U Eliotta bylo známo, že je to velice překvapující hoch. Kolikrát překvapoval i sám sebe a to mu i bohatě stačilo. I on byl vlastně teď překvapen přítomností narazit na dívku, která rozhodně nevypadala, jako někdo, s kým by se dalo normálně podívat a taky, že by snad vlastnila hada. Po tomto, začal dokonce i přemýšlet o tom, že ho snad už nic nepřekvapí. "Ne to ne, oni mi to říkali, ale... nejsem moc dobrý poslouchač na instrukce. Takže tak nějak hádám sám, co je pro něj dobré a co ne. Samozřejmě jsem si pořídil i nějakou tu knihu o hadech," řekne jenom po chvíli a po tom, co zaslechl její otázku ohledně toho, jestli mu nedali žádné instrukce. Eliotta nikdy nebralo nějaké poslouchání pravidel nebo rozkazů, jistě je to pro něj a hlavně pro jeho hada, ale... hold se nikdy nepolepší. "Pár měsíců už určitě," pronese jenom s lehkým pokrčením ramen, neboť si to nepamatoval nijak přesně.
Tohle téma se mu náramně líbilo, proto mu nevadila ani salba otázek. Lehce si promnul prsty, během toho, co ukazoval fotku a pak taky mluvil o jménu háděte, které dal díky tomu, že se trochu podobá právě Nagini z Harryho Pottera. "Taky fakt, navíc... i tak je cool," zasměje se tomu jenom a pak chvíli čekal na to, jestli i ona má nějakou fotku jejího hada. Samozřejmě ji do ničeho nechtěl nutit, nebo ji lézt jakýmsi způsobem do soukromí, to by si rozhodně nedovolil. Možná trochu dokázal poznat, že je nejistá, sice moc nechápal proč, ale pak se mu to hezky postupně všechno vyjasňovalo. Ujistil ji nakonec jenom, že kvůli jedné fotografii a pak jenom sledoval její ruce, jak vytahuje mobil a během další chvíle viděl onu fotku, ze které tedy měl být pohoršen. Samozřejmě, že si Eliott všiml prstu, u kterého mu došlo, že tam rozhodně není jen tak, byl to kluk.. takových věcí si asi všímá každý kluk, ale... on patřil mezi ty, kteří na vzhled tolik nekoukají. Nikdy jej moc nezajímalo tělo, ale hlavně osobnost, proto stále nechápal proč by měl být pohoršen, ale rozhodně se neptal. Věděl, že by taková otázka byla nevhodná. Proto se raději pořádně zaměřil na hada, který byl v jeho představách mnohem menší, než na fotce. "Tomu věřím," usměje se na ni zpět a podívá se od fotografie do jejích očích. Pak se ještě jedou podíval na fotografii, která mu přišla hlavně umělecká a proto mu to nedalo a zeptal se jestli takhle pozuje často. Chápavě přikývl. "Takže je to spíše takový koníček," promluví jen tak do vzduchu a na malý okamžik si vzpomněl na jednu ze svých sester, která fotí všechno co se hýbe, ale i nehýbe. Je fotografkou, takže to má docela logiku. "Sám občas pózuju, ne takhle... úchvatně. Ale sestra občas potřebuje nějaký model a já jsem prý nejsnažší k sehnání," ušklíbl se jenom, ani netušil, proč ji pověděl něco o své rodině, nějak mu to uteklo z úst, neboť byl až moc zamyšlený, aby si kontroloval, co všechno vyblábolí. Pak mu to nedalo a složil ji upřímnou poklonu, kterou si rozhodně zasloužila. "Není zač. Rozhodně se toho nevzdávej, pokud tě to baví," uculí se přátelsky a pak jenom kýval hlavou v porozumění a hned se zasměje jejímu odůvodnění. "Bylo by těžké odmítnout," zasměje se jenom a pak se dostali ke kostýmům, což se mu líbilo. Hezky přejít z jedné konverzace do druhé. Lehce naklonil hlavu na stranu po její větě o pití krve a kouzlení, slyšel v tom ten náznak vtipu, proto se tomu lehce tiše zasmál a pak si na tváři nechal lehce zvednuté koutky. Nijak se v tom nevrtal, věděl že je to její soukromí a neznali se natolik, aby se dívky zeptal. Proto raději pozornost otočil znovu na sebe s tím, že ji přiznal, že solidně přemýšlel o tom, že by se oblékl jako mýval. Chtěl ji odpovědět, ale to zaslechl ještě další její slova, kterým se musel zasmát a pak jenom lehce zavrtěl hlavou. "Ne s tím to nesouvisí, ale děkuji, že si tohle myslíš. Taky si o tobě myslím, že s tebou nebude nuda asi nikdy," oplatil ji lichotku a pak se jemně zhoupnul na nohou. "Souvisí to s tím, že mýval je moje spirituální zvíře. A taky... mají super masku po celý život," poví trochu tajemně a pak jenom dvěma prsty udělá pohyb přes oči, aby pochopila, jakou masku myslí. "Jo na vzduch taktéž plánuju jít, už jenom kvůli tomu, že si tady raději nebudu zapalovat další cigaretu, i když by to nikdo nepoznal, ale s mojí šikovností, bych ještě něco podpálil," uchechtne se jenom a pak si rukama uhladí lehce kostým, musel neustále dělat něco s rukama, neboť pak aspoň tolika nemyslel na již zmíněnou cigaretu.
