Welcome

Jelly-o pudding wafer oat cake liquorice gummi bears tart chocolate pie. Caramels bonbon apple pie biscuit danish chupa chups cookie sweet roll danish. Sweet cupcake croissant wafer wafer tootsie roll cake cookie. Jelly-o pudding wafer oat cake liquorice gummi bears tart chocolate pie.Caramels bonbon apple pie biscuit danish chupa chups cookie sweet roll danish. Sweet cupcake croissant wafer wafer tootsie roll cake cookie.

The construction crew

caliversity
Aci
Blanche
Libra

Name of the current event

Name event Click here

Park

4/7/2017, 11:27
Park       Park13
Park       Song19


Naposledy upravil Admin dne 8/8/2019, 00:38, celkově upraveno 7 krát
Admin
Poèet pøíspìvkù : 123
Join date : 03. 07. 17
Admin
27/7/2017, 00:18
Další školní rok klepal na dveře, ty prázdniny zase utekly jako voda a Oliver si je celé náramně užil. Většina jeho vrstevníků chodila na brigádu, což on naštěstí nemusel, díky svým bohatým rodičům. A tak buď sportoval, aby se udržel ve formě, nebo trávil čas na jakkékoliv párty, která se zrovna konala. Nebo si prostě zašel na skleničku kvalitní whiskey do baru, kde samozřejmě nabaloval nějaké ty holky. Některé se mu podvolily a některé si naopak hrály na nedostupné. Těžko říct, kterej typ měl radši. Ty nedosažitelné měl chuť získat, když ho odmítly, ale ty, co měl rychle.. ty mu tu samou noc zahřívali postel a to pro něj taky bylo vítězství. Uh, ani nepočítal, kolik těch holek vlastně měl, bylo to poněkud vysoké číslo. A on kupodivu hodlal pokračovat, i když byly doby, kdy truchlil, že nemá trvalý vztah. Ale podívejte se na něj.. dokázal by si on nějakou holku udržet?
Byl zrovna podvečer když Oliver probíhal parkem, po zdejší kamenné cestičce. Měl na sobě šedé tepláky a obyčejné černé triko, k čemuž zkombinoval černé botasky značky Adidas, jak taky jinak, jinou značku odmítal nosit.. V kapse měl mp3 přehrávač do kterého měl zapíchnuté sluchátka a tak po celou dobu svého běhání poslouchal písničky. Běhal už dlouho, byl zpocený snad až za ušima, ovšem nezastavoval, on se totiž jen tak snadno nevzdával. Bylo štěstí, že v parku moc lidí nebylo, když tu běhával odpoledne, tak se musel všem vyhýbat a to bylo velmi nepohodlné. Nejhorší bylo, když do někoho vrazil, to se potom musel omlouvat a to byla děsná otrava.. V tuto dobu tady potkal pár lidí, kteří šli touto zkratkou z práce domů. Žádné malé děti, kteří by se mu pletly pod nohy.. Tohle mu naprosto vyhovovalo a on doufal, že tomu tak bude i po zbytek jeho běhání zde.


Park       K4FSvw4x_oPark       SECDQ9gU_oPark       06bd5b7257be63719e26a6eddcc22eb5Park       Ln1OwZ95_o
Park       4bT5khS5_oPark       JXzfQcpS_oPark       1hA5OpYx_oPark       JGD7xYx5_o

#94d1ff
Oliver Charles Tonkin
Poèet pøíspìvkù : 132
Join date : 05. 07. 17
Oliver Charles Tonkin
27/7/2017, 01:25
Nikdy by to nepovedala ale na školu sa tešila. Jediný dôvod bol, že konečne nebývala pri rodičoch a sestre, aj keď ich tak ani nazvať nemohla. Nenávidela ich a vždy bola šťastná, keď nemusela s nimi byť. Jediné čo počúvala bolo “Sme sklamaní. Ako môžeš byť naša dcéra? Ty sa ešte divíš, že ťa každý nenávidí? Nemôžeš byť ako svoja sestra?” A stále to isté dookola. Preto cez prázdniny svoj čas venovala tancovaniu v miestnej hale, spevu, cvičeniu, chodeniu na párty alebo na brigáde. Rodičia boli bohatí ale všetky svoje peniaze dávali na jej úžasnú sestru, preto pracovala v obchode s oblečením. Móda to je jej vec, dokonca si niektoré oblečenie ušila sama. S týmto vyzerala ako to milé dievča, čo sa stále usmievalo a s každým sa priatelilo. Ha. Kdeže. Neusmievala sa skoro nikdy, bola nepríjemná a mala sarkastické poznámky. A spávala s chalanmi, to bola ďalšia vec. Vedelo to asi dosť ľudí ale ona si s tým nerobila vôbec nič. Preto nechápala, že Lacey pri nej vydržala, boli úplne rozdielne. Nesprávala sa k nej vždy príjemne ale bola asi jediná koho mala rada. Stále počúvala, že by si mala nájsť niekoho na dlhšie než pár dní ale vždy ju odbila, že priateľa nepotrebuje, najlepšie je si proste užiť a odkopnúť.
Bol podvečer, keď odchádzala z haly. Znova bola tancovať, tak ako vždy. Vždy robila viac a viac, pretože nikdy jej to nebolo dosť, preto tam bola niekoľko hodín. Vracala sa cez park, rovno do ich spolku. Normálne by mala na sebe šaty či sukne, ale keďže ide z tréningu, oblečené má obyčajné čierne tielko, tepláky a tenisky. Vlasy, ktoré mala zviazané do copu si rozpustí a pokračuje v ceste. Nikam sa neponáhľa, vždy sa rada prejde. Jej pohľad upúta osoba, ktorá neďaleko nej behala. Podľa postavy to usudzovala na chlapca ale do diaľky nevidela až tak dobre, takže tvár nespoznala. Len nad tým pokrčí ramenami, že to je jedno a svoje oči uprie na cestu pred seba.


