Čas letěl jako voda, o tom nebylo pochyb. Ještě před nedávnem - alespoň pro něj bylo léto. Mnohdy teplé počasí, které mu zabraňovalo kolikrát nosit trika s dlouhými rukávy. Tedy... teplé počasí mu v tom nezabránilo, bylo faktem, že dlouhé oblečení nosil pořád, jenom aby ukryl svoje tělo. A i když ten čas utíkal jako voda, Nathanielovi to moc nepřišlo. Možná proto se tolika divil, že najednou léto bylo fuč a nastal podzim a s ním i svátek, který se v Americe slavil snad odjakživa. Proč to Nathanielovi nepřišlo, že by se čas nějak posunul? To víte, když člověk má zabořený nos v knihách a stěží si všímá okolí, čas pro něj zřejmě pluje hned pomaleji. Avšak stalo se. Nastal podzim, jasné, živé barvy přírody se mění pomalu ale jistě do oranžových, žlutých nebo hnědých odstínů, dokud úplně neopadnou a stromy znovu nepřijdou o své ošacení. Svátek, který přicházel s podzimem znal snad každý. Dokonce i Nathaniel jej znal, avšak nikdy v životě ho nijak extra neslavil. Ani netušil, co ho to zrovna tento rok napadlo změnit svoje návyky a jednoduše se zúčastnit akce, která souvisela s oslavou Halloweenu.
Dlouho mu trvalo, než si řekl, že tam opravdu půjde. Samozřejmě dlouho přemýšlel i nad tím, co by si vzal na sebe. Chtěl mít kostým, když už chtěl jít rozhodně mezi pěknou hromádku lidí, musel jít se vším všudy no ne? Chtěl samozřejmě něco originální a něco, co by vystihovalo jeho osobnost. Proto to nijak dlouho netrvalo a rozhodl se jít za středověkou osobu. Nebyl žádnou známou osobou, jednoduše se oblékl do středověkého oblečení, dokonce si udělal falešné vousy, i když už jemné strniště měl. Miloval tu dobu, vždycky když si mohl přečíst knihu jejíž děj se odehrával právě ve středověku, představoval si, že tam žije. Byl by to určitě skvělý svět pro něj, takového nerda a milovníka knih. Když se na sebe díval v zrcadle, rozhodně se cítil příjemně. Měl na sobě dost oblečení a tak i strach, že by snad někdo ucítil jeho jizvy přešel. Středověké oblečení udělalo svoji roli a tak se vydal na místo konání. Šel pěšky, neboť to neměl nijak daleko. Byl samozřejmě rád, že byl halloween, neboť lidé na něj nekoukali, dokonce potkal některé, které směřovali zřejmě na stejnou akci, už v kostýmech, nebo lidi co jen kráčeli po ulici v kostýmech. Dnešek jednoduše byl pro to, aby se lidé odvázali a nikdo je nebude odsuzovat.
Když tam přišel, pár lidí tam už bylo. Samozřejmě z toho byl trochu nervózní. Mnoho lidí mělo pomalované obličeje, či obličeje měli něčím zakryty, proto Nathaniel nemohl říct, jestli někoho zná či nezná, i když u něj bylo zrovna pravděpodobnější to, že spíše nikoho neznal. Aspoň to si slušnou chvíli myslel, jak se snažil vyhýbat lidem, kteří okolo něj procházeli a k tomu všemu se snažil potlačit svoje myšlenky ohledně útěku do svého domova. Neměl ponětí co ho to napadlo, neboť moc dobře věděl, že dělání nových přátel není pro něj moc velké umění. Avšak pod jednou maskou přeci jen poznal někoho známého. Byla to sice chvíle, co se s tím člověkem viděl naposledy, ale i tak našel odvahu spolknout knedlík v krku, který mu zabraňoval dokonce i normálního nadechnutí. Došel ke Cassianovi a jenom mu poklepal na rameno. "Ahoj, Cassiane? Dlouho jsme se neviděli," začne trochu nejistěji. Přeci jen neměl ponětí, jestli tu Cass už s někým byl, nebo jestli si ho vůbec pamatuje. Ale kvůli tomu, že pravděpodobně nikoho jiného neznal si řekl, že to tedy riskne, i kdyby se měl ztrapnit, což určitě udělal už jen tím, jak ho oslovil. Dokonce ho během sekundy napadlo i to, že by měl kontakt s lidmi navazovat častěji, ale to by dřív opravdu padali trakaře než aby si dobrovolně hledal kamarády. Všechny lidi totiž vždycky poznal úplnou náhodou, přišlo to samo a to měl prostě nejraději.

