Welcome

Jelly-o pudding wafer oat cake liquorice gummi bears tart chocolate pie. Caramels bonbon apple pie biscuit danish chupa chups cookie sweet roll danish. Sweet cupcake croissant wafer wafer tootsie roll cake cookie. Jelly-o pudding wafer oat cake liquorice gummi bears tart chocolate pie.Caramels bonbon apple pie biscuit danish chupa chups cookie sweet roll danish. Sweet cupcake croissant wafer wafer tootsie roll cake cookie.

The construction crew

caliversity
Aci
Blanche
Libra

Name of the current event

Name event Click here

Školní park

26/5/2019, 14:55
First topic message reminder :

Školní park - Stránka 3 Ekolnz11
Školní park - Stránka 3 Song10


Naposledy upravil Admin dne 6/8/2019, 16:30, celkově upraveno 5 krát
Admin
Poèet pøíspìvkù : 123
Join date : 03. 07. 17
Admin

2/8/2019, 21:51
Když řekne to o vylitém žaludku, zakření se. On by rozhodně nemohl dělat doktora. Ne takového, který se hrabe v tělech. Ať už lidských nebo zvířecích. Z představy, že by se něco podobného, co řekla Leyla stalo, se mu nedělalo zrovna dobře. "Možná ti to řeknu, pokud si vzpomenu," pozdvihl rameny. On to jako důležitý fakt nebral a pokud se s nějakou holkou na koleji vyspí, nejspíš si určitě nevzpomene, že to pak musí nahlásit. "Jo, jasný chápu. Jsi blázen do lidských vnitřností, krve a příchozí smrti," usměje se a kývne. Popravdě už ho to nějak začínalo nudit, jak pořád mluvila o medicíně a všech těch doktorských věcech. Pozdvihl obočí, když se zeptala na něj a kam by to chtěl dotáhnout on. "Já? Chtěl bych to dotáhnout do větších hal, na největší festivaly a mít víc fanoušků... co se kapely týče. Dělám totiž to, co mě baví a chci se tím živit i do budoucna." Pozdvihl ramena. Spousta zpěváků a kapel třeba měli sny, že to dotáhnou na nějaké určité místo, kde vystoupí a bude to jejich TOP. Potom si najdou partnerku, založí rodiny, budou dál vystupovat, ale už ne tak přehnaně a v neposlední řadě budou mít potomky, které budou vést stejným směrem, nebo naopak úplně jiným. To ale Oli nějak v plánu neměl. Aférky a sex byl ok, ale nějaký vážný vztah? Neuměl si sám sebe představit, jako věrného přítele. Možná se neusadí nikdy. Kdo ví, co bude... nad tímhle nepřemýšlel. To hlavní pro něj byla hudba. To byla jeho láska. Když došli před budovu dívčího spolku, mírně pootevřel rty. Kdyby měl dům růžovou omítku, vypadal by úplně jako domeček pro panenky. "Spal sem už na hodně místech, ale žádné se nepodobalo tomuhle," uznale přikývl nad svými slovy. "Jo to nezní špatně, ale spíš mi můžeš ukázat nějaký kluby, co tu máte. Celkem bych se něčeho napil." Zadíval se jí do očí a rukou si prohrábl vlasy. Měla pravdu, bylo brzy a jemu se rozhodně spát ještě nechtělo a vždy se hodil nějaký ten průvodce než pak obcházet na blind nějaké bary a kluby nebo si googlit, kde to žije a kde chcípl pes.
Anonymní
Anonymní
6/8/2019, 09:57
Koukám, že máme oba dost veliké ambice. Tak doufám, že o tobě hodně do budoucna ještě uslyším, jak si bohatej a slavnej. Taky doufám, že jako všichni slavní neskončíš v depresích a nepředávkuješ se. *Jestli jsem někdy něco nechápala, tak to bylo to, proč se slavní lidí musí zabíjet. Copak jim tak asi musí chybět? Miliardy dolarů? Drogy? Sláva? Nechápu.* To se neboj. Klučičí vypadaj hodně podobně. Ale je to moc fajn a příjemný prostředí, nemůžu si ztěžovat.*Odkývnu si to a v hlavě se promítnu nějaký menší plán pro dnešní večer.* Takže já ti teda půjdu hodit do pokoje tašku, ty mezitím počkáš tady a po cestě vymyslím, kam bych tě tak mohla vzít, platí? Platí. *Za země čapnu tvojí tašku, kterou si hodím přes rameno. Když jsem o ní zakopla, tak vypadala víc naducaně, ale teď to vypadá, že v ní skoro nic nemáš.* Tak si sedni třeba támhle na lavičku a já za chvíli přijdu. *Rukou rychle ukážu na nedalekou lavičku a usmějuse. Rovnou na to se dám hned do chůze. Budova z venku vypadá obří, ale přijde mi, že uvnitř je ještě větší, rozhledlé chodby a dvě obří schodiště po kterých se vydám do druhého patra.* Copak to táhneš, Leylo? *Bafne na mě paní od dozoru, je strašně milá a hodná, ale občas taky dost zvádavá. Upřímně trochu zpanikařím, ani nevím jestli sem kluci můžou chodit nebo ne, třeba se bojím úplně zbytečně.* Álee, byla jsem si zacvičit, víte. *Zazubím se na ní a dám se na odchod. Když jsem před svým pokojem, tak si z kapsy vytáhnu klíče a rychle vklouznu do pokoje, kde hodím tvou tašku na volnou postel a ještě před odchodem si vezmu ze skříně nějakou černou mikinu. Když konečně dorazím zpět ven, dojdu za tebou k lavičce.* Takže jsem to vymyslela. Půjdeme do jednoho nočního klubu. Vypadá to tam docela slušně a bývá tam dost narváno. Tak pojď, šup šup.
->> Noční klub
Leyla Parker
Poèet pøíspìvkù : 58
Join date : 04. 07. 19
Leyla Parker
7/8/2019, 21:27
Posedával klidně na lavičce a kouřil, nečekal nikoho v tuhle ranní hodinu, proto byl tou blondýnkou docela překvapený. Na prnví pohled mu přišla trochu otravná, ale Groot se k ní znal a Groot se nikdy nekámoší se špatnými lidmi, má na to docela čuch, ale on není tak jednoduchá osobnost. Proto si ji jen tak zrychla prohlédne a nasadí klasický nic neříkající výraz. “Nežertuju, je to satan v rouše beránčí.” Řekne opravdu vážně a podívá se na Groota, který si v tuhle chvíli začal honit svůj vlastní ocásek a točil se tak dokola. “Pokaždé čekám kdy si ho opravdu ukousne.” Dodá ještě a podívá se na blondýnku před sebou. Ten culík, ten vypadal opravdu těsně a bolestivě.
“Jmenuje se Groot. A nevinnost dokáže někdy klamat.” Podotkne a pozvedne obočí. Třeba tahle dívka, která vypadá, že by propadla do deprese, kdyby zašlápla brouka je vevnitř taky temná duše. Kdoví. On teda temnou duši má, ne zrovna příjemnou, ale zase ji nikde neskrývá a dává všechno najevo rovnou. “Klučičí spolek.” Zvedne ruku jakoby se přiznával k hroznému zločinu. Nechtěl tam být, ale kvůli mámě to udělal. Přece jen, chce před ní už vypadat dobře. Jakmile se mu představí znovu se na ni zaměří. “Takže Betty, já jsem Ethan. A prosímtě, nedá mi to. Není ten culík dost těsný? Nebolí tě z toho hlava?” prostě se zeptat musel, nedalo mu to a občas je trochu urýpaný. “Tak to mám opravdu štěstí, že jsem tě tady dnes ráno potkal.” Dokouří cigaretu, kterou típne o roh lavičky. Zatím se ani nepohnul, stále sedí a sleduje tu dívku, která stojí před ním. Svou větu směřoval trošku do sarkastického rázu. Možná je rád že tady někoho potkal, ale rozhodně na to nevypadá. A to jak se ona stále usmívá? Nechápe to, kde bere tolik energie na úsměv.
“Jak už jsem řekl, klučičí spolek. Nedobrovolně, ale jsem tam. A ano, studuji fotografii a ty?” Tak nějak tušil že je slušnost se zeptat, když se zeptala i ona. A znovu se usmála, to se pousmál trošku už i on. Jak se říká kýchání, zívání a úsměv jsou nakažlivé. Taková trošku veselá nemoc.
Anonymní
Anonymní
7/8/2019, 23:53
Ona se od hádek či jakéhokoliv dohadování držela raději dál. Nikdy to totiž nevěstilo nic dobrého a akorát se kvůli tomu zbytečně stresovala. To však neznamenalo, že se při podobných situacích ihned vzdala a raději utekla. Nebyla přeci srab. Pokaždé se z dané situace snažila co nejlépe vybruslit, a hlavně tedy slovíčkařila, to dokázalo obzvláště některé jedince pěkně nasrat. Tudíž ani teď se nehodlala jen tak vzdát, obzvláště cenných cigaret, které teď tolik potřebovala. Škola ji holt dávala zabrat. ,,Proč bych si to nemohla vzít? Je to nález, někdo to zahodil, protože to už očividně nechtěl, což je jeho smůla," ušklíbla se a neodpustila si vyfouknutí kouře z cigarety do jeho tupého obličeje. Byla si vědoma toho, jak moc provokativní právě je, ale popravdě? Tohle si užívala. On totiž nezmohl nic a ona se jej nebála. Na školních pozemcích ji nic nehrozilo, už jen protože je neustále míjeli ostatní studenti, kteří by určitě zasáhli, kdyby viděli, jak nějaký blbec mlátí holku. No, býti ženou nakonec přeci jen mělo nějaké výhody. Nad jeho vrčením se už jen ušklíbla, ačkoliv na jazyku měla další štiplavou poznámku, kterou měla sto chutí vyřknout, ale to už by jeho nervy asi nezvládly. Navíc, jak už bylo zmíněno, nechtěla z téhle situace udělat dlouhodobý konflikt, už ten kouř byl docela dost, ačkoliv zrovna to si opravdu nedokázala odpustit.
Ne, opravdu netušila, s kým to mluví a vlastně jí to bylo i fuk, jelikož si stála za tím, že nalezení nějaké věci se hned nerovná kradení. A aby mu za to jeho sprosté chování půjčila zapalovač a zároveň mu vrátila očividně jeho krabičku cigaret? Tak to ani náhodou. Byla si sama sebou jistá, stála si za svým názorem a byla o něj schopná bojovat až do konce – ačkoliv s nechutí, pravda. Když však ten machírek zmínil, že ji odněkud zná, tak maličko znejistila, což se bohužel promítlo i v jejím momentálním výrazu. Nedokázala své pocity držet na uzdě, bohužel, kolikrát by se jí to totiž hodilo. Snažila se však nepanikařit a s veškerým klidem v hlase prohlásila, že se oni dva nikdy nikde neviděli. Kdo ví, možná jen byla podobná nějaké holce, se kterou se letmo znal a tohle byl jen omyl… Jenže takové štěstí by zrovna ona neměla. No, nebyla zrovna optimistkou, ovšem velice si trvala na tom, že není ani pesimistkou, spíše se prohlašovala za realistku. Znala krutost reálného světa a ani nedoufala, že se situace někdy zlepší. Takhle svět zkrátka fungoval a každý se s ním musel porvat po svém. No a ona momentálně usoudila, že bude nejlepší, když se od toho týpka co nejdříve vzdálí. Jenže ono bylo docela naivní předpokládat, že ji nechá jen tak odejít i s těmi cigaretami v kapse. Vzápětí totiž ucítila na svém předloktí jeho ruku, která ji donutila zastavit se. Co teď? Mohla začít křičet, že ji obtěžuje a následně z místa činu utéct, ale to by si bylo až moc dramatické. Nebo mu prostě…. Mohla vrátit ty cigarety? Ne, to nepřicházelo v úvahu. Hodlala o ně bojovat až do konce, vždyť je našla! Jedním trhnutím se mu, snad, vyvlíkla ze sevření, načež se k němu opět obrátila čelem, aby si nevykroutila krk. Ve tváři měla stále kamenný výraz, který se však změnil ve chvíli, kdy si ten buran vzpomněl, odkud mu je povědomá. V tu chvíli se Eleanor zamračila, ačkoliv ve tváři se jí stále odrážela jakási polekanost, možná i samotný strach. Nic neříkala, alespoň zatím, čekala totiž, že jí to vpálí do tváře a začne se jí tu vysmívat nebo hůře – vyhrožovat. Ráda by si myslela, že jí zná odjinud, ale její černé myšlenky ji zatemnily mysl a na něco pozitivního tak nezbylo žádné místo. Nakonec se přeci jen dočkala menší výhrůžky z jeho strany a ano, malinko ji vyděsil, ale nakonec… vždyť nezná její jméno, tak jak by to mohl těm klukům ze spolku oznámit? Chtěl ji vyfotit? Aha, to byl v pasti, potřeboval by její povolení a ona by ho klidně mohla nahlásit. Vždyť na ni nic neměl, chudák jeden, nebo v to alespoň doufala. ,,Myslím, že si cigarety i zapalovač nechám u sebe," řekla opět s klidným tónem hlasu, přičemž si poklepala na kapsu, kde se cigarety společně se zapalovačem nacházely. ,,Prostě to nech být, zbytečně to celé hrotíš, jsou to jen cigarety," protočila nad tím panenky a mávla rukou. Ona sama moc dobře věděla, že to nebyly jen cigarety, protože se při jejich absenci kolikrát nedalo žít. Jenže co jiného měla říct? Chtěla to už hodit za hlavu, ovšem s tím, že si vše ponechá u sebe – cigarety byly její a tečka.


Školní park - Stránka 3 JyGxLsHz_oŠkolní park - Stránka 3 SuperthumbŠkolní park - Stránka 3 ImHo3WE9_o
Školní park - Stránka 3 Tumblr_or5cr0WUIu1v9flopo1_500Školní park - Stránka 3 V4FR8yP8_oŠkolní park - Stránka 3 7afe883c9fe0812c8fdabb47100e03f1
Eleanor Cherny
Poèet pøíspìvkù : 57
Join date : 13. 02. 18
Eleanor Cherny
9/8/2019, 15:14
*Betty sa už na prvý pohľad nepozdávala cigareta v jeho ruke, ale pre tentokrát sa rozhodla to neokomentovať. Veď sa tu predsa snaží naviazať nejaké nové priateľstvo, rozhodne si to nechce kaziť. Rada ľudom hovorí, čo si myslí, ale rozhodne to nebude vykladať cudzincom. Bolo by neslušné sa niekomu neznámemu len tak starať do života a zdravia. Nerada vidí ľudí, ktorí si takýmto niečim ničia zdravie, a práve preto sa ich nato snaží upozorniť. Je si istá, že následky už pozná hádam každý, ale naozaj málokoho úplne odradia. Betty teda fajčenie vôbec nepodporuje, ale toto je slobodná zem, čiže u iných ľudí s tým nič nenarobí.*Dobre, chápem. Ty si očividne vtipálek.*Zavrtí hlavou do strán, keďže očividne sa ho pýtať niečo seriózne nemá význam. Nie, vôbec toto stretnutie hneď nezahadzuje, len niektorí ľudia sú komplikovanejší ako ostatní. Betty práve patrí k tým jednoduchým ľudom, s ktorými sa dáte do reči a hneď vám to naprosto zlepší deň. Nepotrebuje si z niekoho uťahovať, naozaj v tom nevidí zábavu. Avšak nemôže Ethana súdiť hneď z prvých pár slov, ale rozhodne nezanecháva najlepší dojem. Možno to bude tou vážnou tvárou, ale jeho slová tiež zrovna nie sú najpríjemnejšie. Kto vie, možno Betty len nemá zmysel pre humor. Avšak ona si sama o sebe myslí, že je veľmi vtipná. Nie všetci s tým istotne súhlasia, ale jeden človek sa určite nájde. A to práve Ken, s ktorým sa v humore naprosto zhoduje. Dokáže uznať, že sa niekedy bavia na úplných blbostiach, ale veď práve o tom to je.Vedieť si užiť každý jeden moment, každú jednu maličkosť, ktorá vám dokáže vyčarovať úsmev na tvári.*Groot. Ty si naozaj nádherný.*Musí sa pousmiať nad týmto menom a nad psíkom, ktorý sa nadšene naháňa za svojim chvostom. Takéto stvorenia sa naozaj nedá nemilovať. Opäť teda k nemu načiahne ruku a jemne ho poškrabká za uchom. Nechce ho ale stále otravovať, keď sa hrá, síce vyzerá, že sa mu toto škrabkanie nesmierne páči. Preto radšej stiahne ruku k telu a pohľad presmeruje na Ethana, ktorý jej aspoň prezradil svoje meno. Jej nevinnosť však rozhodne neklame, naozaj je to anjelik. To vám vážne potvrdí každý, kto Betty aspoň trochu pozná.*Teší ma, Ethan.*Chystá sa mu venovať ešte jeden hrejivý úsmev, ale po jeho slovách ju nejako nato prejde chuť. Tesný cop? Toto hádam nemyslí vážne. Ak to má byť pokus o vtip, tak je celkom neúspešný. Betty chvíľku hľadá slová, ale rozhodne sa mu to nebude snažiť oplatiť, to nie je jej štýl. Skôr premýšľa nad milou odpoveďou, avšak v tejto chvíli je celkom skleslá. Nikto na jej cop žiadne poznámky nemá, má potrebu sa pred ním obhajovať?*Uhm, prepáč, ale toto vôbec nebolo milé. Vlastne to bolo celkom urážlivé.*Zavrtí hlavou do strán, tentokrát jej tvár nezdobí ten obrovský úsmev.*Ale aby som zodpovedala tvoju otázku.. Nie, nebolí ma z toho hlava.*Nemôže si pomôcť, aj v takejto situácií sa snaží byť stále zdvorilá. Samozrejme, mohla by mu vynadať, ale na to sa nejako necíti. Dokáže sa naštvať, to si nemyslite, že nie, ale nedáva to najavo. Skôr zatne zuby, päste a snaží sa zhlboka dýchať. V takýchto chvíľach radšej nasadí úsmev a zmení tému. Je to hrozné, ľudia s ňou vedia poriadne zamiesť a ona sa poriadne nevie ani brániť. Teda skôr nechce, je pri tom zdržanlivá.*Máš šťastie, ale tvoj kamenný výraz hovorí niečo iné.*Mierne nadvihne obočie a ruky si obranne založí na prsiach. Vážne ho zatiaľ nedokáže zaradiť a privádza ju to do šialenstva. Je smutný alebo negatívny? Nemá chuť sa s ňou baviť alebo len nie je ranné vtáča? Keby sa s ňou tak veľmi baviť nechce, tak by istotne stále nerozvíjal konverzáciu. Je to naozaj celé zvláštne.*Nedobrovoľne? Viem, nie je to vôbec moja vec. Ale určite ti tam nemôže byť až tak zle.*Mierne pokrčí ramenami, pretože tam je určite s chlapcami množstvo zábavy. Ona sa na dievčenský spolok vôbec nesťažuje, páči sa jej tam. Väčšina dievčat je milých, no a tým ostatným sa snaží čo najmenej pliesť do cesty. Betty sa rozhodne nesnaží dostať do žiadnych konfliktov, dráme sa úspešne vyhýba veľkým oblúkom.*Fotografovanie je naozaj zaujímavé zameranie. Ja študujem psychológiu.*Ako už skôr spomínala, sama rada fotí, ale veľmi sa tým nechváli. Všetkých fotografov ale obdivuje, považuje to naozaj za veľké umenie. V poslednej dobe má na nich nejaké šťastie, najskôr veľmi milá Meg, teraz Ethan.*Myslím, že by ti nezaškodilo sa usmievať častejšie.*Nedá jej nevšimnúť si ten úsmev, ktorý pravdepodobne spôsobila ona. Teda, aspoň si to tak myslí, možno ho len práve napadlo niečo vtipné. Jeho úsmev je krásny, to musí uznať, čiže je ho naozaj škoda. Avšak bavia sa iba chvíľku, možno sa z neho vykľuje obrovské usmievavé slniečko.*


Školní park - Stránka 3 HQ0z0B6
Betty Cooper
Poèet pøíspìvkù : 107
Join date : 21. 11. 17
Betty Cooper
9/8/2019, 18:46
Znovu si potáhl. Ranní cigareta byla pro něj něco jako rituál. Kafe doma a cigareta venku. Prostě byl závislý a nic s tím neměl v plánu dělat. Nevadilo mu to, miloval ten pocit, když se mu plíce naplnily kouřem a do jeho těla se dostal nikotin. Když na něj ale začala mluvit tahle blondýnka jen cigaretu oklepe, ale stále si ji drží. ”Opravdu si myslíš, že v tomhle žertuju? Dobře, je to na tobě. Ale za případné zranění nenesu žádnou zodpovědnost.” pokrčí rameny a ušklíbne se. Ano, dělá si z ní legraci, ale prostě ho to baví a ona vypadá jako lehký cíl. Taková hodná holčička, která by tomu mohla i uvěřit. Akorát si teda myslí, že žertuje.
Když jí řekne jak se ten jeho pejsek jmenuje jen se musí ušklíbnout nad její reakcí. Ta holka je opravdu zvláštní, tak pozitivního člověka ještě nepotkal a ještě k tomu po ránu. To jsou i ti největší sluníčkáří zabručení. Ale nejspíš se mýlil. Jen pohlédne na Groota, který je z toho škrabkání nadšený. “Pse ty mě prostě zrazuješ když nemáš” pomyslí si a jen si oddychne. Následuje představení jmen. “Takže Betty” projede mu hlavou a prohlédne si ji. ”Taky mě těší.” nevěděl zda mluví pravdu, ale konverzace s ní nebyla zase tak nepříjemná jak na první pohled očekával, takže ano, těší ho, že ji poznal. Musel se ale zeptat na její culík, prostě musel. Někdy mu to nedá a pusa mu jede rychleji než mozek, ale nevadí mu to. Každý ať si to přebere jak chce. Pokrčí rameny a podívá se na ni. ”Takže asi bolí.” odpoví si sám, jelikož její odpověď je pro něj tak nějak nedostačující a to jak se přestala usmívat ho překvapilo. Nepřišlo mu to zase tolik urážlivé, ale každý si to nejspíš přebere jinak.
”Nesmíš brát vážně to jak se tvářím. Tenhle výraz mám snad pořád.” vysvětlí ji a prohlédne si ji. ”No nejsem uplně fanouškem nějakých spolků, ale určité věci mě donutily k tomu abych se k nim přidal. Se docela divím, že mě vůbec přijali.” ušklíbne se a trošku se i zasměje. Protože on opravdu nečekal, že by se někdy dostal do jakéhokoliv spolku. Pro něj to byly skupinky namyšlených lidí, kteří si myslí, že jsou něco víc než obyčejní lidé na koleji. Ale tahle holka se podle jeho pravidel moc do spolku nehodila, nevypadala namyšleně, spíše až moc sluníčkově. Ale pokud může být v nějakém studentském spolku on, tak proč ne ona. ”Ano fotografování.” pohlédne na foťák na svém krku a potom zpátky na ni. ”Psychologii? Takže se mám bát, že mi budeš dělat psychologický profil z prvního náhodného setkání?” podívá se na ni s pozvednutým obočím a jen se ušklíbne. Nakonec se ale i pousměje, nedělá to často, ale nějak ho to donutilo. Přece se na ni nebude pořád mračet, nevypadá, že by si to zasloužila. ”Nejsem uplně zvyklý se usmívat.” řekne upřímně a najednou se zasekne a zahledí se na ni. ”Nehýbej se.” řekne vážně, rychle nahmatá fotoaparát na krku, zapne ho, naměří objetiv na Betty a cvakne. Prostě si nemohl pomoct, on když vidí nějaký skvělý úhel nebo světlo, tak musí fotit. ”Skvěle na tebe dopadalo slunce a prostě jsem to musel vyfotit. Jestli chceš tak to pomoc smažu. Jen by to asi byla škoda.” řekne vážně. Nemůže tu fotkus mazat teď jelikož nemá digitál, ale až ji vyvolá.
Anonymní
Anonymní
10/8/2019, 19:49
To Elliot se hádkám nebránil. Buď z nich vycházel jako vítěz nebo totálně naštvanej. To pak jel většinou rovnou do tělocvičny kde to ze sebe dostal. Teda v téhle situaci by jel asi nejspíš do tělocvičny. Kdyby před ním stál nějaký kluk a dělal to co dělá ona nejspíš by ho poslal k zemi.. Proč vůbec chodil na Taekwondo.? To je jednoduché i když složil přísahu, že nikdy nepoužije své znalosti tohoto krásného sportu mimo tělocvičnu, tak i přesto když se dostane do křížku to nakonec použije.. Byl by hloupý kdyby do sebe nechá mlátit a uměl něco takového, byl v tom dobrý, proto si tak věřil. Vyhrával jeden zápas za druhým.. Někdy měl i slabší dny, ale ani to mu nějak jeho ego neshodilo. Byl prostě takovej jakej chtěl být. Měl rád když ho lidé kolem uctívají a někteří se ho dokonce i bojí.. Holky na něj letí, co víc si přát… No občas na něj někdo zkouší že nemá například lásku, ale tu on nepotřebuje. Prý ho stejně nemůže nikdo milovat víc než on sám sebe a to mu bohatě stačí.. On už vůbec neměl v plánu se vzdát a holka byla hloupá že se nevzdala. Neublíží jí to ne a ona si tím byla taky jistá, to bylo vlastně asi jediné v čem měla výhodu, ale bylo spoustu jiným možností jak si na ní nahonit ego. To její chabé slovíčkaření. Neměl to rád. ,,Maminka tě měla naučit že cizí věci se neberou a to ani když se válí na zemi.. Ta krabička ležela přede mnou, nevím si tak blbá nebo ti nedošlo že je asi nejspíš moje.? Rozhodně jsem je tam nezahodil s úmyslem že už je nechci.. Takže tady na mě nezkoušej žádný tyhle tvoje hry a vrať mi tu krabičku..!” Teď už byl dost naštvaný.. Když mu ještě vyfoukla obláček dýmu do obličeje zatnul obě pěsti, klouby mu díky tomu úplně zbělají. ,,VAruju tě. Nedráždi hada bosou nohou když na to nemáš..” Tohle jí zavrčel pěkně blízko jejího obličeje. Mohla si být jistá že jí neublíží jak chce, ale tohle jí možná trochu znejistí. Bylo mu fuk kdo chodí okolo, nepraštil by jí, to ne, holky nemlátí, ale to ona nemusí vědět. Klidně bude mít nálepku ubožáka co bije holky, klidně tuhle lež o něm může roznést, ale ten kdo ho znal věděl že tohle neděla.. ,,Myslíš si že tady na tebe nemůžu.? A můžeš si tím být na sto procent jistá.?” Naschvál jí položil tyhle otázky.. Může jí to vykolejit, ale taky nemusí. Jemu to bylo vlastně jedno. Ani o tu krabičku cigaret mu tolik nešlo, vždyť měl peněz, mohl si koupit kdykoliv jinou. Kuřák ale určitě věděl co teď prožívá.. Normálně by ho to možná ani tolik neštvalo. On si nebyl jistý jestli ho štve že mu je sebrala, nebo to že mu je nechce vrátit. Možná ho štve celá její existence. Holka to byla pěkná, ale o tom už se přesvědčil v klubu kde pracovala.. Věděl že kladívkem narazil na hlavičku hřebíčku. To když řekl že jí znal jí znejistilo. On nejdřív nevěděl proč, ale to se brzo změnilo. On měl hrozně dobrou paměť na obličeje. A její obličej se schovával za černou maskou, kterou jeho kamarád jeden večer strhl a odhalil tím dívky obličej. Bylo štěstí že tehdy večer tolik nepil.. No možná od něj bylo trochu surové když jí zastavil trhnutím s ní zpět. Ona se mu vykroutila a zůstala na něj koukat.. On přemýšlel jak nejlépe využít situace.. Patřil mezi lidi co z dané situace chce vytřískat co nejvíc.. Byla teď nejistá to poznal, vlastně se hned trochu ušklíbnul, věděl že má skoro vyhráno. Ano bitvu sice prohrál a bude z tohohle místa odcházet bez cigaret, ale válku rozhodně vyhraje. Musel by se stát zázrak aby jí dal teď pokoj… Poslechne si její chabé slova, myslela si že jí nemůže nijak uškodit, ale byla vedle. Chudák holka. Elliot byl zkrátka idiot a bylo mu jedno kumu zbourá jeho domeček z karek. Bylo mu jedno že by jí mohl klidně zničit život. Vlastně chvilku to bylo to co chtěl, ale nakonec si řekl že to možná nebude ani nutné. Prozatím. Pro jistotu stejně vyfotí její zmatenou tvář a mobil uklidí do kapsy.. ,,Hele holčičko.. Klidně si ty cíga nech, já mám peněz že si můžu kdykoliv koupit nové. Já chtěl pouze zpět to co je moje, pochop nemám rád když mi někdo sahá na věci.. Já vím moc dobře kdo si ty a varuju tě nezahrávej si se mnou. Možná si říkáš co svedu, tak já ti to teda osvětlím co se může stát pokud ještě někdy sáhneš na moje věci..” celou dobu mluvil klidným toném, úplně jiným než do teď.. ,,Neznám sice tvoje jméno, ale mám teď tvou fotku a věřím že když jí ukážu někomu z klučičího spolku, tak tě někdo pozná. Bum a jméno máme na světě.. Nebo si můžu zavolat do toho klubu kde pracuješ..” Uděla jakoby zamyšlený obličej..,,Myslím že jsem dost bohatý na to abych si tam mohl zaplatit všechno co budu chtít.. Vlastně určitě by mi tam řekl kdo pro nás tehdy tancoval, kamarád zná sice jen přezdívku pod kterou tam vystupuješ, ale věř mi ty holky tam prachy potřebujou a já jim je za tvé jméno klidně dám.. Takže tě varuju naposled. Už nikdy nesahej na moje věci..!” Mluvl celou dobu klidně tlumeným hlasem, nahánělo to větší hrůzu.. Ale poslední varování spíš zavrčel.. ,,Řekl bych že mi bylo ctí tě poznat, ale sorry nerad lžu..” Mrkne na ní, vyndá z kapsy klíče od auta a pomalu vyrazí k autu které stojí zaparkované nedaleko. Pak už si o namíří rovnou na párty, které se chtěl dneska vyhnout, ale nakonec jí bude asi potřebovat.. Neměl v plánu nikomu nic posílat ani ukazovat. Nestalo se nic tak hrozného, co by nepřežil..


Školní park - Stránka 3 Collag10
Elliot Archer Dwight
Poèet pøíspìvkù : 92
Join date : 25. 05. 19
Elliot Archer Dwight
15/8/2019, 00:26
*Ona si ranný rituál teda predstavuje úplne inak, ako Ethan. Káva a cigareta k tomu určite nepatria. Radšej si dá nejaké výživné raňajky alebo smoothie, a to v tie dni, kedy je priveľmi lenivá si niečo ukuchtiť. Už od mladého veku sa snažila týmto dvom veciam vyhýbať, pretože si je plne vedomá toho, ako veľmi návykové sú. Rodičov má veľmi prísnych, čiže pri nich by bolo takmer nemožné fajčiť na tajňáša. Avšak Betty nikdy nemala tú potrebu to ani skúsiť, narozdiel od alkoholu. Ten už pár krát skúsila, teda nie je to podľa nej žiadna sláva a nechápe, čo na tom toľko ľudí vidí. Vraj sa pri tom odviažete a svet je hneď zábavnejší? Betty je toho názoru, že na to vám úplne stačí dobrá spoločnosť. Keď už má piť ten alkohol, tak skôr len nejaké vínko alebo šampanské, niečo jemnejšie. Avšak často sa nedostáva do situácií, napríklad na nejaké párty, kde by sa vyskytovali takéto nápoje. Sama si doma rozhodne fľašu vína neotvorí, čiastočne kvôli rodičom, ale vlastne po tom ani netúži. Cigarety sa jej vyslovene nehnusia, nevadí jej byť v spoločnosti fajčiara, ak jej teda nefúka dym rovno do tváre. Ethan ju stále nepozval prisadnúť si, čiže túto otázku momentálne ani riešiť nemusí, od dymu postáva celkom ďaleko. Stále premýšľa nad tým, či sa teda má o chvíľku opäť vzdialiť alebo v tejto konverzácií pokračovať. Musí vidieť snahu aj z druhej strany, inak to pre ňu vôbec nemá zmysel. Ethan má stále taký rovnaký nezaujatý výraz, ale nemôže povedať, že je tak úplne nepríjemný. Očividne rád povie to, čo má na jazyku a na pocity iných ohľad neberie. Nepozná ho, ale toto sú pre ňu zatiaľ také prvé dojmy. Betty je preňho úplnou cudzinkou, čiže ani nemôže tušiť, aká citlivá je a to, že ju takáto poznámka dokáže rozhodiť. Nemôže sa zato naňho hnevať, ale možno keby je citlivejší k ostatným, takáto situácia by sa nemusela stať. Avšak zo svojej poznámky si on očividne nerobí veľkú hlavu a iba pokračuje v konverzácií. Okej, pre tentokrát sa to Betty rozhodne rovnako ignorovať.*Tak by si mal popremýšľať nad zmenou.*Mierne pokrčí ramenami, dáva mu iba takú dobrú radu do života. Nezaujatý výraz ľudí veľmi rýchlo odoženie, avšak Betty stále zostáva. Vlastne tu rada s niekým trávi čas, spoločnosti sa rozhodne nebráni, aj keď jej samota zrovna neprekáža. Veď sa sem predsa vybrala sama, nešla sem s cieľom niekoho stretnúť.*Ja si myslím, že spolky sú náhodou výborné. Možnosť spoznať veľa nových ľudí, nájsť si priateľov. Proste je skvelé byť súčasťou niečoho.*Avšak Betty očividne vidí všetko úplne inak, ako Ethan. Nevnucuje mu svoj názor, to určite nie, ale rada sa k tomu vyjadrí a nenechá to len tak bez povšimnutia. Vlastne úplne neznáša, keď niečo rozpráva a druhá strana to len tak odignoruje. Niekedy je ťažké sa vyjadriť úplne ku všetkému, ale ona sa o to rozhodne aspoň snaží.*Zdá sa mi, že všetko hovoríš v takých hádankách. Neviem, či sa ťa mám pýtať na detaily alebo sa nestarať do tvojich osobných vecí.*Zavrtí hlavou do strán s miernym úškrnom, pretože je naozaj zmätená. Ethan nevyzerá tak, že by sa jej chcel s niečím zverovať, ale prečo potom rozpráva takéto veci? Nejaké veci ho donútili sa pridať do spolku? Diví sa, že ho vôbec prijali? Čo majú tieto veci znamenať? Betty je teraz zvedavá, o čom hovorí a čo je za človeka. Vyzerá to, že nie je vôbec ako ostatní chlapci, ktorých Betty pozná.*To si píš, že budem. Ja ťa pozorne sledujem, mysli nato!*Na tvári ma v tejto chvíli vážny výraz, ale naozaj netrvá dlho, kým sa opäť premení na úsmev. Úsmev sa už objavuje aj na tvári Ethana, čo ju neskutočne teší. Konverzácia s ním sa hneď zdá byť príjemnejšou. Ethan možno vôbec nie je zlý človek, aspoň v to dúfa, ale rozhodne by mal zapracovať na svojom správaní. Veď ju práve spoznal, to je práve ten dôvod na úsmev.*Úsmev na tebe vyzerá úžasne.*To by nebola Betty, keby mu nezložila nejaký ten kompliment. Ale tak dúfa, že to zoberie vážne a aspoň trochu ho to poteší. Ona predsa nemá dôvod si niečo takéto vymýšľať, hovorí mu úplnú pravdu. Ethan je naozaj fešák, s tým úsmevom ešte väčší. Keď jej prikáže, aby sa nehýbala, celkom ju tým vystraší. Má na sebe nejaký hnusný hmyz, ktorý jej lezie po tele? To by sa asi zbláznila. Kto vie, či by jej Ethan pomohol sa toho zbaviť alebo by sa na nej len zabával. No hádam nie je taký bezcitný, že by ju v tom nechal samú.*Ani som sa nestihla usmiať!*Mierne sa zamračí, avšak až potom, ako ju rýchlo odfotí. Vôbec v tej chvíli netušila, čo má za ľubom, ale našťastie to bola iba fotka. Betty to už raz spomínala, myslí si o sebe, že je naozaj fotogenická. Práve preto sociálne siete rada zahŕňa svojimi fotkami, či už od fotografa alebo selfíčkami. Netrvá dlho, kým nájde tú správnu pózu, nahodí úsmev a cvakne sa.*Čiže som sa ti v tom svetle zapáčila?*Mierne nadvihne obočie, vlastne sa snaží, aby sa možno aj on sám pokúsil o nejaký kompliment. Ona ho istotne potešila tými slovami na jeho úsmev a on jej to neoplatí? Rozpráva tu o skvelom dopadaní slnka, ale modelka je predsa tiež dôležitá.*Nie, nemusíš to mazať, to je v poriadku.*Mávne nad tým rukou, vôbec jej to neprekáža. Veď to je vlastne celkom milé, keď sa niekomu takto hodí do fotky.*Rada by som tú fotku potom videla.*Vyčaruje preňho jeden veľký úsmev. Avšak to by znamenalo ich ďalšie stretnutie, no ona sa tomu rozhodne nebráni, je to len na Ethanovi. Vidí, že jeho foťák nie je najnovší, čiže jej tú fotku bohužiaľ nemôže ukázať hneď.*


Školní park - Stránka 3 HQ0z0B6
Betty Cooper
Poèet pøíspìvkù : 107
Join date : 21. 11. 17
Betty Cooper
15/8/2019, 23:22
Po ránu potřebuje cigaretu. Cigaretu a kafe. Bez toho neexistuje. Neví co by dělal, kdyby káva a cigarety neexistovaly. Nejspíš by neexistoval ani on. Když po ránu nedostane svůj přísun nikotinu a kofeinu není radno si s ním jakkoliv zahrávat. Raději na něj ani nemluvte, když není ve své kůži. Není to ten samý člověk jako teď. Teď už je docela v pohodě. „Nikdy jsem nepřemýšlel nad tím, že bych se měl změnit. Tak proč tak najednou?” pozvedne obočí a zadívá se jí do očí. Že by se měl měnit jen protože mu to řekne nějaká pěkná blondýnka ráno v parku? Tak to rozhodně bude chtít více přemlouvání na to aby on nějak změnil to jak se chová a jak se tváří. To se mění docela složitě, jelikož je to součást jeho a jeslti se to někomu nelíbí? Tak ať, jejich problém. „Nejsem zrovna fanoušek toho být něčeho součástí a hledat si kamarády.” Pokrčí rameny. Nikdy nebyl moc společenský typ. Většinou měl jen jednoho kamaráda a to mu stačilo, ale stejně většinu času trávil sám. Nepotřebuje nějakou lidskou interakci k tomu aby byl šťastnej. Ale má pocit, že ona bude hodně komunikativní a populární ve všem co dělá. Ne že by ho to nějak překvapovalo ona tak na první pohled vypadá. „Nejsem uplně sdílný člověk a je jen na druhých jak si moje slova přeberou.” Pozvedne obočí a prohlédne si ji. Vypadá, že bude zvědavá, ale on ji nezná a nemá v plánu se nějak svěřovat. Protože říkat cizí holce o tom proč šel do spolku? Aby udělal radost mámě a už ji nikdy nezklamal? Proč z toho není odvařenej? Protože mu to přijde zbytečné a dětinské a už ten pocit, že bydlí s několika klukama pod jednou střechou mu přijde ujeté? Ale stejně to udělat musel. A že se diví, že se tam vůbec dostal? Kdo by chtěl pod svou střechou žháře? Vzali ho tam snad omylem. Podívá se na ni a ušklíbne se. „To by mě zajímalo, co jsi o mě zatím zjistila, slečno psycholožko.” Zasměje se. Ano poprvé za celou dobu se vážně zasměje, potom si jen prohrábne vlasy a nahodízase svůj klasický „nic mě nezajímá” výraz. Když mu ale pochválí úsměv docela překvapeně se na ni podívá. Poklony moc často nedostává, možná je to tím, že se moc s lidmi nebaví. Proto ho to překvapí a jen se na ni trochu nechápavě podívá. „Asi děkuju?” řekne trošku sekaně a zadívá se na Groota, který se uvelebil kousek od nich na trávě.
Potom se ale neudržel a musel ji vyfotit. Možná to nebylo uplně profesionální nebo slušné, ale udělal to. Nad její reakcí se jen ušklíbne a protočí očima. „Ne na všech fotkách je důležitý úsměv.” Řekne vážně a vypne foťák a upraví si ho na krku. „Ale úsměv ti sluší, ale tady bylo důležité to světlo a je potřeba světlo chytit dokud to jde. Je to potvora, která uteče dřív, než se nadáš.” Okrčí rameny a pousměje se. Docela ho baví s ní mluvit a to se jen tak často nestává. „Ano, vypadala jsi v tom světle dobře.” Řekne klidně a skoro bezvýrazně, ale poklonu ji složil nebo ne? Podívá se jí do očí a usměje se. „Děkuji, byla by to škoda. Opravdu se povedla. No, třeba se ještě někdy uvidíme a já ti ji ukážu.” Zažertuje a podívá se na ni. Má takový pocit že i kdyby nechtěl, tak ona si ho najde. Prohrábne si potom vlasy a koukne někam okolo. Kousne se do vnitřní části tváře a zamyslí se. „Nechtěla bys někam na snídani? Třeba bych mohl vyfotit ještě nějaké fotky. Docela by ses mi hodila do portfolia.” řekne vážně a pousměje se. Není jeho zvykem, že někoho někam zve, ale ona zní docela příjemně. I když mu trochu pije krev to, jak je neustále pozitivní. Pořád to nechápe, jak se může pořád tak usmívat. Však to musí bolet ne?
Anonymní
Anonymní
26/8/2019, 16:23
*Chápe, že ľudia si na cigaretu a kávu veľmi ľahko zvyknú a vôbec nie je jednoduché sa toho vzdať. Avšak Betty verí, že vždy je možná zmena, len to treba naozaj chcieť. Tí ľudia sa nad tým pravdepodobne až tak veľmi nezamýšľajú, nesnažia sa to nejako zmeniť, neuvedomujú si, že to vôbec nie je zdravé. Ona si radšej dá nejaké výdatné raňajky, ktoré jej dodajú energiu a naštartujú na celý deň. Napríklad dnes ráno si dala svoj obľúbený ovocný smoothie, ktorý ju zasýti aspoň pokiaľ sa stihne prejsť a spraviť si poriadne raňajky. Väčšinou si radšej dlhšie pospí, čiže na prípravu raňajok čas vôbec nezostane, a práve v takýchto prípadoch siaha po úžasnom ovocí. Každý deň si dá aspoň nejaký ten kúsok ovocia, cíti sa po ňom oveľa lepšie. Avšak nebude klamať, rada sa zastaví aj v kfc a dá si nejaké kuracie krídelká s hranolkami a k tomu ešte zmrzlinu. Naozaj sa nebude hrať nato, že má najzdravší životný štýl.*Ja ti dávam len dobré rady. Viem ti s istotou povedať, že tento nezaujatý výraz ľudí odrádza od konverzácie s tebou.*Zľahka pokrčí ramenami, nechce sa do jeho vecí priveľmi starať, ale ako sa pozná, aj tak sa naďalej bude.*Ak to teda nie je tvoj zámer.*Chce poukázať nato, že Ethan nevyzerá veľmi spoločensky. Nie je tak úplne odmeraný, ale ani sa do tejto konverzácie veľmi nehrnie. Avšak aj naďalej sa ju snaží rozvíjať, keďže jej pokladá ďalšie otázky, pravdepodobne mu prítomnosť Betty až tak neprekáža.*Chceš či nechceš, dnes si jednu kamarátku získal.*Nahodí nevinný výraz, ten vie najlepšie, s milým úsmevom na perách. Nemôže tvrdiť, že tu za tú chvíľku vytvorili nejaké silné priateľstvo, ale rozhodne to niekam vedie, ak teda Ethan bude súhlasiť. Ona rada spoznáva nových ľudí, každý jeden deň považuje za novú šancu naviazať úžasné priateľstvá. Veď tých predsa nikdy nie je dosť, však? K tomu, prečo je v spolku aj keď s tým nie je úplne spokojný sa už ďalej nevyjadruje. Vidí, že sa o tom rozprávať naozaj nechce. Nebude zbytočne zvedavá, aby ho tým nejako odohnala alebo nebodaj otvorila nejakú nepríjemnú tému. Ani len netuší, čo za tým môže byť, skúmať to teda nebude. Možno jedného dňa sa Ethan rozrozpráva, ale to pravdepodobne bude ešte dlhá cesta.*To, čo som o tebe zatiaľ zistila si radšej nechám pre seba. Poznáme sa iba chvíľku, nemôžem robiť hneď nejaké závery, chápeš.*Zľahka pokrčí ramenami. Vlastne takto Ethana neanalyzuje, len sa snaží vtipkovať, rovnako ako on. Jasné, vytvára sa jej v mysli už nejaká tá predstava o tom, čo je za človeka, ale teda to je prirodzené. S psychológiu ktorú študuje to nemá takmer nič spoločné. Slečna psychologička. Haha. Toto pomenovanie sa jej celkom páči. Betty si o sebe myslí, že by ľudom naozaj dokázala pomôcť. Už teraz každého rada vypočuje a pokúša sa vždy nájsť nejaké riešenie. Na kariéru psychologičky má teda dobre našliapnuté.*Ale úsmev tomu dodáva isté čaro. Ale samozrejme, ako povieš, ty si tu predsa fotograf.*Obranne na pár sekúnd zdvihne ruky do vzduchu s úsmevom. Určite sa do toho vyzná lepšie ako sama Betty, ale ona naozaj verí tomu, že s úsmevom je všetko lepšie. Vie oceniť vážne umelecké fotografie, ale to proste nie je jej šálok kávy. Má radšej nejaké spontánne fotky, ako napríklad tá, ktorá tu vznikla len pred krátkou chvíľkou. Zachytí to nejaký pekný moment, zveční to spomienku na fotke.*Oh, tak to ti ďakujem veľmi pekne.*Na tvári sa jej zjaví hrejivý úsmev, naozaj ju týmto potešil. Vlastne si ten kompliment tak trochu vynútila, ale on rozhodne spravil ten podstatný krok. Keby jej vzhľad nechce pochváliť, proste by to nespravil. Jeho výraz ani hlas sa ale stále nezmenil, hovorí to úplne monotónne, no Betty si nato už pomaly začína zvykať. Asi ho nepresvedčí, aby mal na tvári stále úsmev od ucha k uchu. Avšak sama sa pokúsi mu čo najviac spríjemniť deň, aby to šlo prirodzene. Možno sa ešte niekedy uvidia? Rozhodne sa ešte uvidia. Ona si ho proste nájde! Toto mu ale hovoriť nebude, pretože by to mohlo znieť naozaj prehnane. Avšak naozaj veľmi rada uvidí tú fotku, čiže ho nejakým spôsobom bude musieť vyhľadať.*Jasné, to znie ako super nápad.*Prikývne na jeho pozvanie na raňajky a musí uznať, že je z tohto kroku naozaj príjemne prekvapená. Nemá rád hľadanie nových priateľov, ale v tejto chvíli to tak celkom nevyzerá. Betty je z toho celá natešená, veď ju predsa pozval na jedlo a budú mať viac času sa vzájomne spoznať.*Avšak ten úsmev na tvári budeš musieť mať oveľa častejšie.* Momentálne to síce znie tak, ako by mu rozkazovala, ale budeme sa tváriť, že to tak vôbec nie je. Ona len nezvláda ten nezaujatý výraz, cíti sa pritom tak, ako by mu hovorila tie najnudnejšie veci na svete. A tak to predsa nie je, však? Zatiaľ sa ale z miesta nehýbe, počká na Ethana, kým sa zdvihne z lavičky a môžu sa spoločne vydať do mesta. V meste si teda dajú raňajky, pričom si veľmi dobre pokecajú, toto Betty od Ethana naozaj nečakala. Na začiatku sa tváril naozaj uzavreto, ale časom sa viac a viac rozrozprával. Po raňajkách sa teda rozlúčia a Betty zamieri spokojná smerom domov.*


Naposledy upravil Betty Cooper dne 1/3/2020, 20:06, celkově upraveno 1 krát


Školní park - Stránka 3 HQ0z0B6
Betty Cooper
Poèet pøíspìvkù : 107
Join date : 21. 11. 17
Betty Cooper
29/10/2019, 17:00
Bol to jeden z tých dní, kedy už škola síce začala, no ešte stále nemali toľko povinností, aby museli každú voľnú chvíľu sedieť v knižnici či v študovni, a tak mu to vyhovovalo. Nevedel si totiž predstaviť, že by mal po lete hneď nabehnúť do plného režimu a fungovať tak, ako bol zvyknutý počas celého školského roka. Vtedy totiž cez týždeň nerobil nič iné, len sedel nad knihami do školy a písal eseje, alebo písal svoju vlastnú tvorbu, hlavne pokračovanie historického románu, na ktorom pracoval už niekoľko mesiacov. Navyše, na konci leta si doprial ešte krátku dovolenku v mestečku Portofino v Taliansku, kde zobral niekoľko svojich najlepších priateľov zo Škótska a vrátil sa len pred pár dňami, takže bol ešte stále v akomsi polovičnom oddychovom móde. Nič to ale nemenilo na veci, že bral školu naozaj veľmi vážne a určite sa z nej neulieval, práve naopak. Namiesto toho, aby cez dvojhodinové okno v rozvrhu zamieril späť do svojho bytu zamieril radšej do školského parku, pretože veľmi dobre vedel, že keby sa v tomto psychickom rozpoložení vrátil späť domov, určite by sa mu už nechcelo vrátiť späť na univerzitu. Sám seba teda musel tľapkať po ramene, že sa rozhodol tak zodpovedne, a tak po hodine americkej poézie zamieril do už spomínaného parčíku, ktorý sa nachádzal v blízkosti internátov. To miesto síce nenavštevoval často, osobne preferoval skutočnú, reálnu prírodu mimo mesto, no stále to bola cez deň, kedy bolo ešte pomerne teplo, lepšia možnosť ako zavrieť sa niekde do reštaurácie či kaviarne. Po ceste do parku sa ale každopádne zastavil v stánku s občerstvením, kde si kúpil veľký pohár čaju Earl Gray, no potom si to už zamieril k prvej voľnej lavičke, na ktorú natrafil, a keďže bol naozaj len začiatok semestra a teploty boli ešte stále veľmi príjemné, bolo to dosť obtiažne, keďže sa v parku pohybovalo množstvo študentov. Nakoniec sa mu to však podarilo, v jednom z odľahlejších kútov tej umelo vysadenej zelene, a vo svojom klasickom kompletne čiernom odeve, teda čiernych džínsoch, čiernom tričku Ramones, čiernej koženej bude a s čiernym batohom, sa spokojne usadil na voľné miesto.Chvíľu len sedel, popíjal svoj čaj a vychutnával si slnečné lúče, ktoré sa predierali cez koruny stromov, no po pár minútach položil pohár vedľa seba, s batohu si vytiahol laptop, otovoril ho a pustil sa do písania. Nebol ten typ človeka, ktorý by dlho dokázal len tak sedieť a nič nerobiť, a tak si aspoň otvoril súbor do ktorého zapisoval všetky svoje nápady, sklopil zrak a začal sa v ňom tak trochu prehrabávať. Už ako malý chlapec sa naučil zapisovať si všetko, čo ho napadlo, keď ho kopla múza a bol zato naozaj vďačný. Spätne totiž v týchto zápiskoch dokázal nájsť zápletky do svojich rozpracovaných diel, námety na nové diela či nové pohľady na diela, ktoré niekedy čítal. Boli to však stovky strán, zdĺhavá práca, ktorá síce mohla priniesť nejaké ovocie, no aj tak ju po chvíli vzdal, laptop zavrel, vrátil ho späť do batoha a namiesto neho vytiahol knihu Nezabíjajte vtáčika od Harper Leeovej a otvoril ju na vopred poznačenej strane.
Laethan C. Boyle
Poèet pøíspìvkù : 42
Join date : 09. 08. 19
Laethan C. Boyle
5/11/2019, 23:17
Kde jinde by měla trávit čas, než venku? Nejen že je stále celkem a relativně teplo, avšak není zavalena úkoly a povinnostmi. Dobře, pár se jich už naskytlo, učitelé se zdáli být často jako nějací roboti, jenž se jen tak nezastaví a pohání je silná káva. A nebo na ty věci třeba zapomněla a bude poté nemile překvapena. Jenže o to se teď nestará, hodlá si tento den užít jak jinak než focením. Její vášní. Fotit dneska úplně nebude, avšak hodlala si vytvořit jakési portfolio z jejích fotek a všechny už si je nechala vyvolat. Nicméně teď je na čase všechny ty stránky fotek poskládat, jak by se jí to přibližně líbilo a například je i popsat. Jaké místo si vybrala? Školní park. Měla předem ustanovený plán, což se do školního roku zaručeně bude hodit a tím, že už takhle začne dělat nějaké ty projekty, se asi i na ten rok připraví. Bude to opět a nečekaně náročné a už teď jí chybí prázdniny plné úsměvných zážitků, na které bude vzpomínat dlouho a na některé extra dlouho. Užila si to, hned by se vrátila ale to nelze. Je tu možnosti jen dalších dobrodružství a to zní možná i lépe, než opakovat stejný zážitek. Nikdo jí však nevezme, jak skvělé to bylo.  Teď doufejme, že se moc nezasní a nebude na tu školu chvíli kašlat. To se občas tak stane, ona se zasní a všechno jí utíká mezi prsty. Jinak je to velice šikovná studentka, co se snaží mít vše v pořádku. Ve škole fotila snad cokoliv, co ji zaujalo natolik, aby si to zasloužilo snímek a různě s tím například experimentovala. Fotila i ráda lidi.. Ale ne takhle “v akci”, nebo jak to říct. Ano, momentky jsou nejkouzelnější věc ale.. No prostě někdy není úplně hezký blesknout nějakou hádku. I když.. Focení emocí, tam by se to hodilo. Ale snad se chápeme, dnešní plán je spíše to její portfolio a proto se vydala až do školního parku, kde by pro to měla klid, jelikož plno žáků mělo ještě hodinu, tudíž tu na tom příjemném čerstvém vzduchu nebude tak narváno. Ne tak jako obvykle a pokud by se podmínky zhoršily, odejde domů či na jiné místo. Ona už skončila dnešní den na univerzitě, ale proč ten park příjemně nevyužít a být zavřený doma? Zbytečné. Vydala se z budovy si vyhlédnout nějaké příjemné místo. Kolem krku měla foťák a v ruce deku. Kromě toho byla i připravena s portfoliem, které se nacházelo v černém menším batohu na jejích zádech. A i když už začíná přicházet nové roční období, teplo se zde relativně drží a proto dnes stále zvolila něco, v čem jí nebude až tak horko ani třeba zima. Na sobě měla dnes neutrální barvy, zřejmě aby stromům, co se pomalu barví do podzimu, nekazila pozornost. Šedý svetr, odhalující její ramena a klícní kosti, černé džíny a obyčejné tenisky. Kolem jejího krku viselo pár zlatých řetízků a bylo hotovo. (outfit) Vlasům nechal volnost, vlnit se jako vlny na moři, užívat si vítr a vlát všude kolem, i když to někdy v tváři mohlo být otravné a šimrat to. Kráčela parkem, zastavila u jedné lavičky, kde si rovnou vytáhla portfolio z tašky a rozhlédla se kolem. Když v tom si ho všimla. Známé tváře, tváře která jí byla v minulosti tak blízko, jako žádná jiná. Neví, zda-li blízko k jejímu srdci, no rozhodně k ní jako k její tváři a tělu. Nebudeme si lhát, neskončilo to moc dobře, byl jedním z těch, pro které nebyla “dost dobrá” a to je věc, se kterou bojuje do dnes a i když se to zdá být hlavně v její hlavě, mají na tom třeba trochu podíl i oni. To by jim nikdy neřekla, musí být silná a svou hlavu přesvědčit. Lehce rozrušeně zapne batoh, hodí si ho na záda a hodlá nepozorovaně odejít. Zaslechne známý hlas, co se zdá jako menší záchrana od její nervozity, no zároveň ji nutí zůstat na místě kde byla před tím a nedovolí ji “utéct”. Jak by ale mohla utéct, srdíčko se jí zaplaví radostí, když zaslechne velké díky v podobě objetí za focení. Musela nad tím zasmát a obejmout dotyčnou nazpět, celá nadšená a spokojená se svojí prací. Tohle ji dokázalo moc potěšit. Spokojenost někoho, koho například fotila. Zrovna tady fotila slečnu s její kamarádkou a byly to úžasné fotky. “Vůbec není za co, klidně se ozvěte kdyby ještě něco, jsem k dispozici.” Uculila se a v podstatě zapomněla, že se chtěla odebrat někam jinám kvůli jejímu bývalému příteli. Rozloučily se spolu rychle a jí stále zůstával menší úsměv ve tváři. To už si před oči dala portfolio, otevřela ho a šlapala trávníkem velice pomalými kroky, zaujata fotkami. Nápady se v hlavě tvořily.. Teď se stačilo zastavit, rozložit deku a sednout si k tomu a ne to dělat za chůze.


Školní park - Stránka 3 AfVxo6LY_oŠkolní park - Stránka 3 DajUUwq4_oŠkolní park - Stránka 3 Qu8DjLVP_oŠkolní park - Stránka 3 QaS2zjog_oŠkolní park - Stránka 3 KicUeTUo_o
Školní park - Stránka 3 New_po10
#BBD5ECoutfit na ples
Grace Marry Hawkins
Poèet pøíspìvkù : 59
Join date : 02. 09. 17
Grace Marry Hawkins
16/11/2019, 09:33
Tázavě povytáhla pravé obočí nad jeho stupňujícím se vztekání, přičemž se v sobě pokoušela udržet smích. Proboha, tolik povyku jen kvůli krabičce cigaret. Ještě chvíli a vybouchne tu, vždyť už teď měl obličej celý rudý. Nebylo to od ní chytré, takhle ho dráždit a foukat mu kouř z cigaret do tváře, ale na druhou stranu… proč ne? Být někde v tmavé uličce, tak si to k němu nedovolí, ale tady v parku, tedy na veřejném prostranství, kdy se každou chvíli kolem nich někdo mihne, si to dovolit mohla. A ano, užívala si to, nebude lhát. Konečně měla nad nějakým mužem navrch, léčila si tím své komplexe z práce, kde na ni ti tlustí slizouni koukali jak na zákusek a dělali jí nechutné nabídky. Nikdy se nesníží k tomu, aby si vydělávala sexem, své tělo hodlá maximálně tak vystavovat, ale u toho to končí. Ovšem to už moc odbočujeme. Maminka… Při zaznění toho slova o něco více zpozorněla. Bylo smutné, že nikdy nepoznala mateřskou lásku, jelikož jí rodiče zahynuli při letecké havárii, kdy byla ještě hodně malá. Sotva si na ně pamatovala… Takže ne, tohle ji nikdo nenaučil, ale to mu tu nehodlala cpát. ,,To jsem nemohla vědět," řekla s klidnou tváří, přičemž se pokoušela soustředit jen a pouze na tuto situaci. Ten debil ji vrátil vzpomínky na rodiče a to ji… rozesmutnilo. Kolikrát nad nimi v noci přemýšlela, prohlížela si jejich fotky a představovala si, jaké by to asi tak bylo, kdyby tu teď byli s ní. Svět by byl tak krásný… ,,Na co nemám? Na tebe? Na holku sáhne jen srab, obzvláště kvůli něčemu tak stupidnímu jako je krabička od cigaret," zavrčela na něj tentokrát už docela nasraně. Jo, už ji štval. Pořád se opakoval a dělal ze sebe machra, přitom znala hned několik kluků, kteří by si ho jako by nic podali. Na holku si dokázal dovolit každý, holt byly to něžné pohlaví, které se neumělo bránit a muži toho využívali. Nesnášela je za to. Všechny do jednoho. Nebylo pak divu, že netoužila po žádném vztahu. Jasně, největším důvodem byla její práce, ale tohle na tom taky mělo svůj podíl. Založila si ruce na prsou a opět nadzvedla obočí, když ji položil ty dvě otázky, které zaváněly výhružkou. Nebude lhát, hrůzu to nahánělo, protože… lidé v dnešním světě byli krutí a nevyzpytatelní. A zrovna on vypadal jako násilník, který své problémy řeší bitím své holky. ,,Nejsem si tím jistá," pověděla upřímně a nervózně přešlápla na místě. Čas změnit taktiku. ,,Ale nemyslím si, že seš tak hloupý, aby ses tu na mě vrhl kvůli takové blbosti a pak zbytečně čelil všem těm problémům, které to způsobí," pověděla velmi pomalu, aby se nad tím zamyslel. Ne, opravdu ho nepovažovala za chytrého jedince, ale mohla alespoň dělat, že ano. No a kdo ví, třeba ho tahle její poznámka i trochu zklidní, ačkoliv takové možnosti moc šanci nedávala.
Nebylo divu, že při jeho zmínce o tom, že ji odněkud zná, téměř znehybněla. No jasně, přesně tenhle typ mužů chodil do podniku, kde pracovala. Hulváti. Ti, co mají pocit, že jim patří celý svět a ženu berou pouze jako svou hračku. Nabízely se tu sice i další možnosti, kde ji mohl vidět, protože kdo ví, třeba oba studovali stejný obor a seděli vedle sebe na jedné z přednášek. Jenže na to byla její mysl až moc pesimistická, tudíž si automaticky udělala závěr, že ji viděl při její práci, kterou se tak moc snažila držet pod pokličkou. Nebylo pro ni příjemné se s ním nadále vybavovat, proto pro ni byl nejlepší možností rychlý odchod. Jenže to by bylo až moc jednoduché. A život nebyl jednoduchý, alespoň tedy ten její ne. Hledala alespoň slovní únik, stále se totiž těch cigaret nehodlala vzdát, ani při těch jeho výhružkách. Nechtěla ho nechat vyhrát a vidět spokojený výraz v té jeho tupé tváři. Ještě, že si uvědomila, že ji v podstatě nic nehrozí, když zná pouze její tvář a vlastně ani to mu moc nepomůže, jelikož v klubu nosívá modrou škrabošku. Nebo to si alespoň myslela. V následující chvíli totiž ten nechutný machírek před ní začal s výhružkami, které působily dost reálně a ona nad nimi určitě bude několik následujících dní přemýšlet. A bát se. Nechce, aby její práce vyšla najevo a hlavně nechce, aby o ní věděl někdo z univerzity. Už z ní nebyla taková drsňačka jako ještě před pár minutami, kdy si na něj vyskakovala. Teď totiž cítila reálné nebezpečí a z toho jí běhal mráz po zádech. Na sucho polkla a s vystrašeným výrazem pozorovala jeho oči, které se zapíjely do těch její. Nechtěla působit tak zranitelně, jenže nebyla zas tak dobrou herečkou, aby dokázala zakrýt ten velký nával negativních emocích. Rodiče, její hrozná práce, potenciální zničení už tak jejího příšerného života. Malinko pootevřela pusu, aby něco namítla, ovšem nevydala ze sebe ani hlásku. A vlastně ani nemusela. Ten hulvát se dal na odchod a neohlížel se. Výborně, to se jí opravdu povedlo. Neustále chodila s kamenným výrazem, málokdy se usmála, všechny okolo sebe odbývala jednoslovnými, a hlavně ledabylými odpovědi, jelikož si k sobě nehodlala jen tak někoho připustit. A teď? Teď působila jako hromádka neštěstí. Tohle mu neprojde. Nenechám nějakého bohatého fakana, aby mi zničil život. Stáhla rty pevně k sobě, načež si z jeho krabičky cigaret vytáhla další cigaretu a tu si zapálila. Snažila se všechny ty negativní emoce potlačit, alespoň teď, než dojde zpátky do svého pokoje. Proto nasadila opět svou vážnou tvář, ze které nešlo nic vyčíst a rychlým krokem se vydala zpátky do spolku. Po cestě samozřejmě nad vším přemýšlela, přičemž přemítala, jestli neudělala osudovou chybu.

→ Dívčí spolek


Školní park - Stránka 3 JyGxLsHz_oŠkolní park - Stránka 3 SuperthumbŠkolní park - Stránka 3 ImHo3WE9_o
Školní park - Stránka 3 Tumblr_or5cr0WUIu1v9flopo1_500Školní park - Stránka 3 V4FR8yP8_oŠkolní park - Stránka 3 7afe883c9fe0812c8fdabb47100e03f1
Eleanor Cherny
Poèet pøíspìvkù : 57
Join date : 13. 02. 18
Eleanor Cherny
23/11/2019, 19:07
Svojmu okoliu veľa pozornosti nevenoval. Vždy, keď otvoril nejakú knihu, sústredil sa iba na belasé stránky pokryté čiernym písmom, ktoré z času na čas obrátil. Vtedy pre neho neexistovalo nič, žiadny okolitý svet, žiadne problémy, žiadne životné slasti, žiadne úspechy, jednoducho nikto a nič. Bol v akejsi bubline, ktorú zrejme poznal každý milovník literatúry, a úplne sa ponáral do príbehu, do deja, do slov na papieri. Či už sa jednalo o prózu alebo poéziu, o známych autorov, ktorých poznal celý svet alebo o tých, ktorých poznalo dokopy možno päť ľudí. V tomto ohľade bol proste klasik a sám veľmi dobre vedel, že je to dosť neobyčajné a špecifické, keďže väčšina jeho rovesníkov, a hlavne chlapcov v jeho veku, malo problém vôbec nejakú knihu otvoriť, nie to z nej ešte čítať. Žili totiž v digitálnej dobe a málokto dokázal oceniť niečo fyzické a staromódne, a takých ľudí proste zatracoval. Proste neboli jeho krvná skupina a nedokázal s nimi reálne komunikovať, jednoducho to nešlo, aj keby sa neviem ako snažil. Nevidel však na tom nič zlé, rád si udržiaval svoj úzky kruh známych a priateľov, s ktorými sa vždy mal o čom porozprávať a ktorý dokázali oceniť viac ako len každodenné pitie alkoholu, zábavu a flákanie školy. Nie že by on alkohol nepil a nerád sa zabával, to on rád, no školu aj napriek tomu nikdy neflákal. Čítanie však nebral ako niečo, čo by musel robiť vrámci školy, aj napriek tomu, že študoval literatúru. Bol to pre neho relax, bola to pre neho inšpirácia, bolo to pre neho čerpanie nových informácii. Možno práve preto bol vždy tak sústredený a každé slovo priam hltal, ignorujúc všetko a všetkých, čo sa okolo neho dialo a ktorí okolo neho prechádzali. Tentokrát to však dopadlo akosi inak. Niekde v zadných častiach mysle totiž rozoznal známy hlas, ktorý najskôr ignoroval, respektíve ho vôbec neregistroval, no keď ho začul znova, jeho bublina pomaly ale isto praskala. Nebol si istý, či sa mu to len zdá alebo nie, no keď mu to už vážne nedalo a jeho sústredenie sa pomaly ale isto vytratilo, trochu podráždene zdvihol hlavu aby sám seba uistil, že to bol len akýsi výplod jeho fantázie a že sa môže vrátiť späť k čítaniu. Pohľad mu však padol na osobu, ktorej ten hlas patril a ktorú nebol tak úplne pripravený stretnúť, a tak mimovoľne knihu zaklapol a zhlboka sa nadýchol. Grace nevidel už dlho, zrejme chvalabohu. Kto by rád stretával svoju ex? On teda rozhodne nie, hlavne keď vedel, že jej vážne ublížil. Nebol sadista, neurobil to rád, no v danej situácii nevidel inú možnosť. Teraz však hľadel priamo na ňu a premýšľal, či si ho všimla podobne ako on ju a či by sa mal postaviť a osloviť ju a určite jej tým poriadne pokaziť deň. Bilo sa v ňom hneď niekoľko pocitov, no nakoniec vyhrala jeho zvedavosť, ktorá ho vždy poháňala vpred, a tak knihu zľahka položil na lavičku, vyhupol sa na rovné nohy a vykročil smerom k nej skôr, akoby sa mu niekde vytratila. "Gracie?" Natiahol k nej svoju ruku, aby ju chytil za zápästie a pribrzdil v chôdzi, pričom na sekundu dostal chuť pritiahnuť ju na svoju hruď tak, ako to robil niekedy dávno, keď ju ešte volal svojou. Toto nutkanie však potlačil a veľmi rýchlo jej ruku pustil, aby jej tak dal možnosť utiecť, keby sa nechcela v jeho spoločnosti zdržať. Dúfal, že to neurobí, no chcel jej túto možnosť poskytnúť a nejak ju neobmedzovať. Dokonca by sa ani nečudoval, keby mu vrazila poriadnu facku, aj keď by to bolo celkom mimo jej charakter. Vždy bola totiž veľmi milá, dobrosrdečná a v ľuďoch videla len to najlepšie. Práve to bola jedna z vecí, ktoré mal na nej tak veľmi rád.
Laethan C. Boyle
Poèet pøíspìvkù : 42
Join date : 09. 08. 19
Laethan C. Boyle
28/11/2019, 20:55
Taktéž by svému okolí nevěnovala pozornost, jenže dokáže člověk nevěnovat pozornost dotyčnému, jež v ní probudil mnoho ošklivých, ale i krásných vzpomínek. Hrkne ve vás nějaký most, který držel její srdce u sebe a stavěla ho dlouho. Bylo to divné, bylo to možná i z části nepříjemné a proto tomu okolí pozornost věnovala, nikoliv Layovi, avšak nějakým slečnám, které nedávno fotila. Nejsou ani první, ani poslední a i když má mnohdy problém s komunikací a je dost stydlivá, u nich to šlo jako po másle a určitě se s nimi sejde i mimo nějaké to domluvené focení. Dobře se s nimi povídalo a ten společně trávený čas si zároveň i dost užily. Od toho, aby se soustředila na jejího bývalého, jí docela pomohly, ale už si představovala, jak bude úplně někde jinde. Bude zabraná do svého portfolia a mít chvilku klidu, avšak očividně to nebude zadarmo a jejich osudy se momentálně mají opět nějak střetnout. Nebo aspoň její pohled s ním, možná že stihne odejít, zmizet z dohledu. Jenže co jí to bude platné? Bude to mít v hlavě a bude pravděpodobné, že se setkají znovu. Společně se neviděli.. Vážně dlouho. Neviděli se vůbec od doby, co se s ní rozešel ne zrovna s pěknými slovy, které se jí zaryly hluboko do srdce a vlastně se v ní vytvořila myšlenka, že to celé byla jen hloupá hra, kterou si užíval. Cítila se využitá, cítila se zlomená. Bylo jí vážně.. Prázdně ale zároveň plně, ačkoliv to může znít divně. Chtěla zmizet. Nebo i když to bylo mnohdy krásné, chtěla to smazat. Cítit jaké by to bylo, kdyby s ním vůbec nebyla. Byla tak zaslepená, zaslepená do kluka, co s ní ani nebyl spokojený a nebyla pro něj dost dobrá, jak řekl.. Nestalo se to jednou, ne jen s ním, ale pokaždé to bolelo stejně. Nutilo jí to myslet si, že je vážně ta špatná a proto se vztahy skončila. Nikoho k sobě nepustila, k nikomu se dvakrát neměla, aby takové zklamání opět nezažila a přitom se dost změnila. Nejen svým vzhledem, že byla ještě větší ženou ale i svým charakterem. Byla opatrnější, no stále hrozně milá a nekonfliktní. Jen už nebyla tak dětská, naivní.. Někdy možná ano, ale tak přiměřeně. Jenže si to chránila, strach byl větší než poznání, že je trochu jinou. Pořád se bála konverzací, nových kontaktů, ještě víc než před tím. Zkrátka si dávala bacha, koho k sobě pustí a kdo zahlédne tu její zábavnou stránku, kdy je blázínek a dokáže si užít i plno té zábavy. Nikoliv v podobě nějaké párty, ale třeba nějaký výlet. Na párty byste jí asi přesvědčili už taky, jen by to trvalo, vážně dlouho.. Konverzaci s dívkami ukončila a mezi malými hloučky lidí chtěla okamžitě odejít pryč se sevřenou hrudí, koho to dnes viděla. Najednou ucítila na svém zápěstí jeho ruku. Stisk který znala. Už viděla v hlavě iluzi, jak ji takhle chytal dřív. Dřív když se třeba loučili a ani jeden nechtěl odejít. Skončilo to vždy tak, že se objevila u jeho hrudi a cítila jeho blízkost na svém těle. To je pryč. Pomalu stáhla ruku sobě, zahleděla se do země a pak se otočila směrem k němu. Skousne si ret a odhrne si pramen blonďatý jemných vlasů z obličeje. “Ahoj Layi.” Vydechne ztěžka a pokusí se o menší úsměv, její koutky rtů jen cuknou lehce do úsměvu. Dříve by možná měla chuť utéct. Jako starší Grace, jenž byla ještě malé děvčátko, co neznalo zlý svět. A aby mu vrazila facku? Nezměnila se natolik. Něha a nenásilí v ní pořád putovalo. Pomoc druhým, to zůstává a nebyla by schopná mu ublížit. I když jí ublížil a její srdce se potrhalo na plno malých kousků, pořád nějak tušila, že i přes to co řekl, měl v sobě dobrotu. A tak tu opět stojí, naproti sobě.. Spolu. Jenže spolu jen v parku. Ne spolu jako pár, skoro jako cizí lidé, jelikož ona není úplně ta stejná a on určitě taktéž nebude.


Školní park - Stránka 3 AfVxo6LY_oŠkolní park - Stránka 3 DajUUwq4_oŠkolní park - Stránka 3 Qu8DjLVP_oŠkolní park - Stránka 3 QaS2zjog_oŠkolní park - Stránka 3 KicUeTUo_o
Školní park - Stránka 3 New_po10
#BBD5ECoutfit na ples
Grace Marry Hawkins
Poèet pøíspìvkù : 59
Join date : 02. 09. 17
Grace Marry Hawkins
Sponsored content

- Similar topics

 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru