. Měl trochu jiné představy o koníčkách prostě.. Měl raději prostě trochu něco jiného, ale stejně jako ona jí tu nebude do něčeho nutit nebo jí odrazovat od toho co dělá.. Samozřejmě se snažil pár svých přátel dotáhnout na thai box nebo tak. Snažil se je tam udržet, ale stejně se mu to moc nedařilo. Ne každý si nechává dávat dobrovolně do držky.. Elliot kolikrát musel sedět nad knížkama do noci. Ne že by si četl nějaké romány, to rozhodně ne, ale když se musel učit.. Je to trochu k smíchu, ale opravdu byl někdy večer kdy Elliot zůstal doma a musel se učit. Spíše ale vyhledával něco odvážnějšího. Ať už je to skákání z mostů a útesů do vody nebo lezení po skále. Dělání stojky na okraji útesů. Miloval adrenalin a také ho k životu potřeboval. Elliot také měl své zkušenosti se strážci zákona. Bohužel ne jen jednou. Jako správný bohatý fracek se z toho dokázal vždy dostat. Jestli toho že je bohatý zneužíval.? No samozřejmě že ano.. Kdo by to nedělal.? Spousta lidí ho za to neměla ráda, ale jemu to nevadí. On taky nemá všechny rád a vůbec se tím netají, takže to chápe. Zase pokud jste jeho kamarád víte že vás nikdy nenechá ve štychu. Stejně jako Jaxtona vytáhl z pěkně velkého průseru. Už ani neví co to bylo. Má pocit že možná nějaké závody nebo tak něco.. Ale nad tím teď nechce přemýšlet. Zamyslel by se a přestal by věnovat pozornost krásné dívce před ním a to nechtěl.. Zasmál se nad její reakcí. On to ani nebral tak že by si hned z toho usoudil že je nějak extra namyšlená. No on možná trochu byl, možná trochu víc, ale dokázal se chovat. Měl rád sebevědomé holky, co neskočí na špek každému klukovi.. Vypadá to že tady nebude mít problém navázat konverzaci. že z ní nebude muset tahat každé slovo.. Elliot měl rád ty “zlé holky” protože když se nudil a měl chuť na sex bylo to úplně bez práce. Nemusel se snažit vůbec o nic. Stačilo jít na nějakou párty kde tyhle holky jsou a věděl že si stačí ukázat a ona jde.. Ale poslední dobou ho to pěkně nudilo. Ale to neznamená to že by s tím přestal.. Pravdou je že tak sedm měsíců se soustředí jen na jednu holku, ale stejně to nebylo tak že by si neužil mezi tím s někým jiným. Pořád je to Elliot..,,A to jsem si myslel že jich znám dost.. “ mrkl na ní. Její úsměv mu napověděl jak to myslela. A Elliot už je v takové fázi kdy se nesnaží holkám něco namlouvat. On jim to řekne pěkně narovinu.. Že se snima vyspí a pak můžou pěkně zase jít. A víte co je nejlepší.? Že ani tohle je neodradí a ještě si pak stěžují na to že je využil, přitom jim hned na žačátku řekne jak to bude. Asi prostě každá holka má pocit že dokáže kluka změnit. Že se do ní zamiluje a nechá toho.. Takhle to ale nefunguje. Aspoň ne u něj. Měla pravdu i s minimem peněz dokázala být pěkně velká zábava. To věděl moc dobře i když se to dá těžko představit. Ale i on už byl párkrát bez peněz. A světe div se přežil to.. ,, Samozřejmě každý by takhle chtěl žít. Ale z vlastní zkušenosti říkám že takový život brzy omrzí..” Elliot miloval cestování a pokud na tohle téma narazí, nejspíš tu zůstanou delší dobu.. Elliot nepotřeboval bydlet nutně v pětihvězdičkovém hotelu. Vlastně naopak. Miloval spát pod širákem nebo někde ve stadu. Všechny tyhle dobrodružství bylo právě pro něj.. Cestování na vlastní pěst bylo to nejlepší řešení, ale pro samotnou holku taky hodně riskantní, copa Elliot ten se uměl o sebe postarat. Ale stejně bral raději někoho sebou, protože je to pak větší zábava.. On nakonec udělal to samé, přece nebude celou dobu stát.. Nad její reakcí se musel zasmát. On sám by se také masa nikdy nevzdal, ale raději se zeptal. Neměl moc rád tyhle lidi. Nějak extra si jich nevšímal. A pěkně ho štvalo když oni se srali do něj a pořád mu říkali jak je špatné jíst maso.. ,,Taky bych se masa nikdy nevzdal, ale popravdě.? Nějak extra si nehlídám odkud je.. No možná ještě kdybych si vařil, ale jelikož jím většinou venku, tak ani netuším odkud to je..” řekne se smíchem.. Jo Elliot si snad v životě nic neuvařil. Ne že by to nezvládl, nejspíš by to dal. Ale proč by to sakra dělal.? Je přece pohodlnější si na jídlo někam zajít. Dokázal jíst u rychlého občerstvení i v luxusních podnicích. Elliot se tomuhle tématu chtěl trochu vyhnout. Nechtěl mluvit o tom jak se zvířaty zachází. Bylo to téma o kterém nechtěl mluvit nikdo i když to bylo nejspíš důležité.. BYlo mu jasné že nežije jen z toho co tu vyroste. Elliot by občas rád věděl kde se vlastně tady vzal. Teda jako samozřejmě věděl jak se vyskytl na světě. Ale myslel to tady na univerzitě.. Před rokem byl ještě rozhodlej že se na to vykašle.. Asi se na to nevykašlal hlavně kvůli Jaxtonovi. ,,Neřekl bych že jsem zrovna ztracený chlapec..” zasměje se nad tou poznámkou.. Elliot se určitě jen tak ve světě neztratí.. ,,To si piš že nehodlám.. Ještě budeš brečet až budu odcházet..” řekne se smíchem a nezapomene na ní mrknout.. ,,Studuju vědu.. Přesněji studuju astronomii a astrofyziku..Co ty.? Zahradničení se tu podle mě nevede..” řekne se smíchem.. Ano Elliot byl sice velký průserář, ale měl ve škole celkem dobrý průměr, teda.. pokud tam zrovna chodil. Elliot byl frajírek. Ale dalo se na jeho chování celkem lehko zvyknout a pak vám to ani tak nepřišlo. Pokud jste byl někdo kdo se mu zalíbil, dala se sním vést i celkem normální konverzace..
Elliot Archer Dwight
Poèet pøíspìvkù : 92
Join date : 25. 05. 19
Že se pravděpodobně i on dostává sem tam do problémků, to jí bylo vcelku jasné. Tenhle typ kluků byl typický – dělali si, co chtěli, neřešili, co si o nich kdo myslí, a když už se něco vážně podělalo, cáloval to bohatý tatínek. Nekřivdila jim, to opravdu ne. Každý, ať si žije po svém – koneckonců každý je svého štěstí sám strůjcem. Byla s nimi ale vcelku zábava, pokud to teda nebyli vyloženě rozmazlení fracci, co nic jiného než přepych a to, že se o ně tatínek či maminka postarají, neznali. Takové nikdy vystát neuměla a nejednou se s takovým klukem ošklivě pohádala, když se choval jako idiot. Ještě doma v Austrálii během toho období, kdy si je brávala do postele a neřešila, že už je to klidně třetí jiný kluk během dvou týdnů, na ně měla trochu zkreslený názor. Jednak byli obvykle hezcí, což její povrchní pozornost spolehlivě přitahovalo, jednak byli populární ať už proto, že si popularitu vynutili, nebo proto, že se ostatní chtěli přiživit na jejich penězích a výhodách. Takže dokud se k ní nechovali jako k nějaké služce (pokud si o to sama neřekla, ehm), nechávala je být. Samotné to bylo tehdy fuk, jak se chovají k někomu jinému, nicméně pokud si zkusili otevřít pusu na ni, nedala se a klidně jim dala i pár facek. A facky od ní bolí teď a bolely i kdysi. Na jednu stranu ji to bavilo, ta nezávaznost a možnost užívat si do sytosti, jenže stačilo trochu zestárnout a uvědomila si, jak je takový život prázdný. Co od nich vůbec měla? Kolikrát ani za moc nestáli, ačkoliv po nich jela půlka holek ze školy a hrozně se vychloubali, jací nejsou v posteli machři. Málokdy to byla pravda. Naštěstí ale ani tehdy nebyla jednou z těch holek, co jdou jen tak do klubu, najdou si nějakého kluka a přisají se k němu, jak aby si v tu noc užily. To neměla zapotřebí a bylo to dost pod její úroveň. A i dnes sice vysílala jasné signály, že by to možná třeba i šlo, ale souběžně se nedala jen tak snadno udolat. Žádná slečna Nedostupná, ale ani děvka.