Halloween - svátek, který Lil neznala do doby, než ji otec dovolil jít studovat do Ameriky. V Rusku se totiž nic takového neslaví, a proto to pro Lil byla premiéra. Na loňské akci být nemohla, ale letos si slíbila, že si nenechá žádnou zajímavou utéct. No a to akce v clubu být rozhodně mohla. Lil moc nevěřila sice tomu, že by tam měli pravou Ruskou vodku, ale tak může zkusit i jiné drinky. Pár jich už měla se svou spolubydlící a musí uznat, že nebyly špatné. Nemusela se tedy rozhodovat, jestli půjde. Bylo hned jasno. Ale vybrat ten správný kostým. To byl pro Lil trochu oříšek. Nechtěla žádný laciný kostým ala lehká děva v podobě zdravotní sestřičky, uklízečky, apod. Chtěla být elegantní, ostatně jako vždy. Proto se nakonec rozhodla zasednout ke svému šicímu stroji a kostým si prostě spíchnout. Zvolila černou barvu a ušila si krajkové černé minišaty a ze zbytku si ušila škrabošku. Dokonce se jí podařilo sehnat i takové boty, které se ke kostýmu hodily. Chyběly už jen zuby. Lil nechtěla ty plastové, které překáží v puse. Na internetu tedy objevila upíří, které se nalepí na své a měly by držet. Lil to tedy zkusila a s výsledkem byla opravdu spokojená. Ale co by to byla za upírku, kdyby nevypadala nejen tajemně, ale i temně. Nejprve tedy zvolila světlejší make up, protože upíři jsou bledší a ona se přes léto docela opálila. To vše ještě podtrhla tmavými linkami, ale i černou barvou rtěnky. Vlasy si nijak složitě neupravovala. Jen si je lehce natočila kulmou od půlky hlavy a nechala si je rozpuštěné. Škrabošku si vzadu uvázala, zvolila stříbrné jemné doplňky. Navoněla se, vzala kabelku, do které si uložila všechny nezbytnosti a mohla vyrazit ven, kde na ni už čekal vůz taxislužby. Lil totiž nechtěla jít takto pěšky a už vůbec ne v podpatkách. Nejspíš by jí upadly nohy. Je sice zvyklá chodit na podpatkách, ale na takové vzdálenosti. Taxikář jí pochválil kostým a odvezl ji na místo. Lil zaplatila, poděkovala a vyšla ven z auta.
Zavřela za sebou dveře a poupravila si jak šaty, tak i vlasy. Poté se ladným krokem za zvuku klapotu podpatků vydala k budově. Bez váhání přišla až ke vchodu, kde byla vpuštěna a dokonce jí byl nabídnut i takzvaný welcome drink v podobě vodky, kterou si Lil vybrala a ihned ho do sebe kopla. Vodka byla kvalitní a vůbec nebyla špatná, i když to nebyla Ruská. S úsměvem na tváři se tedy vydala dovnitř, aby omrkla výzdobu, která ji vždy fascinovala. Dýně, strašidla a čarodějnické klobouky. To byla totiž varianta, nad kterou Lil váhala. Zda nejít za čarodějku. Ale upírka nakonec vyhrála. Ovšem, nevěděla, kam se nyní dívat, protože byl vyzdoben nejen strop, ale i stěny. Dokonce i na zemi byly různé dekorace. Američani byli pověstní v tom, že měli rádi přeplácanost a tady se to potvrdilo. Lil se to ale kupodivu líbilo. No a jak se ukázalo, tak nebyla sama, co obdivovala zdejší výzdobu. Doslova fascinován jí byl i kluk, do kterého Lil málem vrazila, jak byla zahleděná a přitom postupovala kupředu. Naštěstí se včas zastavila, a tak srážce zabránila. Nejspíš za to mohla i její paranoia, díky které pořád vnímala, co se kolem ní děje. Pohledem sjela kluka před sebou a především jeho kostým. Nejspíš je podivné, že Lil zná Harryho Pottera. I když, kdo by ho neznal. Lil nebyla výjimkou a bylo to vlastně první, co viděla, když přijela do Ameriky. Natolik si to zamilovala, že nepoznat Lorda Voldemorta by byl snad i hřích. Na její tváři se tedy objevil šibalský úsměv. "Vidím, že nás svou přítomností poctil i sám pan zla." Pronesla a mírným úklonem naznačila pozdrav. Zase se narovnala a pohlédla na mladíka. Svůj modrý pohled ale na něj upřela jen chvíli. Mírně se na něj zazubila, že mohl zahlédnout i její upíří zoubky. Poté ale pohled přesunula na výzdobu. "Jak vidím, tak tady moc nemají rádi jednoduchost, ale musím uznat, že se mi to začíná líbit anebo jsem si na to už možná zvykla." Vydedukovala nakonec, protože svůj Ruský přízvuk nedokáže odpárat a možná ani nechce. Nestydí se totiž za to, že je Ruska, ale čí je dcera. Jakého má otce a to je rozdíl. Na něj však myslet nechce. Konečně jí dal pokoj. Proto se otočila opět na mladíka vedle sebe a uvědomila si, že klidně může pocházet odsud. "Jak to vidíš ty? Z toho, jak jsi byl zahleděn usuzuji, že jsi na tom podobně." Spíše řečnická otázka, na kterou ani Lil moc nečekala odpověď a místo toho se nadechla. "Já tedy nevím jak ty, ale šla bych omrknout, jakou nabídku drinků tady mají. Dle výzdoby tipuji, že i drinky by mohli být originální." Pronesla a poté se pomalu a ladně vydala směrem k baru. Mladíkovi neutekla, ale nechtěla ani stát jako tvrdé y a obdivovat výzdobu. Dřív nebo později by do nich klidně mohl někdo vrazit. No a navíc je Lil žena činu.

