potvora NANCY!

Pud sebezáchovy mu napovídá, že by měl mlčet, nebo se stane další obětí téhle povýšené zrzečky nakrucující se v růžovém kostýmu, ale copak on ho někdy poslechl? Nikdy - Annys to může potvrdit - a už vůbec ne, když je svědkem nespravedlnosti. Není od zrzečky moc hezké, že se k barmanovi chová, jako by byl jejím otrokem. Ani trochu se mu to nelíbí a to dá také najevo svou poznámkou o dobrém vychování. Snaží se to ovšem podat v odlehčeném tónu, aby to nebrala jako jakési rodičovské poučování, ale asi to na ni moc nezabere, protože se na něj zamračí a dokonce i zavrčí - alespoň tak mu to zní, když k němu promluví. Nadechne se s tím, že jí odpoví a snad i trochu uklidní, v tom ho však přepadne Leyla, která si se svým obřím kloboukem získá jeho plnou pozornost, takže si princezna musí na jeho moudra počkat. Prohodí se svou kamarádkou pár slov, při kterých se vydatně zasmějí a pak za ní ještě chvíli pobaveně kouká, když od něj odchází, aby se mohla pozdravit s dalšími přáteli. V tu chvíli si také uvědomí, že má ještě nevyřízené účty s kráskou v růžovém, proto se přestane křenit a očkem hodí směrem, kde ji viděl naposledy, zjišťujíc, jestli tam ještě pořád je, anebo jestli se rozhodla jít o dům dál. Zůstala a už má dokonce i pití, které si tak mile vyžádala. A dle jejich slov, to vypadá, že ani nezapomněla, k čemu se mezi nimi schylovalo, než je Leyla přerušila. Věnuje jí nepatrný úsměv za její odhodlání si to s ním vyřídit, ať už proti němu má cokoliv. Teda asi tuší, co jí vadí; postavil se jí na odpor a to evidentně hodně špatně snáší. “To bude ono, dobré vychování,” odvětí a přikývne v souhlasu. Utíkat z boje nemá v povaze, ačkoliv kvůli stavbě svého těla může působit jako padavka. Jeho odhodlání mu však moc dlouho nevydrží, je totiž rázem uhašeno koktejlem, který mu zrzečka vylije na kalhoty. A co hůř, přímo do rozkroku! Nestihne ani uskočit, jen na to zírá s rukama úlekem zvednutýma do vzduchu. Není tu ani půl hodiny a už je mokrý - špinavý! To by se mělo dít až tak v polovině akce, ne? Když už je opilý a nedává pozor, do koho vráží, anebo kam padá. To může jít rovnou domů, chodit tu totiž s mokrými trenclemi není zrovna příjemné. Stiskne čelist v okamžiku, kdy zaslechne dívčin protáhly hlas plný falešné lítosti a vzhlédne. Napadne ho plno nadávek, kterými by ji mohl počastovat, ani jednu však neřekne nahlas; na ženy by se nemělo řvát ani jim nadávat, i když si to zaslouží. A pak už na to nemá ani pomyšlení, když mu ta drzá ženština začne nestydatě sušit rozkrok ubrouskem a ani si přitom nedává pozor, kam sahá. Rychle odloží své pití a vystrčí zadek na někoho, kdo stojí za ním ve snaze se vzdálit od dívčiny nápomocné ručky. "To je dobré, já.. zvládnu to,” vyhrkne ochraptěle, načež si odkašle a chytne ji za zápěstí, aby jí zabránil v další pomoci. Během toho jí také pohlédne do tváře, takže mu neunikne její lišácký úsměv, a polkne. Lhal by, kdyby tvrdil, že ho to svým způsobem nevzrušilo. Jak by taky ne?! Sexy holka mu sahá na citlivá místečka a u toho se tváří.. no, prostě tak, jak se tváří! Až se zastydí, co to v něm probouzí. Měl by být spíš pohoršený. Hodilo by se další poučení, něco o tom, že by se nemělo na potkání sahat do cizích rozkroků, ale k ničemu z toho se nezmůže. Jen tam s vytřeštěným pohledem otvírá a zavírá pusu, jak se ze sebe snaží vydolovat aspoň písmenko. Prosím, ať se nepostaví, prosím, ať se nepostaví.. To by mu ještě tak scházelo! Zatěká pohledem mezi jejím obličejem a svým rozkrokem a znovu polkne. Nato se zamračí, když mu začne krev opět proudit do mozku, a když si připomene, že mu to udělala schválně, aby ho dostala přesně do tohohle rozpoložení a on jí blbec ještě vyhověl! Měl dělat, že je s tím úplně cool, holky mu do rozkroku sahají každý den a tak, ale ne, on se místo toho musel projevit jako panic, kterým je. “Bylo to opravdu nutné?” optá se, jen co konečně znovu objeví svůj hlas a pozvedne obočí. Pokouší se znít klidně a vyrovnaně, ač ještě stále bojuje s bouří v podbřišku. Poté se natáhne pro čisté ubrousky a sám se pustí do čištění svých kalhot - to je přeci jen bezpečnější.

Cenila si toho zápalu, se kterým do toho šel, a který se primárně odrážel v jeho propracovaném kostýmu piráta, obzvlášť když ta propracovanost lehce hraničila s nepraktičností. Neopomněla to tedy ocenit i slovně, ale zároveň chápavě pokývala nad těmi nepraktickými atributy. „Přesně tak, je to legenda,“ odsouhlasila jeho slova se širokým úsměvem, „ale myslím, že když si v průběhu večera něco odložíš, tak to nikoho trápit nebude, hlavní je, abychom si to užili, což by se dělalo špatně, kdyby ti ten kostým začal být nepohodlný,“ samozřejmě byl ten jeho kostým skvělý, ale kdyby mu nebyl příjemný, Gab rozhodně nebude protestovat, pokud by si chtěl nějak odložit. Možná ten kostým ztratí trochu autentičnosti, ale komu na tom záleží? Minimálně Gab vůbec ne, je pro ni důležitější samotná bratránkova přítomnost, ladící kostýmy jsou pouze třešničkou na dortu. Nicméně pokud má v plánu svůj kostým odkládat, měli by využít šance, dokud jsou řádně ustrojeni, a udělat si fotku na památku. Gab moc dobře ví, jak to má Chris s focením, no za pokus nic nedá a světě div se, klaplo to a následně se společně usmívali do foťáku jejího mobilu. Jak slíbila, tak udělala, fotku si nechala pouze pro své a rodinné účely, nemusí přeci na sítích sdílet vše ze svého života – ačkoliv může působit jako ten typ. „Díkyy!“ zašvitořila nadšeně, „a neboj, chtěla jsem jen jednu fotku na památku, neplánuju tě pronásledovat foťákem celý večer,“ slíbila mu s pobaveným úsměvem. Jí nijak nevadilo se fotit, případně se nebránila, když se někdo jiný chtěl fotit, ale nerada by tlačila kohokoliv mimo komfortní zónu (kromě Gii, které se snaží dodat trochu sebevědomí, aby se svými láskami alespoň prohodila pozdrav), proto byl po zbytek večera Chris v bezpečí… a vlastně i na nějakou delší dobu bude v bezpečí, pravděpodobně do nějaké další společné akce. Vzhledem k tomu, že ona fotka se dostane i k jejich mamkám, pravděpodobně i ony utrousí nějakou poznámku o jejím výstřihu, stejně jako to udělal Chris. Rodina je zkrátka opatrovnická, to je na tom to hezké, nicméně nijak zvlášť k srdci si to nebrala, jelikož viděla už odvážnější modely, o čemž i Chrise informovala – fatální chyba. Všimla si, jak ho tím znejistila, a protože to pro něj ještě nechtěla zhoršovat, pouze výmluvně pokrčila rameny a raději se zaměřila na odhánění potenciálních zájemkyň od jejího bratránka. Mohl si myslet co chtěl, ale ona si byla jistá, že by se pár zájemkyň klidně našlo, rozhodně mu tu ale neplánovala promlouvat do duše. „Přesně tak,“ zazubila se na svého pirátského společníka ve zbrani, víc už ale nezdržovala a oni se tak mohli odebrat k jeho motorce a vyrazit do města. „Já vím,“ ubezpečila ho ještě jednou, že má její bezmeznou důvěru a že věří jeho bezpečné jízdě, načež nasedla na motorku a nechala se odvést do centra města.