Zatím ještě neuměla odhadnout, jestli Elliot patří taky k té vychloubačné sortě, které ale skutek utek, anebo k těm, kdo vážně něco dovedou a není s nimi nuda. Zatím nebyla, ale to se mohlo pěkně rychle změnit. „Že mě to nepřekvapuje,“ utrousila a roztáhla rty do širokého úšklebku, který zcela jasně říkal, že moc dobře ví, na čem s ním je, a že si nedělá žádné iluze o tom, že by ho mohla zaujmout a omotat si ho kolem prstu. Sama to ani nechtěla, jediné, po čem by možná šla, by byla akorát ta zábava. A bez závazků. „Asi na tom není nic špatnýho, když ti to tak vyhovuje. Asi jsi akorát poznal zatím jen ten špatnej typ holek,“ dodala ještě s pokrčením ramen a uchechtnutím. Ono u kluka to všeobecně nebylo bráno až tak negativně jako u holek. A i ona to tak viděla. Ke klukům to asi prostě tak nějak patřilo – plus si tím někteří museli trochu nahonit ego, takže to dávalo ještě větší smysl. Zato holka, co si dá říct s každým, to není hezký pohled. Asi proto, že k tomu měla sama jednu dobu hezky našlápnuto, se distancovala i od samotné té myšlenky. „Omrzí? Takže se vlastně nudíš a nevíš, do čeho píchnout? Takže bys radši pracoval a nevěděl, kam máš dřív skočit, jen abys měl na jídlo?“ zašklebila se potměšile a zcela jasně ukázala, co si o tom myslí. Věřila, že takový život může být po nějaké době nudný, ale takoví lidé měli hroznou výhodu v tom, že si prakticky bez práce mohli zvolit, jaký jejich život bude. Mohli cestovat úplně kamkoliv, mohli si kupovat cokoliv, mohli se věnovat čemukoliv a zdokonalit se v tom. Peníze jsou klíčem, který otevírá svět. Jde to i bez nich, ale je to dřina. Ne že by tím chtěla srovnávat samu sebe s ním, nebyla na tom nijak špatně a její brigády ji bavily, jen prostě podotýkala, že má alespoň možnost svůj život vyplnit čímkoliv, čím se mu zachce. Od toho jejího pěstování a zahradničení se plynule dostali k jídlu, které minimálně pro ni úzce souviselo právě se zvířaty. Nešlo jí o to, aby se zvířata pro maso vůbec nezabíjela, to by bylo špatně jednak pro ně, jednak pro lidi, kteří maso prostě a jednoduše potřebují ke správnému chodu organismu, šlo jí jen o to, aby mohla prožít pěkný život a nebýt před smrtí týrána. Bylo naprosto odporné, co byli někteří lidé schopní udělat, jen aby z nich dostali maso, které paradoxně ve výsledku nebylo ani tak kvalitní. „To bys mohl zkusit přehodnotit. Je to těžší, když si ho nesháníš sám a nevaříš si, ale jde si zjistit, odkud bere jaká restaurace svoje produkty. Ono…“ na chvíli zvážněla a ztěžka si povzdechla. „Nejsem žádná připitomělá sluníčkářka a zelená paní, ale když vím, co s těmi zvířaty na jatkách provádějí, nechci to podporovat,“ vysvětlila, proč vlastně vůbec něco takového řeší a prostě si nekoupí maso někde v supermarketu, ale nijak víc to nerozváděla – ani ona nad tím nechtěla momentálně přemýšlet a vzpomínat na to. Pochopitelně ne všude je to stejně hrozné, ale nemá jak zjistit, že zrovna tenhle kus pochází z prasete, které nebylo nacpané do malé železné ohrádky s dalším tuctem, krmeno všelijakými hnusy a zbytky a nakonec zabito tím nejkrutějším způsobem, a proto raději sází na jistotu soukromých farem. Naštěstí se od toho ne úplně veselého tématu dostali zpět k těm pozitivnějším věcem, díky nimž na Tempině tváři opět vykvetl úsměv. „Vážně ne? Takže nepřiletí žádnej Petr Pan, aby tě zachránil? Škoda,“ uchechtla se a přešla k dalším provokacím. Prý brečet. Kdy naposledy kvůli něčemu nebo někomu brečela? Jestli se počítá těch pár nekontrolovatelných slz na zápase před pár týdny, kde dostala pěknou ránu do žeber a padla na záda, až jí byl vyražen dech, tak tehdy. Jinak ne, u ní pláč nehrozil. „Škoda, to bych si asi teda měla udělat pohodlí,“ povzdychla si rádoby zklamaně nad tím, že opravdu nehodlá odejít, a vylovila z jedné kapsy jointa a z druhé zapalovač. Pochybovala, že někdo jako on by ji napráskal, a jinak byl tenhle koutek stranou od hlavní cesty i skleníku, takže sem málokdy někdo zabloudil. Zapálila si, roztahala ho a pak mu ho podala s maličko čertovským pohledem, už je ty růžky jí chyběly. Normální cigarety kouřil, ale co Mařenka? „Vědu? To bych do tebe teda neřekla, bez urážky. Co tě k tomu vedlo?“ přiznala se a přidala se k jeho smíchu ohledně zahradničení. „Ne, to fakt ne. Já jsem na sportu – fyzioterapie, jediný, na co bych měla nervy, popravdě,“ zašklebila se. Tohle jí nedělalo problém přiznat. Není hloupá nebo tak, jenom potřebuje, aby ji to studium bavilo a zajímalo, nu a sport jí byl vždycky blízko.
■ cc0400 ■
Tempest Adler
Poèet pøíspìvkù : 29
Join date : 17. 03. 20
Jistě pokud člověk nebyl hloupý věděl že Elliot je sem tam v problému. Někdo z jeho přátel tvrdí že je magnet na problémy, ale to rozhodně nebyla pravda. Možná tomu bylo tak před rokem.. Teď se problémům snaží vyhýbat. Často jsou to jeho přátele co ho do něčeho namočí. Ať už je to bitka kterou vyprovokovali a neví jak z ní ven. Nebo zničení nějakého cizího majetku. Kde jsou ty časy kdy s Jaxtonem kradli jeho otci jachtu.. Z tohohle už ale trochu vyrostl. Teď když měl nějaké problémy tak to bylo většinou za jízdu na červenou nebo že neměl pás. Prostě nic oproti tomu co bylo před rokem. Jak se dokázal vůbec dát tahle rychle dohromady. Asi za to hodně mohl ten box. Dělal spoustu bojových sportů a docela mu to šlo. Asi ten svůj vztek na celý svět vkládal do toho sportu. Ano zní to jako klišé, bohatý chlapec bojující proti celému svět, tak to zase úplně nebylo. Jen jeho otec byl hajzl a Elliot byl v jedné stránce mu dost podobný.. Elliot se taky umí chovat jako pěknej idiot a ne jednou se mu to vymstilo. Pár facek od holky taky už schytal. Nedalo se čemu divit s jeho přístupem k holkám.. Elliot měl okruh opravdových přátel vážně hodně malý.. Pravda ale je že má spousty přátel co se přiživují na jeho penězích nebo tak. Ne že by za ně všude platit, to ho asi ani nenapadne udělat takové hezké gesto, teda pokud se nejedná o dámu. To už je pak jiná. Ale pořádá obrovské večírky a spolku také hodně přispívá když třeba Oliver pořádá párty. Elliot byl přesně ten co v klubu stál a čekal kdy si ho nějaká holka vyhlídne. Ani to tak moc dlouho netrvá, občas si zase někoho vyhlídne on. Ale taky ho to úplně nenaplňovala jak se mohlo zdát.. Elliot by se zařadil rozhodně do té druhé kategorie. Podle něj s ním zábava byla a měl jisté dobré vyjadřovací schopnosti, pokud je teda chtěl používat.. Většinou si své slova dobře promýšlel a říkal holkám to co přesně chtějí slyšet. Často si pak dívky myslí ýže nad ním mají navrh, ale není tomu tak. ,,A já doufal že jsem chodícím tajemstvím po univerzitě. Přitom jsem už pěkně profláklej..” řekne a na oko se zatváří smutně. Vlastně jo. Každý už věděl co je zač. Jako samozřejmě ho neznala celá škola, třeba o něm slyšela od někoho, ale nebylo to zase tak že by někam vešel a každej si z něj sedl na prdel.. Lidé se mu nepletli do cesty, protože věděli že se umí prát, takže co se týká párty.? Na těch má