Park       Sofia
#cc0000
Sofia Perez
Poèet pøíspìvkù : 67
Join date : 12. 07. 17
Sofia Perez
27/7/2017, 01:56
Měl rád, když mu v uších vyhrávala motivační píseň, jaksi ho to vždy popudilo k tomu, aby ve svém běhu zrychlil, i když si právě v tu chvíli myslel, že odpadne. Někde slyšel, že když jste právě v tomhle stádiu, tak ve vás je ve skutečnosti ještě 80% energie, což znamená, že jste prozatím vyplýtvali pouze 20%. Asi to slyšel na nějaké přednášce.. Jo, to bude ono, když se věnoval sportu, heh. No a právě teď mu ve sluchátkách začali hrát Warriors od Imagine Dragons, což ho přimělo ke zrychlení. Ne, stále se nevzdával, ani nesměl zastavit, to by si vyčítal týdny, ne-li měsíce. Ztěžka oddychoval, na svůj dech se velmi soustředil, jelikož právě ten byl při sportování nejdůležitější. Ani nezaregistroval, že se blíží ke známé tváři, tedy.. poměrně dost známé tváři. Nikdy se kolem sebe nerozhlížel, vždy jen koukal před sebe, proto taky Sof zaregistroval teprve tehdy, kdy se mu objevila před očima. On sice zastavovat nechtěl, ale jeho nohy říkaly něco jiného, takže vzápětí už stál u ní, přičemž ztěžka oddychoval. ,,To je nějaký nový módní styl?" poukázal na její outfit, načež si vyndal z uší sluchátka, která si následně schoval do kapsy. To byl celý on. Ani nepozdravil a hned si do někoho rýpal. Byl škodolibý, to o něm bylo známé. Hřbetem ruky si z čela utřel kapičky potu, které ho tam tak nepříjemně dráždily. Dneska si dal vážně dost zabrat, cítil to na celém těle. ,,Netipoval bych tě na člověka, který se takhle v podvečer, obzvláště o prázdninách, prochází po parku," ušklíbl se na ni a pomalu ji sjel pohledem. Bylo vlastně docela vtipné kolikrát se o ní již pokoušel a ona ho i přesto pořád odmítala, ať už se snažil sebevíc.. Kolikrát si myslel, že je snad lesba nebo tak něco, ale když od kluků ze spolku slyšel - to bylo docela často - jak si s ní minulou noc užili.. No, byla to pro něj záhada. Ho holky neodmítaly, vždycky se nakonec podvolily a on dostal, co chtěl. Vždyť jí šlo v podstatě o úplně samou věc, jako jemu.. Stejně jako v běhu, ani tady se nevzdával, i když v tomhle stavu bude muset to flirtování chvíli počkat. Tohle byla v podstatě vzácná situace, potkat Sof samotnou, většinou u sebe měla tu blondýnu, a povídat si s 2 holkami naráz.. s tím měl poněkud špatné zkušenosti.


Park       K4FSvw4x_oPark       SECDQ9gU_oPark       06bd5b7257be63719e26a6eddcc22eb5Park       Ln1OwZ95_o
Park       4bT5khS5_oPark       JXzfQcpS_oPark       1hA5OpYx_oPark       JGD7xYx5_o

#94d1ff
Oliver Charles Tonkin
Poèet pøíspìvkù : 132
Join date : 05. 07. 17
Oliver Charles Tonkin
27/7/2017, 02:29
Behať niekedy chodila tiež ale dlho jej to nevydržalo. Nemala proste rada keď sa veľmi spotila a to sa pri behu stávalo, pričom u tancovania jej to tak veľmi nevadilo. Zvláštny tvor. K tomu jej tanec pomáhal, keď bola naštvaná alebo nemala dobrú náladu, vždy sa potom cítila dobre. Niekedy si aj potom zašla niekde na pohárik, kde sa jej aj skoro hneď podarilo niekoho zohnať. Ale ďaleko s tým nemusela chodiť, stačilo si nájsť niekoho z chlapčenského spolku, tam sa vždy niekto nájde, oni si to potom povedia medzi sebou a nemusí ich ani presviedčať. Čo viac si priať. Osobou, ktorú videla sa viac nezaoberala, prečo by aj mala, proste to bol nejaký človek čo si chcela zabehať, takých je. Až keď bol oveľa bližšie, spoznala známu tvár, pričom sa nad tým musela uškrnúť. Na tváre po pravde veľmi nebola ale Olivera si pamätá dosť dobre. Kto by si ho nepamätal, keď sa ju stále snaží dostať do postele a ona ho stále odmieta. Po pravde? Nevie prečo, spala už s toľkými a s ním stále nie. Možno preto, že sa jej páči ako to stále skúša, aj keď stále pochybovala, že mu to tak dlho vydrží. "Ja v tom ale stále dobre vyzerám, narozdiel od teba. Ty vyzeráš ako keby ťa požula krava a potom vypľula aj so všetkými slinami, ktoré mala. Máš ohromný štýl, na to ti určite skočí hneď niekoľko blbiek." Uškrnie sa a nakloní hlavu mierne do strany. Klamala by keby povedala, že dobre nevyzeral aj tak, ale určite to nahlas nepovie. Ešte by mu stúplo jeho ego, ktoré už je na tom aj tak dosť vysoko. "To bude možno preto, že o mne nič nevieš, Oliver. Tak čo keby si pokračoval ďalej v potení a ja si pôjdem vlastnou cestou?" Venuje mu úsmev, ktorý už na pohľad je dosť ironický. Potľapká ho po hrudi, obíde ho a zamieri si to rovno ďalej, od neho.


