Její hnědá očka velice pomalu sjížděla postavu, která se nacházela v zrcadle naproti ní, a Nancy div samotnou spokojeností nevrněla. Moc, jako že fakt moc, se jí líbilo to, co před sebou viděla. Ručkama sjížděla po křivkách, které byly díky jejímu kostýmu kovbojky zvýrazněné více než obvykle, a ještě než se svou drahou kamarádku Chloe odešla do nočního klubu oslavovat Halloween, si v zrcadle nacvičovala své svůdné pohledy. Vytvořit ze sebe takovou nádheru nebylo jen tak, dalo to hodiny práce, a to snad ani raději nemluvě o plánování, které se u ní a Chloe odehrávalo několik dní dopředu. Musely vychytat každý detail, takže i třeba taková manikúra byla neskutečně důležitá – přeci jen ji její nehtíky musely ladit ke kostýmu. Aby však obě nestresovaly tímhle vším v jeden den, vyřešily si pár věcí dopředu – jako nákupy či již zmiňovanou manikúru – a tím pádem prožily Halloween hezky v klidu. Obě se začaly připravovat až někdy odpoledne, nebylo přeci kam spěchat, když už měly vše důležité z krku. Sama Nancy začala bublinkovou koupelí, v níž strávila zhruba hodinu a v jejímž pohodlném objetí si pečlivě naplánovala makeup, který se bude nejlépe hodit k jejímu černo-růžovému kostýmu. Poté, co vylezla, se ihned pustila do svého veledíla, přičemž s Chloe drbala o všem možném. S výsledkem byla nadmíru spokojená, ačkoliv ji líčení nezabralo pár minut jako obvykle, nýbrž něco málo přes hodinu. Stálo to ale za to. Následně už jen stačilo obléct se do svého vyzývavého kostýmku kovbojky, doplnit to správnými šperky, nasadit klobouk a voilá. Ještě by si mohla najít někoho, kdo se nechá osedlat, hehe. ,,Nikdo," přitakala ke slovům Chloe, která ji vyrušila při zkoušení jejích svůdných pohledů, a pečlivě si svou kamarádku prohlédla. Pohled pak zakotvila v jejích očích, u čehož se viditelně kousla do spodního rtu a zastříhala na ni svým nezvykle zvýrazněným obočím. To byla zase na druhou stranu poklona z její strany. Obě tak konečně byly připravené vyrazit, a ačkoliv se od nich noční klub, do kterého měly namířeno, nenacházel daleko, Chloe pro ně objednala odvoz; bylo přeci pod jejích úroveň, aby těch pár metrů došly pěšky. Na druhou stranu však obě měly boty na vysokých podpatcích, takže by s takovou do klubu došly celé otrávené kvůli bolesti jejích milovaných nožek, což zkrátka nepřicházelo v úvahu.
Při jejich příchodu do klubu už byla párty hezky rozjetá a Nancy už se nemohla dočkat, až se půjde hezky vrtět na parket. ,,A na všechna sexy stvoření, takže na nás!" doplnila svou kamarádku u přípitku uvítacích drinků a i ona do sebe celou dávku hodila na ex. Obličej se jí jako vždy zkřivil do nejrůznějších grimas, což nezapomněla doplnit svým smíchem a poté, co prázdný kelímek odložila kamsi na stolek, se po boku své kamarádky vydala do víru dnešní párty. Obě samozřejmě hned začaly kritizovat trapné oblečky přítomných slečen, pro které originalita byla zcela neznámým pojmem, a ošklivě se jim posmívaly. ,,Asi se rozhodla jít na poslední chvíli," poznamenala Nancy k dívce, jež na sobě měla kostým roztleskávačky a nakrčila nos. Následně se začala smát dívce s klaunským makeupem, ke které měla Chloe skvělý, a hlavně tedy trefný, komentář. ,,Tu show bych ráda viděla, nechceš pak do ní strčit?" zacvrlikala ke své kamarádce s nevinným zamrkáním očních víček a potulným úsměvem na rtech. V podobném duchu to u těchto dvou pokračovalo dalších pár minut, dokud si nepopřály hezký večer a rozloučily se s tím, že se uvidí zítra. Měly se sice rády, ovšem bylo snad jasné, že tento kouzelný večer nestráví spolu, ale s nějakou pohlednou mužskou společností. Nancy si jako první zastávku vybrala bar. ,,Překvapte mě," řekla s hlasitým povzdechnutím, když se jí jeden z barmanů zeptal, co si dá a místo výběru drinků se začala ohlížet po dnešním úlovku. Bohužel však byla opět vyrušena tím samým barmanem, který svou práci očividně nesnášel a začal ji mile vysvětlovat, že takhle to tady nefunguje, a že pokud si neřekne o konkrétní drink, tak má smůlču. ,,Jéžiši," protočila panenky a pohledem zabrousila k zelenému Martini, ze kterého upíjel jakýsi zlodějíček vedle ní. ,,Tohle!" vyhrkla a ukázala na jeho skleničku. ,,A měl byste se více usmívat, pokud nechcete přijít o práci," mlaskla ještě směrem k barmanovi a věnovala mu svůj perfektně nacvičený falešný úsměv. ,,Tak šup," popohnala ho s přípravou svého Martini a bedlivě jej sledovala.