většinou klid, nikdo na něj nic nezkouší. Přitom ten kdo ho zná ví že se mimo tělocvičnu nebo ring nikdy nepere. Maximálně vás sundá a nechá být. Je to takové jeho nepsané pravidlo. Jednou to na něj zkoušel Reece , tomu to tehdy slušně vysvětlil jelikož měl vážně dobrou náladu a od té doby jsou skoro něco jako přátele. Prostě nechává toho kluka být. Když se potkají dají se do řeči nebo tak, ale žádné přátelství až za hrob.. Elliot měl rád zábavu bez závazků. Měl skoro pocit že se pro to narodil. Neuměl ve vztahu asi vydržet. JEdnou měl vážně dlouhý a krásný vztah, no a ty další.? To už byla katastrofa pár skleniček nějaká ta tráva a Elliot už balil jinou holku. ,,Myslíš.? Neřekl bych že na ni bylo něco špatného. Chtěli to nejlepší a tak to taky dostali..” řekne se s tím jeho typickým hrdým úsměvem. Ano Elliot si hodně myslel a pokud dostal příležitost nahonit si ego udělal to. Samozřejmě mu to teď bude moc nějak vrátit, ale to nevadí. Jeho ego jen tak něco neurazí.. To je pravda. Kluci se často chlubí zářezy a nikdo z toho žádnou vědu nedělá, to holky to berou jinak a kluci u holek.? No ty to berou taky zase úplně jinak.. I Elliot neměl rád někoho kdo si každý večer užívá s někým jiným, přitom dělal skoro to samé.. ,,Omrzí tě mít prostě všechno tak jednoduše.. Chápeš. Chci nové auto tak jdu a koupím si ho. Chápu že kdybych musel chodit do práce nebylo by to ono, ale aby sis nemyslela taky jsem byl už párkrát bez peněz. Jen myslím že tě omrzí takové ty párty které jsou pořád stejný, jsou tam pořád ty stejný lidi. Prostě stane se pak z toho takový stereotyp a to nemluvím o lidech kteří se s tebou baví jen kvůli penězům.” Elliot si nechtěl stěžovat na bohatství, ale trochu to tak viděl.. ,,Zase na druhou stranu bejt bohatej má i své světlé stránky. Dovolím si tvrdit že můžu snad cokoliv chci. Co se týká věcí. Lidi moc neuplácím, to je na hovno. Jsou z toho akorát pak větší sračky než byli předtím..” Měl by přestat mluvit o svých penězích, protože se v tom očividně nějak ztrácí. Ano asi by si mohl zjistit kde a co mají za maso, ale to byla zase práce navíc. Byl docela líný co se týče této stránky. Měl dost své práce natož si dělat ještě průzkumy, ale rozhodně to zváží. Možná si udělá čas něco málo zjistit. U stánku stejně často netušíte odkud a co to je.. ,,Chápu chápu, ale možná bych tě trochu přirovnal k zelené divožence. To jak se tu staráš o ty svoje rostlinky..” Ano Elliot a jeho přezdívky klasika. Vždy si všechny nějak pojmenovává. Nad tím že nepřiletí žádný Petr Pan je protočí se smíchem oči.. ,,Na pohádky už jsi dost velká ne? Nebo pořád věříš že princezny zachraňuje princ na bílém koni.? Pokud ano tak to abych si nějakého pořídil..” Nemohl si odpustit takové to nezávazné flirtování. On se jen spokojeně usmál nad slovem škoda.. Dokud má jeho pozornost rozhodně nikam nepůjde. Ona si jeho pozornost získá hned další věcí kterou udělá a to když vytáhne jointa. Rozhodně dal stranou řeči ty hulíš. Tady bys neměla někdo by tě mohl vidět. Jemu taky nikdy nezáleží na tom že by ho někdo mohl vidět.. S úsměvem jí sledoval a když k němu natáhla ruku na malou chvilku zaváhal, ale jen opravdu maličkou. Elliot se nenechal nějak přemlouvat a ona zase jistě nebyla ta co by ho tam přemlouvala. Proto jointa s úsměvem přijal a také si párkrát stáhnul. Ještě to vždy chvilku držel pěkně v sobě aby to mělo ještě lepší účinky. V tomhle nebyl žádný nováček. Než dopověděla svou větu tak si naposled stáhl a podal jí ho zpět.. ,,Jo oni si všichni myslí že jsem spíš sportovec, a skutečně mám k němu blízko, ale věda mě nějak bavila už od mala. Nejsem totiž jenom krásný, ale i chytrý..” mrkl na ní s úsměvem.. ,,Tak důležité je že děláš co tě baví ne..” řekne a pokrčí rameny. Na ničem jiném stejně nezáleželo. Nemělo smysl sedět celé dny v knížkách když vás to nebavilo..
Elliot Archer Dwight
Poèet pøíspìvkù : 92
Join date : 25. 05. 19
Jestli byl vyloženě profláklý, to zase Tempa nevěděla, už se o tenhle okruh lidí nezajímala zase tolik jako dříve, takže leda sem tam zahlédla něco na flickru, podle něhož se lidé jen tak soudit nedali. Nebo dali, ale nebylo to úplně přesné a mnohdy se jeho uživatelé prezentovali mnohem lépe, než jací ve skutečnosti vůbec byli. Tak to ostatně bylo se všemi sociálními médii. Poskytovala fajn způsob, jak být v kontaktu, domlouvat se na schůzkách a podobně, ale reálně se člověk dal poznat jenom osobně. Nebo to si aspoň ona myslela a nedokázala si představit, že by s někým prožívala například vztah přes internet. Pro ni bylo fyzično jednoduše až moc důležité, aby bez něj mohla vydržet a být v takovém vztahu. „To zas asi úplně neposoudím, sbírání drbů mezi moje koníčky fakt nepatří,“ zazubila se s pokrčením ramen. Bylo dost možné, že dřív by o něm vážně hned věděla. Ještě před nástupem na školu by si zmapovala území a všechny možné kluky, kteří by jí stáli za pozornost – a klidně i za víc než jen to. Nicméně i když i teď ráda věděla o různých možnostech, které měla, a o tom, co se dělo ve společnosti, už na tom nelpěla tolik jako dřív. Bylo to prostě o ničem, pořád šlo o to samé a vlastně ji to vůbec ve výsledku nebavilo. Což ale taky mělo výhodu v tom, že tenhle typ kluků automaticky neodsuzovala, jako by to dělali někteří jiní lidé. Je to koneckonců každého věc, jak se bude chovat a co bude dělat. Něco jiného by bylo, kdyby jí tím lezli na nervy, to by se s nimi rozhodně nepárala a prostě by je poslala do patřičných míst. „Těžko říct. Ale asi za moc nestály, když sis je u sebe nepodržel dýl,“ usoudila a na to, že údajně měly ty holky dostat to nejlepší, jen povytáhla obočí a nijak to nekomentovala. Nemusela jeho ego nijak přikrmovat, na to si zjevně bohatě vystačil i sám, případně na to měl ty holky, i když… „Anebo to nebavilo je s tebou, a proto radši zmizly?“ Fajn, sice se znali doslova asi čtvrt hodiny, ale ani to ji nepřimělo se držet nějak zpátky, to prostě nebyl její styl. Navíc bylo evidentní z toho, jak jí cukají koutky a jiskří jí v očích, že ho tím jenom škádlí a nic víc. Nu a pokud se urazí? Jeho problémek, ne její. Člověk si musí umět udělat srandu i sám ze sebe. Takže jí ani nešlo o to, aby ho nějak shodila, to koneckonců neměla ani trochu zapotřebí. Poslouchala jeho vysvětlení, proč být bohatý vlastně ani není taková výhra, jak si většina lidí myslí, a nakláněla u toho hlavu trochu na stranu. Na jednu stranu to chápala, vesměs měl všechno víceméně bez námahy, stačilo jen zvednout telefon, zavolat a objednat si danou věc, kterou chtěl. S lidmi a vztahy to bylo sice těžší, ale to už bývala pro tyhle lidi věc druhotná. „Jo, to chápu, no. Na to už jsem stihla taky přijít, a to ani bohatá nejsem,“ ušklíbla se pobaveně, „asi proto, že nemusíš tolik do práce, máš mnohem víc volného času, kterej je najednou těžší vyplnit něčím, co by se neopakovalo,“ odtušila zamyšleně a ano, asi vážně chápala, co tím chce říct, akorát věřila, že by šlo vychutnat si ty peníze i tak, aby do stereotypu nezapadl. „Moc nepodplácíš?