Park       Sofia
#cc0000
Sofia Perez
Poèet pøíspìvkù : 67
Join date : 12. 07. 17
Sofia Perez
27/7/2017, 19:02
Musel se nad jejími slovy uchechtnout. Byla stále stejná, nijak se přes ty prázdniny nezměnila. Těžko říct jestli to bylo dobře nebo naopak špatně. ,,No jo, tomu se říká, když je někdo hodně zpocený, protože si dal hodně zabrat. To neznáš?" naklonil hlavu mírně na stranu, načež si prohrábl své vlasy, které mu momentálně trčely na všechny světové strany. Prý to na něm vypadalo lépe než když je měl učesané, ne-li hůře - napatlané gelem. A tak se nebál, že by teď mohl vypadat vtipně a ona by tak měla důvod se mu za to vysmívat. Ovšem pokud by přeci jen tak učinila, tak by si o ní začínal myslet, že má vážně špatný vkus. ,,A upřímně? Ne, nevypadáš v tom dobře, pokud je to nějaký nový módní styl, kdy se holky prochází v teplácích jen tak po parku, tak si asi vypláchnu oči kyselinou sírovou," řekl upřímně, protože upřímnost byla prostě jeho a nezapomněl se ani znechuceně ušklíbnout. Na holkách jako byla ona by radši viděl sukně nebo šaty, nebo nejlépe - legíny. Jo, ty na holkách miloval. Ovšem pouze v případě, že měla holka hezké tělo, to jinak zvracel duhu. Mu se jeho styl líbil, nosil převážně značkové oblečení, proto taky její poznámku úplně ignoroval. Některé holky, které nabaloval možná byly blbé, ale neměla by je házet všechny do jednoho pytle. Kdo ví, třeba se mezi ně jednou bude řadit i ona. ,,Nic o tobě nevím, protože mi k tomu nedáváš zrovna šanci," odvětil jí s nakrčeným čelem. Nechápal, proč ho tak neměla ráda, kdy ji v podstatě nic neudělal. Když chtěla odejít, tak ji chytil za paži, aby jí odchod znemožnil. Přeci ji nenechá jen tak odejít, když tohle byla perfektní šance na to, aby se více poznali. ,,Ale no tak Sof.. To tě neláká mě více poznat?" nadzvedl obočí a upíral na ni svůj pohled. Jeho stisk byl docela pevný, a tak byla malá šance, že by se mu mohla vysmeknout.


Park       K4FSvw4x_oPark       SECDQ9gU_oPark       06bd5b7257be63719e26a6eddcc22eb5Park       Ln1OwZ95_o
Park       4bT5khS5_oPark       JXzfQcpS_oPark       1hA5OpYx_oPark       JGD7xYx5_o

#94d1ff
Oliver Charles Tonkin
Poèet pøíspìvkù : 132
Join date : 05. 07. 17
Oliver Charles Tonkin
27/7/2017, 20:46
Nad jeho slovami prekrúti očami a jednu ruku si dá v bok, pohľad z neho ale neopúšťa. "Nepoznám pretože som až príliš hlúpa a zaoberám sa jedine tým aby som pred chalanmi vyzerala skvelo a bez chybičky." Odfrkne si a zavrtí hlavou, čím dá najavo, že to čo povedala je proste úplná hlúposť a taká nie je. Nie, že by sa nesnažila vyzerať skvelo ale určite to nie je kvôli chalanom. Je to kvôli sebe. Ona bola jedna z tých, ktoré tvrdili, že by si Oliver tie vlasy mal nechávať takto a nie keď si ich nastriekal celým gélom. Jediný človek ale komu to povedala bola Lacey. Teda to, že by sa rozplývala nad ním aké má krásne vlasy nie je pravda. Skôr vždy hovorila, že s tým gélom na vlasoch vyzerá ako keby ho ulízalo nejaké zviera, čiže hrozne. Nenávidela to na každom chlapovi, pretože podľa nej s tým vyzeralo naozaj hrozne. "Vďaka za tvoj názor, ktorý ma ale vlastne vôbec nezaujíma. Ale keď ťa to tak zaujíma, bola som na tréningu. Takže prepáč ak som pri tancovaní nemala šaty alebo sukňu. S tým veľmi tancovať nejde, vieš?" Dúfa, že nejaká takáto odpoveď mu postačí pretože ďalej o tom hovoriť nechcela. Ani nevedela, či niekomu len tak na potkanie povedala o tom, že tancuje, pretože to ledva povedala aj takej Lacey. "Ty ani nie si typ, ktorý by o niekom niečo chcel vedieť. Jedine to, či je dobrá v posteli." Nečakala, že keď bude chcieť odísť, tak ju chytí, preto hneď nakrčí čelo a pozrie sa na neho, pričom hneď na to svoj pohľad skĺzne na jeho ruku. Snaží sa ju vytrhnúť ale on je príliš silný na to aby sa jej to podarilo, preto prestane. Povzdychne si a svoje oči presunie na jeho tvár. "Nechaj ma o tom popremýšľať. Hmm... nie. Tak už ma pustíš?" Jednu vec o ňom vedela a to to, že je hrozne tvrdohlavý, presne ako ona. Toto bude asi ešte dosť na dlho.