Poslední rok na univerzitě si plánovala užít se vším všudy, obzvlášť když už se nemusela obávat potkávání s Charlesem na chodbách dívčího spolku… toho jediného místa, kde by se měla cítit doopravdy komfortně, což se konečně stávalo pravdou. Svým způsobem nemohla být více spokojená, jenže… to nebyla tak úplně pravda, stále se jí zdálo, že je její minulost nevyřešená a stále potřebovala nějaký ten closure, jenže se k tomu ještě neodhodlala, ačkoliv měla podporu Lacey a jakýsi plán, no ještě se nedokázala rozhoupat a uskutečnit ho. Dnešní večer ovšem není o žádných plánech a trápení se s minulostí, dnes večer se má jednat o zábavu! Na halloweenskou akci by šla klidně i sama a těšila by se, ale po domluvě se svým drahým bratránkem se těšila přeci jen o něco více. Ráda s ním trávila čas, i když to s ním občas bylo obtížné. Moc dobře věděla, že takové akce nejsou vždy pro něj, ale co by po boku své sestřenky nevyzkoušel, že? Alespoň tak to brala ona, ať už jeho motivace byla jakákoliv. Ona byla ráda, že spolu stráví nějaký ten čas a že ho dostane mezi lidi, protože moc dobře ví, jakým skvělým člověkem umí Chris být… někdy. Ale to, jaký umí být, jí stojí za to, aby za něj bojovala a nepřestala ho mít ráda, děj se co děj. A ostatní by ho tak měli vidět taky!
Společně se domluvili na ladícím pirátském outfitu, ale nákupy si vyřídil každý sám, nechtěla ho totiž chudáka trápit během svého vybírání, k tomu využila raději děvčata ze spolku. Co přesně bude mít na sobě pro ni tedy bude překvapením, které se už brzy dozví. Její přípravy vrcholily, make-up vzdávající hold výrazným stínům Jacka Sparrowa měla hotový, ve vlasech si zapletla jeden malý copánek a už na sobě měla potrhané síťové punčochy a bílý pirátský kostýmek, který doplnila šátkem a křížem kolem krku. Zrovna si šněrovala boty, když jí pípnul budík oznamující, že se blíží její sraz s Chrisem, který mají před spolkem. Vzhledem k tomu, že on je v klučičím spolku, nemají to k sobě nijak daleko, bylo to tedy ideální. Rychle došněrovala i druhou botu, zkontrolovala celý svůj look v zrcadle, nasadila si na hlavu pirátský klobouk a spokojeně se usmála. Kolem pasu si dala pásek, na kterém měla zavěšený měšec s nějakými penězi, mobilem a klíčem od pokoje, a taky na něm byla falešná, plastová mačeta – musela být přece ozbrojená jako správný pirát! Naposledy zkontrolovala, zda má všechno a nic jí nechybí, hodila poslední pohled do zrcadla a s rozpustilým úsměvem vyběhla z pokoje dolů za Chrisem. „Můžeme zvednout kotvy, kapitáne!“ zahlásila se sluníčkovým úsměvem, jakmile se ocitla u Chrise, kterého si rovnou přitáhla do objetí a když se odtáhla, řádně si jeho kostým prohlédla. „Dobrá práce, sluší ti to,“ pochválila ho s mrknutím a bylo vidět, jak září nadšením z celé akce, která je dnes čeká. „Půjdeme nebo pojedeme?“ optala se, otevřená oběma variantám, ačkoliv cesta pěšky by jim asi nějakou chvíli zabrala, no počkala na Chrisovo rozhodnutí a pak se mohli společně vydat na cestu.

Nathaniel moc dobře věděl, že není ani trochu dobrý v komunikaci s lidmi. Socializace se mu odjakživa vyhýbala velkým obloukem a je stejně dost možné, že si za to mohl hlavně sám. Přece jen se bál lidského kontaktu, nebo z něj byl věčně nervózní a tak se zakoktal a člověk z něj už nedostal rozumného slova. Proto vždycky, když se s ním začal někdo dobrovolně bavit to nazýval štěstím, protože nikdy snad nezačal konvezraci sám od sebe. Tedy pokud někde nezabloudil a nepotřeboval najít cestu zpátky - ano to se mu občas stávalo.