Postupně se dostali k tomu odkud jsou, bylo jasné, že se Eliott zeptá, neboť miloval snad všechny země, jak měla každá jinou kulturu, a taky to slyšel v jejích větách. Prozradil ji i o sobě, odkud je a pak se jenom usmíval tomu, jak se celá rozzářila jenom díky tomu, že je z Franicie, kterou dle všeho má opravdu ráda. "Musím souhlasit, všechny města, které jsi navštívila patří rozhodně mezi ty krásná. Lyon, Maseille a Paříž patři mezi moje oblíbené. Jistě v celé Francii najdeš krásnou kulturu a hromadu umění, ale přijde mi že v těchto městěch asi nejvíc," pronese hned jenom klidně s úsměvem a pak se musel lehce zasmát a chápavě přikývnout. "Rozhodně by ti to jako princezna slušelo," zasměje se jenom a pak souhlasně pohodí hlavou. "Pravda, neříkám nic. Chvíli jsem chtěl být taky nějakým princem," uchechtne se jenom nad vzpomínkou, kdy měl ještě normální dětství než se všechno pokazilo. Jakmile pomyslel na to, co nechal ve Francii, jeho srdce i plíce se stáhly, že sotva nabral čerstvý vzduch do plic. Proto párkrát zamrkal, aby se vrátil do reality, rozebíral s ní přízvuk a postupně se dostali k tomu, co studuje, nebo spíše co dělá. Rozpovídal se  o tom, protože miloval umění, bylo to něco, co jej naplňovalo. "Momentálně je to... sci-fi a taková romanťárna řekl bych," pronese jenom a pak nejistě sklopí pohled a promne si krk. Nikdy nedával nikomu pořádně nějaký náhled jeho práce. "Když si moje jméno dáš na internet, vyjede ti moje stránka, tam to můžeš vidět," poví nakonec jenom. Jistě, měl internetovou stránku, ale nikdo nebyl tolik zaujat jeho prací, že ani netušili, že kdyby si vyhledali jeho jméno, opravdu by něco našli. Pak se ale dozvěděl i to, co studuje ona a jenom nestačil zírat. Opravdu ho to překvapilo. "Páni, to chce velký talent! A i když je konkurence velká, věřím tomu, že je rozdrtíš na prach," zvedl lehce bradu, aby svým slovům dal důraz a pak ji jenom chvíli pozoroval.
Poté ji už následoval k tomu baru, pronesl jakýsi komentář o vyhcování lidí a když mu nic neřekla, nerozebíral to dál. Spíše ji u baru pozval na nějaké pití dle jejího výběru. "Byla by rozhodně škoda, kdyby ne," uchechtl se jenom, protože věřil tomu, jak moc otravné musí být ty všelijaké náhražky, pokud znáte pravou chuť ruské vodky. Pak jenom objednal co si vybrali a čekal na to, až se jim to dostane před nos. Koukal po okolí, po lidech, ale nikoho neznal, takže jim moc nevěnoval pozornost, spíše jenom obdivoval nápaditost kostýmů a pak během chvíle dostali jejich drinky. Stihl se ještě mezitím Lilien - taktéž zjistil její jméno - představit. Poté už ochutnal své pití, které rozhodně předčilo jeho chuťové pohárky a hned se musel podělit o to, že je to fakt bomba, "Je tam dobrá vodka?" zeptá se jenom s menším úsměvem ohledně jejího pití, když se také dozví, že on musí příště zkusit to její a pak když mezi nimi bylo chvíli ticho, nedalo mu to a zeptal se ji na to, jestli ji chybí její domovina. Celou tu dobu ji sledoval a poslouchal. Sem tam jenom chápavě přikývl. "Je dobře, že sis to tu nakonec zamilovala," řekne nakonec jenom a pak se napil, když v tom uslyšel oplátku jeho otázky. Lehce si oddechl a jenom se podíval prázdně před sebe. "Ne," řekl nakonec jenom. "Teda... chybí mi tam to umění..., ale ostatní, co jsem tam zanechal... jsem rád, že jsem to nemusel úplně tahat sem, i když všechno asi navždy zůstane mojí součástí," pronese jenom. Bylo to celkem očividné, rozmáznutý mozek jeho vlastního otce po zdi asi z hlavy už nikdy nedostane, ale to rozhodně nahlas neříkal. Už teď stačilo, že ji naznačil, že tam nechal něco špatného.
Poté, kdy jeho drink postupně mizel a nadále si užíval společnosti Lilien, mu začal zvonit mobil. Rychle ho vytáhl, přičemž mu málem vypadnul z rukou a rozplácl se na zemi, ale udržel ho. Viděl na dispelji slovo 'máma' a to byla konečná jeho oslavování tohoto svátku. "Promiň... budu muset jít," řekne a podívá se na Lilien. Když mu volala máma, věděl, že to bude jeden z jejích záchvatů, zmatenosti a mnoho dalšího. Rozhlédl se po baru, našel barmana propisku a ubrousek. Napsal na něj trochu škrabopisem jeho číslo. "Budu rád, když bychom se potkali někdy jindy. Rozhodně bych ti ukázal Nagini naživo," usměje se přátelsky a začne vstávat, nezapomněl si při tom šlápnout na kápy, takže se málem přezabil. "Rád jsem tě poznal, Lil. A promiň že tak mizím. Užij si zbytek večera," řekne jenom, když nabere rovnováhu a pak počkal až se s ním rozloučí. Pak se jenom otočil zády a zmizel s klubu. Mrzelo ho to, možná i trochu štvalo už jenom kvůli tomu, že musel odejít a taky kvůli tomu, že se mohli bavit o něco více. A samozřejmě taky, že nemohl využít svůj lístek na pití zdarma.
---> Domů

Na tom, jak Kath reaguje, je krásně vidět, že ho střízlivého moc nezná, jinak by věděla, že je to bručoun a zábava s ním moc nebývá. Tedy, on se samozřejmě skvěle baví při urážení každého, kdo se mu znelíbí, ať už svým vzhledem, anebo chováním, to samé však jeho oběti asi tvrdit nemohou, co? Má i dny, kdy je na lidi hnusný už jen z toho důvodu, že se dovolili přiblížit. Nejspíš pak kvůli tomu působí jako holka, co má krámy 24/7, ale to je mu jedno, hlavně ať ho nikdo neotravuje se svými debilními problémy, má svých dost. No, ale dá se říct, že ho tady Archer našla ještě poměrně milého, pokud se u něj vůbec dá to slovo použít, takže by měla být vděčná a nedělat si z něj srandu. “Tak zaprvé, neříkej mi Sethík, Archer, je to odporné a zadruhé.. tohle je moje obvyklá nálada, takže..” Pokrčí rameny, neví, co dalšího by jí na to měl říct. Dnes se mu nestalo nic mimořádného a v týdnu taky ne. Měla by se prostě smířit s tím, že je takový, jaký je i bez příčiny, anebo je ta příčina hodně stará a s tím se jí tedy rozhodně svěřovat nebude. Ale aby tedy neřekla, že se chová jen jako nevděčník, mírně se pousměje, když se jejich hovor stočí k tomu, jak je mu Kath věrná, co se drog týče. “Dobře děláš,” přitaká s pokýváním hlavy. Seth je pochybný člověk, ale obchod by tím nikdy nenarušil, je totiž dost chytrý na to, aby věděl, že ač si může i za nekvalitní zboží nahrabat dost peněz, jednou mu dojdou a co pak? Půjde do jiné části města a až tam všechny napálí, půjde jinam, dokud ho nebudou znát jako podvodníka v každém koutku? To by se pak asi musel odstěhovat, aby si mohl najít nové zákazníky a nepřišel tak o peníze, jenže to zatím nepřipadá v úvahu. Nemluvě o tom, že je moc rád považován za kvalitní zdroj - užívá si to.
Stejně tak si užívá provokování a dvojsmysly, které tu Kath servíruje jak na běžícím páse, ale to samozřejmě taky díky ní, protože mu to nekazí a hraje s ním. Uchechtne se nad její teorií o mužích a jejich nádobíčku. “Snad si nemyslíš, že jsem tak zoufalý, abych ti lhal?” optá se s pobavením v hlase, ačkoliv by se jistě víc hodila ublíženost. Jak o něm může takhle pochybovat? Určitě je správně vybaven a co víc, umí to použít. Poté následuje ta chvíle, kdy si dovolí narušit osobní prostor své společnosti, čímž tak nějak i zjišťuje, co všechno si nechá líbit. Ukáže se, že mnoho ne. Není jí to příjemné, už to tedy nikdy nezopakuje a ještě se jí omluví, což pro něj není nakonec nic moc těžkého, když to říká takovým tím odlehčeným tónem - nejde o žádnou srdcervoucí omluvu. Ani ho tedy nenapadne, že by tím mohl Kath nějak překvapit a její mrkání si vysvětlí spíš tak, že to s tím narušováním jejího prostoru přehnal. Znovu proto zvedne ruce, jako by se vzdával, naznačujíc, že se k ní už nepřiblíží.
Na průsery, to je jí ovšem dobrý, jak mu klidně přizná potom, co se přesunou do tmavého koutu klubu. No, aspoň je k němu upřímná, když už nic jiného. “To jsem opravdu rád, že sloužím,” pronese s ironií v hlase a přitom se lehce ušklíbne. Co si ale budeme, nijak se tomu vtažení do průserů nebrání. To však neznamená, že si nemůže hrát na pohoršeného a tvrdit, že ho Kath kazí a hlavně, že to všem poví. Na to mu Kath odpoví, že je zkažený i bez ní, čímž mu vyčaruje úsměv ve tváři. Co na to říct? Je to pravda, proto jen pokrčí rameny a kdyby byl emoji, vypadal by jako ten se zvednutýma rukama, kterého lidi posílají, když chtějí říct já za nic nemůžu, anebo sorry not sorry a určitě vystihuje ještě plno jiných emocí, záleží na člověku. Poté se spolu pustí do shotu, který, jak se zdá, Kath pokope, což taky nemůže zůstat bez komentáře, anebo spíš rady, aby to v sobě nedržela tak dlouho, jinak se udusí a co on tu pak s mrtvolou? “No já to vidím,” odvětí pobaveně. “A nedělám z toho drama, jen se tu o tebe nehodlám starat,” dodá a sleduje, jak Kath pokuckává, než si sám potáhne a vrátí jointa jeho majiteli. Jde o druhou dávku, takže už začíná pociťovat změnu vědomí. Dostaví se uvolnění, po kterém vždy tolik prahne, ale které je v přítomnosti jiných lidí poněkud nebezpečné; hlavně pokud začnou pokládat otázky jako Kath. Není tak obezřetný, takže na sebe může prozradit víc, než by se mu líbilo, což je děsivé, ale jelikož jsou teď tyhle pocity utlumeny, pustí se do mluvení. Ptala se ho, co studuje a on jí na to dlouze odpoví; už to je samo o sobě divné, ale zatím mu to nedochází. “Co jsi čekala, že studuju? Chemii?” optá se s cukajícími koutky, protože je to jistě hrozně vtipné - dealer a chemie, chápete, ne? Využívá školní laboratoř pro výrobu extáze a tak, anebo má svou vlastní schovanou ve skříni. Kruci, proč ho nenapadlo studovat chemii? No, asi proto, aby mohl lidem vyrážet dech a říkat jim Ha, škatulkujete mě? No, tak to jste pěkní idioti, bum! “Já jedině řídím, to je jasné,” řekne na další zvědavou otázku, víc to ovšem nerozvádí. Místo toho se začne zajímat, proč je Kath najednou tak zvídavá. To mu asi konečně došlo, že mluví víc, než je u něj zvykem, a že se mu to moc nelíbí, stejně jako její upřený pohled. Co to dělá? Kouká mu do duše? Napadne ho paranoidně a uhne pohledem. “Ano, hodně zklamaný,” poví  a převezme si od ní jointa, aby si naposledy potáhl, načež jí ho zase vrátí a vstane. “Porušila jsi pravidla, využila jsi mého stavu, Archer.” Snaží se znít pobouřeně, ale na to je až moc uvolněný, všechno mu přijde zábavné, zároveň však cítí, že se kdesi v koutečku jeho hlavy začíná rojit stísněný pocit, který se dostaví vždy, když si myslí, že se k němu někdo snaží přiblížit, a proto je čas, aby šel o dům dál; někam, kde se o jeho osobu nebudou zajímat, anebo jen fyzicky. Je s největší pravděpodobností úplně zbytečné se tak cítit, ale nemůže si pomoct. “Zlobivá,” dodá ještě, ukáže na ni a pokřiveně se usměje, protože to slovo samozřejmě vyvolá nemravné myšlenky. Pak už jen mávne a bez dalších řečí se vytratí.

→ konec hry

Nechápala, co bylo tady se zlodějíčkem špatně, že ji měl neustálé nutkání odporovat, a dokonce odmítnout její pozvání na záchodky. Sama Nancy tedy netušila, co přesně tam chtěla dělat, ale svou otázkou ho jednak chtěla vyvést z míry a jednak nechat tohle celé setkání osudu. Kdo ví, třeba byl zlodějíček pod tou prapodivnou maskou sexy a ona by své fejkové svádění nakonec převedla do reálné roviny. Jak se však mělo něco takové stát, když ji ten ňouma tak tvrdohlavě odolával? Určitě mu to muselo dát dost práce, Nancy o sobě měla to nejvyšší mínění, takže moc dobře věděla, co její přednosti dělají s mužským osazenstvem a řádně toho využívala. Tady však bylo něco špatně a ona si už začala říkat, jestli to raději nevzdá a nepoohlédne se po někom jiném. Nakonec se z čiré dobroty srdce rozhodla dát zlodějíčkovi ještě jednu šanci a pro změnu úplně změnila taktiku svého chování – nemravnost na něj asi neplatila. Pro začátek utrousila, že jeho ledabylost vůči okolí byla sexy – duh, to fakt ne – u čehož se pochopitelně nezapomněla velice viditelně zakousnout do spodního rtíku. Ani to s ním však nic neudělalo, dokonce se na ni zlodějíček dál mračil, což nechápala, když měla tak perfektní a rozkošnou tvářičku, na kterou bylo radost pohledět. Možná by si měl pořídit brýle. Nenechala se však odradit a nadále pokračovala ve své taktice nevinné holčičky, která však taky neslavila úspěch. Tiše zavrčela, když ji zlodějíček zabránil v sundání jeho masky – asi se bál odhalit svou identitu nebo byl ošklivý – a nespokojeně nakrčila nos nad všemi slovy, které ze své nevymáchané pusy vypustil. TO BYLA JAKO BY KONEČNÁ! Neměla mu dávat šanci, takovému hňupovi! Co si jako o sobě myslel?! Se zamračením vytrhla svou ručku z jeho sevření a narovnala se, čímž byla díky svým podpatkům vyšší jak on. ,,Nancy Drew Montgomery," přeřvala jeho rozloučení, aby na své jméno o něco více upozornila a věnovala mu při jeho odchodu široký úsměv. ,,Ještě o mně uslyšíš," oznámila mu už ne tak nahlas a mrkla na něj, načež se obrátila čelem k baru a nechala ho tím pádem odejít. V tu chvíli se její tvář zvlnila do otrávené grimasy, protože byla znechucená z toho, co se tu za tu krátkou dobu stihlo odehrát. Byla královna všech královen, jak ji mohl takový ubožák odmítnout? Rty uchopila brčko skrze nějž do sebe dostala pořádnou dávku drinku a mezitím si z kapsy vytáhla svůj mobilní telefon.
ASI JSEM POTKALA ASEXUÁLA!!! Napsala své nejlepší kamarádce Chloe a za danou zprávu přidala pět blushed smajlíků. S úšklebkem zprávu odeslala a hned napsala další: ZATÍM JE TU NUDA. Jakmile zprávu odeslala, mobil schovala zpátky do kapsy a pohledem začala mapovat své okolí, přičemž přemítala nad zlodějíčkem. Heh, samozřejmě ne v žádném romantickém smyslu, ale jednak její zhrzené ego potřebovalo přijít na důvod, proč ji odmítnul a jednak vymýšlela plán, jak se mu za to všechno pomstít, protože tohle mu jen tak neprojde. Zanedlouho bude tohoto dne litovat a přát si, aby ji nikdy nepotkal – některé chudinky by mu o tomto pocitu mohly vyprávět klidně i celé hodiny. Neměl ji nasrat, prostě neměl. Jelikož byla už po celý zbytek večera otrávená a na nějaké flirtování neměla náladu, odešla domů docela brzo, a logicky bez úlovku. Naštěstí však všechny dnešní strasti ladně spravila teplá vana při svíčkách za doprovodu sklenice červeného vína.

Jude tu rozhodně nebyl proto, aby se co nejvíc ztřískal a našel nějakou lehkou dívku v co nejtenčím a nejvíc odhalujícím kostýmu, nenene, o to mu nešlo. Sice zarytě i nadále tvrdil, že je to s nimi stejně dobré jako s mužskými, ale… Víme, že pravda je úplně jinde. Nález Annys, byť úplnou náhodou, mu do žil vlil spoustu elánu a jakožto banánová policie musel skočit ihned do akce. Věděl totiž, jaká Annys je, a tak ji postavil do situace, ze které se prostě nemohla jen tak vyvléknout, i kdyby moc chtěla. Leda by mu jednu vrazila a zdrhla, ale to by určitě neudělala, ne? Věděl, že uvnitř je určitě vlastně jemná a křehká a že jen ta její slupka je nepřátelská a drsná. A tvrdá. Naštěstí (pro Annys nejspíš naneštěstí) Judeho tato možnost nenapadla, a tak dál pokračoval ve své zátahové akci na v tomto případě nikoliv pachatele, nýbrž spíš oběť. „Kanibalismus? A proč? Já ho jíst nehodlám,“ pokrčil rameny se zazubením a raději si odpustil poznámku o tom, že raději jí jiné banány, poněvadž tam už i on odtušil, že by mu ten banán Annys pravděpodobně vytrhla a přetáhla ho s ním po hlavě. A rozprsknutý banán na hlavě je špatný banán, patří přece někam trochu jinam, hehe.
Nevzrušeně povytáhl obočí nad tím šeredným a neoprávněným podceněním. „Že neudělal?“ Pohled, s jakým na ni teď koukal, by se dal nazvat láskyplně výhrůžný. „Už jsem udělal i horší věci,“ pokrčil jednoduše rameny a sladce se uculil. Jen tedy ne na veřejnosti, tam se obvykle takové věci netahaly. „Pfft, na odchodu? Ale no tak!“ odfrkl si, vůbec nebral na vědomí, že tam nechce jít, a zavěsil se do ní, když se kolem něj pokusila protáhnout. Pouta se nakonec nekonala, ale kdyby odmlouvala ještě chvíli, asi by fakt neváhal a použil je. Pak by za ním chtě nechtě musela za předpokladu, že by chtěla být zase propuštěna.
Zatáhl ji na bar, odkud vystrčil dvojičku holek přesně v těch odhalujících kostýmech, které tam vrkaly na nějaké starší mládežníky, kteří jim kupovali drinky vzhledem k tomu, že ony ještě neměly věk. Stačilo pohrozit, že to na ně práskne (což od přerostlého banánu jistě znělo velice výhrůžně), a pakovali se. Vytáhl Annys na uvolněnou stoličku a zaplul vedle ní. Konverzace sice asi nebyla úplně nejživější, ale Jude si to stejně užíval - měl radost, že Annys konečně potkal osobně! Nevydrželo jim to ale víc než na pár panáků, Annys to úplně nezvládala vedle všech těch lascivních kostýmů. Jude ji účastně poplácal po rameni a pokývl, že to chápe. S ním to (logicky) nic moc taky nedělalo. Poděkoval za to, že s ním (nedobrovolně) přece jenom šla, a nadšeně souhlasil, že si budou muset jít někdy někam sednout v klidu. Na rozloučenou jí pak do kapuce zastrčil banán z kapsy a šel najít Cartieho, kterého před chviličkou v davu zahlédl. Jen pozdravit a prohodit pár slov, tomu prostě nešlo odolat. To byl asi tak jediný moment, kdy zalitoval, že na sobě nemá něco důstojnějšího než právě banán, protože… inu, na tom, jaký dojem na něj udělá, mu prostě dost záleželo. Možná proto se nakonec ani nezdržel na moc dlouho a s vysloveným přáním, že se někde zase potkají (nebo se domluví, že) se vytratil do davu a nakonec domů.

>>

Zprvu svou šaškárnu dokázal předstírat vcelku obstojně, ale jen co se začala Aira smát, nedokázal udržet vážnou tvář a koutky mu lišácky vyletěly vzhůru do úsměvu, což naprosto kazilo jeho pohoršený výraz. „Ano, a sakra!“ důrazně (leč s úsměvem) zopakoval její slova, protože ho očividně nebrala vůbec vážně – to bylo jasně vidět, když na něj taky mávala ukazováčkem. No tohle, on se snaží působit autoritativně a Aira ho naprosto podrývala, to si ještě odskáče! Možná je těžké projevit respekt někomu v plyšovém kostýmu, ale… to je zcela nepodstatné! Navíc by ho měla respektovat automaticky, je totiž starší a oproti Aiře i plnoletý, jak se vzápětí dozvěděl. Ano, skutečně by tahle drzá slečna měla najít o trochu více respektu, na druhou stranu se nezdálo, že by si z jejího zlobení Charlie něco dělal – drink jí totiž koupil tak jako tak. „No jo vlastně, temná strana, jak jsem mohl zapomenout,“ s úšklebkem sám nad sebou pokroutil hlavou a krátce se zasmál. „To je pravda, Natasha je super,“ odsouhlasil její slova. Nepatří sice k zarytým fanouškům, co by znali každý Marvel film do posledního detailu, ale rád na jejich filmy zajde do kina, nejlépe s nějakou partou, vždycky to byla sranda a příjemně strávený večer. A jo, Natashu nejde nemít rád, vždyť je to kočka. „Tak buď bys to ještě byla schopná mi nadiktovat,“ první možnost, ta nudnější, „nebo bych tě nechal přespat u sebe, samozřejmě ve vší počestnosti,“ pokud by tedy ona neprojevila zájem, Charlie by totiž Airu rozhodně neodmítl, no na druhou stranu by se jí rozhodně nevnucoval a už vůbec by nezneužíval její opilosti, jeho šarm je totiž dostatečný, nepotřebuje pomoc alkoholu. Věnoval jí ještě hravý úsměv a připojil vtípek o její sestře, který se zmínkou přespání ve spolku jistě nabral na pravdivosti. „Je mi to jasný, ale ty by ses za mě určitě přimluvila, ne?“ mrkl na ni a nahodil andělský výraz, aby bylo jasné, že za někoho tak hodného by byl hřích se nepřimluvit, načež se pobaveně ušklíbl.
Highlightem večera byla jeho výhra soutěže o nejlepší masku a získání kyblíku Cuba Libre, no třešničkou na dortu bylo soupeřské pošťuchování s Airou. „Tak kde jsou ty moje zranění, hm?“ dobíravě na ni vyplázl jazyk a musel se zasmát společně s ní. Spokojeně pokýval hlavou ohledně obsahu svého kyblíku a nabídl jí ochutnávku drinku. Pobaveně se uchechtl tomu jejímu ušklíbnutí, více to ale nekomentoval (ještě by na něj použila temnou sílu!). Následně se vrhli na další ochutnávky, tentokrát halloweenských drinků, co si objednali, a musel uznat, že ten její je o něco lepší, ale neměl problém ani s tím svým… a přeci by si to s ní nemohl vyměnit, když se z jeho drinku zakuckala, nad čímž se pobaveně ušklíbl. „Jo, je, ale koukám, že na tebe moc silná,“ rýpl si na její zhodnocení Voodoo drinku a nevinně se zaculil. Aby trapně nepostávali u baru, navrhl přesun někam bokem, kde by si mohli dále povídat, a byl rád, že Aira měla větší štěstí s hledáním vhodného místa. „Jasný, kapitánko,“ uchechtl se, když rozdala rozkazy a oni se měli vydat uloupit volná místa. „Od toho tu mám tebe, temná síla přece nehraje fér, to moji pomoc ani nepotřebuješ,“ odvětil se širokým úsměvem a pokrčil nad tím rameny. Zamířil za Airou kamsi, kde zahlédla volná místa, a pochvalně pokýval hlavou, jakmile se usadili do takových útulných křesílek. Svou výhru odložil na stolek a v rukou držel voodoo drink, aby z něj mohl pomalu upíjet. „Tak tohle mi naprosto připomíná Benjiho, ten se mnou taky někam jde, ale jen co se ho pokusím trochu zapojit, je fuč,“ odfrkl si a pokroutil hlavou nad svým kamarádem, no na rtech mu hrál úsměv. „Ale tentokrát jsem ho zahlédl s nějakou slečnou, takže tentokrát mě snad nenapálil… ale tvoji polovičku nikde nevidím,“ sdělil jí nakonec poté, co se podělil o trápení, co s Benjim má, a cucl si svého Voodoo drinku. Po Aiřině prosbě mu málem zaskočilo, ale rychlým odkašláním to dokázal zahnat a mohl tak své společnici věnovat lišácký úsměv. „Samozřejmě, jen si posluž,“ mrkl na ni a ještě se poposunul na své židli blíže k ní, aby jí naznačil, ať se vůbec nebojí si sáhnout na ten kostým. Představa, že by ho hladila po hlavě jako psa, mu nebyla příliš po chuti, naštěstí nakonec přejela ručkou jen přes rukáv. Po její otázce se zasmál, ale nevěděl, jak odpovědět, aby to neznělo příliš úchylně, ale nakonec to nejlepší, na co se zmohl, bylo: „No, tak nemám pod tím hromadu vrstev, takže se to dá přežít.“ Lehce nad tím pokrčil rameny. Sice mu trochu tepleji bylo, ale rozhodně se zatím nepařil, no pokud se vydají na parket, bude to možná trochu problém. „Jo jo, Benji je za rockera, ale to já nemusím, protože jsem rocker každý den,“ nahodil výraz hodný rockera, načež se pobaveně zasmál. Sebevědomí mu skutečně nechybí, a už vůbec ne co se jeho tvorby týče. Možná se nevěnuje přímo rocku, asi tedy nemá nárok na označení ‚rocker‘, ale minimálně je showman a to bohatě stačí. „No vidíš, kreativita vede,“ ukazováčkem si poklepal na spánek, jakože mu to hrozně pálí a je nejchytřejší v místnosti, zatímco se vesele zubil na svou společnici. Byl vcelku překvapen, že se v takový večer, kdy by spíš čekal řádění na parketu, dostali k domlouvání lekcí piana, ale neměl důvod ji odmítnout. „Jasný, moje nabídka platí,“ ujistil ji s úsměvem a od srdce se zasmál vtipu o sluchu. „Aspoň se budeš muset fakt snažit, abys mi neublížila,“ využil toho vtípku, aby ji trochu popíchnul, a pobaveně se na ni ušklíbl. „Tak na lekci piana,“ prohlásil, mohla to brát klidně jako slib, a natáhl k ní ruku se skleničkou, aby si mohli ťuknout.
Večer jim plynul rychle, hlavně čím více toho vypili, tím rychlejší se vše zdálo, a že toho díky jeho výhře nevypili zrovna málo. Naštěstí na to nebyli sami, občas se k nim přimotali Charlieho kamarádi ze spolku, kteří si cucli, ale samozřejmě nabídl i přátelům Airy, kteří se s ní přišli pozdravit. Možná si ještě skočili pro další šílený halloweenský drink, jen aby ten alkohol ze sebe následně vypotili na parketu, kde si Charlie musel svůj kostým trochu porozepnout a Aira tak mohla zjistit, díky čemu neumíral vedrem – byl totiž vidět kus jeho nahé hrudi. Na konci večera Airu doprovodil domů, cítil by se blbě, kdyby ji nechal jít samotnou, ačkoliv rozhodně nebyl ve stavu střízlivého ochránce. U jejího domu se s ní rozloučil objetím, slíbil, že se uvidí na lekci piana, a na cestu do spolku si objednal Uber.

V životě by si nepředstavila, že by ve svých čtyřiadvaceti letech mířila na halloweenskou oslavu, dnes se tak ovšem stalo. Sice neúmyslně, ale stalo, a ona momentálně stála na prahu té nejhorší párty, co se může konat, a proti ní stál banánový mužík, který jí hodlal zabránit v odchodu. Sice měl pravdu v tom, že chlastacího parťáka lepšího než ona, co se výdrže týče, by těžko hledal, ale rozhodně s ním nechtěla jít dovnitř jen kvůli tomu, klidně by ho nechala napospas někomu, kdo se po třech panácích opije do němoty. Hodlala se ho za každou cenu zbavit, Jude se ale nenechal rozhodit, naopak, vytáhl na ni banán, což rozhodilo Annys, a ona po dlouhé době nebyla schopná slova. Po chvíli se vzpamatovala a pokračovala v hájení své hrdosti, pokud jí tedy nějaká zůstala. „No jestli hledáš někoho, kdo by se toho zhostil, tak to se mnou budeš ztrácet čas,“ bradou pokynula k tomu banánu, jakmile jí řekl, že on ho jíst nehodlá, a nespokojeně nakrčila obočí. Ano, tak trochu očekávala, že i Jude si přišel na Halloween najít někoho, s kým by si užil, ačkoliv tvrdil něco jiného. No, na druhou stranu netušila, koho by mohl v tom úchylném kostýmu sbalit, ale to je jeho boj, kterého se neplánuje účastnit. Účast si ale bude muset promyslet, Jude měl totiž v rukávu mocnější zbraň než banán, ukázalo se totiž, že u sebe měl pouta. „Prosím, ušetři mě detailů,“ protočila oči, když se pochlubil, že udělal i horší věci, ale co si budeme, rozhodně to vyvolalo potřebnou autoritu, aby zvážila své možnosti. Chvíli přemýšlela, že by se skutečně vzdala a šla s ním na ten bar, rozhodně totiž netoužila po tom, aby ji dovnitř vlekl v poutech, nakonec se pokusila o poslední pokus o útěk z tohoto proklatého místa. „Ugh,“ odfrkla si, jen co se do ní zavěsil, ale nepokoušela se vzdorovat. Jednak měla pocit, že je silnější, než čekala, jednak nechtěla na svou osobu poutat více pozornosti tím, že by se snad přetahovala s banánem.
Zamířila s ním tedy dovnitř se značně zpruzeným výrazem, který se ještě prohloubil, když viděla ty dvě holky oblečené div ne jako štětky, jak vrkají s nějakými staršími studenty. Panebože, copak nemají ani špetku sebeúcty?! Nebuď pokrytec, taky jsi dělala tyhle psí oči na Price, ozvaly se jí v hlavě nechtěné vzpomínky, které spěšně zahnala prvním panákem, co před ní přistál skoro hned, co se usadili. Konverzace nebyla nijak zvlášť živá, ale pár slov prohodili, byly to ovšem primárně stížnosti na to, jak je Halloween otravný svátek, zatímco Jude se ji snažil přesvědčit o opaku. Vše vyvrcholilo, když do ní drkl jakýsi pár, který byl tělo na tělo. „Hele, na tohle nemám,“ kopla do sebe zbytek panáku a zvedla se ze židle, náhle si ale vzpomněla na ta jeho pouta a fakt, že by po těch pár panácích po nich opravdu mohl sáhnout, „ber to tak, že ti dlužím jedno posezení, jo? Někde, kde nebudu muset sledovat… tohle,“ rozmáchla ruce kolem sebe, protože ať se člověk koukl kamkoliv, dal se najít příklad přesně těch oplzlých dvojic. Jistě, byly tu i normálnější účastníci, ale… to jí nezajímalo. Co ji zaujalo víc, byl Callaghan, kterého zahlédla u baru s jakousi spoře oděnou zrzkou, nad čímž se pobaveně uchechtla a pokroutila nad tím hlavou. Samozřejmě, všichni jsou stejní. Kdyby zůstala o chvíli déle, možná by postřehla, že se každý vydal svou cestou, ale bohužel už se pakovala pryč. „Měj se,“ houkla polohlasem a zamířila pryč z klubu.

Pro Nathaniela to bylo tak trochu novinkou. Chodit mezi lidi, bavit se s někým. Ovšem byl rád, když potkal známou tvář, se kterou se dokázal tak nějak bavit zcela normálně - alespoň v rámci možností.
Kdyby se musel seznamovat s někým novým, byl by pro něj problém vymyslet nějaké téma, které by druhého člověka zaujalo už jenom kvůli tomu, že snad každý, i on sám věděl, že rozhodně není jako ostatní. A kdyby vymyslel nějaké to téma, rozhodně by se do něj zamotal, že by to začalo být i trapné a všechno by to zakončil plachým útěkem - ano, kdyby došlo na nejhorší, byl by toho Nathaniel opravdu schopen.
Proto mu nijak nevadilo posedávat na gauči s Cassianem, pojídat popcorn - tedy jen Cassian prozatím pojídal popcorn, neboť Nathaniel obě ruce do teď využíval k držením malinkého panáčku - a řešení vlastních kostýmů to mu stačilo, neboť rozhodně nebyl na pokukování po ostatních. Jistě dokázal si všimnout mnoha pěkných lidí, ale nijak se jimi dlouho nezabýval, neboť se stejně obával toho, že by si toho ještě někdo všiml a měli by jej za nějakého stalkera či něco podobného. Bavit se s Cassianem bylo snadné se o něčem bavit, tedy pořád byl Nathaniel trochu nervózní, neboť v knihovně probírali stejně hlavně knihy, protože... Nathaniel nikdy nedokázal moc dlouho myslet na něco jiného, to byl celý on. Podíval se znovu na svůj kostým a pak se rozhlédl okolo nich. "Myslíš?"  zeptal se pro jistotu. Odjakživa měl nízké sebevědomí tak vždycky potřeboval tak 10x uklidnit, než těm řečím začal taky věřit. "Superhrdinové jsou svým způsobem taky originální. Každý má jinou schopnost, bojují proti jinému zlu. A i tady ti vypadají jako že bojují každý za nějaké jiné zlo," uchechtne se své úvaze a pak semkne rty do úzké linky. "Ale je fakt, že nejsem oblečen tak do poloviny těla jako většina z nich tu,"  ušklíbne se jenom. Pár lidí mohlo mít více kusů oblečení - dle něj -, ale to už nebyla jeho věc k řešení. Nathanielovi se však provizorní kostým Cassiana líbil, hlavní důvod stejně byl ten, že Harry Potter rozhodně patří mezi jeho oblíbené knihy. Nakonec mu pověděl s lehkým náznakem vtipu v hlase poznámku o tom, že už touto akcí sbírá svoje sociální potřeby, aby nemusel nutně vylézt ze své domoviny. "Někdy to tak bývá lepší, stranit se lidí," řekne jen tak do vzduchu po jeho přidání odpovědi a pak se na něj podíval. "Lidé pak hůře ubližují,"  dodá jenom a pak zamrká. Mluvil o své zkušenosti, ale ne přímo, to by snad ani nezvládl. "Ale zase... úplná samota je taky zlo,"  zasměje se nakonec, aby to mezi nimi nezačalo být ještě nějak divné. On sám moc dobře, v hloubi duše věděl, že by to nakonec nedal a musel by si zajít do knihovny. Kde by nakonec potkal Cassiana nebo někoho jiného, s kým by mohl probrat pár knihy a sociálního kontaktu by tak měl dostatek.
Nakonec Cassianovi ještě vysvětlit, proč si neoblékl někoho specifického a přičemž se díval před sebe, avšak když zaslechl jeho slova, hned pohled stočil na něj. "Ne, to je v pohodě. Jednou mě to nezabije,"  zasměje se tomu a mávne nad tím rukou. Samozřejmě, že tak nějak čekal, že možná tak jednomu člověku to bude muset vysvětlit. A tím, že to byl Cass právě se usnadnilo mnoho, neboť pokud mu nepřekáží v nějakém srazu s někým jiným, tak plánoval bavit se s ním alespoň chvíli. A jakmile by jejich konverzace skončila, šel by stejně domů.
Bylo zajímavé jak se od kostýmů dokázali přesunout k jinému tématu, které Nathanielovi nikdy nešlo, ale byl to zrovna on, kdo se na ten sport ptal. Věnoval Cassianovi povzbudivá slova, které si rozhodně zasloužil a pak když mu byla položena otázka na to, jestli by dělal nějaký sport, rychle odpověděl. Pozvedl obočí nahoru, když mu pověděl o medikovu a tomu se vlastně i zasmál. "Jako neříkám nic. Kupodivu to uklidnilo, ale... byl bych tam atrakcí hlavně pro ty mediky. A je škoda jim přidělávat práci," zasměje se své osobě a své vlastní nešikovnosti. Měl pár jiných koníčků, ale odjakživa moc dobře věděl, že sport do nich nikdy nebude patřit, i kdyby mu záda neustále hlídal medik.
Postupně se dostali až k otázce, jaké bylo léto, které dle Nathaniela uteklo rychle, když už slavili Halloween, proto naklonil lehce hlavu na stranu, když mu Cassian začal odpovídat na jeho položenou otázku a sám se více opřel do gauče. Dokonce si vzal do rukou u nějaký ten popcorn, neboť Cass mu dělal tak akorát chutě. Poslouchal každý jeho slovo a jenom občasně přikyvoval. "Nezní to jako nudné léto, pořád jsi měl co dělat. A myslím si, že je důležité mít co dělat, aby člověk neumřel nudou,"  pokrčí rameny nad svými teoriemi, které nemusely Cassiana zajímat, ale i tak je vypustil ze svých úst.
Dokonce se začal ujišťovat o tom, jestli teda nepřekáží. Když byl ujištěn, že Cassianovi nevadí jeho společnost trochu se ušklíbnul nad otázkou, kterou mu oplatil. Lehce pokrčil rameny a jenom si promnul zátylek. "Upřímně ani ne. Tvoje rozhodně bylo zajímavější,"  zasmál se jenom a pak se nadechl. Pověděl o nudném létu Cassianovi. Jeho léto bylo takové, že byl zabořený po nos v knihách. Dokázal se mu svěřit i s tím, že zkusil lední plochu, v létě, ale zkusil. Samozřejmě zmínil i to, jak si nabil zadek. Poté se jejich konverzace vedla nějak sama, Nathaniel si sám automatikcy bral kousky popcornu, který položil Cass mezi ně. Povídali si slušnou chvíli, ani sám Nate netušil kolik času uteklo.
Ale jakmile jim došel popcorn i témata o kterých by se mohli bavit, Nateovi došlo že je čas jít domů. Rozloučil se s Cassianem, tento večer bral jako úspěch, přeci jen bavit se normálně s člověkem je pro něj celku nové, proto se naprosto spokojen vydal svou vlastní cestou.

Nejlepší sestřenka GABI

Chris se nechal ukecat a říkal si, že to třeba nakonec nebude tak zlé. Ale ouha, hned po vstupu do clubu zíral na to, kolik tu bylo dívek oblečených jako šlapek. Ohrnul nad tím nos a to, co řekla Gabi, mu nepřišlo moc logické. Proto na ni jen vytřeštil oči, ale nechal to raději být. Mávl nad tím i rukou. "Nakonec je to jejich věc a když na to někoho klofnou." Pokrčil nad tím rameny. On tu nakonec nebyl proto, aby někoho hodnotil. Přišel sem s Gabi a slíbil jí, že se bude pokud možno bavit. To taky hodlal udělat. Následně se přesunula debata ke klukům a Chris jen poslouchal, co si o nich Gab myslí. Pro ni by si představoval nějakého hodného kluka. Měl ale za to, že beztak skončí s nějakým grázlem, jak už to tak bývá. Ale to bude řešit Christopher, ten je na to expert. Naštěstí ho Gabi ujistila, že sem nepřišla nikoho balit a Chris jen přikývl. Poté ji poslouchal, co říkala a na konci se musel usmát. "Ty jsi vážně zlato. Mě neztratíš. Já tu budu pořád pro tebe a jednou se najde i kluk, který si tě zaslouží." Mrkl na ni, ale řekl to vážně, protože o tom byl přesvědčen.
Následně si dali nějaký ten drink a začali debatovat. Nejprve se bavili o rodině a Gabi ho povzbudila. To jí oplatil úsměvem a samozřejmě, že jí i poděkoval. Poté se ale dostalo na řadu příjemnější téma. Chris jí prozradil, co podnikal a dokonce ji pozval, že může jet s ním. "Pravda, na motorce by nás pak všechno bolelo. Pojedeme autem." Zkonstatoval nakonec a bral to jako hotovou věc. Na nabídku tance ale nemohl říct ne. Ovšem v jeho podání se o tanci nedalo mluvit. Spíše stál a tak nějak se mírně pohyboval do rytmu. Nesnáší tanec, ale co by pro Gabi neudělal, když už sem šel s ní. Chvíli tedy byl s ní na parketu, ale potom se zašil mimo něj a tam zůstal. Gabi přišla tu a tam za ním pokecat, takže to byl nakonec příjemný večer. Když už ale Chris viděl, že je Gabi unavená, rozhodl se, že ji doprovodí do spolku. Rozloučil se s ní objetím a poté se vydal ještě pro motorku. Na ní dojel také ke svému spolku. Zaparkoval ji a šel do sprchy smýt ze sebe Sparrowa a pak si zalezl do postele.