Park

Poznal, že svá slova myslí ironicky, proto se taky nad nimi vzápětí ušklíbl. Nechtěl, aby před ním holky vypadaly bez chyby, ale.. přeci jen, když byly upravené, tak byly o něco hezčí. To věděl každý. ,,Hm, nevěděl jsem, že máš tak nízké sebevědomí, protože mluvit o sobě jako o hloupé.." přimhouřil na ní své modré oči, přičemž se tvářil naprosto vážně. A to i přesto, že svá slova vážně nemyslel. Kdyby ho dobře znala, zajisté by to věděla. ,,.. to jsi klesla dost hluboko, drahá Sof," dokončil svou myšlenku, načež zavrtěl hlavou, jako by snad tomu odmítal věřit. Jo, byl dobrý herec. Kdyby se natolik nevěnoval sportu, tak by se i možná mohl věnovat herectví. Zajisté by se tím uživil. Musel uznat, že byl docela překvapený, když ho obeznámila s tím, že právě odchází z tréninku. Nevěděl, že tancuje, ani by to do ní nikdy netipl. Chvíli vypadal zaraženě, ovšem rychle se z toho vzpamatoval, aby si z něj nemohla utahovat nebo tak něco. ,,A v teplácích je to pohodlné jo?" poukázal na její tepláky, přičemž pozvedl pravé obočí. ,,Myslím, že v leginách by se ti tančilo lépe. A nejen to. Dokonce bys i lépe vypadala," olízl si horní ret, načež jeden koutek úst vytáhl výše, čímž vytvořil na své tváři ten známý křivý úsměv ze kterého plno holek šílelo. Alespoň tedy on to tak slyšel. Bůh ví, co na tom bylo pravdy. Každopádně.. od té doby ten svůj křivý úsměv používal často. Sám se mu líbil, když ho kolikrát zahlédl v zrcadle. Začal se smát tomu, co ze sebe vyplivla následně. Dobře, možná na tom trocha pravdy bylo, ale.. nebylo to jediné, co ho zajímalo. Zajímal se i o to, jaké ty holky vlastně jsou. Přeci nemůže do postele vlítnout jen tak s ledajakou, i když to tak mohlo vypadat. ,,Proč bych se o to zajímal u tebe, když to vím od kluků?" odporoval jí, protože poznat jí.. to by taky nebylo úplně špatné. Byla ve stejné pozici jako on, nebylo by na škodu, kdyby se lépe znali. Sice jeho cíl byl úplně stejný jako u ostatních holek, ale to byl malý detail, který ona nemusela vědět. Eh, ačkoliv.. ona ho určitě věděla. Držel ji za paži a nehodlal ji jen tak pustit, dokud nebude mít jistotu, že od něj doopravdy neodejde. Nechtěl působit jako násilník, ale zároveň ji nehodlal nechat od něho utéct, když dostal takovou příležitost. To by byl hlupákem. ,,Ne," řekl se skálopevným výrazem. ,,Prozraď mi Sof, co ti na mě tak moc vadí?" procedil skrze zuby a upíral své oči do těch jejích.