Panáka, kterého dostal u vstupu ještě nevypil, spíše ho nejistě držel v ruce, pevně a ochránářsky, protože nechtěl aby jeho kostým začal smrdět po vodce, či co to bylo za alkohol, kdyby do něj někdo strčil. Nechtěl hned při příchodu začínat s alkoholem. Jistě.. už se párkrát napil, ještě když byl mnohem menší, myslel si, že mu to pomůže utéct od reality a tak moc dobře znal pachuť alkoholu, ale momentálně na něj neměl náladu. Stejně stále nenašel význam toho, proč na tuhle párty přišel. Spíše více ztrácel smysl, když viděl hromady lidí, skupinky, nebo i pouhé dvojce, které se znali a zvesela se vybavovali. Cítil se špatně, že tu byl sám, dokonce začal litovat i toho, že si nevzal nějakou knihu, neboť zrovna on by byl schopen zalézt si někam do kouta, kde by nikoho neotravoval a celý večer by strávil s nosem zabořeným v textu. Avšak si řekl, že tentokrát ne, všichni říkají, že o tom párty nejsou. Proto nad sebou zavrtěl jenom hlavou a když konečně uviděl známou tvář, alespoň doufal, že je to on, zhluboka se nadechl a vydal se k němu. Potřeboval někoho, s kým by se mohl bavit, i když netušil že člověk, kterého moc nemohl nazvat ani kamarádem, protože se střetli párkrát v knihovně a prohodili pár slov, je dobrý nápad. Nabral veškerou odvahu a promluvil na něj. Když viděl jeho reakci a nabídku na volné místo vedle něj, chvíli váhal, ale nakonec spolknul knedlík v krku a opravdu se posadi vedle něj. Panák stále držel v rukou, chvíli jej sledoval, dokud na něj Cass nepromluvil. “Jednou za čas to změnu chce,” uchechtne se jenom a pozvedne panák. “A taky jsem chtěl využít příležitosti nosit kostým,” zašklebí se, protože když to vypustil z úst, znělo to naprosto dětinsky. Sjel ho pohledem, až teď si všiml co má na sobě a musel se trochu pousmát. “Tvůj kostým je dobrý. Jednoduchý,” pocvhálil jenom, div se neplácl do čela. Raději do sebe nevědomky kopnul panák, jeho obličej se zkřivil nad tou chutí a pak prázdný panák položil na stůl aby jim nepřekážel. “A jak se máš? Pořád hraješ lacross?” zeptal se nakonec zvědavě, to byla zřejmě jedna jediná věc, kterou o Cassovi věděl moc dobře, jednou na to přišla řeč v knihovně, pokud si dobře pamatoval.

Eliott byl natolik zaujatý výzdobou a chutí cigarety. Chutnala jinak, protože ani on nezapomněl na welcome drink, který do sebe kopnul dokonce i s nadšením. Rozhodně přemýšlel o tom, že by si večer zpestřil alkoholem, protože co by to bylo za párty bez alkoholu v krvi že? Neřešil moc okolí, vlastně mu bylo pěkně šumák, kdyby do něj někdo strčil, což bylo pravděpodobné, neboť se docela solidně pletl v průchodu dál do klubu. Netušil, jestli někdo pochopí jeho kostým, přece jen každý znal onoho Pána Zla jakožto plešatého muže s bílou pletí, bez nosu v jednoduchém hábitu, který už tak naháněl strach. Avšak přece jen se někdo našel kdo si všiml té podobnosti. Když najednou uslyšel ženský hlas, odtrhl hlavu od výzdoby, aby se na ni podíval přes své rameno. Když uviděl majitelku hlasu, který na něj před minutou promluvil, docela jej překvapilo, že zná svět Harryho Pottera. Nedivte se mu, na první pohled tak nevypadala, ale Eliott byl stejně odjakživa naučen, že moc lidi soudit dle prvního pohledu neměl. Občas to tedy dělal, když dokázal vidět líbeznou duši, propadl ji hned po tom prvním pohledu, to byla jeho nejčastější chyba. “Jistě, Pán Zla by si tohle nemohl nechat ujít, i když ho mrzí, že svého hada musel nechat doma,” pronese s lehkým smíchem a jemný úklon ji oplatil. Možná byl divný, že o sobě momentálně mluvil ve třetí o sobě, ale přišlo mu to.. normalní, jako kdyby se to do jejich náhodné konverzace jednoduše hodilo.  “Hádám, že ty budeš Paní upírů?” naklonil zvědavě hlavu na stranu, když se zase narovnali z jejich poněkud nezvyklého pozdravu, ale Eliott to zbožňoval. Neobvyklosti byly jeho. Úklon ji vlastně oplatil hlavně díky tomu, aby ji samozřejmě taky nějak pozdravil, ale taky protože se to k jejímu kostýmu hodilo. Byl elegantní, kdyby byla nějaká obyčejná upírka, asi by si s tím nedávala takovou práci. Nebo nad tím moc přemýšlíš a ona má rada jenom tento styl, řekl si v hlavě ale to pak už slyšel její slova ohledně výzdoby. Znovu naklonil hlavu a podíval se na výzdobu. “Zřejmě to vidím podobně. Žiju tu už nějakou chvíli, ale je fakt, že na přehnanou výzdobu jsem si nikdy nezvykl. Ale musím říct, že je to pěkné, dokonce z toho chytám nějakou inspiraci,” poví a dokouří cigaretu, na kterou dokonce málem zapomněl! “Nejlepší na Halloweenu je stejně spontánost a otevření své představivosti. A pak hned vzávěji jsou samozřejmě barvy, tahle kombinace nikdy neomrzí,” dodá ještě a pak si uvědomí, že se možná trochu víc rozvášnil o celé výzdobě a jeho pohledu. Proto nakonec jenom trochu semkl rty k sobě, jako kdyby mu to snad mělo pomoci k mlčení, což moc dlouho fungovat nebude, znal se moc dobře. Ani netušil, jestli ji to zajímá, mohlo to být třeba tak, že se s ním dala do řeči jenom protože na někoho čeká a nechtěla čekat v osamocení, ovšem když nakonec slyšel něco ohledně drinků, trochu více zpozornil. Alkohol byl jeho častý kamarád. “Rád bych se přidal, jestli nevadí,” řekne jenom, ale to viděl jak se dívka rozešla k baru a tak si usmyslel, že to tedy vadit nebude a šel za ní. Když společně došli k baru, trochu se o něj opřel a jenom se na ni koukl. “Co si dáš?” zeptal se hned zvědavě. Přišlo mu správné ji na něco pozvat, přeci jen se uměl aspoň trochu chovat jako gentleman, i když to kolikrát tak rozhodně nevypadalo.

