Dráždit Nancy bylo jako dráždit hada bosou nohou – mohlo vás to stát život, nebo hůře, důstojnost. Věřte, že Nancy byla schopná udělat cokoliv, aby vás zničila, a to klidně jen kvůli tomu, že jste se na ni nepěkně podívali. Většinou její zákeřnost zažívaly především holky, na nichž si Nancy dokazovala, jak je bůh ví jak lepší, o mužské osazenstvo se jednalo opravdu jen málokdy, a když už ano, rozhodně se nebála použít všechny možné zbraně; eh, obrazně řečeno, samozřejmě. Carter svůj osud zpečetil ve chvíli, kdy se na ni rozhodl otevřít svou nevymáchanou pusinku, čímž v Nancy probudil poklidně dřímající pomstychtivost, která se projevila o pár minut později. Měl mlčet, oběma by tak značně zpříjemnil večer. Stejně tak měl mlčet i barman, který jí k její smůle obsluhoval a celkovým dojmem působil, že by byl raději kdekoliv jinde, ale hlavně ne tady. Oběma bylo potřeba ukázat, jak se v přítomnosti takové dámy, kterou ona nepochybně byla, chovat a tím jim dát i cennou lekci do života. Přineseným drinkem tak zabila obě mouchy jednou ranou – Carterovi své pitíčko vylila schválně do rozkroku a barmanovi nadělala bordel, který by jakožto správná obsluha měl jít uklidit. Ach, pomsta byla sladká a ona si v ní libovala. Samozřejmě nemohla nechat své okolí, aby si myslelo, že tohle všechno udělala schválně, jak by pak vypadala v očích svého potenciálního úlovku dnešního večera? A tak s hraným omluvným výrazem a starostlivostí, která možná byla až přehnaná, se začala starat o klukův rozkrok, který bez jakéhokoliv ostychu začala sušit ubrousky. Sahala tak na velice citlivá místečka, která však pro ni nebyly žádnou neznámou [tedy, v Cartově případě ano, ale chápeme se] – ona Nancy totiž moc dobře věděla, co dělá a jaká bude asi reakce tady toho drzouna. Co si budeme, nevypadal jako prvotřídní balič, kterému každou noc zahřívala postel jiná ženština, tudíž na doteky cizí ženy v těchto místech nemohl být zvyklý, a to ho muselo velmi zneklidnit. Jasně, mohla se plést, ale to se stávalo jen málokdy a tento případ nebyl žádnou výjimkou. Na rtech se jí objevil lišácký úsměv, když ji zlodějíček popadl za zápěstí a svůj rozkrok od jejích nenechavých ruček raději vzdálil. ,,Jsi si jistý?" její šibalský výraz zase rychle vystřídal ten starostlivý, přičemž hlavinku naklonila mírně do strany. Čekala, že bude vyvedený z míry, ale nečekala, že až tak moc. Proboha, to byl beztak nějaký panic, jehož rozkroku se poprvé dotkla holka a on kvůli tomu vyšiloval! Fuu, snad se mu nestane nějaká náhodička, to by pak její pomstychtivý plán nabral úplně jiné obrátky a ona by se dvojnásobně pobavila. Teď však na smích nebyl čas, musela pokračovat ve svém divadélku, který zahrnoval zmatenou tvář vyčkávající na jeho další slova, která se jaksi nechtěla dostavit. ,,Děje se něco?" zeptala se opatrně a nakrčila čelo. Snad není nutno říkat, že uvnitř sebe bouchala šampáňo na oslavu toho, jak nad tímto ňoumou zvítězila.
Během Carterova mlčení se k nim s hadrou v ruce přiřítil barman a vytvořenou loužičku začal s tichým mumláním utírat. Nancy v tu chvíli nekontrolovatelně zacukaly koutky do stran, což se pokusila skrýt za sklenici s drinkem, který ji byl přinesen jakožto náhrada a z nějž si upila. ,,Ještě támhle," ukázala kamsi do prostoru, kde zřejmě kapičky drinky ani nedorazily, ale who cares, když se tu ten holomek tak hezky klaněl? Byl přesně tam, kde patřil – pod ní. Ale zpátky ke zlodějíčkovi, který ze sebe konečně něco vysoukal. ,,Nemůžu za to, mám nešikovné ruce," ohradila se s dotčenou tváři a svraštila obočí. ,,Obviňuješ mě snad z toho, že jsem to udělala schválně?" položila si dlaň na hruď, to aby schválně upozornila na svůj enormní výstřih, přičemž několikrát zavrtěla hlavou. Na uklidnění si zase trochu lokla svého drinku, načež vstala a vyplnila mezeru, která se nacházela mezi ní a zlodějíčkem. Pokud si totiž ten chudák myslel, že skončila, tak byl na omylu. Jeho reakce byly k popukání, takže by byla vážně škoda, kdyby z nich nevytřískala ještě víc. ,,To moc nepomáhá," poznamenala k ubrouskům, kterými si rozkrok utíral a vytrhla mu je z ruky, přičemž je hodila kamsi k zlobivému barmanovi. ,,Myslím, že bychom se měli přesunout spíše na záchodky, tam to půjde osušit mnohem lépe," řekla s naprosto vážnou tváři a ručkou opět zavadila o jeho rozkrok – tentokrát však jen letmo, skoro jako by tam sáhla nechtěně. ,,Určitě nechceš, aby si lidi začali domýšlet, co se ti asi tak stalo," vykulila oči a zatěkala pohledem k jeho kalhotám, které teď působily jako by se počůral; a na to taky Nancy narážela.

Chrisovi vážně nešlo o to, aby někoho snad svým kostýmem zaujal. Klidně by si vzal jen pásku přes oko a měl na sobě, co by mu jako první padlo do oka ve skříni. Věděl však, že Gabi bude mít určitě nějaký propracovaný kostým, a tak jí nechtěl udělat ostudu. To Gab i odcenila. Na to se Chris usmál a přikývl na to, že je Jack legenda. Tím potvrdil její slova, ale následně se prohlédl. Trochu zalitoval toho, že si přece jen nevzal tu pásku přes oko. Ale co už teď. Zvedl tedy hlavu, aby se podíval na svou sestřenici, která ho ujistila, že si může něco sundat v průběhu večera. "To se nejspíš stane nebo se možná půjdu provětrat ven." Dodal ještě a pak už se o svém kostýmu bavit nechtěl. I úsměv mu z tváře zmizel po návrhu Gabi. Nesnáší totiž focení. Ale když se na ni podíval, nemohl zkrátka odmítnout. Přistoupil tedy na focení a dokonce i pokusil o úsměv. Udělal to je, aby měla Gab radost a taky, aby matka věděla, že opravdu jde na školní akci. To totiž u něj nebývá obvyklé. Většinou je doma ve svém pokoji a čte si něco od Kinga. Dnes je ale výjimka. Nehodlá si hrát na protivu. Christopher dnes totiž není u kormidla. Mávl tedy rukou na poděkování Gabi, což značilo, že to nestálo za řeč a vyslechl si i následná slova své roztomilé sestřenky. "To jsem rád." Pověděl nenuceně a zvedl jeden koutek úst v náznaku úsměvu. Christopher by ještě určitě dodal, že by jí ho zahodil, ale Chris takový není. Ale následná debata ohledně potencionálních zájemkyň mu nebyla zrovna příjemná, a proto se k ní nevyjádřil a úplně to přešel. Místo toho se rozhodl vyrazit na cestu. Protože v případě Chrise je nejlepší možnost, jak se vyhnout debatě, která mu není po vůli, je útěk. Gabi na to přistoupila, tak se zanedlouho ocitli v garáži a mohli vyrazit na cestu. Chris byl fakt rád, že mu Gab věří a nehodlal ji zklamat, že by jel rychleji, než by měl. Opravdu se pohyboval šnečím tempem. (Ve skutečnosti tak pomalu nejel, ale Chris je zvyklá jezdit mnohem rychleji, tak mu to tak přišlo.)
