Park

I Finley dokázala být docela naivní, i když se snažila tvářit, že ne. Ráda věřila, že svět je hezké místo. Nebyla ten tip člověka, že by vám věřil každou blbost, ale byla ten typ člověka, který rád věří tomu, že všichni nejsou zlý, že v každém se dá najít trochu dobra. Teď diskutovali o filmech s koňskou tématikou a dívčinách, který se věnovali ježdění na koni. ,,Já hlavně viděla na internetu videa, kde si hrajou přímo na ty koně,” ušklíbne se pobaveně. Samozřejmě, že lidi příliš neodsuzovala, ale sem tam si musela i rýpnout. ,,Asi se, ale není čemu divit. Koně jsou pro ně velkou vášní. Proto asi mají mindráky z toho, když o tom zavtipkuješ, ale to úplně vidím, jak by mě tam ukamenovali, protože já vtipkuji třeba ráda,” zasměje se a lehce pokrčí rameny. ,,Já tomu věřím, že by toho byly schopné, proto se o nich říká, že jsou divné,” pokýve hlavou. Finley by se zase s koňařkou zrovna moc nechtěla kamarádit, hlavně moc nevěřila tomu, že by našli společné téma, když se její svět točil kolem koní, zatímco Finley se koním nevěnovala skoro vůbec. Vlastně vůbec. ,,Tak já půjdu! Na nějakou projíždku, ale připravte se na to, že někde spadnu a nejlíp do bláta,” z rtů ji znovu ujde pobavený smích. Airu znala jen z Flickru, protože tam sledovala skoro půlku školy. Takže spoustu lidí znala odtamtud. Vlastně ani netušila, co má za obor nebo tak. Smutné téma rozhodnou už vynechat, jelikož je krásný den, tak nechtějí smutnit. ,,To, abych zavolala nějakého šílence a vyzkoušela to,” pronesla s opravdu pobveným úšklebkem. Samozřejmě, že by to zvládla, jelikož první pomoc uměla a základy medicíny taky měla. Takže rozhodně by mu ho dokázala nějakým způsobem stabilizovat. ,,Doufala bych kvůli tobě v tu blondýnku,” mrkla na něj spiklenecky a musela se znovu zasmát. Ona by ani čivavu nechtěla, i kdyby byla bohatá. Ji stačil její černý kocourek, který byl taky docela divočák, ale to by nebyl pak její kocour, kdyby nebyl jí podobný. ,,Spíš ho asi lákal jen ten sendvič a nebo prostě má dneska nějakou hravou a divokou náladu. To je úplně normální. I my to tak máme,” zazubí se znovu na toho obrovského čtyřnohého chlupáče. Je vidět, že si docela získal její srdce. Psi to asi mají snažší než kluci. Rozhodně teda u Finley. Kluci u Finley si musí docela zabojovat, aby si opravdu získali její srdce. Ona by samozřejmě s ním oko dopodrobna nerozebírala, pokud by věděla, že mu to vadí. Finley byla sice zvídavá, ale znala určité hranice a věděla, že prostě někdy je to slušnost neřešit nějaká témata, když to vadí danému člověku. Jí vadilo opravdu málo věcí, ale měla pro to naprosté pochopení, což bylo důležité, když se chtěla živit jako doktorka. Zasmála se jeho slovům: ,,No, abych pravdu řekla, já bych tě v tom pekle potkala. Ono se to nejeví, ale myslím, že by mě ten Bůh tam poslala, ale víš, jak bych to udělala, abych tam neshořela? Skamarádila bych se s čerty,” zasmála se i ona. Finley nevěřila, že kdyby existovalo nebe a peklo, že by se pohupovala na bílých mracích. ,,Umění je hrozně divná věc. Já ho nikdy pořádně nedokážu pochopit. Třeba tuhle byl ples a tam byla fotka, kde byla prostě bedna uprostřed levandulového pole. Já to vůbec nepochopila. Netušila jsem, co tím chtěl ten autor říct,” to už pobaveně nakrčí nosík, ,,sex s chobotnicí je považován za umění? To jsem vůbec nevěděla. To je dost nechutný. Ježíš, to si radši ani nechci představovat.” Dá si rovnou i ruku před oči. To je asi taková symbolika, aby vyhnala takové představy z hlavy, jelikož Finley měla dost živou představivost. ,,Určitě to vyjde. Možná tu fyzičku můžeš po malých krůčcích zlepšovat,” doporučí mu s malým úsměvem na rtech. ,,Ty jsi z Londýna? Jsem vůbec nepoznala tvůj přízvuk,” přizná se rovnou na rovinu. Doufá, že si to teda nevyložila špatně, jestli třeba v Londýně nebyl taky na nějakém studium nebo tam netrávil nějaký čas předtím než nastoupí na školu. ,,Jsem. Chápu, jak to myslíš,”[/color] zasměje se pobaveně, ale to už zavrtí hlavou. ,,Ono je to myšleno, spíš, abych tady nevyváděla nějaký nesmysly nebo tak. Když oni jsou v San Diegu, tak nemohou mi říct, ať nelezu na tamtu párty nebo tak,” vysvětlí mu s úsměvem na rtech. Svoje bráchy má opravdu velmi ráda. ,,Přesně, to prostě bráchové dělají,” pokýve souhlasně hlavou, ale to už mu dovolí, aby si zapláli trochu té trávy. Nějak ji to netrápilo, každý má svůj životní styl, takže to akorát můžeme jen tolerovat. Nic jiného asi nezmůžeme. ,,Tak to jsem upřímně ráda, i když bych se vlastně docela nasmála,” musela přiznat barvu, že by se Alexovi určitě v takové situaci smála. Možná by si ho i vyfotila. ,,Drogy? Takže jsi nebyl jen u trávy? Ale jo, tráva není tak hrozná, má i lékařské účinky. To ti mohu sama potvrdit jako budoucí doktorka,” broukla se smíchem na rtech a zaťukala si rovnou na spánek, zřejmě na potvrzení svých slov.