Park       Sofia
#cc0000
Sofia Perez
Poèet pøíspìvkù : 67
Join date : 12. 07. 17
Sofia Perez
27/7/2017, 22:33
Poznal, že svá slova myslí ironicky, proto se taky nad nimi vzápětí ušklíbl. Nechtěl, aby před ním holky vypadaly bez chyby, ale.. přeci jen, když byly upravené, tak byly o něco hezčí. To věděl každý. ,,Hm, nevěděl jsem, že máš tak nízké sebevědomí, protože mluvit o sobě jako o hloupé.." přimhouřil na ní své modré oči, přičemž se tvářil naprosto vážně. A to i přesto, že svá slova vážně nemyslel. Kdyby ho dobře znala, zajisté by to věděla. ,,.. to jsi klesla dost hluboko, drahá Sof," dokončil svou myšlenku, načež zavrtěl hlavou, jako by snad tomu odmítal věřit. Jo, byl dobrý herec. Kdyby se natolik nevěnoval sportu, tak by se i možná mohl věnovat herectví. Zajisté by se tím uživil. Musel uznat, že byl docela překvapený, když ho obeznámila s tím, že právě odchází z tréninku. Nevěděl, že tancuje, ani by to do ní nikdy netipl. Chvíli vypadal zaraženě, ovšem rychle se z toho vzpamatoval, aby si z něj nemohla utahovat nebo tak něco. ,,A v teplácích je to pohodlné jo?" poukázal na její tepláky, přičemž pozvedl pravé obočí. ,,Myslím, že v leginách by se ti tančilo lépe. A nejen to. Dokonce bys i lépe vypadala," olízl si horní ret, načež jeden koutek úst vytáhl výše, čímž vytvořil na své tváři ten známý křivý úsměv ze kterého plno holek šílelo. Alespoň tedy on to tak slyšel. Bůh ví, co na tom bylo pravdy. Každopádně.. od té doby ten svůj křivý úsměv používal často. Sám se mu líbil, když ho kolikrát zahlédl v zrcadle. Začal se smát tomu, co ze sebe vyplivla následně. Dobře, možná na tom trocha pravdy bylo, ale.. nebylo to jediné, co ho zajímalo. Zajímal se i o to, jaké ty holky vlastně jsou. Přeci nemůže do postele vlítnout jen tak s ledajakou, i když to tak mohlo vypadat. ,,Proč bych se o to zajímal u tebe, když to vím od kluků?" odporoval jí, protože poznat jí.. to by taky nebylo úplně špatné. Byla ve stejné pozici jako on, nebylo by na škodu, kdyby se lépe znali. Sice jeho cíl byl úplně stejný jako u ostatních holek, ale to byl malý detail, který ona nemusela vědět. Eh, ačkoliv.. ona ho určitě věděla. Držel ji za paži a nehodlal ji jen tak pustit, dokud nebude mít jistotu, že od něj doopravdy neodejde. Nechtěl působit jako násilník, ale zároveň ji nehodlal nechat od něho utéct, když dostal takovou příležitost. To by byl hlupákem. ,,Ne," řekl se skálopevným výrazem. ,,Prozraď mi Sof, co ti na mě tak moc vadí?" procedil skrze zuby a upíral své oči do těch jejích.


Park       K4FSvw4x_oPark       SECDQ9gU_oPark       06bd5b7257be63719e26a6eddcc22eb5Park       Ln1OwZ95_o
Park       4bT5khS5_oPark       JXzfQcpS_oPark       1hA5OpYx_oPark       JGD7xYx5_o

#94d1ff
Oliver Charles Tonkin
Poèet pøíspìvkù : 132
Join date : 05. 07. 17
Oliver Charles Tonkin
28/7/2017, 00:51
Upravené dievčatá boli určite krajšie len človek potom vôbec nevedel čo sa pod tým make-upom skrýva, pretože v tejto dobe bolo proste in, keď mali dievčatá na sebe omietku. Ona bola výnimka, nikdy si na seba nedávala toho príliš, nepáčilo sa jej to tak. "Nechcela som byť tvoja konkurencia. Z nás dvoch tu musíš byť ten ty, ktorý je tak egoistický a myslí si o sebe to najlepšie. Taký ale si stále, takže to je úplne jedno." Nie, že by bola úplne odlišná, tiež si o sebe myslela to najlepšie ale skôr v miernejšej verzii. Všimla si ako sa jeho tvár zmenila na prekvapený, ale vôbec sa mu nedivila. Hlavne dúfala, že to nikomu nepovie. Nemala sa za čo hanbiť, len proste nemala rada, keď o nej ľudia vedeli viac, než im chcela vôbec povedať. "Pri tréningu nejde o to ako vyzeráš. Tancujem v tom v čom sa cítim príjemne a to sú tepláky. Takže ma naozaj mrzí ak som ťa sklamala ale kvôli tebe si legíny obliekať nebudem." V jej hlase je počuť ako veľmi ju to mrzí. Nemrzí. Nemohla povedať, že by vyzeral zle, hlavne s tým jeho slávnym úsmevom ale aj keby to s ňou niečo robilo, nedala by to najavo. "Potom sa predsa môžeš pýtať chalanov, aké je to dievča v posteli a nemusíš to potom skúšať ty sám." Pokrčí ramenami. Jasné, už vidí ako sa ich spýta či to dievča bolo dobré v posteli a nechá ich potom tak. To by si neodpustil a musel to vyskúšať sám. Medzi nimi dievčatami to nebolo inak. Už niekoľkokrát počula akí sú nejakí chalani v posteli, či dobrí alebo zlí. Aspoň vedela z čoho vyberať. Chválu počúvala aj o Oliverovi o tom žiadna, ale toho vždy preskočila, či už na to mala alebo nemala dôvod, to nikdy nikomu nepovedala. Nepáčilo sa jej ako ju držal za pažu, pretože jej to nebolo ani príjemné. Zamračí sa, keď od neho dostane zápornú odpoveď. To si snáď robí srandu. Nad jeho otázkou sa len uškrnie a priblíži sa ešte viac ku nemu. Je od neho trochu nižšia ale to jej vôbec neprekáža. "Keby ti to prezradím, tak by to potom už nebola taká zábava, drahý Oliver. Takže ja si to radšej nechám pre seba, čo ty na to?" Žmurkne na neho a znova sa od neho odsunie, tak ako to len ide. Nie, že by jej jeho prítomnosť nejak prekážala ale nepotrebuje byť pri ňom až tak blízko ako bola pred chvíľou. Svoje oči presunie zase na jeho ruku. Mierne sa nad tým zamračí a zavrtí hlavou. "Mohol by si ma už proste pustiť? Je mi to trochu nepríjemné a keďže ma držíš až príliš pevne, tak to aj bolí." Nie je to nejaká obrovský bolesť ale stále to bolí, preto dúfa, že ju už naozaj pustí. Aj keď od neho človek nikdy nevie čo čakať má. Hlavná vec, že pred chvíľou hrala hrdinku, že si nechá pre seba nejaké veci a teraz ho prosí aby ju pustil. Je jej to ale teraz jedno, pretože nechce aby na jej ruke zostala kvôli nemu modrina.