I tak jim cesta netrvala dlouho a aniž by se Chris stihl vzpamatovat, byl v klubu. Nabídka welcome drinku byla tedy přijata, protože se necítil vůbec komfortně. Moc tomu ani nepřidalo, když viděl, jak jsou zde dívky oblečené. Nad tím se ušklíbl a se znechuceným výrazem se podíval na Gab. "Sbalit? To jako vážně? Spíš mi přijde, že tím ty dívky akorát dokazují, že neumí zaujmout ničím jiným, než tělem a to moc nevypovídá o inteligenci. Tím samozřejmě nemyslím tebe.. Ale.. počkej." Zarazil se Chris a ruku zvedl k bradě. Palec si o ni zespodu opřel a ukazováčkem si o ni opřel. Mírně přimhouřil oči a zakřenil se. "Takže ty chceš někoho balit, že sis vzala takový výstřih?" Zeptal se a jeho výraz se změnil. Zvedl totiž zvídavě obočí a doslova se zapíchl pohledem do Gab. Jako, klidně mohla, ale Chris by rád věděl, kdo se Gabi líbí, aby usoudil, zda je týpek její sestřenice hoden nebo ne. Rozhlédl se teda kolem sebe na zdejší osazenstvo. "Tipoval bych to na toho námořníka, anebo, že by tvůj typ byl ten zmalovaný Aladin? Vyzvídal a přitom se díval kolem sebe, až mu pohled stanul na chodícím banánu nebo co  to bylo a musel se zasmát. Pohled vrátil na Gab. "Hlavně mi neříkej, že je to ten banán?" Zeptal se se smíchem a po chvíli se smát přestal. Ruku spustil podél těla a posunul si šavli, která se při chůzi dostala, kam neměla, rty si promnul o sebe a přikývl. "Všiml jsem si, že ne všechny jsou tu tak spoře oděné." Přiznal a poté se raději se svou příbuznou odebral k baru. Nemuseli ani čekat dlouho a byli na řadě. Chris si tedy objednal energeťák a Gabi nechal vybrat si drink dle libosti. Samozřejmě, že za oba zaplatil. Nechal obsluze i dýško a otočil se na Gabi. Začala vcelku nepříjemná debata, ale vyhýbat se jí nemohl. Ovšem, další věta Gab ho nepotěšila. Ví však, že to myslela dobře, tak na ni nevyjel, jako by udělal na matku. Místo toho si nad tím tiše povzdechl. Načež zavrtěl hlavou a sklopil pohled na bar. "Ne. Jsi hodná, ale já se tam už nechci vracet. Sotva se tam objevím, vidím to všechno znovu, živě. Slyším výstřel a pak vidím otce na zemi a kolem něj spoustu krve..prostě ne!" Zavřel na chvíli oči a pak je zase otevřel a zvedl hlavu k tvářičce Gabi. "Jak jinak, pořád kují spolu nějaké pikle, aby mě přesvědčily. Zajímalo by mě, kdy už pochopí, že je to jen ztráta času." Zasmál se tomu ironicky a rozhlédl se, kde mají objednávku. Potřeboval nějak zahnat vztek. On totiž není přece Christopher, to on byl ten vzteklý. Chris ne. Pravdou ale je, že se začal svému horšímu já trochu podobat. Pár výdechy se zase hodil do pohody a poslouchal vyprávění Gab. Na to se ušklíbl. Byl to i jeho poslední rok a on pořád nějak nevěděl, co bude dělat. Proto jen chápavě přikývl a následně se na ni otočil s usměvem, když se Gabi začala bavit o prázdninách. "To mohlo být super, jsem rád, že sis to užila." Pronesl upřímně a podrbal se na hlavě, protože paruka už nebyla tak příjemná. Sundal si tedy aspoň klobouk, který si nechal viset za šňůrku na krku. "Do Itálie tě klidně mohu vzít. Dlouho jsem nebyl pryč ze států, tak by to pro mě byla příjemná změna." Navrhl a pokrčil rameny. Nepočítal s tím, že bude souhlasit, ale nelhal. Ji by vzal kamkoliv. Peněz měl našetřených dost a navíc i něco bral po smrti otce. Sám je rozhodně utratil nechtěl. Kousl se do rtu, když se zeptala na oplátku, co dělal on a nasucho polkl. Naštěstí v tu chvíli jim podali jejich drink. Chris je vzal a ten alkoholický podal Gab. Přikývl a rozhlédl se, kde bude volno. Našel jeden stůl, tak na něj ukázal a rukou naznačil, ať jde Gabi jako první. Ihned se posadil a otevřel si plechovku. Nejprve se napil, protože mu vyschlo v krku a teprve potom se nadechl. "Já byl pořád pryč. Prostě jsem vzal motorku a zmizel. Pohyboval jsem se po Nevadě, Utahu, Coloradu, ale byl jsem i v New Yorku. Domlouval jsem si, že jak vypadnu ze školy, tak budu hledat nové talenty v oblasti závodění. Je tam dost nadějných kluků, ale nemají peníze. Snažím se tedy sehnat sponzory, aby mohli jezdit." Prozradil Gab a zády se opřel o gauč. Nohu si položil kotníkem na koleno a napil se redbullu. "Kdybys chtěla a zajímalo by tě to, můžeš jet příště se mnou." Nezapomněl dodat, protože by ji klidně vzal s sebou. "A kdybys nechtěla na mašině, vzal bych klidně auto."

Když měla logicky objasněný jeho pozoruhodný kostým, pozornost zaměřila na vyjednávání ohledně svého mlčení. Lidé, kteří ji znali, automaticky věděli, že si v těchto případech dělala jen nevinnou srandu; Lacey byla už od narození taková charita, která ráda pomáhala druhým, a opravdu jen málokdy si řekla o protislužbu. Tady ji však spíše prozradily její cukající koutky, které Aksel určitě zaznamenal, ovšem i přesto ji za její mlčení nabídl svou společnost pro dnešní večer – to Lacey brala všemi deseti! Samu sebe překvapila horlivostí, se kterou jeho nabídku přijala, ale holt měla stále strach z prostředí, ve kterém se nacházela, takže v tomto případě uvítala jakoukoliv společnost. Snad jen Blainea by odmítla, ale ten tu určitě nebyl; pokaždé protáčel nad akcemi podobného typu panenky. Na souhlasná slůvka své společnosti už jen přikývla, načež se pustila do vysvětlování toho, co tu zrovna ona dělala, když Halloween úplně nemusela. Všemožně u toho gestikulovala ručkami a některé pasáže doplnila o mimické výrazy – a to ať už úšklebkem či svraštěným obočím. V jedné chvíli se však musela zarazit - Aksel totiž na své tváři vykouzlil tak vtipný výraz, že se Lacey neudržela a vyprskla smíchy. Vypadalo to, že jeho chuťové pohárky právě poznaly krásy míchaných drinků, které svou chutí občas dokázaly pěkně překvapit. Ona sama koktejly zbožňovala, tvrdý alkohol jako takový totiž moc nemusela, ale v kombinaci s džusíky a všemožnými sirupy jej snesla. ,,To máš tu Black Widow? Pak ji asi taky ochutnám!" v očkách se ji při tom prohlášení samotným natěšením zajiskřilo a ona s chutí upila ze svého Mad Hatter Martini. Pak se pro změnu pozornost obrátila na její katany, které vytáhla z pouzdra a blíže je ukazovala Akselovi. ,,Pravda, třeba nějakého klauna," pokývala souhlasně hlavou a při zmínce děsivého cirkusového baviče se kolem sebe ostražitě porozhlédla. Fujky. Asi by vážně nezvládla, kdyby se tu někde kolem ní mihl Pennywise. Aksel si mezitím detailně prohlížel její plastové katany, což Lacey přišlo rozkošné – hlavně tedy ta jeho fascinovanost něčím tak obyčejným. ,,Klidně ti je nechám, stejně bych je po Halloweenu hodila do koše," nabídla mu s pobaveným výrazem, když viděla, s jakým zájmem si je prohlížel, načež katany schovala zpátky do pouzdra.