KATH postrádající morální kompas (naštěstí)
a okrajově Lacey, ale není to nic big

Období kolem halloweenu je čas, kdy se chtějí všichni bavit, a někteří si to chtějí ještě navíc okořenit, proto se Seth sešel se svými nejpravidelnějšími zákazníky, než se sám vydal do víru oslav. No není pozorný? Ne, není, neudělal to z dobroty svého srdce. Kdyby mu z toho nekápl hezký balík peněz, tolik by se nenamáhal. Něco z toho se chystá hned rozfofrovat, jen co najde alespoň jednu známou tvář, aby se v tom davu lidí nemotal sám jak ztracený případ. To on sice je, ale nemusí to být tak očividné. Hřbetem ruky si otře rty, na kterých mu ulpěly kapičky vodky, jak do sebe rychle kopl uvítací panáky a vyčíhne si procházející obsluhu, které na tác odloží prázdné skleničky. Nato se kolem sebe znovu rozhlédne a už už si myslí, že konečně někoho vidí, když v tom do něj kdosi šťouchne. Semkne rty do úzké linky - nesnáší, když tohle někdo dělá a navíc nečekaně. Je na to přímo alergický. Nemá kvůli tomu sice hned flashbacky ze svého dětství, kdy bylo skoro na denním pořádku, že do něj strčil některý z máminých kamarádů, ale v podvědomí to tam pořád někde je. Je to prostě něco, co ho irituje. Jeho tělo i mozek to automaticky vnímají jako útok a to dokonce, i když jde jen o mírné šťouchnutí. Jednoduše žádné postrkování, dloubání, nic! Chystá se kvůli tomu na toho troufalce obořit, anebo po něm aspoň šlehnout vyčítavým pohledem, nic z toho však nakonec neudělá. Dojde mu totiž, že hlas, který drcnutí doprovázel, nepatří nějaké opilé krávě, ale jedné z jeho stálých zákaznic. Kath. Směle si ji prohlédne od hlavy až k patě, jen co se k ní otočí a zatímco mu tam povídá cosi o hulení - jeho popuzení se tak lehce zmírní. Nevypadá vůbec špatně. Samozřejmě ho ani trochu nezajímá její make-up, anebo paruka. Hodnotí délku jejich šatů nevhodnou pro jeptišky. “To mě jako sleduješ, Archer?” Nevzrušeně jí vrátí úder - dokud není, kvůli svým zálibám naháněn rektorem, nemá důvod k panice - a koutek úst zvedne do křivého úsměvu. “Netušil jsem, že máš takové zvrhlé aktivity ráda,” nepřestává si ji dobírat a pak ji dokonce napodobí - dá si rukou k puse. Nedělá to však proto, aby ho slyšela jen ona, je mu úplně jedno, jestli jeho slova zachytí i někdo další, jelikož jí nesděluje nic tajného, jen si z ní prostě utahuje. “A musím říct, že to tu na chvíli začínalo být opravdu strašidelné, vážně jsem si chvíli myslel, že jsi mi přišla kázat o morálce, promlouvat mi do duše,” řekne s ironií v hlase, načež zvedne ruce, jako by se vzdával a zatřepotá prsty, aby ukázal jak spooky to pro něj bylo. Zamyšleně poté vyšpulí pusu a koukne kamsi do strany, přitom jeho oči zaznamenají pár dalších hezkých děvčat v krátkých sukních, anebo šortkách. Jednou z nich je jakási ninja girl, nebo co to je. Na zádech má, předpokládá, falešné katany, tak to musí být ninja, ne? Všechny je však očima sjede jen tak zběžně, nevěnuje jim zase tolik pozornosti, spíš se tu pokouší o dramatickou pauzu. “Co za to?” vypadne z něj nakonec, zatímco svá očka stočí zpět ke Kath a usměje se na ni. Má u sebe už jen předpřipravené jointy, ale klidně se o jeden podělí, nic však není zadarmo - není nějaký zasraný Santa. Je zvědavý na její reakci. Bude to brát jako návrh k prasečinkám a dostane za to facku? To by jí bylo beztak podobné, působí jako hrdé děvče, které se kvůli trávě nespustí. Anebo ho pozve na drink? Nejlepší by ovšem bylo, kdyby mu nabídla peníze.

skull Caleb

Ani jedna Chrisova část nebyla příliš společenská a už vůbec ne na to, aby šla do clubu. Ani by ho nenapadlo tam chodit, kdyby mu teta neřekla, že by byla ráda, kdyby na Gaby dohlídnul. Přišlo mu to absurdní, protože není malé dítě. Na druhou stranu je to ale velmi pohledná dívka, po které touží jistě hodně kluků. No a teta by byla nerada, kdyby se zapletla s nějakým nesprávným. Jako kdyby to mohl Chris ovlivnit, že? Ale nechtěl se hádat, a tak tedy nakonec svolil. Gab o tom ale nesmí mít nejmenší tušení. Prostě si kdyžtak vymyslí, že ho tam pozval jeho spolubydlící. Každopádně, Gab z toho byla nadšená a ani se nevyptávala, jaktože tam chce jít. To Chrisovi hrálo do karet. Ale, že ji tam bude vyloženě hlídat jako pes, jak si představuje teta, to asi ne. Ani jedna jeho část není taková. Tetě však slíbí, že se od ní nehne. Nakonec tam jdou přece spolu, tak se vzdalovat příliš nebude a kdo ví, třeba se ještě bude bavit. Gab má totiž hrozně rád a po jejím boku se umí rozpovídat, tak proč by se i neodvázal, že?
Ale to se teprve uvidí. Naštěstí si ani nemusel lámat hlavu nad tím, za co půjde. I když, jemu by to bylo jedno. Při nejhorším by šel prostě za motorkáře, aby nemusel shánět kostým. Ale když se s Gab domluvili na pirátech, nenamítal nic. Ihned si vzpomněl na nejznámějšího piráta z Karibiku a věděl, že musí najít kostým Jacka. Ihned sedl k netu a našel si půjčovnu. Tam našel, co hledal, dokonce i paruku. Podtrhl to ještě líčením, které nepřeháněl. Nebyl tedy úplně zmalovaný jako Jack. Linky by fakt nesnesl. Potom se nasoukal do kostýmu.Ten má sice hodně vrstev, ale kdyžtak si plášť sundá a bude jen v košili. Každopádně se mu to i vcelku líbilo. Sice nebude nenápadný, ale co už. Paruka mu trochu vadila, ale tu si při nejhorším taky sundá. Raději už nic nevymýšlel, nasadil si na hlavu klobouk, do příhrádek opasku si dal mobil, peníze a klíče od mašiny. Pak se vydal pro Gab. Ani na ni nemusel čekat dlouho, protože po chvíli uslyšel její hlas. Ihned se na ni otočil a věnoval jí úsměv. Ani nestačil nic říct a už si ho sestřenice přitáhla do objetí. To jí oplatil a až jakmile se odtáhla, si prohlédl její kostým. Přišlo mu, že má docela velký výstřih, ale takový dívky nosily tenkrát. Ovšem, v tomto případě bude obtížné od ní držet chlípáky dál. Třeba měl přece jen nechat Christophera, aby šel. Chris se nepere. No, snad nebude třeba. "Jen, co natáhnu plachty." Pronesl na oplátku a potom polkl. Asi by jí měl říct to samé. Je to slušnost. Věnoval jí tedy úsměv, který nakonec ve své tváři vykouzlil a nadechl se. "Děkuji. Obávám se, že plášť i paruka bude za chvíli dole, ale chvíli v tom ještě vydržím." Sdělil nejprve, ale pak se na ni přece jen zamračil. "Tobě to samozřejmě sluší, ale není ten výstřih trochu moc? Víš, že se neperu.. ale při nejhorším můžu vytáhnout meč." Nemohl si odpustit, protože se to nabízelo a maketu meče měl opravdu zavěšenou u pasu. V tom uslyšel smích ve své hlavě. Určitě by mu jeho druhá část i něco řekla, ale tomu zabránil tím, že si odkašlal a podrbal se vzadu na hlavě. Tou rukou si potom sáhl do kapsy a vytáhl z ní klíče, se kterými zacinkal. "Pěšky se mi nechce, takže si budeš muset držet klobouk, aby ti neuletěl." Mrkl na ni, ale pak se zasmál. "Ale neboj, pojedu pomalu, vzhledem k tomu, že nebudeme mít helmu ani jeden." Dodal a poté už se vydal k mašině. Nejprve si nasedl Chris a klobouk si raději nechal viset za šňůrku na krku. Nechtěl ho ztratit, to by jeho outfit nebyl komplet. Počkal, až se posadí i Gabb a jakmile se ho chytla, vyrazil na cestu.
Jel vážně pomalu, protože nechtěl, aby se Gab bála. Chce ji totiž dovést i domů a ne ji odradit cestou tam. Netrvalo jim dlouho, než tam dorazili, protože to nebylo daleko. Chris zaparkoval hned před klubem. Sesedl z mašiny a pomohl i Gab. Poté motorku zamkl a klíče si dal do kapsy. Přišel ke Gab a nabídl jí rámě. "Tak, tedy pojďme do víru dění." Snažil se znít aspoň trochu nadšeně, ale moc mu to nešlo. Počkal, až se Gab zavěsí a pak vešli dovnitř. Panáka neodmítl, protože ho potřeboval, když uslyšel hudbu a viděl ten dav, co se hrne dovnitř. Pokud si ho vzala i jeho společnice pro dnešní večer, tak si s ní přiťukl a kopl ho do sebe. Zašklebil se a vydechl tu pachuť, protože alkohol téměř nepije a už si zase připomněl proč. Nechutná mu. Prázdný kelímek tedy položil na stůl a nasadil si klobouk na hlavu. To před klubem zapomněl. Pak už ukázal rukou před sebe a vybídl Gab, ať jdou tedy dovnitř. Když už se jí povedlo ho dostat sem, tak šel. Utéct už nemohl. Tedy, mohl, ale nechtěl tu nechat Gabi samotnou. Vevnitř se rozhlédl a sjel přítomné pohledem. Zjistil, že Gab nemá nejvíce odvážný kostým. Byly tu mnohem odvážnější slečny. Ty si však nesmělý Gab jen prohlédl a v duchu se ptal sám sebe, co tu vlastně dělá. Raději věnoval pohled i svou plnou pozornost sestřenici, ke které se naklonil. "Asi vyrazíme k baru, ne?" Zavolal na ni, aby přeřval hudbu, která byla dost nahlas a čekal, jestli půjde někoho pozdravit nebo se k baru skutečně vydají. Bylo to čistě jen na ní.

ROZTOMILÝ a ZAJÍMAVÝ Pán zla ELIOTT

okrajově Charlie a Toby

Lil by nějak nenapadlo, že by po cestě do clubu mohla do někoho vrazit. Tedy, že by tam někdo stál a byl natolik zaujat výzdobou, že by nedával pozor. I ona sama si ji prohlížela, ale naštěstí narozdíl od toho kluka dávala pozor i na dění okolo sebe. Srážce tedy předešla, ale i tak ho nemohla obejít jen tak beze slova. Na to jej Lil moc přátelská a chce vždy využít každé příležitosti seznámit se s někým novým a třeba i zajímavým. Proto ihned zareagovala slovy na jeho kostým a po pohotové odpovědi už nepochybovala o tom, že opravdu může být zajímavý. Jednak i kvůli tomu, jak napodobil její úklonu na pozdrav. Lil se toto chování líbí. Ale především, protože zmínil hada a ty Lil miluje. Pootevře tedy údivem ústa a párkrát zamrká, jestli dobře slyšela. "Hada? Opravdu máš? Jakého?" Vychrlí na něj a i přes škrabošku je jasný její zájem o toto téma. Diablo je totiž její láska. Někdo má psy, kočky, nebo jiné mazlíčky. Lil zase hady. Není tedy divu, že ji tím zaujmul a má za to, že kdyby se jen držel své role, tak by to neříkal. Musí se tedy přesvědčit. "Abys tomu rozuměl, tak hadi jsou moje láska a jednoho i vlastním." Vysvětlí, aby pochopil, proč se na to ptá. Tím ho možná překvapí, protože tak je to u většiny mužů. Lil ale není žádná křehule. Právě naopak. Proto taky dnes nejde za princeznu nebo nějakou lacinou kdo ví co. Při otázce kluka na její kostým se tedy zazubí a jazykem si přejede po upířích špičácích. Potěší ji především tím, že řekne to slovo "paní". To znamená, že kostým plní svůj účel a nevypadá jako nějaká obyčejná upírka. "Hrabě Dracula v ženské podobě, ale plášť jsem si nebrala. Bylo by mi v něm horko. Pronese a sjede mladíka pohledem, protože on v plášti je. "Hádám, že ty ho taky dřív nebo později sundáš." Nemůže si odpustit poslední větu a doplní ji o mrknutí oka. Lil totiž nepochybuje o tom, že bude vevnitř nejen vydýchaný vzduch, ale i horko, jako tomu už v clubech bývá. Pohledem ho však nezkoumá dlouho, i když má pěknou tvářičku a roztomilý kukuč. Téma se totiž přesune na výzdobu. Tu totiž oba zkoumali. Lil ji jen zmíní a ani nečeká, že se toho mladík nějak víc chytne. Ale mýlí se. Zrak tedy přesune zpět na jeho tvář a poslouchá, co říká. "Takže taky nejsi zdejší, jak slyším. Odkud, jestli to není tajné?" Zeptá se Lil, protože ji to zajímá a poté má hned další otázku. Tu si však nechá asi na později, aby si neřekl, že je nějaká vadná, když se ho pořád na něco vyptává. Mlčí tedy a nechá ho mluvit dál. To už jí ale nedá. Zvedne obočí, že se jí posune trochu i maska nahoru a hlavu nakloní mírně ke straně. "Mluvíš jako nějaký umělec.. inspirace, barvy. Takže, hádám, že jsi malíř?" Tipuje Lil dle jeho mluvy a hlavu zase narovná. Znovu ho sjede pohledem. Tentokrát se zaměří na jeho obličej. Nemýlila se. Rozhodně to není nějaký obyčejný týpek, který přišel na akci za účelem ohnout první sukni, kterou potká. Sice může zdání klamat, protože Lil zas tak velké zkušenosti s kluky nemá, ale nejeví se jako ten typ. I když, na první dojem se nemá dát, stejně jako na kecy druhých. O Charliem se taky povídá kde co a Lil si přitom akci s ním opravdu užila a o nic se ani nepokusil. Zřejmě to vymýšlí zhrzené dívky. Tento roztomilouš ale takovou pověst zřejmě nemá. Spíše vypadá jako plyšový medvídek. Proto se Lil rozhodne s ním zajít na drink. Jeho otázka je tím pádem bezpředmětná. Ale i tak se na něj otočí, aby odpověděla. "Kdyby mi to mělo vadit, tak to ani nezmíním." Věnuje mu sladký úsměv a pak už ladným krokem míří společně k baru. Chůzi modelky má zafixovanou, protože se párkrát po mole přešla. Ale nepřehání to zase. Nechce na sebe budit zase moc pozornosti a ani není typ, co by kroutil boky, aby zaujala. Po cestě omrkne okolí a nemůže přehlédnout Charlieho, který má opravdu originální kostým Scoobyho. To jí donutí se usmát, ale pak je šokována, jak jsou oděny dívky zde. Velká část vypadá lacině a jedna dokonce snad přišla i v sexy prádle. Sama sebe se zeptá, jestli jsou tak zoufalé, že mají potřebu se vystavovat. Zřejmě neumí zaujmout ničím jiným než tělem, to už leccos vypovídá. Pohled raději přesune před sebe. Dojde až k baru, kde si všimne Tobyho v překvapivém kostýmu ďábla. Sluší mu to, šla by ho i pozdravit, ale má společnost, tak se na něj jen usměje, pokud se na ni podívá a opře se o bar. Otočí se na kluka vedle sebe a sáhne po lístku, aby si přečetla nabídku. Hned ji zaujme drink, kde je napsaná její rodná zem. Nemusí ani číst dále. Jen doufá, že v tom bude pravá ruská vodka a ne nějaká náhražka. Ukáže tedy na Pumpkin spice white Rusian. "Zkusila bych toto." Sdělí mu a pohled zvedne k němu. "Sice nemusím moc míchačky, ale zkusit se má všechno, no ne? Co tebe zaujalo?" Zeptá se na oplátku Lil a je zvědavá, co si vybral on a jestli vůbec pije míchané nápoje. Ne každý kluk je má rád.

Ať kouká, jak kouká, nevidí nikoho známého. Je tu tedy samozřejmě plno tváří, které poznává ze školy, ale zatím nezaznamenal nikoho, koho by znal osobně a za kým by se chtěl vydat. To až o pár minut později se v jeho zorném poli objeví blondie, se kterou se seznámil v nákupním centru. Aileen! Opětuje jí úsměv a kývne hlavou na pozdrav, avšak dřív než vůbec stihne popadnout své martini a vydat se za ní, aby s ní třeba prohodil jen pár slov, připlete se blondie k nějakému jinému chlapci. Kruci, konečně někdo, koho zná a zase z toho nic nebude! Nakrčí nad tou nemilou situací nos a upije trochu ze svého zeleného lektvaru - mm, to vůbec není špatné. Spokojeně si nad tím mlaskne a podívá se do skleničky, jako by mu to mohlo nějak pomoct odhalit, z čeho se jeho pití skládá, ale ne, je to naprosto k ničemu. Nejlepší by asi bylo, nastudovat si to z menu, jenže chce mít lepší věci na práci, než čtení ingrediencí! Sakra, lidi, kde jste? Napadne ho, znovu se napije, aby zahnal chmury - napoprvé to totiž docela zabralo - a v tu chvíli zaregistruje přes hranu skleničky Annys. Jak by taky ne, když je jediná, kdo nemá kostým, takže vyčnívá z davu, anebo ho má? Je snad tohle její kostým, ale koho se tím snaží ztvárnit. Že by samu sebe? No, vůbec by se tomu nedivil, je to beztak ten typ, co si myslí, že je děsně hrozivý, když se zamračí, ale ve skutečnosti to tak není, anebo jemu to tak aspoň nepřipadá, což je ovšem pochopitelné, je totiž hrozně statečný. Také je tu ovšem ta možnost, že sem jen omylem zabloudila a nakonec je to dost pravděpodobné, když vidí, jak rychle se odtud snaží zmizet. Pobaveně se nad tím uchechtne a zakroutí hlavou. Annys je taky skvělou kandidátkou, kterou by mohl poctít svou přítomností, jenže v tu chvíli, kdy ho napadne, že by za ní opravdu šel, si jeho pozornost získá dívka v růžovém klobouku - přesněji to, jak mluví s barmanem, zatím ji totiž moc nezkoumal. Ohlédne se za tím nešťastníkem, aby zjistil, jak se na to tváří a nahodí zúčastněný výraz, když vidí, že je z jejího chování otrávený. Chápe to, taky by byl, být na jeho místě, ale jelikož není, musí přiznat, že se v něm s lítostí mísí i jisté pobavení. Je to komické, nemůže si pomoct! A pak se na krátký okamžik jejich pozornost přesune k němu a k jeho pití, což mu už tak vtipné nepřipadá. Vyrvou mu ho z rukou?! Prolétne mu hlavou, ač je to asi docela absurdní, ale určitě ne nemožné, vždyť se tady dáma v růžovém chová jako princezna, která dostane všechno, co si umane. Co kdyby si umanula, že chce jeho pití, protože se jí nechce čekat, až jí připraví jiné? To by se mohlo stát, ne? Naštěstí nestane, jeho drink je jen inspirací. No to se mu ulevilo. Umíte si představit, jak blbě by to vypadalo, kdyby se tu o to začali přetahovat? Dobře, asi by to netrvalo moc dlouho, protože by ji nechal vyhrát, ale.. to je fuk. “Moc dobrá volba,” vypadne z něj, jen co se zase uvolní, a když se barman vzdálí, aby mohl připravit požadovaný koktejl. “Stejně jako slušné chování,” dodá jakoby mimochodem; vůbec nechce moralizovat.. anebo možná jen trochu. Navíc se prostě musel barmana zastat, vždyť ho tu v podstatě vydírala! Nahodí nevinný výraz a usrkne ze skleničky. Teprve teď si slečnu také řádně prohlédne a mimo to, že si všimne, jak moc je ve svém sporém odění sexy, se dostaví i pocit, že ji odněkud zná. Nemá však dostatek času, aby tu záhadu rozluštil, jelikož je ze svého zkoumání vyrušen Leylou a jejím velkým klobrcem. Ne že by mu to nějak vadilo, moc rád ji vidí, což se mu také odrazí v obličeji. Rychle odloží drink a s úsměvem zvedne ruce ve znamení, že se vzdává. “Jen dobré úmysly,” odvětí na její otázku, co má ve vaku - to by určitě řekl každý zloděj. Nato se rozesměje, i když to asi nebylo zase tak vtipné a vyjde vstříc jejímu objetí. Dává si přitom pozor na její obří klobouk, nerad by jí ho shodil z hlavy. “Díky, super klobouk,” opáčí pak na její kompliment a cvrnkne jí do něj, takže jí spadne trochu na stranu. Následně pokývá hlavou, aby dal najevo, že si jejího pozdravu váží - je od ní milé, že za ním přišla - a potom ještě jednou, když mu oznámí, že hned poběží dál. “Jen utíkej.. utíkej jako vítr a bav se, šerife,” řekne a naznačí nepatrnou úklonu, přidržujíc si imaginární klobouk. Potom Leyla odběhne a on tak zase zůstane sám, anebo ne? Loupne očkem po zrzce, která tam kupodivu pořád je - že by ještě stále čekala na drink?