Společně dorazili ke klubu, Gab zavěšená v Chrisově rámě, využili možnosti welcome drinku a pak už zmizeli do víru párty. Ačkoliv nebylo zatím nijak pozdě, hudba se klubem již rozléhala a lidu tu bylo požehnaně, čím dříve se probojují k baru, tím lépe. Kdo ví, jak by ta fronta u baru vypadala třeba za půl hodinu. „Je to normální akce, jinak by to univerzita nemohla propagovat,“ ubezpečila ho, „a holt… lidi jsou odvážní, ale dost často sem chodí někoho sbalit, tak…“ nechala větu vyznít do ztracena, bylo totiž jasné, jak takové oblečky mohou se sbalením výrazně pomoct, pokud tedy nehledáte nic dlouhodobějšího, to s polonahým kostýmem asi nenajdete. „Ale třeba ta blondýnka s obřím sombrerem, ta nebyla moc odhalená, je to člověk od člověka!“ pokusila se poukázat na světlejší stránku neboli na ty nepolonahé kostýmy zde v místnosti. I dost pánských obleků bylo zahalujících, nicméně to asi nebyl příklad, který by se jí hodil do krámu, tak se spokojila se sombrerovou Leylou. Než se stačili více rozvášnit, dostali se na řadu a Gab si objednala jeden z těch pěkně barevných koktejlů. Normálně preferovala víno, nicméně nedokázala odolat těm tématickým drinkům. Nechala prostor na objednávku i Chrisovi a když se rozhodl platit, jen se na něj vděčně usmála, bylo by totiž marné se dohadovat, akorát by zdržovala frontu, zkrátka bude muset být příště rychlejší, pokud bude chtít platit. „Jo, to taky nechápu,“ smutně si povzdechla a pokroutila nad tím hlavou. Chápala, že teta dělá to, co si myslí, že Chrisovi nejvíc pomůže, a možná by mu to i pomohlo… ale měl by si na to přijít sám, když ho budou někam tlačit, akorát se více zapříčí. Nebo alespoň to si myslí ona, ale není žádným psychologem, takže možná praktiky tety jsou správné z nějakého psychologického hlediska… Gab je ale rozhodně nechápe. „Ale kdyby bylo nejhůř,“ volně přeloženo, kdyby byl Chris nějak do té cesty dotlačen, „ráda tam pojedu s tebou… pokud bys chtěl,“ nabídla mu, snad by mohla být jakousi připomínkou, že všechno není jen zlé. Plně by ale respektovala, kdyby ji tam nechtěl, zkrátka jen chtěla, aby věděl, že tu pro něj bude – jakkoliv to bude potřebovat. „Možná o tom věděla máma, ale já ne, asi nechtěly riskovat, že ti to řeknu,“ odvětila ještě a s povzdechem se opřela o bar. Možná se na to dívala příliš přes jeho úhel pohledu, ale nechápala, proč mu to dělají tak těžké. „Já se mám super, nemůžu uvěřit, že tohle je můj poslední ročník na univerzitě, ale o to víc si ho musím užít… než mi začne to pořádné učení,“ zazubila se a prstem ukázala na všechno okolo nich, aby naznačila, jak je jejich dnešní večer důležitý, protože patří k těm ‚rozlučkovým‘ akcím, které si na univerzitě tento rok bude užívat. „Prázdniny byly super, byli jsme s rodiči v jednom resortu na Havaji, což bylo super, ale nejlepší bylo, že si se mnou po dlouhé době táta zasurfoval, to byl upřímně nejlepší zážitek, ani jsem nepotřebovala být v nějakém resortu,“ s tátou má dobré vztahy, jen zkrátka věčně pracuje, proto je pro ni každá společná chvíle, hlavně strávená na surfu, vzácná. „Ale ne, to zním jako nějaký snob, samozřejmě jsem vděčná i za tu celou dovolenou, bylo fajn někam vyjet… ale doufám, že se mi příští prázdniny povede zase se podívat do Itálie, už mi to chybí,“ posteskla si po italské kultuře s nostalgickým výrazem v obličeji, jak vzpomínala na svůj výměnný pobyt, no uvědomovala si, že cestování do Evropy není tak levnou záležitostí a ačkoliv ji to mrzelo, nedělalo jí problém počkat a našetřit si. Ne že by to musela dělat, ale bude končit vysokou, měla by se pomalu osamostatňovat. „Co ty? Slyšela jsem, že jsi nebyl moc doma,“ vyzvídala, ale to už se u nich objevily jejich drinky. „Vezmeme si to někam bokem?“ navrhla, když vzala do ruky své Posioned Apple drink, a už se rozhlížela po nějakém volném místě na sezení nebo třeba jen na stání u nějakého stolečku.

Udělala by pro Teddy cokoliv - samozřejmě v mezích zákona -, klidně by jí hlídala foťák, kdyby si ho sebou vzala, ale je opravdu ráda, že to neudělala a ona tak nemusí být každou chvíli ve střehu, jestli ho někde nezapomněly a podobně. A co kdyby se jim i přes veškerou jejich snahu ztratil? Teddy by určitě brečela, což by bylo Maddie líto - zkazilo by jim to celý večer. Navíc by si se svou kamarádkou ráda zatančila a ta představa těžkého fotoaparátu kolem krku jí do toho moc nezapadá; bylo by to pro ně nepohodlné. Nenene, je moc dobře, že si ho sebou Theodora nevzala! “Má drahá, SWAT,” poklepe ukazováčkem na vestu s nápisem svého oddílu. “Pomáhá s gangstery, nejsou to hlídači, okay?” řekne velmi důležitě ve chvíli, kdy se jí Teddy pokouší degradovat ze zásahové jednotky na nudného hlídače v muzeu, a stejně tak upije ze svého drinku. Zanedlouho poté se ovšem usměje, aby nebyly její poučky brány moc vážně. “Ukaž mi, kdo tě štve a já mu rozrazím dveře, to je moje práce,” dodá pyšně, než se zasměje nad představou, jak se snaží vyrazit něčí dveře. Pravděpodobně by neměla šanci, byla by samá modřina a to je tak všechno, čeho by tím dosáhla - možná by ještě naštvala dotyčného na druhé straně.
Následně vytáhne mobil, aby je mohla vyfotit. Nebude to tak kvalitní jako se zrcadlovkou, nebo co to ta Teddy vlastní, ale jí to stačí. Jde jí hlavně o to, aby nějak zachytila tenhle moment a měla další vzpomínku, kterou si připne na nástěnku, kde mimochodem skončila i brožura s nakreslenou medailí, co dostala za to, že.. je prostě úžasná - jo, tak to určitě bylo. Namíří na ně mobil tak, aby byly obě vidět na displayi a po vyřknutí slova Halloween - jak originální, že? - je cvakne. Fotku si poté prohlédne a spokojeně se usměje. Je ráda, že před tím Teddy neucukla. Pak mobil vypne a strčí ho zpátky do pytlíku, ten utáhne a hodí si ho na ramena, aby měla volné ruce - bude se míchat drink! Teda jen si ho udělá silnější, ale to se jistě dá počítat jako míchání. Rum obdržený u vchodu přelije do skleničky s Cuba libre a zakrouží zápěstím, aby se jí to promíchalo; samým soustředěním, aby jí ani kapička neunikla přes okraj, přitiskne jazyk k hornímu rtu. Z její koncentrace ji vyruší až Teddy a její pochyby o jejím rozhodnutí udělat si dvakrát silnější koktejl. “Pravděpodobně nebude,” odvětí a pokrčí rameny. “Ale pořád to bude lepší, než tu běhat se dvěma skleničkami jako nějaká alkoholička,” dodá, odloží prázdnou skleničku a věnuje Teddy rošťácký úsměv, než se napije, říkajíc tím teď je ze mě tajná násoska. To ale samozřejmě není, jen se chce bavit, dokud to jde, pak zase budou zkoušky a na zábavu nebude čas. Bude beztak ráda, když občas stihne nějaké to dostaveníčko v kavárně, aby se trochu odreagovala od všeho toho učiva.
A když je řeč o zábavě, nastala jistě ta pravá chvíle, aby spolu vyrazily na parket, a tak to Teddy navrhne, ač tuší, že z toho nebude tolik odvázaná jako ona. Maddie tanec miluje. Nedá se sice říct, že by se mu kdovíjak věnovala, ale je prostě příjemné uvolnit se do rytmu hudby a nechat se jí vést. Ovšem, jak předpokládala, její kamarádka na to má opačný názor - na parket se jí zatím moc nechce. Je to škoda, ale mávne nad tím rukou, naznačujíc, že jí to nevadí, může ještě chvíli počkat. Alespoň si zatím mohou povědět nějaké novinky ze svých životů, k čemuž Teddy aktivně vybídne a potom pozorně naslouchá. Neujde jí přitom, jak se myšce rozzáří oči, když se zmíní o Cassianovi, o kterém už mimochodem slyšela, a vyčaruje jí to úsměv ve tváři - slečna Silver je tak roztomilá. “A o co to mezi vámi vlastně jde? A neříkej, že o nic, záříš jak slunce jasné, když o něm mluvíš!” zeptá se bez obalu, zatímco rukou mává kolem kamarádčiny hlavy, aby ukázala, jak z ní šlehají paprsky štěstí. Není jedna z těch, co nevěří na přátelství mezi holkou a klukem, ale tohle je nějaké podezřelé, takže se to prostě musí prošetřit!