Halloween je snad jediný svátek, který se dá docela snést, pokud vám na dveře nebuší otravná dítka prosící o sladkosti. Líbí se mu, jak morbidní dokáže být, proto se vůbec nezdráhal hojně potřísnit svůj kostým červenou barvou, která má logicky znázorňovat krev. Přesněji tím sajrajtem ušpinil bílou košili, o které rozhodl, že je stejně dobrá jen k tomu, aby ji zničil. Doplnil to černou kravatou a kalhotami ve stejné barvě. V půjčovně si pak obstaral kšíry s pouzdrem na zbraň, jaké přes ramena nosívají detektivové ve filmech a samozřejmě nezapomněl ani na umělou pistolku a nůž - no prostě úplný vrahoun. I na obličeji si vytvořil jakési červené ranky a šrámy, aby vypadal jako po boji, avšak na další detaily už kašle, copak je nějaký filmový maskér? Důležité je, že v tom vypadá dobře, to mu stačí. Jakmile je se vším spokojen, vypne hudbu, která mu dělala společnost po celou dobu přípravy, zkontroluje, jestli má po kapsách všechno potřebné a než vyjde z pokoje, popadne z psacího stolu sáček od bonbónů. Doufá, že po chodbě nepotká nikoho z kluků, protože sladkosti, to on v tom pytlíku teda rozhodně nemá - anebo jak se to vezme, záleží na úhlu pohledu. Vykrade se ven - všem řekl, že se potkají až tam - a sedne do taxi, které už na něj čeká. Sáček od bonbónů raději moc nevystavuje a drží si ho hezky mezi koleny, aby ani řidiče nenapadlo, že by si dal nějakou dobrotu. Poté řekne adresu ulice, která se nachází jen o pár bloků dál než klub a jede se. Po cestě se s ním řidič pokusí zavést řeč, ale nakonec to vzdá, když si všimne, že se jeho zákazník nezmůže ani na jednoduché hm. Nesnáší ukecané lidi nadechující se až po deseti větách; při setkání s takovými individui mívá pocit, že se mu zavaří mozek. Většinou se od takových rychle vzdálí, navíc pokud melou úplné hovadiny. Někdy však není úniku, to potom úplně vypne a ve svých myšlenkách se vydá někam hodně daleko, ale ani to nezabírá úplně vždy, takže mu pak už nezbývá nic jiného, než rázně zařvat drž už tu hubu. To teď ale naštěstí není potřeba, řidič sám pochopí, co se po něm chce.
Po nějaké době se auto konečně zastaví. Bez keců řidiči předá peníze, vystoupí a hned se vydá do postranní uličky dál od světel, kde má schůzku se svým první zákazníkem. Nečeká dlouho, když se za ním ozve trick or treat. S úsměvem nad tím zakroutí hlavou. “Jsi idiot,” řekne a vytáhne ze sáčku menší pytlík se zipem napěchovaný trávou a podá ho chlapci převlečenému za zombie. Nato si vyžádá peníze a ty strčí do kapsy od kalhot, přičemž se rozhlédne kolem sebe, jestli je někdo nesleduje a zamíří pryč - nemá potřebu si se zombíkem povídat. Změní takhle ulici ještě několikrát, dokud neprodá všechny laskominy. Jakmile se tak stane, vyhodí sáček od bonbónů do nejbližší popelnice, spočítá si peníze a sbalí je do úhledného balíčku, aby se mu nenadouvaly kapsy. Následně si ve stínu budovy zapálí připraveného jointa a řádně si ho vychutná. Potřebuje se připravit na davy lidí. Po dokončení rituálu hodí nedopalek na zem a namíří si to do klubu, kde už na něj jistě čekají jeho známí. Rychle propluje vchodem a uvnitř se zmocní hned dvou panáků, co tam jakési slečny rozdávají zdarma. “Jak štědré,” řekne jim s úsměvem, jako by to bylo v jejich plánu dát mu obě skleničky, a pokračuje dál. Výzdoba ho nijak nezajímá, a tak ji ani nezkoumá, spíš hledá známé tváře a přitom do sebe kopne oba panáky. To je dobrý rozjezd, řekl by.

Halloween je svátek přesně pro lidi jako je Charlie, proto není divu, že byl naprosto unesen z představy univerzitní akce, kde by mohl potkat známé tváře a všechny oslnit svým skvělým kostýmem. Zcela upřímně nad tím, co si vezme, začal přemýšlet ještě dřív než věděl, že nějaká taková akce bude – zkrátka by vlezl na jakoukoliv halloweenskou párty, ať už by byla univerzitní nebo ne, nicméně takto je to mnohem lepší. Chvíli si hrál s myšlenkou, že by mohl jít za něco vtipného, ale sexy, například Ace Ventura, ale nakonec se rozhodl pouze pro vtipnou variantu (protože je dostatečně sexy sám o sobě, k tomu kostým nepotřebuje). V obchodě totiž narazil na kostým Scooby Dooa a tomu zkrátka nešlo odolat. Hned si jej vyzkoušel a když mu padl jako ulitý, bylo jasno – na párty půjde jako animovaný pes. Nemohl se akce dočkat, těšil se, až se bude moct předvést, jelikož nikomu neprozradil, co chystá, a to ani Benjimu (pravděpodobně se ho tím snažil navnadit, aby šel taky).  
Když konečně nadešel ten den, dopřál si řádnou sprchu, natáhl si spodní prádlo a na sebe rovnou svůj slavný kostým, tričko bylo zbytečné, protože v klubu bude určitě horko, tak se přeci nebude potit. Přihodil k tomu ještě hnědé tenisky, zkontroloval svůj look v zrcadle, urovnal zip kostýmu, aby zatím neodhaloval příliš, do kapsy u kostýmu zastrčil vše potřebné, a vyrazil ze svého pokoje, ale hned na chodbě ho čekalo velké překvapení – jeho plán zabral a Benji skutečně stál přichystaný v kostýmu, který teda stál za to. Neubránil se hlasitému smíchu, skoro jako kdyby on sám na sobě neměl kostým přerostlého psa. „To je úlet, kámo,” ohodnotil jeho outfit, jakmile sebral dech. „Doufám, že si se mnou dáš panáka,” zakřenil se na Benjiho po cestě, stále se nevzdávajíc naděje, že jednou ho opije, a žádné vykrucování nehodlal přijmout. Za přátelského hašteření se dostali až do klubu, po cestě narazili na další lidi ze spolku, ale Charlie s nimi jen prohodil pozdrav, prozatím se držel u Benjiho a společně vešli i do klubu, kde je uvítal welcome drink, který Charlie s chutí vypil a s hořkosladkou vzpomínkou do sebe kopl vodku, myslíc na jednu Rusku, od které má slíbenou ochutnávku... té vodky, samozřejmě, no a pokud Benji nechtěl welcome drink, zkrátka ho vypil za něj – přece nebudete odmítat věci zadarmo. Uvnitř se řádně rozhlédl po celé místnosti a už teď mu v žilách pumpoval adrenalin – byl ve svém živlu. Během skenování místnosti si mimo skvělé výzdoby všiml i oné Rusky, na kterou si před chvílí vzpomněl, ale tato slečna už jakousi společnost měla a rozhodně nebyl tak zoufalý, aby ji rušil. A nakonec byl rád, že se hned nerozešel k ní, teď si totiž všiml osamocené Airy (tedy snad to byla ona a ne její dvojče, které možná podělilo stejně sladkou tvářičku, ale rozhodně na něj nebyla tak milá) a rozhodl se využít svou šanci. „S tím drinkem počítám, aby bylo jasno, ale teď bych se potřeboval s někým pozdravit,” poplácal Benjiho po rameni a s výmluvným úsměvem proplul místností až k Aiře v Jedi kostýmu, který byl vskutku rozkošný a pěkně odhaloval její nožky. „Musím říct, že jsi mi vyrazila dech, takhle bys svou Sílu využívat neměla,” broukl a na chvíli zalapal po dechu, než se sladce usmál.

Škola byla v plném proudu, podzim se plně projevoval a večery už začínaly být kousavě studené. Ani to jí ale nezabránilo se potulovat po okolí města s termoskou rozhodně ne čaje v batohu a s jejím věrným blokem na všemožné čáranice. Od posledního setkání s Pricem uběhla dlouhá doba, její emoce se zase o něco zklidnily, ale stále si to vyčítala. Nikdy nechtěla, aby ji viděl slabou, aby viděl, co jí udělal... a přesto to tehdy dovolila. To už se zkrátka nesmí opakovat, jen... proč se tedy jeho rysy zase objevují v jejích kresbách? Měla toho dost, už ani kreslení ji nedokázalo uvolnit, a navíc už začínala být zima, její tmavé džíny, tričko a kožená bunda (ale aspoň trošku vnitřně vyteplená) zkrátka nedokázaly Annys uchránit před říjnovými větry, bylo teda na čase se přesunout do nějakých vnitřních prostorů. Nechala se nést svýma nohama, místní podniky zná už i ze spaní, takže si byla jistá, že se někam dostane určitě. Přání se jí vyplnilo, došla až k nočnímu klubu, ale bohužel byla příliš zabraná do vlastních myšlenek a kousavého chladu, jež ovládal její tělo, že si nevšimla podivných lidí postávajících kolem vstupu do nočního klubu, ale u welcome drinku jí všechno došlo. Tedy, po chvilkovém zírání jí to došlo. „Jo.. Tak to ne, ne, nepřipadá v úvahu,” mrmlala si pod vousy a už se otáčela na patě, aby z tohohle veselím zamořeného místa zmizela. Úspěšně ignorovala divné pohledy svého okolí, které by jim ani nemohla vyčítat, tohle muselo působit divně, ale i když si to uvědomovala, stejně to v ní bublalo a měla chuť všechny okřiknout, aby na ní nečuměli. K tomu naštěstí nedošlo, ale jen protože při svém prudkém pokusu o úprk do něčeho – někoho narazila. Nespokojeně si odfrkla a zdvihla zamračený pohled k tomu chuligánovi, co jí lezl do cesty, připravená se rvát, ale výraz v obličeji jí zmrzl, jelikož v tom chuligánovi poznala Judeho. Sice ho nikdy naživo neviděla, ale znala ho z Flickru, na kterém se příliš od reality nelišil. Jude byl totiž jedním z lidí, kteří se rozhodli ji otravovat život (společně s Carterem). Nechápala, proč si nemohli někam společně zalézt a jí dát pokoj, ale na to bylo už teď pozdě, což soudila i z jeho výrazu. „Mělo mě napadnout, že ty v téhle šaškárně taky pojedeš, najdi si Callaghana, na něj tohle taky sedí,” zašklebila se, když si prohlédla jeho směšný outfit, „čus,” pokusila se o rozloučení a chystala se k odchodu, ale upřímně tušila, že to jsou jen marné snahy a že je odsouzená k tomu prohodit s ním pár slov, alespoň pokud tady nechce dělat nějaké scény.

Kath Halloween odjakživa miluje. Jednak i z toho důvodu, že se člověk může převléct za koho chce a ještě za to dostane sladkosti. Tedy, pokud jste dítě a chodíte koledovat. To Kath jako malá chodila. Nyní už byla spíše na té druhé straně. Ale letos toho byla stejně jako předešlé roky ušetřena, protože se nenacházela doma. Nechtěla, protože si Halloweenskou akci pořádanou univerzitou nemohla nechat ujít. Kath sice není žádná pařmenka, ale čas od času se utrhnout může. Dokonce už má vymyšlený i kostým. To je další důvod, proč zůstává na koleji, i když nemusí. Nechce být moralizována od svého milovaného, ale moc starostlivého, až přehnaně, řekla bych, bratra. Ten by totiž jejím kostýmem nebyl nadšený. Ale Kath se chce pro jednou trochu odvázat, když už se rozhodla vyrazit na nějakou tu akci. Nepotřebuje být za sexbombu. Vždy dávala přednost spíše přirozenosti. Dnes však výjimečně zvolí výraznější make up. Zakomponuje i třpytky, stříbrné vlasy a nesmí chybět ani rudé rty. Nehty má černé, stejně jako šaty. Na krk si dá jen stříbrný řetízek. Kabelku si nebere. Má totiž na těch minišatech i opasek, kam si hravě schová jak mobil, tak i peněženku. Nic víc nepotřebuje. Už chybí jen boty na podpatku a může se jít. Kath samozřejmě nezapomene na svůj oblíbený parfém a vyrazí.
Odvoz mají s holkami domluvený, takže se nemusí trmácet pěšky. Doveze je na místo a všechny společně vstoupí dovnitř budovy. Ihned u vchodu jim jen nabídnut panák. Kath nějak nezkoumá, co obsahuje, prostě si panáka vezme a vypije ho na ex. Dobrý na začátek, to se musí nechat. Potom už se ale dívky rozejdou každá jiným směrem a i Kath vyrazí, poté, co položí prázdnou skleničku na stůl, prozkoumat vnitřek. Výzdoby si všimne, ale nějak víc se jí nezabývá. Jen ji letmo sjede pohledem. Viděla ji už stokrát a je to více méně to samé snad všude. Strašidelné dekorace v podobě pavučin, dýní, lebek, apod. Nic, co by upoutalo Kath pozornost nějak více. Co jí však neunikne, je zápach kvalitní trávy, který se ještě nějakou chvíli drží v určitém místě. Přímo ji praští do nosu a jakmile Kath nasaje tento pach, svraští obočí. Zná totiž jen jednoho dealera, který prodává takto kvalitní trávu a je tím pádem téměř přesvědčena, že patří jemu. Proto jde dál a rozhlíží se kolem sebe. Netrvá dlouho a kousek opodál ho opravdu zahlédne. Na tváři se jí objeví potutelný úsměv, promne si rudé rty o sebe a rozejde se přímo k němu. Zastaví se u něj a mírně do něj šťouchne, aby ho donutila se otočit. "No, čau. Říkala jsem si, že ty si takovou akci nenecháš ujít." Promluví k němu s úsměvem a poté se k němu lehce nakloní. Ruku si přiloží ke rtům a zboku si je skryje prsty, aby nikdo neslyšel a ani neviděl, co říká. "Ale na školní akci bys nemusel hulit hned kousek od vchodu. Mohl by z toho být průšvih." Zašeptá, ruku svěsí podél těla a zase se zpět narovná. Větu doplní o mrknutí oka a zazubí se na něj. Zná Setha už nějaký ten pátek a i když ne nějak extra, vždy jejich setkání skončilo nějakým průšvihem. Na jednu stranu se Kath sice odreagovala od každodenního shonu, ale na druhou jí mohl klidně hrozit vyhazov z univerzity. I přes to si ale neodpustí další větu. "Doufám, že toho máš víc. Už je to doba, co jsem naposled měla." Zvedne jedno obočí o něco výš, než druhé a přešlápne si z nohy na nohu. Přitom se raději i rozhlédne kolem sebe, jestli je někdo neposlouchá. Když se přesvědčí, že ne, tak pohled vrátí na Setha v očekávání, že má u sebe zboží dost. Ne, že by Kath byla nějaká feťačka, to vůbec ne. Zkoušela jen trávu a tu si také čas od času dá, aby vypnula a na chvíli se pohybovala jinde, než v kruté realitě.

Nechat si ujít párty by byl hřích, ale nechat si ujít Halloween? To by si nikdy neodpustila. Možnost obléct si vyzývavý kostýmek, řádně se nalíčit, kochat se muži v kostýmech, a ještě u toho popíjet nějaké koktejly? Rozhodně ji nenapadá nic lepšího, proto se na tento večer řádně připravila, samozřejmě se svou jedinečnou přítelkyní Nancy po boku. Základ bylo vybrat vhodný kostým, kvůli čemuž strávily v obchodech spoustu hodin, ale nakonec odcházely s perfektními úlovky připravené všem na párty vyrazit dech. Správný outfit by jistě sám o sobě stačil, ale přesto si ještě den před akcí udělaly dívčí odpoledne a zašly na manikúru i pedikúru, u které popíjely mimózy a kde si Chloe nechala udělat bílé nehty, aby to pěkně ladilo s jejím kostýmem. Ráno si pak pěkně přispaly, aby byly plné energie tančit až do ranních hodin... a možná aby měly energii i na něco jiného, však to znáte. Celý den se nesl v líném duchu – relaxační sprcha, dobrý oběd... až nastal čas příprav, které zrovna Chloe budou trvat o něco déle, než je u ní zvykem, zvolila si totiž tématický make-up, který jí jistě nějakou chvíli zabere. Bez větších problémů si s tím ale poradila, rty zvýraznila výraznou rudou rtěnkou, navlnila si konečky a byl čas navléknout se do kostýmu. Nejdříve si natáhla třpytivé silonky, pak samotné cirkusové šatičky, které možná díky tomu vrstvení působily zakrývajícím dojmem, ale reálně končily pod zadkem, a ještě pěkně držely její výstřih. Nakonec si natáhla rukávky a nazula zlaté lodičky s otevřenou špičkou, zkontrolovala se v zrcadle a do malého psaníčka si zabalila potřebné drobnosti. „Nikdo nemá šanci,” pochválila Nancy její outfit, jakmile se připravené k odchodu potkaly v obýváku, a laškovně na ni mrkla. Sice bydlely v centru, ale rozhodně neplánovaly do klubu jít pěšky, proto jim zavolala Uber, aby je dovezl až na místo určení, a po koketním mrknutím ji dokonce i pomohl z auta. Pro takový servis žila, nezapomněla mu ani nechat pěkné dýško, když se uměl tak hezky chovat a ani nevypadal špatně. U vchody na ně čekalo milé překvapení v podobě welcome panáků, dokonce měly i na výběr! „Tak na skvělý večer!” pronesla a otočila do sebe panáka vodky, načež zalezla společně s Nancy do prostorů klubu. Někdo si očividně dal práci, nicméně třeba ty pavučiny jí přišly až zbytečným detailem. Spíše než výzdobu ale zkoumala osazenstvo baru, hlavně tedy to pánské. Občas nad něčím kostýmem nakrčila nosík, primárně nad těmi dívčími. „Roztleskávačky, tak originální,” ušklíbla se nad kostýmem jedné slečny, „a myslíš, že kdyby do ní někdo strčil, uvidíme pořádnou klaunskou show?” zlomyslně stočila ret a kývla bradou směrem ke slečně s klaunským make-upem a černými šaty, který měly vepředu takový výstřih, až by člověk řekl, že to patří dozadu a ne dopředu. Ještě jí pár poznámek po cestě na bar z úst vypadlo, ale u baru už měla naštěstí na práci zajímavější věci, a to výběr koktejlu. Nakonec zvolila Black Widow koktejl, který si s úsměvem od barmana přebrala, s Nancy si popřály hezký večer a každá se vydala vlastní cestou, aby se porozhlédly po společnosti na dnešní večer. Chloe viděla pár slušných adeptů, nicméně výherce byl jasný v moment, co jej spatřila – poručík Darren. Tělem jí projelo vzrušení, když si vzpomněla na jejich poslední společnou noc, rty zvlnila do spokojeného úsměvu a bez větších okolků k němu přešla. Jemně mu ťukla na rameno a tu ruku na jeho rameni nechala. „Hned se cítím bezpečněji, když vím, že tu jste, poručíku,” mrkla na něj a prohlédla si ho, zcela bezostyšně, v jeho kostýmu.

Proboha, co tu dělám? To byla dobrá otázka. Co dělala zrovna Lacey na akci, kde byly všude okolo ní strašidelné kostýmy, a ještě k tomu sama? Každý, kdo ji alespoň trochu znal, věděl, že se třepe před každým hororem, a před těmi s klauny obzvláště, takže bylo docela zvláštní, že svou přítomností poctila právě tento druh akce. Vlastně to ale mělo poněkud snadné odůvodnění, nad kterým sice Lacey začala již při svém příchodu dost váhat, ale o tom později. Celé to začalo u její kamarádky a spolkové sestry Kiery, která byla na rozdíl od ní milovníkem Halloweenu, a tak nebylo divu, že když se doslechla, že jejich univerzita pořádá akci na toto téma, nemluvila o ničem jiném. Lacey to vloudilo pokaždé úsměv na tvář, protože se jí líbilo, že pro to Kiera měla takový zápal, a dávala si tolik záležet na přípravě svého kostýmu, který dle jejích slov musel být perfektní a nejlepší. Problém byl, že ji na danou akci nikdo nechtěl dělat doprovod – buď se nezeptala všech nebo už ostatní měli doprovod nebo nešli vůbec. Třeba nejlepší kamarádka Lacey - Sofia -, která prý v ten večer měla lepší věci na práci. Lacey tvrdila to samé, ačkoliv to byla lež, protože ve skutečnosti žádné lepší věci na práci neměla, ale zakrývala tím fakt, že se bojí jít oslavovat Halloween; nehledě na to, že ten svátek ani pořádně nechápala. Kiera však naléhala natolik, že Lacey nakonec svolila a souhlasila s tím, že se tam s ní na malou chvíli podívá. S kostýmem si moc práci nedala, pro inspiraci ji totiž stačil telefonát se svým mladším bratrem, který byl nyní vyloženě zažraný do hry Assassins Creed, a tak o ní mluvil téměř v jednom kuse. Bylo tedy jasno – půjde za Assassina v ženské verzi. Kiera byla z jejího nápadu nadšená a ihned ji začala pomáhat s přípravou kostýmu. Sama Lacey se do příprav ponořila natolik, že se sama začala na danou akci těšit, přičemž si libovala nad tím, že se konečně postaví svému strachu z hororové tématiky.
V den D se však stala nemilá věc. Kiera onemocněla tak moc, že se akce nemohla zúčastnit, což bylo hrozné, protože se na tento svátek těšila několik měsíců dopředu, a taky to znamenalo, že tam nepůjde ani Lacey. Teda, to si minimálně myslela, na poslední chvíli totiž svůj postoj celé k situaci změnila. Kostým měla perfektní, ambici postavit se svému strachu měla taky, takže ji vlastně chyběla jen ta společnost, kterou si na akci určitě najde – a pokud ne, tak může kdykoliv odejít, že ano. Chtěla to zkrátka minimálně zkusit. Když se však ocitla u vstupu do nočního klubu, kde se celá akce odehrávala, tak začala mít pochyby. Co když začne křičet, až tu uvidí někoho fakt děsně strašidelného?! Co když se tu objeví nějaký klaun? Rychle do sebe hodila jednoho panáka vodky, který nabízeli u vstupu a rázným krokem se vydala do vnitra nočního klubu. Tak jo, jsem tu. Svýma hnědýma očkama letmo zmapovala své okolí, aby zjistila, jestli neuvidí nějakou známou tvář, načež ztěžka polkla a rychlým krokem se vydala k baru, kde si pro sebe chtěla uštědřit další dávku alkoholu; jinak to tu totiž nezvládne. ,,Mad Hatter Martini, prosím," sdělila obsluze svou objednávku, když se k baru dostala bez psychické úhony, a věnovala jí široký úsměv. Aspoň něco tu neznělo děsivě, Alenku v říši divů milovala, takže výběr drinku u ní byl poměrně jasný. Při čekání nervózně bubnovala prsty o bar a jen nepatrně koukala po svém okolí. Možná přeci jen odtud vypadne dříve, než se celá akce pořádně rozjede, protože zatím z celkové atmosféry neměla vůbec dobrý pocit.

Halloweenskou party, tu si nemůže nechat ujít a už vůbec ne, když se tam má sejít se svým miláčkem Teddy. Theodora Silver je její kamarádka, kterou zná sice jen pár let, přesto ji považuje za velice blízkého člověka. Poznaly se v květinářství, kde Teddy pracuje. Ze začátku se tam vracela kvůli milé obsluze, a aby obchod podpořila svými nákupy, ovšem čím víc si s Teddy při svých návštěvách povídala, tím sympatičtější jí byla a teď už se jí Theodora prostě nemůže zbavit. Teď ovšem zpět k halloweenské akci a ke kostýmu, který si pro dnešní večer zvolila. Jde za policistku ze zvláštních jednotek - zkratkou je SWAT -, zvolila však provedení, ve kterém vypadá spíš jako někdo, koho si chlapi objednají na rozlučku se svobodou, aby jim zatančila. No co, jednou v roce snad může vypadat jako běhna. Důležité je, že se tak nechová, ne? Rty ozdobí černou rtěnkou, aby aspoň trochu zapadla mezi strašidelné kostýmy, kterých bude klub jistě plný. Nasadí si černou kšiltovku a celý look ještě doplní brýlemi, ale pochybuje, že je bude v té tmě nosit - při první příležitosti je určitě sundá, ale bez nich to jednoduše není ten kostým, který si navrhla. Do tmavěmodrého látkového pytlíku nahází mobil, peněženku a další věci, co se jí určitě budou během večera hodit. Pověsí si ho přes rameno a po cestě k Uber autu napíše Teddy zprávu, že už je na cestě.
Potká se s ní před klubem, kde ji automaticky obejme na přivítanou, načež si ji prohlédne a usměje se od ucha k uchu. "No nejsi ty nejroztomilejší myš, s jakou jsem kdy viděla?" zhodnotí její kostým a trochu zalituje, že se nepřevlékla za kočku - to by pak tvořily skvělý pár. Nato Teddy kolem paže obmotá tu svou a zatáhne jí do víru dění. U vstupu si převezme skleničku s rumem, hned ji do sebe však nekopne jako mnoho jiných, jak si stačila všimnout. Místo toho se ohlédne za svou kamarádkou, jestli je u ní všechno v pohodě a pomalu zamíří k baru. "Něco k pití?" optá se hlasitě, aby ji Teddy slyšela přes všudypřítomný hluk a zastaví se, čekajíc na její odpověď. Kdyby šla dál pokřikovaly by po sobě jak selky na louce. A zatímco čeká, až se Myška vyjádří, zabloudí pohledem mezi lidi, a tak jejímu pohledu neunikne slečna v modrém oblečku roztleskávačky, který jí padne jako ulitý - vypadá prostě úžasně. Dále vidí kohosi v kápi, komu už chybí jen baby Harry a pak si všimne i Tobyho, který si evidentně konečně vybral stranu a to ďábelskou. Konečně ukázal svou pravou tvář! Hned by mu to šla povědět a taky ho samozřejmě pozdravit, ale jelikož už má společnost a ona taky, zůstane na místě a jen se pro sebe usměje, než se její očka opět přesunou k myšímu kožíšku.