Kath napadlo, že by se tu mohl Seth objevit. Nečekala však, že na něj narazí hned u vchodu a ani ho nevyhledávala. Ale bezpečně poznala pach jeho trávy. Proč se tedy nepřesvědčit, jestli jde od něj nebo nějakého jeho zákazníka. Kath tedy šla dál. Dlouho neměla jeho zboží, protože na to jaksi nebyl čas. Proto ji zajímalo, kdo byl tak troufalý, že si zahulil kousek od vchodu. Na Setha by to i podobné bylo. Po chvíli se ujistila, že její domněnka byla správná. Na tváři se jí objevil šibalský úsměv a zamířila k němu. Nemohla ho nejít nepozdravit. Dokonce do něj i šťouchla. Nečekala však, že ho tím může vyděsit nebo dokonce naštvat. Ale dle jeho výrazu nadšený není. Kath se tedy zamračí. "Ale copak? Nejsi rád, že mě vidíš?" Zeptá se na oko zklamaně a zvedne obočí. Dokonce si dá i jednu ruku v bok. Po jeho otázce se ale nadechne, aby mu odpověděla a ruku zase spustí podél těla. "No jistě. Ani jsem nemohla dospat z toho, že tě třeba znovu potkám." Na moment se mu zadívá do očí, snaží se působit vážně, ale nakonec to přece jen nevydrží a s uchechtnutím kývne hlavou směrem ke vchodu. "Tvoje zboží jde cítit už ode dveří a já jsem na něj dostala chuť po takové době." Přizná nakonec a olízne si rty, aby si je navlhčila. Přitom slyší slova Setha, tak k němu vrátí pohled a přimhouří mírně oči, když ho sjíždí pohledem. "Ty o mně ještě nevíš věcí, Sethíčku." Pronese s šibalským úsměvem a dokonce na něj i mrkne. Poté ale zmlkne a promne si rty o sebe, jak Seth napodobí, co udělala před chvílí ona se zakrytím úst. Jeho slova ji donutí se dokonce zasmát a přešlápne si z jedné nohy na druhou. "Jo. Já zrovna teda. Ale popravdě.. na chvíli jsem se zarazila, jestli ses tu už nepobil.. ale pak jsem si uvědomila, že je to součást kostýmu." Ukáže prstem na fakeovou krev na jeho košili a zahýbe s ním po směru toku oné falešné krve. Neodpustí si ho zase na chvíli dobírat ona, protože ji to baví stejně jako jeho a jen tak mu to nedaruje. To by nebyla Kath, aby si to nechala líbit a nevrátila mu to. Následně mu ale položí otázku. Kath zná nejspíš odpověď, ale chce se přesvědčit, že toho má víc, protože je přesvědčena, že je tu hlavně kvůli prodeji a kostým má, aby zapadl. Otočí se, kam směřuje jeho pohled, když vypadá, že se zamýšlí nad její otázkou a je jí to hned jasné. Seth je totiž jeden z těch, co když vidí pěknou holku, hrne se mu krev jinam, než do hlavy. Aspoň se tak jeví. I když, Kath se tak jeví většina kluků. Ale přejde to bez poznámky, je to jeho věc. Místo toho se pozastaví nad jeho otázkou. Jindy by mu odpověděla dost ostře, ale dnes má jakousi dobrou náladu. Chvíli přemýšlí, co udělat, ale pak ji něco napadne. Olízne si tedy horní ret a udělá k němu pár kroků. Zastaví se těsně u něj a zvedne pohled k jeho očím. Ruce přesune nahoru k jeho kravatě, aby mu ji upravila, protože ji má na křivo. Přitom se k němu skloní blíž. "Můžeš si vybrat, co chceš." Pošeptá mu a kravatu mu utáhne a narovná. Ještě chvíli se tváří vážně s pohledem upřeným do jeho očí, ale po pár vteřinách ho pustí a o krok ustoupí. "Buď ti můžu nabídnout pozvání na drink či panáka, anebo peníze." Dodá a čeká, co bude chtít. Ne, Kath vážně není jedna z těch dívek, která by mu měla podlehnout. Pro ni je to dealer a kluk, se kterým se odreaguje od školního shonu. Proto jí i na moment zabloudí pohled do davu, který se hrne dovnitř. Všimne si pár kostýmů. Ale Kath není z těch, která by je hodnotila. Jedny jsou více originální, jiné méně, ale s každým si dal člověk práci. Sjede tedy jejich majitele jen zběžně a zrak přesune na Setha, co si tedy vybere a jestli už vytáhl trávu, aby ubalil nebo už má dokonce ubalené.