“ zopakovala po něm s dalším úšklebkem a zavrtěla nad tím krátce hlavou. To ho fakt šlechtilo, že lidi moc nepodplácí. Taková přátelství byla z jejího pohledu vždycky o ničem. Vlastně se jim nedalo ani říkat přátelství, pokud bylo založené akorát na tom, že jeden je na toho druhého přisátý kvůli jeho penězům, aniž by ho měl ve skutečnosti rád. Nehledě na to, že to bylo celkem odporný. Jí bylo blbé, když za sebe nechávala někoho platit i tehdy, kdy věděla, že mu to bude moct někdy vrátit. Prostě jí to vadilo a ne proto, že by si potřebovala nutně hrát na silnou nezávislou ženu, prostě to tak měla a s nějakou přihlouplou nezávislostí to nemělo nic společného. „Ale jak se jednou naučíš, jak toho využívat, nudit se nebudeš, neboj,“ mrkla na něj a celkem tomu i věřila. Protože jestli na to nepřijde, pravděpodobně ve třiceti vyhoří, skončí v drogách a tak podobně. „Tak zelené divožence, jo?“ střelila po něm pohledem a otočila se, aby ho mohla zatnutou pěstí praštit do ramene. Nebylo to míněné vážně a ani do toho nevložila všechnu svou sílu, i když i tak bylo cítit, že ji má. Spíš ho prostě chtěla znovu trochu provokovat a tohle bylo to první, co jí přišlo na mysl, přičemž se u toho culila od ucha k uchu – tu divoženku si k srdci nebrala. Nazvalo by ji tak asi hodně lidí, ale co, není hřích chtít se dobře najíst a současně tím podpořit zelený průmysl a zemědělství. „Záleží, na jaký pohádky,“ zastříhala obočím výmluvně a zazubila se jako to největší neviňátko, jaké kdy jen žilo, „ne všechny pohádky jsou o tom, jak princ na bílým koni zachraňuje princeznu. A vůbec, co tě vede k tomu, že bych byla princezna?“ maličko se k němu naklonila a obličejem těsně u toho jeho si ho prohlížela. „Co když jsem zlá čarodějnice, která princeznu zavraždila, a teď jí chce prince ukrást, hmm?“ začala trochu zaklánět hlavu a přitom se ďábelsky uchechtávat. Jo, toho by ona schopná byla, kdyby si usmyslela, že ho chce. Občas ji moc nezajímalo, co chtějí ostatní a jestli jim náhodou neublíží. Nedělala to schválně (většinou), prostě někdy někomu ublížila, aniž by jí to došlo. Co se dalo dělat, ona nebyla stavěná na to, aby neustále přemýšlela nad tím, jestli náhodou někomu přecitlivělému nešlápla na kuří oko. Pak se vytasila s jointem, dostala na něj chuť, jak on dokouřil tu svou cigaretu. Moc se neobávala toho, že by ji Elliot práskl, nu a jakmile si vzal a taky si potáhl, už se toho neobávala vůbec. A stejně, v Kalifornii byla marihuana povolená, problém by mohl být leda tak s tou školou. Vedení by asi nebylo rádo, že tu hulí, ale tak… Nikdo se to přeci nedozví, no ne? Docela ji překvapilo, že studuje právě vědu. Ne že by si o něm myslela, že je hloupý nebo tak něco, akorát jí na vědce prostě neseděl. „Aha, aha, sni dál,“ opáčila a úsměv mu opětovala – pěkný byl, o tom fakt žádná, ale kdyby mu to takhle rovnou nahlas řekla, co by z toho měl? Beztak to slyší pořád a ze všech stran. „Proč zrovna astronomie s astrofyzikou?“ Vesmír je fascinující, to samozřejmě, ale zajímal ji jeho důvod. „Jo, to si taky říkám. Žiju jenom jednou, takže vážně nebudu dělat něco, co mě nebaví. Leda bych za to dostávala hodně peněz, abych si mohla vydělat na to, abych si mohla dělat, co chci a co mě baví,“ přikývla a s náznakem úsměvu si znovu potáhla, přičemž slastně přivřela oči. Nepotřebovala to každý den, jen na to občas prostě byla nálada, a co by se tomu bránila? Nebylo na tom nic špatnýho. Mrkla krátce na mobil, aby se podívala, kolik je hodin. Zanedlouho bude muset jít, aby se stihla přemístit na bazén na směnu, ale ještě měla času dost.
■ cc0400 ■
Tempest Adler
Poèet pøíspìvkù : 29
Join date : 17. 03. 20
Elliot byl svým způsobeném profláknutý, ale nějak ho to extra netížilo. Elliot sice neměl moc rád lidi co jen chodí po škole a sbírají drby, ale zase na druhou stranu když dělá to co dělá není žádné překvapení, že občas něco takového o sobě zaslechne. Jako budoucí vědec by se měl popravdě zaměřit na něco jiného, zatím to ale nevypadalo že by měl mít zářivou budoucnost ve světě vědy. Možná si měl zvolit trochu jinou cestu aby uspěl. Pravda byla že i tak měl dobré známky, ale pořad neměl za sebou skoro žádnou praxi která by se mu hodila až bude nastupovat do práce.. Co vůbec potom bude chtít dělat? bude chtít být vědec? No asi by chtěl, ale těžko říct zda to s jeho minulosti vůbec půjde.. Rozhodne se přestat myslet na to jaká bude jeho budoucnost. Elliot se také drbů moc často nedozvěděl, bylo to možná tím že většinu času myslí jen sám na sebe tak mu je nějak jedno co se říká o druhých.. ,,Tak to jsme dva..Taky dávám přednost trochu jiným koníčkům..” Dalo se vůbec nazvat sbírání drbů jako koníček.? No vlastně asi ano. Protože někteří lidé nedělají nic jiného než že roznášeli drby.. ,,Jaké koníčky teda upředňostňuješ když ne sbírání drbů.?” Tohle ho docela zajímalo. Nějak si nedokázal Tempu nikam přiřadit. Co asi taková holka jako Tempa dělá ve volném čase.? Že by se hrabala jen v hlíně to asi ne.. Určitě bude mít plno dalších zájmů.. Pak se dostanou k jeho jednorázovkám nebo jak to nazvat. Jestli za něco stály.? No ty holky nebyly špatný, ale často v hlavě neměly mozek. To byla věc která mu vadila ze všeho nejvíc. Ne že by si vybíral naschvál ty hloupé, ale každá holka má snad v sobě nějak zakódované myšlenky že kluka který se snima chce jen vyspat změní.. ,,Vlastně některý byly lepší jiné zase horší to je pravda, ale asi to nejspíš nebyla ta pravá..” řekne se smíchem.. Elliot na něco jako je pravá láska nevěřil. Buď se mu někdo líbil nebo ne.. Vlastně ani nechápal řeči o zamilování na první pohled. Podle něj dokáže člověk zaujmout hned co ho poprvé spatříte, ale je to spíš takové to pobláznění něčí krásou a ne tím jaký člověk je. Samozřejmě Elliot byl zastánce že nad ošklivou holkou se neuděláte, proto si také vybíral jen to nejlepší jak tvrdil.. Jeho ego vážně zvedat nemusela, to on hravě zvládá sám a několikrát denně. Její další slova ho znovu donítí se zasmát. Nebral to vůbec jako nějakou urážku. Nebo že by ho chtěla tady nějak ztrapnit. ,,Dovol abych tě opravil. Možná to u některých bylo tak že nedostaly to co chtěly a tak zmizely..” mrknul na ní.. On se nenechá jen tak lehce vyvést z míry.. Byl zvyklí že mu lidé říkají i horší věci.. Některé holky by rád viděl častěji u něj v posteli nebo jen v jeho přítomnosti, ale damá dívka po něm chce třeba něco jako vztah. Elliot si nebyl jistý zda vůbec zvládne být ve vztahu. Někomu se pořád hlásit. Věnovat se pořád jen jednomu člověku… Ano teď se vídal se Siennou víc než bylo nutné. A taky nad tím dost často přemýšlel. Ale oni dva jsou kapitola sama o sobě na dost dlouho. Tím se nechtěl teď zabývat.. Elliot se možná nezdal ale často si uměl udělat srandu sám ze sebe.. ,,No a abych pravdu řekl… Možná se stalo že jsem se párkrát opil a za moc to nestálo..” řekne se smíchem.. Jestli si tím nějak podráží své