Jejich konverzace se pro změnu zaměřila na Akselovu společnost, kterou mu z dalekého Ruska dělal Arthur, kterého Lacey sice moc neznala, avšak věděla, že jsou ti dva nerozlučná dvojka. Sama moc dobře věděla, jak by strádala, kdyby ji odjela její drahá Sof – netrávily spolu sice každý den, ale bylo by divné ji přestat najednou vídat a myslet na to, jak daleko se od ní nachází. Určitě by si pár dní i pobrečela. Kluci byli v tomhle ohledu složitější, věděla, že nejsou tak citlivé jako ony, a pokud byli, tak to nechtěli dávat najevo, protože by je většinová dnešní společnost odsoudila. Pokud kluk brečel, automaticky se pokládal za slabocha, což bylo samozřejmě špatně. S vroucí empatií se tak Aksela zeptala, jestli mu Arthur chybí, přičemž mu konejšivě položila ručku na rameno, čímž výrazně zesílala svůj výjev starostlivosti. Aksel se z toho zdál být překvapen, nebo byl možná spíše rozhozen, to těžko říct, každopádně Lacey doufala, že ji se svou odpovědí nebude lhát. Když mluvil, tak mu s vážným výrazem koukala zpříma do očí a u toho nepatrně přikyvovala. ,,To je dobře," poznamenala a pousmála se – bylo by totiž dost smutné, kdyby nebyli v kontaktu vůbec. ,,A s tím kinem… tam klidně někdy zajdu s tebou, pokud se nebude jednat o horor," navrhla mu tentokrát už s širokým úsměvem. Nenavrhovala to z lítosti nebo tak, Aksel byl fajn, takže by jí nevadilo s ním strávit nějaký večer v kině i kdyby tu Arthura stále měl. Byla holt kamarádská, dokázala se bavit skoro s každým, což nebyla vždy dobrá věc – někteří kluci si z toho vyvozovali své a ona se tak kolikrát dostala do nepříjemných situací. To však u Aksela určitě nehrozilo. Ani nyní, když se s ním vydala na lov kostýmů, nepředpokládala, že by na ní něco zkoušel, což byla u kluků vítaná změna. Budou se jen bavit, zasmějí se a užijí si fajn večer!
Pevným stiskem svírala Akselovu ruku a očkama putovala po svém okolí za účelem najít ten nejsuprovější, a pak taky ten nejdivnější, kostým. ,,To bude ale pěkně těžké, protože skvělých kostýmů je tu hodně!" prohlásila po letmém zmapování svého okolí a nepatrně se nad svou poznámkou ušklíbla. Nebylo to tu zase tak děsivé, a když už se tedy stalo, že viděla nějaký ultra strašidelný převlek, rychle od něj odvrátila pohled a snažila se na něj nemyslet. Světě, div se, zatím to zabíralo! S Akselem se pak taky podělila o svůj postřeh se sexy kostýmy, přičemž ji stále nepřipadalo ani trochu divné, že svírala jeho ručku – pro ni to byl holt malý fyzický kontakt, který byl v jejím případě vítaný a spíše, než aby to brala za zamilované gesto, jej pokládala za přátelské. Navíc ji to hezky uklidňovalo. Už už se chystala Akselovi ukázat jeden z divných kostýmů, když se zničehonic zastavil a ona tím pádem taky. Týpek s divným kostýmem se tak ztratil někde v davu a Lacey se ve tváři mihlo zmatení. Proč zastavili? Naštěstí ji Aksel hned na to vše vysvětlil a ten důvod byl tak hezký, že ji přiměl k uculení a tichému uchechtnutí. ,,Aww, to je od tebe hezké!" řekla se stálým culením a pár kroků od něj odstoupila, aby mohl na mobil zachytit celý její kostým. Její sluníčkovský výraz rázem vystřídala veškerá drsnost, kterou se snažila doladit svým postojem. Jednou rukou dokonce sáhla na katanu, aby to působilo, že se jí chystá vytáhnout z pouzdra a použít na všechno zlo. Pak se ještě po souhlasným přikývnutí vyfotila přímo s Akselem, ovšem tentokrát na fotce nasadila úsměv, aby jim to hezky slušelo. ,,To by ti jako nevěřil?" zeptala se pobaveně hned poté, co Aksel jejich ksichtíky zvěčnil, a trochu si upila ze svého drinku, který ji pomalu, ale jistě, docházel. Samozřejmě se i podívala na fotku, kterou Aksel pořídil a lehce se ušklíbla, když viděla, jak se tam tváří – no jo, sebevědomí nebylo její silnou stránkou, ale na druhou stranu se alespoň přijala. ,,Sekne ti to," zhodnotila jeho výraz na fotce a šibalsky na něj mrkla. Pak už se oba opět začali věnovat kostýmům a vydali se na lov. Bylo to vážně těžké, málokdo byl tak odvážný, aby si na sebe navlíkl kostým, který by jej ztrapnil. Snad každý si chtěl i v kostýmu připadat sexy. Začínala už mít pocit, že je slepá, když pohledem přebíhala z jednoho kostýmů na druhý, což se naštěstí nedalo říct o Akselovi, který učinil skvělý objev – kluka v kostýmu banánu! ,,No tak ten nemá chybu!" zasmála se, když si obří banán prohlédla a uznale pokývala hlavou. Jo, přesně tohle chtělo enormní dávku odvahy, za což Jude získal její obdiv. Mezi divné kostýmy se to však bohužel neřadilo, a tak museli pátrat dál. Než však stačili cokoliv dalšího najít, Aksel se hlasitě zasmála a tím upoutal její pozornost. Se zvědavým výrazem k němu přicupitala a prohlédla si fotku, která mu přišla asi od Arthura. I ona vyprskla smíchy, protože tohle byl vyloženě kandidát na The weirdest costume in the universe. Nic takového samozřejmě neexistovalo, ale chápeme se… ,,To asi netrumfneme," přiznala s tichým povzdechnutím a dopila zbytek svého drinku, načež prázdnou skleničku odložila na nejbližší stolek. Právě tam se potkala s Tinkerbell, což byla skvělá Disney postavička, ale… v tomhle případě se jednalo o hodně divný kostým. Rychle Akselovi poklepala na ramínko a ukazováčkem ukázala na těhotnou Tinkerbell v podání muže. ,,Foť, honem!!" přikázala mu horlivě a s jistou hrůzou v očích pozorovala kostým, na který teď měli úžasný výhled.