Park       Sofia
#cc0000
Sofia Perez
Poèet pøíspìvkù : 67
Join date : 12. 07. 17
Sofia Perez
28/7/2017, 23:17
Nebyl ten typ kluka, který miloval, když na sobě holka měla tunu makeupu, tak svá slova ani nemyslel. Spíše hleděl, jestli má dobrý vkus na oblečení nebo jestli o sebe pečuje. Oliver třeba měl rád, když holka voněla po vanilce. Byla to sice taková obyčejná vůně, ovšem bylo to mnohem lepší než když se holka převoněla nějakým předraženým parfémem, přičemž si myslela bůh ví jaká královna díky tomu je. ,,To je od tebe moc laskavé," pronesl tentokrát s dávkou ironie on. Taky dokázal být ironický, překvapivě. Vlastně byl ironický skoro pořád, obzvláště v přítomnosti svých kamarádů. ,,Co je špatného na tom být egoistický? Neměl by si snad každý o sobě myslet jen to nejlepší, aby jednou mohl dokázat velké věci?" Byl docela zvědavý, co mu na to odpoví, jaký argument mu předvede. Konec konců.. tímto tématem se zabývalo nespočet interpretů, kteří to zakomponovali do svých textů k písničkám. Měl prostě moc rád sám sebe, řídil se tím, co se zpívalo v těch písničkách, takže nic špatného nedělal. ,,Jaké zklamání, mohla jsi potěšit svého milého kamaráda," povzdychl si a ohrnul spodní ret, čímž na své tváři vytvořil něco jako smutný kukuč. Tušil, že ho tu teď začne upozorňovat na to, že on pro ní žádný kamarád není a bla bla bla, ale co, určitě se jí líbil, stejně jako ona jemu. Vážně nechápal, proč se tomu neustále tolik musela bránit, mohli si spolu užít tolik zábavy! ,,Nechce se mi to zkoušet, když mi oznámí, že holka je fakt špatná. Ovšem v případě, že mi poví opak.." nechal svá slova viset ve vzduchu, přičemž si ji hezky pomalu prohlédl. Jo, kluci mu toho o ní vyprávěli hodně a on doufal, že i na něho jednou přijde řada. Olízl si své rty a vrátil zpátky pohled do jejích očí. ,,..tak mě to láká ještě víc," dokončil svou myšlenku o něco tišeji, přičemž se na ni šibalsky usmál. Muselo jí být jasné, že naráží právě na ni. Líbilo se mu, když se k němu přiblížila, proto mu taky na tváři stále pohrával úsměv. Nezmizel ani poté, kdy mu řekla, že mu to neprozradí. Chmm, byla zákeřná, už mu to tajila vážně dlouho. ,,Dobrá, tím pádem si budu nadále myslet, že tím důvodem je to, že jsem pro tebe až moc dokonalý a to bys asi nesnesla," řekl tentokrát s vážnou tváři, přičemž nad tím ledabyle pokrčil rameny, jako by mu to bylo fuk. Stále ji nehodlal pouštět, hned by mu utekla, pff! Tentokrát se přiblížil on k ní, natěsno, načež se naklonil k jejímu uchu. ,,Tak hezky popros," zašeptal jí do ucha, načež se zase odtáhl a věnoval jí svůj sladký úsměv.


Park       K4FSvw4x_oPark       SECDQ9gU_oPark       06bd5b7257be63719e26a6eddcc22eb5Park       Ln1OwZ95_o
Park       4bT5khS5_oPark       JXzfQcpS_oPark       1hA5OpYx_oPark       JGD7xYx5_o

#94d1ff
Oliver Charles Tonkin
Poèet pøíspìvkù : 132
Join date : 05. 07. 17
Oliver Charles Tonkin
29/7/2017, 02:05
Nad jeho ironickou poznámkou sa pobavene uškrnie ale nijak to viac nekomentuje. Tento chalan ju čoraz viac a viac prekvapuje aj keď sama nevie či v dobrom alebo zlom. Ironická bola aj ona, aspoň väčšinou času. Chúďa Lacey, ktorá to potom musela trpieť, stále sa divila ako s ňou dokázala vydržať. Asi mala božskú trpezlivosť, ktorú by niekedy potrebovala. A možno po prvýkrát čo tu s ním stojí, povedal aj niečo rozumné, kvôli čomu zostala ticho dlhšie než bolo u nej normálne. Jasné, že mal pravdu. Keby si ľudia stále hovorili, že sú na nič a nič nedokážu, nič by nedokázali, preto Sofia robila presný opak. A to si myslela, že je to len blb, ktorý nič nevie. "Z časti máš pravdu. Je to treba. Ale ty si egoistický až tak, že by si to mohol rozdávať. A čoho je priveľa, tak to aj škodí." Nie, že by si ona dosť neverila, to verí. Ale keď si mala prirovnať svoje ego k tomu jeho, bolo asi o polovicu menšie, aspoň v to dúfala. "Ak sme my dvaja priatelia, tak ja som potom panna." Odfrkne si a pobavene zavrtí hlavou. jedna väčšia hlúposť ako tá druhá. Panna už nebola niekoľko rokov, ani si nepamätala ako a kedy sa to stalo. Pravdepodobne bola opitá, nič nové. Nakloní hlavu mierne do strany a pozorne ho sleduje, aj keď si ju tak prezerá. Nevadí jej to, to vôbec. Vždy ju to potešilo, pretože to bol aspoň príznak toho, že vyzerala skvelo, aj keď to už dávno vedela. Nebola blbá, preto jej hneď došlo o kom hovorí, nechýba ani jej spokojný výraz. Takže to znamená, že o nej hovoria. A v dobrom. Čo viac si priať. "To je ale smola, že ty si ešte nezistil, či to je pravda. Ale čo ty vieš. Možno niekedy.. sa pridám na tvoj zoznam tých, s ktorými si sa vyspal. A ja aspoň zistím, či tie fámy o tom, že si tak dobrý sú pravdivé." Na chvíľu sa odmlčí ale hneď pokračuje, jej tvár je ozdobená pobaveným úsmevom. "A možno sa to nikdy nestane." Žmurkne na neho, nezabudne si olízať pery tak ako to pred malou chvíľou urobil on. A áno, rada provokovala, to muselo byť jasné hneď od pohľadu na ňu. Ale nad tým čo povedal ďalšie.. sa proste rozosmiala. Naozaj rozosmiala, samú ju to prekvapilo, pretože sama svoj smiech nepočula dosť dlho. Nezabudla si utrieť ani imaginárnu slzu, stále ju ale premáhal smiech. "Nikdy som si nemyslela, že práve ty ma rozosmeješ. Gratulujem." Kývla hlavou ako keby to myslela vážne. Smiech ju nakoniec prešiel aj keď jej stále mykalo kútikmi. Len pozdvihla obočie, keď sa k nej tak pritisol, ale nijak sa neodťahovala a len čakala čo z neho vypadne. Hneď ju ale ten smiech a úsmev prešiel, keď to od neho začula. Popros. Odfrkne si a nakrčí čelo.  Ak si myslí, že to spraví tak je na veľkom omyle. "Ja neprosím." Nikdy v živote nikoho nepoprosila a keď to musela urobiť, tak sa vyhovorila na niečo iné a nebude to robiť ani teraz. A určite nebude prosiť práve jeho. "To sa tu radšej vyzlečiem do spodného prádla, než aby som ťa mala prosiť." Vtip bol v tom, že to žiadny vtip nebol. Urobila by to, pretože jej to vôbec nevadilo. Aspoň vidno, že nie je rovnaká ako iné.