ego.? Vůbec ne.. Je to něco co se prostě stalo no.. Není na to hrdý, občas mu to někdo vmete do obličeje, ale právě proto že se s tím tak nějak smířil mu to pak nedělá takový problém. Jeho bohatství by ožná nechá už raději být. On se rád chlubil čímkoliv, ale těma prachama zrovna moc ne.. Teda alespoň ne takhle slovně a napřímo. Měl to od fotra kterého nemohl ustát a tak Elliot by se možná i uskromnil, ale jelikož svého fotra nemusí snaží se z něj vyždímat co nejvíc… ,,Prachy mají jednu obrovskou výhodu a to cestování.. K tomu je jich fakt potřeba hodně. Teda pokud se chceš dostat na zajímavé místa.. A teď nemyslím úplně ty nejluxusnější hotely, ale hlavně letenky.” řekne. Samozřejmě miloval dovolenou někde v luxusním hotelu. Vždy v hotelovém baru sbalil nějakou holku a s tou se kolikrát pak scházel celou dovolenou… Ale tam bylo jasné že dívka je s ním jen kvůli penězům. Elliot vlastně dokonce i jeden vztah měl a nebyl zrovna krátký, ale byla to přesně taková ta holka co chodila s jeho kreditkou a Elliot jí používal jako svou ozdobu. No pak mu nějak časem došlo že tohle on nepotřebuje. On je ozdoba sama o sobě tak na co by sebou musel táhnout ještě kouli na řetězu? Vážně právě přirovnal holku ke kouli na řetězu.? Ten kluk bude mít asi vážně trochu problém.. ,,Jo sice nemám práci to máš pravdu, ale mám celkem dost učení..” dělá jakoby hodiny seděl nad knížkama.. ,,Pak taky svůj volný čas věnuju sportu, myslím že bych v tom taky nebyl tak dobrej kdybych neměl tolik peněz.. Prostě prachy hejbou světem otvírají různé možnosti..Ale dost už o penězích..” řekne se smíchem. Elliot se o sobě bavil rád, ale tohle téma by možná mohli vážně opusti.. Zasměje se nad její úšklebkem co se týká jeho podplácení.. ,,Lidi jsou svině.. To se nevyplácí..” řekne a tak trochu se ušije.. Jednou podplatil policistu a ten mu za to chtěl dát věřejné práce.. Časem se naučil u koho si to může dovolit a u koho zase ne.. ,,Pak co se týká přátel.. Ty nikdy nepodplácím.. Rád jím prachy půjčím když potřebujou, ale nikdy bych se nesnažil kamarády koupit, na to je zase tolik k životu nepotřebuju..” pokrčí rameny. No pravda byla že Elliot už drogovou závislost má za sebou.. Teda ne tak úplně. Přestal brát tvrdé drogy dokud ho to ještě moc nepoznamenalo, ale je pravda že pokud jeho život půjde pořád stejný směrem. NEjspíš tak ve třiceti třeba vážně skončí. Ale on by nikdy nepřiznal že s něčím takovým má problém.. Zasměje se když ho praští do ramene.. Sílu docela měla, ale Elliot na to rozhodně neumře.. Na oko se zatvářil že ho to bolelo, ale musel se pak zasmát.. ,,Přesně..” řekne že tu přezdívku myslel vážně. Časem jistě vymyslí nějakou lepší.. Rozhodně to nebyla urážka na její osobu, naopak se mu líbilo jaký k tomu všemu má postoj.. ,,Prava.. Občas ještě unese princeznu drak nebo tak.. No princezny jsou odjakživa krásný přece..” řekne a usměje se na ní, nezapomene u toho ještě trošku mrknout svým modrým očkem.. Nějak ho neznervoznovalo že byla tak blízko.. Její slova ho znovu pobaví.. ,,Hm… To je taky možnost, ale nějak nevidím žádnou bradavici.. Pořád si myslím že budeš princezna..” řekne se smíchem.. Elliot často někomu ubližoval a vůbec mu to nedocházelo, to jak je zahleděný občas do sebe mu nedovolí takovou věc si uvědomit..Spousta lidí říká že on se k tomu nehodí a on sám by do sebe nikdy neřekl že to bude dělat.. Astronomie a Astrofyzika je super. Vesmír je super. Já vím asi klasická odpověď na tuhle otázku. Ale ve vesmíru je ještě tolik neprozkoumaného že umírám občas touhou zjistit co se tam ještě skrývá.. Když se objeví třeba nová hvězda má to pro mě uspokojující pocit.. A hlavně to bude asi tím že můj děda byl astrofyzik. Bral mě jako malého sebou do práce a prostě mi to nějak zůstalo, ale to zní jako hrozné klišé..” řekne se smíchem.. Pak také měl spoustu vzorů jako byl například Carl Sagan..
Elliot Archer Dwight
Poèet pøíspìvkù : 92
Join date : 25. 05. 19
Zas to nebylo u ní tak, že když už náhodou si mohla poslechnout nějakou šťavnatou informaci o někom, odmítla by a řekla, že ji nechce slyšet. Ale i tak by si ji vyposlechla a dost pravděpodobně nešířila nikam dál. Leda by se jí někdo přímo zeptal, jestli o tom něco neví, to pak neměla problém být upřímná. Upřímnost pro ni vůbec byla dost důležitá. „To je fajn, upřímně moc nepobírám lidi, co nemají nic jinýho na práci než řešit ostatní. Asi musí mít fakt nudný životy,“ protočila oči. Drbání, pomlouvání a všechno to drama okolo nebylo nic pro ni. Kdysi možná trochu, ale jakmile jí došlo, že fakt nechce žít mezi všemi těmi falešnými lidmi, začalo se jí to i hnusit. „Hmm, plavání, rugby, venčení psů,“ vypočítala a u těch psů se trochu uculila, „ona to je vlastně brigáda, ale baví mě to, takže to počítám taky. Kdybys někdy potřeboval pomoct s chlupáčem nebo o někom věděl, dej vědět,“ mrkla potutelně – možná, že za tím byl takový maličký pokus zajistit si i další setkání, a možná, že ani ne. U ní jeden nikdy nevěděl, o co přesně jí jde, což patřilo ke kouzlu její osobnosti. Žádná nuda. „A ty? Ne, nech mě hádat!“ zeptala se a hned ho i zarazila, protože ji něco napadlo. „Vsadím se, že určitě hraješ basket… Nebo lakros, ne, počkej, to nebude ono, ty nejsi týmovej hráč,“ olízla si ret a s mírně přimhouřenýma očima si ho prohlížela a odhadovala. „Ne, to bude individuální sport, možná dokonce bojovej, jak se tam dívám,“ hádala dál, a nakonec jen mlčky povytáhla obočí a tázavě se na něj zadívala, jako by se ho ptala „Tak co? Trefila jsem se?“. Co se pak týkalo jeho záletů s holkama (který mimochodem nejspíš taky byly jeho koníčkem), nemohla si pomoct a musela si ho dobírat. Nijak se ani nepokoušela v tomhle ohledu krotit, však to nebylo potřeba. A nedělala by to ani ve společnosti někoho jinýho, prostě to nebyl její styl. A on to bral sportovně a nenaštval se, což se jí líbilo. „Nesmutni, jednou určitě ta pravá přijde,“ chlácholila a plácala ho po rameni – prve procítěně, ale brzy vykoukl i úšklebek, který prozrazoval, že si o něm nedělá žádné iluze a nemyslí si, že kdovíjak touží po tom, aby objevil jen tu jednu holku, s níž by chtěl prožít zbytek života. „Jasně, kámo, říkej si tomu, jak chceš,“ zasmála se krátce v náznaku, že tomu stejně moc nevěří, i když jí to bylo vlastně jedno. Nepotřebovala ho shazovat ani povzbuzovat a celkem by jí ani nedělalo problém věřit, že v posteli není tak špatnej. Minimálně svaly má, takže i kdyby nic jinýho nefungovalo, na ně by se koukat a sahat dalo. „Ale ale ale…“ musela se smát, „alkohol je holt svině,“ zašklebila se a zasvítilo jí v očích, ovšem ne nijak výsměšně. I jí se stalo, že se opila tak, že místo toho, aby se po předehře na něco zmohla, radši usnula. Stane se a nemá cenu to popírat, každý má chvilky, na které není dvakrát pyšný. Co se týkalo toho cestování, musela mu dát za pravdu. Nebo aspoň částečně. „To je pravda. Ale dá se to vymyslet i levně, pokud nepotřebuješ nutně letět letadlem, nevadí ti stopovat, umíš se domluvit s místními a tak, jen na to musíš mít koule, když nevíš, jestli budeš mít vůbec tu noc kde spát,“ podělila se s ním o své zkušenosti, „my jsme takhle vyrazili jenom s batůžkama podél pobřeží Austrálie na člunu, asi jsme museli být zhulení, když jsme se pro to rozhodli, ale bylo to nakonec skvělý.