Každý v sobě měl asi takový ten pocit, že svět není tak zlej jak se může zdát. Alex už dávno nepatří mezi lidi co nosí růžové brýle. On je asi ani nikdy nenosil. Rozhodně nechtěl tvrdit že ví o čem je život, to ne. Jen měl občas pocit že lidi si myslí že jsou na tom fakt špatně, ale už se tak nějak zapomenou rozhlédnout kolem sebe, že třeba někdo je na tom ještě hůř. Sám viděl svoje kamarády ve sračkách, ale mohl je nějak litovat.? Dostali se tam protože brali drogy. Nebylo by teda nejspíš správné je litovat, ale stejně to dělal. Občas litoval i sám sebe, ale vlastně co je čistej takové stavy nemívá… Pořád se ale baví o koňařkách a tak ho tyhle černé myšlenky přejdou.. ,,Cože co.? Tak to počkej. To jsem neviděl. Zní to dost… No cringe.. Věděl jsem že jsou divný, ale že až tak… Nechceš mi to jako nějak přiblížit.? Co tam jako dělali.?” On ani nevěděl proč ho to zajímá, ale bylo to fakt dost divný a tak se musel zeptat… ,,Jako mám taky koně rád, ale oni to moc prožívají, to je jako kdyby ty si chtěla zabít všechny kdo pronese vtip o blondýnkách..” zasměje se. Alex měl dost černý humor, proto ho možná chce někdy někdo za jeho vtípky ukamenovat… Alex nepřestává s přesvědčováním a byl rozhodnutý jí na ty koně někdy dostat.. ,,Ale prosím tě… Kam bys padala, když se budeš držet tak nespadneš..” mrkne na ní. Vynechá fakt, že jí ten kůň může klidně shodit i když se bude držet vší silou. Stalo se mu to taky hodněkrát, ale kdyby jí řekl kolikrát spadl a jak moc ho to bolelo, možná by pak nepřišla… ,,Nikoho nevolej..” zasměje se. Alex by se mu pokusil utéct, ale že by se mu zrona dvakrát chtělo.? To ne… ,,možná by nás Drobek ochránil..” řekne a zkoušel v sobě zadusit smích. Netušil jak by reagoval na nebezpečí, ale měl pocit že by se za nějakým útočníkem šel ještě pomazlit… ,,Jo blondýnky jsou fajn..” mrkne na ní s malým úšklebkem na rtech. Alex měl rád blondýnky a proto nemohl vynechat tenhle malý nenápadný kompliment… ,,Jo míváš občas stavy kdy lidi porazíš k zemi kvůli sendviči.?” zeptá se se smíchem. Nemyslel to samozřejmě nijak zle, ale jednu chvilku to tak vyznělo.. Ve skutečnosti moc dobře věděl jak to myslí… ,,Ale jako je pravda že i já občas ujedu a mám trochu divokou náladu..” řekne zamyšleně. Ale dlouho si už nevyhodil z kopýtka jak se říká… Ani se nedivil že si Drobek získal její srdce, protože je fakt k sežrání a tak přítulnej že nejde ho nemilovat… Alex se nějak moc nebál mluvit o čemkoliv. Většinou odpoví na všechno na co se ho lidi ptají, pokud mu je pak něco vážně nepříjemné tak to prostě řekne… ,, Chceš mi říct, že si myslíš že by si šla do pekla..? To by mě zajímalo jaký k tomu je důvod..” nad tím že by se skamarádila s čerty se zasměje… ,,To nezní jako špatný nápad…” zasměje se. Jo Alex jednou sebere trůn samotnému Luciferovi… I když tak zle na tom asi ještě není.. Pak se dostanolu k umění. Netušil jestli se zrovna hodí, že tady budou oni dva mluvit a dokonce i pomlouvat umění, ale tak nějak si nemůže pomoc… ,,Jo úplně vím jakou fotku myslíš… Taky to moc nechápu. Bethany se mi to snažila trochu vysbvětlit, ale její fotky se mi docela líbí, ale to asi protože je to ségra a líbit se mi prostě musí, ale ta benda.? Vždy to bych zvádl vyfotit i já a ještě k tomu na svůj rozbitý telefon..” řekne se smíchem. Oni dva tady budou nejspíš teď nějakou chvilku pomlouvat umění, ale nejspíš na to mají oba stejný názor a tak se není čeho bát… ,,Sex s chobotnicí je vážně považován za umění… Hledám si často informace k článkům a tak a na co narazím je jako síla..” zasměje se. Takové blbosti si Alex dokáže zapamatovat, stačí když někde vidí zajímavý titulek a musí to rozkliknout… ,,To si rozhodně nechceš představovat…” zakroutí záporně hlavou… ,,můžu, ale zatím se mi k tomu nechce..” to ta jeho lenost. Tu asi jen tak nepřekoná.. Nebo představa že by měl přestat kouřit je taky docela děsivá. Alex a bez cigaret.? No to by bylo divný… ,,Nemám asi moc výraznej přízvuk. Máma je hlavně američanka a fotřík španěl, takže takovej mix trochu..” řekne se smíchem. ,,Je to asi divný, ale třeba moje ségra má hodně britský přízvuk a já ho prostě někde ztratil…” zasměje se. Někdo ho hold tak výrazný nemá… ..Chápu… To starší bráchové dělají.?” zeptá se teď možná sám sebe… No hned se mu vybaví hodně příhod kdy sám Bethany poučoval.. ,, Máš pravdu to dělají..” zasměje se.. Bethany ho sice nikdy moc neposlouchala, protože jako kdo by si bral příklad z Alexe že.? Ale právě on věděl jak to na těch párty chodí. Kolik je tam drog a jak snadné je získat něco co by člověk neměl nikdy zkoušet… ,,No nevím jestli bych se smál i já… Nejspíš možná dokud by mě tenm stav nepřešel, ale pak by mi do smíchu rozhodně nebylo..” přizná…Pak se dostanou na téma drogy. Alex neměl nikdy problém o tom mluvit. Nezachází moc do podrobna, ale měl by to lidem sdělit když už na to dojde…,, V drogách bych mohl sloužit jako, jak se to řekne… Jako příklad proč a co nebrat..” zasměje se… Dřív mu takhle do smíchu nebylo, ale je to už za ním. Velkou zásluhu na tom má právě změna prostředí a přátel… ,,Tak zkoušel jsem toho hodně a neřekl bych že je se zrovna čím chlubit, ale co mi zůstalo je nikotin a tráva… Toho se prostě nějak nedokážu vzdát, ale po tom co jsem zkoušel mi to přijde prostě neškodný… Bral jsem si extáze, pak jsme bral kokain, bohužel od kokainu jsem sklouzl už k tomu největšímu svinstvu a to je heroin. Nikdo mi ty roky už nevrátí a nemůžu říct že to bylo zrovna růžové období..” řekne a navlhčí si rty a pak trochu mlaskne. Skoro jakoby přemýšlel jestli k tomu ještě něco říct… ,,Ono stačí že se člověk chytí jiného člověka a už se veze… Říkal jsem si pořád že kdybych chtěl že s tím skončím, ale jak jsem předpokládal… No nebylo to tak jednoduché..”