Kath netuší, jaké má vlastně Seth cíle nebo lépe řečeno, že vůbec nějaké má. Ví sice, že studuje umění, protože se potkávají na chodbách a dokonce mají i nějaké společné předměty, ale o co přesně jde se doposud nebavili. Kath ale moc dobře ví, že Seth není jen bručoun, který se tváří kysele. Umí být i spontánní a dokonce je s ním i někdy sranda. Na to ale zřejmě musí mít náladu, což se zdá, že dneska nemá nebo se tak aspoň tváří. Kath si ho ale i přesto dobírá, protože si zkrátka nemůže pomoct. Kluci jsou pro ni ti, u nichž většina myslí tím, co mají dole. Tím pádem je nebere moc vážně. No a Seth je vlastně hlavně její dealer. Ale urážet ho? To vůbec. Nemá k tomu důvod a ani není taková, aby někoho urážela. Tedy ne, když si to nezaslouží. Když je totiž třeba, tak umí nějakého frajírka utřít, že mu vezme vítr z plachet a většinou neví, co jí na to má říct. Proto si promne rty o sebe a na moment sklopí zrak. Po chvíli ho ale opět pozvedne do tváře Setha a zvedne i ruku se vztyčeným prstem. S ním zahýbe do stran a přitom zavrtí i hlavou. "Mhm mmmm, to se pleteš, zahradníku. Já nemám v úmyslu tě urážet. To je...jisté vyjádření mého nadšení." Řekne s mrknutím oka nakonec a ruku zase spustí podél těla. Sarkastický tón v jejím hlase jde jasně znát. Ale ona není typ, aby se mu snad omlouvala. Nemá za co. Vypadá totiž, jako by snědl citron a to holt musela okomentovat. Dokonce si i povzdechne a rozhlédne se kolem sebe. Dnes s ním asi žádná zábava nebude. "No co už." pomyslí si Kath, ale v tu chvíli uslyší další slova zamračeného dealera a to ji donutí se na něj ohlédnout. Dokonce jí i překvapením vystřelí obočí nahoru. "No neříkej a já už měla za to, že ti jde hlavně o mé peníze." Kath mu zkrátka nedá jen tak pokoj. Je to skvělý objekt na dobírání a ona si to proto nemůže odpustit. Ví, že se neurazí a vrátí jí to stejnou měrou. Když už nic, tak je to vlastně taky určité rozptýlení od každodenního shonu, který Kath má. Ale že by chtěla, aby se skutečně pobil, to opravdu ne. Ještě by mu pak musela ošetřovat rány, které by uštědřil anebo ruku, kterou by někoho praštil a zdravotní sestra fakt není. Proto mu na to už nic neřekne. Ve skutečnosti se jí totiž jeho kostým líbí, je originální, když už nic. Ale to mu říkat nebude. Taková není.
Ani si to vlastně nezaslouží, jak se ukáže později. Je na ni totiž drzý a chová se opravdu neomaleně. To si Kath nenechá líbit a ihned mu uštědří poznámku. Reakce na sebe nenechá dlouho čekat a Seth se jí omluví, ale po svém. Kath obrátí oči v sloup a následně se musí potichu zasmát. Dvojsmysly, na to kluky užije a jak vidí, tak Seth není výjimka. Zavrtí tedy nad ním hlavou a pohlédne mu do očí. "Jo. Když tak hezky prosíš, tak ti tu pistolku podržím." Upřesní, co je ochotná mu podržet. O tom druhém smyslu nemůže být ani řeč. Kath není jedna z těch, která se nechá oblbnout jeho roztomilou tvářičkou. To by se musel chovat jinak a to on moc dobře ví. Nechápe tedy, co to tady na ni zkouší. Nedá však na sobě znát jisté znepokojení a pořád si zachovává svoji poker face. To i ve chvíli, kdy se k ní přiblíží a podává jí jointa. Je jí totiž jasné, o co mu jde. Proto mu prsty přejede po dlani, když si zboží od něj bere. Ale následně se od něj odtáhne. Vyslechne si jeho slova a kmitne obočím nahoru. "Hmmm. To je od tebe sice svým způsobem docela hezké, ale nemusíš se na mě tak lepit." Pronese trochu jedovatě, když se dotýká jejího krku. Už ho chce nějak odstrčit, ale nakonec s tím Seth přestane sám. Naštěstí pro něj. Proto udělá ještě krůček od něj, aby mohla vylovit peníze. Na jeho poznámku ovšem nic neřekne. Ví, že mu vychovanost jaksi chybí. Ale ještě si na to nějak nezvykla. Nepohybuje se kolem ní moc takto nevychovaných a neomalených kluků. Peníze mu tedy předá a poté už se zajímá jen o to, kam si půjde toho jointa vykouřit. Rozhlíží se proto kolem sebe, až objeví ideální místo.
Navrhne i Sethovi, jestli nepůjde s ní. Nečeká ale na to, až jí odpoví a sama se tam rozejde. Seth ji samozřejmě následuje. Chce si jistě dát taky. Kath tedy na nic nečeká a když se ujistí, že je nikdo nesleduje, opře se o zeď a zapálí si jointa. Chuť není samozřejmě nijak skvělá, ale ten pocit, že bude zase v jiné náladě, je skvělý. Má tedy na tváři úsměv a to i ve chvíli, kdy uslyší z úst Setha další uštěpačnou poznámku. S nataženou rukou k němu přistoupí blíž a zapíchne do něj svůj pohled. "Ale no tak. Já myslela, že už mě trochu znáš. Víš, že nerada hulím sama a hlavně, potřebuji svého "partner in crimes"." Pronese s šibalským úsměvem, protože si vzpomene, co všechno spolu vyvedli a jointa mu předá. Zůstane chvíli stát a sleduje svého dealera. Ten ale místo toho, aby si potáhl jí nabídne shota. Toho Kath nemůže odmítnout. To je také důvod, proč se jí na tváři objeví úsměv a souhlasně přikývne. "No vidíš, že to jde. Tak se mi líbíš." Dodá ještě a poté se posadí vedle něj. Otočí se na něj a pozoruje, jak si opatrně dává jointa do pusy zapálenou stranou. Na nic tedy nečeká a přiblíží se k němu. Nechce, aby se popálil. Otevře tedy ústa a poté jointa sevře mezi rty. Počká, až foukne a nasaje do sebe všechen dým. Ten ji pěkně pokope, tak se trochu zakucká se zavřenou pusou, jakmile jointa ze rtů pustí. Rukou si zakryje pusu, aby hned nevyfoukla. Chvíli to v sobě drží. Nakonec ale vydechne velký oblak dýmu. Ten jí na tváři vykouzlí úsměv. Trávu totiž nehulila fakt dlouho, takže na ni působí docela rychle po tom shotu. S tímto úsměvem se ohlédne na svého společníka a věnuje mu pohled. "Teď jsi na řadě se shotem ty, jestli teda chceš?" Zvedne jedno obočí a čeká, jestli si bude chtít potáhnout normálně, anebo přijme taky shota. Kath se nebojí, že by si spálila jazyk. Dělala to už mockrát a pokaždé bez úhony. Vyčká tedy, co se si Seth vybere a při čekání nakloní hlavu trochu na stranu, protože jí něco přijde na mysl. "Víš, co mě Sethíku vždycky zajímalo a doposud jsem se na to nezeptala?" Pronese řečnicky a ukáže na něj prstem. "Na jaký obor se zaměřuješ v umění? Co z tebe jednou bude, hm?" Při otázce do něj prstem píchne a hlavu zase narovná. Je však i připravena si jointa převzít a oplatit mu shot. Chce totiž, aby se dostal do jiného moodu a možná byl i trochu milejší. Na protivné týpky nemá dnes náladu. Rozhovor se starostlivým bratrem jí bohatě stačil..