“ Byla to sice její domovina, ale přírody tam byla spousta a za každým rohem číhalo něco nového, co čekalo jenom na ně. Třeba žraloci. Ale ti byli většinou v pohodě a kolikrát se lekli úplně stejně jako ti lidi, co na ně narazili. „Jo, už tě vidím, jak celý odpoledne trávíš jenom nad školou,“ nevěřícně se ušklíbla a zavrtěla hlavou. Nijak mu to nevyčítala, však sama nepatřila mezi ty nejpoctivější ohledně školy, tak co. Ale bavilo ji to, co studovala, a chtěla se tomu jednou vážně věnovat, takže nakonec se všechnu látku přece jenom naučila. Nakonec. „Jo, to teda hýbou,“ přisvědčila s povzdechem. Neměla nic proti bohatým lidem, jenom neměla ráda ty, co si kvůli tomu až moc vyskakovali a dělali ze sebe lepší lidi jen kvůli tomu. S tím, že by se měli bavit o něčem jiným, souhlasila, i když to podplácení taky nebylo zrovna hezký téma. Jen cukla obočím a nic mu na to neřekla a pak zlehka kývla. „Takoví ‚přátelé‘ by ani nebyli přátelé,“ naznačila prsty ve vzduchu uvozovky, „byli by ti k ničemu a stejně by tě nechali, když bys je nejvíc potřeboval,“ utrousila ještě a ano, mluvila z ní zkušenost. Ne že by se pokoušela své přátele podplácet, ale s falešnými lidmi si svoje zažila. Moc to však neřešila a nebabrala se v tom. Radši vytáhla jointa a zapálila si, než on přišel s tou její přezdívkou. Za to si vysloužil jednu pěknou ránu, ale jelikož neměla ani v nejmenším úmysl mu vážně ublížit, nemohlo to moc bolet. Ne někoho, jako byl on. Nad tou „nenápadnou“ lichotkou se ušklíbla. „Mohla jsem použít kouzlo a proměnit se na krásnou princeznu, vsadím se, že pro čarodějnici to není vůbec těžký,“ pokrčila rameny jednoduše a nonšalantně mu podala toho jointa. „Měl by ses dívat důkladněji, možná jsou dobře schovaný,“ nadhodila ještě a s tichým smíchem se odtáhla. V tomhle už byl dost jasně schovaný dvojsmysl a taky taková skrytá výzva. Dovolila by mu něco víc? Kdoví. Možná. Možná někdy. Kdyby ji bavil i nadále a nezačal ji nudit. To se uvidí až časem. Převzala si zpět jointa, potáhla a mezitím poslouchala, jak jí povídá o té jeho astronomii a astrofyzice. „Jo, to chápu, kdoví, co se tam skrývá – a kdo,“ přikývla a musela uznat, že ji nakonec přece jenom překvapil. Nejdřív od něj čekala, že bude prostě jen další frajírek, co nad věcmi moc nepřemýšlí, o okolí se nestará a prostě si jede jen svůj život. Ale on tam někde uvnitř byl i inteligentní kluk, jenom byl schovaný. To bylo zajímavé. „A mít takovej vzor v rodině je taky fajn, určitě je děda rád, že ses na to dal taky,“ věnovala mu úsměv a opět mu podala jointa. Už moc nezbývalo, ale pořád tam pěkných pár tahů bylo. Podívala se na mobil, aby opět zkontrolovala čas, a zjistila, že už opravdu musí vyrazit, aby vše v pohodě stíhala. Takže se začala zvedat a skládat své věci do tašky. „Musím letět do práce – na bazén, dělám tam plavčíka, takže kdyby ses někdy chtěl stavit…“ prozradila mu s významným mrknutím a přehodila si tašku přes rameno. Pokud jí chtěl vrátit toho jointa, mávla nad tím rukou, ať už ho dokouří sám, a pak mávla znovu na rozloučenou a vytratila se v uličkách skleníku.
>> pryč
■ cc0400 ■
Tempest Adler
Poèet pøíspìvkù : 29
Join date : 17. 03. 20
Elliot drby taky nějak nešířil. Když třeba zjistil že jedna dívka z univerzity tančí v jednom nejmenovaném klubu, tak jí sice vyhrožoval že to poví dál, ale neřekl to. Elliot byl hajzl na jednu stranu. Nejspíš by to někomu řekl kdyby to bylo v jeho prospěch, ale zatím taková situace nenastala. Zatím si to nechával pěkně pro sebe.. ,,Jo to je přesně ten důvod proč to dělají.. Jejich život není nijak zajímavý, tak si ho zpříjemní aspoň tím že někoho někde pomluví..” Jemu na tomhle extra nějak nezáleží. Věděl co se o něm říká. A bylo mu to úplně jedno. Výběr koníčků se mu celkem líbil. Elliot měl taky rád plavání, potápění a vše co souvisí s vodou. Milival jen tak někam zajet s klukama a z nějakého útesu sákat do vody. Jeho máma mu říkala že se jednou zabije a vážně při tomhle hrozilo velké nebezpečí, ale miloval ten adrenalin. Elliot měl vlastního psa, takže venčit cizí nechodil, ale bylo od ní hezké že to dělala. Každý pes nemá takové štěstí že se mu někdo věnuje jako se Elliot věnoval svému psu. Sice ho neměl u sebe pořád, protože byl ve spolku a jak všichni víme tak zvířata nesmí, ale jeho bratr bydlel kousek a měl ho u sebe. Stejně za tím psem pravidelně dochází a bere ho do parku nebo si s ním jde někam zaběhat.. ,,Rugby.? Zajímavé..” řekne překvapeně.. 2Ml se možná zeptat jeslti hraje nebo ho chodí jen sledovat. On měl raději basketbal. Chodil si pravidelně s klukama jen tak pro srnadu zahrát. Do univerzitního týmu se ale nehlásil, měl svůj sport kterému musel věnovat veškerý čas když to šlo.. ,,No já si většinou psa venčím sám, ale už se mi párkrát stalo že jsem nemohl.. Budu na to pamatovat..” řekne s úsměvem. Tohle si vážně musel zapamatovat. Protože nebude muset cpát psa nějakému svému kamarádovi jak minule.. A jistě by bylo fajn se s ní znovu vidět. Působila na něj zatím velmi dobře. Teď v tom náhodou nehledal žádný postranní úmysly. Celkem ho to tu zatím bavilo, takže by se spíš mohli sejít někdy jako přátele, než aby za tím hledal něco víc.. On a jeho koníčky.? Měl jich hodně, ale jeden byl vážně na špici toho všeho. ,,Dobře tak se ukaž..” řekne se smíchem. Hodně lidí si myslí že Elliot hraje fotbal. Nevěděl proč si to každý hned myslel, ale už to slyšel hodněkrát...Když spustí s basketem a lakrosem zasměje se. Chtěl už spustit že se plete, ale ona pokračovala dál..,,Jo týmové sporty mi moc nejdou, rád se spoléhám sám na sebe..” Celkem dobře teď celou situaci odhadla. Nebyla ztráta času když se rozhodl zajít za zrzkou která si hraje na zahradnici.. Odhadla ho vážně skvěle.. Věnoval jí malej úšklebek a uznale kývl hlavou.. ,,Jsi fakt dobrá.. Máš pravdu.. věnuju se převážně bojovým sportům.. Chodil jsem jako malej na karate, teď už několik let dělám taekwondo a tak před rokem jsem začal s thajským boxem kterému se věnuju teď naplno..” řekne s úsměvem. Tohle neříkal protože by se chtěl chlubit co všechno umí. Byl na sebe samozřejmě hrdý, ale miloval to. Miloval všechny ty sporty. Bylo to něco o čem se dokázal bavit normálně a nikdy se nepovyšoval nad ostatní. Byl si vědom co dokáže. Poháry a všechny tyhle věci co vyhrál to dokazují, ale nikdy se někde nechlubil že je nejlepší zápasník na světě. Elliot kvůli tomu rozhodně není smutný. Nějak mu na tom nezáleželo kdy se tu ta pravá oběví. Stejně by ho akorát rozptylovala a neměl by tolik času na trénink.-. Zasmál se když ho poplácala po rameni i následně jejím slovů. Za prvé bylo vtipné jak ho oslovila kámo a že si tomu má říkat jak chce.. Když se mu smála po tom co se jí svěřil nahodil na oko naštvaný výraz. Trvalo to tak dvě sekundy než se začal taky smát.. ,,No to se prostě stane a když někdo tvrdí že jemu se to stát nemůže lže.” řekne se smíchem.. ,, Dá se to rozhdoně vymyslet levně.. Přesně jak říkáš, můžeš stopovat, ale pro holku to podle mě není ta nejbezpečnější varianta..” Myslel to vážně. Nebylo to něco při čem vám nehrozí žádné nebezpečí. ,,Miluju tohle cestování, ale poslední dobou mám celkem moc zhýčkané přátele. Byl jsem v Riu jen s batohem. Zaplatil jsem si teda letenku tam. Ale jakmile jsem tam dorazil, vzal jsem foťák, vypnul telefona mohl jít. každý den jsem byl někde jinde a snažil se vidět všechno. Samozřejmě nějaké peníze jsem musel mít. Jít samotný do té džungle není zrovna nejrozumnější. Rio je hrozně fajn. Jestli si tam ještě nebyla měla bys tam vyrazit..” řekne. Vždy byl rád když mohl někoho přesvědčit k tomu aby se sebral a cestoval a užíval života, u ní to ale nebylo potřeba sama to nejspíš milovala. Tohle bylo rozhodně něco co měli společného… ,,Minule léto jsem stanoval v Japonsku na Fuji.. To bylo taky super..” řekne zasněně když si na to vzpomene..Představa jak Elliot sedí celý den nad knížkama byla fakt komická..Přátele co jsou s vámi jen kvůli penězům je spousta. Naštěstí Elliot měl pocit že už se všechn zbavil.. Teď měl pocit že už má jen ty pravé přátele. Pak se dostanou k tomu že není žádná princezna.. ,,Myslím že čarodějnice by si přičarovala spoustu peněz a nechodila by venčit.” řekne s úsměvem.. Nějak se jí neposmíval že to dělá, tak to nemyslel. Bylo to od ní hezké a Elliot tohle občas dokázal ocenit, jen to asi neříká úplně nahlas a každému.. On si jointa zase rád přebral. Tohle jí bude muset někdy oplatit. Pozvat jí zase na nějaký kouřový dýchánek. Bože to zní tak hrozně. Nechápal jak to jeho kamarád mohl používat. Ještě že to Elliot neřekl nahlas.. V té vědě Elliot sám dvojsmysl zaslechne. I kdyby to tak nemyslela on by ho tam stejně slyšel.. Musel se nad tím jen ušklíbnout.. Možná někdy dostane příležitost to prozkoumat.. No není si jistý zda by hledal zrovna bradavici, ale určitě by se rád podíval.. ,,Někdy to budu muset zkontrolovat.. Chápeš jen z důvodu bezpečnosti. Nemůžu dovolit aby tu pobíhala když tak nějaká čarodějnice..” řekne s drzým úšklebkem.. Elliot vážně nebyl zase takový debil, ale byl opravdu hodně hluboko schovaný ten Elliot co by dokázal být na každého milí.. Zajímalo ho jestli věří třeba na život ve vesmíru. Elliot zatím nevěděl co si o tomhle moc myslet. Hodně toho četl, ale opravdu sám na vlastní oči nějaký důkaz neviděl.. ,,Jo je pyšný. řekl bych. Do jisté míry. Přece jen dělám dost problémů. Ale měla bys vidět když se hádá s mým otce. Nějak se nemůžou shodnout zda je lepší celý den čumět do vesmíru nebo mlátit lidi do bezvědomí..” řekne se smíchem.. Bylo občas komické když se jejich rodina sešla. Ale Elliot zase tak superově se svým otcem nevycházel. Jediné za co mu byl vděčný bylo to že ho jako kluka přihlásil na karate.. Když řekne že musí jít do práce tak jen přikývne.. ,,Hm.. To pozvání jistě zvážím… Doufám že když se budu topit že mě nenecháš umřít..” řekne se smíchem.. Elliot tam ještě chvilku zůstal přece jen nikam nepospíchal. Nakonec se sebral a odešel do spolku..
KONEC HRY
KONEC HRY
Elliot Archer Dwight
Poèet pøíspìvkù : 92
Join date : 25. 05. 19
Ryker se o zahradničení nikdy nezajímal, jednak se o to nezajímala žádná z těch jeho populárnějších tvářiček, jednak to nepatřilo mezi věci, které by se daly naučit v tom jednom malém domečku s umělým trávníkem. Nikdy k tomu neměl blízko, máloco si z toho pamatoval, tedy až na nějaké zajímavé výjimky z hodin biologie, a povětšinou ani neměl tucha, že by tahle škola měla vlastní zahrady. Bylo to vcelku logické, samozřejmě, přeci jen zde bylo poměrně dost oborů a dost lidí, co se zajímalo o pěstování rostlinek, vážně jakýchkoliv, pokaždé se mu to však nějak vytratilo z paměti, která si teď vážně potřebovala trošku odpočinout. Od všeho. Pravděpodobně by jej to ani nenapadlo, kdyby den předtím nepomyslel na svou želvičku, na to, jak se o ní bude starat a odkud pro ni vezme jídlo. Měl tedy něco již u Caleba, něco by také mohl kupovat, ale… nejí náhodou listy? A tak se mu zrodil ten vážně geniální a pro něj typický nápad, že by mohl z těchto zahrad potají krást listy a krmit jimi svou vlastní želvu. Nemyslel to vážně, zatím tedy ne, ale stačilo to k tomu, aby si vzpomněl na existenci těch několika skleníků, o kterých slyšel, že jsou vážně pěkné a zajímavé. Nevěděl, jak zajímavé zrovna mají být, ale odhadoval, že si zde lidi vážně pěstují cokoliv. Ať už to mělo být jakékoliv, neodolal, rozhodl se, že se další den pěkně porozhlédne po nějakých rostlinkách, ze kterých by mohl pravidelně krást (byla by to vůbec krádež?) listy, zejména ale potřeboval oddych. Zase jej tížila škola, opět se cítil být přehlcen jak učivem, tak lidmi, které si k sobě s úsměvem nadále pouštěl -lehce řečeno toho bylo hodně, tolik, že to musel řešit samotou, což pro něj typické rozhodně nebylo. Neočekával, že tam bude sám, to by pro takové všední odpoledne bylo vážně podivné, ale nevyšel se společností, což podivné na druhou stranu bylo. Nijak dlouho nepřemýšlel nad tím, co si na sebe vezme, jednoduše se navlékl do béžových kapsáčových kraťasů, díky kterým se cítil více jako nějaký zahradník, přihodil i prosté bílé tričko, čehož později bude zajisté litovat, až se tedy zašpiní, a nezapomněl si vzít alespoň ten menší baťůžek pro všechny případy. Tedy kdyby potřeboval chytře skrýt důkazy o jeho nešikovnosti v případě, že by jedním špatným krokem zašlápl něco… zeleného. Ze spolku vyšel s poměrně dobrou náladou, alespoň lepší než tou, která jej poslední dobou sužovala, jarní sluníčko všem pěkně svítilo do ksichtíků a všechno ostatní působilo idylicky, ostatně jako vždy. Tak tedy odolal oné sžíravé chuti si jednu ještě zapálit a přenechal to horším chvílím, přeci jen ty cigaretky nebyly tou nejlevnější věcí v okolí, k tomu slyšel, že pěkné květinky dokáží zlepšit úplně všechno. Nechal se vést lidmi, tedy ke škole, odhadoval, že většina z nich bude mít přednášky, přeci jen by to jinak bylo podivné, dobrovolně se ke ní přibližovat. A on to přesto jen dělal – byl podivný, nic nového. Oddělil se až ve chvíli, kdy zahlédl něco, co vypadalo jako skleník. „Helemese,“ zamumlal v doprovodu krátkého potřesu hlavou. Co tu vůbec dělal? Pokračoval k jeho vchodu, ale zatím si rozhodně nebyl jistý tím, zda se mu dovnitř vážně chce, nebyl si jistý snad ničím. Pomalu opět netušil, co jej to napadlo, vždyť měl být třeba… ve společnosti lidí, byť mu ten nepříjemný pocit na zátylku říkal, že to by měl právě vynechat. Tak si tedy frustrovaně povzdychl, opřel se o nějakou blízkou zeď u vchodu do těch skleníků a v kapse si pohrával s krabičkou – možná by mu ta jedna pomohla se dostat do nálady. Nebo také ne.
Ryker T. Turner
Poèet pøíspìvkù : 32
Join date : 30. 10. 19
Po plese se mu honilo hlavou tolik myšlenek, že si kuřácké pauzy dělal o něco častěji, protože alespoň v těch momentech měl v hlavě prázdno. Sice pak přišly myšlenky, co by mu na to řekla ona, ta blonďatá víla, která mu bez přestání okupovala mysl, jenže za ten chvilkový klid to stálo. Alespoň nemusel přemýšlet, proč se s ní cítí tak… jinak, tak hezky jinak. Dnešní den nebyl výjimkou. Seděl zrovna nad jednou prací, co musel odevzdávat do školy, jenže nějak nedokázal o Verlaineovi a jeho dekadentních přátelích přemýšlet, jelikož i tuto dobu dokázala vzpomínka na jarní ples rozzářit. Naštěstí byl pilným studentem, ostatně tak jako vždy, proto si mohl dopřát pauzu, snad i dokonce celý volný den a nic do školy neřešit, proto s tichým povzdechem poklidil svůj pracovní stůl tak, aby na něm byl pořádek a ve všech papírech se i později vyznal. Ctil svůj pořádek a měl rád, když se dokázal ve svých věcech bez problémů vyznat, protože hledání toho jednoho papíru, který by nedejbože někam založil, ho stresovalo natolik, že byl opravdový poctivec při sklízení a zaklízení. Někdo by to možná označil za hraniční s obsesivně kompulzivní poruchou, tomu by se on ale pravděpodobně jen vysmál. Pohodlné třičtvrťáky vyměnil za džíny, jen tričko si nechal stejné, ačkoliv do skleníku možná bílé tričko nebylo nejlepším nápadem. Nu což, chodí tam čas od času a nikdy se špinavý nevrátil, tak snad tomu tak bude i dnes. Možná se divíte, proč se neušpiní ve skleníku, když se tam vyskytuje tolik rostlin… jenže on se o ty rostliny nestará, on si tam jen vyhlédl jedno pěkné místečko trochu bokem, kde se dokonce dá trochu větrat, a chodí tam kouřit. Teddy by ho asi hnala – těžko říct, zda za ty cigarety nebo za to, že kouří u milovaných květin, ale ta o tom neví a zrovna na svou milou sestřičku si dává pozor. Jednou jí o své slabosti snad řekne, jen by to rád měl ve své režii, ne aby byl načapán a musel to vysvětlovat. Již zmíněné cigarety si tedy strčil do kapes džínů společně se zapalovačem a konečně zamířil ze spolku do své oázy klidu. Vzal ten klid tak vážně, že si s sebou nevzal nic víc než cigarety, žvýkačky a klíč od pokoje, aby nebyl ničím rušen. Po cestě ven ještě jako slušný chlapec odevzdal prázdný hrníček od ranní kávy a už se volným krokem vydal až ke školním zahradám. Sluníčko ho příjemně hřálo do obličeje, jako ho hřála vzpomínka na Tabbs… sám nad sebou se mírně zamračil, ale to už ho jeho nohy donesly k cílové destinaci, jenže než stačil vkročit dovnitř, všiml si, že tu není sám. Tedy s tím počítal, přeci jen nebyla žádná nekřesťanská hodina či špatné počasí, které by studenty drželo zavřené ve svých pokojích, jenže nečekal setkání se známou tváří. Nejistým krokem se došoural k Rayovi a opřel se vedle něj, nechávajíc mezi nimi na moment ticho, než se rozhodl promluvit. „Narazil jsi na další z mých kuřáckých míst?“ pronesl polohlasem, protože se touto kratochvílí ani jeden z nich příliš nechlubil, tak proč se o tom hlasitě vybavovat na veřejnosti. Sice nebyli přímo na onom místě a přivlastňovat si celý skleník jistě nebylo vhodné, nicméně Lincoln spíše jen žertoval. Přišlo mu úsměvné, že člověk, kterého potkává za tou budovou, se ocitne i tady, na dalším kuřáckém místě. Zkrátka vrána k vráně sedá.
color #ffcc66
Lincoln Silver
Poèet pøíspìvkù : 144
Join date : 22. 09. 17
Nápad kouřit kolem skleníků asi nebyl zrovna ten nejchytřejší, rozhodně ne pro vysokoškolského studenta, který byl obklopen rovnou několika řády o tom, jak se zde chovat. Že by jej to příliš zajímalo, se říci nedalo, ale i těmito pravidly neomezenému člověku by došlo, že ty cigarety představovaly trochu risku, jak tedy pro hořlavý materiál, tak pro samotné rostlinky, které si zde poctivě žily. Vlastně měl pocit, že někteří studenti si zde zasadili pár těch méně poctivých rostlinek, ale to jej přeci jen příliš netížilo, rostlina jako rostlina. A i přestože se kvůli tomu cítil špatně, jenom stěží odolával tomu si tu krabičku vytáhnout a zalézt na nějaké pěkné a prázdné místečko, které by mohl trošičku znečistit. Začal pochybovat, že by tu něco takového bylo. Byl zde vůbec někdy? Musel být, ale málokdy v okolí dalších lidí věnoval pozornost tomu, kde se to vůbec nachází - jedna z dalších vlastností, která jej brzy dostane do hrobu, nebo do obchodu s bílým masem. Opřel se o tu náhodnou, snad čistou zeď v naději, že si trochu odpočine, kdovíjak, a když to značně (překvapivě) selhalo, povzdychl si ještě jednou. Frustrovaný, nešťastný Ryker nebyl tou typickou osůbkou ve společnosti dalších, nebyl to onen Ray. Ne dnes, ne teď, kdykoliv jindy? Ovšemže. Cítil se být rozpolcený, ostatně jako pokaždé v těchto chvílích, nějak ztrácel přehled o tom, co si touto vycházkou potřeboval dokázat. Samostatnost? Autentičnost? Možná jen v jeho růžovoučkých snech. Pohrával si s krabičkou v kapse a připomínal si, jak velice silný je a jak bude moci odolávat. Bohužel, ani jeho naivní hlavička tomuto neuvěřila, ne na dlouho. Každopádně teď nemohl, nerad kouřil na veřejnosti, věděl, že ne všichni z těch mnohem známějších kouřeni tolerovali. Byla to jedna z klíčových věcí, co musel skrývat, a skrývání? To bylo něco, v čem exceloval. Probíjel v tu chvíli svou kapsu, jako kdyby se díval přesně na onu krabičku, jako kdyby ji dokázal přesvědčit. Ještě ne. Bylo to také v té chvíli, co tam telepaticky promlouval ke svým cigaretám, kdy si uvědomil, že se vedle něj nachází další osoba. Ještě ne, další osobu také příliš nepotřeboval. A když se otočil, aby mohl zjistit, kdo jej to tam přivítal, rovnou dostal pěknou otázku, jednu jedinou od jednoho jediného. Existovala jen hrstka lidí, která o jeho menší závislosti věděla, a tohle byl bezpochyby jeho jediný spolužák na seznamu. Lincoln. Nahodil úsměv, to jediné, co v takových chvílích dokázal, naklonil se k němu blíže, načež stejným hlasem odvětil otázkou: „Takže to ty kouříš ve sklenících?“ Ne, že by o někom takovém slyšel, vlastně to ani nemyslel vážně, o čemž napovídalo to jeho zachechtání se. „Hodlal jsem někomu ukrást pár listů pro Evču, ale… to kuřácké místečko nezní špatně,“ odpověděl napodruhé, ačkoliv to zrovna smysluplnější nebylo. Ve skutečnosti skoro vůbec, vypadlo to z něj uprostřed další myšlenky na cigaretu, a když se to smíchalo s tou jeho další podivnou náladou, nevznikalo z toho nic dobrého. Každopádně byl rád, že jej zde překvapil Lincoln, přítomnost kohokoliv jiného by jej mohla nanejvýš dále frustrovat, jelikož, jak už bylo zdůrazněno, Ray tu cigaretu vážně, vážně potřeboval. Nebo si to alespoň myslel. Odlepil se tedy od té zdi, jelikož jej od úlevy oddělovalo jedna krátká cesta do skleníků, a rovnou se tak ještě jednou na svého parťáka pousmál. „Táaakže, veď mě,“ vybídl jej s rukou namířenou na vchod do skleníku, tvář mu tak nakrátko zdobil nepatrný úšklebek – a ruka zasunutá v kapse onu krabičku začínala svírat až křečovitě.
Ryker T. Turner
Poèet pøíspìvkù : 32
Join date : 30. 10. 19
Strana 3 z 4 • 1, 2, 3, 4
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru