Jejím zkoumavým očkám samozřejmě neuniklo, jak se Seth pokoušel zadržet svůj smích a nezačít se tak smát její hloupoučké reakci, která byla pochopitelně pouze nahraná. Ráda uváděla ostatní do nejistoty, s ní to holt bylo jak na horské dráze; nikdo nikdy pořádně nevěděl, co od ní může vlastně čekat. Působila jako svatoušek, ale ve skutečnosti byla rebelkou, co si užívala porušování pravidel a dělání neplechy. Možná právě proto tolik zbožňovala ty největší vyvrhely společnosti, byli pro ni jakousi výzvou a zároveň ji přitahovali svou zkažeností a špatnou minulostí. Sama Patricia totiž byla toho názoru, že nikdo nebyl zlý jen tak, monstrum z vás udělá sama společnost, to, jak se k vám chová se na vás dosti podepíše a vy pak kvůli tomu nesnášíte celý svět. Vždycky se jí líbila představa, že někoho takového dokáže spasit a získat tak své šťastně až do smrti, což byla dosti pohádková představa a ona z ní kupodivu stále nevyrostla, což vedlo k velkým chybám, kvůli kterým následně trpěla. Jeden by si řekl, že se z toho všeho poučí, konečně si najde někoho, kdo ji bude rozmazlovat jako princeznu, ale ne, ona tu teď místo toho postávala s dalším klukem, který měl ďábelské jiskřičky v očích a dávala mu jisté naděje na zahřání její postýlky. A nejen dnes. Z pusy ji totiž unikla i jistá narážka na to, že by ji Seth mohl chodit zahřívat postel častěji, což od ní bylo dosti provokativní a zároveň špatné. Musela teď znít jako největší běhna na světě, což samozřejmě nebyla. Jasně, bylo to jen součástí jejich flirtovací chvilky a další kvalitní narážka na květinky, ale na druhou stranu nechtěla, aby o ní měl Seth špatné mínění. Hm, zřejmě by měla přestat do sebe ládovat tolik koktejlů, otupovaly ji totiž mysl a z ní potom vycházely podobné blbosti. ,,Ještě aby ne, máš to ve svém příjmení," zareagovala tentokrát mírně odměřeně, ovšem stále s nádechem jisté provokace, která opět narážela na jeho příjmení. Nemohla si však pomoci, líbilo se jí, jak si v tomhle Seth věřil a být opravdovou lehkou děvou, tak se po něm bez jakéhokoliv rozmýšlení vrhne; naštěstí však stále měla svou hrdost.
Svou konverzaci přesunuli k baru, kde Sethovi chtěla vynahradit svou ‚šikovnost‘, která zapříčinila rozlití jeho drinku. Rázem tak měla důvod, proč v jeho přítomnosti zůstat o něco déle a možná se s ním i maličko sblížit; jo, nebude lhát, hezky ji to hrálo do karet. Nejprve však musela učinit jisté nezbytnosti; objednání dvou drinků a pozdravení jejího oblíbeného páru holt bylo nutností, a tak si Seth musel nějakou chvíli na její plnou pozornost počkat. Pak však měla oči jen a pouze pro něj. Hned po dostání jejích objednaných drinků mezi nimi Seth zkrátil vzdálenost a rázem se tak ocitl v jejím osobním prostoru, což se jí líbilo; ostatně její šibalský úsměv, který mu u toho věnovala, mluvil za vše. Pokud si myslel, že jí tím vyvede z míry, tak udělal přesný opak – navýšil její zájem. ,,Pravda, některé fotografie ujdou," pokývala hlavou na znamení souhlasu a pohledem letmo zatěkala k výstavě, u které se stále nacházelo několik obdivovatelů. Ne, že by ji zdejší studenti nepřišli nadaní, ale holt ji to nepřišlo jako nějaké velké WOW, které by mohla celé hodiny obdivovat, ve svém životě už viděla mnohem lepší kousky, takže ji celá tahle výstava stála jen za letmé zkouknutí. Svá hnědá očka obrátila zpátky na Setha, když ji položil otázku, nad kterou se musela uchechtnout. Ne, že by se tím vysmívala oboru umění, ale spíše ji přišla úsměvná myšlenka, že by to zrovna ona studovala. Pro umění měla jistý cit, ale ten zcela jistě nebyl dostatečný. Mnohem více se hodila na žurnalistiku, o které se Sethovi rozpovídala a tím ho zřejmě trochu… znejistila? Nevěděla, jak jinak si vysvětlit jeho náhlé oddálení a následné odtrhnutí pohledu. O svém oboru mluvila s jistou vášní a on na to zareagoval… no, divně. Nevypadal úplně nadšeně a ona tu rozhodně nehodlala chodit okolo horké kaše. ,,Děje se něco?" přimhouřila oči a měřila si jej starostlivým pohledem. Bylo možné, že jej vyděsila, určitě by nebyl prvním a ani posledním človíčkem, přeci jen, někteří byli na šťourání ve svých životech dost hákliví a ti s temnou minulostí obzvláště. Taková myšlenka ji uvedla do pozoru. Skrýval Seth něco temného? Teprve až její otázka mířená na jeho obor ho vrátila do normálu a ona tak zjistila něco nového – Seth studuje umění, wow! Rozhodně by to do něj neřekla, čemuž taky napovídal její mírně zaskočený výraz, který teď jaksi nedokázala úplně ovládat; její mimické svaly ji zradily. ,,Páni," dostala ze sebe po chvíli a opět se uchechtla. ,,Čemu přesně se věnuješ?" zeptala se následně a hlavu naklonila mírně do strany. ,,Píšeš poezii? Fotíš nahé lidi jako ta… Bethany?" ptala se dál a malinko si u toho rýpla do jedné fotky, která pohoršila její blonďatou kamarádku. ,,Říkala jsem si, že bych se tak jednou taky nechala nafotit. Co myslíš?" oznámila jako by nic a pohledem sklouzla ke svému tělu, jehož křivky byly momentálně skryty pod nadýchanými červenými šaty. Na druhou stranu však velice lichotily jejímu výstřihu. A co tím vlastně sledovala? Pravdou bylo, že chtěla Setha malinko podráždit, ale na druhou stranu tak úplně nelhala – nafotit podobné fotky, které vystavila Bethany, ji vždy velmi lákalo, znělo to jako něco, co musí stihnout, než bude stará a vrásčitá. ,,Možná bys to mohl udělat ty, hm?" provokativně na něj zastříhala obočím a sjela jej svůdným pohledem. Adrenalin ji vyloženě proudil tělem, alkohol si hezky pohrával s jejími myšlenkami a jí pak napadaly podobně hloupé nápady. Nebo za to snad mohla její bláznivá povaha? Tvrdohlavost? Těžko říct, jestli by něco podobného ze sebe dostala i za střízliva; jak už však bylo řečeno – u Patricie jeden nikdy nevěděl.
Nakonec byla ráda, že se otázka ohledně jejího přítele ztratila v křiku jakési nány, která byla ve špatný čas na špatném místě a teď se chudinka válela na zemi. Nemohla si pomoci, smích se jí z úst samovolně prodral a ona měla co dělat, aby jej zamaskovala nebo minimálně ztlumila. ,,Neskutečně hrozně," potvrdila jeho slova přes své nekontrolovatelné chechtání, přičemž neustále těkala pohledem k dámičce, co se válela na zemi. Dříve než na ni někdo stihl ukázat prstem a obvinit ji z celého toho neštěstí, Sethovi nabídla společný únik do míst neznámých – hlavně, že odsud vypadnou. ,,Možná," nevinně zamrkala víčky a promnula si své rty, načež do sebe kopla poslední kapky Margarity a elegantním krůčkem se vydala ze společenského sálu pryč. Chvíli trvalo, než se k ní Seth připojil a ano, uvedlo ji to do jakési nejistoty, která ji našeptávala, že už nemá zájem být v její společnosti a že udělala špatný první dojem. Naštěstí se však vedle ní v polovině chodby objevil, holomek jeden, a jí nezbývalo nic jiného než mu opětovat ten jeho okouzlující úsměv. A pak? Pak jejich kroky mířily do parku, který se nacházel nedaleko sálu.
Byl klasický jarní večer, teplota byla tak akorát a hluk z plesu k nim doléhal již velmi tlumeně. Zkrátka ideál. Patricia byla většinu cesty potichu, kupodivu nevěděla, co říct, pouze komentovala své zutí střevíčků, kvůli kterým ji bolely nožky a ona tak teď vedle Setha ťapkala bosa, přičemž si botky nesla v rukou. Studená dlažba ji hezky chladila chodidla a ona si užívala ten klid, který se kolem nich rozprostřel. Teprve až kdesi uprostřed parku se zastavila a svalila se do trávy. Jaksi ji bylo jedno, že si ušpiní šaty nebo tady Sethovi ukradne představu o tom, jaká je dámička, holt už byla unavená, ale na kolej se jí ještě nechtělo, takže tohle byl takový kompromis. Střevíčky si odložila kdesi vedle sebe a ruce si položila na břicho, přičemž si vychutnávala pohled na noční oblohu. ,,Pokud usnu... nenecháš mě tu, že ne?" Po dlouhé odmlce konečně prolomila to ticho mezi nimi a zatěkala pohledem k Sethovi. ,,Nechci mít špatnou pověst a tak," ušklíbla se na něj a krátce se nad svými slovy zasmála, načež pohled upřela zpátky na oblohu doufající, že se k ní Seth přidá.

To by se hodně divil, kdyby se ukázalo, že je Pat běhna, vůbec tak totiž nepůsobí. Hraje si s ním jako kočka s myší, to ano, takže není svatá, ale nemůže si pomoct, prostě jí chybí ten pravý bitchy vibe, na který je u takových lidí zvyklý. Ne, flirtování z ní v jeho očích nedělá lehkou děvu. Zařadil by ji spíš mezi provokatérky; kam jinam taky, když si neustále utahuje z jeho příjmení. Naštěstí toho však tentokrát dokáže využít ve svůj prospěch, a tak spolu skončí u baru, kde si dovolí narušit její osobní prostor, jen co k němu opět stočí svou pozornost. Je pravda, že si trochu přál, aby ji tím vyvedl z míry, ale na druhou stranu je rád, že se od něj neodtahuje; takhle zblízka se dobře kouká na ten její šibalský úsměv, který jí opětuje stejnou měrou. “Jen ujdou? Takovou krutost jsem od tebe nečekal,” plácne s pobavením v očích, i když si vůbec není jistý, co to od ní vlastně čekal a stejně jako ona se podívá k výstavě fotografií, kterou si stále se zájmem prohlíží hromada lidí, jako by šlo o vysoké umění. “Tvé hodnocení by se jim asi moc nelíbilo,” neodpustí si k tomu ještě malou provokativní poznámku a loupne po ní očkem, aby zkontroloval, jak se na to tváří, jestli začne vyvádět, že je neměla v plánu urazit, anebo jestli jí to bude jedno - v podstatě ji testuje.
Srandičky ho přejdou ve chvíli, kdy se začnou bavit o svých oborech, a kdy mu Pat prozradí, že se věnuje investigativní novinařině, jinak řečeno - je to malý čmuchal! Odtáhne se od ní, jako by ho plácla přes čumáku, přičemž v něm vypukne vnitřní boj, který se mu ale nakonec povede potlačit. “Ne, ne.. neděje, jak říkám, je to zajímavá záliba, tedy obor.. myslel jsem obor,” zalže znovu odhodlaný celou tu věc zakecat. “Odhalování.. to vůbec nezní špatně,” podělí se o další dvojsmysl, který ho k tomuto tématu napadl, a kterým ji snad odvede od pokusů z něj vydolovat, co ho tolik zarazilo. Neodpustí si při tom další prohlídku jejího těla, aby bylo jasné, co přesně by se mělo odhalit, i když to asi není tak docela nutné, co jiného by on asi tak mohl myslet, že, o vládních tajemstvích stoprocentně nemluví. Poté jí konečně prozradí svůj obor, což je od investigativní novinařiny odvede úplně, a tak se zase uvolní a zasměje se nad jejími tipy, jakému konkrétnímu umění by se asi tak mohl věnovat; obzvlášť ho pobaví poezie. Neumí si představit, že se věnuje něčemu takovému. Myslí si, že na to musí být člověk uvnitř o dost křehčí, než je on. Navíc to se slovy zase tolik neumí, pokud se nepočítá jejich překrucování, v tom je mistr. Avšak při zmínce o nahých fotkách se mu ďábelsky zaleskne v očích; mohl by předstírat, že je fotograf, pokud to znamená, že se před ním Pat svlékne, jistě, jenže je také přesvědčený, že to nakonec udělá tak či tak, takže je trochu na vážkách, jestli má teď opravdu zapotřebí lhát. “Myslím, že se ve mně pleteš, ale proti nahým fotkám nic nemám, klidně tě vyfotím,” pokrčí nad tím rameny a při tom se pokusí o nevinný výraz, moc mu to však nejde, v jeho pohledu se stále skrývá zrnko rozvernosti. Nemůže se mu divit, když ho znovu a znovu nutí zkoumat její tělo, je prostě těžké skrýt všechno to vzrušení a podobně. “Anebo.. pokud chceš něco osobnějšího, umím docela malovat, řekl bych.. mohl bych tě namalovat jako ty francouzské dívky,” prozradí na sebe a neodpustí si narážku na Titanic, který je tak populární, že už snad nikoho nepřekvapí, že to zná i on.
Na otázku týkající se jejího potencionálního přítele úplně zapomene, když se nedaleko ozve jakási hysterka rozplácnutá na zemi a nakonec vypustí z hlavy i ji v okamžiku, kdy mu Pat navrhne útěk z plesu. Nemusí o tom přemýšlet moc dlouho, ačkoliv předstírá, že ano - dá jí náskok a připojí se k ní až na chodbě. Nechá se pak navést do parku, kde si Pat odvážně zuje boty, což by on teda neudělal, ale třeba je tohle v její zemi normální, a tak jí do toho nekecá. Pak pokračují dál, přičemž mezi sebou nic moc neprohodí. To je mu podobné, jakmile nestojí naproti sobě a neflirtují, je sdílný jak balvan, ale taky si užívá všudypřítomné ticho, jen z dálky občas zaslechne smích lidí postávajících před sálem. Ze zamyšlení nad všemi možnými blbostmi ho probere až Pat válející se v trávě - prostě se tam jen tak z ničeho nic svalila, ani ho nevarovala! Zastaví se a otočí se na ni celý zmatený z toho, co se právě stalo. Překvapení je však záhy vystřídáno ohromením. Seth je sice smrad, ale takový, co má smysl pro krásu - jde to nakonec ruku v ruce s uměním - a tak musí uznat, že i teď by si Patricia nějakou tu fotku zasloužila. Vypadá sice trochu jako z jakési romanťárny, ale to se dá snadno opomenout. “Pokud ti pověst nezkazí tohle, tak moje přítomnost rozhodně ano, takže.. to nakonec vyjde nastejno,” odvětí, posadí se vedle ní a po krátkém rozmýšlení si lehne a pohled upře ke hvězdám - i ty vypadají hezky a tak nekonečně. No jo, možná je přece jen poeta, ale to se nikdy nikdo nedozví. “Často se takhle válíš v trávě a co ty bosé nohy? Nebojíš se.. že do něčeho šlápneš?” nadhodí naprosto ubohé téma, aby se vyhnul filozofování, ke kterému se beztak schyluje. Pat je jistě přesně ten typ, co mu začne povídat o nekonečném vesmíru a možnostech, které život skýtá nebo něco takového. Proč by si jinak lehala do trávy? To je jasný povahový rys lidí, co rádi mluví o hlubokých věcech, určitě.

Pomalým usrkáváním si vychutnávala svou Margaritu a taky Sethovu blízkost, kterou se jí u baru rozhodl dopřát. Moc dobře věděla, že by ho od sebe měla odstrčit a nespadnout tak do další propasti, do které ji lákal svým šibalským úsměvem, ale ono to nešlo, líbilo se jí to, a to hodně, takže místo odstrkávání hezky držela a nechala se tu okouzlovat jeho svůdnými pohledy. ,,Proč krutost? Nebudu tu vychvalovat do nebes něco, co má k umění daleko," poznamenala k jejich konverzaci o výstavě, kterou začali řešit, a jemně pokrčila rameny. Ne, že by na to byla nějaký odborník, přeci jen k umění měla hodně daleko, ale tohle zkrátka nebyla rajská zahrada pro její oči a žádný výtvor v ní pořádně nic nevyvolal, což by umění mělo, ne snad? ,,Musí se naučit snášet kritiku," zareagovala na jeho slova s vážným výrazem ve tváři; jaksi totiž nepostřehla, že to celé Seth bral v humorném duchu. Za svými slovy si však stála, měla holt prořízlou pusu a nehodlala lhát jen proto, aby se někomu zalíbila či si získala něčí sympatie. Takhle to nechodilo ani v novinařině a ti nahoře by se měli už teď začít třást, protože na nich jednoho dne taky nebude šetřit kritikou.
Od výstavy se pozvolna přesunuli k bližšímu poznávání, které započalo u jejich studijních oborů; Patricia za to byla ráda, chtěla tady pana neznámého totiž co nejblíže poznat, když už tu na sebe tak hezky narazili. Jako první se o svém studiu rozpovídala ona a Setha tak očividně vyplašila. Vypadalo to, že se pokoušel svou vyplašenost skrýt, ale ona nebyla slepá a ani hloupá, ve svém oboru se už nějaký čas pohybovala a on nebyl prvním člověkem, který na to zareagoval zneklidněně. Nemohla mu to zazlívat, zřejmě si myslel, jak se teď začne v jeho životě vrtat a možná měl částečně pravdu, protože to holt byla celá Patricia, ale na druhou stránku taky byla ochotna respektovat soukromí. ,,Je to i záliba," přiložila další slovní polínko do už tak rozpáleného ohně a se zájmem pozorovala jeho reakce. Fajn, to od ní nebylo zrovna hezké, ale ze svého škádlení měla radost a taky ji to čím dál tím více dokazovalo, že Seth skrývá něco, co ví málokdo. Byl teď pro ni jako magnet a jeho odlehčení situace ho také nezachránilo, ačkoliv ji jeho slovná hříčka velmi pobavila a ona se tak opět neubránila smíchu. ,,Vyděsila jsem tě, že?" zeptala se místo toho, aby nějak více reagovala na jeho poznámku a důležitě se mu zadívala do očí, načež zase pomocí brčka trochu usrkla ze své Margarity. Následně se Seth zmínil o svém oboru, kterým bylo umění a Patricii přirozeně zajímalo jeho zaměření. Líbila se jí představa, že byl básníkem či spisovatelem, nebo taky fotografem; hned se s ním musela podělit o svém plánu s nahými fotkami, které navrhla, že by mohl nafotit, u čehož se pochopitelně culila jako největší neviňátko na planetě. Celé se to však zlepšilo v momentě, kdy se ukázalo, že je Seth malíř a navrhl jí, že její nahé tělo namaluje, což se jí samozřejmě zamlouvalo mnohem více. Jednou až bude stará si ten obraz pověsí nad postel a bude se kochat tím, jaká krasavice dříve byla. ,,Páni, ano, prosím!" vyjekla nadšeně a zazubila se na něj. Kam se hrabou nějaké fotografie, pff, mít svůj vlastní obraz, to bylo teprve něco! ,,Takže s tebou můžu počítat?" zeptala se s potulným úsměvem a kousáním do rtu. Pokud si Seth myslel, že si dělá jen srandu, tak byl na omylu, znělo to asi bláznivě, obzvláště když si něco takového domluvila s totálním cizincem, moc dobře to věděla, ale tohle holt bylo součástí její povahy a ona se už teď nemohla svého obrazu dočkat.
Jejich konverzace by zcela jistě hladce pokračovala dál, kdyby se kousek od nich neozvala hlasitá rána doprovázená ženským výkřikem. Oba tak svou pozornost stočili na dívku, jež uklouzla na louži rozlitého piva, kterou tam zanechal Seth a Patricia se neubránila tichému chechtání. Za tohle zřejmě jednou skončí v pekle, za tu louži mohla totiž hlavně ona, a jelikož se tak trochu obávala případného dramatu, tak se rozhodla pro úprk. Setha tu však nehodlala ponechat samotného, to by od ní nebylo zrovna hezké, a tak mu navrhla, že by jí mohl dělat společnost i venku, s čímž neměl problém. Oba se tak odebrali pryč ze sálu a o několik minut později si to už mlčky kráčeli školním parkem, který by je měl zavést až ke koleji, kde bydlela Patricia. Ta si po cestě sundala své vysoké boty na podpatku, ze kterých ji už pěkně bolely nohy, a úlevně si u toho oddychovala. Mrtvolné ticho mezi nimi ji zpočátku nevadilo, ovšem po chvíli ji to začalo připadat trapné a tak chtěla něco nadhodit, ale… jaksi nevěděla co. Ano, správně, ukecané Patricii došla slova. To však nevadilo, nakonec totiž přišla s něčím mnohem lepším; bez jakéhokoliv varování se svalila do trávy a očekávala, že se k ní Seth připojí. Ten nijak neprotestoval, beze slova se posadil vedle ní a Patricia mu věnovala letmý úsměv, než zase pohled zabořila do vzdálených hvězd. ,,Máš špatnou pověst?" zeptala se jej bez toho aniž by se na něho podívala a ruce si volně položila na své břicho, přičemž spokojeně přivírala očka. Byl to její jakýsi způsob relaxu, ačkoliv se to mohlo zdát divné. Byla však ráda, že si i Seth nakonec lehl a oba si tak mohli zdejší atmosféru užívat společně. ,,Už od dětství," odpověděla s širokým úsměvem na tváři. ,,A nad tím jsem upřímně nikdy nepřemýšlela, přijde mi to jako zbytečná obava," ušklíbla se a ještě chvíli koukala na hvězdy. Pak se však zničehonic převalila na bok, pochopitelně čelem k Sethovi, rukou si podepřela hlavu a s úsměvem si prohlížela každičký detail jeho zdánlivě nevinné tvářičky. ,,Takže? Co mi na sebe práskneš, Sethe?" zvědavě nadzvedla obočí a doufala, že ho touhle troufalostí moc nevyplaší.

Je mu hned jasné, že Pat jeho vtípky nepochopila, stačí se podívat na její vážný výraz, který nepůsobí předstíraně, nemluvě o její rázné odpovědi - rázné a vážně sexy. Cosi ho bere na tom, že si stojí za svým názorem, za který by jí víc jak polovina přítomných odsoudila; ta holka se nebojí, úplný rebel. Jediné, co mu vadí, je to, že s ním mluví, jako by si myslela, že se tu těch rádoby umělců zastává. To je pěkná blbost, ale to Pat nemůže tušit, protože ho příliš nezná, vlastně vůbec, a tak se na ni nedá zlobit. Navíc to může hrát v jeho prospěch. “Měla by ses uklidnit, naskočila ti z toho žíla,” odvětí s klidem a nepatrným úsměvem na tváři a lehounce jí přejede palcem přes čelo, aby ukázal, kde přesně se ta mrška objevila. Je to samozřejmě lež, zase tak rozčílená nebyla, chtěl si na ní jen sáhnout a taky v ní trochu zkrotit tu malou kritičku, která vystrkuje růžky úplně zbytečně. “Souhlasím s tebou,” dodá ještě, kdyby na ni náhodou jeho doteky a předchozí slova nezapůsobila. To, aby si byla jistá, že mu nemusí svůj pohled dále vysvětlovat, naprosto ji chápe. Je velmi chápavý, ano, hlavně když se jejich názory vůbec neliší. Horší by to bylo, kdyby ano, to už by tak miloučký nebyl, ale to je asi normální.
Rozhovor se pak pozvolna stočí k oborům, které studují, což mělo být naprosto neškodné téma a taky bylo, než zjistil, že se jeho společnost chce stát investigativní novinářkou, a že se moc ráda šťourá v životech druhých. Bere to dokonce víc než jen jako svou budoucí práci, je to její záliba! Ano, ta informace ho vyděsila, což na něm Pat pozná, ač se to pokusil skrýt, a bohužel to nenechá plavat - to se asi dalo čekat. Překvapila ho, ale příště už na to bude připravený. Při příštím setkání, pokud nějaké bude a jestli se dostanou do podobné situace, ho už jistě tak snadno neprokoukne. Podá takový herecký výkon, že Leonardovi nezbyde nic jiného, než mu předat Oscara. “Dobře,” povolí nakonec, když na ni nezabere ani pokus o flirtování; to nechápe, dal si na tom dvojsmyslu opravdu záležet, trvalo mu celých pět sekund ho vymyslet. “Trochu jsi mě vyděsila,” přizná, jelikož usoudil, že nemá smysl více zapírat, ale nehrne se do toho, aby jí vysvětlil proč. No, ono je to asi zřejmé, jen prostě nechce zabíhat do detailů. Dále se v konverzaci zaměří na jeho univerzitní obor, což je mu kupodivu mnohem příjemnější. Nerad o sobě mluví, ale zdá se mu to teď mnohem lepší, než dloubání do jeho obav a pak se to ještě o stupínek zlepší, když se díky jeho zaměření - umění - dostanou k malování Patriciina nahého těla. Stačilo jen zmínit, že by se před ním svlékla a nabídka, že ji namaluje, z něj vlétla jak čert z komína, přestože si nemyslí, že je v tom kdovíjak dobrý. To ale Pat nemusí vědět, že ano, už jen proto, že by jí opravdu nerad zkazil radost, kterou v ní svým návrhem vyvolal - to je určitě přesně ten důvod. “Počítej se mnou,” přikývne ochotně s pohledem upřeným na její skousnutý ret. Tohle si přece nenechá ujít, ani kdyby byl tím nejhorším kreslířem na světě a popravdě ho ani na okamžik nenapadne, že by si z něj jen utahovala. Ta možnost tu samozřejmě je, Patricia je zlá provokatérka, ale to se mu nehodí, a tak si to nepřipouští.
Nato utečou ven před možným obviněním z ublížení na zdraví a skončí v trávě kdesi uprostřed parku. Musí tedy říct, že si jejich úprk představoval trochu jinak. Myslel si, že se hned uchýlí na pokoj, kde si spolu užijí nějaké ty hrátky, přece na něj přesně s touhle výzvou koukala. Co ovšem nadělá, musí být trpělivý, což ještě chvíli zvládne, takže se nakonec podvolí a lehne si do trávy vedle ní. “To byl vtip,” odvětí na otázku ohledně jeho pověsti, přičemž po ní loupne očkem a pravý koutek se mu zvedne v křivém úsměvu. Může si z toho vyvodit, co chce. On sám si není jistý, jak to je. Občas má pocit, že o něm nekolují dobré řeči, ale to může být jen paranoia, anebo je to tím, že se objevilo pár nových zákazníků toužících po lentilkách a ti se o něm museli nějak dozvědět. Těší ho to, peníze jsou potřeba, ale z pohledu slušňáka to prostě není dobrá vizitka. Univerzita by mu jistě nepogratulovala, kdyby ho někdo prásknul. Jindy je zase přesvědčený, že ho mají všichni u zadku, jako on je - těžko říct. Stočí zrak zpátky ke hvězdám a taky pro Pat vymyslí pár hlubokých otázek. Optá se jí na její bosé nohy a v podstatě narazí na to, že by mohla šlápnout do hovínka, což je hrozně romantické, přesně jak zamýšlel. Bude se blbě ptát, dokud ji to nepřestane bavit a radši ho vezme k sobě. Na druhou stranu by ji to mohlo začít štvát a mohla by se ho zbavit dřív než si vrzne. Na to se musí chytře a jak se nad tím tak zamýšlí, přestane ji poslouchat, takže mu unikne její odpověď týkající se jejich podivných zvyklostí, co mu ale bohužel neunikne, je další vyzvídání jeho nové.. důvěrnice. No, jak jinak by ji měl nazývat, když po něm neustále vyžaduje svěřování osobních věcí. Drží se, aby ze sebe nevydal podrážděný povzdech, nahodí úsměv a převalí se na bok stejně jako Pat. “Hmm.. válení v trávě není nic pro mě,” práskne jí na sebe první blbost, co ho napadne; snad si nemyslela, že jí o sobě vážně něco řekne? “Ale třeba bys mi to mohla zpříjemnit,” nadhodí a přejede jí ukazováčkem přes spodní ret, aby věděla, co si pod tím představuje. Bylo by nemilé, kdyby si myslela, že ho přiměje zůstat, když mu zarecituje básničku nebo něco podobně blbého.

Co by to byla za novinářku, kdyby si pevně nestála za svým názorem či by se, nedej bože, někoho bála zkritizovat? Tuhle práci by nemohl dělat žádný strašpytel, který má strach se projevit, a zrovna Patricia se toho opravdu nebála, čehož už si Seth určitě všiml, a jak to tak vypadalo, tak z toho měl srandu. Ty umělce z plesu opravdu nešetřila a kdyby ji Seth nepřekvapil svými slovy a následným dotekem, tak by v nadávání s největší pravděpodobností pokračovala. Místo toho jen zmlkla a soustředila se na jeho palec na svém čele, po kterém ji velmi pomalu přejel. Dobře, možná to nebylo zas tak pomalu, ale jí to tak připadalo a nebude lhát, bylo to příjemné a Seth ji tím totálně dostal. Co si budeme, jí stačilo opravdu málo, aby někomu propadla a ten barbar si teď u ní navýšil sympatie. K tomu doteku totiž připočítejme ta jeho neodolatelná psí očka, nepatrný, avšak šibalský úsměv a škodolibost, kterou jí celý večer věnoval; to vše bylo pro Patricii stejně lákavé jako světlo pro můru. ,,To máš jediné štěstí," promluvila po delší odmlce a mrkla na něj, ačkoliv to myslela s nadsázkou. Přeci jen, ať si má každý názor, jaký chce, ovšem ona moc ráda druhé přesvědčovala, že ten její je správný. Žílu na svém čele už nijak nekomentovala, protože nevěděla, že si z ní Seth v tomhle ohledu jen utahoval, a navíc už se nechtěla dále rozčilovat; ti takzvaní umělci si totiž nezasloužili její pozornost a cenné nervy.
Celá konverzace se stočila k velice zajímavému tématu, a sice k jejich studijním oborům. Jak už to tak bývalo, tak Setha svou milovanou investigativní žurnalistikou vyděsila a mu se teď kdo ví co honilo hlavou. Na jednu stranu to chápala, lidé neměli rádi, když se jim někdo šťoural v jejich životech, ale zas takový problém to přeci nebyl, když jste neměli co skrývat, ne? Seth něco skrýval a bál se, že na to Patricia přijde, určitě! Dejme stranou ta jeho roztomilá očka a provokativní slůvka, tohle pro ni teprve bylo skutečné lákadlo! ,,Protože něco skrýváš, Sethe?" zeptala se narovinu, když konečně přiznal, že jej její obor trochu vyděsil, a hlavu mírně naklonila do strany, přičemž se tvářila nanejvýš vážně. Nemyslete si, ona moc dobře věděla, jakou riskantní otázku mu to pokládá a že se tu Seth na ní může rázem vykašlat a odejít, ale nakonec… i tím by přeci získala svou vytouženou odpověď.  A jako by celý večer nemohl být ještě zajímavější, tak na řadu přišel návrh na malbu jejího nahého těla, jelikož se ukázalo, že tady Seth je uměleckou dušičkou. Někomu to mohlo vyznít pošahaně, ovšem ona z té představy byla přímo nadšená a doufala, že jí Seth na její smělý návrh kývne - a to taky udělal. ,,Výborně!" pronesla možná až moc nahlas a možná až moc nadšeně a nemít v rukou skleničku s Margaritou, tak samotným nadšením zatleská. ,,Stačí mi napsat buď na Flickr nebo…" v očkách se jí zajiskřilo a ona honem odložila skleničku se svým drinkem, načež začala z kabelky tahat svůj oblíbený černý fix. Nosila si jej společně se zápisníkem všude – to kdyby ji náhodou popadla múza na nějakou reportáž či článek. Popadla Sethovu ruku, opatrně mu vyhrnula rukáv na pravé ruce a na kůži mu napsala své telefonní číslo. Několikrát si ho po sobě zkontrolovala, aby se ujistila, že je dostatečně čitelné, a hlavně teda správně, načež fix schovala zpátky do kabelky. ,,Budu čekat," promluvila, když si upila ze svého drinku a rošťácky na něj zastříhala obočím.
Kdo ví, jak dlouho by zůstali ve společenském sále, kdyby se nestal ten incident s pivem, kvůli kterému tu teď jakási nána otravně naříkala a slibovala, že zabije toho, kdo je za kaluž piva, na níž uklouzla, zodpovědný. A to byla Patricia. Rázem tak se Sethem zahájili velmi nenápadný úprk, který je dovedl až do školního parku, kde si oba lehli do trávy. Co si budeme, ne každá holka by toho byla schopná, všechny se až moc ohlížely na to, že se zašpiní, což by byl určitě konec světa, zatímco Pat… ta si užívala noční oblohu, na níž teď měla perfektní výhled a skvělou společnost, která dřímala vedle ní. Co víc si přát? ,,Jen aby," zamumlala s přivřenými očkama a tiše se nad tím uchechtla. Byl to docela paradox, že kdyby měl Seth opravdu špatnou pověst, tak by ji to k němu přitáhlo ještě více, protože darebáci pro ni byli neskutečně atraktivní a ona si nikdy nedokázala pomoci. Vždycky věděla, jak to skončí, věděla, že ji zlomí srdce a že jim nakonec bude fuk, ale i přesto každému propadla a dělala to pořád dokola; už ani nedoufala, že se to jednou změní a ona se opravdu ponaučí. Mohla si namlouvat, že tady Seth bude jiný, ale to by z ní mluvila jen naivita, protože kdyby byl opravdu jiný než ti před ním, tak by to k němu Pat tolik netáhlo. ,,Dobře, takže válení v trávě už spolu podnikat nebudeme," shrnula, když ji o sobě prozradil totálně zbytečnou věc a s nadějí v očkách vyčkávala, jestli ji o sobě řekne něco osobnějšího. Ráda vyzvídala a tady Seth se jí zdál čím dál tím tajemnější, protože kdykoliv přišlo na otázku podobného rázu, tak s ní začal ještě více flirtovat a tím dát vyzvídání úplně do pozadí. Chytré, ovšem na ni to neplatilo. Tedy, alespoň do teď… Jeho další slůvka v ní totiž vyvolala vlnu… vzrušení? Jo, to bylo ono. Co taky jiného, když tu očividně narážel na nemravnosti a u toho ji palcem přejížděl po rtech? Na pár sekund ji tím zacpal pusu, nevěděla, co říct a vlastně ani co udělat, pouze svýma hnědýma očkama sjela k jeho rozkroku, načež je zase zakotvila v těch jeho. Co po ní vlastně chtěl? Náznaky byly více než jasně, ale… tady? V parku? Navíc, měl ji snad za nějakou lehkou děvu, která za sladká slůvka potěší každého kluka? ,,Asi už spíše půjdu na kolej," zamumlala a mírně se zamračila, načež spěšně vstala a popadla své botky. ,,Moje číslo máš," připomněla mu a ukázala na jeho pravou ruku. Pak už na něj jen letmo mávla a rychlým krokem se vydala ke koleji, která už byla v dohlednu. Věděla, že od ní nebylo hezké, že tak utekla, ale Seth ji docela vyvedl z míry a navíc chtěla, aby toužil po tom ji vidět znovu. Kdyby mu totiž dala to, co chtěl, tak by se další setkání nemuselo konat, a to by byla velká škoda.

Měl obavy, sic zanedbatelné, že se jeho pokus o kontakt s její kůží, i když jen na čele, nesetká s úspěchem, tyto pocity se u něj však naštěstí příliš dlouho neohřejí, Patricia ho od sebe totiž neodstrčí, což nemůže brát jinak, než jako jasnou známku toho, že jí jeho doteky nevadí a tedy i jako výhru, která mu pozvedne sebevědomí. Dovolí si díky tomu vyměnit palec za ukazováček, jen co dokončí putování po smyšlené žíle, kterým opravdu jemně přejede po vlasech ohraničujících Patriciinu tvář, jako by se je chystal zastrčit za její ucho, jenže pak místo toho sjede po jejím líci a spodní čelisti, a nahodí úsměv uličníka. Líbí se mu, jak drží, jak se na něj dívá i to, že jí chvíli trvá, než na jeho slova zareaguje - má ji prostě v kapse! “Štěstí, jo? Přišel by trest, kdybych s tebou nesouhlasil? Naplácala bys mi? To bys pak ale měla vědět, že to pro mě není žádný trest,” má co dělat, aby se nezačal smát, ta představa je hrozně vtipná a rozhodně to není sexy; dominy ho moc neberou. Je rád dominantní, proto by bylo mnohem lepší, kdyby jí mohl naplácat on. Dokonce by se k tomu našel i důvod poté, co ho vyděsí tím, že ráda strká nos do cizích záležitostí a ještě to podle všeho vypadá, že si v jeho nejistotě vyvolané jejími činy velmi libuje. Jak jinak si vysvětlit její všetečné otázky, které mu pokládá, přestože je naprosto zřejmé, že je mu to nepříjemné. “Každý něco skrývá, Patricie, dokonce i investigativní novináři,” odpoví vyhýbavě, což se nejspíš dalo čekat, a navíc tak, aby pozornost stočil k ní. Chápe, že je otravné, když si člověk hraje na tajemného, ale on se jí tu vážně nechce svěřovat. Nemá k tomu důvod, vždyť je to jen holka, se kterou by si to chtěl rozdat v polštářové bitvě, nic víc.
Vnímá to jako jisté vysvobození, když se pak jejich hovor zaměří na malování a Patriciinu ochotu nechat se zvěčnit v rouše Evině. Vmžiku je tím nastartována jeho chlípná fantazie, která mu napovídá, že byl by hloupý, kdyby ji odmítl, šel by sám proti sobě, nenabízí se tedy nic jiného než souhlasit - namaluje ji. Na to Pat zareaguje velmi nadšeně, čímž u něj vyvolá nepatrný úsměv, který ovšem neznamená, že je její radostí potěšen, spíš ho napadne, že ta holka vůbec netuší, do čeho jde, anebo snad ano? Možná je tohle její vábící taktika, přece jen mu dávno ukázala, že není žádnou úzkoprsou slušňačkou. No, ať je to jakkoliv, doufá, že to pro něj skončí potěšeníčkem, když už pro ni obětuje svůj čas. “Ozvu se,” slíbí při pohledu na svou ruku, kam mu Pat napsala telefonní číslo. Nevěděl, že se tohle ještě dělá. Je zvyklý, že si od něj holky vyžádají mobil, do kterého naťukají číslo, aby si ho mohl uložit, ale tady Patricia je asi cestovatel z minulého století. Nevadí, je to jiné a osvěžující, alespoň pro něj. Upraví si rukáv košile, co mu Pat vyhrnula a následně i saka a opět se chopí svého pití, které si odložil na bar. “Slibuju, že nebudeš čekat dlouho,” dodá ještě a nato se napije. Sliby jsou u něj povětšinou velkou chybou, není zrovna jeden z těch, co je dodržuje, ale.. třeba to pro jednou vyjde.
Po událostech ve společenském sále, přesněji poté, co se jakási holka vyválí v kaluži piva, kterou s Pat zanechali na podlaze, se nechá zatáhnout do parku, kde nehrozí, že je za to ta hysterka seřve, kdyby je někdo prásknul. Ne že by se jí opravdu bál, nejspíš by jí s nezájmem odpálkoval, pokud by se střetu s ní nevyhnuli, ale to je fuk. Je to jen detail, na který nehodlá poukazovat, důležité na tom totiž je jen to, že budou s Pat sami. Tím sami si ovšem nepředstavoval, že se budou válet v trávě, doufal spíš v nějakou místnost s postelí, ale jak se říká darovanému koni na zuby nehleď, a tak tam s ní trpělivě leží s pohledem upřeným ke hvězdám, jako by to jistě udělal každý chlap, který si myslí, že si později vrzne. Odfrkne si s úsměvem ve tváři v okamžiku, kdy si Pat hraje na hodnou holku, co by se s někým, kdo má špatnou pověst nikdy nezapletla, a podívá se na ní s pohledem říkajícím ale prosím tě - nevěří jí to ani na minutku. Dal jí jasně najevo, co od ní chce a to bez slibu k nějakému závazku, jestliže se nepočítá to malování, musí jí být proto jasné, že od něj nemůže čekat nic dobrého, přesto pořád neodešla. Ne, téhle holce je jeho pověst ukradená, anebo to, jestli je dobrým člověkem, ale to je samozřejmě jen dobře.
Dále se z něj Pat opět snaží vytáhnout nějakou zajímavost o jeho osobě, ale opět z něj dostane jen fakt, který je jí beztak úplně k ničemu. No co, nechce mluvit a to jí dá také najevo tím, že jí prstem přejede přes rty. Chce, aby ho políbila, doufajíc, že ji tím naladí na tu postel, do které ji chce tolik dostat. Vteřinku to vypadá, že je mu ochotná vyjít vstříc, ale pak se mu podívá do rozkroku, přičemž se zamračí a nakonec se zvedne s tím, že už půjde. Cože?! “Ale..” vydoluje ze sebe jediné slovíčko, zatímco se rychle zvedne na nohy a přitom zkontroluje, jestli si přece jen nelehl do nějakých exkrementů, které ji od něj odradily, ale nic nenajde. Je čistý, má na sobě snad jen trochu prachu. Jasně, je blbost hledat výkaly, vždyť by je dávno cítil, tohle bude něco jiného. Byl moc hrr? Do teď to ale nevypadalo, že by jí to nějak vadilo. “Pat?” zavolá za ní zmateně a vykročí stejný směrem jako ona, udělá však jen dva kroky a zase se zastaví - přece ji nebude nahánět, tak zoufalý zase není. Co to sakra..? Pomyslí si a znovu se podívá do míst, kde má v kalhotách schovaného kamaráda. Nechápe to, vždyť je všechno v pořádku, dokonce mu ještě ani nestojí, aby ji vyděsil tím, jak je náruživý - je to prostě holka bláznivá. Zakroutí nad tím hlavou, frustrovaně plácne do jakési nízko položené větvičky a vydá se do domu klučičího spolku, kam si bude muset zavolat jinou ženštinu, která ho z té frustrace dostane.

← klučičí spolek