,,Tys žádná videa neviděl?” zeptá se s údivem, ale to už se zasměje, jelikož si zase představila to video. ,,Jasně, vysvětlím. Prostě tam byla holka, která byla na čtyřech a přeskakovala přes překážky. Prostě tam takhle běhala a hrála si na koně. Těch videí bylo v jednu dobu strašně moc. Ještě, že mi už nenaskakují,”zavrtí pobaveně hlavou. Očividně něco takového už nepotřebuje vidět, i když ji to onehdy, když to viděla poprvé přišlo velmi vtipné, ale jednou to stačí. Nemusí to vidět třikrát denně. ,,Vtipy o blondýnkách jsou hrozné, ale přesně, jak říkáš, nemám kvůli tomu touhu vraždit. Mám ráda, když o mně někdo vtipkuje, ale musí to být opravdu vtipné, jinak je to nuda,” zadrmolí s pobaveným tónem. Každý veděl, že Finley je pro každou srandu, ale neměla ráda rádoby vtipálky, jejichž “zábavnost” spočívala v podstatě jen v tom, že už uráželi a naváželi se do ostatních. Být vtipný je opravdu náročná věc a nejlepší je, když to máte přirozeně v sobě. Povytáhne obočí nahoru: ,,Dobře tedy, pádu se teda nebojím, ale když říkáš a jak jsem řekla předtím, tak to zkusit mohu, všechno je poprvé,” a nemá pravdu? Všechno se má vyzkoušet, třeba se jí to zalíbí a bude vášnivou konařkou, ale i když to bychom k její časové situaci moc neměli předvídat. Nebála se pádu a podobných úrazů. Finley se do všeho vrhala po hlavě a měla zkrátka pro strach uděláno. Kdykoliv si natloukla nos, tak se zase zvedla a šla dál. Nebála se do všeho jít, aniž by to vůbec znala. Někdy to mohlo být nebezpečné, ale to byla zkrátka Finley. Měla ráda i adrenalin.  Musela se zasmát, když Alex ji požádal, aby nikoho nevolala. Dělala si jen z něj srandu, takže něco takového by mu neudělala. Nechystala se nikoho volat, hlavně největší šílenec, kterého ona znala, byla sama ona. ,,Drobek? Jasně! By na něj skočil, jelikož by si myslel, že je nějaké jídlo,” nemyslela to samozřejmě nějak zle, Drobek byl opravdu skvělý pejsan. Už si za tu malou dobu stihl získat srdce Finley. Bylo to takové přátelské šťouchnutí, i když to psíka asi nebude zrovna nějak trápit, že by se urazil na ni. Nemohla si nevšimnout onoho komplimentu, přece jenom ona byla blondýnka, tak se na něj lehce ušklíbne. ,,To si piš, nám blondýnkám patří svět,” zahlásá hrdým tónem. To by nebyla Finley, kdyby něco takového neřekla. Musela se zasmát a pak jen kývla hlavou: ,,Jasně, že mám. Když mám velký hlad, tak bych se kvůli sendviči i poprala,” přidá na závěr i důrazné kývnutí hlavou. V podstatě to byla i pravda, jelikož vyrůstala v společné domácnosti s třemi bratry a tam se často pralo o nějaký kousek jídla. Třeba poslední kousek pizzy nebo dortu. Opravdu to byla rvačka, že si každý vymýšlel různé fígle, jak získat onen kousek. ,,Je to zkrátka přirozené,” odkýve mu to s tou divokou náladu. Lidé jsou mnohdy podobný zvířatům, ale nechtějí si to přiznat, jelikož si mnohdy myslí, že jsou lepší a nadřazenější vůči zvířatům. To je sice svým způsobem pravda, ale to neznamená, že jsou zvířata méněcenná. Jsou pro přírodu velmi důležitá. Narozdíl člověka přírodu neničí, teda možná neúmyslně, ale jsou pro ni mnohem prospěšnější než lidé. ,,Když se koukneme do Bible, teda viděla jsem ji jen jednou v životě a stačilo mi to, ale chtěla jsem říct, když se koukneme do Bible, tak oni považují za hřích skoro všechno, co je přirozené. Takže proto si myslím, že nejmíň devadesát procent populace by skončilo v pekle,” na otázku sice odpověděla nepřímně, jelikož ji popravdě nenapadal žádný konkrétní důvod, který by vysvětloval její myšlenku, že právě ona skončí v pekle. ,,Musíš na to jít zkrátka chytře,” zasměje se a rovnou si zaťuká na spánek, což znamená jako používat mozek. Ale to už se jejich konverzace stočí k umění. Nechtěla urážet lidi, kteří milujou umění nebo se mu i rovnou věnují, ale zkrátka jen chtěla vyjádřit, jak ona to sama s ním má. ,,Ta bedna byla. No, prostě nekomentuji, ale třeba těžký je vyfotit zvířata nebo tak. Zatímco, když vyfotíš nějakou věc, tak je to k ničemu a nic ti to neřekne,” souhlasí s ním. To by už mohla považovat za umění každou fotku jídla, kterou uvidí na Flickru. Vypadá to, že jejich názor ohledně tohoto téma se velmi shoduje. ,,Teď by mě opravdu zajímalo, co jsi psal za článek, že jsi našel, že tohle je považováno za umění,” zasměje se a přeměří si ho naoko pátravým pohledem.  Je  pravda, že internet je velmi podivné místo a vyjedou na tebe samé divné informace, to sama Finley poznala, když hledala nějaké podklady do medicíny, tak ji naskakovaly různé články na “revoluční” vynálezy, které jsou lepší než stovka doktorů. Na to, že se mu nechce se jen pousměje. Je to zkrátka jeho životní styl. Nebude mu do toho nějak zasahovat, když to nechce. Je to jeho rozhodnutí, jestli kouří nebo ne. Hlavně, když mu to zklidňuje nervy a není tolik ve stresu, tak to asi plní, to co má. ,,Nebo já nemám sluch na přízvuky. Táta Španěl? Španělsko je velmi krásná země. My jsme všichni z San Diega, takže nic zajímavého,” ušklíbne se a lehounce i pokrčí rameny. ,,To je dost možné, sis možná zkrátka zvykl na Ameriku a přizpůsobil ses k ní,” zaúvažuje přemýšlivým tónem, ale to už přejdou na téma bratři. ,,Sice byste nemuseli, ale je to od vás milé,” zasměje se ohledně vlastností starších sourozenců. Ani Finley nikdy své bratry neposlouchala. Ona měla povahu, že jim neustále vzdorovala, hlavně neměla pocit, že by ji nějak měli hlídat. Oni věděli moc dobře, že se sama o sebe postará. ,,To je ta moje povaha smát se cizímu neštěstí či trapasům. Jinak na tom místě by mi taky asi do smíchu moc nebylo, i když teda možná asi jo,” začala přemýšlet, jelikož se pokouší onu tu situaci představit, ale to už je nastoleno téma drogy. Finley je nikdy pořádně nezkoušela, ale taky ji nějak nevadilo o nich mluvit. To už poslouchá jeho krátké líčení o tom, co vyzkoušel. ,,Aspoň, že jsi zůstal u těch nejméně nebezpečných drog, když už se ti nedaří se toho vzdát. Hlavně, že jsi se z toho ošklivého období už vyhrabal. Můžeš být na sebe hrdý, tohle se jen tak nepovede nikomu,” myslí to zcela upřímně. Je opravdu náročné se vyhrabat ze závislosti a jemu se to povedlo. ,,Kolikrát mi už nabízely drogy, ale vždycky jsem odmítla. Je málo věcí, kterých se bojím a jedna je právě, že bych sklouzla do závislosti,” přizná se mu zcela upřímně. Finley nemá problémy se svěřovat i lidem, které zná malou chvilku. Ona je otevřená jako kniha.
Po chvilce se, ale podívá na hodinky a lehce vykulí očka. ,,Páni, to uteklo hrozně rychle. Budu muset ještě letět pro nákup, když jsem venku, abych si udělala jídlo doma," broukne omluvným tónem Alexovi a podívá se na něj i omluvným pohledem. ,,Strašně ráda jsem tě potkala. Jsi fakt super kluk, doufám, že tohle nebylo naposled a Drobku to platí pro tebe. Měj se hezky!" rozloučí se s chlapcem a je jí to rozhodně aspoň trošku líto, ale jídlo je jídlo a to samé se dá tvrdit o času.

>>>Dívčí spolek

,,No neviděl. Mezi moje koníčky nepatří zrovna dívání se na divné videa.” řekne se smíchem. Kdo ví možná na ně někdy narazí a něco takového si pustí, ale sám si to nejspíš vyhledávat nebude.. ,,Představoval jsem si dost dovných věcí, ale tohle je extrém.” řekne a vážně je to dost divný. Takové chování u žádné z holek z jízdárny zatím neviděl a vlastně je za to rád. Nejspíš by je pak nějak urazil a akorát by to tam tvořilo negativní energii.
Máš ráda když o tobě někdo vtipkuje.? Mě rozčiluje když si z mojí maličkosti někdo dělá srandu. Chápeš, jakože narážky na lva z lvího krále a tak-..” Úplně se mu vypařilo jak se jmenuje, ta postava. Alex se jen spokojeně usměje když zjistí že má vyhráno. No jasně že to zkusí, nakonec jí to ještě bude bavit.. Snad. Pokud ne.? No tak se svět nezboří že.
,,Drobek vždy rád někoho povalí na zem. Je prostě… Jak to jen říct přítulnej.?” Pronese nakonec spíš otázku, než aby to konstatoval. Ale měl vlastně pravdu. Drobek byl hodně přítulnej pes a rád skákal na lidi. Alex vždy předstírá, že tohle se mi jako ještě nestalo moc se omlouvám.. Přitom to ten pes udělal snad už stokrát.. Alex se nebál složit malé blondýnce před ním kompliment… Bylo jasné že ho bez nějakých rozpaků přijme a neudělá z toho bůh víc co. ,,Zkus to říct nějaké brunetce.. Vyškrábe ti oči..” Nakonec musel pronést i nějaký ten vtípeček. Bylo vidět že měl dneska vážně dobrou náladu. Nejspíš se dobře vypsal a najedl. Taky si dobře zahulil, to by mohl být další důvod proč se tak usmíval. Vidět se Fin prát o jídlo.? To by mohla být zajímavá podívaná. Zasmál se nad tou představou. Ona a její bratři vs jedna pizza. ,,Viděl jsem už hodně, třeba jak se holky perou kvůli oblečení, nebo o kluka, ale o jídlo.? To jsi asi jediný případ. I když mě jednou ségra přetáhla vařečkou když jsem jí sežral čokoládu, ale teď už by si to nedovolila.. Hlavně by to asi bolelo o něco víc... “ Zasmál se Alex a prohrábl si vlasy rukou. V parku se to pořád hemžilo dalšími a dalšími lidmi. Byl rád že Drobek už měl dneska dost a spokojeně se válel vedle nich. Ještě aby se vydal otravovat další nevinnou oběť. Možná by na to mohl začít balit holky. To by ve finále nebyl špatný nápad. Pak přejdou k bibli. Možná by si jí Alex jen ze zvědavosti mohl někdy přečíst. Ale on nikdy žádnou knížku nedočetl. Teda komixů má načteno hodně, ale knížky.? Někdo by řekl že ho bude zajímat třeba pán prstenů nebo tak, ale vůbec… ,,Shoříme všichni v pekla. Docela zajímavé vyhlídky do budoucna..” Pokud se tam s Fin potká rozhodně by se měli dát do řeči. Tohle stejně nebude jejich poslední střetnutí. ,,Mám na to stejnej názor. Umění je dost zvláštní pojem. Ségra říká že pro to nemám jen cit, ale to podle mě není pravda. Co se týče kreslení nejsem úplně levej a dokážu i dost dobře posoudit umění. Nebo si to aspoň myslím..” řekne s menším úsměvem. Bejvá dost kritickej, ale tak když se mu něco nelíbí tak to prostě řekne. Dostanou se zase k těm nechutným chobotnicím.. ,,No psal jsem článek o Japonském umění a strýček google mi to vyhodil a tak jsem to tam zařadil. Profesor z toho byl trochu mimo, ale dostal jsem dobrou známku i tak..” řekne se smíchem. Škoda že neviděl jeho výraz když si to četl, musela to být zábava…,,Jojo španěl, ale Španělsky moc neumím, pár nadávek. Beth je na tom líp pokud si budeš chtít někdy něco poslechnout.. San Diego je náhodou super ne.? Tam je Balboa park že.? Jako dítě mám pocit že jsem tam byl na dovolený, ale nejsem si jistej. Možná jsem se jen zkouřil doma na gauči a pak koukal na nějaký dokument..” To se klidně mohlo stát totiž… Drogy téma které Alex má rád, ale na druhou stranu se o tom nerad baví.. ,,Neřekl bych že se toho nemůžu vzdát.. I když jo přiznávám, úplně se to nedá vypustit ze života..” pokrčí nad tím rameny. Byl rád že ho neodsoudila nějakým způsobem a dál se bavila… ,,Je to jednodušší než se zdá. Člověk do toho padne ani neví jak, pak trvá celkem dlouho si uvědomit, že je něco špatně..” zasměje se. Samozřejmě to nebylo k smíchu, ale tak brečet kvůli tomu nebude že.. Pak Fin řekne že už bude muset jít. Alex přikývne a rozhodnw se taky jít už domů.. ,,Taky už porazím. Myslím že dneska už škody napáchal dost..” zasměje se Alex a rozloučí se s Fin.. ,,Tak zase někdy..” mrkne na ní a odejde i s Drobkem domů…
KONEC HRY

--> Byt Aira a Saoirse Fowler
Tyhle letní dny jsou pro Airu snad větší záhul, než když chodí normálně do školy. Má často hodně práce v útulku, nebo nějaký povinnosti v jízdárně, který sice nejdou úplně na ní, ale ráda s nima vždy pomůže. Dnešek měla ale docela náročný, hned od rána musela do práce, kde se musela postarat o chudáky nalezence a dokonce i pár psů vzala na procházku. Nějak odpoledne se konečně vrátila domů a po takovým horkým dni si rovnou skočila do sprchy a pak zamířila do postele. Možná na menšího šlofíčka. Ale jakmile zapadla do postele, tak za ní hned přiběhl Chewy, její pes, který jí probodával pohledem. Tím jí jasně dával najevo, že chce jít ve. ,,Chewyyyyy, běž to zkusit na Sao,” řekne a pobaveně rukou ukáže na dveře a když řekne jméno své sestry, tak Chewy se opravdu rozejde k pokoji Sao. Za moment byl ale hned zpět, což znamená, že k ní nedošel, nebo ho Sao poslala stejně zákeřně za Airou. ,,Kdybys věděl jaký tam je teplo, tak tam nechceš,” řekne ještě směrem ke svému psovi, než se nakonec zvedne ze své postele. Ne, že by nerada chodila na procházky, to určitě ne, ale byla docela unavená a venku bylo vážně vedro. No, nakonec se zvedla a došla do koupelny, kde se lehce upravila, ale žádný makeup si nedávala. Rozhodně se nebude potit pod vrstvou makeupu. Pak se vrátila zpět do pokoje a