Po boku Aksela strávila celý zbytek večera a díky otupělosti alkoholem nakonec úplně zapomněla, že se kolem ní nachází všemožné příšery z hororů, které tolik nesnáší. Ani si nepamatovala, kdy naposledy se tak neskutečně bavila - ale to asi proto, že úplně vytěsnila z hlavy Blainea, jejího ex, nebo taky proto, že její hlavinka se momentálně zabývala divnými kostýmy, kterých našli s Akselem nespočet. Tahle hra byla mnohem lepší než nějaké popíjení u baru a mluvení o tom, jak se má dobře, i když nemá; jo, stále se přes rozchod úplně nepřenesla, ale bylo to samozřejmě každý den lepší a lepší, holt to chtělo čas. Asi už byla smířená s tím, že všechno jednou skončí a ani tahle akce nebyla bohužel výjimkou. DJ upozornil na odehrání posledního songu a většina lidí se začala hrnout k odchodu. ,,Bylo tu super!" zajásala Lacey v opileckém oparu a zazubila se. ,,Slib mi, že se nevidíme naposled," varovně vztyčila ukazováček a na pár sekund mu věnovala vážný výraz. Pak se i oni dva rozešli k východu a jelikož oba bydleli ve spolcích, rozešli se právě k nim - nač totiž utrácet za taxík, když se můžete projít nočním San Franciscem? S Akselem po cestě probrali nespočet témat od seriálů a filmů až po knížky, o kterých nadšeně povídala hlavně Lacey. Vlastně celkově povídala hlavně ona, ale to asi nebylo žádným překvapením. Ke spolkům se dostali až při východu slunce, který pár minut obdivovali, načež se Lacey rozhodla, že už vážně půjde, protože jinak tu usne vestoje na ulici. Líbla Aksela na tvář, ještě jednou mu poděkovala za legendární noc a s veselým úsměvem na tváři se rozešla k velkým dveřím dívčího spolku, ve kterých nakonec zmizela.

Může působit jako naivní trouba, to ano, a možná se tak občas i chová, rád totiž dává lidem šanci, dvě, a když má dotyčného opravdu rád, tak i tři, ale není tak naivní, aby mu nebylo hned jasné, že to celé tahle růžová princezna zosnovala schválně - polila ho schválně! Je si tím jistý, i když se tváří jako andílek a snaží se být hrozně nápomocná. Je to vidět v lesku jejich očí a v její prospěch nemluví ani její předešlé chování k barmanovi. A co teprve ten lišácký úsměv, který mu věnuje ve chvíli, kdy ji popadne za ručku. No prostě by musel být úplně pitomý, aby mu nedošlo, o co tu jde. "Naprosto jistý," ujistí ji, že ví, co dělá a jeho rozhodnutí je více než správné. Sahat na něj ještě chvíli, postaví se mu v rozkroku stan a.. no, nechce to radši ani domýšlet! Naštěstí zasáhl včas, vše je tedy, jak má být. Jako správný psycholog - budoucí psycholog -, by si měl samozřejmě říkat, že je to všechno lidské, normální a podobně, ale tahle myšlenka se k němu teď prostě nedostaví a navíc jde hlavně o to, že jí nechce dopřát zadostiučinění, anebo aspoň ne ještě větší, protože si umí představit, že se tahle dáma živí už jen z toho, jak nervózně vypadá. Nemluvě o tom, že je neschopný ze sebe vysoukat jakákoliv další slova, čímž ji dovede k té hloupé, převážně však provokativní otázce, jestli se něco děje? Stiskne rty v úzkou linku a zavrtí hlavou - jistě působí přesvědčivě.  "Nic.. nic se neděje," vysouká ze sebe konečně a zamračí se, takže určitě vypadá hrozivě.
Pak se vedle nich objeví barman s hadrem, což je svým způsobem úleva, protože se tak dostane dál od té ďáblice, když mu uhýbá z cesty, aby to tam mohl vytřít, a zároveň je mu ho chudáka líto. Jeho mumlání přes hluk sice neslyší, ale to ani nemusí, aby si domyslel, že se tu před nimi jen nerad sklání. A do toho si slečna usmyslí, že ho bude ještě komandovat, anebo spíš zase. Protočí nad tím oči. "Já bych řekl, že vidí," ozve se znovu na jeho obranu, protože mu asi jednou polité kalhoty nestačily. Nemůže mlčet, když vidí špatné zacházení. Co by to byl za člověka? Nekoukalo by se mu pak dobře do zrcadla. Jedna věc je neurvale žádat o pití a druhá někoho ponižovat, to už mu moc vtipné nepřipadá. Zakroutí nad tím hlavou a popadne ubrousky, když si vzpomene, že i on by měl cosi utírat - svůj rozkrok. Neodpustí si přitom otázku, jestli bylo opravdu nutné ho polévat, načež se dívka pustí do dalšího divadélka. Prý jestli ji obviňuje z toho, že to udělala schválně? Krátce se zasměje, nato opět zvážní a přikývne s výrazem říkajícím obviously. Poté skloní pohled ke kalhotám a užuž se je chystá utřít, když si všimne, že se k němu ta nezbednice přiblížila. Koukne kolem sebe, hledajíc barmana - kam kruci zmizel? -, než svůj pohled ukotví v dívčiných očích. Ubrousky, co mu vytrhne, nechá plavat. Proč je tak blízko? Co dalšího mu chce udělat?! A proč se už neuklidní?! Zažil horší věci, nějaká drzá holka ho přece nemůže tolik rozhodit. Rakovina je mnohem větší mrcha, než kdy bude tahle! Odloží tedy obezřetný výraz a přimhouří očka. Pokouší se působit odhodlaně, silně a prostě jako chlap, který se ničeho nebojí ani ruky šmátralky, kterou mimochodem opět ucítí na citlivém místečku! Je tak rád, že nemůže slyšet jeho srdce, které o jeho síle, jak se zdá, není zase tak přesvědčené - buší jako o závod. Asi doufá, že prorazí hrudní koš a uteče tak daleko, jak jen to půjde. Lví srdce ho asi nikdo nazývat nebude, co? "Měli? Jako my dva, spolu? To určitě," řekne a ušklíbne se, dál se nutíc do toho, aby před ní už neustoupil ani o milimetřík. Je na to zvyklá, že? Že jí všichni ustupují; bojí se jí. No, tak on ne, nebo ne tak moc! Je na to bláznivý dost. Nechce tím ovšem samozřejmě říct, že by jí nějak pohrdal, spíš se bojí, co by mu udělala, kdyby byli sami. Strčila mu hlavu do záchodu? To ale nemůže říct nahlas, takže ji nechá, aby si o tom myslela, co chce. Vlastně mu ani nebude vadit, když si domyslí něco, co ji naštve. Zasloužila by si to. "Víš, věc se má tak, že je mi úplně jedno, co si o mně lidi kolem myslí," pokračuje pak s tvrdohlavým odhodláním a stejně tak se jí opravdu snaží nekouknout do výstřihu. Pokazil by tím celý svůj výstup. Ale je to teda vážně těžké! Proč musí být ta potvora přitažlivá? A proč si to vůbec o ní myslí? Měl by být znechucený. Povaha před vzhledem a tak! Za to beztak může příroda.