Nebyl ten typ kluka, který miloval, když na sobě holka měla tunu makeupu, tak svá slova ani nemyslel. Spíše hleděl, jestli má dobrý vkus na oblečení nebo jestli o sebe pečuje. Oliver třeba měl rád, když holka voněla po vanilce. Byla to sice taková obyčejná vůně, ovšem bylo to mnohem lepší než když se holka převoněla nějakým předraženým parfémem, přičemž si myslela bůh ví jaká královna díky tomu je. ,,To je od tebe moc laskavé," pronesl tentokrát s dávkou ironie on. Taky dokázal být ironický, překvapivě. Vlastně byl ironický skoro pořád, obzvláště v přítomnosti svých kamarádů. ,,Co je špatného na tom být egoistický? Neměl by si snad každý o sobě myslet jen to nejlepší, aby jednou mohl dokázat velké věci?" Byl docela zvědavý, co mu na to odpoví, jaký argument mu předvede. Konec konců.. tímto tématem se zabývalo nespočet interpretů, kteří to zakomponovali do svých textů k písničkám. Měl prostě moc rád sám sebe, řídil se tím, co se zpívalo v těch písničkách, takže nic špatného nedělal. ,,Jaké zklamání, mohla jsi potěšit svého milého kamaráda," povzdychl si a ohrnul spodní ret, čímž na své tváři vytvořil něco jako smutný kukuč. Tušil, že ho tu teď začne upozorňovat na to, že on pro ní žádný kamarád není a bla bla bla, ale co, určitě se jí líbil, stejně jako ona jemu. Vážně nechápal, proč se tomu neustále tolik musela bránit, mohli si spolu užít tolik zábavy! ,,Nechce se mi to zkoušet, když mi oznámí, že holka je fakt špatná. Ovšem v případě, že mi poví opak.." nechal svá slova viset ve vzduchu, přičemž si ji hezky pomalu prohlédl. Jo, kluci mu toho o ní vyprávěli hodně a on doufal, že i na něho jednou přijde řada. Olízl si své rty a vrátil zpátky pohled do jejích očí. ,,..tak mě to láká ještě víc," dokončil svou myšlenku o něco tišeji, přičemž se na ni šibalsky usmál. Muselo jí být jasné, že naráží právě na ni. Líbilo se mu, když se k němu přiblížila, proto mu taky na tváři stále pohrával úsměv. Nezmizel ani poté, kdy mu řekla, že mu to neprozradí. Chmm, byla zákeřná, už mu to tajila vážně dlouho. ,,Dobrá, tím pádem si budu nadále myslet, že tím důvodem je to, že jsem pro tebe až moc dokonalý a to bys asi nesnesla," řekl tentokrát s vážnou tváři, přičemž nad tím ledabyle pokrčil rameny, jako by mu to bylo fuk. Stále ji nehodlal pouštět, hned by mu utekla, pff! Tentokrát se přiblížil on k ní, natěsno, načež se naklonil k jejímu uchu. ,,Tak hezky popros," zašeptal jí do ucha, načež se zase odtáhl a věnoval jí svůj sladký úsměv.

Chvíli byla zticha, což bral jako dobré znamení, zřejmě ji svými slovy umlčel. Věděl, že má pravdu, vlastně ze sebe nikdy nevypouštěl blbosti, jelikož si vždy své myšlenky nejprve utřídil a teprve poté je ukázal na světlo světa. Když viděl, jak zase otvírá tu svou pusu, tak očekával, že na jeho slova bude argumentovat, jelikož se mu nechtělo věřit tomu, že by s ním souhlasila. Proč taky byla tak dlouho zticha? Protože vymýšlela, jak se z toho vymotat, aby nevypadala jako blbka. Bylo to více než jasné.  A taky že se mu to vzápětí potvrdilo. ,,Tak mi řekni, čemu přesně by to mělo škodit," přimhouřil na ní oči, přičemž se snažil zachovat vážnou tvář. Byla to zapeklitá otázka, zřejmě další past z jeho strany. ,,Protože mě vůbec nic nenapadá," zamrkal zmateně víčky a celkově nasadil takový ten zmatený výraz, samozřejmě bylo vše jen nahrané, jen na takové zpestření situace. I když svá slova myslel vážně, protože vážně nevěděl, čemu by mohl svým vysokým egem škodit. V další chvíli se musel zasmát, protože svými slovy to dost trefila. Tedy, on by s ní kamarád byl moc rád, třeba i kamarád s výhodami, ti jsou moc fajn a on si takovou kamarádku vždycky přál, ale ona se tomu jaksi neustále vyhýbala. ,,Chápu, je to blbost,“ ušklíbl se a na malý moment sklopil pohled, značilo to jeho nervozitu, kdy se bál něco říct. A to byl přesně tenhle moment. ,,Škoda, že se mé společnosti tak bráníš, nemyslím si totiž, že bys našla někoho lepšího než jsem já," zadíval se jí zpříma do očí a vážně pokýval hlavou. Nebylo to úplně tak, že by se to bál ze sebe dostat, spíše nebyl ten typ kluka, který se nějaké holce vyloženě vnucoval a nutil jí svou společnost. Takhle to alespoň trochu zmírnil, taky mohl říct, že s ním ten čas trávit bude a tečka. Dalšími slovy ho velmi potěšila. Očividně i ona o něm slyšela samé dobré věci, chválu měl moc rád, obzvláště když se to týkalo takových věcí. ,,Zas si nemysli, že ta nabídka bude trvat pořád. Už jen čekám na den, kdy mě to omrzí a ty potom budeš ta, která bude litovat, že odmítla," pokrčil ledabyle rameny. On alespoň bude moct říct, že do toho dal všechno, a taky že dal, takže on by nakonec litovat nemusel. Byla to její hloupost a on se do nekonečna doprošovat taky úplně nechtěl. Nebyl to jeho styl. Mírně se zamračil, když se začala tak hlasitě smát. Pff, vždyť on byl opravdu dokonalej! Co na něm bylo špatně?! Nakonec se však mračit přestal, nechtěl ji dopřát ani chvíli sladkého vítězství. ,,Jsem rád, když lidi rozesměju, patří to k mé dokonalosti," mrkl na ni a potulně se usmál. Tohle asi tak úplně nečekala.. Nebo snad ano? Přeci jen, ne každý dokázal své okolí rozesmát, že ano? Byl velmi zvědavý, jestli ho opravdu poprosí, protože od ní to slyšet, to bude teprve pravý zážitek. ,,Tak to máš asi smůlu," řekl hned vzápětí, kdy ho odmítla. Nehodlal ji pustit, dokud to od ní neuslyší. V další chvíli však přišla mnohem lepší nabídka nad kterou se musel spokojeně usmát. Opět si ji prohlédl, dnes už po několikáté. Jo, bez toho oblečení by ji viděl mnohem raději. ,,Tak to bys měla začít," vrátil pohled zpět k jejím očím a nadzvedl obočí, snad na náznak toho, že čeká. Musel vypadat jako nějaký úchyl, ale to on nebyl, vždyť si takové potěšení mohl dopřát kdykoliv chtěl. U ní byl spíše zvědavý, jestli toho je opravdu schopná. Pokud ano, tak vyhraje, klidně ten její vítězoslavný pohled strpí, když ji před sebou bude mít takhle.. Pokud však ne, pokud to neudělá, tak bude zase on, kdo vyhrál další bitvu. Takže když to shrneme.. následující situaci vyhrál v obou případech.
Nemusel čekat moc dlouho, ona se totiž v následující chvíli opravdu začala vyslíkat. A on tu nádheru mohl sledovat takhle zblízka. Páni, dneska měl vážně šťastný den, a to jen stačilo, aby si ji držel takhle u sebe. Výborně. Měla kuráž, to musel uznat, jen tak nějaká holka by to neudělala. Tady měl alespoň odůvodnění toho, proč se o ní stále pokoušel a nevzdával se. Když se svým svlíkáním se přestala, tak si ji hezky pomalu prohlédl, to takových dobrých 5 minut zabralo určitě. Paní se psem, která kolem nich právě procházela se tvářila hooodně zmateně. Bylo těžké svůj pohled opět zakotvit v její tváři, ovšem mu se to i tak podařilo. ,,No, myslím, že bys měla zhubnout," udržel si na tváři vážný výraz, zároveň se tvářil i tak nějak pochybovačně, jako by s jejím tělem nebyl zrovna spokojen. Nebyla to pravda, samozřejmě. V další chvíli pustil její ruku, věnoval ji lišácký úsměv a rozběhl se od ní pryč. Ještě ji po cestě nezapomněl plácnout po zadku, to si musel vychutnat, že ano. Neplánoval pokračovat ve svém tréninku, dnes už měl dost, navíc si nehodlal kazit svou dobrou náladu, kterou měl díky ní a proto běžel směrem ke spolku. Musel přeci ještě zařídit pár věcí ohledně párty, která se tam měla za pár dní konat.