Díky miloučké společnosti Aksela se její nálada změnila o celých 360 stupňů, takže místo toho, aby se strachovala tím, jaká strašidla se okolo ní pohybují, se ponořila do zajímavé konverzace, která zaměstnala všechny její smysly. S Akselem sice nebyli bůh ví jací kamarádi, ovšem pokaždé, když na něj narazila, si jeho přítomnost náramně užila. Byl to takový rozkošný ňouma, který ji svým počínáním dokázal rozesmát, což nechybělo ani dnes. Konkrétně ji rozesmál popis jeho kostýmu, který byl dle něj multifunkční a ona ho tak mohla pokládat za kohokoliv, kdo nosí podobný plášť. Chytré! ,,Dobrá, tak pro mě budeš Superman!" prohlásila, když se přestala smát a zazubila se. Rozhodně si zasloužil roli hrdiny, vždyť ji tu zachránil! I když o tom sám zřejmě neměl sebemenší tušení. V tu chvíli Lacey napadlo, že by bylo skvělé, kdyby tu Aksel neměl stejně jako ona společnost, protože strávit dnešní večer s někým jako on vyloženě potřebovala – pokud tu chtěla přežít. Moc nadějně to však neviděla, protože pokud si dobře vzpomínala, Aksel měl většinou po boku svého kamaráda, který začínal taky na písmeno A. Adam?! Andrew? Anthony? Nemohla si ani za Boha vzpomenout, ale ono to bylo nakonec jedno, protože by těm dvěma rozhodně nedělala páté kolo u vozu; musela si tak společnost Aksela užít, dokud to ještě šlo. Skrze růžové brčko upíjela ze svého lahodného drinčíčku, zatímco pozorovala, jak si Aksel objednával pití – v tu chvíli ji nedošlo, že ještě nebyl plnoletý, a proto zprvu nepochopila význam jeho pobaveného komentáře. Když se tak však stalo, s vážným výrazem se jej zeptala, co jí nabídne jakožto protislužbu za její mlčení, což pochopitelně myslela jen ze srandy – prozradily jí její cukající koutky. No, herečka by z ní holt být nemohla. ,,Prodáno!" vyhrkla možná až moc hlasitě a s tichým uchechtnutím si dala ruku před pusu. Co to do ní vjelo?! O jeho společnost sice měla zájem, ale zas až tak zoufale znít nechtěla! Na druhou stranu se nebylo čemu divit, byla stále trochu nervózní z prostředí, ve kterém se nacházela, a ačkoliv ji Aksel dostatečně zabavil, stále ji v hlavince hlodal strach, že na ni každou chvíli něco strašidelného vyskočí. ,,Teda.. jo, to by šlo," zasmála se a ruku zase stáhla zpátky podél těla. Byla nadšená, protože jak se ukázalo, Aksel tu byl stejně jako ona bez společnosti, což znamenalo, že se tu přeci jen nakonec zdrží o něco déle.
Během svého zapáleného vyprávění, ve kterém Akselovi objasňovala, co zrovna ona dělá na Halloweenské párty, si usrkávala z již skoro prázdné skleničky, přičemž druhou rukou všemožně gestikulovala. V jedné chvíli však musela se svým kecáním ustat, jelikož Akselův překvapený výraz z lahodnosti jeho nápoje byl tak vtipný, že vyprskla smíchy. ,,Chutná?" prohodila pobaveně, když ustala se svým smíchem, načež zase pokračovala ve svém vyprávění. Když skončila, odložila prázdnou skleničku na bar před sebou a tiše se uchechtla nad poznámkou své společnosti. ,,To je pravda! Bohužel jsou ale plastové, takže s tím nic moc nezmůžu," jemně pokrčila ramínky a vytáhla jednu katanu z pouzdra, aby si ji Aksel mohl prohlédnout. ,,I když, i kdyby byly pravé, tak bych nic nezmohla. Neumím s tím," dodala vzápětí a svým slovům se s chutí zasmála. Dokázala si představit, jak nešikovně s touto zbraní máchá ve vzduchu – beztak by nakonec ublížila jen sama sobě. Když si Aksel katanu prohlédnul, tak ji zastrčila zpátky do pouzdra a se zájmem se jej optala na jeho společnost. Dle jeho prozatímních slov vše nasvědčovalo tomu, že tu byl stejně jako ona sám, ovšem jeho odpověď říkala něco jiného. Lacey to zarazilo, obočí ji v ten moment sjelo o pár milimetrů níže a očka zatěkala směrem, kterým ukazoval Aksel. Její zmatení však netrvalo dlouho, jelikož jí její kamarád vzápětí objasnil celou situaci a ona se musela zase zasmát. Arthur! No jo, takhle se ten jeho kamarád jmenoval! Odjel na výměnný pobyt do Ruska, což už tak úsměvné nebylo, protože co si tak pamatovala, tihle dva byli nerozlučná dvojka, takže pro ně odloučení muselo být těžké. ,,Cool to je, ale určitě ti chybí, že?" zeptala se s nepatrnou starostlivostí a se soucitným výrazem mu položila ručku na rameno. Pečlivě zkoumala jeho tvář, protože doufala, že z ní něco vyčte. Ručku pak stáhla zpátky k tělu a barmana poprosila o dalšího Mad Hattera; nakonec se tu vážně zdrží. Pozornost pak přesunula zpátky na Aksela, který ji teď povídal o plánu, na kterém se domluvil právě se svým kamarádem Arthurem. ,,To zní skvěle!" zhodnotila s širokým úsměvem na tváři a sama žasla nad tím, co si ti dva jsou schopní vymyslet. Někteří je mohou pokládat za podivíny, ovšem Lacey měla nerdy ráda a kolikrát si s nimi rozuměla víc než s kluky, kteří nedokázali přestat básnit o svém autě. Byla to taková safe zone. Nebylo tedy žádným překvapením, že když ji Aksel KONEČNĚ nabídl svou společnost na dnešní večer, ani na sekundu neváhala. ,,Jak bych mohla odmítnout?!" vyhrkla nadšeně a porozhlédla se okolo. Na malou chvíli ji opět popadla vnitřní nejistota, že někde v davu uvidí klauna či jiné strašidelné stvoření, které ji vyděsí k smrti. Musela si zopakovat, že tu nebyla sama a že po boku Aksela si nakonec celý večer určitě užije. Svou pozornost tak věnovala zase jemu a když viděla, jak se její maličkosti ukláněl, neodpustila si hlasitý smích. Jednou ručkou popadla drink, který ji namíchal barman a druhou přijala tu jeho, načež se společně s ním vydala mezi příšerky. ,,Takže nejdivnější kostým?" zopakovala si pro sebe jejich plán a pozorně si prohlížela kostýmy v jejich okolí. Stále při tom držela Aksela za ruku, protože jednak ji takový fyzický kontakt vůbec nevadil a druhak… no, jo, tak trochu se bála! ,,Mám pocit, že většina chtěla vypadat hlavně sexy," podělila se s ním o svůj dosavadní postřeh a věnovala mu letmý, avšak pobavený, pohled. Ona sama tedy neměla co říkat, ovšem narozdíl od ostatních slečen, se snažila zakrýt co nejvíce kůže.