Když se potkali přede dveřmi spolku, pochválili si kostýmy (Gab dokonce ukecala Chrise ke společné fotce – velmi cenná památka!) a za doprovodu konverzace se přesunuli k jeho motorce, aby se dopravili na akci, protože není čas ztrácet čas! Tímto heslem se řídili i v klubu, hned u vstupu vypili welcome panák a zanedlouho mířili na bar, efektivita v praxi. V baru je ovšem čekalo překvapení v podobě odvážných kostýmů dámského osazenstva. Tedy, Gab by tím nijak překvapená nebyla, protože jak by řekla Cady z Mean Girls, Halloween je jediným dnem v roce, kdy se dívky mohou obléct velmi lascivně a nikdo jim to nevyčte, nicméně Chris na tuto realitu připraven skutečně nebyl. Snažila se ze všech sil mírnit jeho šok, aby chudák bratránek nemusel sehnat pirátské pásky na obě oči, nebyla si ale vůbec jistá, jak se jí to daří. „Ale občas chce člověk ocenit i vzhled… řekla bych, že v tom ideálním stavu tvůj partner oceňuje tebe uvnitř i zvenčí, tady holt jen začínají tím venkem…“ snažila se dál vysvětlit dnešní oblečky, situace se ovšem záhy obrátila proti ní, nečekaný vývoj událostí. Pobaveně se zasmála a zakroutila hlavou jasně značíc, že dnes doopravdy nepřišla nikoho balit, naprosto ignorujíc ten jeho detektivní výraz, kterým ji zkoumal. Než stihla uvést věci na pravou míru i slovně, začal Chris skenovat klub a hledat jejího potenciálního nápadníka, jak záhy zjistila, a čistě pro zábavu se k němu rozhodla přidat. „Námořníka… to bude asi Darren, ten není k zahození, to je pravda…“ broukla s pobaveným úsměvem, ačkoliv jí něco říkalo, že po prozkoumání jeho sociálních sítí by se Chrisovi příliš nezamlouval, „a Aladin, to vypadá na Noaha, taky pěkný, ale s tím bych si asi nerozuměla,“ sama si nebyla jistá, co vedlo k jejich neporozumění na Flickru, ale vznikla jim v komentářích pěkně divná chvilka, přitom mu jen chtěla pochválit psa! Noah každopádně nebyl ideálním kandidátem, pokud by vůbec někoho hledala. Po tomto zhodnocení dnešního výběru se ale rozhodla bratránka přestat trápit a objasnit, jak to s tím balením dneska má. „Každopádně ne, nepřišla jsem nikoho sbalit, to bych sem přece nešla s tebou,“ rýpla si do něj s úsměvem a rozverně jako dítě na něj mrkla. No dobrá, chtěla to objasnit, ne si dělat legraci, tak se k tomu přesunula. „Takže ne, ani banán to není,“ ulevila mu a musela se tomu kostýmu zasmát. Nechystala se ho sice balit, ale zajímalo by jí, kdo si takovou šílenost oblékl, jistě je s takovým člověkem velká zábava, jen v jeho obličeji nebyla poznat žádné známé rysy, a ani tu blondýnu, se kterou se tu nacházel, nepoznávala. „Ale ne, teď vážně, vztah nehledám, mám skvělé přátele, vedu dívčí spolek… končím školu, myslím, že ke spokojenosti nepotřebuju žádného chlapa,“ ušklíbla se, „samozřejmě kromě tebe,“ dodala ještě se sladkým úsměvem a lehce ho pohladila po rameni. Pravdou bylo, že vztah skutečně nehledá, ale ne protože by ho nepotřebovala, jen se bojí, že by zase někomu ublížila a mít na triku druhého Olivera… to by si skutečně nemohla odpustit. Ráda by řekla, že se poučila ze svých chyb, ale zdálo se jí, že je stále stejně nápomocná a stále by se pro druhé rozdala. Snaží se od střední pracovat na tom, aby toho nikdo už nemohl zneužít, a skutečně by chtěla říct, že je na dobré cestě, nehodlá to však riskovat… a to i přestože jí svým způsobem chybí mít někoho blízkého, se kterým by mohla trávit večery a v jehož objetí by mohla usínat. Raději se zaměřila na ty více oděné dívky v baru, na které hrdě Chrise upozornila, a šťastně se usmála, zdálo se totiž, že možná díky nim pro něj nebude toto místo takovým utrpením!
Po objednání opravdu roztomilého drinku se nálada prudce změnila, no nebránila se tomu. Sice nerada poslouchala o tom, jak se zcela marně montuje Chrisova mamka do jeho života – protože jí to mrzelo, jinak svého bratránka vyslechne vždy ráda, ale pokusila se ho nějak rozveselit, či mu alespoň nabídnout pomocnou ruku. Není ale studovaným psychologem, takže netuší, že se tak úplně netrefila. „Chápu,“ lítostivě k němu natáhla ruku, aby ji položila na jeho rameno a ve snaze být uklidňující mu rameno lehce hladila palcem. „Podpořím jakékoliv tvoje rozhodnutí,“ dodala ještě a jemně se na něj usmála, když opět otevřel oči. To se snažila vyjádřit i předtím, ale vzhledem k jeho neurčité reakci se rozhodla vyjádřit svou podporu ještě příměji, protože na rozdíl od jejich matek, ona se rozhodně neplánovala snažit jej do ničeho natlačit. „Doufám, že brzo,“ povzdechla si a stáhla svou ručku zpět z jeho ramene. Přemýšlela, zda by něčemu pomohlo, kdyby promluvila se svou mamkou, obávala se, že by to ale věci spíše zkomplikovalo a bylo by pro ni ještě těžší vyhnout se jejich pletichaření, kterému se prozatím vyhýbá hlavně tím, že není příliš doma a většinu času tráví ve spolku. Raději se rozpovídala o svých nedávných zážitcích, aby odlehčila téma, a spokojeně se usmála, čímž potvrdila Chrisova slova. Ano, léto si skutečně užila, ale představa výletu do Itálie ji naprosto nadchla, rázem se jí rozšířil úsměv a očka zazářila. „To zní skvěle! Sice je ještě brzo něco plánovat na příští léto a během školního roku to asi úplně nepůjde, ale ráda se pak na něčem domluvím,“ myšlenky se jí rozjely do všemožných směrů a nestačila své nadšení krotit, už byla deset kroků napřed, nakonec se ale zklidnila, protože léto přeci jen nedávno skončilo, skutečně by neměla tolik předbíhat… ale Chris si mohl být jistý, že se mu ohledně toho v budoucnu ozve! Usadili se se svými drinky k jednomu volnému stolku, u kterého se otázka o prázdninách obrátila na Chrise a ona se zájmem poslouchala Chrisovo vyprávění a nestačila se divit. Že zmizel, o tom slyšela od mamky, ale cíle jeho cest se dozvěděla až teď. „Páni, nevěděla jsem, že máš takového…podnikatelského ducha?“ obdivně jí poskočilo obočí, ačkoliv si nebyla jistá, jak tuto aktivitu přesně nazvat. „Ale přijde mi to super, navíc myslím, že pro tebe muselo být fajn, jak jsi projel víc míst, ne? To muselo být příjemné,“ úplně si ho dokázala představit, jak se na motorce prohání mezi státy, to k němu perfektně sedělo, a doufala, že si alespoň mohl odpočinout od situace doma, to by mu přála. „Fakt bych mohla? Znělo to zajímavě,“ široce se usmála a pohodlně se opřela na svém místě. „No, takovou dálku jsem na motorce nikdy nejela, nebude to i pro tebe nepohodlný?“ zajímala se a odpila ze svého drinku, který byl mimochodem skvělý! Věděla, že Chris jezdil o něco jinak, když jezdil bez ní, proto si ani nebyla jistá, zda by si takovou jízdu užil, a rozhodně by mu nechtěla ztěžovat podmínky. Ještě chvíli pokračovali v rozhovoru, ale jak došlo Gab pití, s jasnou výzvou se zahleděla na taneční parket. „Nedáme tanec?“ optala se bratránka, sama příliš neoplývající nadějí, že si s ní zatančí. Byla připravená si trsnout na pár písniček sama a pak se k němu vrátit a rozhodně by mu to nijak nevyčítala, přesto ale chtěla zkusit se zeptat – protože za zeptání člověk nic nedá. Ať už šla sama (respektive se připojila k nějaké partičce na parketu) nebo šel Chris s ní, pár písniček si užila, než se zase vrátila stranou trochu popadnout dech. V podobném duchu se nesl i zbytek večera, na chvilku zaskočila na parket, dala si minimálně ještě jeden halloweenský drink a tlachala s Chrisem, než na sobě začala cítit únavu. I Chris si její únavy všiml, navrhl tedy ukončit jejich výlet a vrátit se zpět do spolků, s čímž ochotně souhlasila. Večer si užila naplno a přeci se má odcházet v tom nejlepším, ne vydržet co nejdéle. Cesta do spolku jí utekla v mlžném oparu alkoholu a najednou stáli u dveří do holčičího spolku. „Díky, byl to super večer,“ s těmi slovy se s bratránkem ještě objala a rozloučila se, načež zalezla do spolku a namířila si to rovnou do svého pokoje.

Její večer se rozhodně nevyvíjel tak, jak plánovala, ovšem ona si jej i přesto náramně užívala. S podivíny se snad nikdy nezahazovala, byli kvůli svým chytrým kecům neskutečně nudní a v posteli stáli za hov… ehm, za nic, protože neměli dostatek zkušeností. Nač tedy s nimi ztrácet svůj drahocenný čas, když s nimi stejně neplánovala zakončit svůj večer? Tady zlodějíček byl však jiný – na první dojem působil jako štěňátko, které vyděsíte nevinným bafnutím, ovšem jeho ostrý jazýček říkal něco jiného. Svým způsobem jí ho bylo líto, protože ten chudák si neuvědomoval, na koho si tu tak drze dovolil otevřít pusu; mělo to svoji cenu, vysokou, a ta musela být splacena. Nebylo tedy žádnou náhodou, že se o pár minut později objevil v jeho rozkroku její drink a následně i její ručka, která šmátrala po citlivých místečkách. Tvářila se u toho tak nevinně a starostlivě, že nikdo v jejich okolí její pomstychtivý plán nezaznamenal a ona si tak mohla libovat v jeho průběhu; bohužel však ne dlouho. Zlodějíček totiž její zvědavou ručku chytl a ujistil ji, že usušení svého rozkroku zvládne sám – sooo boring! Na druhou stranu měla přesně takovou reakci asi čekat. Ručku tak stáhla zpátky k tělu, ovšem svá očka z něj nespouštěla; byl nervózní a šlo to hodně vidět. V té chvíli bylo Nancy jasné, že to ručkou šmátralkou neskončí, protože tady se zlodějíčkem bude ještě kopec srandy, a tak se svým divadélkem pokračovala. Stále chtěla působit jako starostlivá spolusedící, a proto se jej zeptala, jestli se něco neděje – on už ji tedy zlodějíček určitě prokouknul, ale to ničemu nevadilo, hrát si s ním mohla stále. Nad jeho hrozivým zamračením, kterým doplnil svou odpověď, se měla chuť zasmát, v tu chvíli bylo opravdu těžké držet vážnou tvář, protože vypadal jako vzteklá čivava. Naštěstí se však udržela a na jeho slova jen vážně kývla hlavou.
Celé situaci nasadil korunu barman s červeným kyblíčkem, který k nim přišel vytřít zbytky vylitého drinku. Nancy při tom pohledu samotnou radostí poskočilo srdíčko. Vyhrála nad oběma! A pak, že tu panuje nějaký patriarchát nebo co. To určitě. Taková paka. S vítězoslavným úsměvem pohodila svými zrzavými vlásky a jako by toho nebylo málo, ještě barmana upozornila na neexistující loužičku kousek od nich – to aby na té zemi, pod ní, setrval o něco déle. Do toho se však opět vložil zlodějíček, který zvolil opravdu špatný kostým, protože se na bad guye, kterým zlodějové byli, fakt nehodil. Jinak by si ten pohled na barmana užíval s ní. ,,O tom silně pochybuji," střelila po něm vražedným pohledem a přimhouřila oči. Zdálo se, že její pomsta nebyla ani zdaleka tak efektivní, jak doufala, což bylo svým způsobem zklamání, ale na druhou stranu lákavou výzvou. Stejně tak ji naoko pohoršilo jeho obvinění, které naznačovalo, že na něj drink vylila schválně. Fajn, hloupý nebyl, ale pokud si jen na vteřinu myslel, že nad ní dokáže zvítězit, hluboce se mýlil. Jako největší chudinka se ho s psíma očkama a dlaní položenou na prsou optala, jestli si snad nemyslí, že to udělala naschvál. Myslel. Tak to bylo skandální! Pro okolí, samozřejmě, jinak se uvnitř sebe náramně bavila. Byl tedy čas na realizaci dalšího plánu, který ještě neměla domyšlený, ale tak… ono stejně záleželo, jak bude tady ňouma reagovat. S chutí si upila z drinku, načež vstala a přesunula se blíže k němu. Vytrhla mu ubrousky z rukou s tím, že to stejně jeho rozkrok neusuší a s vážnou tváří mu navrhla přesunutí na záchodky. Tam si přeci jen bude moci troufnout na značně peprnější věci. Přišlo však překvápko v podobě jeho odmítnutí, které ji zaskočilo; samotným naštváním stiskla rty pevně k sobě a mírně se zamračila. Že by byl gay?! Vždyť mu tu sahala do rozkroku a navrhla přesun na soukromé místo! Ona! Stihl si ji vůbec prohlédnout?! Hmm, čas na změnu plánu. Párkrát zamrkala a loktem se opřela o bar, přičemž ho sjela svlékacím pohledem. ,,To je sexy," zhodnotila jeho ledabylost vůči okolí a okatě se zakousla do spodního rtu. Ve skutečnosti ji to samozřejmě sexy nepřišlo, protože mu to jednak nevěřila a jednak by každému chlapovi mělo záležet na tom, co si o něm jeho okolí myslí. Tady se však jednalo o její plán, takže… ,,No tak fájn!" pronesla zničehonic hlasitě a povzdychla si. ,,Udělala jsem to schválně, protože jsem s tebou chtěla začít konverzaci!" na tváři vykouzlila něco jako omluvný výraz a několikrát zamrkala svými dlouhými řasami. ,,Odpustíš mi?" nakrčila čelo a natáhla ruky k jeho masce, kterou plánovala sundat, aby si ho mohla konečně pořádně prohlédnout. Pokud bude za něco stát, třeba bude hoden ji dnešní večer zahřívat postýlku a ona se alespoň pobaví nad jeho nervozitou. Stejně by dnes už nic lepšího, asi, neulovila.

Kath cuknou koutky a tak si raději promne rty, aby to nevypadlo jakože se Sethovi vysmívá. Zavrtí hlavou a šťouchne do něj ramenem. "Ale no tak, děláš, jako bys mě neznal. Já a urážet tě? Jen si tě dobírám." Mrkne na něj a doufá, že tím mu spadne z jeho tváře ten výraz, který v ní momentálně má. Ví totiž, že se umí i bavit a podnikat s ní šílené věci. Dnes to ale vypadá, že nemá náladu. Nebylo by tedy možná od věci mu ji nějak spravit. Možná by to bylo lepší, než si ho dobírat, protože na to on očividně dnes nemá buňky. Přešlápne si z jedné nohy na druhou a nakloní hlavu lehce ke straně. Nakrčí čelo a změří si ho pohledem. "Dnes mi přijdeš nějaký přešlý. Bývá s tebou větší zábava." Pronese nakonec a hlavu zase narovná. "Copak? Někdo ti nezaplatil nebo co se stalo našemu Sethíkovi?" Svěsí spodní ret v náznaku lítosti, ale nevydrží jí to moc dlouho a to i z důvodu další věty, kterou Seth řekne. Zasměje se tomu a mlaskne. "Nooo, já nejsem tvoje zas tak častá zákaznice." Řekne a uchechtne se. ..Ale věrná jsem, to je pravda. Za nikým jiným bych nešla." Dodá ještě se zazubením. Pravdou je, že by Kath za jiným dealerem nešla, protože by mu nevěřila.
Dvojsmysly a Kath? To moc nejde k sobě. Na to musí mít náladu. Snaží se to tedy nejdřív obrátit, ale Seth si nedá pokoj. A vlastně, proč by s ním nemohla na chvíli tu hru hrát. Proto, když zazní z úst Setha další dvojsmysl, Kath zvedne obočí a změří si ho zkoumavým pohledem od hlavy až k patě a pohlédne mu do očí. "Opravdu? Nepovídej. Většinou to bývá spíše opak toho, co kluk tvrdí" Neodpustí si a uchechtne se tomu. Je to totiž tak. Když kluk tvrdí, že má v kalhotech dělo, nebývá to pravda. Ale ne, že by Kath chtěla zkoumat, co tam má Seth. To vůbec. Ale přiblížit se ho nechá. Ale to by nebyla Kath, aby mu nedala jasně najevo, že takto ne. Seth se dokonce i omluví. To ji docela překvapí, protože to on běžně nedělá. Trochu ji tím vyhodí z komfortní zóny, že není schopná slova. Po chvíli zamrká řasami a nadechne se. "V pořádku. Jen nemám ráda, když mi někdo narušuje osobní prostor." Vysvětlí mu a pak už se k tomu dál nevrací.
Ani nemusí, protože se přesunou do tmavého koutku, kde si může Kath beztrestně zahulit. Ale nerada hulí sama, a proto nabídne i Sethovi, kterého to pobaví. Nechá ho se smát a pak se na něj zaměří, když vyřkne poznámku, která je vlastně i pravdivá. Kath se uculí a chtě nechtě musí dát Sethovi za pravdu. "Hmmmm, vlastně jo. Tak nějak jsem si zvykla, že když jsem v průseru, tak s tebou." Zasměje se tomu také, protože je to holý fakt. Tady na univerzitě, když něco vyvedla, tak původcem toho byla tráva a nebyla v tom sama, nýbrž se Sethem. Možná i z toho důvodu se rozhlédne kolem, jestli je přece jen někdo nesleduje a Seth zatím mluví dál. Pohoršeně se na něj otočí a prstem ukáže na sebe. "Já tebe? Řekla bych, že jsi dost zkažený i beze mě." Řekne a vyplázne na něj jazyk. Následně se ale usměje a posadí se vedle něj. Shot samozřejmě neodmítne, ale protože ho už dlouho neměla, tak není na takovou dávku zrovna připravena. To způsobí zakuckání, které Seth okomentuje. Kath vypustí velký oblak kouře a dlaň si položí na hruď. Snaží se to rozdýchat, což se jí i nakonec povede. "Nedělej z toho drama. Jen jsem si dala trochu víc, tak mě to pokopalo." Poví, když zase popadne dech a dávení přestane. Proto taky nabídne Sethovi shota na oplátku. On ho ale nepřijme. Potáhne si klasicky a Kath ho sleduje. Stav se začne dostavovat a ji napadne, že vlastně neví, co Seth studuje a čím chce být. Nejlepší, jak se to dozvědět je tedy se zeptat a to taky udělá. Jointa si převezme a potáhne si, zatímco Seth odpovídá. Dá si slabého šluka a ani ho v sobě nedrží moc dlouho. Vyfoukne a otočí se na Setha. Udiveně jí vyjede obočí nahoru a mlčí. Čeká, jestli řekne víc nebo ne. Seth se rozmluví a Kath ho se zájmem poslouchá. Nechá ho domluvit a pak pískne. "Páni. Jako ne, že bych si myslela, že budeš dělat to, co děláš, ale na znalce umění bych tě netipla." Poví mu pravdivě a pak se zamyslí, že na chvíli uhne pohledem. Po chvíli na něj zase vrátí pohled a nakrčí čelo. "Takže ty budeš ten, co říká Vyvolávací cena tohoto obrazu je tolik a tolik nebo budeš někde v pozadí to celé řídit?" Zajímá se dál, protože to jí přijde vážně zajímavé. Podá mu zase jointa a pokrčí se smíchem rameny na otázku, na kterou ani nezní přesnou odpověď. "Já ti ani nevím. Znám tě už nějakou dobu a vlastně toho o tobě moc nevím." Řekne mu vážně a zadívá se na něj. Za to může ta tráva, že se na něm Kath sekne. Netrvá jí to ale moc dlouho. Cuknou jí koutky do stran. "Myslel sis, že si tě budu celou dobu jen dobírat? Jsi zklamaný" Zasměje se a zavrtí na tím hlavou. Kath se cítí také najednou uvolněně a nemá ani potřebu do Setha nějak rýt nebo si ho dobírat. Ale třeba se ta rýpavá nálada zase po chvíli dostaví. Kdo ví...

Samozřejmě, že jí toho Seth moc neprozradil a když už se o něm měla dozvědět něco víc, najednou jí vzal jointa, potáhl si a pak s jedním slovem prostě zmizel. Kath tam seděla sama, nechápajíc, co se stalo. Nakonec si jointa dokouřila a vstala. Šla se bavit, jako to měla v plánu se Sethem, ale když neměl zájem provést nějakou lumpárnu, musela si vystačit sama. Ani ho už nehledala. Prostě si zatančila, dala pár drinků a potom se prostě dopravila do spolku. Dala si sprchu, odlíčila se a v posteli okamžitě usnula..
>>>>>>> konec

Alkohol pro ni není o chuti, to by ho jinak nepila, většina tvrdého alkoholu je totiž odporná, anebo aspoň jí to tak připadá. Nejspíš proto si taky nechala namíchat Cuba Libre; sladká Cola chuť rumu trochu zjemní, nebo by ji určitě zjemnila, kdyby si tam nepřilila panáka navíc. No, to úplně nedomyslela, ale to nevadí, pořád to není čistý rum a to je důležité. Zakroutí tedy hlavou, dávajíc najevo, že jí nejde o chuť a zvedne ruce do výšky, aby kamarádce došlo, že jí zajímá jen stav bez tíže, což Teddy dle úsměvu pochopí, takže jistě není potřeba dalšího vysvětlování. Alkohol tak může jít konečně stranou a udělat místo pro nové téma, kterým je Cassian a city, které k němu Teddy chová - anebo nechová, jak se Maddie snaží nakecat. Nevěří jí to, alespoň ne hned, proto jí taky začne pokládat další a další otázky, na které však dostane jen dosti neuspokojivé odpovědi. Čekala, že spolu podniknou nějakou misi, jak Casse svést, jak ho dostanou tam, kam Teddy chce a ono nic! Ráda by si hrála na jejich amora, vymýšlela jim všechna ta náhodná setkání, pomohla své kamarádce s výběrem oblečení. Ach! Myška by získala svého prince a pak by spolu žili šťastně až do smrti, nebo minimálně dokud by se nezačali vzájemně štvát. Jaká hezká představa, která se ovšem začne rozplývat s každým dalším slovem šedé myši stojící před ní. Nesouhlasně vyšpulí rty. “Není to ale škoda? Nemusí to být zrovna Cass, ale co ti ostatní? Říkala jsi, že se ti to stává často, ale.. kde je nějaký ten mužský? Některý z nich klidně mohl být tvá spřízněná duše a ty si je necháváš proklouznout mezi prsty a-a.. a radši bych se měla napít,” řekne a tak také udělá, protože moc mluví a poučuje, aniž by si byla sama jistá, jestli na něco jako spřízněné duše věří. Možná ano, možná ne, to je fuk, jen asi prostě nechce, aby se její kamarádka bála a držela se zpátky, zatímco to kolem ní žije. Nechápe, čeho se tak bojí. Svět se nepřestane točit, když ji někdo odmítne, ne, jednoduše půjde a najde si někoho lepšího, někoho, kdo ji ocení a podobně. No jo, druhým se dobře radí. Horší je to, když se pak pozornost přesune k ní. Napadne ji pár novinek, které by mohla s Teddy sdílet, ale nakonec se rozhodne, že ani jedna není dost vhodná na to, aby ji teď zmiňovala. Kdoví, jaké závěry by z toho její kamarádka vyčarovala, taky by mohl nastat výslech, jenže to je její práce, takže.. jí prostě nic neřekne a místo toho jí zatáhne na parket pod záminkou, že jí hrají oblíbený song. Teddy se tomu naštěstí moc nebrání, ale neujde jí, jak silně jí tiskne ruku. Oplatí jí to, aby jí ujistila, že je všechno v pořádku, a že ji nenechá uprostřed parketu. Zastaví pak na místě, které se jí zdá nejvhodnější - mají dost prostoru - a pustí se do pomalého vlnění. Hraje jim tam The Vamps - Would You, na divoký tanec to tedy není, ale to myšce beztak vyhovuje. Neodpustí si přitom ani lip sync, doufajíc, že se k ní Teddy přidá.  
A tak večer plyne, občas Teddy nutí tancovat, občas s ní odpočívá někde v koutečku, aby si mohla nabít své introvertní baterky. Během toho si samozřejmě povídají a doplňují tekutiny. Tak se Maddie dostane do bodu, kdy už víc alkoholu nechce, protože ví, že by se jinak vypnula a o to v klubu plném lidí, které zná, opravdu nestojí. Je tedy jen v dobré náladě, když opouští místo činu. No dobře, taky její pohyby asi nejsou tak koordinované, jak by si přála a je maličko unavená, ale nedělá žádné výtržnosti a to se jistě počítá. Umanutě si však stojí za tím, že to bude ona, kdo Theodoru doprovodí domů, i když je zřejmé, že to spíš Maddie potřebuje pomoc. Nasedne do poblíž stojícího taxi a položí si hlavu na rameno své společnosti, jen co se usadí vedle ní. “Domůů,” zamumlá směrem k řidiči, jako by snad mohl vědět, kde to je a zavře oči. Zbytek cesty jde trochu mimo ni, když se však další den probere ve své posteli, je si jistá, že se bude muset Teddy omluvit, ještě před tím si ale dopřeje hodně, hodně vody.

→ pryč

Kdyby tady dáma jednala v oprávněné obraně, uznal by, že si je pěkně srovnala, ale jelikož se k nim chová hrozně bez jakéhokoliv důvodu, alespoň tedy dle jeho mínění, jeho uznání si nezaslouží - o další poučení, jak se správně chovat, ji ovšem neokrade. Upozorní ji, že barman jistě dobře vidí, takže mu nemusí tak vehementně ukazovat místa, která potřebují vytřít a tím ho ponižovat. Riskuje tím další trest - jako nějaký otrok, fakt -, ale to je mu jedno. Ano, asi si pro letošní Halloween nevybral nejvhodnější kostým. Měl jít spíš za Zorra, ochránce slabších a tak, ale copak mohl tušit, že se tu potká s touhle nezbednicí? V původním plánu bylo jen to, že si najde někoho, s kým se bude dobře bavit - o tom, že se bude dnes večer někoho zastávat v jeho hlavince nepadla jediná zmínka! Ani mračit se neměl, ale jinak to nejde, když na něj zrzečka kouká tak vražedně a co teprve ty její řeči? Musí mu prostě odporovat, že? Zakroutí hlavou a víc se s ní nedohaduje, protože to by tu pak nad tím také mohli strávit celou věčnost.
Jen co barman zmizí, si k němu dívčina dovolí opět přistoupit tak blízko, až je to pobuřující a nemravné - teda bylo by v jakési době, kdy záleželo na tom, jak se k sobě chovají dva neprovdaní lidé. A co teprve to její osahávání, kterým se ho snaží vyvést z míry, což se jí mimochodem do jisté chvíle daří, než si uvědomí, že ve svém životě čelil horším věcem - nějakou drzou holku zvládne. To mu dodá jistou sílu a sebevědomí, takže před ní tentokrát neustoupí už ani o píď. To však neznamená, že dál v duchu neprosí svého kamaráda v kalhotách, aby zůstal v klidu; to snad ani jinak nejde, když se tu před ním zrzka prsí jak.. něco! Anebo možná ano, jen by nesměl být stejný pytel hormonů jako všichni chlapi. No co, nemůže být bigger man ve všem - evidentně. Aspoň je však natolik duchapřítomný, aby se nenechal zatáhnout na záchod a to by se taky mělo brát jako jeho plus. On v tom tedy vidí velké plus a to hlavně ve chvíli, kdy si všimne, že svým rozhodnutím svou milou společnost nakrknul. Spokojeně se na ni usměje, než se pustí do vysvětlování, že je mu úplně jedno, co si o něm ostatní myslí, takže si mohla svá slova ušetřit pro někoho jiného. Na to mu zrzečka odvětí, že je to sexy, o čemž neví, co si má myslet. Na jednu stranu jí to nechce věřit, ale na druhou si říká, že jemu by to na holce sexy připadalo. Člověku by nemělo záležet na tom, co si o něm jeho okolí myslí, měl by si dělat, co chce a vypadat, jak chce, takže jo, je určitě moc sexy a tak. Své potěšení jí ovšem nedá nijak najevo; dál na ni kouká podmračeně.
Nato se mu dívčina přizná k tomu, že ho polila, protože s ním chtěla zavést řeč, ale to už se mu zdá opět podezřelé. Nedává to smysl, mohla na něj prostě promluvit, sebevědomí na to má dost, jak si stačil všimnout. Chytne ji proto za ručky, aby mu nemohla sundat masku a přitom vyčaruje nepatrný úsměv. “Odpouštím ti,” pokývá hlavinkou. “A dokonce pro tebe mám ještě jednu radu, víš, z dobroty srdce,” pokračuje s pobavením v hlase, protože tuší, že ji jeho průpovídky štvou. “Když chceš s někým mluvit, tak prostě mluv, takhle jen zbytečně plýtváš alkoholem a přiděláváš lidem práci,” dokončí svůj skvělý proslov a poplácá ji po ručce, kterou ještě před chvíli svíral ve výšce svého obličeje, pokud ho tedy nepřeruší a neodejde s tím, že je.. třeba debil. “Přeji hezký zbytek večera,” rozloučí se ještě nakonec, přičemž jí věnuje poslední úsměv, jestliže má tu možnost, načež popadne svou skleničku se zelenou tekutinou a ztratí se v davu lidí, jak nejrychleji to jde, protože neví, jak dlouho se ještě vydrží tvářit vyrovnaně. Jakmile si je jistý, že je dost daleko, dovolí si konečně pořádně nadechnout. Vytřeští přitom oči a uhání ještě dál, kdyby ji náhodou napadlo, že by s ním chtěla vytřít podlahu, i když ona by k tomu spíš donutila barmana, co?