Naposledy upravil Sofia Perez dne 29/7/2017, 23:22, celkově upraveno 1 krát


Park       Sofia
#cc0000
Sofia Perez
Poèet pøíspìvkù : 67
Join date : 12. 07. 17
Sofia Perez
2/8/2017, 03:48
Chvíli byla zticha, což bral jako dobré znamení, zřejmě ji svými slovy umlčel. Věděl, že má pravdu, vlastně ze sebe nikdy nevypouštěl blbosti, jelikož si vždy své myšlenky nejprve utřídil a teprve poté je ukázal na světlo světa. Když viděl, jak zase otvírá tu svou pusu, tak očekával, že na jeho slova bude argumentovat, jelikož se mu nechtělo věřit tomu, že by s ním souhlasila. Proč taky byla tak dlouho zticha? Protože vymýšlela, jak se z toho vymotat, aby nevypadala jako blbka. Bylo to více než jasné.  A taky že se mu to vzápětí potvrdilo. ,,Tak mi řekni, čemu přesně by to mělo škodit," přimhouřil na ní oči, přičemž se snažil zachovat vážnou tvář. Byla to zapeklitá otázka, zřejmě další past z jeho strany. ,,Protože mě vůbec nic nenapadá," zamrkal zmateně víčky a celkově nasadil takový ten zmatený výraz, samozřejmě bylo vše jen nahrané, jen na takové zpestření situace. I když svá slova myslel vážně, protože vážně nevěděl, čemu by mohl svým vysokým egem škodit. V další chvíli se musel zasmát, protože svými slovy to dost trefila. Tedy, on by s ní kamarád byl moc rád, třeba i kamarád s výhodami, ti jsou moc fajn a on si takovou kamarádku vždycky přál, ale ona se tomu jaksi neustále vyhýbala. ,,Chápu, je to blbost,“ ušklíbl se a na malý moment sklopil pohled, značilo to jeho nervozitu, kdy se bál něco říct. A to byl přesně tenhle moment. ,,Škoda, že se mé společnosti tak bráníš, nemyslím si totiž, že bys našla někoho lepšího než jsem já," zadíval se jí zpříma do očí a vážně pokýval hlavou. Nebylo to úplně tak, že by se to bál ze sebe dostat, spíše nebyl ten typ kluka, který se nějaké holce vyloženě vnucoval a nutil jí svou společnost. Takhle to alespoň trochu zmírnil, taky mohl říct, že s ním ten čas trávit bude a tečka. Dalšími slovy ho velmi potěšila. Očividně i ona o něm slyšela samé dobré věci, chválu měl moc rád, obzvláště když se to týkalo takových věcí. ,,Zas si nemysli, že ta nabídka bude trvat pořád. Už jen čekám na den, kdy mě to omrzí a ty potom budeš ta, která bude litovat, že odmítla," pokrčil ledabyle rameny. On alespoň bude moct říct, že do toho dal všechno, a taky že dal, takže on by nakonec litovat nemusel. Byla to její hloupost a on se do nekonečna doprošovat taky úplně nechtěl. Nebyl to jeho styl. Mírně se zamračil, když se začala tak hlasitě smát. Pff, vždyť on byl opravdu dokonalej! Co na něm bylo špatně?! Nakonec se však mračit přestal, nechtěl ji dopřát ani chvíli sladkého vítězství. ,,Jsem rád, když lidi rozesměju, patří to k mé dokonalosti," mrkl na ni a potulně se usmál. Tohle asi tak úplně nečekala.. Nebo snad ano? Přeci jen, ne každý dokázal své okolí rozesmát, že ano? Byl velmi zvědavý, jestli ho opravdu poprosí, protože od ní to slyšet, to bude teprve pravý zážitek. ,,Tak to máš asi smůlu," řekl hned vzápětí, kdy ho odmítla. Nehodlal ji pustit, dokud to od ní neuslyší. V další chvíli však přišla mnohem lepší nabídka nad kterou se musel spokojeně usmát. Opět si ji prohlédl, dnes už po několikáté. Jo, bez toho oblečení by ji viděl mnohem raději. ,,Tak to bys měla začít," vrátil pohled zpět k jejím očím a nadzvedl obočí, snad na náznak toho, že čeká. Musel vypadat jako nějaký úchyl, ale to on nebyl, vždyť si takové potěšení mohl dopřát kdykoliv chtěl. U ní byl spíše zvědavý, jestli toho je opravdu schopná. Pokud ano, tak vyhraje, klidně ten její vítězoslavný pohled strpí, když ji před sebou bude mít takhle.. Pokud však ne, pokud to neudělá, tak bude zase on, kdo vyhrál další bitvu. Takže když to shrneme.. následující situaci vyhrál v obou případech.
Nemusel čekat moc dlouho, ona se totiž v následující chvíli opravdu začala vyslíkat. A on tu nádheru mohl sledovat takhle zblízka. Páni, dneska měl vážně šťastný den, a to jen stačilo, aby si ji držel takhle u sebe. Výborně. Měla kuráž, to musel uznat, jen tak nějaká holka by to neudělala. Tady měl alespoň odůvodnění toho, proč se o ní stále pokoušel a nevzdával se. Když se svým svlíkáním se přestala, tak si ji hezky pomalu prohlédl, to takových dobrých 5 minut zabralo určitě. Paní se psem, která kolem nich právě procházela se tvářila hooodně zmateně. Bylo těžké svůj pohled opět zakotvit v její tváři, ovšem mu se to i tak podařilo. ,,No, myslím, že bys měla zhubnout," udržel si na tváři vážný výraz, zároveň se tvářil i tak nějak pochybovačně, jako by s jejím tělem nebyl zrovna spokojen. Nebyla to pravda, samozřejmě. V další chvíli pustil její ruku, věnoval ji lišácký úsměv a rozběhl se od ní pryč. Ještě ji po cestě nezapomněl plácnout po zadku, to si musel vychutnat, že ano. Neplánoval pokračovat ve svém tréninku, dnes už měl dost, navíc si nehodlal kazit svou dobrou náladu, kterou měl díky ní a proto běžel směrem ke spolku. Musel přeci ještě zařídit pár věcí ohledně párty, která se tam měla za pár dní konat.