Nathaniel to mohl čekat. Tu větu ohledně toho, že jej i na Halloween očekával zavřeného v knihovně. Nebo klidně i doma, s nosem zabořeným v nějaké knize, kterou pravděpodobně četl stejně už tak padesátkrát. Upřímně i on sám Nate očekával, že bude někde zavřený, populaci zase nechá hezky stranou. Proto stále nechápal, co mu tedy dneska hráblo a došel až sem. Dokonce i strach z toho, že by snad někdo ucítil jeho jizvy nebyl ani tolik velký. Necítil ani tu svoji obvyklou úzkost už jen z pohledu na hromádku lidí. Tak přeci jen... neměl proč být úzkostný, bylo na první pohled poznat, že si každý všímá svého a možná proto se cítil v pohodě. Nervozita a nejistota na něj nastoupila až když se dal do řeči s jediným člověkem, kterého tu znal. Aspoň trošku, přeci jen moc často spolu nemluvili, a taky ten čas, co se potkali v knihovně byl už nějakou chvíli taky za nimi. Ale Nate to nevzdával, rozhodl se dnešní večer, alespoň kousek z něj, kdyby náhodou Cassiana začal nudit, využít k tomu, že jej pozná více. Pokud to tedy dokáže. Věděl, že alkohol by mu k tomu mohl pomoci, ale nikdy se neopil. Sem tam si něčeho ucucl, ale nikdy nepoznal tu opilost a vlastně ani nenašel svoje hranice, proto neměl tušení, kolik toho zvládne. Trochu se uchechtnul tomu, jak se do toho Cass tak nějak zamotal a nakonec ještě lehce mávl rukou, než se pustil do mluvení. "V pohodě, já sám bych od sebe spíše čekal to, že budu zavřený v knihovně. A jako party boy rozhodně nevypadám, to jde poznat už podle mého kostýmu. Všichni tu mají ležérní kostým, nebo vtipný... a můj? Pochopí málokdo," řekl jenom jako by o nic nešlo, ono vlastně nešlo. Neměl Cassianovi za zlé, že řekl něco takového a pak lehce vydechl. "Asi tu jsem pro to, abych nabral na zbytek roku dostatek sociálního kontaktu a pak celou zimu nemusel vylést z teplého domova," ušklíbl se jenom, bylo to myšleno jako vtip, neboť přeci jen musel chodit do školy, kde nějaký ten sociální kontakt taky nabere. Pak raději přesunul téma ke kostýmům, který zmínil již před chvílí. Ten, který měl Cass se Nathanielovi líbil, bylo to ležerní a přitom i docela geniální. "Ne, nejdu za nikoho konkrétního. Jen jsem se oblékl, jako kdybych cestoval časem a právě z doby středověku vylezl," zasměje se jenom a podívá se na Cassa. "Přišlo mi to tak snažší, než se pokoušet obléknout za někoho konkrétního člověka, a pak lidem vysvětlovat, co vlastně můj převlek znázorňuje," dodal jenom pro vysvětlení proč si teda nevzal něco konkrétního a pak pohled na chvíli přesunul zase někam jinam, dokud mu nahlas nepochválil ten jeho. "I jako nápad na poslední chvíli je to dost dobré," pokrčí lehce rameny s přátelským úsměvem, očividně Cass uměl přemýšlet za chodu, nebo to si o něm Nathaniel aspoň teď myslel, když se dozvěděl, že to byl nápad na poslední chvíli. Pak už se ho zvědavě ptal, jestli stále dělá ten sport, který jej baví. Trochu se zasmál nad jeho doufáním, ale samozřejmě pochopil, že doufal doopravdy. "Tak to ti budu držet palce, aby tě nikdo nevykopl. Ale určitě se to nestane. Pak by to byla jejich škoda," pokrčil rameny. Sice Cassiana ještě nikdy neviděl hrát, ale usmyslel si, že hraje dobře a navíc při takové konverzaci byly takové pozitivní řeči potřeba, byl jenom detail že je Nathaniel myslel ke všemu vážně. Pak se podíval na svůj panák, který ještě nevypil, neustále přemýšlel nad tím, že by jej aspoň mohl vypít a nakonec ho do sebe nepozorovaně kopnul, když v tom zaslechnul jeho otázku ohledně sportu. [color=#0047ab"Já a sport?"[/color] zasmál se už jen té představě. "Uvažovat bych mohl, ale asi se žádného nezúčastním, protože pro mě je zázrakem i to, že dokážu aspoň chvíli jít po rovině, než zakopnu," uchechtl se jenom. "Úplně se vidím, nastoupil bych na zápase, rozeběhl bych se a hned bych si zlomil nohu," ušklíbl se. Ano, přesně takhle poukazoval na svoji nešikovnost, která u něj byla vlastně docela dost velká, že ani on sám to nechápal. Pak mezi nimi bylo chvíli ticho, proto se Nathaniel rozhlédl okolo, ohodnotil pár kostýmů sám pro sebe. Každý tu byl svým způsobem originální, inu dobrá, trochu nechápal až moc odhalené dívky, připadalo mu to, jak kdyby se snažily svoje tělo prodat, ale svůj názor si nechal v hlavě. Z nudy si lehce zabubnoval prsty do kolene a ještě chvíli obhlížel prostor, nikoho neznal, tedy jediný člověk, kterého znal z celé té hromádky lidí seděl vedle něj. "A co léto? Stihnul jsi podniknout nějaké velkolepé plány, když uteklo tak rychle, alespoň dle mě," zeptal se nakonec zvědavě, když už mu přišlo, že ticho mezi nimi je moc dlouhé a tak nechtěl, aby se třeba změnilo ještě v trapné, či něco takového. "Nebo... jestli to není tajné. Anebo taky... jestli se máš sejít s někým, a já překážím tak mi to klidně řekni, klidně můžu jít, nebo tak," kývl hlavou někam do prostoru, jako kdyby chtěl ukázat, že se může zašít do dalekého rohu a dát mu pokoj. Jistě, v části hlavy mu docházelo, že by s ním nemluvil, kdyby tu měl s někým sraz, ale musel to Cassianovi říct, neboť to byl celý Nathaniel. Nikdy nechtěl překážet, i když třeba vůbec nepřekážel.

Starost o ostatní mu kolovala v žilách, studium medicíny jej už zkrátka poznamenalo, navíc s doktořinou přišel do styku ještě dříve než na univerzitě, bylo tedy logické, že se staral, zda jsou všichni v pořádku místo toho, aby kasal rukávy a chtěl si to jít ven vyříkat. Navíc zatím nebyl ani opilý, ale buďme upřímní, i s kapkou alkoholu v krvi se v něm ta doktořina nezapře, jen se projevuje o něco méně, což možná Mack bude mít tu čest dnes zažít… pokud se nevrhne do nějaké rvačky, samozřejmě ona, ne on. „V tom případě jsem rád, že jsem ten, co tě chytal, ne ten, co tě strkal,“ uchechtl se a pokroutil nad ní hlavou. Nebyl si jist, do jaké míry to myslela vážně a do jaké míry se ho o tom jen snažila přesvědčit, no netoužil po tom to zjistit, svá slova tedy na rozdíl od ní myslel stoprocentně vážně. Sice se často (no dobrá, spíše čas od času) pošťuchovali na sociálních sítích, blíže tuto temperamentní zrzku neznal. „Ale vůbec, to jsem poznal podle tvých… modrých očí,“ bohužel však neměl barvu jejích očích vrytou v paměti, proto na krátký moment vyhledal její očka, a pobaveně se zazubil. Ačkoliv se to mohlo zdát jako trapná pick-up line, myslel to spíše jako nevinný vtip, protože je naprosto samozřejmé, že ji prozradila červená, jen ta na jejích vlasech. Nicméně i ten červený kostým se k ní pěkně hodil, navíc to nebyl takový ten… odhalující kostým Červené Karkulky, ale měl něco do sebe. Ne že by byl prudérní a měl problém s odhalujícími kostýmy, naopak, viděl pár slečen v opravdu pěkných kouscích (a ony samy byly pěkné kusy), jen dokázal ocenit i něco jiného, ne pouze odhalená těla. „Že mě to nepřekvapuje,“ ze rtů mu utekl pobavený a upřímný smích, když zmínila standard pro svou společnost. „Život je ale od toho, aby se žil, no ne?“ protože nikdy nevíme, kdy může skončit, dodal si sám pro sebe v duchu, ale nic z toho nenechal propsat na obličej, dokonce věnoval Mack veselé mrknutí. „Ale parodující tanečky a otočky ve vzduchu tu s tebou dělat nebudu, v tom jsem asi přeci jen trochu nudný,“ dodal ještě, když si v duchu vybavil, co všechno patřilo pro Mack do pojmu zábava a co už pro něj, leč nebyl nudným člověkem, bylo skutečně mimo komfortní zónu. Zatím se do ničeho takového ani nechystali, proto neměl důvod odmítnout pozvání na drink jakožto kompenzaci za její drknutí, a hrdinně se ujal hledání cesty v tom zaplněném baru, což nezapomněl okomentovat – ten komentář navíc tak skvěle pasoval k jeho i jejímu kostýmu. „Pravděpodobně by tě unesl nějaký vlk… anebo Zvíře,“ zkombinoval hrozby z obou pohádkových světů, i když Zvíře nebylo tím záporákem – nepodstatný detail, který se dnes jistě ztratí.
Když se úspěšně probojovali k baru, prohlédl si nabídku drinků. Bylo super, že kromě výzdoby mysleli i na drinky a tematicky je sladili, no nebylo to nic pro něj, drinkům nikdy příliš nefandil a od té doby, co se bavil s Camem, si na kvalitní a čistý alkohol skutečně navykl, až mu cokoliv jiného přišlo… že to za to nestojí. „Musím souhlasit, sice to je všechno určitě dobrý, ale třeba na takovou skotskou to asi nemá,“ ušklíbl se a pohledem se snažil najít, zda tu skotskou vůbec mají, a případně jakou značku. „Nebo jsi myslela spíš něco… rychlejšího?“ pohled vrátil na ní a vyčkával. Skotskou budete panákovat přeci jen poněkud obtížně. Než se mohla Mack vyjádřit, už u nich stál barman a poměrně netrpělivě je pohledem vyzíval k objednávce. „Poprosím dvě skotské a dva panáky čehokoliv, co objedná tady slečna,“ kývl hlavou na Mack. Nechtěl zbytečně zdržovat, navíc když se vybaví, nebudou se k baru muset nějakou tu chvilku vracet, což vidí jako velkou výhru, a rovnou se jal platby. Možná že měl být on tím pozvaným, no vzhledem k tomu, že rozšířil jejich objednávku, přišlo mu to jako správná věc. „Panák na baru a pak se skotskou můžeme někam, kde nebudeme riskovat další zranění?“ navrhl a neodpustil si drobnou poznámku o tom, jak na sebe dnes narazili – doslova. Po chvíli se před nimi objevila jejich objednávka a pokud Mack skutečně objednala tequillu, jen nad její volbou uznale pokýval hlavou, ale byl odhodlán se do toho pustit. Panáky do sebe obrátili ještě na baru, samozřejmě i se solí a citronem, jak se to u stříbrné tequilly sluší a patří, načež se se skotskou odebrali trochu bokem, aby prohodili pár slov – víceméně jen jeden do druhého rýpali, ale Eric se rozhodně bavil. Nechal se i vytáhnout na parket, kde spolu div nevypustili duši a z parketu odešli jen kvůli tomu, že měli žízeň. Ještě spolu nějakou chvíli strávili, ale pak se k nim připojili nějací známí Mack a on nehodlal trhat partu, nedaleko zahlédl kluky ze spolku, ke kterým by se mohl přifařit zpět, a tak se rozhodl s Mack dát panáka na rozlučku. „Měj se fajn, příště až se uvidíme, budu čekat ty ovocné košíčky,“ rýpl si do ní s pobaveným úšklebkem. Kývl na pozdrav jejím přátelům a odebral se ke klukům ze spolku, se kterými to táhl až do pozdních ranních hodin.

Dlouhodobé kontakty nenavazovala, už to jedno přátelství s výhodami (kde byly spíše ty výhody než to přátelství) bylo pro ní až až, nicméně odmítnout znovu si pohrát s Darrenem? To doopravdy nemohla. Navíc kdo ví, kdy na sebe zase narazí, přeci jen Darren je už odstudovaný, byla by škoda nevyužít šance, když jej příliš často na studentských párty nevídá, ani tady nečekala, že ho potká – jedná se ale o překvapení velmi příjemné. Ji osobně čekaly ještě dva roky v tomto víru divokého studentského života, no neplánovala se nijak krotit a usazovat ani po té, co skončí svá studentská léta, to opravdu není nic pro ní a nedokázala by se vzdát toho nezávazného užívání si po večerech, jako například tady s Darrenem. Spokojeně se usmála při jeho lichotce. Ten holomek věděl, jak na ni! Nedá se ovšem říct, že by jí to příliš vadilo, veškerá chvála je jako pohlazení pro její už tak dost vysoké ego, které nenasytně prahne po dalších chválách. I bez uznání všech okolo o sobě ví, že vypadá skvěle, že se vám vyplatí s ní strávit večer a bude to naprosto nezapomenutelné a že je prostě ona sama to nejlepší, co vás může potkat, není žádná chudinka bez sebevědomí žijící z pochval ostatních, to ovšem ani v nejmenším neznamená, že by lichotky poslouchala nerada. Kdo ale nemá lichotky rád, že? Jistě i Darren a jeho vysoké ego pochvalu ocení, dnes byla s chválou vstřícnější než o jejich první noci – už si něco zažili a nemá cenu mu odpírat to, jak je pohledný, jinak by s ním přeci nestrávila celou noc. „Neříkej mi, že máš zase po ruce nějakou jachtu,“ věnovala mu významný pohled a hravý úsměv. Zcela bez ostychu narážela na jejich poslední náhodné setkání na akci, ze které odcházeli společně do většího soukromí, které Chloe zcela upřímně vyrazilo dech. Zažila toho dost, ale ještě nikdy ji žádný její one night stand nevzal na jachtu… a následně div nevyšukal mozek z hlavy. Ta jachta byla tedy velkým překvapením večera, jeho zručnost ji ale spolehlivě zastínila a upřímně, zažít znovu jeho šikovné ručky a pohyby, tomu se špatně říkalo ne, i když tu mohla hrát sebelepší divadlo, muselo jim oběma být jasné, jak tento večer skončí. „Upřímně, neměla, protože je s nimi taková nuda… a na party se člověk nudit nechce,“ odvětila a pokrčila nad tím rameny, nač chodit kolem horké kaše. Samozřejmě ji bavilo, jak snadné je tyto typy přivést do rozpaků, sledovat je, jak nenachází slova a vědět, že to vše je díky ní, na druhou stranu opravdu neměla zapotřebí někoho ubezpečovat o jeho vlastní hodnotě, protože pokud někdo svou hodnotu nevidí, ani si nezaslouží, aby mu ji ostatní vyzdvihávali. Možná se nejedná o příliš férový přístup, ale kdy naposledy byla Chloe férová? Ačkoliv neplánovala hrát nedostupnou, rozhodně mu neplánovala nic dát zadarmo a rozhodně mu hned nehodlala nabízet, aby se vytratili někam do soukromí, proto se tvářila, že si přišla jen pro pozdrav, alespoň prozatím, ale Darren na nic takového nebyl ani v nejmenším zvědavý. Nijak neprotestovala, když si ji přitáhl k sobě, naopak, sama ho jemně stiskla rukou, co měla položenou na jeho rameni, a věnovala mu intenzivní pohled. Dominantnost u mužů byla a vždy bude sexy, i přestože je sama dosti dominantní, má ráda, když proti ní stojí někdo jí rovný. „Když tak hezky prosíš,“ a hlavně když můžu cítit tvoje tělo jen kousek od toho mého, pomyslela si vzrušeně, „možná to ještě přehodnotím,“ mrkla na něj s provokativním úšklebkem a vzápětí svou zdrženlivost odložila, aby mu mohla vnuknout hříšné myšlenky s nebezpečně málem oblečení. Nechystala ho svlékat tady a teď, a ani na záchodcích v klubu, jen ho chtěla pozlobit, o čemž svědčil i ten její hraný andělský úsměv, když se odtáhla od jeho ucha. „Tanec nikdy neodmítnu,“ výzva byla přijata a s odhodlaným pohledem se na něj usmála. Bylo jí naprosto jasné, co se na tom tanečním parketu odehraje, a rozhodně se tomu nebránila. Vyklouzla z jeho objetí, aby se mohla dostat na taneční parket, kde se okamžitě dala do pohybu, a ještě se na něj přes rameno podívala a tentokrát měla ona výzvu v očích: „Doufám, že mi budeš stačit,“ houkla a vlnila se do rytmu hudby užívajíc si případné pohledy na její osobu. Pokud se k ní Darren připojil, prvně se k němu otočila čelem a obě ruce mu ovinula kolem krku, stále vrtíc zadkem do rytmu hudby a snižujíc mezeru mezi nimi na minimum. Takhle ale jistě dlouho nevydrželi a brzy k němu stála zády, natisknutá blízko na jeho tělo, a moc dobře si uvědomovala, co s ním její pohyby dělají, o čemž svědčil spokojený úšklebek na jejích rtech, když cítila, jak se prsty zarývá do jejích boků. „Říkala jsem ti, že je se mnou těžké držet krok,“ natočila hlavu tak, aby jí mohl co nejlépe slyšet, a hravě se usmála. Darrena ovšem hry již přestaly bavit, chtíč v jeho očích byl zcela nepřehlédnutelný, bylo tedy jen otázkou času, než padne ten návrh na přesun do většího soukromí… Možná ji trochu mrzelo, že to přišlo tak brzy, přeci jen tančení v klubu má opravdu ráda, na druhou stranu se Darrenovi říkalo ‚ne‘ velmi špatně, a tak se nechala poručíkem odvést do bezpečí, pravděpodobně jeho bytu.
Vytratila se hned ráno, jen se trochu zkontrolovala v zrcadle, zda vypadá stále skvěle, případně poupravila drobné chybky, které v jejím make-upu a účesu včerejší divoká noc zanechala, a volala si taxík, jen co za sebou zavřela dveře. V taxíku si vyřídila všechny zprávy, na které včera z určitých důvodů neměla čas, a nezapomněla odepsat ani své drahé, že už je na cestě, staví se jim pro snídani a ráda si poslechne ty drby o tom panicovi!

Zdálo se mu to, anebo ho nazvala zahradníkem? Jak originální. Chápe, že se nikdo neobtěžuje s hledáním významu jeho jména, on sám by se s tím u ostatních nenamáhal, ale asi to vážně začne doporučovat, aby ze sebe přestali dělat blázny. Jasně, jsou zdroje, které tvrdí, že vychází ze slova gardener, ale jemu přijde mnohem věrohodnější tvrzení - anebo prostě jen lepší - , že jde o jméno skotského původu skládající se ze slov gar (zbraň) a dyn (zvuk alarmu). Co je ovšem ještě lepší, že mohlo vzniknout ze slova Gairdener, což znamená válečník (ať žije Wiki). Měli by ho tedy přestat srát, nebo na ně vytáhne nerf pistolku a bude po srandě. Nakonec se to ovšem rozhodne nekomentovat, má totiž takový neblahý pocit, že by to stejně nikam nevedlo, anebo jen k tomu, že by si z něj utahovala ještě víc a o to nestojí. “Skoro jsem ti to uvěřil,” řekne a s ušklíbnutím pokývá hlavou, potvrzujíc tak svá slova a snad se tím pokusil i o jakési hrané uznání, že ho málem dostala. Lhářka jedna. Kdyby ho nechtěla urážet, nevytáhla by zahradníka. “Že mi jde jen o peníze? Ale proboha, co si to o mně myslíš?” Nahodí pak naoko pohoršený výraz a to samé se mu vloudí i do hlasu. “Bez věrných zákazníků nejsou peníze,” dodá a usměje se jako smart ass - určitě ji tím dostal.
Miluje dvojsmysly a hru se slovy, ale to samé se evidentně nedá říct o Kath, která mu to kazí svou upjatou reakcí; vůbec ho v tom nepodporuje. Nevadí, poradí si s tím. Je si tím jistý, protože ho hned napadne super odpověď a samozřejmě další dvojsmysl. “Pistolka? Nene, je to pořádná pistole, věř mi,” řekne a uchechtne se, protože po tomhle už nevydrží být ani sekundu vážný. Zakroutí nad tím hlavou a koukne kamsi do země, než opět vzhlédne, aby zkontroloval, jak se na to Kath tváří. Určitě bude zase celá pohoršená krčit obočí; to je ovšem přesně to, co po ní chce. Rád lidi uvádí do rozpaků, teda přesněji ženy, protože s chlapem by se takhle rozhodně nebavil. To je také ten důvod, proč k ní pak přistoupí při předávání jointa. Mohl jí ho dát mnohem jednodušeji a bez dotyků, ale to by nebyla taková zábava. Nenutí ji v tom však setrvat příliš dlouho, nechá ji poodstoupit a pousměje se při jejím jedovatém kárání, načež zvedne ruce, jako by se vzdával. “No tak to se omlouvám,” odvětí pobaveně a už se k ní tedy ani nepřiblíží, aby ho ještě neobvinila ze sexuálního obtěžování. To by jeho ego neuneslo, nikdy totiž nikoho nemusel k ničemu nutit a teď s tím rozhodně nehodlá začínat. Místo toho si raději vezme peníze a schová si je k ostatním.
Poté Kath následuje do tmavého koutečku, kde nebudou tolik na očích, a kde mu nabídne jointa, kterého si zaplatila, z čehož má Seth ohromnou srandu; podle něj by si měla svou travičku řádně užít a ne ji rozdávat, přece jen si jí nekoupila zase tak moc. Ovšem to Kath asi nevadí, prostě nechce hulit sama. No, nebude dělat, že ho k tomu musí kdovíjak přemlouvat. “Lépe řečeno, když z toho bude nějaký problém, nechceš v tom být sama, hm?” poupraví její původní slova na něco, co mu přijde mnohem pravdivější a zasměje se. Následně si od ní převezme zapáleného jointa a prohlédne si ho, zatímco ho Kath chválí za jeho ochotu zhulit se s ní. Zakroutí nad tím hlavou. “Řeknu to na tebe, že mě kazíš,” poví s úsměvem a trochu se posune, aby se vedle něj Kath mohla posadit. Nato ho napadne skvělý způsob, jak by si jeho společnost mohla svou malou dávku vychutnat v plné síle - díky shotu, to ji určitě hezky nakopne. Hned jí to taky nabídne a vzápětí se pustí do díla, jelikož nepředpokládá, že to Kath odmítne a ukáže se, že měl pravdu; hodná holka. Čeká až vezme jointa mezi rty a opatrně foukne. Jakmile je dokonáno, vytáhne si to z pusy, aby se mu nestala nějaká nehoda a sleduje dusící se partnerku ve zločinu. “Už to proboha pusť, já tě tu zachraňovat nebudu,” řekne a zasměje se tomu. Co jiného by taky měl dělat? Plácání po zádech jí nijak nepomůže. Musí to prostě ustát a to se jí, jak je vidno, taky povede. Nijak se od ní neodtahuje ve chvíli, kdy ze sebe vypustí kouř jak dráček Mráček a opětuje jí úsměv od ucha k uchu. Ach ano, tohle je ta pravá zábava, která mu dokáže zvednout koutky úst do výšin. “Ne, to je v pohodě,” zakroutí poté hlavou, když je mu nabídnut shot a potáhne si obyčejným způsobem, načež Kath jointa vrátí. Chvíli v sobě kouř podrží, než trochu zvrátí hlavu a vypustí ho kamsi nad sebe. Sleduje, jak se převaluje a pomalu mizí. Celý ten proces mu přijde hrozně uklidňující, což se mu odrazí i v obličeji. Zanedlouho je z toho ovšem vytrhnut zvědavou otázkou. Podívá se na Kath a nakloní hlavu do strany. Těžko říct, jestli to dělá proto, že je tak uvolněný, anebo.. ne, není to tak těžké, je prostě uvolněný. “Bude ze mě prostě znalec, Archer, ale to jsem ostatně i bez toho,” odpoví a uchechtne se. “Nejsem zaměřený na jednu věc,” pokračuje pak o trochu vážněji, tedy tak vážně, jak mu to cukající koutky dovolí. "Ukaž mi obraz a já ti o něm něco povím, nebo sochu..” Pokrčí nad tím rameny. “Může to být i starověké. Chceš vědět cenu, já ti jí řeknu. Chceš vědět, jestli se tvůj obraz prodá? Dám ti na to svůj názor, chápeš?”  Loupne po ní očkem, hledajíc v její tváří pochopení pro to, co se jí tu snaží říct. Je totiž dost možné, že to nedává smysl. Věc se má tak, že studuje hlavně historii umění, styly a podobně, takže se v tom prostě vyzná. Opravdu by se svými znalostmi mohl dělat znalce a pracovat třeba v aukční síni, nad čímž už taky přemýšlel. Jak ale víme, je to až druhá možnost, pokud mu ta první nevyjde. "A co jsi najednou tak zvědavá?" optá se s přimhouřenýma očima, když mu dojde, že nějak moc mluví, a že Archer pravděpodobně využívá jeho stavu, aby z něj vydolovala všelijaké blbosti, co ji napadnou.

Drama queen Charlie v akci – jen co řekla, že jí on jako superstar a ikona Scooby Doo není dostatečným, šokovaně otevřel pusu a dotčeně položil ruku na hrudník, jako kdyby se mu dostalo nejhorší urážky v jeho životě, nicméně to gesto bylo tak přehrávané, že bylo zcela jasné, že pouze vtipkuje. „No tohle, to si budu pamatovat a až budeš něco potřebovat, připomenu ti to,“ důrazně zdvihl ukazováček, aby svou hrozbu ještě utvrdil, nicméně hrozivě nevypadal, rty měl totiž zvlněné do pobaveného úsměvu. Keksík jí bohužel dát nemohl, nic u sebe neměl (fatální chyba), ale krátce se zasmál, jak k němu natáhla ručku a keksík očekávala, to bylo roztomilé gesto, až skutečně litoval, že u sebe žádné keksíky neměl. Předchozí křivdy byly zapomenuty jen co se dozvěděl, že je fešák, na což zareagoval hravým mrknutím. „Díky,“ zavrněl spokojeně a zvesela se zaculil. Aby tu ale jen nepostávali s prázdnýma rukama, bylo na čase se přesunout na jedno z nejlepších míst v klubech – na bar!
Tajemství v podobě nezletilosti rozhodně splnilo účel – byl překvapen, dokonce i lehce rozhozen vlastním věkem a jejich věkovým rozdílem, rozhodl se si z toho nic nedělat a galantně to přejít. Raději se zaměřil na nabídku drinků, které byly tématicky laděné na tento večer. „Takže ráda porušuješ zákony, hm?“ broukl pobaveně, aby příliš nedlel v negativní konotaci debaty o jejich věku, a raději obrátil to pohoršování v podobě nalévání nezletilým do hravého vtipu. Osobně proti tomu nic neměl, pokud se samozřejmě neopíjí doopravdy mladičké div ne děti, ale Aira už chodí na univerzitu, takže alespoň osmnáct jí být musí a s tím se už dá pracovat. „Viď, ta stříkačka mě fakt zaujala, vypadá to netradičně,“ podělil se se svými motivy, proč si zrovna tento drink plánoval objednat. „Ne? Já bych se o tebe pak postaral,“ slíbil jí s lišáckým mrknutím, pod kterým se rozhodně neskrývalo nic nechutného, na tu úroveň by se nikdy nesnížil, to by radši byl do konce života bez sexu, spíše ji vyzýval k alkoholovému souboji, v nadsázce, je totiž ochoten a schopen užít si večer i s rozumnou mírou alkoholu. „Pokud by mě teda tvoje sestra nezabila,“ dodal ještě s tichým uchechtnutím, ani si nebyl jist, zda tu dnes večer je také – pro své dobro by měl doufat, že není. Jediné štěstí bylo, že už se kolem dvojčat nemotal Romeo, během basketu totiž zaslechl, že se s Aiřinou sestrou rozešli, takže konečně si nebude nárokovat obě dvojčata a Charliemu nebudou hrozit nemilé pohledy od dvou lidí, nicméně Sao dokázala vydat klidně za sto lidí.
Na baru je ovšem čekalo další překvapení, kromě toho tajemství o nezletilosti Airy, a to konkrétně výhra za nejlepší kostým. S díkem převzal svou cenu a hrdě zářil, dokonce v davu zahlédl pár známých tváří, kteří jeho výhru oceňovali, a tak jim věnoval sluníčkový úsměv, načež sklouzl pohledem zpět k Aiře. „Děkuju!“ zářivě se na ni usmál. „No jo, bohužel, temná síla vždycky prohraje,“ provokativně na ni vyplázl svůj jazyk, ačkoliv to nebyla tak úplně prohra pro temnou stranu – přeci jen se o svou výhru s ní plánoval podělit… možná to je přesně to, co temná strana dělá, krade výhry! I kdyby, od tak pěkné zástupkyně temné strany se nechá okrást s radostí. „Hmm, řekl bych, že to jee,“ zamyšleně si do pusy dal brčko a napil se z kyblíku, aby mohl zjistit, co to vlastně vyhrál, „asi cuba libre, to je klasika, co nikdy neurazí,“ zhodnotil obsah kyblíku a rozhodně si nestěžoval – na alkohol zdarma si ani stěžovat nemůžete. Pokud měla zájem, pokynul jí, že může i ona sama ochutnat, co se v kyblíku nachází. „Na něco je temná síla prostě krátká,“ pokrčil rameny a nevinně se zaculil, rozhodl se totiž v tom jejím škádlení pokračovat a trošku jí to oplatit, takové slovní přestřelky jej bavily, i proto měl tak rád sebevědomé slečny, se kterými si toto mohl dovolit, aniž by se musel bát, že jim poškodí (nevědomky a nechtěně!) sebevědomí. Chlapec bude mít očividně plné ruce, jelikož kromě kyblíku se u něj objevil i drink, co si objednal, a vypadal ještě zajímavěji než na tom lístku. „Hustý,“ utrousil, když si ho prohlížel, a s pobaveným úšklebkem se koukl na Airu, když odhalila jeho temné plány. „To je tajemství,“ zatvářil se tajemně jako hrad v Karpatech a snažil se krotit své cukající koutky. Charlie rozhodně nebyl typem, co by si v sobě držel křivdy a pak hledal možnosti, jak se pomstít, natož aby vyhledával takové pochybné metody pomsty, v tomhle ohledu byl poměrně lehkovážný. Pokud si něco říkalo o řešení, raději to vyřešil rovnou, než aby to nechával v čase vyhnít. Samozřejmě i on má citlivá místa, díky kterým mu mohou vzniknout osobní křivdy, hlavně když se někdo naváží do jeho blízkých… ale kdo to tak nemá, že? Rovnou svůj drink i ochutnal a byl poměrně překvapen tou chutí typickou pro zázvor, která vcelku šikovně maskovala stopy alkoholu. Čekal, že to bude větší rána, na druhou stranu si ale rozhodně nestěžoval. „To moje taky, takový.. hodně cítím zázvor,“ poskytl hodnocení svého drinku a ochotně se naklonil k drinku, co mu nabízela, aby ho ochutnal, no zároveň jí nabídl ochutnávku toho svého. Ten její byl možná o něco lepší, takový sladko-kyselý, což byla kombinace jemu bližší, své objednávky ale rozhodně nelitoval. „Mmm, taky dobrá volba,“ pronesl pak a spokojeně pokýval. „Nevezmeme si to někam bokem?“ kývl na všechno, co tu vlastně mají, a už se rozhlížel kolem, jestli nenajde nějaké volné místo, kde by své drinky mohli odložit.

Přimhouří oči, aby to vypadalo, že se jí kamarádčino sebevědomí ani trochu nelíbí. Je si tak jistá, že by jí ten foťák hlídala - to hraničí s drzostí! Nato se ovšem usměje, protože moc dobře ví, že to Teddy nemyslí vážně; taková prostě není. No a pak má stejně pravdu, kdyby musela, hlídala by ho pro ni. To ale také znamená, že by v něm mohla později najít fotky, které tam třeba nechtěla - například plno neznámých a opilých tváří. Maddie se s tím seznamováním moc nepáře a musíte uznat, že mít u sebe foťák, je skoro to samé, jako pobíhat se štěňátkem. Získáte si tím nějakou tu pozornost, díky čemuž je pak celé to seznamování o dost snadnější. Vyhýbali by se jí možná jen stydlíni, ale i ty by nakonec určitě nějak přesvědčila, aby se nechali vyfotit - Teddy je ostatně zářným příkladem, že je vážně přesvědčivá. No a poté se společně zasmějí nad představou, jak Maddie rozráží dveře. “Kdykoliv k službám,” odvětí, když se konečně nadechne a udělá takové to líné pukrle, kdy si jen ručkou zakrouží u hlavy a kývne.
Po focení jejich krásných tváří se pustí do míchání svého drinku, čímž Teddy, jak se zdá, velmi pohorší, anebo rozhodně znepokojí, protože si kvůli tomu neodpustí pár poznámek. Uchechtne se nad tím a zakroutí hlavou. “Máš pravdu, bude to hnusné, ale o to nejde, Teddy, nejde o chuť, ta se přetrpí a pak..” Zvedne ruku se skleničkou někam do výšin, aby předvedla, kam ji alkohol dostane - bude se vznášet! To potřebuje, potřebuje se uvolnit, i když to vypadá, že je taková v jednom kuse. Nedá se říct, že by trpěla depresemi skrytými před světem, ale je prostě jen člověk a má nějaké ty starosti, přestože tak po většině času nepůsobí.
Následně se pak místo tancovačky, kterou Theodora zavrhne, pustí do výslechu, když vidí, jak hezky její společnost září během zmínky jistého Cassiana. Zaujme ji to, jako by to jistě zaujalo každou holku a hlavně kamarádku. Musí o tom prostě vědět víc, aby věděla, co dělat dál. Měla by zkontrolovat, jestli je pro Teddy vhodný, anebo se má uklidnit, protože to, že její kamarádka svítí jako slunce, nemusí znamenat, že je zakoukaná? Dle reakce to asi bude spíš to druhé, což je docela škoda, mohla být sranda. Mohla ho přepadnout na hřišti a provést výslech i u něj. Ano, samozřejmě ví, že je Cass sportovec, protože to ona je přece taky. Musela ho párkrát vidět a neušlo jí, že je sweet, což je další důvod, proč by po něm měla Theodora skočit a zneužít ho - ale jen v tom dobrém slova smyslu, jasně. K tomu se ale její kamarádka evidentně nemá. “A nebylo to kratší, protože jsi s tím nic neudělala?” optá se a pozvedne obočí. “Ví o tom vůbec, že jsi na něj měla kratší crush, má milá?” Pokračuje dál a zalituje, že si schovala mobil, mohla si na Teddy posvítit, aby dodala svému výslechu ten správný šmrnc. No nevadí, třeba příště!
Role se poté obrátí a tou vyslýchanou je teď ona, jen si tedy není jistá, jestli má, co zmínit. Měla by si postěžovat na toho podivína, co jí polil tričko? Ne, to asi ne, nebyla to zase taková událost. Měla by se zmínit o Tobym, ke kterému mimochodem jen letmo zabloudí pohledem přes tucet dalších lidí stojících u baru, a o jejich super mimozemské rozpravě? To se jí asi taky úplně nehodí, a tak nakonec jen nahodí úsměv od ucha k uchu a zakroutí hlavou. "Nic mě teď nenapadá," zalže, a aby to skryla, vzhlédne kamsi ke stropu, když se ozve nový song a zajásá. “Na tenhle musíme jít tancovat!” poručí radostně, šoupne do sebe asi polovinu drinku, aby jí to nevyšplouchlo, až se bude vlnit, a popadne Teddy za ručku, aby ji mohla odtáhnout na parket.