ze skříně vytáhla nějaké šaty ve kterých jí snad nebude takové teplo. Ještě sáhla po malém koženém batůžku do kterého si dala mobil s peněženkou, klíče, menší flašku s vodou a míček na aportování. Batoh si dala na záda a u vchodových dveří si obula bílé tenisky. outfit ,,Tak pojď,” zavolá na Chewyho, který už nedočkavě poskakuje u dveří a okolo pacek mu protáhne vodítko. A mohli vyrazit. Nebylo vážně moc počasí na procházky a cesty byly od sluníčka dost rozpálené, takže bylo jasný, že musí zamířit někam na trávu a do stínu mezi stromy. Cesty je dovedli až do parku, kde se chvíli procházeli a nakonec se usadili ve stríny stromu. Aira se posadila na lavičku a zaposlouchala se do ruchu v okolí, byl tam velký šum, několik různých hlasů a odněkud dokonce hrála hudba. No, nakonec si Aira z batůžku vytáhla míček na aportování, ,,Chewy, koukej,” zamávala mu míčkem před obličejem a pak míček odhodila. Chewy se po něm ohlédl a s vyplaženým jazykem si lehl na zem. ,,Ty seš fakt lenoch,” zasměje se a nezbývalo jí, než pro míček dojít. Proto popadla batůžek, který si dala zpět na záda, sáhla po vodítku a rozešla se směrem kam se míček kutálel. Museli obejít takový keřík, který byl naproti nim a když tak udělali, tak Aira viděla míček. Ale byl kousek od chlapce, který seděl na zemi v trávě a hrál na kytaru. Tak odtud šla ta hudba! Chtěla ho nejdřív oslovit, jestli by jí ho nepodal, ale zase jí bylo blbé ho rušit, když tak hezky hrál. Nakonec tam teda stála jak trubka a pozorovala ho, jak hraje s úsměvem roztaženým po celý tváři. Toho si určitě musel všimnout. Pokud si toho všiml a podíval se na ní, tak se lehce zasmála a kývla k němu, ,,to bylo fakt pěkný,” řekne první co měla na jazyku a věnuje mu zářivý úsměv, ,,nechtěla jsem tě tady tak okukovat, jenom mám támhle za tebou míček. A nechtěla jsem tě rušit při hraní,” podá mu na vysvětlenou, aby si nemyslel, že ho očumovala, i když to vlastně dělala a rukou mu ukáže za něho na míček. Pak už si ho ale konečně prohlédne, když mu vidí do tváře a dojde jí, že chlapce vlastně zná z flickru! ,,Nehraješ náhodou na kytaru na ulicích?” zeptá se pobaveně a změří si ho pohledem. Možná to na něho trochu vybafla, ale to ona dělávala občas. A proč se vlastně ptala? Pamatovala si, že měl na flickru pár videí, kde na ulici hrál. Tedy pokud to byl vážně on.

Léto bylo v plném proudu. To byl totálně Jacobovo mood. Léto miloval, nevadilo mu ani to nesnesitelné horko, jelikož měl pocit že na Bali bylo kolikrát ještě větší. Navíc neměl na léto žádnou práci. Pojede domů nejspíš, jinak se budu flákat. Nebo aspoň někdo by řekl že se bude flákat. On muziku rozhodně nebere jako flákání, navíc se potřeboval v hudbě pořád zdokonalovat, musel bejt prostě nejlepší.. Ráno vstával jak jinak než brzo a když říkám brzo tak vážně brzo, možná už kolem šesté. Dal si snídani, hrnek silné černé kávy, protože tu miloval že. Bylo jedno jestli je venku pod nulou, nebo třicet plus. Kávu si jednoduše neodpustil. Přemýšlel co by měl dělat. Jít si zaběhat.? Koukat na film.? Nakonec stejně sáhl po kytaře a začal si doma vybrnkávat nějakou melodii.. Pořád se u toho ale tak zvláštně ošíval. Měl hlavu plnou myšlenek a to jeho kreativnímu já nedělalo vůbec dobře. Byl zmatený sám ze sebe, byl zmatený z druhého černovlasého kluka co potkal.. Nemělo smysl tu sedět a snažit se ze sebe něco dostat. Nakonec se rozhodl skočit si do sprchy, dal si pěkně dlouho a studenou sprchu, jeho myšlenky se trochu uklidní a on vyleze jako někdo úplně novej… Vzal si černé kraťasy nad kolena a bílé tričko. Venku bylo fakt dneska dost teplo, proto přemýšlel kam by mohl zajít. Rozhodně chtěl jít ale ven. Pláž.? Ne tam bude hlava na hlavě. Na víc se ve měste pohybuje i dost turistů. To se mu bude hodit až bude hrát, ale dneska měl volno. Sám si ho udělal, přece jen nemusí hrát každý den ne.? Nakonec se rozhodl pro park, míň lidí a hlavně stín.. Popadl kytaru, vložil jí do pouzdra a mohl vyrazit. Nezapomněl si samozřejmě posbírat věci doma. V parku se nacházel za pár minut. Rozhlížel se kolem a hledal to správné místo. Našel si místečko pod jedním stromem, nikdo kolem nebyl a tak usoudil že tam bude klid.. Sedl si do trávy vytáhl kytaru a začal hrát. Jo tady to šlo mnohem líp. Vytáhnul si mobil a hledal si nějakej song který by se mohl naučit. Strčil do uší jedno sluchátko a poslouchal hudbu. K tomu vybrnkával melodii. Tohle dělal asi nějakou chvilku než ho to přestalo bavit. Prostě to nešlo. Měl v hlavě teď úplně něco jiného než hudbu.. Nakonec si zahrál Creep od Radiohead.. To že kolem něj proletěl míček, tak to rozhodně ani nepostřehl. Kdyby ho trefil nejspíš by se pěkně naštval, protože on už byl prostě takový… Dívka co přišla pro něj byla zatím vzduch, ne úmyslně, jen byl prostě zabranej do hraní… Netrvalo ale dlouho a on si jí konečně všiml. Podíval se na ní a sjel jí pohledem. Kytaru taky hned na to odložil, protože písnička stejně skončila.. Když mu pochvílí hraní tak se na ní jen usměje.. Pak ale zmíní míček a on se otočí směrem kam ukazovala… ,,Jo to si klidně mohla pro něj jít. Já bych si toho možná ani nevšiml..” řekne se smíchem. Protože on občas vážně vypíná u hudby.Pak ale zmíní jeho hraní a on pobaveně zvedne obočí.. ,,Jo.. Ale promiň, jestli chceš něco zahrát tak nehraju na přání..” řekne vážně. Neměl to rád, není chodící rádio. ,,Nebo potřebuješ snad něco jiného.?” Zeptá se a dá kytaru úplně stranou. Pak už se tu ale objevil její malej psík. No nad tím Jacob úplně roztaje. Musel ho taky začít hned hladit. Pak se ale koukl na Airu a kývl že se může posadit k němu. Zajímalo ho co po něm asi bude chtít…

,,Nechtěla jsem se k tobě plížit zezadu, ještě by sis myslel, že ti jdu po krku, nebo že tě chci okrást,” řekne a pobaveně se uculí. Ten míček byl kousek za ním, takže kdyby si pro něho prostě přišla, možná by to mohlo působit dost divně. Proto radši počkala až dohraje a všimne si jí. To už ale Chewy začal pomalu tahat za vodítko směrem k chlapci, bylo jí jasný, že si ho chtěl jít očmuchat, byl prostě stejně kontaktní jako Aira. No zatím ho držela a přitom si chlapce prohlédla. Nedalo jí to a musela se zeptat, jestli náhodou nehraje na ulicích a měla pravdu, byl to opravdu on! Ale jak jen se jmenoval? Jason? Jared? Možná Jacob? Sem tam mu dala komentář, ona si určitě vzpomene! Zatím bude ale rozhodně lepší ho neoslovovat. ,,Jasně, to mě ani nenapadlo,” řekne a pokroutí nad tím hlavou. Rozhodně jí nenapadlo, aby se tady dožadovala nějakého vystoupení. Řekla to spíš jenom proto, že si ho pod tím prostě vybavila a nečekala, že by to snad mohl být nějaký problém. Nedalo jí to ale a musela ještě něco dodat, ,,i když už jsem jedno takový menší před chvílí měla,” řekne a věnuje mu menší úsměv. Chvíli ho poslouchala jak hraje, ale mohlo to být už jen pár posledních akordů. Aira se poslední dobou taky začala věnovat hudbě, protože jí vždy fascinovalo piano, ale hra na kytaru má rozhodně taky něco do sebe. Když se ale zeptá, jestli snad potřebuje něco jiného, tak lehce přikývne a znovu ukáže na míček za ním, ,,bude mi stačit ten míček,” broukne a lehce se pousměje. Čekala, jestli jí ho hodí, nebo jestli si pro něho má dojít. To už ale pořád naléhal Chewy, že by chtěl jít za chlapcem a ona tedy povolila vodítko, aby to mohl jít zkusit. V momentu byl u chlapec a začal ho očmuchávat a on jeho zase hladit. Psy prostě dostanou každého. Měla v plánu vzít míček a odejít, aby Jacoba neobtěžovala, ale vypadalo to, že si ho Chewy oblíbil a rozhodně se mu nechce jít pryč. Možná to taky bylo kvůli tomu stínu, kde byl. No lehl si do trávy vedle něho a pokud ho Jacob hladil, tak si to užíval. Zkusila lehce zatáhnout za vodítko, ale Chewy se ani nehnul, ,,asi se mu fakt líbíš,” řekne pobaveně, když vidí, jak se k němu má. Podívá se kolem sebe a vypadá, že se teda nakonec posadí. Musela promyslet taktiku, protože měla šaty, ale nakonec si sedla tak, že si pokrčila nohy a dala je na stranu a jednou rukou se zapřela o zem. Aiře pusa docela jela, takže když jí padl pohled znovu na jeho kytaru, podívala se po chvilce zpět na Jacoba, ,,jdeš si takhle do parku zahrát často?” ona rozhodně na hraní preferovala soukromí, ,,je asi fakt, že ti úplně nebude vadit, když tě někdo poslouchá co,” řekne a uchechtne se, ,,mě by k hraní na veřejnosti asi nikdo nepřemluvil,” řekne pobaveně a zakroutí nad tím hlavou. Rozhodně si nebyla svýma schopnostma tak jistá, aby šla mezi lidi. Rukou ve který měla vodítko lehce pročesávala trávu, která byla všude okolo ní.

,,Já bych si možná ani nevšiml..” řekne se smíchem. ,,Nevypadáš jako někdo kdo by šel někomu po krku, takže bych asi zůstal klidný i tak..” Aira zrovna nebyla asi ukázkový příklad zloděje. Ale kdo ví, vzhled občas dokáže klamat.. Nevadilo mu že je pejsek až moc kontaktní, pokud to má po své paničce tak by se Jacob měl modlit aby si ho taky nechtěla očichat.. Jacob Airu znal s flickru a možná jí někde potkal ve škole, ale když nad tím přemýšlel je to poprvé co spolu mluví. Když se ho ptala na tu ulici tak nechtěl znít nepříjemně, ale setkal se s tím už. Tak se raději ujistil. ,,To jsem rád. Lidi mají tendenci to dělat. Asi hádáš že mě to trochu vytáčí.” řekne se smíchem. Vlastně ho to štvalo hodně, ale Aira po něm nic takového naštěstí nechtěla. ,,Jak dlouho si za tím křovím poslouchala? Že ty budeš  nějaký bláznivý stalker.” řekne se smíchem a prohlédne si jí podezíravě. Samozřejmě ale bylo vše myšleno jako vtip. Rozhodně by si nemyslel že je stalker. Když se jí ale zeptal co potřebuje, tak jeho oči zamíří na místo kam ukazuje. Jo jasně ten míček. Měla ho tím trefit do hlavy to by byla větší sranda. I když on by byl pak podrážděnej a nepříjemnej a to nikdo nechceme.. Nebo aspoň Aira rozhodně ne. Míček jí nakonec hodil. Přece jen ho to nezabije ne? Jacob se pak už ale věnoval malé kuličce.. On si jednou psa stejně pořídí! Možná i nějakého většího než je tahle kulička. ,,To je jasná, já umím udělat totiž jen ten nejlepší dojem.” Tohle nebral jako vtip. On už prostě takový byl. Sebevědomej a to za každé situace i když šlo zrovna jen o psa. ,,Bych si taky hned pořídil psa kdybych nebyl na koleji.” řekne a nepřestává ho hladit. Jacobovo většinou užvaněný lidi nevadí, teda pokud nejde o někoho vyloženě otravného, to by asi nebyl už tak přátelský. ,,Jednou za čas. Nemohl jsem se dneska doma nějak soustředit tak jsem šel na vzduch.” odpoví jí na otázku, jinak on zase tak moc často hrát jen tak pro zábavu ven nechodí. Ne že by ho teda nebavilo když hraje na ulici, ale chápeme se. ,,Jo to mi nevadí, na to si člověk zvykne rychle.” odpoví s úsměvem. ,,Ono to není tak hrozný jak se na první pohled zdá. Teda lidi jsou nekompromisní, stačí udělat pár chyb a někdo si jí zaručeně všimne, ale nad tím musíš prostě mávnout rukou.” Jacob tohle neřešil, on byl dobrý muzikant, ale taky se mu stávala že třeba poplete slova, je to prostě normální. ,,Na co hraješ.? Umíš na kytaru.?” zeptá se a ukáže na tu svou. ,,Jestli ano ukaž něco.” On už stejně kytaru odložil a věnoval se psíkovi. ,,Mimochodem jsem Jacob i když to asi víš.” Tak nějak čekal že bude vědět jak se jmenuje, protože přece jen se ho ptala na tu ulici, tak o něm nejspíš slyšela. On si ale jménem u ní nebyl vůbec jistý. Celkově si špatně pamatuje jména, navíc teď měl v hlavě úplně jiné jméno než Aira.

To už se Aira a Jacob dali do řeči. Naštěstí si vyříkali, jak to bylo s tím, že ho Aira pozorovala a že po něm nic nechce. Pak se ale musí zasmát, ,,nevím, celou dobu, co si tady? Tak nějak,” uculí se na něho, ale pak se zasměje, ,,ne, přišla jsem, když už si končil,” dodá pak ještě s pobaveným úsměvem. Když pak znovu Jacoba upozorní na míček za ním, tak jí ho hodí a naštěstí se jí podaří ho chytit a tak si ho schová do batůžku, protože Chewy o něj dost výrazně nejevil žádný zájem. Což je taky nakonec důvod, proč se Aira posadí. Jeho slovům o tom, že umí udělat dobrý dojem se pobaveně zasměje. Pak už se ale věnoval Chewymu a Aira je pozorovala a poslouchala jeho slova, ,,tak se můžeš někdy zkusit stavit do útulku. Můžeš si třeba nějakého vzít na celý den a pak ho vrátit. Dost by ses divil, jak jsou za to ty psy pak vděční,” nabídne mu hned řešení jeho problému se psem a na tváři má úsměv od ucha k uchu. Jo, útulek propaguje kde jen může. Na jeho další slova jen přikývne, že chápe. ,,Fakt si myslíš, že si člověk zvykne? Nemusí to být třeba nějaký vrozený?” zeptá se pobaveně a lehce se nad tím zamyslí. Každý by to přeci jen každý by si nemusel zvyknout, že ho pozoruje tolik lidí. Ale zase proč by to dělal, když by mu o to nešlo. ,,Jo, tak ono se to tak zdá být všude stejný. To máš i na internetu. Jakmile uděláš nějakou chybu, tak hned se k tomu musí někdo vyjádřit. Takhle naživo na to ale musí asi sebrat víc odvahy, než na internetu,” řekne a lehce se uchechtne. Aira se pak zmínila ohledně hraní, čehož Jacob pohotově využil a tak se musí Aira zasmát a ohlédne se za Jacobovou kytarou, ,,já to zkouším spíš na piano, ale kytara je taky hodně lákavá,” přikývne uznale s úsměvem, ,,bavily jsme se se ségrou, že když já se učím na piano, že ona by zkusila kytaru,” přikývne si na svá slova s úsměvem. ,,Ale nejdřív budeme muset sehnat někoho, kdo by jí to na kytaru naučil. Nechtěla bych jí podceňovat, ale tohle bych úplně na samostudium nenechávala,” řekne a lehce se uchechtne. Teda Aira se teď na piano učí sama, ale to jí nepřijde tak složitý, jako je kytara. ,,Já jsem Aira,” přitaká pohotově, když dojde na představení a spokojeně se uculí, když řekne Jacob své jméno. Nebyla zase tak vedle, ,,náhodou jsem si úplně jistá nebyla,” řekne pobaveně, ,,chvíli jsem přemýšlela i nad tím, jestli nejsi Jason,” zazubí se na něho nevinně a opět svou pozornost přesune na kytaru. ,,Takže na přání nehraješ, a lekce hraní taky nedáváš takhle na posezení? Že bys tady ze mě udělal mistra a já bych to pak naučila doma Sao,” zavtipkuje a zakroutí nad tím hlavou. Radši svou pozornost přesune na Chewyho, který se pořád tak lísá k Jacobovi a musí se nad tím pousmát.

Naštěstí Jacob nemá problém mluvit s někým kdo je pro něj úplně cizí.. Tahle dívka ani pro něj tak cizí nebyla, znal jí ze školy. Osobně spolu teda ještě nemluvili, ale to teď můžou konečně napravit. ,,No dobře. Budu ti věřit že nejsi žádný šílenec.” poví se smíchem Jacob. Naštěstí vypadala neškodně. Její pes nejspíš o hod míčkem vážně nestojí, měl teď mnohem lepší zábavu o kterou se staral JAcob. ,,Jo to bych si klidně vzal, ale nemám tolik volného času. Dneska je to jen náhoda. A nevím jak moc by se mi pak toho psa chtělo zase vracet.” Rozhodně tomu ale dá myšlenku. Nebyl to tak úplně špatný nápad, možná by mohl vytáhnout Aidena. I když to asi ne, ale rozhodně to ze srandy aspoň zkusí. ,,Nemyslím si že je to vrozený.” Zasměje se jejímu tvrzení. ,,Taky jsem na to nebyl hned zvyklej. Prostě to přijde časem tak nějak samo.” pokrčí rameny. I když on měl talentu od přírody víc než dost. Věděl to moc dobře, proto se snažil v hudbě rozvíjet co to jen šlo. Nerad by v sobě zabíjel nějaké vlohy. ,,Jo chyby ti každý vždy rád omlátí o hlavu. To už tak bejvá to je pravda.” Bylo jedno ať je to na internetu nebo na ulici, ve škole. Prostě to tak je. ,,Oni jsou lidi na ulici taky docela poserové, nedovolí si to co na internetu.” Tím jí možná mohl trochu uklidnit, protože to je taky pravda.,,Wow piano. Na tom jsem začínal, ale popravdě není to nic jednoduchého taky. Vlastně řekl bych že mi možná jde nejhůř.” Uměl hrát na piano dobře, ale ne tak dobře jako na kytaru. ,,Kytara je prostě super. Měla by to zkusit. Rozhodně jí do toho zkus namočit.” Rozhodně by to podle něj měla zkusit, kdo ví třeba si to zamiluje stejně jako on. Když řekne že by potřebovala někoho kdo by jí s tím trochu pomohl tak se na ní podívá s takovým drzým úšklebkem. Jako mohl jí to hned nabídnout, ale ona začala hned zase mluvit a tak jí nechal. Nechtěl jí hned skákat do řeči, protože vypadala že má něco na srdíčku. ,,Aira jasně. Já si to myslel. Jste si se ségrou dost podobný no. Ale ty máš takové jemnější rysy v obličeji řekl bych.” Jo to pro něj bylo asi poznávací znamení takhle na fotkách. Ale kdo ví jak vypadají vedle sebe. ,,Jason, Jacob. Hlavně že je to na J. Asi by mi došlo že mluvíš na mě. Vzhledem k tomu že tady nikdo jiný není.” rozhlédne se a zasměje se. ,,Na přání nehraju to fakt ne. Možná někdy někomu, ale jako když za mnou někdo takhle přijde na ulici tak nejsem jukebox.” řekne se smíchem.. ,,Lekce dávám pravidelně. Jak skupinově tak jen samostatně. No jako nevím jestli by nebylo lepší kdyby za mnou přišla přímo ona. Ne že bych tě podceňovl, že bys jí to nedokázala naučit, ale přece jen by to pro ní mohlo být trochu složitější.” řekne se smíchem. Ale jak chce. Klidně jí pár věcí ukáže.

,,Jo, tomu rozumím. Taky se musím přemáhat, abych si je všechny nevzala domů,” zasměje se a lehce si na to přikývne. Jo, nejradši by si je všechny pobalila a vzala domů ,,ale až budeš mít příště volný den, měl bys o tom popřemýšlet. Dohodím ti tam nějakýho speciálního,” mrkne na něho pobaveně a rukama se zapře o zem. A přitom, co Jacob mluví, tak na chvíli zavře oči a nastaví se na sluníčko, aby ho trochu nasála. ,,Jo, právě,” odvětí na jeho slova ohledně chyb a internetu. Internet není moc pěkné místo. Pak už ale dojde řeč na to, na co že to Aira vlastně hraje, ,,to rozhodně není. Člověk musí trénovat fakt pravidelně,” přitaká na jeho slova. Aira to úplně pravidelně nedodržovala, ale když měla čas, tak se snažila! ,,Fakt? A hraješ na něj ještě, nebo si ho už dal stranou?” zeptá se zvědavě spolu s úsměvem. ,,Že jo! Já jí to taky říkám! Už je podle mě ale nalomená,” zasměje se pobaveně a trochu ďábelsky se ušklíbne. Samozřejmě, kdyby to Sao nechtěla zkoušet, tak by jí do toho nenutila, ale koníčků není nikdy dost! Jo, Aira jakmile se rozjela, tak bylo docela těžký jí umlčet. ,,Jo, rysy v obličeji nás prozrazují. Já mám třeba větší ďolíčky,” schválně se na něho uculí, aby mu je názorně ukázala a pak se zasměje, ,,ale chápu, že asi nebudeš na člověka naláhat, aby ti ukazoval ďolíčky, aby si věděl, kdo je kdo,” pobaveně se uculí a mávne nad tím rukou. Ono když je člověk zná, tak už prostě ví, která je která. Podle Airy jsou například každá úplně jiná. I Aira se podívá kolem nich a pak přikývne na Jacobovi slova, ,,asi bych na tebe radši nějak houkla, jako třeba, ,heleeee’, nebo bych koukala jak blbec,” zakření se, protože to je přesně způsob, jakým se před chvíli představila. ,,No jasný, to chápu,” přikývne s úsměvem. Ani jí nenapadlo, že by ho mohli takhle lidi využívat. Když se dá ale znovu do mluvení Jacob, tak se Aira lehce zarazí a pak se zasměje, ,,fakt dáváš lekce?” zeptá se zvědavě a znovu se ďábelsky ušklíbne. Že by byl problém s učitelem vyřešen? To bude muset říct sao hned! ,,Takže kdybysme se nějak domluvili, byl bys ochotný jí nějaký lekce dát?” pokračuje hned z vesela, ,,samozřejmě tě tady nechci takhle přepadnout a kdyžtak se třeba podíváme někde jinde,” uchechtne se poabveně a lehce mávne rukou. Nechtěla by ho tím nějak otravovat. ,,Ale jo, já bych jí toho asi moc nepředala,” zasměje se a když se chystala na další otázku pro Jacoba, tak jí vyrušilo zvonění jejího mobilu. ,,Promiň,” broukne směrem k Jacobovi a vytáhne si mobil z batůžku na zádech. Byla to její mamka, tak neváhala a hovor zvala. Trvalo to jen chvilku, byl to stručný hovor. Když dovolá, tak si nechá mobil v ruce a pomalu se postaví, ,,už budu muset běžet. Mamka něco potřebuje,” broukne s pobaveným úsměvem a když se postaví, tak si upraví šaty. ,,Takže když bych se Sao domluvila, že by do toho vážně šla. Mohal bych ti nebo ona napsat ohledně toho třeba na flickru?” zeptá se ještě nakonec, aby se přesvědčila, že mu vážně nevadí poskytnou jí nějaký kurz, než bude muset vážně vyrazit. To už se podívá na Chewyho, který se válí na zemi a nevypadá to, že by se chystat jít. Lehce ho zatáhne za vodítko, ale nic. Pobaveně se nad tím zasměje a nezbývá jí nic jiného, než ho vzít do náruče. ,,Tak zatím ahoj,” rozloučí se s úsměvem a s Chewym v ruce se rozejde pryč. Za chvíli se ale zastaví, aby Chewyho opět položina na zem, protože už se jí v ruce vrtěl a tak došli až domů, kde o tom musí hned říct Sao!!
--> Konec hry

Škola už bola v plnom prúde, preto sa zase venovala hlavne tomu a vysedávala nad knihami, či trávila čas v útulku kde pomáhala ako každý rok, preto ani nemala toľko času na beh. Nie, že by bolo úplne potrebné aby bola zatvorená nad knihami ale chcela byť pripravená. Konečne sa ale našiel deň, kedy nemusela do útulku a kedy sa rozhodla, že ten voľný čas využije inak než v spoločnosti kníh. Preto sa obliekla do legín, trička a nezabudla ani na mikinu, keďže von už nie je vždy úplne príjemne, len aby chodila v krátkom tričku. Vlasy si pri odchode z internátu zopne do gumičky a ďalej pokračuje do mestského parku. Najprv premýšľala nad ihriskom čo majú v škole ale možno by tam bol niekto od športovcov a nechcela zavadzať, preto sa rozhodla nad parkom. A tak nejak dúfa, že keď už nie je také teplo ako bývalo, nebude tam veľa ľudí, takže jej ani nebude nikto zavadzať. Nakoniec, pri príchode do parku zistí, že tam nejakí ľudia sú ale minimum, nie ako to býva vždy, čo jej len vyhovuje. Pred začatím behu ale samozrejme nezabudne na to dôležité a to je rozcvičenie, ktoré robí vždy, keď si ide zabehať. Preto sa zastaví pri lavičke, ktorá je pri nej najbližšie a pustí sa do rozcvičovania, pričom jej pohľad skáče z jedného miesta na druhé, ako by sledovala čo sa v parku deje a kto tam vôbec je. Nakoniec ale prestane, aj so sledovaním okolia, aj s rozcvičovaním a pomaly sa už rozbehne z miesta cez park, kde niekedy prebehne okolo matky s kočíkom či mladíka na skateboarde, inak je tam ale sama a nemusí sa strachovať, že do niekoho náhodou narazí, pretože je tam priveľa ľudí.

To, že si dnes vybrala tento park a nie posilovňu, kde by vlastne behala len na mieste, čo nie je až tak úplne skvelé, aspoň pre ňu, bol skvelý nápad. Predsa len, je horšie počasie takže viac ľudí bude dnu než von, takže ich toľko dnes nestretne. Samozrejme nemá problém sa dať s niekým do reči, to určite nie, reč sa nájde s každým ale ak by sa už mala začať s niekým rozprávať, tak si chce najprv aspoň trochu zabehať. Naozaj to potrebuje. Už dlho si nenašla ten krátky kúsok času, ktorý by venovala len sebe a svojmu telu a tak to chcela využiť čo najviac. Pri behu si mikinu zapne ešte o kúsok vyššie, keď začal pofukovať chladnejší vzduch ale samozrejme to bude aj tým, že beží, takže ten vzduch ide akurát oproti nej. Možno jej už po chvíli bude teplo, čo by bola tá lepšia varianta, ale ani toto počasie ju neodradí. Slnko stále svieti a jeho paprsky ju vždy na tú malú chvíľku zahrejú. Možno sa nakoniec to počasie zlepší a bude lepšie.
Čas jej pomaly uteká a ona už beží nejaký čas, čas ale vôbec nekontroluje, keď bude chcieť prestať či si dať prestávku tak to jednoducho urobí. Práve nad tou prestávkou aj premýšľala, vyruší ju z toho ale mladík, ktorý odrazu popri nej prebehne, takže sa nachádza o malý kúsok pred ňou, čo sa jej.. nepáči. Nevie z akého dôvodu, žiadny by ani nemala mať ale proste je tam ten nepríjemný pocit, že sa nachádza pre ňou a ona je pozadu. To predsa nemôže nechať len tak, musí ukázať, že nie je na tom vôbec zle. Nie, že by si myslela, že to sa práve tomu mladíkovi ženie hlavou, ale to nie je práve podstatné. Proste sa v nej vyskytne mierna súťaživosť o tom kto bude vo vedení a rozhodla sa, že to bude ona. Preto ani na nič nečaká a pridá v behu, tak, že ho dobehne a nakoniec sa objaví pred ním, stále držiac to svoje tempo, aby aj pred ním zostala a nezostala odrazu (a znovu!) vzadu. Proste to nenechá len tak.