Park       K4FSvw4x_oPark       SECDQ9gU_oPark       06bd5b7257be63719e26a6eddcc22eb5Park       Ln1OwZ95_o
Park       4bT5khS5_oPark       JXzfQcpS_oPark       1hA5OpYx_oPark       JGD7xYx5_o

#94d1ff
Oliver Charles Tonkin
Poèet pøíspìvkù : 132
Join date : 05. 07. 17
Oliver Charles Tonkin
16/8/2017, 15:46
Nakloní hlavu mierne do strany a na tvári sa jej objaví pobavený úsmev. Vôbec nečakala, že sa o niečom takomto bude rozprávať práve s Oliverom. Vždy ho považovala za.. no idiota. Ale sexy idiota, to musela priznať aj keby nechcela. “Ja to s veľkou radosťou nechám na tebe, či vôbec na to prídeš. Ak nie tak smola. Veľa šťastia.” Nie, že by sa z toho chcela len vykrútiť, že nevie argumentovať. Vedela hneď niekoľko dôvodov prečo by to malo škodiť ale chcela nech na to príde sám. Ak vôbec príde. Trochu o tom pochybovala ale možno prekvapí. Vraj kamaráti, oni dvaja určite. Nikdy sa spolu nerozprávali a ak áno tak to bolo len keď sa jej prihovoril on či sa s ním vyspí. Niekedy sa ani nemusel prihovoriť, jeho činy hovorili za všetko. Aj tak ho stále odmietala, aj keď niekedy to ľutovala. Možno sa už na to nakoniec vykašle a proste s ním pôjde, aspoň by bola s niekým o kom je známe, že je v posteli dobrý. Nie, že by tí s ktorými spala boli nejak zlí.. nah, čo si tu budeme klamať. Neboli proste dobrý a všetko viedla ona. A to po nejakom čase začne liezť na nervy. Nad tým, že by ťažko našla niekoho lepšie než je on sa pobavene usmeje ale z jej úst nevyjde ani slovo. Nepochybuje o tom, už o ňom počula toľko chvály, že by pochybovať proste ani nemohla. “Možno áno. Ale uvidíme nabudúce, možno svoje rozhodnutie zmením a nakoniec v tvojej posteli skončím. Uvidíme.” Pokrčí ramenami a mierne sa pousmeje. Sama nevie povedať, či by ho zase odmietla alebo nie, možno sa niečo zmení a skončí v posteli aj ona. Naozaj ju ale svojimi slovami rozosmial, to sa jej dlho nestalo, možno ani nikdy. Asi za ním bude chodiť častejšie ak to znamenalo, že ju vždy tak rozosmeje. Nechala ho ale v tom, nebude sa tu predsa s ním hádať či je alebo nie je dokonalý, aj tak by si stál za svojim. Smiech ju ale prešiel skoro ihneď, už sa netvárila ani tak pobavene, skôr sa mračila. Nikto ju nikdy neprinúti prosiť. Nikdy. Radšej by umrela, než sa znížila na prosenie. Nečakala ale, že to o vyzliekaní zoberie. Neponúkala to, skôr to len tak poznamenala. Ale čo je pre chalana ako Oliver lepšie? Počuť niekoho prosiť či vidieť opačné pohlavie v spodnom prádle?  Aj keď on by asi vybral najradšej oboje ako ho pozná. Teraz by ale urobila čokoľvek iné len aby nemusela poprosiť. A vyzliecť sa do spodného prádla? Nikdy jej to nevadilo, nebol dôvod aby jej to vadilo aj teraz. Ani jej nevadilo, že kedykoľvek mohol okolo nich prejsť niekto cudzí, len nech sa pozerajú, je sa na čo pozerať, sama to vedela. Preto už na nič nečakala a začala sa vyzliekať. Nešlo to práve najlepšie, keďže jednu ruku jej stále držal ale zvládla aj horšie veci, preto už za necelú chvíľu pred ním naozaj stála v spodnom prádle. Vždy jej to prišlo normálne. Je to predsa skoro ako plavky, nechápe prečo s tým niektoré ženské majú problém. Dá si voľnú ruku v bok, pričom nadvihne obočie, pozorne ho sleduje aby videla reakciu. Kútikom oka si všimne aj pani, ktorá prešla okolo nich ale nijak inak jej pozornosť nevenovala. “Asi by som mala za tebou chodiť naozaj častejšie, vždy ma tak dobre pobavíš.” Uškrnie sa a zavrtí hlavou. Vraj schudnúť.  Klamár. Vedela, že má skvelé telo a tejto vete, že by mala schudnúť, by neverila aj keby sa ju niekto snažil o to presvedčiť. Zatvárila sa spokojne keď ju konečne pustil, hneď si prešla rukou po mieste kde ju držal, keďže stisk mal dosť silný. Ani s ňou nehne keď ju plesne po zadku, len sa jej na tvári objaví pobavený úsmev. S ním to bude teda ešte zábava. Keď jej Oliver zmizne z dohľadu, znova si oblečenie dá na seba. Prehrabne si vlasy a so spokoným výrazom si to zamieri do spolku s nádejou, že tam zachytí Lacey, pretože sa s ňou potrebuje porozprávať.


Park       Sofia
#cc0000
Sofia Perez
Poèet pøíspìvkù : 67
Join date : 12. 07. 17
Sofia Perez
4/11/2017, 23:38
Byl první víkendový den, což pro Hilde znamenalo jediné - nejvyšší level prokrastinace a dospávání předchozí páteční proflámované noci. Těžko říct, kde včera v noci pobíhala, co všechno vypila, s kým byla a co všechno dělala. Jisté je, že dnes se nevzbudila ráno ani dopoledne ale spala až do krásných dvou hodin a když se konečně probudila, neobešla se bez bolehlavu a inu prostě typické kocoviny. I přes to se nakonec rozhodla a vyrazila na jídlo, v tuto podivnou hodinu snad oběd a pomalu se ani nepřevlékla z pyžama, tak byla líná. Vzhledem k tomu, že zde pobývá teprve od začátku semestru a prakticky nikoho tu ještě pořádně nezná, jí společnost nedělal nikdo jiný, než její velectěný bratříček. Když potom slečna ráčila dojíst a dostatečně se pobavit s Humbertem, vyrazila zpět na kolej kde trávila svůj volný čas až do teď. To by ale nebyla ona, kdyby jí neponouklo, aby někam nevyrazila a když už nastala ta správná večerní hodina, konečně na sebe nahodila nějaké reprezentativní oblečení a vyrazila kamkoliv, kde najde kapku inspirace. Převlékla se tedy do květované kolové sukně sahající ji od pasu až zhruba někam nad polovinu stehen a do veliké volné pánské košile bravy khaki s krátkým rukávem, kterou si do sukně navolno zastrčila. Anóbrž již večer bývá trošku chladněji, nasoukala ještě své nožky do poloprůhledných černých silonek a přes ramínka si přehodila volný tmavě modrý cardigan. Zbývalo už jen obout své prošívané oxfordky a vyrazit. Vypadla z kolejí a bloudila po okolí. Až když procházela parkem, přepadla ji náhlá touha zaznamenat cokoliv z jejích divokých myšlenek, které ji zrovna pobíhaly hlavou. Usedla rychle na lavičku, odněkud z kapsy tenkého svetru vytáhla maličký notýsek v kožených deskách a tužku, která už toho evidentně zažila hodně a kterou evidentně čeká brzký konec. Stáhla k sobě svá kolínka, na která odložila svůj záznamníček a co chvíli se skláněla jak něco rychle škrábala a zase vzhlížela vzhůru, jak hledala vhodná slova pro svůj nejnovější kousek poezie.
Anonymní
Anonymní
25/11/2017, 17:36
Kolej -> park
Sobotní večer, to většina lidí znovu vyráží na nějaké party, někteří se třeba už začínají učit na další týden školy a někteří prostě zůstávají na koleji a odpočívají. Zcela upřímně, Cass nepatřila ani k jednomu z těch typů, protože se jednalo o studentku sportovního oboru a ti žijí vlastním životem, budiž toho Cass zářným příkladem. Dnes totiž neměla v plánu nic jiného než jít si zaběhat a zapracovat na fyzičce, důležité součásti sportování. Navlékla na sebe černé legínové třičtvrťáky, volnější bílé tričko, na kterém se nevyjímalo žádné logo, protože Cass nepotřebovala značkové oblečení, a sportovní botky. Neposedné vlasy sepnula do culíku, aby se jí při běhání nemotaly do obličeje, do uší strčila sluchátka a v mobilu si pustila písničky spolu s aplikací na měření běhu. Ano, patří k těm lidem, kteří si každé cvičení pečlivě zaznamenávají do mobilu a kontrolují všechny ty statistiky. Vyběhla z koleje a po krátkém běhu skrz město, které začínalo ožívat, se konečně dostala do parku. Sama pro sebe se usmála, napojila se na cestu a její večerní běhání mohlo začít. Do uší jí hlučela hudba, kolem ní se míhalo okolí a ona konečně mohla vypnout. Vůbec nad ničím nepřemýšlela, jen běžela, sledovala okolí, vnímala pohyb nohou a soustředila se na pravidelné tempo.
Pomalu jí začínaly pálit nohy a ona usoudila, že je čas na krátkou pauzu a protažení, proto zastavila u nejbližší lavičky, ovšem až když zastavila, všimla si, že se tam někdo krčí. Chvíli přemýšlela, jestli se nejedná o bezdomovce, ale pak v tom někom poznala dívku skloněnou nad koleny a nechala své obavy být. „Nevadí, když se tady protáhnu?“ zeptala se slabě, protože dívka se zdála být do něčeho velice zabraná. Na odpověď ani nečekala a pomocí lavičky si začala protahovat nohy, u čehož poměrně hlasitě dýchala, protože běhala poměrně dlouho.


Naposledy upravil Cassidy Wheeler dne 4/11/2018, 22:16, celkově upraveno 1 krát


Park       Cass
color #ff9900
Cassidy Wheeler
Poèet pøíspìvkù : 134
Join date : 18. 11. 17
Cassidy Wheeler
Sponsored content

- Similar topics

 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru