Školní park

Občas to dělám. Kdyby ne, tak nevím, co to je sex. *Pobaveně se uchechtnu. Ne že bych se na kluky vrhala nějak často, ale když přeberu s alkoholem, tak to pak dělám různý věci. Jako moje tetování, kdybych nebyla opilá, neměla bych ho. Ještě štěstí, že piju jen opravdu výjimečně.* Zajímavý. Neznám nikoho slavnýho. Těší mě. *Když řekneš, jestli je to na tobě tak znát, tak přimhouřím oči a projedu si tě pohledem, při čemž příkývnu.* Samé tetování, dlouhé vlasy, tráva. Typuju tě buď na zpěváka nebo na kytaristu, kterej vždycky rozmlátí kytaru.
*Rukama se zapřu za zády o zem, aby se mi líp sedělo, z tureckého sedu už mě začínají bolet záda. Nemám ráda, když se někdo ptá na můj osobní život, protože se v něm nic neděje.* Heleee, po škole jdu většinou do parku, kde si sním svačinu a pak jdu na kolej. Měla jsem to v plánu i dnes, ale ty si mi musel před nohy hodit tašku. *Trošku to ní ducnu nohou, abych to zdůraznila a pak přesunu svůj pohled zpět na tebe.* Nemám tady zatím žádný kamarády, takže nemám co podnikat. V podstatě by se dalo říct, že si první člověk se kterým si tady nějak normálně povídám, když teda zapomenu na nějakou Elu z parku. Ale to je docela jedno, teď ještě zpátky k tématu kapela... *Přimhouřenýma očima projedu okolí pohledem, abych našla nějakou nápovědu, ale nikde nic není, jenom tvoje taška o kterou jsem se málem přizabila.* Žádná kytara ani nic, jenom tvoje taška. Takže si zpěvák?

To, co mu na to odpověděla, ho mile překvapilo. Takže asi nebude taková slušňačka, za jakou jí měl. Což bylo jedině dobře. Neměl moc rád takové ty holky, které se neustále hlídaly, jestli mají správnou pózu, jestli se správně tváří a podobně. Pokud u něj měla holka zabodovat, měl rád hlavně spontánnost, rebélii a hlavně no control. No a co, že si ostatní lidé mohou myslet něco špatného. "Zas tak slavný nejsem," usmál se. Ano, měli s kapelou celkem velkou, stálou a soudržnou základnu fanoušků, ale to mu nestačilo. Chtěl větší slávu. Vyprodané haly, kluby... byl to snad sen každého, kdo se věnoval muzice nějak víc, než jen doma nebo u táboráků. Zasměje se, když si ho začne prohlížet a typovat na zpěváka nebo kytaristu. Jo, uměl i hrát. Kytara, klávesy, ale jeho vášní byl hlavně zpěv. Nic jí na její spekulace zatím neodpoví a poslouchá co dál říká. "Rád bych řekl, že jsem ti tam tu tašku hodil úmyslně, ale bohužel," olízne si rty. "To ale neznamená, že nejsem za tvou společnost rád." Ani on tu nikoho neznal. Právě přijel a bylo fajn s někým pokecat. "Nemáš tu zatím žádné kamarády? Jak jsi tu dlouho? Přestoupila jsi? Nebo jsi v prvním ročníku?" Podrbal se na bradě. Ne, že by ho nějak svědila, jen se snažil přemýšlet a to u něj občas znamenalo podivné drbání, zajíždění do vlasů a podobně. "Vážně se chceš bavit o mé kapele?" zavrtěl nad tím hlavou. Nevadilo mu to, ale raději by zjistil další informace o ní. O jejích koníčcích a tak dále. "Guilty," zvedne ruku, jakoby se hlásil. Odhalila ho.

Asi by se teď slušelo říct něco jako že bych si tě ráda poslechla, když si ten zpěvák, nebo tak, co? *Neříkám, že by mě nezajímalo jaký má hlas, nebo co hraje, ale podle toho jak vypadá, to asi nebude nic, co bych nutně potřebovala slyšet.* Je mi devatenáct, takže první ročník. Úplný mládě tady na tý škole. Ale stojí mi to za to, když jsem budoucí paní doktorka Leyla Parkerová. *Ukážu na sebe a lehce se pousměju, protože už od střední jsem se nemohla dočkat, až půjdu na nějakou vysokou studovat medicínu. Byl to tak krásný pocit sem nastoupit. Občas mě až udivuje kolika lidem je škola úplně jedno. Já bych teď momentálně udělala pro tuhle příležitost cokoli.* A proč ty seš vůbec tady? Vypadáš staře na prvák, přestup? *Když se porozhlédnu okolo sebe, tak většina páru, co seděla na lavičkách je už dávno pryč. Sem tam se přes park někdo mihne, ale jediný, kdo tu pořád je jsme už jen my dva.* Všiml sis, že už tady nikdo není? *Z kapsy si vytáhnu mobil, abych se podívala kolik je hodin. Sice mám na ruce hodinky, ale skoro pokaždý na ně zapomenu a čas stejně hlídám přes mobil. Hodinky mám spíš jen kvůli škole, protože nějaký profesoři si mobily vybírají před hodinou.* Je docela pozdě. Máš zajištěný ubytování na koleji? Protože jestli ne, tak se to bude vyřizovat docela těžko, teď.

"Přemýšlíš nad tím, co by se slušelo říct?" Trochu udiveně se na ní zadívá. "Proč? Zajímáš se a děláš často věci, které společnost očekává?" On takový rozhodně nebyl. Byl svůj a nestaral se, co si o něm lidé pomyslí, když se nebude chovat přesně tak, jak by očekávali. "Takže jestli nejsi fanynka tvrdší muziky, nemusíš to chtít slyšet." Zasměje se. Bylo mu to jedno. Rozhodně ho to nijak neurazí. "Takže studuješ medicínu. Toho by se pak v budoucnu dalo využít k dostání nějakých léků na předpis, co?" šibalsky se na ní zadíval. Řekl to sice jako srandu, ale popravdě by se mu taková známost hodila. "A každopádně mě těší, budoucí paní doktorko Leylo Parkerová," Pozoruje jí, ale ruku na potřesení jí nenabídne. "Já sem přítomný a budoucí zpěvák Oliver Sykes," zasměje se. Neměl v plánu své povolání měnit ani v budoucnu. Dělal přesně to, co ho baví a čím se chce živit a to, že k tomu studuje umění byl spíš jen jako koníček. Vlastně kdyby ho ze školy vyhodili, bylo by mu to jedno. Maloval a kreslil pro zábavu a žádný papír o ukončení uměleckého oboru na univerzitě nepotřeboval. "Jo, přestup. Školu, na kterou jsem chodil předtím, zavřeli a nás po dohodě s ředitelema a s námi rozeslali do různých škol." Přizná, jak to bylo a pak se také rozhlédne kolem. "Máš pravdu, nikdo tu není... nebojíš se?" Zadíval se na ní zpět. "Sedíš s neznámým, sjetým klukem v parku. Co když vůbec nejsem budoucí student a v té tašce mám igelitové pytle, izolepy, bělidlo, pilu, nože a lopatu?" Pozdvihne obočí. Naschval vyjmenoval všechny pomůcky, které by vrah měl nosit u sebe. Tedy pokud je jako Dexter a nechce, aby se jeho oběti našli. "A ubytování zajištěné nemám. Klidně přespím tady," pozdvihne ramena, ale pak ho napadne lepší nápad. "Nebo jestli máš volný pokoj a postel," usměje se na ní. Je mu ale jasné, že po tom, co řekl o pomůckách pro vrahy, ho těžko nechá přespat u sebe na koleji.

Jsem zvědavá. Ale máš pravdu, přesně takový druh hudby mě moc nebere, takže radši nic slyšet nechci. Musela bych se pak přetvařovat a lhát. *Ušklíbnu se, nerada shazuji věci druhých, takže většinou na nich hledám pozitiva. Určitě by se nějaké našlo i na tvé hudbě, ale radši to zkoumat nebudeme.* Nebo až sjetej po houbičkách skočíš z okna, tak budu rozdávat tvý neponičený orgány. Moc jich ale asi nebude, co? *Pobaveně se na tebe podívám. Radši bych někomu dala tvé srdce, protože samozřejmě bude i přes ty všechny sračky co do sebe cpeš, krásně zdravé a funkční, než abych ti dávala nějaký prášky. Co by za to někdo dal, mít zdravé srdce..* Oliver? Pěkný jméno. *Příkývnu a poslouchám, co říkáš o tvé škole. Nevím jak bych se tvářila, kdyby tuhle školu zavřeli a já musela někam jinam, zvlášť když už si tak tak zvykám. Rychle si tě projedu pohledem, vypadáš jako člověk, kterej je schopný se zabydlet kdekoli, tebe zrušení školy určitě netrápilo.
Zvídavě zvednu jedno obočí a poslouchám, čím se mě snažíš vystrašit.* Kdybych tě zabila, tak bych tě potom určitě nezahrabala někde v lese. Radši bych tě hodila do kyseliny. Pěkně by ti to rozežralo maso, svaly a kosti. Žádný důkazy, čistá práce. *Pokrčím rameny a pomalu se začnu zvedat ze země, když se postavím, tak se trochu protáhnu a očistím si zadek od trávy.* Tak to máš docela smůlu. Co o to, volno v pokoji asi mám, ale nevím jestli tě tam úplně chci. *Ušklíbnu se na tebe a v hlavě si začnu přehrávat všechny možný scénáře, co by mohli nastat, kdyby tě někdo objevil v mém pokoji, upřímně se mi ta představa moc nelíbí. Ale nechat tě tady taky nemůžu. Proč jsem předtím prostě neodešla?*

"A to by od tebe rozhodně hezké nebylo, kdybys lhala," zasmál se a natáhl se blíž k tašce, ve které začal lovit mikinu. Ještě tak úplně zima nebyla, ale pokud tu bude spát, měl by se připravit už teď. Jednu obyčejnou, černou, volnou mikinu vyndal a přes krk si jí oblékl. "Jo, s mejma orgánama bys asi moc nepochodila." Přikývl jí na to, co řekla. Měla totiž pravdu a on si toho byl vědomý. Vždyť kouřil, pil, fetoval. Byl by zázrak, kdyby nějaký z jeho orgánů ještě nebyl zničený. "Možná je to pěkný jméno, ale říkat mi tak nemusíš. Mám raději Oli," pozdvihne ramena. Každý, kdo ho znal mu říkal Oli. Krom učitelů na jeho předešlé škole a učitelů, které v budoucnu potká tady. "Nechala bys mě rozpustit v kyselině? Ty sadistko. Víš, že když nepohřbíš kosti, duch nedojde klidu? Takže nejen pro jeho dobro, ale i pro to tvoje, bys kyselinu použít nikdy neměla." Usmíval se. Musel říct, že Leyla byla vážně v pohodě holka. Dalo se s ní bavit normálně a to bylo poslední dobou těžké najít. Hlavně pro něj. Tím, jak měl kapelu, neměl moc času na nic jiného a holky, které vídal byly převážně jen fanynky, které ho neviděly takového, jakým skutečně byl. Nedalo se s nimi o ničem bavit. Takže ve většině případů to skončilo sexem na jednu noc. Což ale také nebylo špatné. "Tak to mám smůlu," zopakoval její slova a pozoroval, jak se zvedla a očistila zadek. "Hezky se vyspi a snad mě tu nesežerou medvědi," rozhlédl se a pak se na ní znovu podíval. "Tím sem myslel ty šelmy fotbalisty," mrknul na ní s úsměvem. Byli na každé škole. Kluci, kteří si mysleli, že jsou ze všech nejlepší, kteří rádoby porazí všechny a kteří si mysleli, že jim škola patří. Tedy hlavně jejich kapitánovi, rádoby nejhezčímu klukovi na škole.

Takže Oli, dobře. Snad to do rána nezapomenu. *Usměju se na tebe. Ne že bych jména zapomínala nějak často, ale občas se mi to stává. Ale teď, když to vypadá, že u mě budeš skoro spát, tak to asi nezapomenu.* Nemyslíš, že kdybych byla masový vrah, že mi bude úplně jedno, že tvůj duch nedojde klidu? Když už jsem si dala práci se zabitím, tak se přeci nenechám chytit. Ale pro tvé potěšení, tak znám i jiný způsoby než jenom kyselinu. Na praxích na pitevně toho člověk vidí dost. *Ušklíbnu se o dám si jednu ruku za hlavu. Poslouchám, jak se se mnou loučíš, což se mi nelíbí, protože tě tady přece nemůžu nechat. V Kalifornii je sice přes den krásně, ale v noci je zima a když vidím tu tvou mikinku, co máš přes rameno, je mi jasný, že ráno by to byl aspoň zápal plic.* Helee, tak asi pojď. Nemůžu tě tady přeci nechat. Ještě by ti nastydly hlasivky a nemohl by si zpívat, a kdo by to pak měl poslouchat. A s těma fotbalistama máš taky pravdu. Jsou to strašný hovada, takžee...Na pokoji by nikdo neměl být a když uděláme trochu akcičku, tak tě tam asi dostanu.*Pousměju se a přitom si zkousnu rty, vím, že to není dobrý nápad brát tě na holčičí kolej, ale mám v pokoji volno a když by nás nikdo spolu neviděl, tak by to mohlo být v pohodě. Otočím se k tobě zády a porozhlédnu se po celém parku. Vážně tady už nikdo není. I když jsem k tobě zády, tak slyším, že nevstáváš ze země.* Takže Oli..*Pomalu se na tebe otočím a svůj pohled přesměruji k zemi, protože tam se očividně pořád nacházíš.* Jdeš nebo si k tý zemi už přirostl? A než se teda zvedneš, tak nepočítej s tím, že bude sex. *Pobaveně na tebe mrknu a grimasami rukou a s úsměvem na tváři tě začnu popohánět ať se zvedáš, protože už je mi docela zima. Do školy jsem vyrazila jenom v tričku, takže si po holých pažích začnu přejíždět rukama, abych si je trochu zahřála.*

Nad tím, jak řekla, že jeho jméno snad do rána nezapomene, se jen usměje. Tak nějak věděl, že je to nepravděpodobné. Zaprvé se spolu už nějakou chvíli bavili a zadruhé nebyla opilá... a zatřetí? Snad nemá sklerózu. Spíš měl trochu obavy, že to bude on, kdo zapomene její jméno. Jeho vyhulený mozek už také nepracoval na 100% a některé věci dost zapomínal. Hlavně jména. Potkal tolik lidí, tolik holek, fanoušků a fanynek, což znamenalo spoustu jmen, které by si snad nezapamatoval ani zdravý a čistý člověk, natož on. "Není to divný? Pitvat lidi ve školních prostorách?" Naklonil hlavu do strany a pozoroval jí. Tak asi pojď? Proběhlo mu hlavou, jestli slyšel dobře. Vážně ho k sobě pozvala. Chvíli nad tím přemýšlel a když ho vyzvala znovu, bez čekání se sesbíral ze země, vzal si svou tašku, o kterou předtím Leyla zakopla a zadíval se na ní. "Jsem ready," usmál se. "A neboj, se sexem nepočítám. I když na holčičí koleji jsem to ještě nedělal," ze srandy si skousl ret. "Jen žertuju." Dodá po chvíli a mrkne na ní. Potom se s ní rozejde směrem ke koleji. Jako nevadilo by mu, kdyby měl přespat tady, opřený o strom, ale postel je postel, o tom žádná. "Hotel Leyla asi nenabízí soukromé sprchy, co?" Pozdvihl obočí. Věděl, že určitě ne. Je to kolej a nejspíš budou sprchy společné, takže s mytím bude muset počkat do zítra, až se ubytuje na chlapecké koleji. Jemu by sice nevadilo vysprchovat se u holek, právě naopak. Ale Leyla by z toho mohla mít akorát problémy a to nechtěl. Bylo od ní hezké, že mu nabídla střechu nad hlavou a kdyby se jí odvděčil tím, že by jí udělal problémy, byl by vážně zmrd.

Pitvat lidi ve školních prostorech? Nebuď blázen. *Pobaveně se uchechtnu. Je to vtipná představa, že by nám profesoři občas ukradli nějakou mrtvolku na pitvu..* Chodíme do nemocnice. Sterilní prostředí a tak. Učitelé nás tam berou asi aby jsme poznali, kdy se z operace stala pitva. *Ušklíbnu se na tebe a když se po takové době postavíš na nohy, tak mám konečně šanci si tě prohlédnout celého. Jsi vysokej, čekala jsem že budeme nastejno, ale jsi vyšší. Hustý.* Taky jsem to tam ještě nedělala. Až se mi to někdy poštěstí, tak ti dám vědět. A od tebe čekat to samý, samozřejmě. *Odkývu si to a rozejdu se za tebou. Když se zeptáš na sprchy, tak trošku zazmatkuju, protože sprchy jsou společný a tam tě úplně brát nechci, ale nechat tě bez sprchy? Jednou to snad dáš.* Chtěl si spát venku..*Zvednu hlavu nahoru, abych se podívala na nebe. Je krásně vidět, všechny hvězdy nádherně září.* A ani na déšť to nevypadá. Snad to bez ní zvládneš. Nerada bych měla problémy, snad to chápeš. *Trochu nejistě se na tebe podívat, protože nevím jestli máš pro takový věci pochopení nebo ne.
Je to chvíle, co jdeme a nepadlo žádné slovo. Nemám ráda takové to trapné ticho, zvlášť, když si někoho vedu skoro domů. Rychle se na tebe podívat a pak se hned zase podívám před sebe na cestu.* Věděl si, že jakmile se dáš na dráhu medicíny. Musíš prostě počítat se smrtí? Třeba nějaký veterán z války, to je jasný. Ale taková doktorka na pediatrii. Člověk si řekne, že má pohodovou práci, že si každej den prohlédne a poňuchňá pár miminek a tím práce končí. Ale nikdo už nemluví o tom, kolik těch miminek zemře, třeba při porodu nebo pár hodin po něm. Šance, že se dítě narodí zdravý je 1:5. Kdybych byla věřící, tak řeknu, že Bůh má svůj plán, ale takhle můžu jenom říct, že Bůh je svině. *Rozvášnila jsem se u toho tak, že jsem tě ani na moment nepustila ke slovu. Nevím, jestli si něco říct chtěl nebo ne, ale kdyby si chtěl, neměl by si šanci. Až když to celé dořeknu, tak se zarazím, protože už jsme skoro na místě.* Promiň, úplně jsem se do toho dostala. Jestli si chtěl něco říct nebo tak, tak máš šanci, protože já už mlčím. *Prstem si přejedu přes pusu jako gesto, že jsem si jí zamkla a neviditelný klíček hodím pryč. Pak se na tebe podívám a co nejvíc nevině se usměju.*

"Škoda, náhodou by to bylo cool." Zasměje se. Také si představil, jak nějací profesoři kšeftují s nemocnicemi a odebírají si tam mrtvá těla, aby se na nich mohli žáci učit. Pro něj to bylo celkem vtipné, ale pro pozůstalé těch nebožtíků už tolik ne. "Vážně vás tam berou, abyste rozeznali operaci od pitvy?" Rýpnul si do ní. I když to tak znělo, věděl, jak to myslela. "Chceš, abych ti nahlásil, když se s někým vyspím na holčičí koleji?" Zasměju se. Jen ať to není soutěž. To by musel ještě dneska někoho najít, aby vyhrál. "Byl to vtip. Jasně, že to bez sprchy zvládnu. Jakožto muzikant jsem zažil už horší věci." Spaní venku nebo v dodávce, kde i týden bydleli, když měli koncerty a neměli na hotel. Mytí na veřejných záchodcích. A spoustu dalších věcí, které by nejspíš každý nedal. Nejen v rámci osobního pohodlí, ale také hygieny a soukromí. Jde a pozdvihne obočí, když ho z přemýšlení, co všechno s kapelou už zažili, vytrhne její povídání. "Páni, nad tím jsem nikdy nepřemýšlel," Zatváří se vážně. "Ty chceš být pediatrička?" Zajímá ho to, když začala zrovna říkat příběh z tohohle odvětví medicíny. Možná mu už řekla, čím se chce zabývat, ale zapomněl to. Už teď mu bylo jasné, že lidé na téhle škole nebudou, jako na té předešlé. Tam na to většina kašlal. No jo, umělci. Ale tady... tady byli i ostatní obory. Psychologie, sport, medicína a každý chtěl být nejlepší. A nejspíš se dostat na různé stáže a pak mít dobře placenou práci. A už teď mu bylo jasné, že Leyla bude velmi ambiciózní, co se její budoucnosti týče. "Tak to je dobře, že nejsi věřící. Nedostala by ses do nebe, když se bavíš semnou," dodá na její poznámku o tom, že kdyby byla věřící. "Někteří lidé nás totiž označují za satanisty." Usměje se na ní. Už se s tím setkal několikrát. Recenze o tom, že uctívají ďábla. Že jejich hudba láká lidi k temnotě. Že propagují satana a podobné žvásty. On sám by se za vyznavače satana nenazval, ale tak nějak mu to nevadilo. Byla to image a nejedna slavná kapela zpívá o ďáblu a pekle. Objevují se v klipech satanistické symboly nebo symboly iluminátů. Prostě to k tomu patřilo. A hlavně ke stylu jejich hudby. Nebyl to žádný popík s vyzpěvování hallelujah v refrénu.

Jasně, proč taky jinak. Ale řeknu ti, je to hnus. Třeba když se někomu vyleje žaludek na stůl. Mňamka. Ale těším se až nás k tomu pustí, a já si nějakýho nebožáka taky kuchnu. *Všechno co říkám beru s úctou, nikdy bych si dělala srandu z nemocného nebo mrtvého člověka. Jen je prostě někdy třeba tu situaci odlehčit.* Jasně že chci. Takový věci mě zajímají. *Odkývu si to a pokrčím rameny. Neříkám, že mě nezajímají žhavené novinky z okolí. Drby nešířím, jen je ráda poslouchám.* Pediatrička? To zrovna ne. Moc děti nemusím, jsou takový ubrečený a tak. Já bych byla radši chirurg. Víš co, všude krev, vnitřnosti, injekce, pípající stroje, pot a toho tlaku, protože je všechno na tobě. To by se mi líbilo. *Když se nad tím tak zamyslím, tak celou dobu v podstatě mluvíme jen o mě. Nebo mám aspoň takový pocit. Kromě toho, že si zpěvák, který se jmenuje Oli a lidi si myslí, že jsi satan, tak si na nic jinýho nevzpomínám. Zatím co mi přijde, že já jsem ti řekla už všechno. Je to vůbec možný?* A co ty, kam by si to chtěl dotáhnout, ďáblíku? *Usměju se na tebe a zastavím před budovou dívčích kolejí. Je to ohromná budouva, která působí dost přehnaně. Na první pohled každého určitě upoutá obří nápis KKT, který se nachází na balkáně pod hlavními dveřmi. Řekla bych, že k dokonalosti chybí jen růžové kytky v oknech. Jak luxusně to vypadá z venčí, tak to vypadá i vevnitř. Občas si připadám divně, když si vzpomenu, kde jsem vyrůstala.* Mám nápad. Je docela brzo, ještě se mi do postele nechce. Co kdybych ti vzala tašku, dala jí do pokoje a pak by jsme někam vyrazili. Že bych ti tady ukázala nějaký místa, kam by sis mohl někoho vzít a tak. *Lišácky na tebe mrknu. Okolo je docela dost lidí, takže se mi tě tam úplně ted brát nechce, ale zase nelžu když říkám, že bych ještě někam zašla. Bylo by to poprvé co bych někam nešla sama, proto upřímně doufám, že budeš souhlasit. Po dnešku spolu už asi mluvit nebudeme, takže toho můžeme aspoň využít.*

Na sobě černé rifle, bílé triko a džínovou bundu. Vlasy rozčepýřené tím, jak se mu ráno nechtělo česat. Na krku se mu houpe foťák, to kdyby náhodou viděl něco co by stálo za fotku. Přece jen, stále si vytváří takové své portfolio toho co vyfotí. Žádná fotka nikdy nepřijde nazmar. Nemá obyčejný digitální foťák, ale starší, ten kde musíte fotky vyvolávat v temné místnosti jinak je z něj nedostanete. Ráda tam tráví čas. Většina studentů fotografie používá nejnovější foťáky, ale to potom nejde poznat kdo lépe fotí, jesli oni nebo ten přístroj. Proto má raději starší vydání, kde si za kvalitu fotky stojí on sám.
Na vodítku vede Groota, malého neposedu, který ho už od rána šikanoval tím aby ho vyvenčil. Nechtělo se mu, ale co se dalo dělat. Už několikrát se Groot naštvat a počůral mu koberec nebo postel a to rozhodně opakovat nechce. Proto se oblékl, navlékl mu vodítko a vyrazil ven. Nejbližší možné prostranství byl školní park. Takhle z rána tam nebývalo moc lidí a to mu vyhovovalo. Ani ne uplně tajně si z kapsy vytáhl cigaretu a zapálil. Prostě to udělal, co že by se na školních pozemcích nemělo kouřit, to ho uplně nezajímalo. Procházel se tak parkem. A o chvilku později se posadil na lavčku s cigaretou v puse a Groota pustil z vodítka. Nikdy neutekl, většinou jen pochodoval kolem dokola.

*Betty sa dnes prebudila prekvapivo skoro, hodiny ukazovali len 8 hodín, čo je pre ňu naozaj skorá ranná hodina. V lete si rada dopraje a pospí si kľudne aj do 10, veď sa predsa nemá kam ponáhľať. Takýto luxus si počas obyčajného školského dňa rozhodne dopriať nemôže. Ešte chvíľku sa váľa v posteli, len si užíva príjemné slnečné lúče, ktoré prenikajú cez okno. Premýšľa, čo podnikne v tento príjemný deň, aby z neho nestratila ani jedinú minútu. Vylezie z postele, pričom zamieri rovno k sprche, ktorá ju dostatočne preberie. Strávi tam iba pár minút, na ranné osvieženie to úplne stačí. Oblečie si úzke bledomodré džínsy a doplní to obyčajným bielym tričkom s nápisom. Miluje tento jednoduchý outfit, pretože to vyzerá dobre a naozaj do toho nedala žiadnu námahu. Vlasy si vypne do vysokého drdolu, líčiť sa naozaj nemusí, pretože jej pleť doslova žiari. Za takúto nádhernú pleť je vďačná každý jeden deň. Počas tohto stihne vypiť jeden ovocný smoothie, ktorý jej dodá nejakú tú energiu a vyberie sa smerom k školskému parku. Pred odchodom si ešte do uší zastrčí slúchadlá a na mobile si pustí nejakú príjemnú hudbu. Park sa nachádza neďaleko, čiže cesta k nemu trvá naozaj len krátko, no tá prechádzka jej vôbec neprechádza. Možno toto ranné počasie neodhadla najlepšie, keďže pri jemnom vánku jej naskakuje husia koža, ale už sa jej rozhodne pre nejaký svetrík vracať nechce. V parku sa nenachádza vôbec veľa ľudí, pravdepodobne všetci ešte vyspávajú. Aspoň jeden deň nie je Betty jednou z nich a robí hneď zrána niečo pre seba. Kráča teda chodníkom v parku, v ušiach jej hrá veselá hudba a cíti sa príjemne. Ruky si založí na prsiach, aby si ich aspoň trochu zahriala a pritom sa zastaví. Len tak pozoruje dianie v parku, pár ľudí tu športuje, či už je to beh alebo jóga. Jógu by rozhodne chcela skúsiť, vždy ju to fascinovalo, čiže by sa už konečne do toho mala odhodlať. Vidí tu aj nejaký sladký párik, nad ktorým si len povzdychne a radšej svoj pohľad presmeruje na niečo iné. Nejaký chutný psík beží smerom k nej, to je hneď niečo pozitívnejšie. Vyskočí na jej nohy, pričom veselo vrtí chvostom a zalizuje sa.*Aww, ty si ale sladký.*Betty zbožňuje psíkov, ak to nie je na vyjadrenie jej pocitov slabé slovo. Sama žiadneho bohužiaľ nemá, preto si nesmierne užíva každý jeden kontakt s nimi. Jemne ho pohladká po hlavičke a venuje mu poškrábanie za uškom. Je naozaj chutný, vyzerá tak spokojne a to v tejto chvíli rovnako aj Betty. Od zobudenia má dobrú náladu, ale toto stretnutie so psom jej ju zlepšilo na výbornú. Obzrie sa naokolo, aby videla, či tu vôbec s niekým je alebo niekomu utiekol, to by bola nerada. Na blízkej lavičke vidí chlapca, ktorý je približne rovnako starý ako sama Betty, ktorý má vedľa seba položené vodítko. Toto zlatíčko bude pravdepodobne patriť jemu, takže po krátkom váhaní sa Betty drobnými krokmi k nemu priblíži.*Ahoj, patrí tento psík tebe?*Mobil si odloží do vrecka, spolu so slúchadlami a venuje mu jeden zdvorilý úsmev. Rýchlym pohľadom ho prejde, od hlavy až po pätu, no následne opäť pohľad presmeruje na psa. Ten už sedí pred týmto chlapcom, čiže si to asi domyslela správne.*Každopádne, len som sa chcela spýtať, či je v poriadku, keď si ho pohladkám.*Neisto sa pousmeje, v jej očiach sa objavuje nádej. Netuší, čo je toto za človeka, čiže naozaj dúfa, že na ňu nebude nepríjemný. To by jej dokázalo pokaziť celé krásne ráno.*Vlastne som to už spravila aj tak. Len tak ku mne dobehol, vyskočil na mňa a ja som proste neodolala.*Jemne pokrčí ramenami a na tvári sa jej zjaví úplne nevinný výraz. Proste má slabosť pre psov, nemôže odolať tým chutným výrazom a jemným packám.*

Posedává na lavičce a kouří cigaretu, tak nějak se zamyslí nad tím co tady vlastně dělá. Proč je zrovna na téhle škole. Ano kvůli rodičům, slíbil jim, že se bude chovat už lépe, ale stejně se k tomu moc nemá. Už to, že kouří na školním pozemku není uplně známka toho, že by se chtěl začít chovat nějak jinak. Pustí Grote z vodítka a vodítko položí vedle sebe na lavičku. Jeho nechá pobíhat po okolí. Nikdy se neztratil, je dobře vycvičený, stačí na něj hvízdnout a přiběhne jak, no jako pejsek.
Když ale uslyší nějaký dívčí hlas, vyfoukne kouř a otočí hlavu k vetřelci. Opravdu doufal, že dneska nikoho nepotká. Ne tak brzo ráno a na tomhle místě. Jsou přece prázdniny ne? Spatří jak se Groot okamžitě kamarádí. To je celej on, jen si prohrábne vlasy, ze kterých udělá snad ještě větší vrabčí hnízdo. Otočí se, opře se loktem o lavičku a zadívá se na blondýnku, která se k němu přibližuje. Ještě než jí odpoví si potáhne z cigarety a vyfoukne kouř jejím směrem. “Vlastně ano, tohle vodítko tady nemám jen tak na okrasu.” Řekne poněkud odměřeně, ale stále z ní nespouští oči. Pozvedne obočí nad její otázkou, jelikož moc dobře viděl, že to už udělala. “Chápu, je to mazel. Teda dokud nedostane nějakej svůj záchvat a to dokáže i ukousnout prst.” Řekne vážně, ale není to pravda. Groot je snad nejvíc hodnej pes na světě. Nikdy by nedokázal nikomu ublížit, ale Ethan dostal docela náladu na to někoho lehce provokovat.
“Ty tady někde poblíž bydlíš? Jelikož jsem v tuhle ranní hodinu nikoho venku nečekal.” Řekne se zájmem a prohlédne si ji. Vypadá nevinně, tak nějak trochu ztraceně. Dokouří cigaretu, kterou típne o roh lavičky a odhodí někam za sebe. Nějaké třídění odpadu? To ho ani nenapadne. Na tohle ho moc neužije.

*Vlastne nechápe všetkých týchto ľudí, ktorí sú ochotní takto skoro vstať a ísť si zabehať. Kde berú všetko to odhodlanie? Nie, že by ich nechápala v zlom, vlastne ich celkom obdivuje. Ona o takéto skoré vstávanie naozaj nestojí, a preto si užíva každé jedno ránko, kedy sa môže pokojne vyvaľovať v posteli. Aj keď musí uznať, že park je v tejto rannej hodine naozaj nádherný. Páči sa jej to ticho, perfektné miesto na premýšľanie. Vôbec to tu nie je preplnené, ako to často v poobedných hodinách býva. Aj ona sem rada počas voľného času zájde, len tak si vychutnať krásy prírody alebo si prečítať nejakú dobrú knižku. Ako tak nad tým premýšľa, naozaj by si už takéhoto chlpatého spoločníka mala sama zaobstarať. Veď sa nebude predsa večne hrať s cudzími psíkmi, za ktorými je jej neskôr smutno. Vždy sú takí chutní, že sa na nich Betty hneď naviaže. Áno, možno to znie prehnane, ale to by predsa nebola Betty. Rozhodne by si chcela zobrať nejakého psíka z útulku, keďže by mu tým istotne veľmi pomohla. Keby mohla, kľudne by si zobrala aj každého jedného z nich. Avšak to teraz pri jej pobyte na univerzite nie je možné a doma by sa o nich bohužiaľ nemal kto starať. Možno niekedy v budúcnosti sa z nej stane tá panička, ktorá bude mať plný dom psov. Hm, takáto predstava sa jej naozaj pozdáva. Na začiatok by si chcela ale zohnať nejakého malého psíka, také mini klbko šťastia. Vlastne na rase, farbe, ani ničom podobnom vôbec nezáleží. Hlavne, že by mala nejakého spoločníka, ktorý by tu bol vždy pre ňu. Jeho odpoveď je celkom protivná, ale to rozhodne Betty od tejto konverzácie neodradí. Ona predsa nemohla vedieť, či sa práve ten jeho pes netúla niekde v diaľke, ale nebude sa o tom s ním dohadovať. Taká predsa ona vôbec nie je. Avšak rozhodne nechce vykročiť nejak nesprávnou nohou, čiže sa musí aspoň pokúsiť o niečo milé.*To myslíš vážne? Dúfam, že iba žartuješ.*Mierne nadvihne obočie, prekvapený výraz presmeruje smerom na psíka, ktorý vyzerá naozaj veľmi nevinne. Že by toto stvorenie dokázalo niekomu aj ublížiť? Tým si vôbec nie je istá, ale jeho pán ho pravdepodobne pozná lepšie. Jeho vážna tvár ju privádza k šialenstvu, vôbec ho nedokáže jednoducho prekuknúť. Výraz tváre vám o človeku prezradí naozaj veľa, ale jeho kútiky vôbec nesmerujú do úsmevu a tón má naozaj monotónny. Odpoveď na svoju otázku nedostala, čiže mu to hladkanie jeho maznáčika asi vôbec neprekáža. Aspoň niečo pozitívne, keď už on má nasadený ten kamenný výraz.*Veď vyzerá tak nevinne. Ako sa volá?*Opäť sa teda zohne k psíkovi a jemne ho pohladká po hlavičke.*Vlastne som z univerzity, dievčenský spolok je hneď vedľa.*Poukáže smerom k budove spolku, ktorá postáva len neďaleko tohto parku. Avšak to už on asi tuší, keďže navštevuje rovnakú univerzitu. Aspoň si to myslí, keďže toto je školský park, do ktorého cudzinci pravdepodobne nechodia. Jeho tvár je však pre ňu úplne neznáma, vôbec si nespomína, že by ho na chodbách už niekedy videla. Cez deň sa tam premelie obrovské množstvo ľudí, čiže kým nenavštevujete psychológiu, rovnako ako ona, nedokáže si zapamätať každú jednu tvár.*Mimochodom, som Betty. A ty si..?*Vyčaruje pre neho jeden veľký úsmev, ktorým ľudom rada zlepšuje náladu a vystrie ruku jeho smerom. Hádam tento úsmev bude uňho fungovať rovnako.*Bežne takto skoro ráno do parku nechodím, ale dnes som sa rozhodla vybrať sa na prechádzku. A musím uznať, že takýto pokojný park sa mi veľmi páči.*Obzrie sa naokolo, počas čoho si opäť vychutnáva túto príjemnú chvíľku, nosom nasáva chladný ranný vzduch. Keby toto počasie trvalo večne, vôbec by sa nesťažovala. Zbožňuje leto, to určite, ale občas sa jej to pečenie na slnku veľmi nepozdáva. Hlavne keď v blízkosti nie je žiadna voda, do ktorej sa môžete ísť osviežiť a schladiť. Najväčšia výhoda Kalifornie, vždy môžte zájsť na pláž a zaplávať si. Rozhodne by sa radšej usadila, keď sa tu už spolu takto bavia, ale nechce byť hneď dotieravá. Najskôr musí vyzistiť, či má vôbec záujem s ňou v tejto konverzácií pokračovať, možno jej miesto vedľa neho ponúkne aj sám.*A čo ty, chodíš sem na univerzitu?*Spýta sa opatrne, pretože opäť nestojí o nejakú nepríjemnú odpoveď z jeho strany. Ale veď predsa tento jej sladký úsmev ho musí nejako obmäkčiť, aby bol k nej milší. Betty sa rozhodne nechce chváliť, ale funguje to vždy na každého.*