Konečně tu byl víkend.! Žádná škola, žádná práce na víc. Ano Elliot skutečně dělal do školy práci navíc, byl to sice podle všech flákač, ale prospíval skoro s vyznamenáním. Byl velmi chytrý a věděl že se mu to jednou v životě bude hodit. Má dneska na večer naplánovanou jednu párty, ale ještě než se na ní vydá se rozhodne jít si zaběhat. Snažil se stále si udržet dobrou kondici aby se při zápasech nezadýchával. Poslední dobou co každý víkend tráví někde na párty vyšel docela ze cviku, to že kouří jako fabrika ničemu nepomáhá.. Na nejbližší hřiště to má sice kousek, ale tam se mu o víkendu moc nechtělo. Bývalo tam hodně lidí a dost možná je tam nějaká školní akce, moc se takových akcí neúčastí, přece jen to byla podle něj nuda. Teda pokud se nejedná o nějaký večírek..Rozhodl se že k běhaní využije univerzitní park, moc lidí tam snad o víkendu nebude. Ještě než se tam vydá odveze jednoho ze svých přátel domů. Rozloučil se s ním a slíbil že večer rozhodně dorazí. Zrovna mu na semaforu zasvítila zelená barva a tak se rozjel směrem zpět k univerzitě, kde se nedaleko nacházel i univerzitní park.. Ve stejnou dobu mu však pod kola skočila nějaká holka. Jen tak, tak stihl zastavit.. “Kam čumíš náno jedna pitomá.!” Křikl na ní z okýnka, bylo zvláštní že nepoužil nějaké sprosté slovo z jeho sbírky.. “Kráva.” Řekl si sám pro sebe.Za pár minut už parkoval u univerzity. Prohlédl si své auto a doufal že tam na něm nebude jediný škrábanec. Nevěděl jestli by ho víc štvalo že jí přejel nebo že mu ta nána zničila auto. Měl rád svoje naleštěné autíčko. Samozřejmě mu ho pořídil tatínek, ale co, nikdo se neptal odkud ho má, hlavně že ho má a že může vozit své kámoše.. Bylo tu pár holek, které se po něm začali hned otáčet a jeho ego bylo pohlazeno a ještě o trochu víc narostlo.  Dála se tu na trávě povalují různí lidé, kteří se buď jen tak válí nebo si čtou. Byl rád že tu dneska nebyl nikdo z jeho přátel, určitě by toho běhání nechal a šel by se raději bavit. Jelikož ho ale cca za měsíc čeká jeden z jeho zápasů musel začít tvrdě makat, dlouho se žádného zápasu neúčastnil a rozhodně nechtěl skončit poslední, proto vážně bylo na čase začít něco dělat… Dal si nejdřív takový poklus přes park, potřeboval se trochu protáhnout, rozhodně nestál o natáhnutý sval. To by mu totiž ještě tak chybělo, už teď se mu do toho moc nechtělo, ale když on asi ani nic jiného neuměl. Byla to asi jediná věc která ho pořádně bavila, ale s jeho životním stylem to dlouho nebude moc dělat . Když je Elliot dostatečně rozhýbaný přidá na tempu a běhá asi dvacet minut. Když už nemůže a do boku mu vystřeluje pichlavá bolest zastaví se a pomalu se rozejde k lavičce kde si odložil věci. Vezme láhev s vodou a konečně zažene tu obrovskou žízeň. Pak sáhne do černých kraťasů a vytáhne krabičky malborek, marně po kapsách hledal zapalovač, ten totiž ležel na sedačce jeho drahého auta..”kurva” řekne si potichu a krabičku naštvaně hodí na lavičku, krabička se odrazí a spadne nedaleko něj.. Ještě se necítí na to jít znovu běhat a tak se jen kouká po lidech kolem něj..

Ani neví jak dlouho tam jen tak sedí a čumí do země. Jen tam tak seděl a přemýšlel, ani neví kdy se naposled takhle zastavil a přemýšlel. Nežralo ho svědomí nebo tak něco. On nikdy ničeho zatím nelitoval. Vše si dělal podle sebe, každé jedno rozhodnutí bylo jen na něm, takže čeho by taky litoval. Nelituje ani toho že kvůli němu začalo pár lidí brát drogy a tím se jejich život dostal do pěkných sra*ek. Spíš přemýšlel co by všechno v životě chtěl ještě dokázat, on toho zatím moc nedokázal. Ano vyhrál pár zápasů, ve škole měl celkem dobré známky, ale co jeho zbytek života.? No nedělal nic jiného než že chlastal, občas hulil, chodil za holkama. Někdy se účastnil i nelegálních závodů. Z toho taky jednou měl pořádný problém. Nebyl to ale takový problém který by jeho bohatý otec nevyřešil. Musí se vzchopit jinak se tu ještě sesype jak hromádka neštěstí, neví co to sním bylo, asi chtěl prostě kouřit, možná až příliš čerstvého vzduchu.. Bylo to tím že měl v těle nedostatek nikotinu, byl to silný kuřák a chytal pěkného nerva že si nemůže zapálit. Je přece v  univerzitním parku, není možný aby tady nějaký ten exot neměl zapalovač. Kdo sakra v téhle době u sebe nenosí zapalovač.? Kouří snad každý druhý koho zná a tady neprojde jediný týpek se zapalovač. No sr*t na to, prostě to bude muset nějak vydržet, možná bude jednodušší když se prostě sebere a půjde domů. Začal se rozhlížet kolem, šla kolem nějaká holka a tak jí hned zastavil. “Máš oheň.?” Zeptal se a už se chtěl ohnout pro svou krabičku cigaret, ale byla moc daleko a když mu holka řekla že oheň nemá nemělo cenu dělat tenhle zbytečný pohyb. Holka si nejspíš myslela že to byl tah jak sní navázat kontakt, to on ale rozhodně neměl v plánu. Neměl v plánu se teď bavit s nikým, možná s někým kdo mu půjčí oheň a on si konečně zapálí.. Pomalu si začal sbírat věci z lavičky, stejně co by tu dál dělal.? Běhat už se mu nechtělo, žádnou pěknou společnost tu taky neměl a nejhorší bylo že si nemohl ani zapálit. /Klíče od auta, peněženku, moment něco mi chybí./ No jasně cíga mu chyběli. Proto se podíval směrem kam se mu odrazila krabička malborek a zamrzl, to si z něj právě teď ta holka střílí ne.? “To si snad děláš prd*l.” Řekne si spíš pro sebe, není jisté že to holka, co právě sbírala jeho červené malborka ze země slyšela. Nebyla sice od něj moc daleko, ale zase to mohla lehce přeslechnout, Elliot si to totiž spíš zamumlal, než aby to na ní zakřičel, nějak tomu totiž nemohl sám uvěřit…
 Neměl slov, opravdu teď nevěděl jestli tam kní naštvaně nakráčet a říct jí co si to dovoluje nebo to nechat prostě být a jet už konečně domů, přece jen si další cigarety může koupit cestou v obchodě..  Vyhrála možnost číslo jedna, rozhodně to nenechá být a holce to vysvětlí hezky po svém, dobře přece jen je pořád na pozemku univerzity a tak se bude chovat trochu slušněji, nesmí si momentálně dovolit další problémy. To by se také mohlo stát že jeho tatínek přestane dělat sponzora a on si bude muset na vše vydělat sám a to rozhodně nejde.. Než se k ní rozešel tak si jí celou prohlédl, hezky od bot až po hnědé vlasy. Byla mu nějaká povědomá, ano hodně holek znal od vidění ze školy, tuhle určitě taky, ale byla mu povědomá i trochu jinak, možná z nějaké párty.
Kdo ví třeba to je jedna z holek co navštívilo jeho postel, ale ty holky si většinou pamatuje, nikdy není tak moc pod parou když si bere holku do postele. Měl rád přehled o tom ským spí.  Nejdřív si myslel že tu krabičku třeba jen sebere a jako slušná holka mu jí vrátí, protože je jasné že je jeho, komu jinému by taky patřila., Ne, nic takového se neděje, ona mu je rozhodně nejde vrátit,  ona si totiž rovnou jednu drze vytáhne a zapálí. To už na něj bylo moc, jindy by to nechal být, ale teď chtěl kouřit víc než kdy jindy, záviděl jí fakt že kouří a ještě bylo horší že kouří jeho cigarety.  “To jsou moje cíga frajerko.” Řekne jejím směrem a postaví se na nohy, chvilku na zírá a  pak se konečně rozejde jejím směrem a postaví se přímo před ní. “Tě nikdo nenaučil že na cizí věci se nesahá.?” Zeptá se nepříjemně, není tak nepříjemný pořád, teď měl prostě nerva že si nemohl zapálit. Normálně by se za takovouhle holkou otočil a sám by jí možná tu cigaretu nabídl. “Tak teď bys mi je mohla pěkně vrátit a půjčit mi tvůj zapalovač. hm..? ” Nakonec se rozhodl nebýt hulvát a snažit se být trochu milej i když má pocit že za chvilku něco rozkope. Nemůže ho přece odmítnou, jsou to jeho cigarety. Sice její zapalovač, ale ona si od něj vzala cigaretu, takže co, něco za něco. "Já tě odněkud znám." Řekne mezitím než se vymáčkne co bude z jeho cigaretama...

Elliot nepatřil mezi lidi, které by se zvládli s někým dlouho dohadovat. Vlastně to nezvládla vůbec, uměl během sekundy ztratit veškerou trpělivost a většinou to nekončilo hezky.. Proto mu pomalu docházela trpělivost i v tomhle případě. Ale pořád to byla holka a Elliot měl nějaké zásady,nikdy by nepraštil holku, alespoň když k tomu nemá důvod a tohle pro něj rozhodně nebyl jeden z důvodů, kdy by to udělal. Proto i přes své naštvaní se snažil chovat slušně v rámci možnosti samozřejmě . Její slova ho však trochu podráždí a jeho levé oko trochu zacuká, vždycky když byl naštvaný jeho levé oko to prozradilo. Ona od něj byla ale pořád docela  daleko, takže si jeho záškubu v oku  nevšimla. Její odpověď ho vážně nepotěšila a její další počínání už vůbec ne.. “Ale ano jsou.” Přistoupil těsně k ní a zkřížil si ruce na prsou, nehodlal to vzdát, vždy si vzal to co chtěl. “Když se něco válí na zemi, neznamená to, že si to jen tak můžeš vzít zlodějko.” Když mu vyfoukne kouř do obličeje, udělá jeden krok dozadu, udělat tohle nějaký kluk nejspíš by dostal hlavičku a šel by k zemi. Obě ruce zaťal v pěst a znovu k ní přistoupil. “To už přeháníš” Zavrčel jí do obličeje, Díval se jí do tváře a pořád přemýšlel kde už jí viděl. Teď už to rozhodně neměl v plánu nechat být, naštvala ho a to rozhodně neměla dělat, protože Elliota nejspíš moc dobře nezná, ano sice holkám neubližuje fyzicky, ale dokázal by jí ze života udělat peklo.. Dal jí však ještě šanci. Mohla mu ty cigarety vrátit a nechal by to být. Kdyby mu pak ještě půjčila ten zapalovač, dostala by nějaké plusové body. Ale té holce asi nedošlo ským se to baví a tak odmítla. Netušila že si právě pod sebou vykopala obrovskou díru do které jí hodlal brzo strčit. Sama se přiblížila na kraj propasti ze které se jen tak nedostane. Její chování jí tak vytočilo, že celej zrudl, naštěstí pro ni byli v areálu univerzity a on nemohl udělat vůbec nic, teda to si myslela nejspíš ona. Když byl naštvaný šlo to, že má podmínku na krku stranou, přece jen se spoléhal na to že ho tatínek zase vyseká z probémů.. Elliot byl naštěstí velmi všímavý člověk, proto si všiml toho jak změnila své chování. Najednou nebyla tak úplně nad věcí jak se zdála být. Proto když tohle zaznamenal byl to on kdo byl zase na koni a díval se na ní zhora.. Na jeho tváři se objevil rošťácký úsměv. Věděl že teď je zase pěkně na svém místě, má zase nad někým moc, tohle miloval a také si to okamžitě začal užívat. Přemýšlel kde jí už potkal, musel na to hodně rychle přijít. Ve škole to nebylo, všechny z jeho předmětů si pamatoval, na chodbě si lidí moc nevšímal, protože byl většinou zabraný do kecání se svými přáteli. Stála tam jako opařená, najednou nebyla taková hrdinka a on přesně věděl že narazil na nějakou její slabinku, sice si nebyl zatím jistý jaká to je, ale Elliot je dost chytrý na to aby mu to brzo došlo.. Když řekne že pospíchá jen se nad tím zasměje… “To sis  měla rozmyslet dřív zlodějko, protože mě věci nikdo brát nebude.” Naschvál jí pořád nazýval zlodějkou, na co hned používat sprosté nadávky na tak pěknou slečnu. Stále se sice snažila tvářit jako vítěz, ale on už teď věděl, že to bude on kdo odsud bude odcházet s dobrý pocitem. Ona si snad myslela že jí teď nechá jako jen tak odejít? Ani náhodou. Neměl v plánu jí nechat jít, proto pár rychlých kroků a už jí držel za předloktí. Ne nějak brutálně že by jí to hodně bolelo, ale zase to rozhodně nebylo příjemné, pokusí se jí tím zastavit, nebo alespoň trochu zpomalit. A najednou to bylo tady. Elliotovi se rozsvítilo a jemu okamžitě došlo kde už jí viděl. Bylo to nedávno když byli s klukama v jednom podniku. Jeden jeho nevychovaný kamarád jí tehdy sundal masku, byl si skoro na sto procent jistý že na to teď kápl a pustil její ruku. Mohla být překvapená že jí najednou pustil, také na jeho tváři mohla vidět úšklebek, který v někom občas vyvolával strach.. “No jasně… Já už vím kde jsem tě viděl..” Celou si jí znovu prohlédne a teď už ´mu bylo všechno jasné.. Nechtěla aby to někdo věděl. Popravdě ani se tomu nedivil, taková věc by vám na univerzitě na pověsti rozhodně nepřidala, Elliotovi bylo celkem jedno proč to tohle musela dělat, on byl prostě sobeckej idiot a záleželo mu jenom na sobě.. Čekal co z ní vypadne, on totiž vlastně vůbec neřekl že jí zná zrovna odtamtud. Chtěl zůstat prostě zatím pěkně tajemnej. Přemýšlel co teď udělat. Mohl vzít telefon a napsat to všem která má v seznamu. může si tuhle peprnou informaci nechat pro sebe na později. Nakonec se však rozhodne nebýt dneska úplný deb*l.. “Takže co bude..?” Zeptá se a vytáhne svůj telefon. “Můžeme to vyřešit hezky mezi sebou a hlavně potichu.” zamává telefonem a doufá že jí dojde co má za lubem. Jeho modré oči jí sledujou a čekají na její reakci.. “Tudíž máš dvě možnosti… Buď mi hned dáš cigáro se zapalovačem a já si to nechám zatím hezky pro sebe, nebo to hned pošlu všem klukům ze spolku..” Mrkne na ní a doufá že se konečně dočká své vymodlené cigarety...

Když žlutý taxík zastavil po necelé půl hodině u krajnice, kde se nacházela značka parkoviště, zvedl hlavu od telefonu, z kterého celou cestu nespustil oči. Chatoval s ostatními členy kapely a domlouval se, jak teď budou zkoušet. Snažil se je uklidnit že i když je jeho nová škola kousek dál od zkušebny, bude vše stíhat a na zkoušky se dostaví včas. Pokud se tedy nesjede a nezapomene. "Jsme tady," oznámil muž za volantem a naúčtoval Olimu cestu. Chvíli trvalo, než vytáhl ze zadní kapsy peněženku, zaplatil a vystoupil z auta. Sportovní cestovní tašku, ve které měl všechny potřebné věci, hodil na rameno a vešel po cestě do parku. Kousek před ním se tyčil velký strom a k dispozici se nabízely rovnou tři cesty. "Fuck," zajel si volnou rukou do vlasů. Netušil, kterým směrem je kolej. Jo možná že tam byl nějaký ukazatel, ale to momentálně nevnímal. Už několik hodin neměl svou dávku drog a tak pro něj bylo trochu těžké soustředit se. "Fuck," zopakoval a místo, aby se někoho zeptal nebo nějak jinak zjistil, kde se kolej nachází, hodil tašku do trávy a posadil se vedle ní do tureckého sedu. Rozepnul zip cestovního zavazadla, které nebylo zrovna nejnovější a začal v něm hledat sáček, který pro jistotu ukryl někam dospod. Byl sice plnoletý, ale tohle byla škola a sem odjakživa drogy nepatřily. Když konečně hledaný obsah našel, vyndal si jednu zázračnou tabletku, kterou hned spolkl a také ubalené brko. Zapálil si ho a uvolněně si lehl zády do trávy. Zadíval se na nebe a několikrát si potáhl.

* Zrovna se vracím z parku, dneska jsem tam byla jenom na chvíli, abych si dojedla svačinu, kterou jsem měla ze školy. Nasadím si sluchátka a z parku vyjdu přímo ke koleji, i když to mám trochu oklikou, protože musím přes školu zpátky. Ta cesta mi přijde nejhezčím, a po cestě je i jeden zmrzlinový stánek, kterej je prostě skvělej.* Dobrý den * Usměju se a pokývu hlavou na prodavače v zmrzlinovém stánku. Strašně bych si dala , je krásně, ale bohužel nemám peníze.
Když se blížím ke škole, cestu si zkrátím přes školní park, baví mě se koukat na ty zamilovaný páry, co se oblizují na školních lavičkách, většinou to jsou nějaký umělci, nebo tak, takže ani nemají páru o tom, kolik bakterií to přenáší, chudáci. V jednu chvíli se dívám po páru, který sedí po mé levé ruce, takže nevěnuji pozornost okolí a zakopnu o tvojí tašku.* Nenenene * To bych možná ještě ustála, ale jakmile stoupnu pravou nohou na zem, tou levou si jí podkopnu a skončím na zemi těsně vedle tebe, bradou zabořenou v trávě.* Achjoo, au. *Zamumlám si pod nos a pomocí rukou se zapřu, abych se zvedla. Vlastně až v tomhle momentu si tě všimnu.* Je chytrý tu tašku fláknout přímo do cesty. *Utrousím a postavím se na nohy. Opráším si ruce a pak můj pohled přesměruju na svá odřená kolena. Máš kliku holka.*

Tenhle pocit miloval. Když mu pomalu začnou působit drogy a začne mu nabíhat ten příjemný stav. Poprvé to zkusil ve svých patnácti, kdy byl ještě s tehdejšíma kámošema na koncertě. Většina kluků byla starší a měli s drogami zkušenosti, proto se od nich nebál vzít si. A vlastně i kdyby zkušenosti neměli, bylo by mu to jedno a dal by si. Rád experimentoval a nebál se toho. Vždyť byl mladý ne? Co by se mu mohlo stát? A hlavně, když to zkusí jednou, přece hned nebude závislý. Nedomýšlel to. Ten stav byl tak báječný, že ho chtěl znovu a znovu. Postupem let víc experimentoval a vyzkoušel hodně věcí. Od slabších drog po ty silnější. A ani toho nelitoval. Vždyť díky tomu byl svět krásnější, on se mohl lépe soustředit a pokaždé, když byl zfetovaný, měl takové fantazie a rozšířené obzory, že vznikaly úžasné songy, které pak s kapelou nacvičovaly a poté nahrály na alba. Momentálně mu bylo 21 a on si nedokázal svůj život představit jinak a bohužel ani bez těch drog. 
Klidně oddechoval, díval se na nebe a vychutnával si ticho kolem sebe. Byli tu sice lidé, ale on je úplně ignoroval. Vypnul jejich hlasy, smích a všechny zvuky kolem. Znovu si popotáhl z brka a hlavu pootočil do strany, aby se podíval, kdo ho vyrušil. Ano, tohle bylo moc blízko, aby to dokázal nevnímat. Chvíli mu trvalo, než se zorientoval, proč ta holka vedle něj padla. Byl to nový druh sportu? Nová challenge, že si musíš okamžitě lehnout na zem, nebo tě rádoby sejme hejno ptáků nebo letadlo? Něco jako bylo země je láva? Pak mu to ale došlo, když udělala narážku na jeho zavazadlo. "A proč chodíš po trávě, když tu máš cesty?" Pozdvihl obočí, vzepřel se na loktech, aby na ní lépe viděl a olízl si rty, aby si je navlhčil. "Brko?" natáhl k ní ruku s jointem, jakoby to měla být omluva.

‌*Trochu jsem si tě projela pohledem a upřímně. Nevypadal si jako lidé na škole, nebo jsem zatím na žádné tobě podobné nenarazila. Kupa ohromných tetování, dlouhé tmavé vlasy, které ti zasahují do obličeje a skoro zakrývají oči. Vypadáš z krátká jinak. Docela se mi líbíš. Ale teda vůně marihuany mě do nosu praští skoro okamžitě, ale že máš v ruce brko ty, tak to by mě nenapadlo nidky. Jsme přeci na pozemcích školy, někdo tě vidět, tak hned letíš. Ale vlastně, co je mi potom.* Ne, dobrý. *Zakroutím hlavou a podívám se na brko ve tvé ruce. Neříkám, že by mě nelákalo to zkusit, ale ne s tebou a ne na pozemku školy. Zrovna jsem se sem dostala, tak se taky nemusím zrovna dostat pryč.* Měl bys s tím jít někam jinam. Někdo tě tady vidět, tak letíš, hned. * Pokrčím rameny a ukážu na rozcestník, který je o kousek dál. Vlastně ani nevím jestli ho uvidíš.* Třeba park, les nebo pláž. *Nasaji do nosu vůní marihuany. Nemůžu se rozhodnout, jestli mi to smrdí nebo voní. Rozhodně ale lepší jak cigarety.* A mimochodem pěkně smrdíš. Se zhulím jen z tvé přítomnosti, jestli si s tebou budu ještě chvíli povídat. *Jemně pozvednu koutky, abych nepůsobila tak upjatě, protože i když si mi zničil kolena, tak si nechci dělat nepřátelé hned ze začátku.* Nemáš dezinfekci, nebo když se na tebe tak dívám, tak spíš líh? *Pozvednu obočí a ani si neuvědomuji, jak moc do tebe hučím a to se spolu bavíme tak 5 minut.*

Možná jí to nabídl jako omluvu a možná i proto, že myslel, že hulí. Vypadala celkem jako taková rebelka a ne jako většina dnešních umělých bárbín, které člověk mohl potkat všude. Ve škole, na koncertech, na ulici ve městě. "Ok," kývne, když nechce a zvedne se zpět do tureckého sedu, aby s ní mohl lépe komunikovat a neležel tu před ní v chill poloze. "Proč bych s tím měl jít jinam?" usmál se a rozhlédl se po parku. Ano bylo tu dost lidí, kteří ho mohli vidět, ale nikdo nevypadal jako profesor a i kdyby, ještě se ani nezapsal, takže oficiálně studentem nebyl a mohl by to uhrát, že je totálně rozstřelený a spletl si školní park s veřejným. "Tajemství je v tom, že když nejsi zapsaná, nemůžou tě vyhodit," mrknul na ní. "Nikdo tě tu nedrží, zlato," usmál se nad tím, že se zhulí jen z jeho přítomnosti, jestli si s ním ještě bude povídat. Popravdě se mu s ní ale celkem fajn povídalo. Sice působila celkem napjatě a jako slušňačka, ale na první setkání v nové škole to ušlo. "Jo jasný, vydrž," kývne na její požadavek na dezinfekci, brko si strčí do koutku rtů a začne jakoby hledat v tašce. Po chvíli to ale vzdá a zavrtí hlavou. "Promiň, dezinfekci a líh jsem si zrovna zapomněl zabalit," doširoka se usměje, aby poznala, že si dělá srandu.
K čemu by mu to taky bylo. Že by si jako před a po každém hulení a ostatních drogách vydezinfikoval ruce? Kdo ví, kdo všechno měl předtím prášky, marihuanu a další drogy, které tu měl, v ruce. "Ale pokud si ten líh myslela, aby ses mohla opít a nemusí být čistý, klidně ti skočím někam do večerky nebo tesca. Nevím co tu je poblíž." Zadíval se jí hluboko do očí. Jo, dobře se bavil. A o to víc, když byl teď momentálně v rauši.

*Říkala jsem si, že takový typ člověka tu na týhle škole nebude dlouho. Takový ty rebelové, klasika. A pravděpodobně budeš umělec, sedělo by to na tobe. Nebo že by psychologie? Haha.
Pobaveně tě sleduju jak se hrabeš v tašce a když se pak usměješ, působíš jako sympaťák. Nevím co si o tobě myslet, ale jak bych taky mohla, známe se jen chvilinku.* Chtěla jsem si tím polít kolena. *Řeknu trochu pobaveným hlasem, protože si dělám srandu. Teda, kdyby si něco měl, tak to asi udělám, ale tak to ty nevíš. Nevím proč, ale něco mě táhne k tomu, že si s tebou chci povídat, asi protože si jiný, takový divný. Proto si sednu vedle tebe do tureckého sedu. Smrdíš trávou, ale je to smíchaný i s voňavkou, takže to docela voní. Ruce si dám na kolena a hlavu otočím tvým směrem.* Seš divnej. Musím ti to říct takhle. *Lidi o mě říkají, že jsem veselá a hodná, ale občas, když mám náladu, tak se docela rozjezdu a říkám, co si myslím. Ani bych se nedivila, kdybych si od tebe vzala tu trávu, ale tak daleko to snad nezajde. Možná kdyby jsme se bavili trochu dýl.* A něčeho bych se napila, když o tom tak mluvíš. Jen ne s tebou, na školním pozemku a za světla. A nemám peníze. *To co říkám nemyslím nutně špatně, i když to tak zní. Když na mě za chvíli třeba vyjedeš ať vypadnu, tak to taky přežiju. Vlastně bych se ani nedivila, nevím jak na tebe působí tráva, třeba seš potom veselej nebo mě umlátíš v křoví. Ale stejně jsem cítila potřebu, že si k tobě sednu, jen tak ze zvědavosti, kam tahle konverzace povede nebo za jak dlouho skončí.*

"Kolena?" sjede jí tam pohledem. "Jo jasný," kývne. Teprve teď si všiml, že je má odřená. Nejspíš z toho, jak zakopla. Rukou si zajel zezadu do vlasů a lehce se u přemýšlení podrbe. "Asi sem trochu přebral, sorry," usměje se a pak kývne hlavou k tašce, aby pochopila jeho následující dotaz. "Nic na vydezinfikování tu nemám. Ale můžu ti dát něco na bolest," pozdvihne ramena. Neměl tu zrovna žádné volně prodejné léky na zmírnění určité bolest, ale spousta drog dokázala stejné a dokonce lepší účinky. Dopřálo by jí to nejen úlevu od bolesti, ale také pocit štěstí, nepřemožitelnosti, uvolnění. Už už se chtěl nahnout k tašce a zkusit něco mírnějšího najít, co by jí úplně nezrušilo, ale zarazí se, když si k němu přisedne a řekne mu, že je divnej. S úsměvem se na ní zadívá a lehce zavrtí hlavou. "Většina fanynek říká, že jsem, cituji: 'cute', ale divnej je taky fajn," zasměje se a dohulí brko. Vajgl, který mu z toho zbyl, raději pořádně típne o trávu, aby náhodou nezpůsobil požár na školním pozemku. "Napila by ses, ale ne semnou, ne tady, ne zasvětla a nemáš peníze? Tak s tím ti bohužel nedokážu pomoct," s úsměvem jí pozoroval. Pití by jí klidně koupil, ale když si nechtěla dát s ním... co by z toho měl? Akorát by byl jako jeden z těch blbců, kteří skáčou, jak hezké holky pískají. Takový on ale rozhodně nebyl a nehodlal to měnit.

Možná, ale vážně jen trochu. Že se ti rozničky tlačí ven z očí je úplně normální stav. * Příkývnu a sleduji tě, jak se hrabeš v tašce. Co by asi tak mohl vytáhnout? Beztak něco, co by mě složilo na dva dny.
Když řekneš, že fanynky o tobě říkají, že si cute, tak se začnu smát.* Divnej sedí víc. *Dám si ruku před pusu, abych se zklidnila a přestala se smát.* Promiň, přišlo mi to vtipný. Takovej týpeček si o sobě nechá říkat, že je cute. Nemělo by tě to urážet nebo tak? Přijdeš mi jako drsňák. *Projedu tě pohledem a usměju se. Nevypadáš špatně, ale za cute bych tě vážně neoznačovala. Možná to vyznělo jako urážka, ale to jsem nechtěla, ale nevadí.* S tebou možná i klidně jo, ale na to se neznámé dlouho. Když se zítra pozdravíme ve škole, tak bych se s tebou napila. Nemůžu přeci pít s někým koho vůbec neznám, co kdybych se na tebe pak vrhla, kde bych tě pak hledala
. *Drcnu do tebe ramenem a zasměju se. Beru to jako vtip, protože je mi jasný, že se na mě zítra ve škole ani nepodíváš, myslím si, že si takový ten typ. Zvlášť, když máš fanynky, co bych pro tebe pak byla já.* A takže fanynky? Takže si umělec předpokládám. Jako bych si to nemyslela. *Nemám nic proti umělcům žádného druhu, já sama neumím na nic hrát a ani zpívat. Zpěváky obdivuji. Jen doufám, že nejsi zpěvák ty, to by totiž následovala řeč o tvé hudbě a tam by jsem se určitě nesešli.*

"Kvůli tomu nosím ty vlasy takhle do očí," šeptne, jakoby to bylo tajemství a prstem ukáže na svojí ofinu. Samozřejmě si ale dělá srandu. Vlasy takhle nenosí, aby nebylo vidět, že je zhulený nebo zfetovaný. Prostě se mu to tak líbí a je to jeho styl. A taky je to fajn na údržbu. Ráno vstane, nemusí s tím nic dělat. A to, že mu to trčí do všech stran je přece naschval, no ne? "Máš zvláštní vnímání o tom, co je divný. Divní jsou třeba nerdi," zavrtí nechápavě hlavou a zasměje se. Co je to jako sakra za styl? Za komunitu? Ale ne, rozhodně nikoho takhle neodsuzoval. U každého se dala najít dobrá i špatná stránka. Zábavná i nudná. Chytrá i hloupá. A dokonce i divná. "Tak teď si ranila moje cute, romantický a křehký srdce," zadívá se na ní vážně a hodně se drží, aby se nezačal hlasitě smát. Vůbec mu nevadilo, že si o něm některé holky myslely, že je roztomilej. Každej ho vnímal jinak. Někdo jako drsňáka, což byl. Někdo jako roztomilého, což taky někdy byl. Někdo jako zábavného a další a další věci. Měl hodně podob a každou ukazoval většinou jinde. "Nemůžeš semnou pít, když se neznáme? Bylas někdy v klubu? Pozval tě někdy někdo na panáka? To si všem řekla, že ne, že si nedáš, protože je neznáš?" Rýpne si do ní a skousne si svůdně spodní ret. "Počkej," zvedne pak ukazováček, aby jí přerušil, kdyby náhodou chtěla něco říkat. "Co kdyby ses na mě vrhla? Kde bys mě hledala? Takže tohle ty děláš?" Přejede si jazykem přes ret a s úsměvem si ho skousne, než sklopí pohled a následně i hlavu.
Ještě před chvílí si myslel, že je slušňačka, ale teď o tom začíná pomalu pochybovat. Což se mu ale líbí. "A jo, fanynky a jsem umělec. Je to na mě tak znát?" Pozdvihne s úsměvem obočí. "Mám kapelu, ale myslím, že hrajeme trochu jinej žánr, než máš ráda, takže se o tom ani bavit nemusíme." Bylo mu jasné, podle toho, co o ní zatím zjistil, že asi metalcore a deathcore nebude zrovna její šálek kávy. "Spíš mi řekni něco o sobě. Co jinak děláš? Když se tedy zrovna neskáčeš proti zemi v parku." Usmál se mile.